Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta. Diplomová práce Karel Mocek

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Diplomová práce 2013 Karel Mocek

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy Diplomová práce Porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů Comparison of motor abilities of pair and unpaired rowers Autor: Karel Mocek Vedoucí práce: PhDr. PaedDr. Ladislav Kašpar, Ph. D. Praha, 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů vypracoval samostatně, dle uvedených pramenů a zdrojů literatury. Diplomovou práci předávám k obhajobě pouze na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna pro další osoby nebo instituce. Souhlasím s tím, aby byla práce zveřejněna v elektronické podobě. V Praze dne 9. 3. 2013 Karel Mocek

Děkuji především všem testovaným veslařům za ochotu podílet se na výzkumu. Dále děkuji panu PhDr. PaedDr. Ladislavu Kašparovi, Ph. D. za trpělivost a odborné vedení a rady při vzniku této práce.

Abstrakt Tématem práce je porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů. V teoretické části je krátce zmíněna charakteristika veslování a struktura veslařského výkonu. Další kapitoly se již zabývají jednotlivými motorickými schopnostmi. V praktické části je charakterizován soubor veslařů, který byl testován a Unifittes 6-60, dle kterého byli veslaři testováni. Následuje porovnání získaných výsledků a jejich vyhodnocení. Klíčová slova Veslař, veslování, párové veslování, nepárové veslování, motorika, motorické schopnosti, pohyb, testy, motorické testování, silové schopnosti, rychlostní schopnosti, vytrvalostní schopnosti, koordinační schopnosti.

Abstract Theme in this thesis is comparison of motor abilities of pair and unpaired rowers. There is briefly mentioned characteristic of rowing and structure of rowing performance in theoretical part. Next captures are about single motor abilities. In practical part of thesis are characterized rowers, who were tested and Unifittes 6-60, according to were rowers tested. Last part of thesis is about comparison of measured results. Key words Rower, rowing, pair rowing, unpaired rowing, motor, motor abilities, movement, tests, motor testing, power abilities, speed abilities, endurance abilities, coordination abilities.

Obsah Úvod 1 Problém, cíle a úkoly práce 3 1. Veslování 4 1.1 Charakteristika veslování 4 1.2 Fáze tempa 6 1.3 Struktura výkonu ve veslování 7 1.3.1 Faktory kondiční 8 1.3.2 Faktory somatické 9 1.3.3 Faktory techniky 9 1.3.4 Faktory psychické a taktické 10 1.4 Morfofunkční charakteristika veslaře 10 1.5 Zdravotní aspekty veslování 13 2. Motorické schopnosti 15 2.1 Antropomotorika 15 2.2 Definice a charakteristika motorických schopností 16 2.3 Rozdíl mezi pohybovými schopnostmi a dovednostmi 17 2.4 Taxonomie motorických schopností 18 2.4.1 Silové schopnosti 19 2.4.2 Rychlostní schopnosti 21 2.4.3 Vytrvalostní schopnosti 25 2.4.4 Koordinační schopnosti 30 2.5 Analýza vybraných použitých zdrojů 34 3. Hodnocení motoriky 36 3.1 Motorické testy 37 3.2 Příklady testování jednotlivých motorických schopností 40 3.2.1 Testování silových schopností 41 3.2.2 Testování rychlostních schopností 41 3.2.3 Testování vytrvalostních schopností 41 3.2.4 Testování koordinačních schopností 42 4. Hypotézy 43

5. Porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů 44 5.1 Metody výzkumu 44 5.2 Unifittest (6-60) 44 5.3 Testovaný soubor 46 5.4 Porovnání párových a nepárových veslařů seniorské kategorie 49 5.5 Porovnání párových a nepárových veslařů juniorské kategorie 51 5.6 Porovnání párových a nepárových veslařů dorostenecké kategorie 52 5.7 Porovnání párových a nepárových veslařů 53 6. Diskuze 57 7. Závěry 60 Použité zdroje literatura Internetové zdroje

Úvod Pohyb je obrovským fenoménem dnešní doby. Považuji ho za součást a nutnost lidského života od dětského věku až do stáří. Pohyb pro mě není jen ve formě vrcholového nebo výkonnostního sportu. Ne každý člověk se chce a může podřizovat náročné časové dotaci pro tréninky a závody. Ne každý je pro výkonnostní sport stavěn. Co člověk, to unikát, to jiná potřeba pohybu i jiné pohybové nadání. Každý by si tak měl najít formu pravidelného pohybu, které mu vyhovuje, vyhovuje jeho tělu a zdravotnímu stavu, ale především takovou, která ho těší a uspokojuje. Dle mého názoru jsou tyto dva poslední principy nejdůležitější a měly by být přítomny i ve výkonnostním a vrcholovém sportu. Velmi často je ale zřejmé, že tyto lidské potřeby jsou přebíjeny penězi a neustálou touhou po posouvání lidských výkonů a možností. Škoda Ve veslování se pohybuji již od roku 2004. Tento sport velice obdivuji a uznávám. Jak pro jeho dlouhou tradici, tak pro jeho krásu a náročnost. Málokdo z neveslařského prostředí se mnou bude souhlasit, ale veslování je v mých očích jedním z nejkrásnějších a fyzicky nejnáročnějších sportů vůbec. Bohužel, u nás tento sport nemá vybudovanou zdaleka takovou pozici, jako jinde ve světě. Nemá ani tolik příznivců a fanoušků. Jediný veslařský závod, o kterém má česká veřejnost alespoň malé povědomí, jsou Primátorky. Ty se každoročně konají v Praze na Vltavě a pouze o tomto závodě si dovolím tvrdit, že má adekvátní diváckou kulisu, která by mohla být samozřejmě ještě větší. I malá veslařská základna České republiky má totiž co nabídnout. Vždy jsme měli a stále máme řadu kvalitních závodníků, kteří pravidelně promlouvali a promlouvají do výsledků na veslařských šampionátech či olympijských hrách. Musím říci, že velice rád sleduji porovnávání výkonnosti a výsledky testování sportovců napříč sportovními odvětvími. Již dlouho jsem žádné takové porovnání neviděl, a proto by mohlo být předmětem mého dalšího výzkumu. Každá takováto práce může veslování a řadu dalších méně populárních sportů přiblížit veřejnosti a získat tak další fanoušky a příznivce. Za ta léta, co vesluji, jsem slyšel spoustu rozhovorů o tom, jestli jsou šikovnější veslaři pároví (ti, co mají v každé ruce jedno veslo) nebo veslaři nepároví (ti, co drží 1

oběma rukama pouze jedno veslo). Nikdy jsem však neviděl žádné důkazy, které by lepší schopnosti připisovaly ať jedné či druhé skupině. Proto jsem se rozhodl pro napsání této diplomové práce a otestování motorických schopností párových a nepárových veslařů. Protože jsem členem veslařského klubu a taktéž aktivním veslařem, nebyl problém dostat se k závodníkům a zajistit si tak dostatečný počet lidí k otestování. Sami veslaři k tomuto testování přistupovali velice zodpovědně. Později jsem se dozvěděl, že testování brali jako jakýsi souboj mezi sebou, povzbuzovali se a závodili. Veškeré naměřené hodnoty jsem samozřejmě nechal jak závodníkům, tak trenérům, aby mohli v případě dalšího testování sledovat, jakým směrem se jejich schopnosti posouvají. 2

Problém, cíle a úkoly práce Motorické schopnost člověka jsou důležitým aspektem pohybového výkonu jak sportovního, tak nesportovního charakteru. Proto jsem se touto prací rozhodl zaznamenat, přiblížit a porovnat motorické schopnosti párových a nepárových veslařů. Protože se ve veslování pohybuji již řadu let, považuji párové veslaře za všestrannější, a tudíž si myslím, že v testu dosáhnou lepších výsledků. Na základě toho se odvíjejí i hypotézy stanovené v praktické části práce. Hlavním cílem této diplomové práce je porovnat motorické schopnosti párových a nepárových veslařů. Z tohoto zobecněného cíle vyplývají následující dílčí cíle: 1. stručně charakterizovat veslování 2. popsat strukturu výkonu ve veslování 3. charakterizovat jednotlivé motorické schopnosti 4. porovnat naměřené hodnoty párových a nepárových veslařů 5. vyhodnotit výsledky Úkoly práce: 1. přinést jasné informace o motorických schopnostech veslařů 2. poskytnout podklady a inspiraci pro další výzkum v této oblasti Některé cíle a úkoly mohou být vzájemně prolínány. 3

1. Veslování 1.1 Charakteristika veslování Veslování je silově vytrvalostním sportem, jehož historie začíná již ve starém Egyptě a Řecku. Od té doby se samozřejmě významně změnilo. Základ veslování pohon lodě díky člověku, který zabírá veslem, se však nezměnil. Tomu se ale v této práci věnovat nebudu, na toto téma existují jiné materiály a v poslední době vznikly jak bakalářské, tak diplomové práce, které se těmto tématům věnují. Veslování je neustále se opakující cyklický pohyb. Jak říká Hájek: Pohybové prvky se v cyklech opakují (cyklus je určitý strukturální celek), resp. pravidelně se opakuje táž struktura pohybu. U cyklických pohybů se pohybová struktura člení do dvou fází: hlavní fáze (časový úsek odpovídající plnění pohybového úkolu), mezifáze (doznívání pohybů a příprava na hlavní fázi). 1 Za závod veslař vykoná přibližně 250 temp, tudíž musí mít tento cyklický pohyb dokonale osvojen. Počet temp, které veslař vykoná, závisí na: - délce trati závodu - disciplíně, ve které se závodí - frekvenci záběrů - délce tempa - povětrnostních podmínkách Délka trati závodu je pro každou kategorii veslařů jiná. Začíná se na 1000 metrech (tato trať je určena pro žactvo), na trati dlouhé 1500 metrů závodí dorost. Standardní závodní trať je dlouhá 2000 metrů. Existují samozřejmě i různé jiné varianty, jako například sprint na 500 metrů a méně a různé vytrvalostní, distanční závody, které začínají na 4000 metrech a končí i u 16 kilometrů. V České republice se za dlouhou trať považuje závod na 6000 metrů, na tuto vzdálenost se pořádá i Mistrovství České republiky. 2 1 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. str. 28. ISBN 80-7290-063-3. 2 Http://stim.webzdarma.cz [online]. 2004 [cit. 2011-05-21]. Pravidla závodního veslování. Dostupné z WWW: <http://stim.webzdarma.cz/pravidla.pdf>. 4

Jak je patrné z názvu této práce, veslování se dělí na veslování párové a veslování nepárové. Podstata je u obou druhů stejná. Vesla, se kterými se vesluje, jsou však zcela jiná. Podstatou párového veslování jsou dvě vesla. Tato vesla jsou dlouhá od 291 293 centimetrů a jsou zakončena listem, který je na délku přibližně o 10 a na šířku o 5 centimetrů menší, než u vesla nepárového. V nepárovém veslování má veslař pouze jedno veslo, které je dlouhé 376 378 centimetrů. 3 Je logické, že v nepárových disciplínách musí být v lodi vždy sudý počet veslujících. Párový veslař má tedy daleko více práce s koordinací v průběhu tempa. párové lodě nepárové lodě disciplína označení závodí disciplína označení závodí skif 1x ženy, muži, děti dvojka bez kormidelníka 2- ženy, muži dvojskif 2x ženy, muži, děti dvojka s kormidelníkem 2+ muži párová čtyřka s kormidelníkem 4x+ děti čtyřka bez kormidelníka 4- ženy, muži párová čtyřka bez kormidelníka 4x- ženy, muži čtyřka s kormidelníkem 4+ muži, děti 4 osma 8+ ženy, muži Tabulka č.1 rozdělení disciplín Frekvence záběrů závisí na disciplíně, ve které se závodí, na délce tratě a velice úzce je také spojena s délkou tempa a povětrnostními podmínkami. Pohybuje se přibližně od 32 až do 42 záběrů za minutu. Jinou frekvencí vyrazí do závodu závodník, kterému fouká vítr ve směru závodu, jinou frekvencí vyrazí ten, kterému fouká vítr proti směru závodu. Posádka, jejíž délka tempa se dá označit za kratší, udělá za závod nejen více temp, ale svůj hendikep v podobě délky tempa se může pokusit 3 PANUŠKA, Přemysl. Veslařský trénink. Praha: Český veslařský svaz, 2001. Str. 38. 4 BAČA, Jozef. Veslovanie. 1. Bratislava: Rektorát Univerzity Komenského, 1968. 48 s. 5

