Česká republika a Evropská unie Analýza cestovního ruchu a hotelnictví z pohledu členství ČR v EU Bakalářská práce Filip Sedláček Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra Hotelnictví Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jana Kalabisová, Ph.D. Datum odevzdání bakalářské práce: E-mail: sedlacekf123@gmail.com Praha 2015
Bachelor s Dissertation Czech Republic and European Union Analysis of tourism and hotel industry in terms of membership of CZ in EU Filip Sedláček The Institute of Hospitality Management in Prague 8, spol. s r. o. Department of Hotel industry Major: Hotel management Thesis Advisor: Ing. Jana Kalabisová, Ph.D. Date of Submission: E-mail: sedlacekf123@gmail.com Prague 2015
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Evropská unie a Česká republika zpracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., O vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce a to v nezkrácené podobě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o. V Praze, dne... Jméno a příjmení autora
Abstrakt SEDLÁČEK, Filip. Evropská unie a Česká republika. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2015. 67 s. Bakalářská práce se zabývá analýzou cestovního ruchu a hotelnictví z pohledu členství ČR v EU. Dále rozebírá důležité faktory, které nejvíce ovlivňují cestovní ruch a zaměřuje se na porovnání cestovního ruchu v České republice, ve Slovenské republice a ve Spolkové republice Německo. Výstupem práce jsou návrhy, jak lépe zlepšit situace cestovního ruchu v České republice a zlepšení informovanosti občanů o podpoře projektů z Evropskéch fondů. Mezi hlavní metody, které jsou v této bakalářské práci použity, patří analýza primárních a sekundárních dat, deskripce, komparace a pozorování. Dále je využita především sekundární analýza, která je založena na základě analýzy dokumentů. V analytické části je použita analýza. Klíčová slova: cestovní ruch, Česká republika, Evropská unie, konkurenceschopnost, zaměstnanost
Abstract SEDLÁČEK, Filip. European Union and Czech Republic. [Bachelor s Dissertation] The Institute of Hospitality Management. Prague: 2015. 67 pages. The bachelor dissertation analyzes the tourism and hospitality from the perspective of EU membership. Further analyzes the important factors that most affect tourism and focuses on the comparison of tourism in the Czech Republic, the Slovak Republic and the Federal Republic of Germany. The output of work are suggestions on how to better improve the situation of tourism in the Czech Republic and raise citizens awareness on aid projects from European funds. The main methods that are used in this thesis include analysis of primary and secondary data, description, comparison and observation. Furthermore, it is mainly used a secondary analysis, which is based on an analysis of documents. The analytical part is used in the analysis. Key words: competitiveness, Czech Republic, employment, European Union, Tourism
Obsah Úvod... 9 1 TEORETICKÁ ČÁST... 11 1.1 Evropská unie... 11 1.1.1 Historie Evropské unie... 11 1.1.2 Vznik a rozšiřování Evropské unie... 16 1.1.3 Současnost Evropské unie... 18 1.2 Cestovní ruch... 19 1.2.1 Pojem cestovní ruch... 19 1.2.2 Typy cestovního ruchu podle místa realizace... 20 1.2.3 Typy cestovního ruchu podle motivu... 20 1.2.4 Cestovní ruch a Evropská unie... 22 2 ANALYTICKÁ ČÁST... 27 2.1 Konkurenceschopnost a zaměstnanost... 27 2.1.1 Konkurenceschopnost... 28 2.1.2 Zaměstnanost a HDP... 32 2.2 Politika EU a cestovní ruch... 34 2.3 Podpora cestovního ruchu z evropských fondů... 35 2.4 Slabé a silné stránky cestovního ruchu v České republice... 38 2.5 Porovnání cestovního ruchu a hotelnictví se zaměřením na SR a SRN... 44 2.5.1 Slovenská republika... 44 2.5.2 Spolková republika Německo... 48 2.6 Zlepšení úrovně cestovního ruchu a hotelnictví v podmínkách EU a Visegrádské čtyřky 51 2.6.1 Visegrádská čtyřka... 52 2.7 ERASMUS... 53 2.8 HOTREC a Hotelstars Union... 57 2.8.1 HOTREC... 57 2.8.2 Hotelstars Union... 57 3 NÁVRHOVÁ ČÁST... 58 Závěr... 61 Literatura... 63