eliminovat díky frekvenci záběrů. Pokud bychom k frekvenci záběrů a délce tempa připojili ještě sílu protažení vesla vodou, měli bychom všechny hlavní činitele, kteří nám nejvýrazněji ovlivňují rychlost lodi. Panuška o tomto říká: Jestliže posádka vyvíjí maximální úsilí ve všech třech faktorech najednou, je pravděpodobné, že nejpozději během deseti záběrů technika mizí a rychlost lodi klesá. 5 Celý závod je proto nutné rozvrhnout si tak, aby veslař podával výkon na vysoké úrovni, při kterém je schopen udržet techniku veslování v takových mezích, kde je ještě schopen pohánět loď co nejrychleji vpřed. 1.2 Fáze tempa Veslařské tempo se dá rozdělit do několika fází. Panuška v knize Veslařský trénink hovoří o čtyřech fázích, přičemž poslední je již nepohonná. Zbořilová v diplomové práci Kineziologický rozbor veslařského tempa uvádí fází šest. Já sám bych si dovolil souhlasit s Panuškou a uvést fáze čtyři. - zaveslování - protažení vesla - dotažení - odhoz (návrat do výchozí pozice) Zaveslování je pohyb, při kterém veslař hledá přesnou polohu lopatky ve vodě. Nelezení této polohy zajišťuje ideální odpor vody na lopatce, což zajišťuje přesné a správné zahájení tempa. Lopatka (list) vesla musí být zatopen co nejrychleji, protože pouze tak bude zajištěn delší a účinnější průtah vesla vodou. Při zaveslování je trup v předklonu, nohy jsou pokrčeny v kolenou, ruce jsou natažené a uvolněné. Velice důležitým bodem této fáze je fakt, že správné zaveslování zajišťuje pouze pohyb horních končetin a až následně je zapojována síla dolních končetin, které představují daleko větší svalovou skupinu. Protažením vesla dodává veslař lodi největší rychlost. V této fázi jsou zapojeny všechny důležité svalové skupiny, které svým stupňujícím se úsilím posouvají loď intenzivně vpřed. Nohy se začínají napřimovat, úhel mezi stehny a trupem se 5 PANUŠKA, Přemysl. Veslařský trénink. Praha: Český veslařský svaz, 2001. Str. 29. 6

postupně rozevírá až do doby, kdy jsou nohy nataženy a trup je v záklonu. Ruce, které byly natažené, jsou přitahovány k tělu, závěr této fáze je zdůrazněn silnou akcelerací vesla, která začíná v oblasti ramenního pletence. Ve fázi dotažení, která je poslední pohonnou fází tempa, je nejdůležitější to, aby veslař předal lodi poslední zbytky pohybové energie bez vedlejších ztrát. Veslař se již nemá na pojízdném sedátku (slajdu) kam posunout, protože nohy jsou plně natažené. Přesto však musí udržet tlak na nohavky (boty, kde má upevněné nohy), aby nedošlo ke ztrátě rovnováhy. Ta by mohla mít za následek náklon lodi a špatnou polohu vesla ve vodě, s čímž by mohla souviset i ztráta rychlosti. Trup je neustále v záklonu, protože je nutné udělat dostatek místa pro pokrčené ruce, které mají za úkol dostat listy vesel z vody. Odhoz začíná vytažením listu z vody. Je to nepohonná fáze tempa, která má za úkol připravit veslaře na další tempo. Je to také jediná fáze tempa, ve které si může veslař odpočinout. Proto je důležité umět dostat maximum i z této části tempa, která primárně neslouží pro pohon lodi vpřed. Hlavní zásadou je uvolnit se a nechat loď běžet. Pokud veslař efektivně využije dobu, během které připravuje lopatky vesel na další záběr, může výrazně oddálit svalové vyčerpání. Do výchozí pozice (zaveslování) se veslař dostává postupným způsobem. Začíná natahováním paží, překlápěním trupu a výjezdem na slajdu, čímž opět nohy skrčí v kolenou a dostane se co nejvíce vpřed, aby i příští tempo bylo dlouhé a efektivní. 6 1.3 Struktura výkonu ve veslování Sportovní výkon je ovlivněn celou řadou faktorů. Považuji za nutné zmínit definici sportovního výkonu, která dle Dovalila zní takto: Sportovní výkon můžeme interpretovat jako vymezený systém prvků, který má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Jednotlivé prvky mohou být rázu somatického, fyziologického, motorického, psychického apod. 7 Společnou vlastností 6 PANUŠKA, Přemysl. Veslařský trénink. Praha: Český veslařský svaz, 2001. Str. 30. ZBOŘILOVÁ, Martina. Kineziologická analýza veslařského tempa. Praha, 2012. Diplomová práce. UK. Vedoucí práce Radka Bačáková. Str. 19 23. 7 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80-7033-928-2. Str. 15. 7

těchto naposledy jmenovaných prvků je to, že se dají trénovat. V tréninku by se tudíž měly všechny tyto prvky rozvíjet rovnoměrně. Snad ve všech sportech hrají další neméně významnou roli vnější podmínky. Do těch se řadí povětrnostní podmínky, které mohou nejen veslování velice výrazně ovlivnit, trenérská osobnost, divácké prostředí a taktéž sportovní vybavení. Tyto vnější podmínky mají na závodníka dopad především po psychické stránce. 8 1.3.1 Faktory kondiční Kondičními faktory jsou pohybové (motorické) schopnosti. V jakékoli motorické činnosti jsou složky síly, rychlosti a vytrvalosti, přičemž jejich poměr je vždy v závislosti na aktuálním pohybovém úkolu odlišný. 9 Pohybové schopnosti se chápou jako relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti (zčásti vrozené), v pohybových činnostech se také projevují. 10 Ve veslování hrají velice důležitou roli silové schopnosti. Na závodníky jsou v tomto směru kladeny vysoké nároky, protože potřebné silové hodnoty se během závodu pohybují od 700 do 900 N. Silová příprava závodníků je proto důležitá v průběhu celého roku. Vytrvalostní schopnosti jsou ve veslování stejně důležité, jako schopnosti rychlostní. Je to sport, který je založen především na silové vytrvalosti. Vytrvalost je: Komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase. 11 Je to tedy schopnost člověka odolávat únavě, která je u každého individuální a u různých druhů sportů se liší. Dá se poměrně dobře ovlivňovat tréninkem. Více o motorických schopnostech v kapitole věnované přímo jim. 8 JANÁČEK, Petr. Porovnání srdeční frekvence a výkonu při specifických testech na veslařském trenažeru. Brno, 2011. Diplomová práce. MU. Vedoucí práce Martina Bernaciková. Str. 13. 9 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80-7033-928-2. Str. 29. 10 Tamtéž. 11 Tamtéž. Str. 29. 8

1.3.2 Faktory somatické Somatické faktory sportovce jsou z převážné části ovlivněny geneticky a jsou relativně stálého charakteru. Týkají se svalstva, kostry, vazů a šlach. Tyto části těla pak vytvářejí různé podmínky pro různé sporty. Při výběru sportu by tak rodiče měli zvážit i předpokládané somatické faktory. Bez vhodné stavby těla se jedinec nikdy nemůže v mnoha sportech prosadit mezi výkonnostně nejlepší. Hlavní somatické faktory jsou: - výška a hmotnost - složení těla - délkové rozměry a poměry - tělesný typ V některých sportech je významným (výhodným) faktorem vyšší hmotnost, proto jsou zaváděny hmotnostní kategorie. Tento případ se týká i veslování. Podrobnější monofunkční charakteristice veslaře se věnuje samostatná kapitola. 12 1.3.3 Faktory techniky Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu. 13 Od počátku moderního sportu se technika výrazně podepisuje na výsledcích a výkonech. Každý sport prošel etapami, ve kterých se věřilo, že ten či onen prvek je účinnější, než prvek dřívější. Změnila se technika běhu a jiných atletických disciplín, změnila se technika boxu, technika plavání a změnila se samozřejmě i technika veslování. Sportovec by však měl být vybaven celou řadou technických dovedností, které by měl umět za různých podmínek různě využívat. Technika se v různých sportech projevuje velice různorodým způsobem a je často velice složitá a na osvojení náročná. Je však součástí tréninku napříč celou sportovní kariérou. 14 Technika veslování je již popsána v kapitole 1.2. Přesto však, pokud bychom chtěli techniku veslování a záběr popsat v krátké větě, popsal bych ji společně s Panuškou 12 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80-7033-928-2. Str. 19 22. 13 Tamtéž. Str. 34. 14 Tamtéž. Str. 34 36. 9

takto: Veslařský záběr se sestává z rychlých a pomalejších pohybů a pohyby mají svůj rytmus. Základem dobrého rytmu na lodi je právě kontrast mezi těmito pohyby. Jestliže je záběr proveden dobře, vypadá lehce a uvolněně, jednotlivé části plynule navazují a pohyb působí klidně. Pak není těžké postřehnout tento kontrast. 15 I když je správná technika veslování poměrně těžká k naučení, pro laika není problémem rozeznat dokonalé tempo od tempa nedokonalého, stejně tak jako poznat lehký, účinný běh od běhu těžkopádného. 1.3.4 Faktory psychické a taktické Veslování je sportem, ve kterém taktika nehraje tak důležitou roli, jako například ve sportovních hrách. Dá se říci, že veslování je na taktiku poměrně chudé. Jediným taktickým krokem, který se dá v závodě použít je načasování a počet temp zvýšení úsilí takzvaných nástupů. Proto ani taktická příprava není součástí veslařských tréninků. Dovalil říká o taktice toto: Taktikou se chápe způsob řešení dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů. 16 Psychika ovlivňuje každý lidský výkon. Nejen výkon sportovní. Psychika a výkony jsou velice složitým odvětvím, je řada faktorů, které psychiku sportovce a tudíž i následné výkony sportovce ovlivňují. Jsou to například intelektuální schopnosti, senzorické schopnosti, aktivační úroveň jedince a samostatnou kapitolou by mohla být motivace. Motivace by se dala označit za podněcující příčinu chování. Motivace je neprůhlednou oblastí, která je mnohotvárná a pestrá, jako člověk sám. V různých obdobích je motivace různá, různě silná. Sportovci se motivace dostává jak z vnějšku, tak z vnitřku (trenér, vnitřní pohnutky sportovce). 1.4 Morfofunkční charakteristika veslaře Jak už bylo zmíněno, veslování je jedním ze sportů, kde výsledky velice výrazně souvisejí se stavbou těla každého jedince. Nejvýhodnějšími tělesnými typy jsou 15 PANUŠKA, Přemysl. Veslařský trénink. Praha: Český veslařský svaz, 2001. Str. 31. 16 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80- 7033-928-2. Str. 38. 10

vysocí sportovci s dlouhým trupem a horními a dolními končetinami. Ideální tělesná výška veslaře je 192 200 cm a hmotnost 90 96 kg u žen dosahuje ideální výška 172 188 cm a hmotnost 71 88 kg. 17 Protože těchto tělesných parametrů dosahuje poměrně malé procento populace, byla vytvořena kategorie lehkých vah, kde je hmotnost limitována. U mužů je to 72,5 kg, u žen 59 kg. U mužských posádek je to pak 70 kg a u posádek ženský 57 kg. Výškou jsou pak lehkovážní veslaři okolo 181 cm a lehkovážné veslařky okolo 167 cm. Dle Havlíčkové by špičkový veslař měl dosahovat ve vzpažení 252 cm, šíře jeho upažení by měla být 203 cm, výška trupu 75 cm, délka dolních končetin 123 cm, šířka ramen 55 cm. 18 Janáček ve své diplomové práci hovoří o tom, že Grasgruber, Cacek uvádí definici ideálního veslaře vesměs podobně. Veslař by měl být štíhlý, vysoký, svalnatý jedinec, jehož trup je dlouhý, ale v porovnání s ostatními částmi těla poněkud kratší. 19 Funkční parametry nejsou při párovém a nepárovém veslování podstatnější způsobem odlišné. Rozdíly jsou pouze ve výkonu a vykonané mechanické práci. Vyšších hodnot v tomto směru dosahují pároví veslaři. Testování probíhá nejčastěji na veslařských ergometrech s odporem vzduchu, které zajistí pro všechny testované naprosto stejné podmínky. Veslování není jen o co největších tělesných parametrech. Je také úzce propojeno s vytvořením dokonalých pohybových stereotypů, proto vyžaduje vysokou úroveň funkcí analyzátorů. V CNS jsou tak vytvářeny a uloženy pohybové programy, které slouží jako podklad pro koordinaci nervosvalového systému, který následně umožňuje dokonalý záběr. Na tomto procesu se účastní proprioreceptory ve svalech, šlachách i kloubech, exteroreceptory kůže a vestibulární zrakový a sluchový systém. Tato soustava má za následek komplexní vjemy pohybu lodě, záběru vesla a také rychlosti jízdy. 17 HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Fyziologie tělesné zátěže II.: Speciální část - 1. díl. Praha: UK Praha, 1993. ISBN 80-7066-815-6. Str. 217. 18 Tamtéž. Str. 218. 19 JANÁČEK, Petr. Porovnání srdeční frekvence a výkonu při specifických testech na veslařském trenažeru. Brno, 2011. Diplomová práce. MU. Vedoucí práce Martina Bernaciková. Str. 15. 11