Seznam zkratek: EDEN Evropské turistické destinace nejvyšší kvality EHS Evropské hospodářské společenství ESUO Evropské společenství uhlí a oceli EU Evropská unie Euratom Evropské společenství pro atomovou energii CHKO Chráněná krajinná oblast JEA Jednotný evropský akt Organization Organizace spojených národů pro výchovu vědu a kulturu TTCI The Travel and Tourism Competitiveness Index UNESCO United Nations Educational, Scientific and Cultural UNWTO United Nations World Tourism Organization - Světová organizace cestovního ruchu
Seznam tabulek: Tabulka 1:Složení TTCI... 30 Tabulka 2: Pořadí zemí dle indexu TTCI 2013-2014... 30 Tabulka 3: Zaměstnanost v cestovním ruchu v EU a v ČR... 32 Tabulka 4:Vliv cestovního ruchu na HDP 2010-2020 v %... 33 Tabulka 5: Podíl cest. ruchu na HDP na vybrané státy Evropské unie 2010-2020 v %... 33 Tabulka 6: Počet cestovních společností v ČR 1989-2010... 38 Tabulka 7: Statistika hotelů 1989-2013... 39 Tabulka 8: Počet hostů z vybraných zemí 2012-2013... 40 Tabulka 9: Počet ubytovacích zařízení v ČR v letech 1989-2013... 41 Tabulka 10: Koncepce Ministerstva pro místní rozvoj na podporu cestovního ruchu v ČR 43 Tabulka 11: Vývoj platební bilance cestovního ruchu, Slovenská republika, 2007 2012. 45 Tabulka 12: Statistika hotelů ve Slovenské republice, 2005-2013... 46 Tabulka 13: Počet ubytovacích zařízení v SR, 2005-2013... 46 Tabulka 14: Počet hostů z jednotlivých zemí 2013-2014... 47 Tabulka 15: Počet hostů, ubytovacích zařízení a lůžek v SRN, 2000-2013... 49 Tabulka 16: Počet přenocování v jednotlivých ubytovacích zařízení v SRN, 2012-2014... 49 Tabulka 17: Počet přenocování podle národností 2012-2014... 50 Tabulka 18: Roční rozpočet programu ERASMUS 1990-2013... 54
Úvod Téma bakalářské práce je Česká republika a Evropská unie. Jelikož je to příliš široké téma, tak tato práce má i podtitul: Analýza cestovního ruchu a hotelnictví z pohledu členství ČR v EU. Diplomant si toto téma vybral z důvodu jeho aktuálnosti a též narůstajícího významu evropského partnerství s Českou republikou. Cestovní ruch patří k dynamicky se rozvíjejícím oborům dneška, je důležitý pro celý řetězec činností ekonomiky. Rostoucí fond volného času a zvyšování úrovně obyvatelstva napomáhají k rozvoji cestovního ruchu. Hlavními cíli práce jsou: analyzovat cestovní ruch a hotelnictví z pohledu členství ČR v EU; rozebrání důležitých faktorů, které ovlivňují cestovní ruch a ukázat, že Evropská unie opravdu pomáhá v rozvoji cestovního ruchu a i v dalších oblastech. Jako dílčí cíle si autor zvolil jaká je zaměstnanost a konkurenceschopnost cestovního ruchu v Evropské unii, porovnání cestovního ruchu a hotelnictví v ČR, SR a SRN. Jako hlavní výzkumnou otázku si diplomant zvolil, zda je Evropská unie důležitou součástí podpory cestovního ruchu. Jako hlavní metody byly využity: analýza primárních a sekundárních dat, deskripce, komparace a pozorování. Práci tvoří tři hlavní části. První část je teoretická, která vymezuje teoretickou základnu. Je zde vysvětlen pojem Evropská unie. Kapitola se zabývá její historií, vznikem, rozšiřováním a současností. Dalším pojmem, který je v této části vysvětlen, je cestovní ruch. Je zde tak nastíněna vazba mezí cestovním ruchem a Evropskou unií. Ukazuje také na první historické a zároveň současné podpory rozvoje cestovního ruchu ve všech svých členských státech. Následující podkapitoly se věnují typologii cestovního ruchu a to jednak z pohledu místa realizace a jednak z pohledu motivu účasti na cestovním ruchu. Druhá část práce je analytická a v jejím rámci se autor zabývá analýzou nejvýznamnějších faktorů, které ovlivňují cestovní ruch v rámci Evropské unie, a porovnáním cestovního ruchu a hotelnictví ve Slovenské republice a ve Spolkové republice Německo. Jako prvními popsanými faktory jsou konkurenceschopnost, zaměstnanost a vliv cestovního ruchu na 9