Pro všechny veslaře je typické vysoké zastoupení pomalých oxidativních vláken. Taktéž je pro ně charakteristický vysoký obsah glykogenu a mitochondrií. 20 Toto je ale do značné míry dáno geneticky a taktéž dlouhodobá vytrvalostní zátěž napomáhá k přeměně svalových vláken na vlákna pomalá. Grasgruber s Cackem říkají, že: V zapojovaných svalech veslařů (nohy, ramena) výrazně převažují pomalá vlákna typu I (70 80%), ovšem v porovnání s ostatními vytrvalostními atlety mají větší průřez, což koresponduje s větší fyzickou silou a přerušovaným charakterem pohybu při záběrech. 21 Disciplína Tělesné rozměry finalistů těžkých vah ve veslování na OH 2004 Tělesné rozměry Vítěz (-ové) Rozpětí finalistů BMI cm/kg cm/kg cm/kg Muži 1x 191,2/93,0 25,44 193,0/96,0 184-194/80-98 2x 194,8/94,3 24,85 193,5/86,0 187-200/83-103 4x 196,3/97,3 25,25 193,5/95,5 185-202/89-112 2-196,0/92,4 24,05 197,0/97,5 187-200/83-102 4-192,7/92,3 24,86 192,5/100 183-204/68-108 8+ 193,5/90,3 24,12 193,4/93,3 173-200/68-101 Ženy 1x 179,2/72,2 22,48 180,0/79,0 174-185/66-79 2x 179,8/73,8 22,83 178,0/76,0 172-191/57-84 4x 181,3/74,7 22,73 182,5/74,0 172-193/65-80 2-181,1/77,3 23,57 182,0/74,0 170-190/68-93 4- x x x x 8+ 182,9/75,9 22,69 181,0/75.6 176-193/68-85 Tabulka č. 2 tělesné rozměry finalistů 22 Hodnoty BMI z této tabulky slouží pouze jako orientační. Jak známo, výpočet BMI dle vzorce nezohledňuje to, jestli je dotyčný sportovcem nebo nikoli. Hmotnost osvaleného, trénovaného jedince je vždy větší. 20 HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Fyziologie tělesné zátěže II.: Speciální část - 1. díl. Praha: UK Praha, 1993. ISBN 80-7066-815-6. Str. 218-220. 21 GRASGRUBER, Pavel a Jan CACEK. Sportovní geny. 1. vyd. Brno: Computer press, 2008. ISBN 9788025118733. Str. 243. 22 Tamtéž. Str. 242. 12

1.5 Zdravotní aspekty veslování I přes vysokou náročnost veslování, je úrazovost v tomto sportu velice nízká. Pouze polovina úrazů je spjata s veslováním. Druhá polovina úrazů souvisí například s přípravou na suchu, případně s manipulací s lodí, atd. Ani negativní vlivy povětrnostních podmínek (teplota, proudění vzduchu, vlhko) úrazovost nijak nezvyšují. V dnešní době existuje v oblečení řada funkčních materiálů, které zabraňují nejen prochladnutí, ale současně účinně odvádějí vyprodukované teplo a pot pryč. Proto vhodně zvolené oblečení můžeme považovat za prevenci úrazů a nemocí. Intenzivní zátěž spojená s nevhodnými podmínkami pro veslování může mít za následek vznik některých chronických potíží funkčního aparátu (šlachy, úpony, velké klouby, páteř). Dochází zejména k zánětlivým poškozením v oblasti ramenního pletence, lokte, zápěstí a palce. Taktéž dlouhodobá flexe a přetížení čtyřhlavého svalu stehenního má za následek poškození kolenního kloubu. Především u nepárových veslařů je velká možnost vzniku skoliotického držení těla a nesouměrného vývoje svalů. Proto jsou nutné preventivní prohlídky mladých veslařů, které jsou často zaměřeny na vývoj páteře a případnému odhalení skoliotického držení, které by vylučovalo specializaci v nepárových disciplínách, které se vyznačuje jednostranným asymetrickým zatěžováním. 23 Po veslařském závodě byly zjištěny i významné vzestupy androgenů a růstového hormonu a předpokládá se, že se jejich opakovaný dlouhodobý účinek projevuje na rozvoji muskulatury i na urychleném biologickém vývoji mladých veslařů v průběhu dospívání. 24 Za velice nepříjemné zdravotní omezení se dají považovat puchýře a oděrky rukou, které vznikají zejména na začátku letní sezony z důvodu nedostatečného zvyknutí si rukou na pačinu (rukojeť) vesel. Zanícení těchto puchýřů může mít za následek i několikadenní výpadek tréninku. Tyto puchýře se postupem času přemění v mozoly, které již problémy nepůsobí. Preventivní opatření proti puchýřům ale neexistuje. 23 HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Fyziologie tělesné zátěže II.: Speciální část - 1. díl. Praha: UK Praha, 1993. ISBN 80-7066-815-6. Str. 223 24 Tamtéž. Str.217. 13

Oproti tomu problémům funkčního aparátu se alespoň částečně předcházet dá. A to již výše zmíněným vhodným oblečením a samozřejmostí by se také mělo stát správné rozcvičování. Po tréninku by vždy mělo následovat protažení, vhodné je i zařazení kompenzačních cvičení. Kvalitního výkonu nemůže být nikdy dosaženo bez kvalitní relaxace. 25 Kolektiv autorů v knize Pohybový systém a zátěž vidí veslování jako zdravotně velice nezávadný sport. Veslování vede ke zvýšení tělesné zdatnosti působením vytrvalostní stimulace při aerobním metabolismu. Zvyšuje svalovou sílu, rozsah kloubní pohyblivosti, vyrovnává případné disharmonie vývoje a stavby organismu. 26 Veslování je dle autorů vhodným sportem pro jedince s výraznější nadváhou i sportem vhodným pro zařazení do terapií. Za kontraindikace veslování jsou považovány poruchy vývoje páteře, varikózní syndrom dolní končetiny, hemoroidy a vertebrogenní bolesti. 27 25 JANÁČEK, Petr. Fyziologie veslování a vybrané tréninkové metody. Brno, 2009. 43 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Str. 23. 26 KOLEKTIV AUTORŮ. Pohybový systém a zátěž. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-71- 69-258-1. Str. 130. 27 Tamtéž. Str. 131. 14

2. Motorické schopnosti 2.1 Antropomotorika Protože motorické schopnosti jsou již řady let v popředí zájmu zkoumání, považuji za nutné zmínit se o vědecké disciplíně, která se jimi zabývá. Tato disciplína není veřejnosti příliš známa, setkávají se s ní především pracovníci v oboru nebo studenti fakult či oborů, které se zaměřují na tělesnou výchovu a sport. Název antropomotoriky je odvozen z řeckého anthropos = člověk a latinského motus = pohyb. Pojem pohyb a pojem motorika sdílejí velice úzký vztah. Někdy jsou oba pojmy chápány stejně, jindy odlišně. Pohyb je projevem člověka sloužící jako propojující prvek s jeho okolím, motorika je souhrnem všech pohybových možností a dovedností člověka. Antropomotorika je dílčí vědní disciplínou a pro obor kinantropologie představuje specifickou oblast zájmu. Předmětem antropomotoriky je studium komplexní pohybové (motorické) činnosti člověka. Zkoumá však pohybovou činnost primárně prováděnou v rámci sportovního a tělocvičného procesu. Zaměřuje se na pohybové chování člověka, které je ve vztahu k jeho vnitřním předpokladům. 28 Kolektiv autorů v knize Antropomotorika I považuje antropomotoriku za interdisciplinární obor. Zasahuje například do psychologie, antropologie, psychologie a teorie sportu. Základním zkoumáním antropomotoriky je dle autorů rovina, která studuje pohybové předpoklady člověka a jejich vnější projevy. Tomuto oboru nejde o studium působení vykonávaných pohybů na člověka, tímto se zabývají jiné tělovýchovné vědy. 29 Předmětem antropomotiky dle staršího pojetí je: zkoumání motorky člověka v tělesné kultuře. Motoriku člověka určuje stavba lidského těla, souhrn jeho funkcí, řídí ji centrální nervová soustava a vědomí člověka. Tyto složky patří k pohybovým možnostem člověka, které se navenek projevují v pohybu a v pohybové činnosti 30 28 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 7. 29 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 11. 30 Tamtéž. Str. 13. 15

Protože je antropomotrika speciální vědou, má i ona své speciální metody, protože se nemůže oddělovat jen jako disciplína vycházející z biologie, antropologie nebo psychologie. Ve výzkumu jsou používány exaktní metody, pozorování bylo vytlačeno měřením a testováním. 31 2.2 Definice a charakteristika motorických schopností Obecné schopnosti mají velkou škálu vymezení. Měkota a Novosad jich v knize Motorické schopnosti citují od různých autorů několik. Schopnost je trvalý a převážně geneticky určený rys (vlastnost), který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. 32 Další definicí, která se snaží charakterizovat schopnosti obecně je: Schopnost je relativně upevněný, více či méně generalizovaný předpoklad (dispozici) pro určité činnosti, jednání a výkony. Schopnosti náleží k vlastnostem lidského jedince, k jeho individuálním zdrojům, potencím, kompetencím a výkonovým předpokladům. 33 Člověk disponuje celou škálou schopností. Jsou to schopnosti duševní, kognitivní a tělesné (motorické). Daly by se k nim přiřadit ještě schopnosti speciální, kam spadají schopnosti výtvarné, sportovní, hudební, matematické, atd. Pohybové schopnosti jsou charakterizovány řadou definic. Obecnější z těchto definic zní takto: Jedná se o dosti obsáhlou a členitou třídu schopností, jež podmiňují (úspěšnou) činnost pohybovou, dosahování výkonů nejen ve sportu, ale i v práci či tvorbě, kde pohyb je složkou dominantní. 34 Takto pojali definici Měkota s Novosadem. Tito autoři ve své knize citují i definici od Burtona a Millera, která říká, že: Motorické schopnosti jsou obecné rysy (vlastnosti) či kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností. 35 Jiná definice hovoří o motorických schopnostech takto: Pod pojmem motorická schopnost rozumíme soubor integrovaných vnitřních relativně samostatných předpokladů splnit pohybový 31 Tamtéž. Str. 15. 32 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 11. 33 Tamtéž. Str. 11. 34 Tamtéž. Str. 13. 35 Tamtéž. Str. 11. 16

úkol. 36 Hájek v knize Antropomotorika považuje motorické schopnosti za: Jednotu (integraci) vnitřních biologických vlastností organizmu, která podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů. Jde tedy vždy o integraci biologických, tj. funkčních, morfologických, psychických aj. systémů, které spolupůsobí při realizaci pohybové činnosti. 37 Jak sami vidíme, ač jsou definice různé, ve výsledku vyjadřují všechny to samé. O motorických schopnostech se dá také hovořit jako o předpokladech, které jsou pouze potencionální. Neznamená, že člověk mající rychlostní schopnosti se automaticky stane skvělým sprinterem. Schopnost v sobě obsahuje i předpoklady pro zdokonalování se právě v té činnosti. Tudíž i člověk s dobrými rychlostními schopnostmi potřebuje systematický a pravidelný trénink, který bude dále tuto schopnost rozvíjet. Schopnosti jsou možnostmi, v žádném případě však nejsou jistotami. Představují taktéž určitý strop, který již nelze překročit. 38 Motorické a další schopnosti kombinované s příslušnými sportovními dovednostmi jsou základy, na nichž je postaven sportovní výkon. Teorie sportu se proto snaží rozebrat sportovní výkon v určité sportovní disciplíně a odhalit tak, které ze schopností jsou pro výkon nejdůležitější, případně jestli se dají nějakým způsobem kompenzovat. Motorické schopnosti tak nejsou jediným předpokladem pro náročnou pohybovou činnost a skvělé sportovní výsledky. Úspěšnost dále podmiňuje i somatotyp, vlastnosti člověka, motivace, psychika, atd. Tyto však již mezi schopnosti nepatří. 39 2.3 Rozdíl mezi pohybovou schopností a dovedností Motorická dovednost je taktéž řazena mezi předpoklady pohybové činnosti. Je ovšem nutné rozlišovat schopnosti a dovednosti. Pohybové schopnosti jsou charakterizovány v předchozí kapitole. Pohybové dovednosti jsou specifickými předpoklady, které jsou získávány učením. Dovednost je podkladem pro úspěšné 36 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 84. 37 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 37. 38 MĚKOTA, Karel a Petr BLAHUŠ. Motorické testy v tělesné výchově. 1. vyd. Praha: SPN, 1983. Str. 97. 39 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 14. 17

plnění pouze jedné pohybové činnosti, případě skupině činností, které jsou si velice blízké. K tomu, aby si člověk osvojil určitou dovednost, je zapotřebí fundamentálních schopností, které jsou nejen motorického charakteru, ale i charakteru senzorického a kognitivního. 40 Hájek mluví a pohybové dovednosti takto: Motorická dovednost je učením osvojená způsobilost k realizaci určitého konkrétního pohybového úkolu. Realizace úkolu, především jeho technická stránka, je podmíněna úrovní integrace vnitřních vlastností organizmu. 41 V tomto smyslu se tedy za motorické dovednosti dá označit například volejbalové podání, atletické skoky a hody, atd. Pokud si tedy člověk osvojí určitou dovednost, je způsobilým k tomu řešit určitý pohybový úkol na určité úrovni. 2.4 Taxonomie motorických schopností Většina autorů, zabývajících se motorickými schopnostmi používá rozdělení na kondiční schopnosti a koordinační schopnosti. Tabulka č. 3 - taxonomie motorických schopností 42 Tyto schopnosti bývají považovány za schopnosti základní a jsou vymezeny obecně a široce. Tabulka č. 3 vychází z Měkotova pojetí schopností a je pouze jednou z možných. V tomto textu se dále řídím právě tímto pojetím. 40 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 17-18. 41 41 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 58. 42 PALOUNKOVÁ, Zuzana. Motorické schopnosti dětí předškolního věku. Praha, 2012. Disertační práce. Str. 103. 18

Motorické schopnosti se dělí na: - silové - rychlostí - vytrvalostní - koordinační 2.4.1 Silové schopnosti Silové schopnosti zjednodušeně označujeme termínem síla. Síla je významným komponentem fyzické zdatnosti, jejíž rozvoj je nedílnou součástí kondičního tréninku. Její rozvoj řešíme i tehdy, pokud v určité sportovní disciplíně převažuje jiná motorická schopnost. Síla jako pohybová schopnost jedince je souhrnem vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním, je spjata s činností svalů (velikostí svalového stahu), kterou lze označit jako svalovou sílu. 43 Tento popis síly pouze mechanickými kategoriemi je neúplný a proto: Sílu člověka definujeme jako schopnost překonávat odpor vnějšího prostředí pomocí svalového úsilí. 44 U silových schopností hraje vždy důležitou roli svalový subsystém, především příčně pruhované kosterní svaly. Svalová vlákna jsou dělena dle dvoustupňové typologie na vlákna I. typu a vlákna II. typu. Vlákna I. typu jsou vlákna červená, pomalá a oxidativní, s aerobním typem látkové výměny. Jejich kontrakce je pomalejší, provádějí pohyby o nižší intenzitě. Taktéž jejich stah není tolik intenzivní, proto jsou schopna vykonávat činnost po delší dobu. Vlákna II. typu jsou bílá, rychlá, glykotická s anaerobním typem látkové výměny. Jsou to vlákna určená pro rychlý lokomoční pohyb, submaximální a maximální intenzity. Kontrakce je rychlá a intenzivní. 45 Čelikovský strukturuje silové schopnosti na: a) staticko-silové schopnosti - jednorázová silová schopnost 43 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 113. 44 Tamtéž. Str. 113. 45 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 38. 19

- vytrvalostně silová schopnost b) dynamicko-silové schopnosti - výbušná silová schopnost - rychlostně silová schopnost - vytrvalostně silová schopnost Statická sílá se projevuje jako schopnost vyvinout sílu v izometrické kontrakci. Činnost svalů se neprojevuje pohybem, jedná se o udržování těla nebo břemene v určitých polohách. Délka svalu během svalového napětí zůstává stejná, nedochází tak k relaxaci. Staticko-silové schopnosti jsou typické pro sportovní gymnastiku a úpoly. Výsledkem dynamického projevu síly je vykonaná práce. Svalové napětí je zvýšené při koncentrické nebo excentrické svalové kontrakci. Při excentrické je sval protahován pasivně vnější silou, při reakci koncentrické se sval aktivně zkracuje vůči určitému odporu. 46 Silové schopnosti se při specifických pohybových činnostech dělí na: - maximální sílu - rychlou sílu - reaktivní sílu - vytrvalostní sílu Maximální silou je rozuměna nejvyšší síla, kterou nervosvalový systém vyvine při maximální volní kontrakci. Jinak se jí také říká základní silový potenciál. Úroveň maximální síly bývá zjišťována při úsilí překonat odpor, který je nehybný. Zároveň se dá maximální síla označit za hraniční velikost zátěže, kterou sportovec dokáže překonat při jednom opakování. Rychlá síla je nezbytná pro efektivní a správné zvládnutí techniky většiny sportovních disciplín. Je propojením rychlostní složky a potřebné velikosti svalové síly. Silovou schopnost je zde nutné považovat za dominantnější. Do rychlé síly se dá zařadit síla startovní a síla explozivní. Startovní síla je typická vysokou úrovní síly na začátku svalové kontrakce za co nejkratší dobu. Snahou explozivní síly je 46 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 39. 20

dosáhnout maximálního zrychlení v konečné fázi pohybu a projevit maximální zrychlení v co nekratším čase. 47 Reaktivní síla umožňuje svalový výkon, při kterém se uplatňuje cyklus protažení a následného zkrácení svalu a který vyvolá zvýšení svalového impulzu. Jeho velikost je závislá na úrovni maximální síly, rychlosti svalového stahu a elasticidě svalu. 48 Čelikovský uvádí Verchošanskiho definici reaktivní silové schopnosti, která je popsána jako: specifická vlastnost projevit mohutné pohybové úsilí bezprostředně po té fázi pohybového aktu, ve které převažuje silová schopnost ustupující. 49 Tato schopnost se často uplatňuje například v atletice při skocích a hodech, v basketbalu, volejbalu, atd. Vytrvalostní síla je schopností, která umožňuje dlouhodobě překonávat odpor prostřednictvím neustálého opakování pohybu, téměř konstantní rychlostí. Vyskytuje se především v plavání, veslování, běhu na lyžích, atd. Hledisko energetického zásobení svalu odlišuje vytrvalostní sílu od ostatních vytrvalostních schopností. Silovou vytrvalost je možné dělit na dynamickou vytrvalost, tedy schopnost určitého počtu opakování za časový interval a statickou vytrvalost, která je schopností udržet statickou sílu na potřebné úrovni bez poklesu svalového napětí. 2.4.2 Rychlostní schopnosti V tělesné výchově, sportu i tréninku se pro rychlostní schopnosti využívá zkráceného výrazu rychlost. Rychlost je důležitým předpokladem pro provedení pohybového úkolu vysokou, až maximální rychlostí. 50 Tato pohybová činnost je krátkodobého charakteru, není náročná na koordinaci, není nutné překonávat větší odpor, ovšem je prováděna ve vysoké intenzitě. Hájek používá jednoduchou definici, která zní: Rychlost pohybu jako motorická schopnost 47 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 117-119. 48 Tamtéž. Str. 120. 49 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 113. 50 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 129. 21

je v antropomotorice definována jako schopnostprovést pohyb (komplex pohybů, pohybovou činnost) v co nejkratším časovém úseku. 51 Definice rychlostních schopností jsou vesměs téměř stejné. Pro porovnání však vybírám definici od Měkoty a Novosada, druhá definice je pak od Čelikovského. Je to schopnost zahájit a realizovat pohyb v co nejkratším čase. Takový pohyb resp. Pohybová činnost je prováděna s velkým až maximálním úsilím a intenzitou, může trvat jen krátce (do 15 sekund), a proto při ní nevzniká únava. Při tomto typu činnosti nelze překonávat žádný nebo jen malý odpor. Při odporu větším než 20% odporu maximálního stává se dominantní schopností rychlá či explozivní síla. 52 Čelikovský hovoří o rychlosti takto: Pojmem rychlostní schopnost rozumíme takovou vlastnost člověka, která mu umožňuje měnit polohu těla, jeho částí nebo nějakého objektu co nejrychleji nebo s co nejvyšší frekvencí. 53 Subsystémy rychlostních schopností jsou tvořeny nervovými procesy, elasticidou svalů, biomechanickými mechanismy. Vysoké frekvence pohybu může být dosaženo pouze tehdy, pokud jsou změny podráždění a útlumu dosaženy v podmínkách nervově svalového systému. Rychlost je taktéž podmíněna energetickými zásobami ve svalových tkáních. Jedná se o adenosintrifosforečnou kyselinu a kreatin fosfát. Toto musí být podpořeno dostatečně rychlým vyvoláním mechanismů využívajících chemickou energii. V důsledku tak maximální frekvence a rychlost pohybu závisí na stavu laktátových produktů. 54 Rychlostní schopnosti nejsou tvořeny pouze jedinou univerzální schopností. Tato představa byla již dříve opuštěna. Jde o komplex samostatných, doplňujících se schopností. Základní rozlišení rychlostních schopností je: - reakční rychlost - akční rychlost Na tomto rozlišení na základě faktorové analýzy se shodly všechny autority, které se rychlostními schopnostmi a pohybem zabývají. V tabulce níže jsou uvedené 51 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 42. 52 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 129. 53 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 136. 54 Tamtéž. Str. 135 136. 22

předpoklady, které se různou měrou podílejí na úrovni rychlostní schopností každého jedince. 55 Tabulka č. 4 členění rychlostních schopností 56 Reakční rychlost je psychofyzická schopnost reagovat v co nejkratším čase na přijaté podráždění nebo informaci. 57 Úroveň reakční rychlosti určuje doba reakce, která se dá označit za časový interval, od přijetí smyslového podnětu CNS k zahájení první svalové kontrakce. Délka časového intervalu se nazývá doba latence. Reakční schopnost by měla být rozvíjena především u sportovců, kteří závodí na krátkých drahách - hlavně u sprinterů. Schopnost reakce je předpoklad, který jedinci umožňuje na podnět zareagovat s určitou rychlostí. Doba reakce zahrnuje pět fází: - vznik podráždění a vstup do receptoru - převod podráždění do CNS - přechod podnětu do příslušných oddílů nervové soustavy a vznik efektorních signálů - vedení signálu z CNS a vstup do svalu - podráždění svalu a vznik mechanických aktivit 58 U některých sportů je reakční rychlost nazývána startovní rychlostí. Schopnosti rychlé startovní reakce jsou do značné míry ovlivňovány různými faktory, jako například síla podnětu, aktuální soustředění sportovce, stav trénovanosti, únava, atd. 55 55 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 131. 56 Tamtéž. Str. 134. 57 Tamtéž. Str. 132. 58 Tamtéž. Str. 133. 23

Rychlost reakce je u jednotlivých svalových skupin taktéž různá. Horní končetiny mívají čas latence kratší, než končetiny dolní. 59 Pro tréninkovou a částečně i tělovýchovnou praxi se rozlišuje jednoduchá a výběrová (komplexní, složitá) reakce. Jednoduchá reakce je přesně stanovenou pohybovou odpovědí na přesně určený podnět. Například tedy sprinterský start na výstřel z pistole. Jednoduchá reakce je z větší části podmíněna genetikou, vylepšení reakce je tréninkem možné pouze z malé části. Výběrová reakce je reakcí na různé očekávané nebo neočekávané podněty, mezi které lez zařadit například let míče, pohyb soupeře, změna vnějších podmínek, atd. Výběr a rychlost správného rozhodnutí je podmíněn zásobníkem pohybových dovedností, které byly získány tréninkem a učením. 60 Akční rychlost pohybu je dvojího druhu. Je acyklická nebo cyklická a je výrazně odlišná od rychlosti reakční. Je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a činnosti nervosvalového systému. Pohyb probíhá vždy ve vymezeném prostoru a čase a výsledkem je změna polohy těla nebo jeho jednotlivých částí. 61 Acyklická rychlost je známa z různých sportů. Příkladem acyklické rychlosti je například prudký smeč při volejbale nebo pohyb nohy, která se snaží při fotbale energicky odkopnout míč. Tato rychlost se tak týká pouze jednorázového provedení pohybu. Pohyb musí být proveden s maximální rychlostí, avšak proti malému odporu. Je patrná značná shoda se silovými rychlostními schopnostmi, mezi těmito existuje úzký vztah. Dvoufázovost pohybu je podmínka, dle které se hodnotí cyklická rychlost. Dá se nazvat taktéž jako sprinterská rychlost, protože úroveň této schopnosti je nejčastěji hodnocena při sprinterských disciplínách. Je tedy možné říci, že cyklická rychlost je schopnost opakovat co největší počet shodné pohybové struktury v určitém časovém 59 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 43. 60 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 133. 61 Tamtéž. Str. 134. 24

intervalu. Jak bylo výše uvedeno, jde zejména o běh nebo například počet záběrů při veslování, atd. 62 Rychlost paří v mnoha sportovních odvětvích k důležitým faktorům sportovního výkonu. V některých případech je její význam rozhodující, v některých případech je jen podílem. Zejména v posledních letech dochází ke zvyšování nároků na sportovce v oblasti rychlostních schopností. Je nutné říci, že rychlostí schopnosti jsou až z 80% dány geneticky, tudíž pokud jedinec nemá výrazné predispozice k tomu, být rychlý, samotným tréninkem nikdy nedosáhne nejvyšší úrovně. 63 2.4.3 Vytrvalostní schopnosti Bez vytrvalostních schopností by nemohl probíhat žádný delší pohybový výkon. Tyto schopnosti se proto dají označit za klíčový pilíř fyzické kondice, který je významnou součástí zdravotně orientované zdatnosti. Oproti ostatním schopnostem je vytrvalost v nadřazeném postavení. 64 Dovalil charakterizuje vytrvalostní schopnosti jako: Komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase. 65 Poznatky existující o vytrvalostních schopnostech jsou daleko obsáhlejší, než poznatky o schopnostech ostatních. Čelikovský o vytrvalosti hovoří takto: Vytrvalostní schopnost představuje takový dynamický systém, který se projevuje dlouhodobou motorickou činností, aniž by došlo k poklesu její intenzity (zadané pohybovým úkolem). 66 Je obecnou vlastností člověka, která není uplatňována pouze ve sportu. Je velmi složitým celkem, který je tvořen různými stránkami. Jedním z těchto dílčích celků je únava, která má za následek sníženou práceschopnost. Vlastností únavy je to, že se vyskytuje bez ohledu na to, jestli je vykonávána tělesná nebo duševní činnost. 62 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 135. 63 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80-7033-928-2. Str. 28. 64 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 143. 65 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80-7033-928-2. Str. 29. 66 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 148. 25