HDP. Tyto faktory jsou podloženy čísly. Kapitola vysvětluje politiku EU v návaznosti na cestovní ruch a hotelnictví v rámci členských zemí EU a ČR. V návaznosti na tuto část pokračuje kapitola o podpoře cestovního ruchu a hotelnictví v rámci financování z Evropských fondů. Součástí je samozřejmě také analýza slabých a silných stránek cestovního ruchu v ČR. Následující oddíl obsahuje porovnání cestovního ruchu a hotelnictví v České republice, ve Slovenské republice a ve Spolkové republice Německo. Mezi další oblasti, které autor zahrnul do analytické části, jsou: zlepšování úrovně cestovního ruchu a hotelnictví v podmínkách EU a Visegrádskou čtyřkou, program ERASMUS a mezinárodní evropskou organizací HOTREC. Ta je velice významná na evropském poli. Zastupuje a reprezentuje hotely, restaurace a kavárny. HOTREC je také významná z důvodu jejího projektu. A tím je Hotelstars Union. Tento převratný projekt má pomoci sjednotit klasifikaci hotelových služeb pomocí jednotné metodiky. Třetí část je návrhová a ta vychází z výše zmíněné analýzy cestovního ruchu nejen v Evropské unii, ale i v České republice. V teoretické části autor převážně čerpal z domácích zdrojů. V analytické části bylo čerpáno, jak z domácích zdrojů, tak ze zahraničních zdrojů. Týká se to hlavně zjišťování dat. Diplomant využíval Německý statistický úřad a Eurostat. 10
1 TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část se bude zabývat základními pojmy, které se týkají vybraného tématu. V první podkapitole, která bude hovořit o Evropské unii, se zaměří na historii a vznik Evropské unie, dále na rozšiřování Evropské unie a na její současnost. Druhá podkapitola se zaměří na obecné definice cestovního ruchu. 1.1 Evropská unie Kapitola Evropská unie se zabývá utvářením Evropského společenství, jejími hlavními cíly a neustálou snahou zlepšovat samu sebe. Dále se kapitola zabývá transformací Evropského společenství na Evropskou unii. Kapitola přibližuje také její postupné rozšiřování a poslední důležité celounijní dohody. 1.1.1 Historie Evropské unie První myšlenka o vzniku Evropské unie sahá již do konce druhé světové války. Evropské státy si uvědomily, že selhaly ve své hlavní funkci, a to v ochraně životů a bezpečnosti svých obyvatel. Proto zde byla snaha o vytvoření organizace, která by měla za úkol udržovat mírové vztahy mezi evropskými národy a regulací jejich ekonomik zajistit obyvatelům kontinentu důstojné životní podmínky. Tato organizace nemohla býti vytvořena, dokud nebude odstraněna rivalita jednotlivých států a hospodářských vztahů (odstraněna ochranářská obchodní politika a zajištěn rovný přístup k surovinám a trhům). Už během druhé světové války byla tato idea vyslovena Winstonem Churchillem v březnu 1943 v jeho projevu v radiu BBC. V tomto projevu navrhl založit Radu Evropy. Tato organizace měla za úkol ochranu evropské kultury před barbarstvím, ať již nacistického či bolševického typu. Tyto myšlenky přijala většina evropských odbojářských skupin, zejména v Itálii. 11