Pokud je u sportovce vytrvalost dobře rozvinuta, umožňuje mu podávat lepší výkon. Velký počet sportovních disciplín z vytrvalosti vychází. Například ve vícebojích a sportovních hrách umožňuje vytrvalost zvýšení závodního tempa, pokud se jedná o sporty zaměřené na koordinaci, vytrvalost výrazně zvyšuje stabilitu prováděné techniky. Nezastupitelnou roli má taktéž u zdravotního tréninku, kde pomáhá zvládat stresové situace a taktéž je prevencí proti srdečně cévním chorobám. 67 Vytrvalostní výkon závisí především na těchto činitelích: - na schopnosti příjmu O 2 - na způsobu krytí energetických potřeb - na optimální tělesné hmotnosti - na ekonomice techniky prováděného pohybu - na úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání vznikající únavy 68 Hlavním omezením vytrvalostních schopností je možnost organismu dodávat potřebný kyslík a živiny svalům. S tím souvisí i následný odvod zplodin, které vznikají při látkové přeměně a odolnost proti nepříznivým změnám vnitřního prostředí organismu, které vznikají při metabolických procesech. Hlavním zdrojem energie užívané při svalové práci je ATP (adenosintrifosfát) společně s CP (kreatinfosfátem). Tyto zdroje energie vystačí na dobu do 20 sekund. ATP do 3 sekund, CP do 20 sekund. Dále je energie doplňována resyntézou ATP, která je zajišťována těmito metabolickými systémy: - anaerobně alaktátový (kreatinfosfátový) systém - anaerobní glykolýza - aerobní laktátová fáze štěpení Anaerobně alaktátový systém kryje potřebu energie do 20 sekund. Maxima dosahuje po 3 sekundách zatížení. Tento systém ohraničuje rychlostní a rychlostně vytrvalostní schopnosti. Anaerobní glykolýza vykonává resyntézu ATP. Rozvíjí se po 20 sekundách zatížení a společně s ní se začínají oxidativně štěpit cukry, později i tuky. Spolupůsobí 67 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 144. 68 Tamtéž. Str. 143. 26

přibližně do 7. minuty zatížení. Výsledným produktem resyntézy je kyselina mléčná (laktát), která se hromadí ve svalu. Její narůstající koncentrace ve svalu narušuje acidobazickou rovnováhu a je hlavní příčinou únavy. Pokud je hodnota laktátu 4 mmol/l krve (odpovídá 160 180 tepům/min.), je dosaženo anaerobního prahu. Aerobní oxidativní štěpení cukrů se připojuje již kolem 50 sekund zátěže. V této chvíli začíná organismus využívat zvýšeného přívodu kyslíku tkáním. Společně s tím zajišťuje resyntézu ATP, při které se štěpí cukry, od 10. minuty jsou štěpeny tuky. Po 10. minutě zátěže ustává tvorba laktátu a systém je plně rozvinut. Limitujícím faktorem vytrvalostního výkonu, který je aerobní povahy, je aerobní výkon a aerobní kapacita. Aerobní výkon je charakterizován maximální možnou spotřebou O 2 za 1 minutu VO 2 max. Aerobní kapacitou je pak využití maximální spotřeby kyslíku za delší dobu. Všechny tyto metabolické systémy se po dobu zátěže postupně rozvíjejí, vzájemně se kryjí a přecházejí jeden do druhého. 69 Trvání zátěže Charakteristika fáze Zdroj energie 1-4 s anaerobně alaktátová ATP 4-20 s anaerobně alaktátová ATP + CP 20-45 s anaerobně alaktátová a anaeroně laktátová ATP + CP + glykogen 45-120 s anaerobně laktátová glykogen 2-10 min anaerobně laktátová a aerobně alaktátová glukóza nad 10 min aerobně alaktátová glukóza + tuky Tabulka č. 5 energetické krytí 70 Vytrvalostní schopnosti lze členit dle několika hledisek: - dle zaměření cílového rozvoje vytrvalosti - dle způsobu energetického krytí - dle délky pohybového zatížení 69 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 48 50. 70 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 146. 27

Podle zaměření cílového rozvoje vytrvalosti můžeme rozdělit vytrvalostní schopnosti na vytrvalost základní a vytrvalost speciální. Rozvíjení obecných nebo základních vytrvalostních schopností je zaměřeno především na zlepšení úrovně aerobní vytrvalosti. S tím souvisí zlepšování výkonnosti oběhového systému, dýchacího systému a látkové výměny. Základní vytrvalost tvoří podklad pro vytrvalost speciální. Základní vytrvalost je schopnost organismu provádět dlouhotrvající činnost v zóně aerobního krytí. Tato vytrvalost není zaměřena pro zlepšování výkonnosti v určité sportovní disciplíně, je základem, který působením sportovního tréninku přechází ve vytrvalost speciální, která je již cíleně zaměřena na určitý druh pohybové nebo sportovní činnosti. Je rozhodujícím základem pro tréninkové i závodní zatížení. Základní vytrvalost je základ pro vytváření schopnosti snášet vysoké zatížení v tréninkovém procesu, s čímž souvisí i schopnost rychlého zotavení. Díky základní vytrvalosti jsou lidé schopni věnovat se pohybovým aktivitám zaměřeným na posílení zdraví. 71 Speciální vytrvalost charakterizuje Čelikovský takto: Schopnost nejen vzdorovat únavě, ale i schopnost vykonávat stanovený úkol co nejefektivněji ve stanovených podmínkách přesně ohraničené distance nebo časového omezení. 72 Je předpokladem pro dosažení úrovně vytrvalosti, jež je zapotřebí ve zvolené sportovní disciplíně. Je kladen velký důraz na kvalitativnost prováděné činnosti. Je podmíněna celkovou úrovní vytrvalosti, aerobní kapacitou a dalšími participujícími motorickými schopnostmi, které jsou danou sportovní disciplínou vyžadovány. 73 Podle způsobu energetického krytí je vytrvalost dvojího druhu. Aerobní a anaerobní. Aerobní vytrvalost je předpokladem pro pohybový výkon, při kterém je energie dodávána štěpením energetických rezerv za přístupu kyslíku. Anaerobní vytrvalost je charakteristická uvolňováním energie štěpením ATP a jeho následnou resyntézou. Není vytvářena kyselina mléčná a probíhá bez přístupu kyslíku. Je druhem speciální vytrvalosti. 71 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 149. 72 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 150. 73 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 149. 28

Rozdělení vytrvalostních schopností podle délky pohybového zatížení je úzce propojeno se způsoby uvolňování energie. Krátké intenzivní zatížení je hrazeno jiným způsobem, než dlouhotrvající zatížení nižší intenzity. Vytrvalost je podle délky zatížení dělena následovně: - rychlostní vytrvalost (sprinterská) - krátkodobá vytrvalost - střednědobá vytrvalost - dlouhodobá vytrvalost 74 Rychlostní vytrvalost je specifickou schopností, která je uplatňována v cyklických sprinterských disciplínách. Silové úsilí se na těchto krátkých distancích nezmenšuje. Délka této činnosti se pohybuje od 5 do 35 sekund. Je schopností překonávat únavu při maximálním a submaximálním zatížení. Tato vytrvalost se vyskytuje například ve sportovní gymnastice, boxu nebo sportovních hrách. Krátkodobá vytrvalost je taktéž specifickou schopností pro cyklickou činnost, která trvá v intervalu 35 sekund až 2 minut. Při výkonech tohoto charakteru vystupují na povrch subsystémy zajišťující fungování organismu anaerobním způsobem. Příkladem krátkodobé vytrvalosti může být uplavání 100 metrů způsobem kraul. Střednědobá vytrvalost je nutným předpokladem pro plnění pohybového úkolu v délce od 2 do 11 minut. Jsou pro ni charakteristické vysoké požadavky na dodávání energie aerobními i anaerobními procesy. Při střednědobé vytrvalosti s vysokou intenzitou zatížení nastává hromadění laktátu. Dochází totiž k překonávání značného odporu vnějších sil vnějšího i vnitřního prostředí. Příkladem je v rychlobruslení vzdálenost 3000 metrů. Dlouhodobá vytrvalost umožňuje jedinci vykonávat činnost, která přesahuje 11 minut trvání. Celkem však může trvat až několik hodin, což známe například z běžeckého lyžování, atletiky, cyklistiky a plavání. Důležité je, aby během výkonu výrazně nekolísala intenzita pohybu. Dlouhodobé výkony jsou do značné míry podmíněny vysokou mírou ekonomičnosti všech prováděných pohybů, funkcí a 74 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 150 151. 29

taktéž vysokým stupněm automatizace závodní techniky dané sportovní disciplíny. V dlouhodobé vytrvalosti dominuje uvolňování energie aerobním způsobem. 75 Výše zmíněné druhy vytrvalosti dle délky zatížení byly u sportovních disciplín cyklického charakteru. Speciální vytrvalost je však nutná i u sportů acyklického charakteru jako například sportovních her nebo úpolových sportů. Každé sportovní odvětví se vyznačuje určitými specifiky. Sportovní hry, které jsou spojené s lokomocí (fotbal, hokej, atd.) je postupně využíváno všech způsobů energetického krytí, intenzita zatížení, která se v průběhu činnosti mění, toto vyžaduje. V klidové fázi hry je využíváno aerobní vytrvalosti k rychlé obnově energetických zásob a zotavení. Úpolové sporty jsou závislé na vysoké úrovni základní vytrvalosti kvůli rozvoji vytrvalosti specifické. Ta je pak v úpolech spojena s rozvojem rychlostně silových schopností. Energetické krytí je pak zajišťováno především v anaerobně alaktátovém režimu. Vytrvalost je geneticky determinována z 60 80 %. Její rozvoj není natolik omezen na období adolescence (jako rozvoj rychlostních a silových schopností). Za předpokladu pravidelné a plánované pohybové činnosti lze dosáhnout zlepšení vytrvalostních schopností v jakémkoli věku. Proto nejsou výjimkou maratonští běžci kolem 60 let života. Na vysoké úrovni je člověk schopen udržet vytrvalost minimálně do 50 let, výraznější pokles nastává až po 65. roce. 76 2.4.4 Koordinační schopnosti Koordinační neboli obratnostní schopnosti jsou schopnostmi, které se taktéž na výkonu výrazně podílejí. Jsou schopnostmi, které jsou vázané na řízení a regulaci 75 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 150-153. 76 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 154 155. 30

pohybu. Koordinace je schopností realizovat složité struktury pohybu v čase a prostoru. 77 Cílem koordinačních schopností je řešit složité pohybové úkoly. I jejich regulační úloha je složitá. Jedná se o mnohoparametrické regulace, kdy v jednom okamžiku dochází k regulaci velkého množství různých veličin. Řada sportů vyžaduje dokonalé, načasované složení pohybů náročných na rytmus, rovnováhu, odhad vzdálenosti, orientaci v prostoru, přizpůsobení se dané situaci a dokázat adekvátně a správně zareagovat. Primární funkcí se tak stává funkce centrálního nervového systému. 78 Měkota s Novosadem uvádějí tuto definici od Zimmermanna, Schnabela a Blumeho: Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci. 79 Význam koordinačních schopností: - urychlení a zefektivnění procesu získávání nových dovedností - příznivé ovlivnění již získaných dovedností (zejména jejich stabilizace a zjemnění) - spoluvytváří stupeň využití kondičních schopností (přiměné využití odrazu při běžeckém lyžování, souhra paží a nohou při plavání) - ovlivňují estetiku, přinášejí radost a uspokojení z pohybu 80 Koordinační schopnost není pouze jedna. Na základě výzkumů a úvah byl vybrán větší počet koordinačních schopností, který se podílí na sportovním výkonu a pohybové činnosti. Je to: - reakční schopnost - rytmická schopnost 77 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 53. 78 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80-7033-928-2. Str. 31. 79 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 57. 80 Tamtéž. Str. 58. 31

- rovnováhová schopnost - orientační schopnost - diferenciační schopnost 81 Dovalil k těmto schopnostem přidává ještě schopnost spojovací (spojování pohybů a jejich částí) a schopnost přizpůsobování. Kromě výše uvedených obecných koordinačních schopností existují také koordinační schopnosti, které jsou vymezené pouze k jednomu sportu nebo sportovní disciplíně. Nazýváme je specifickými koordinačními schopnostmi. Jsou vázané k charakteristické motorické dovednosti. V jednotlivých sportech tak byly dále vymezeny schopnosti nebo komplexy schopností, které jsou nezbytné pro dosažení úspěchu. Ve veslování je to například schopnost diferenciace vynaložené síly v průběhu záběru. 82 Reakční schopnost je schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný (jednoduchý nebo složitý) podnět v co nejkratším čase. Indikátorem je reakční doba. 83 Podněty, které člověka nutí k reakci, jsou pestré a různorodé stejně, jako podmínky, ve kterých se objevují. Tyto podněty obvykle přichází z vnějšího prostředí, často z pohybujících se objektů. Nejčastěji se pak vyskytují podněty akustické a vizuální. Sportovec reaguje buďto na předem známý, určený signál (například výstřel) nebo reaguje na jeden z přicházejících signálů, který si sám vybral (ve sportovních hrách). Reakční schopnost je téměř shodná s reakční rychlostí (kapitola 2.4.2). Správná a rychlá reakce je důležitý předpoklad pro úspěšné splnění pohybového úkolu. 84 Rytmická schopnost je: Schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený. 85 Nelze však zaměňovat rytmus a rytmickou schopnost. Ne každý jedinec má tuto schopnost dokonale vyvinutou. Může rytmus jen dobře vnímat, jeho reprodukce však schopen není. Toto vyžaduje existenci schopnosti motorické realizace. Rytmus se dá vnímat buďto vizuálně (například veslování na osmiveslici) nebo z akustických projevů. 81 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 59. 82 Tamtéž. Str. 61. 83 Tamtéž. Str. 65. 84 Tamtéž. Str. 65 66. 85 Tamtéž. Str. 67. 32

Rovnováhová schopnost je předpoklad udržet tělo nebo jeho části v relativně stálé (stabilní) poloze. 86 Tato schopnost je využívána zejména tehdy, když je opěrná plocha malá, když při pohybu dojde k náhlým přesunům těla (skoky, lety) a když dochází k rotačním pohybům. Rovnováha schopnost má tuto strukturu: - statická rovnováhová schopnost - dynamická rovnováhová schopnost - balancování na předmětu 87 Rovnováhová schopnost může být nazvána jádrem pohybové koordinace. Je ve vzájemných vztazích s ostatními koordinačními schopnostmi a je s nimi velice úzce propojena. Bez rovnováhy by nemohla být ani obyčejná chůze. 88 Orientační schopnost je schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, a to vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu. 89 Akčním polem se dá nazvat protivník, míč, taneční parket nebo hřiště. Nároky na tuto schopnost jsou v každém sportu zcela rozdílné. Důležitým je takzvané periferní vidění, které prostorovou orientaci dokáže významně zpřesnit a zrychlit. Tato schopnost poskytuje člověku výhodnější podmínky k motorickému učení, tudíž i k větší jistotě. 90 Diferenciační schopnost je schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu. 91 Tato schopnost umožňuje dokonale vyladit jednotlivé fáze pohybu, které dohromady dají dokonalý pohybový projev. Toto má za následek zpřesnění pohybu, výraznější plynulost pohybu a větší ekonomičnost pohybu. Je založena na přijímání kinestetických informací, které přicházejí ze svalů, šlach, vazů a kloubů. Úroveň diferenciačních schopností významně utváří a spoluurčuje pohybová zkušenost a stupeň osvojení konkrétní pohybové činnosti. Diferenciace má velký význam, dá se říci, že pokud by nebylo diferenciace, nebylo by pokroků. 92 Diferencování znamená také odstupňované 86 KOLEKTIV AUTORŮ. Antropomotorika I. 1. vyd. Košice: Univerzita P. J. Šafárika, 1985. Str. 178. 87 Tamtéž. Str. 178 179. 88 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 70. 89 Tamtéž. Str. 64. 90 Tamtéž. Str. 64 65. 91 Tamtéž. Str. 63. 92 Tamtéž. Str. 63 64. 33

dávkování vynaložené síly, tedy i vyvinutého tlaku (na pedál bicyklu), tahu (při veslařském záběru), torze (při šroubování) atd. 93 Je to jakýsi regulátor pohybu, který chrání před chybami v pohybech a v každém pohybu má kontrolní funkci. Je patrné, že i koordinační schopnosti hrají ve sportu a tělovýchově důležitou roli. A to jak jednotlivě, tak v komplexu. Podstatným způsobem ovlivňují kvalitu získaných dovedností a dodávají jim přesnost a přizpůsobivost. Vysoká úroveň koordinačních schopností zajišťuje rychlejší a přesnější osvojování techniky. Rozvoj koordinačních schopností je proto stejně důležitý, jako rozvoj schopností kondičních. 94 2.5 Analýza vybraných použitých zdrojů V oblasti odborné literatury, která se zabývá problémy motorických schopností a následným testováním motorických schopností, se dá najít poměrně velké množství materiálu. Velké množství knih o motorických schopnostech je však staršího vydání. Zdá se ale, že nové knihy vznikají poměrně rychle. Velký nárůst však spatřuji v množství vznikajících akademických prací, které se tématem motorických schopností nebo jejich testováním zabývají. V elektronických knihovních systémech vysokých škol je jich k nalezení nepřeberné množství. Za velice užitečnou a skvěle napsanou (byť staršího vydání) pak považuji knihu s názvem Antropomotorika, díl 1., od Čelikovského, Měkoty a Kasy. V této knize je velice podrobně rozpracována problematika motorických schopností a mnoho dalších autorů ve svých knihách odkazuje právě k této knize z roku 1985. Karel Měkota a Jiří Novosad pak v knize Motorické schopnosti aktualizují tuto problematiku do dnešních dní. Velice často také odkazují na knihu Antropomotrika (1985). V knize Motorické schopnosti jsou ale uvedeny i definice nebo pohledy na problematiku motoriky ze zahraničních publikací. Další publikace, která je pro práce tohoto typu velice dobře použitelná, je Antropomotika od Jeronýma Hájka. V této knize jsou uvedeny téměř stejné 93 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 64. 94 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 2. Praha: Olympia, 2007. 336 s. ISBN 978-80-7033-928-2. Str. 33. 34

informace, jako v knihách výše zmíněných, avšak kniha mi nepřijde natolik propracovaná, nejde tolik do hloubky. Tudíž je vhodné informace z této knihy kombinovat a doplňovat s informacemi z jiných zdrojů. Co se týká literatury zaměřené na testování motorických schopností, zejména pak dle Unifittest (6-60), nejlepším zdrojem informací je kniha Měkoty, Kováře, Chytráčkové, Gajdy, Kohoutka a Moravce Unifittest (6-60): Příručka pro manuální a počítačové hodnocení základní motorické výkonnosti a vybraných charakteristik tělesné stavby mládeže a dospělých v České republice. K doplnění informací z oblasti testování motorických schopností se dá velice dobře využít knihy Antropomotorika od Hájka a taktéž kniha Karla Měkoty a Petra Blahuše Motorické testy v tělesné výchově. 35

3. Hodnocení motoriky Nejen ve vrcholovém sportu, ale i v tělesné výchově se hodnocení motoriky a motorickým testům věnuje pozornost. Tímto testováním získáváme velice důležité informace o výkonnosti různých sportovců, různých věkových skupin, atd. Získané informace jsou pak využívány v tělovýchovné a sportovní praxi jako podklady pro plánování další tréninkové činnosti, což má za následek ovlivňování výkonnosti. Testování s sebou nese řadu složitých procesů a proto je potřeba mít teorii testování dokonale propracovanou. Testování motorických schopností nelze na rozdíl od testování fyzikálního provádět mnohokrát za stejných podmínek. Motorický test lze provést jednou, maximálně dvakrát. Později se začne již projevovat únava a zácvik. Motorické schopnosti (vytrvalost, síla, rychlost, koordinace) nejsou přímo měřitelnými veličinami. Jsou měřeny prostřednictvím jiných veličin, které v souvislostech a každá jinak přispívají k odhadu motorické schopnosti, která není přímo měřitelná. 95 K testování jsou používány různé metody, techniky a způsoby z oblastí obecné metrologie a diagnostiky. Motodiagnostika (diagnostika motoriky) je činností, která vychází vždy z konkrétního důvodu, na nějaký popud. Například na základě neúspěchu v soutěži jsou formulovány záměry testování, dále jsou zvoleny konkrétní metody testování, díky kterým jsou získávány a zjišťovány určité motorické údaje, které jsou následně vyhodnoceny, jsou vyvozeny závěry, formulována doporučení, případně i prognózy. Motorika se diagnostikuje těmito způsoby: - rozhovory a dotazníky - pozorování (motoskopie) - motorické testy - škálování - grafické techniky - jiné techniky 96 95 BLAHUŠ, Petr. K teorii testování pohybových schopností. 1. vyd. Praha: UK, 1976. Str. 11. 96 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 62 63. 36

3.1 Motorické testy Nejčastěji užívanou metodou pro získávání informací jsou motorické testy. Jsou nejtypičtější formou motodiagnostiky. Výsledky motorických testování jsou podle Blahuše používány k následujícím účelům: - kontrola tělovýchovného procesu, informace o tréninku - informace o úrovni motorických schopností vhodných pro určitý druh pohybového výkonu - stanovení vhodné tréninkové metody (účinnost/neúčinnost) - hodnocení testovaných jedinců v rámci určité skupiny (různé normy) - předvídání dalšího sportovního vývoje jedince - výběr uchazečů (studentů škol, výběr do středisek talentované mládeže, atd.) - porovnání výkonnosti různých populací - použití ve vědeckých a výzkumných oblastech 97 Motorický test je standardizovaný postup (zkouška), jehož obsahem je pohybová činnost a výsledkem číselné vyjádření průběhu či výsledku této činnosti. Testování tedy znamená provedení zkoušky podle zadání (ve smyslu procedury) a přiřazování čísel (hodnot) získávaných měřením. 98 Pohybovým testem rozumíme standardizovaný vyšetřovací postup pro hodnocení pohybových projevů člověka. 99 Motorické testy jsou od jiných forem hodnocení odlišné zejména standardizovaným průběhem testu. K vyjádření výsledků testování je využíváno matematickostatistických metod. Čísla, která vznikala v průběhu testu, jsou nazývány testovými výsledky nebo testovým skóre. V motorickém testování je snahou užívat testy, které jsou standardizované, což znamená: - test se dá opakovat na jiném místě, v jiném čase, s jiným examinátorem, jsou potřeba stejné a přesné instrukce zadání testu, užívány jsou stejné standardizované pomůcky, vzdálenosti, časy, atd. 97 BLAHUŠ, Petr. K teorii testování pohybových schopností. 1. vyd. Praha: UK, 1976. Str. 13. 98 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 65. 99 ČELIKOVSKÝ, Stanislav. Teorie pohybových schopností. 1. vyd. Praha: UK, 1975. Str. 72. 37

- informace vyplývající z testu, která je k dispozici uživateli je spolehlivá a platná - postup testování je předem daný, hodnocení výsledků je většinou pomocí testových norem 100 Motorické testy maximální výkonnosti typického pohybového projevu schopnosti dovednosti jiné laboratorní terénní plně standardizované částečně standardizované individuální skupinové Tabulka č. 6 dělení motorických testů 101 Motorické testy se dají dělit podle různých hledisek. Podle přehlednosti a praktického účelu jsou to tyto tři základní skupiny: 1. Testy tělesné zdatnosti a základní motorické výkonnosti - jsou to testy sloužící ke zjištění úrovně motorických schopností, snahou těchto testů je vyloučit dovednostní charakter činností, které jsou testovány 2. Testy tělocvičné a sportovní výkonnosti - těmito testy se zjišťuje připravenost a schopnost jedince ke sportovním a tělocvičným činnostem, jednotlivá sportovní odvětví mají své specifické testy, výsledky podávají zprávu o účinnosti tréninkového procesu 100 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 65. 101 MĚKOTA, Karel a Petr BLAHUŠ. Motorické testy v tělesné výchově. 1. vyd. Praha: SPN, 1983. Str. 21. 38