Tyto politické myšlenky vedly k vytváření mnoha organizací, které podporovaly myšlenku evropského sjednocení, lišily se však jak představami o formě politického uspořádání, tak politickou orientací. Jejich vliv na rozhodnutí formující politický i ekonomický vývoj poválečné Evropy byl nicméně zásadně omezen dvěma vzájemně propojenými faktory: rozhodnutím o osudu poraženého Německa a vznikající studenou válkou. Evropa zničená druhou světovou válkou nebyla schopna sama nastartovat ekonomiku. Proto na její podporu vznikl americký plán, tzv. Marshallův plán. Ten počítal s obnovou Evropy, tak i k nastartování ekonomiky. Tento projekt, který probíhal v letech 1948-1952, splnil obě své hlavní funkce, a to politické a ekonomické stabilizace západní Evropy a posílení koupěschopné poptávky po americkém zboží. Hlavním nástrojem se stala Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). Ta měla donutit západoevropské státy k užší ekonomické spolupráci. Uspořádání politických i ekonomických vztahů v poválečné Evropě bylo určováno vývojem konfliktu studené války. V září 1946 ve švýcarském Zürichu, Winston Churchill navázal na své předchozí myšlenky a vyzýval ke vzniku Spojených států evropských. Hlavními lídry této organizace se měly stát Německo s Francií. Hlavní dohody se začaly rýsovat až v roce 1947 na kongresu v Montreux. Zde byly navrženy první konkrétní plány projektů: společný trh uhlí a oceli, celní unie, společná zemědělská politika, společné řešení výzkumu a využití atomové energie, hospodářská a měnová unie. Na květen roku 1948 byl svolán kongres do holandského Haagu. Jako hlavním cílem této konference se mělo domluvit o vytvoření organizace a následných podmínek vstupu do této unie. Hlavní cíle této organizace byly oblasti politické, kulturní a hospodářské. Hlavní podmínka vstupu do této organizace byla ta, že daný stát musel uznávat demokratické hodnoty. Následujícího roku byla vytvořena Rada Evropy. Ta si stanovila za cíl organizovat vztahy mezi evropskými státy na novém základě. Tato organizace získala parlamentní orgán, Poradní shromáždění. Tento orgán neměl funkci výkonnou, nýbrž pouze poradní. 12
V roce 1949 začíná zuřit Studená válka. Proto je potřeba zajistit bezpečnost západních států před rostoucím nebezpečím Sovětského svazu. V tomto roce je podepsána Washingtonská smlouva zakládající Severoatlantickou alianci (NATO). Tato organizace měla za cíle udržovat bezpečnost v Evropě a ochránit demokracii. Jejím nástrojem se stala Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, přijatá Radou Evropy v roce 1950. V 50. letech OEEC a NATO řešily dílčí otázky poválečného uspořádání v počátcích studené války. Neřešily však hlavní 2 problémy, a to: postavení Německa a záruky proti obnovení německé agrese. První problém byl vyřešen v září 1949, kdy vznikla Spolková republika Německo. Druhý problém stále zůstal nedořešen, jelikož oblasti těžkého průmyslu byly okupovány spojeneckými armádami. Hlavní průmyslové oblasti byly Porúří a Porýní. Na těchto oblastech, ale byl závislý francouzský železářský a ocelářský průmysl. Zároveň se zde těžilo velké množství koksovatelného uhlí. Francouzská vláda byla proti předání těchto průmyslových oblastí německé vládě. Bála se dalšího ozbrojeného konfliktu. V květnu 1950 se ovšem tento problém podařilo vyřešit. Tento projekt byl pojmenován Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Projekt měl za úkol vytvořit organizaci, která by měla spravovat francouzské a německé zdroje uhlí a oceli. Byl by vytvořen společný trh těchto produktů a za pomoci nadnárodních orgánů by upravovala podmínky výroby a prodeje v těchto klíčových odvětvích. Tehdejší německý kancléř Konrad Adenauer tento návrh přijal. Tato myšlenka mohla problém s německým těžkým průmyslem vyřešit. Toto řešení otevíralo cestu Německa k rovnoprávnosti. O vstup do této organizace projevily i ostatní západoevropské státy jako například státy Beneluxu a Itálie. Toto řešení bylo schváleno i USA. Smlouva o ESUO byla podepsána v Paříži 18. dubna 1951. Jako prvním předsedou této organizace se stal Jean Monnet. V říjnu 1950 předložila francouzská vláda tzv. Plévenův plán. Ten měl za cíl vytvořit Evropské obranné společenství (EOS), protože vztahy západy a východu byly více vyhroceny. Projekt EOS měl za cíl vytvořit jednotnou evropskou armádu s jedním ministerstvem obrany, jednotným rozpočtem i zbrojním programem. Do této organizace 13