3. Testy pohybového nadání - jsou to testy, které testují to, jestli se jedinec učí novým pohybovým dovednostem jednoduše či složitě, někdy jsou tyto testy nazývány testy pohybové inteligence, jejich obsahem bývají pohyby složitější na koordinaci 102 Další dělení motorických testů je uvedeno v tabulce číslo 6. S motorickými testy úzce souvisí pojmy reliabilita (spolehlivost) a validita (platnost). Reliabilita testu vyjadřuje přesnost, s jakou test postihuje to, co má být změřeno. Výsledky testování by měly být co nejméně závislé na náhodných chybách a spolehlivost udává, do jaké míry je tento požadavek splněn. Reliabilita je vnitřní vlastností samotného testu (na rozdíl od validity) a uplatňuje se, ať test měří cokoliv. 103 Ze zkušeností s testy vyplývá, že výsledek každého testu je ovlivněn náhodnou chybou. Tyto chyby lze vyčíslit matematicko-statistickými metodami. Test je tím více spolehlivý, čím menší je náhodná chyba, která se vyskytla pří původním měření. Validita testu je vypovídající hodnota testu podmíněna mírou přesnosti hodnocení určité motorické vlastnosti. Test, který je validní, je platný pro daný účel, to znamená, že postihuje právě tu vlastnost (schopnost, dovednost, atd.), která má být hodnocena (měřena). Validita není vnitřní vlastností testu jako reliabilita, ale vyjadřuje vztah testu k něčemu mimo něj, obvykle vztah ke kriteriu, tj. k proměnné veličině, která je měřena. 104 Validita je omezena reliabilitou. To znamená, že pokud test není spolehlivý, nemůže být ani platným. Ovšem v opačném případě test, který je spolehlivý, nemusí být platným. 105 Nejčastějšími uživateli motorických testů jsou lidé z kruhů tělovýchovy a sportu. Tedy učitelé, trenéři, případně i lékaři. Ti využívají testy pro řízení tělovýchovného a tréninkového procesu, správné rozhodování. V tělovýchově a sportu výsledky slouží ke kontrole pohybového rozvoje, stavu trénovanosti jedince a fyzické zdatnosti osob z různých skupin. Žáků, studentů, sportovců, starších, nemocných či oslabených 102 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 74 75. 103 Tamtéž. Str. 66. 104 Tamtéž. Str. 67. 105 Tamtéž. Str. 67. 39

osob. Ve chvíli, kdy se uživatelem testů stane samotný cvičenec, jeho výsledky slouží k sebekontrole. Výsledky mohou rovněž sloužit jako výběrové kritérium pro uchazeče o studium tělovýchovných oborů a zaměstnání v ozbrojených složkách. Vycházet z výsledků se může i při vybírání talentů do sportovních středisek mládeže. 106 Veškeré menší testy (subtesty), které spadají pod souhrnný název určitého motorického testu, se nazývají testová baterie. Tento soubor je charakterizován tím, že výsledky jednotlivých subtestů jsou různým způsobem kombinovány a výsledkem je pouze jeden výsledek (skóre) celé baterie. Testy, které jsou v baterii zařazené, jsou standardizované. Každý jednotlivý subtest tak ztrácí svoji samostatnost a je užíván pro získání kompletního výsledku baterie. Při sestavování baterie je nutné najít takovou sestavu subtestů, která bude mít při poměrně malém počtu těchto subtestů vysokou validitu. O tomto tématu se široce rozepisuje Měkota s Blahušem, v publikaci Motorické testy v tělesné výchově. 107 3.2 Příklady testování jednotlivých motorických schopností V následující podkapitole jsou uvedeny příklady terénního testování jednotlivých motorických schopností. Terénní testování má oproti testování laboratornímu výhody i nevýhody. Mezi výhody lze zařadit pro sportovce známé a vyzkoušené podmínky stadion, sportovní hala, atd. Oproti laboratornímu měření jde o identický pohybový stereotyp (běh na běžeckém pásu je odlišný od běhu na stadionu). Testování lze využít přímo v tréninku. Nevýhodami může být problém s přesností měření (například z důvodu nedostatečného počtu examinátorů) a taktéž nestálé podmínky a vnější vlivy okolí (počasí, ovzduší, atd.) 108 106 MĚKOTA, Karel a Petr BLAHUŠ. Motorické testy v tělesné výchově. 1. vyd. Praha: SPN, 1983. Str. 22. 107 HÁJEK, Jeroným. Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-063-3. Str. 77. 108 Fyziologie zátěže: Zátěžové testy. In: [online]. [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: ftk.upol.cz/fileadmin/user_upload/ftk-katedry... fyz zt 01.ppt 40

3.2.1 Testování silových schopností Cílem hodnocení je samotný výkon, kterého sportovec dosáhl při provádění cvičení zvedání činky, předkopávání, odtlačování, atd. Velikost překonané zátěže nebo maximální dosažený počet opakování jsou indikátory maximální síly. Naopak skok z místa nebo vertikální skok s dosahem na měřidlo (hojně využíván ke zjištění úrovně odrazu ve volejbale) slouží ke zjištění výbušné síly v tomto případě dolních končetin. V terénním testování jsou využívány principy jednoduché dynamometrie například síla stisku ruky, zádová dynamometrie, výdrž ve shybu, přednožování v lehu na zádech, shyby ve svisu, kliky ve vzporu ležmo, leh-sed opakovaně, hod plným míčem obouruč. 109 3.2.2 Testování rychlostních schopností Pro běžné terénní hodnocení akčních rychlostních schopností jsou využívány klasické ruční stopky. Při testech akční rychlosti jsou jedinci testování na krátkých tratích. Běh na 20, 30, 50 metrů s pevným nebo letmým startem, slalomové běhy, člunkové běhy, běhy na místě. Pro testy frekvenční rychlosti se je užíván tappink rukou, tappink nohou ve stoje a tappink nohou v sedu. Při testech reakční rychlosti je využíváno zachytávání padající gymnastické tyče, zachytávání plochého měřítka. 110 3.2.3 Testování vytrvalostních schopností Pro testování vytrvalostních schopností jsou využívány výkonové testy. U těchto výkonových testů zaznamenáváme čas pohybové činnosti, uběhnutou vzdálenost, čas do přerušení pohybové činnosti. K testování se využívá například cooperův test (běh po dobu 12 minut), testovaný může jak běžet, tak kráčet, rozhodující je vzdálenost, kterou za 12 minut uběhl/ušel. Index vytrvalosti, kde je porovnáván výkon na soutěžní trati s výkonem na trati poloviční nebo trati čtvrtinové. Pro srovnání se využívá podílu nebo rozdílu obou dosažených časů. Dále například chůze po dobu 6 minut, která je využívána především u seniorů. U vytrvalostních testů je důležité dbát 109 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 126. 110 Antropomotorika. In: [online]. [cit. 2013-05-19]. Dostupné z:.tvs.tym.cz skola Antropa.doc 41

na vysokou standardizaci podmínek, protože jen tak je možné výsledky považovat za objektivní ukazatel úrovně vytrvalostních schopností. 111 3.2.4 Testování koordinačních schopností Pouze málo koordinačních testů je standardizováno. Některé testy jsou spíše kontrolními cvičeními, protože přesnost a citlivost měření jsou do značné míry omezené. Většinou jsou formou jednotlivých testů, které jsou samostatně skórovatelné. Mohou se však stát i součástí testových baterií. Testuje se formou testů zaměřených na statické rovnováhové schopnosti, diferenciační schopnosti, hbitost a rovnováhu (využíván pro seniory). 112 111 MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-0981-X. Str. 158 159. 112 Tamtéž. Str. 82 84. 42

Praktická část 4. Hypotézy H1 Nepároví veslaři jsou o 5 a více % vyšší, než veslaři pároví. H2 Pároví veslaři skočí v průměru o 5 a více centimetrů, než veslaři nepároví. H3 V testu maximálním opakování lehů-sedů za 1 minutu jsou pároví veslaři o 10% lepší, než veslaři nepároví. H4 V běhu po dobu 12 minut překonají nepároví veslaři průměrně o 100 a více metrů delší vzdálenost, než veslaři pároví. H5 Pároví veslaři udělají průměrně o 3 a více shybů více, než veslaři nepároví. H6 Dle Unifittestu (6-60) dosáhnou pároví veslaři minimálně ve třech zprůměrovaných subtestech o 5 a více % lepších výsledků, než veslaři nepároví. 43

5. Porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů 5.1 Metody výzkumu Metodou výzkumu pro vytvoření praktické části a porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů jsem zvolil metodu testovou. Charakteristika testu je takováto: Je to zkouška nebo úkol identický pro všechny zkoumané osoby s přesně vymezenými způsoby hodnocení výsledků a jejich číselného vyjadřování. 113 Pro uskutečnění výzkumu bylo zapotřebí: - vybrat testovou baterii, dle které byl výzkum uskutečněn - vybrat vzorek veslařů, kteří byli otestováni 5.2 Unifittes (6-60) Baterie testů Unifittest (6-60) u nás byla kolektivem odborníků publikována v roce 1993. Byla vytvořena za účelem posouzení úrovně základní motorické výkonnosti obyvatelstva. Konkrétněji dětí, mládeže a dospělých ve věku od 6 do 60 let. Testová baterie Unifittes (6-60) není zvláště náročná na pomůcky nebo prostory. Základem testu je heterogenní čtyřpoložková testová baterie, která je tvořena následujícími dílčími testy: - T1 - skok daleký z místa - T2 - leh-sed opakovaně - T3 - běh po dobu 12 minut/vytrvalostní člunkový běh/chůze na vzdálenost 2000 metrů - T4 člunkový běh 4x10 metrů/shyby (chlapci)/výdrž ve shybu (dívky)/hluboký předklon v sedu 114 113 SKALKOVÁ, Jarmila. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. 2. vyd. Praha: SPN, 1985. Str. 100. 114 MĚKOTA, Karel, Rudolf KOVÁŘ, Jitka CHYTRÁČKOVÁ, Vojtěch GAJDA, Milan KOHOUTEK a Roman MORAVEC. Unifittest (6-60): Příručka pro manuální a počítačové hodnocení základní motorické výkonnosti a vybraných charakteristik tělesné stavby mládeže a dospělých v České republice [online]. Praha: UK v Praze, 2002 [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: www.kinantropologie.cz/documents/unifittest(6-60).pdf. Str. 9. 44

U testu T3 se provádí vždy pouze jediná alternativa, test T4 jsou volitelné dle věku. Člunkový běh je pro věkovou kategorii do 14 let, shyby jsou pro kategorii 15 25/30 let, hluboký předklon v sedu je pro kategorii nad 25/30 let. Baterie je dále doplněna základními ukazateli tělesné stavby tělesná výška, tělesná hmotnost, množství podkožního tuku. Těmito subtesty jsou testovány následující schopnosti: - výbušná síla dolní části těla - svalová síla a vytrvalost břišních svalů - aerobní zdatnost - běžecká rychlostní schopnost - flexibilita Dále popisuji pouze testy, které byly vybrány a uplatňovány ve výzkumu v této diplomové práci. Je to: - T1 - skok daleký z místa - T2 - leh-sed opakovaně - T3 - běh po dobu 12 minut - T4 maximální opakování shybu K otestování výbušné síly je užíván skok daleký z místa, který je prováděn z mírného stoje rozkročného. Těsně před odrazovou čárou testovaný provede podřep a předklon. Po zapažení se snožmo odráží a švihem paží si pomáhá při skoku vpřed. Přípravný pohyb paží nebo trupu je dovolen, poskoční před samotným odrazem již dovoleno není. Délka skoku se hodnotí v centimetrech, počítá se nejdelší skok ze tří pokusů. Vytrvalost břišních svalů a svalová síla je testována opakovanými sedy-lehy po dobu jedné minuty a opakovanými shyby. Při testu břišních svalů testovaný zaujímá polohu lehu na zádech pokrčmo, skrčit paže vzpažmo zevnitř, ruce v týl, sepnout prsy, lokty jsou položeny na podložce. Cvičencovy nohy jsou v kolenou pokrčeny (v úhlu 90 stupňů), chodidla, která jsou na zemi ve vzdálenosti 20 30 cm mohou být zafixována pomocníkem. Na startovní pokyn testovaný provádí opakované sedylehy, lokty se musí dotknout souhlasných kolen a opět podložky. Přerušení cvičení je přípustné, započítává se počet správně provedených cviků za jednu minutu. 45

Opakované shyby jsou testem dynamické, vytrvalostně silové schopnosti horních končetin a ramenního pletence. Cvičenec začíná z polohy visu nadhmatem na doskočné hrazdě a přitahuje se do shybu, kdy při správně provedeném cviku má bradu nad žerdí. Z této polohy se spouští zpět do výchozí polohy, paže musí mít napnuty. Započítán je maximální počet shybů, test končí ve chvíli, kdy dojde k přerušení plynulého pohybu na více než dvě sekundy. Aerobní zdatnost je testována během po dobu 12 minut. Tento subtest slouží ke zkoumání dlouhodobé běžecké vytrvalosti. Testovaný musí za dobu 12 minut uběhnout co nejdelší vzdálenost, přičemž může být střídán běh s chůzí. Po uplynutí 12 minut se testovaná osoba zastaví a následuje měření překonané vzdálenosti v metrech. 115 5.3 Testovaný soubor Pro porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů jsem po dohodě s trenérem vybral 12 veslařů různých věkových kategorií. 2 párové a 2 nepárové z kategorie dorostu (15 16 let), 2 párové a 2 nepárové z kategorie juniorů (17 18 let), 2 párové a 2 nepárové ze seniorské kategorie (19 let a více). Všichni testovaní aktivní závodníci jsou mužského pohlaví. Za párové veslaře považuji v této práci ty veslaře, kteří v roce 2012 absolvovali více než polovinu závodů závoděním v párových disciplínách (skif, dvojskif, párová čtyřka). Za nepárové veslaře pak považuji ty, kteří v roce 2012 absolvovali více než polovinu závodů závoděním v nepárových disciplínách (dvojka bez kormidelníka, čtyřka bez kormidelníka, osma s kormidelníkem). Dorostenecká kategorie je typická přechodem délky závodní tratě z 800 na 1500 metrů. Příprava těchto závodníků již vypadá velice podobně, jako příprava dospělých. Zimní příprava je tvořena tréninkem vytrvalosti a rychlostních schopností 115 WEISNEROVÁ, Marie. Srovnání testových baterií - vztahy mezi vybranými testy. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Str. 20 23. 46

na veslařském trenažéru, posilovnou a taktéž během. V letním období je často uplatňován trénink zaměřený na zdokonalení techniky veslování. V juniorské kategorii se již závodí na standardní závodní trati, tzn. na trati dlouhé 2000 metrů. Příprava se opět výrazným způsobem podobá přípravě seniorských kategorií, tréninky v tomto období probíhají přibližně 6x týdně. Postupně jsou zvyšovány zátěže jak posilovně, tak ve veslování na trenažéru i vodě. Někteří závodníci prožívají v tomto období vrchol své kariéry, protože dále v sobě nenachází motivaci. Seniorská kategorie má svá specifika. Pro veslaře menší hmotnosti a vzrůstu byla vytvořena speciální kategorie kategorie lehkých vah. Nižší a lehčí veslaři jsou jinak oproti vyšším a těžším soupeřům hendikepováni. Seniorské tréninky jsou taktéž přibližně 6x týdně, nejsou výjimkou dvoufázové tréninky. Stejně jako u mladších věkových kategorií je i nadále rozvíjena vytrvalost, síla a rychlost. Trénink techniky veslování je pravidelně zařazován. 116 Testování závodníků proběhlo po dohodě s trenérem dne 26. 4. 2013 od 15 do 18 hodin. Testy T1, T2 a T4 byly provedeny v klubové posilovně, test T3 byl uskutečněn na asfaltovém chodníku podél řeky Vltavy. Venkovní podmínky byly polojasno a 24 stupňů Celsia. 116 MOCEK, Karel. Porovnání veslařského tréninku mládeže a dospělých. Praha, 2011. Bakalářská práce. UK v Praze. Str. 37 40. 47

Testování se účastnili závodníci uvedení v tabulce. Jméno Věk Kategorie Párový/nepárový Výška (cm) Váha (kg) Adam Kapa 23 senior párový 179 71 Dan Omcirk 21 senior párový 164 71 Tomáš Mocek 21 senior nepárový 193 85 Jaroslav Kedaj 21 senior nepárový 189 82 Jiří Čáp 18 junior párový 194 104 Jan Beránek 18 junior párový 174 70 Vojtěch Pachman 18 junior nepárový 187 85 Prokop Lhoťan 17 junior nepárový 184 74 Vilém Pachman 15 dorostenec párový 184 77 Ondřej Včelák 15 dorostenec párový 185 70 Vojtěch Skalák 16 dorostenec nepárový 190 70 Dominik Zastávka 16 dorostenec nepárový 189 75 Tabulka č. 7 testovaní veslaři Z tabulky č. 7 je patrná velikost a složení testovaného vzorku. Zároveň z ní můžeme zjistit průměrnou výšku a průměrnou hmotnost testovaných veslařů. průměrná výška průměrná hmotnost pároví veslaři 180 cm 77,2 kg nepároví veslaři 188,7 cm 78,5 kg Tabulka č. 8 průměrná výška a hmotnost testovaných Mezi testovanými párovými a nepárovými veslaři je poměrně značný výškový rozdíl, který už je ve veslování znatelný. Větší výška s sebou prokazatelně přináší i lepší pákové poměry, které může veslař při tempu využít. Zajímavé je, že rozdíl v průměrné váze je velice malý, o což se ale velkou měrou zasloužil závodník Jiří Čáp. 48

Následující tabulka již ukazuje veškeré naměřené údaje dle Unifittestu (6-60). V subtestu T1 je skok do dálky uveden v centimetrech. V T2 je počet sed-lehů za jednu minutu, výsledky subtestu T3 jsou uvedeny v metrech a T4 vyjadřuje maximální počet provedených shybů. pároví jméno kategorie T1 (SD) T2 (LS) T3 (běh) T4 (SH) Adam Kapa senior 226 cm 64 3510 m 12 Dan Omcirk senior 229 cm 62 3480 m 8 Jiří Čáp junior 193 cm 41 2490 m 2 Jan Beránek junior 213 cm 60 3310 m 9 Vilém Pachman dorostenec 220 cm 56 3100 m 7 Ondřej Včelák dorostenec 219 cm 54 3120 m 7 nepároví Tomáš Mocek senior 222 cm 58 3280 m 10 Jaroslav Kedaj senior 217 cm 58 3540 m 10 Vojtěch Pachman junior 229 cm 56 3290 m 19 Prokop Lhoťan junior 223 cm 57 3270 m 9 Vojtěch Skalák dorostenec 217 cm 57 3150 m 3 Dominik Zastávka dorostenec 215 cm 55 3190 m 5 Tabulka č. 9 naměřené výsledky V praktické části diplomové práce jsou dále porovnány výkony párových seniorů s výkony seniorů nepárových, juniorské párové výkony s juniorskými nepárovými výkony a taktéž výkony párových dorostenců s výkony dorostenců nepárových. 5.4 Porovnání párových a nepárových veslařů seniorské kategorie Věkový průměr testovaných seniorů je 21,5 roku. pároví nepároví jméno kategorie T1 (SD) T2 (LS) T3 (běh) T4 (SH) Adam Kapa senior 226 cm 64 3510 m 12 Dan Omcirk senior 229 cm 62 3480 m 8 Tomáš Mocek senior 222 cm 58 3280 m 10 Jaroslav Kedaj senior 217 cm 58 3540 m 10 Tabulka č. 10 seniorská kategorie 49

Tabulka č. 10 ukazuje naměřené testové hodnoty veslařů kategorie seniorů. V tabulce následující jsou již hodnoty zprůměrovány pro párové a nepárové veslaře, tudíž jsou vidět první naměřené rozdíly kategorie T1 (SD) T2 (LS) T3 (běh) T4 (SH) pároví senioři 227,5 cm 63 3495 m 10 nepároví senioři 219,5 cm 58 3410 m 10 Tabulka č. 11 průměry naměřených hodnot párových a nepárových veslařů seniorské kategorie Ze zprůměrovaných hodnot je patrné, že veslaři seniorské kategorie zaměření na párové veslování, dosáhli v testu lepších výsledků, než veslaři nepároví. Velký rozdíl se objevuje ve skoku do dálky, v počtu provedených leh-sedů a taktéž v běhu. Pokud porovnáme naměřené hodnoty veslařů s tabulkou norem pro dospělé, výsledky jsou takovéto: - v testu T1 jsou naměřené výsledky párových i nepárových seniorů průměrné - v testu T2 dosahují pároví i nepároví senioři výrazně nadprůměrných hodnot - v běžeckém testu T3 jsou pároví i nepároví senioři výrazně nadprůměrní - v testu T4 dosažený počet shybů párovými i nepárovými seniory dosahuje hodnot nadprůměrných Tabulka č. 12 normy hodnot pro dospělé 50

5.5 Porovnání párových a nepárových veslařů juniorské kategorie Věkový průměr testovaných juniorů je 17,75 roku, tento údaj zaokrouhluji na 18 let. pároví nepároví jméno kategorie T1 (SD) T2 (LS) T3 (běh) T4 (SH) Jiří Čáp junior 193 cm 41 2490 m 2 Jan Beránek junior 213 cm 60 3310 m 9 Vojtěch Pachman junior 229 cm 56 3290 m 19 Prokop Lhoťan junior 223 cm 57 3270 m 9 Tabulka č. 13 juniorská kategorie Naměřené hodnoty juniorských veslařů poukazují na rozdíl mezi juniory a seniory. Taktéž výsledky párových a nepárových juniorů vykazují rozdíl. kategorie T1 (SD) T2 (LS) T3 (běh) T4 (SH) pároví junioři 203 cm 51 2900 6 nepároví junioři 226 cm 57 3280 14 Tabulka č. 14 průměry naměřených hodnot párových a nepárových veslařů juniorské kategorie Průměrné výsledky kategorie juniorů jednoznačně hovoří ve prospěch nepárových veslařů. Rozdíly mezi párovými a nepárovými veslaři jsou větší, než u seniorské kategorie. Tento rozdíl téměř není možné přisuzovat aktuální fyzické úrovni organismu, protože jak pároví, tak nepároví veslaři jsou připravováni podle stejného tréninkového plánu. Motorické schopnosti testovaných nepárových veslařů jsou na vyšší úrovni, než u veslařů párových. Osmnáctiletí veslaři v porovnání s tabulkou norem dopadli takto: - v testu T1 dosáhli pároví junioři podprůměrných hodnot, junioři nepároví hodnot průměrných - v testu T2 jsou jak pároví, tak nepároví junioři zařazeni mezi nadprůměrné - v testu T3 dosáhli pároví junioři hodnot nadprůměrných, nepároví junioři hodnot výrazně nadprůměrných - v testu T4 jsou pároví junioři v průměrných hodnotách, nepároví junioři jsou v hodnotách výrazně nadprůměrných 51

Tabulka č. 15 normy hodnot pro chlapce 18 20 roků 5.6 Porovnání párových a nepárových veslařů dorostenecké kategorie Věkový průměr testovaných dorostenců je 15,5 roku, údaj zaokrouhluji na 16 let. pároví nepároví jméno kategorie T1 (SD) T2 (LS) T3 (běh) T4 (SH) Vilém Pachman dorostenec 220 cm 56 3100 m 7 Ondřej Včelák dorostenec 219 cm 54 3120 m 7 Vojtěch Skalák dorostenec 217 cm 57 3150 m 3 Dominik Zastávka dorostenec 215 cm 55 3190 m 5 Tabulka č. 16 dorostenecká kategorie Hodnoty naměřené u párových a nepárových dorostenců se již výrazně přibližují veslařům juniorské kategorie, některé výsledky dorostenců jsou dokonce lepší, než výsledky juniorské. kategorie T1 (SD) T2 (LS) T3 (běh) T4 (SH) pároví dorostenci 219,5 cm 55 3110 7 nepároví dorostenci 216 cm 56 3170 4 Tabulka č. 17 průměr naměřených hodnot párových a nepárových veslařů dorostenecké kategorie 52

V průměrných výsledcích dorostenců nejsou tak velké rozdíly, jako v průměrných výsledcích juniorů. Některé výsledky jsou dokonce na stejné nebo i vyšší úrovni, než jakou drží juniorští závodníci. Ovlivněno to může být lepší všeobecnější přípravou v žákovské kategorii nebo dobrým stupněm aktuální výkonnosti. Pokud výsledky porovnáme s tabulkou norem, vychází následující: - v testu T1 dosáhli pároví i nepároví dorostenci průměrných hodnot - v testu T2 dosáhli pároví i nepároví dorostenci nadprůměrných hodnot - test T3 ukazuje, že pároví dorostenci dosáhli nadprůměrných hodnot, nepároví dorostenci hodnot výrazně nadprůměrných - normy testu T4 řadí párové i nepárové dorostence do průměrných hodnot Tabulka č. 18 normy hodnot pro chlapce 16 roků 117 5.7 Porovnání párových a nepárových veslařů Tato podkapitola se věnuje závěrečnému porovnání motorických schopností párových a nepárových veslařů. Závěrečným výsledkem v tabulce č. 20, je hodnota, 117 Veškeré normové tabulky vyskytující se v této diplomové práci pochází z: MĚKOTA, Karel, Rudolf KOVÁŘ, Jitka CHYTRÁČKOVÁ, Vojtěch GAJDA, Milan KOHOUTEK a Roman MORAVEC. Unifittest (6-60): Příručka pro manuální a počítačové hodnocení základní motorické výkonnosti a vybraných charakteristik tělesné stavby mládeže a dospělých v České republice [online]. Praha: UK v Praze, 2002 [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: www.kinantropologie.cz/documents/unifittest(6-60).pdf. Str. 38-41. 53