byly přizvány evropské státy NATO a SRN. Ovšem o vstup do této organizace byl však malý zájem. I tak byla smlouva schválena a podepsána v Paříži v květnu 1952. Na ni byly navázány ještě další smlouvy. Bonnská smlouva ukončila okupační status SRN a obnovila suverenitu. V roce 1954, ale tento projekt zkrachoval, a to kvůli Francii, která smlouvu odmítla ratifikovat. V červnu roku 1955 na konferenci v Messině se rozhodovalo o tzv. Beyenově plánu. Tato dohoda byla přijata a členské státy se zavázaly spolupracovat v oblasti jaderné energetiky. Na jaře roku 1956 Spaakův výbor navrhl 2 konkrétní názvy organizací, které se měly starat o tento sektor spolupráce. Byli jím Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Myšlenka postupné sektorové integrace byla odmítnuta (s výjimkou atomové energie) a nahrazena nástroji celní unie. Pro tuto dohodu bylo potřeba dlouhé přechodné období. Státy musely přijmout harmonizující opatření upravujících vzájemný obchod i obchod s nečlenskými státy. Tyto smlouvy byly podepsány 25. března 1957 v Římě. Tyto smlouvy byly založeny na mnoha kompromisech. Hlavní zájem měla Francie, protože chtěla těmito orgány kontrolovat jaderný program SRN. Dalšími funkcemi této organizace mělo být uzavírání smluv na dodávky štěpného materiálu a také kontrola, zda se nepoužívá pro vojenské účely. Členské státy však nebyly omezovány budovat vlastní národní programy. I dohoda o EHS byla postavena na mnoha kompromisech, jelikož všechny státy měly rozdílné zájmy. Francie si z důvodu své nedostatečné konkurenceschopnosti prosadila možnost ponechat si po omezenou dobu ochranná opatření. Začaly se objevovat rozpory v celní unii. Členské státy se nemohli dohodnout na úrovni společného celního tarifu pro jednotlivé druhy zboží. Zde se dostali do konfliktu Francie a Holandsko. Tyto dva státy prosazovaly odlišné typy politiky. Francie prosazovala svojí ochranářskou politiku a Holandsko si stálo za liberální politikou volného obchodu. Rozdíly byly tak velké, že některé body musely býti odloženy na delší dobu. Bylo určeno dvanáctileté přechodné období. 14
Ratifikace Římských smluv proběhla bez komplikací a počátkem roku 1958 vstoupily v platnost. V 60. letech získávají Evropská společenství základní rysy, protože vznikla pravidla hlavních cílů společenství - celní unie, společné zemědělské politiky, společné obchodní politiky. Po kubánské krizi v roce 1962 se vztahy mezi východem a západem začaly uvolňovat. V těchto letech začala Velká Británie ztrácet svůj status velmoci, a proto začaly snahy se připojit do evropských společenství. Zároveň v této době se zvyšovalo postavení SRN nejen politicky, ale i ekonomicky. První jednání o vstupu Velké Británie do EHS bylo v roce 1961. Vyjednávání trvala ovšem 12 let kvůli francouzskému vetu. Francie nepodporovala vstup ani ostatních států, které měly zájem. Až po odchodu prezidenta De Gaulla byly vpuštěny další státy. V roce 1973 se EHS rozšířilo o Irsko, Dánsko a Británii. Summit v Haagu, který se konal v prosinci 1969 stanovil jasné cíle: dokončit budování společného trhu, tj. naplnění Římské smlouvy prohloubení integrace, kde si to žádalo fungování celní unie a společných politik rozšiřování EHS Na summitu v Paříži, který se konal v prosinci 1974, bylo rozhodnuto o vytvoření Evropské rady. Též byly přijaty přímé volby do Evropského parlamentu (EP). První volby se konaly v roce 1979. Rok 1973 byl pro Evropské společenství krizový. Začíná první ropná krize. Ta zpomalila a dlouhodobě zkomplikovala růst ekonomiky a hospodářství. Toto období bylo velice těžké, protože zde bylo mnoho nových států bez zkušeností. V roce 1981 Německo a Itálie předložily Evropské radě dokument Evropská unie. Tento dokument měl za cíl prohloubit ekonomickou spolupráci členů ES a rozšířit spektrum politiky i mimo hospodářskou sféru. Hlavně v oblasti zahraniční a bezpečností politiky. V roce 1984 Evropský parlament schválil tento dokument. Evropská unie se měla stát nadnárodní organizací s vymezenými oblastmi působnosti a s odstupňovanou mírou integrace v různých oblastech. 15
V roce 1985 v Lucemburku byla pořádána konference, na které byl schválen tzv. Jednotný evropský akt (JEA). Tento akt byl pro Evropskou unii naprosto přelomový. Řešil oba hlavní problémy. Do roku 1993 se státy zavázaly odstranit zbývající překážky, které dosud bránily volnému pohybu zboží, kapitálu a osob. O konkrétních rozhodnutích měla Rada ministrů rozhodovat na základě kvalifikované většiny. Naplnit cíle JEA bylo pro Evropské společenství velice finančně náročné. Proto byl v roce 1987 předložen tzv. Delorsův balíček. Ten omezil výdaje na společnou zemědělskou politiku a žádal větší příspěvky od svých členů. Následujícího roku byla oživena myšlenka ustavení hospodářské a měnové unie a její realizace byla navržena ve třech etapách. V 80. letech přistoupily do ES ještě Řecko, Portugalsko a Španělsko. 1.1.2 Vznik a rozšiřování Evropské unie V letech 1989-1990 se politické uspořádání v Evropě mění. Východní blok se pod tíhou revolucí bortí. Končí studená válka a evropské státy mají obavy o rozklad NATO. Proto se zrychluje proces o ustanovení Evropské unie. V roce 1990 se sjednocuje Německo. Roku 1990 se koná mezivládní konference, která se snaží zahrnout většinu již diskutovaných oblastí prohloubené spolupráce do nového a pevnějšího rámce Smlouvy o Evropské unii (SEU). Tato dohoda byla podepsána v roce 1992 v Maastrichtu. Po ratifikacích v jednotlivých státech začala tato smlouva platit 1. listopadu 1993. Evropské společenství bylo přejmenováno na Evropskou unii. Smlouva o Evropské unii je určitým předělem ve vývoji integračního procesu. Spojuje v jedné organizaci dva odlišné modely mezinárodní spolupráce. Tento model kombinuje nadstátní prvky a mezivládní spolupráci. Tyto modely zahrnují tři oblasti tzv. tři pilíře Evropské unie. Tyto tři hlavní pilíře jsou: zahraniční a bezpečností politika, ekonomická oblast a justiční a vnitřní oblasti. Tento proces posvětila USA. Zároveň se stalo cílem pro Evropskou unii rozšiřování na jih a východ. V roce 1995 přistupují do Evropské unie další státy: Finsko, Švédsko a Rakousko. 26.3.1995 přichází v platnost Schengenská dohoda. Ta ovšem platí pouze v 7 členských 16
státech: Francii, Španělsku, Portugalsku, Německu, Lucembursku, Holandsku a Belgii. Ta povoluje cestujícím jakékoliv státní příslušnosti, mezi těmito zeměmi, cestovat bez pasových kontrol na hranicích. V letech 1996-1997 se konala mezivládní konference, která měla řešit základní otázky o Evropské unii. Byla snaha o zvýšení efektivnosti institucí, aby bylo možno Evropskou unii dále rozšiřovat. To vyústilo v Amsterdamskou smlouvu. Ta vstoupila v platnost 1. května 1999. O vstup do Evropské unie začaly žádat země bývalého východního bloku. V roce 1998 bylo rozhodnuto o přístupových jednáních s těmito zeměmi: Česká republika, Maďarsko, Slovinsko, Polsko, Estonsko a Kypr. V počátku roku 2000 byla zahájena druhá vlna přístupových rozhovorů se státy: Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Maltou, Bulharskem a Rumunskem. V prosinci 2002 skončilo jednání s první desítkou států. V dubnu 2003 byla s nimi podepsána smlouva o přijetí. 1. května se tyto země stávají oficiálními členy Evropské unie. Rumunsko a Bulharsko se staly členy až na počátku roku 2007. Zatím posledním nově příchozím státem se stalo Chorvatsko 1. července 2013. Přechod k měnové unii započal v roce 1999. V roce 2002 vznikla evropská společná měna Euro. Nová měna začala zatím platit v 11 členských státech: Španělsku, Portugalsku, Francii, Německu, Belgii, Nizozemí, Lucembursku, Itálii, Rakousku, Finsku a Irsku. Od nově příchozích států se neočekávalo přijetí společné měny hned, ale až budou splňovat podmínky měnové unie. V roce 2001 byla přijata Smlouva z Nice. Ta měla připravit Evropskou unii na přijetí východních států. Též reformovala evropské instituce. Koncem téhož roku rozhodla Evropská rada o svolání Konventu o budoucnosti Evropské unie. Ten zahájil činnost v březnu 2002 a zasedli zde zástupci vlád a parlamentů členských států, členové Evropského parlamentu a Komise EU. V konventu vzniklo nakonec 10 pracovních skupin, které se měly například zabývat: Hospodářská a finanční spolupráce Obranná politika Vnější vztahy EU Vnitřní bezpečnost a spravedlnost 17
Role národních parlamentů. 1.1.3 Současnost Evropské unie V červenci 2003 Konvent rozhodl o vypracování Návrhu smlouvy o ústavě pro Evropu. Tento návrh se snažil řešit všechny hlavní problémy podoby smluvního rámce EU. Smlouva měla za cíl zlepšit a zjednodušit rozhodovací procesy v EU a pozměňovala institucionální rámec. Avšak tato smlouva nebyla ještě hotova. Proto v říjnu 2004 byl přijat pozměňovací návrh. V říjnu 2004 všichni tehdejší členové podepsali Smlouvu zřizující ústavu pro Evropu. Ovšem při ratifikačním procesu se to neobešlo bez potíží, zejména ve Francii a v Holandsku. Díky problémům s touto smlouvou upadl tento dokument na 2 roky v zapomnění. V druhé polovině roku 2007, předsedalo Německo EU. Ti se rozhodli oživit myšlenku Euroústavy. Prvním krokem byla tzv. Berlínská deklarace, kterou členské státy podepsaly 25.3.2007. Hlavní jednání o Euroústavě probíhala 21. až 23. června 2007 v Bruselu. Jednání byla dlouhá a těžká, ale nakonec členské státy našly shodu. Shodli se na znění dohody, na jejímž základě byl vypracován Návrh Smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství. Tato smlouva měla nahradit všechny předchozí, tak aby vše bylo obsaženo v jedné. V roce 2007 se konala mezivládní konference, která si stanovila za cíl vypracovat text nové smlouvy. Nová smlouva obsahovala dva věcné články pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství. Základ dokumentu byl převzat z Euroústavy, ale byly vyjmuty články o symbolech EU a další sporné body. Na konci portugalského předsednictví, 19. října 2007 v Lisabonu, byla ukončena vyjednávání. 13. prosince 2007 byla všemi členskými státy podepsána. Kompletní název dokumentu zní Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropské unie. 18
1.2 Cestovní ruch Kapitola se zabývá různými definicemi cestovního ruchu, protože každý autor na ně pohlíží jiným způsobem. Další části hovoří o typech cestovního ruchu podle místa realizace a podle motivu a co Evropská unie udělala pro podporu cestovního ruchu. 1.2.1 Pojem cestovní ruch Definic cestovního ruchu je mnoho. Byly vyvíjeny po mnoho let. Proto každý z autorů preferuje jinou. V následující části jich pár bude uvedeno: Oficiální definice podle Světové organizace cestovního ruchu: Cestovní ruch je činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa). Zelenka a Pásková definují cestovní ruch takto: komplexní společenský jev, zahrnující aktivity osob cestujících mimo jejich obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle než jeden rok za účelem zábavy, rekreace, vzdělání, pracovně či jiným účelem i aktivity subjektů poskytujících služby a produkty těmto cestujícím osobám, tedy i provozování zařízení se službami pro tyto cestující osoby včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně správních aktivit ( ) a reakce ( ) na uvedené aktivity. (ZELENKA, J.; PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde, 2012. s. 83). Paní docentka Jakubíková definuje cestovní ruch takto: pohyb lidí mimo jejich vlastní prostředí do míst, která jsou vzdálena od místa jejich bydliště, za různými účely, vyjma migrace a výkonu normální denní práce. (JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu 2. aktualizované a rozšířené vydání Praha: Grada, 2012. s. 18). Z výše uvedených definic se dá vymezit několik společných rysů. Těmi jsou cesta mimo prostředí trvalého bydliště a omezená doba pobytu. Nejblíže se definici dostává Zelenka a 19
Pásková, kteří nejdetailněji a vyčerpávajícím způsobem obsáhly všechny aspekty spojené s cestováním. 1.2.2 Typy cestovního ruchu podle místa realizace Jde o členění území, ve kterém se cestovní ruch realizuje. Podle tohoto kritéria se člení na dva typy cestovního ruchu: Domácí cestovní ruch představuje pohyb a pobyt obyvatel daného státu v rámci jeho území, bez překročení státních hranic. Zahraniční cestovní ruch představuje pohyb a pobyt obyvatel daného státu na území jiného státu, dochází k překročení státních hranic jednoho či více států. Zahraniční cestovní ruch je dále dělen na: příjezdový cestovní ruch (příjezd zahraničních účastníků cestovního ruchu a jejich pobyt v cílové zemi) výjezdový cestovní ruch (vycestují obyvatelé mimo svou domácí zemi a pobývají v zahraničí). Cestující, kteří cestují přes území daného státu do jiného, se nazývá tranzitní cestovní ruchu. Pokud se zkombinují výše zmíněné pojmy, dochází k tzv. vnitřnímu cestovnímu ruchu. Ten zahrnuje veškerý cestovní ruch daného státu. Národní cestovní ruch tvoří domácí a výjezdový cestovní ruch. Ten zahrnuje veškerý cestovní ruch obyvatel daného státu. Při překročení hranic dochází k mezinárodnímu cestovnímu ruchu. Ten obsahuje příjezdový a výjezdový cestovní ruch. 1.2.3 Typy cestovního ruchu podle motivu Motivů pro cestovní ruch je mnoho. Proto byly vybrány pouze ty základní. Jelikož cestovní ruch je velice dynamický a stále se vyvíjející, dochází ke stále novým formám cestovního ruchu. 20
Rekreační cestovní ruch má primárně za úkol regenerovat a reprodukovat fyzické a duševní síly člověka. Může být pojat aktivně, tak i pasivně. Někteří rekreanti v něm uplatňují sporty všeho druhu, zájmy a záliby. Kulturně poznávací cestovní ruch je cílený na poznávání historie, kultury, tradic, krajiny a zvyků atd. Jeho hlavní funkcí je vzdělat, vychovat a přispět k rozšíření kulturního rozhledu. Sportovně-turistický cestovní ruch je převážně aktivní forma odpočinku. Má za úkol posílit a udržet kondici člověka. Do sportovně-turistického cestovního ruchu můžeme zařadit: horskou turistiku, pěší turistiku, vodní turistiku a cykloturistiku. Do tohoto cestovního ruchu se řadí i pasivní forma odpočinku, tj. organizování nebo cestování na různé sportovní akce (olympijské hry, mistroství světa, závody Formule1, atd.). Zdravotně orientovaný cestovní ruch je realizován na specifických místech pobytu. Jsou to lázně nebo různá rekreační centra, která mají za účel zlepšit zdravotní stav pomocí léčebných procedur (koupele, léčivé prameny, tělesná cvičení, masáže, relaxační programy, diety apod.). Lázně jsou realizovány pouze v místech, kde se vyskytuje mnoho přírodních léčivých zdrojů. Rekreační centra se nacházejí kdekoliv, kde se nachází přívětivé prostředí (u moře, v lesích, na horách) a vhodná vybavenost. Kongresový cestovní ruch nepatří mezi rekreační formy cestovního ruchu. Probíhá převážně v pracovním čase. Jeho hlavní motiv je zájem odborníků v určitém oboru setkat se se svými kolegy. Účastníci zde chtějí získávat nové informace a vyměňovat si zkušenosti. Mezi kongresový cestovní ruch patří kongresy, přednášky, konference apod. Obchodní cestovní ruch probíhá převážně v pracovním čase. Je spojen s profesní činností účastníků. O účasti na cestovním ruchu rozhoduje zaměstnavatel. Obchodní cestovní ruch se dělí: obchodní turismus (obsahuje obchodní pracovní cesty, kongresový turismus, výstavní a veletržní turismus) incentivní turismus (je využíván jako motivační a stimulační prostředek k lepším pracovním výkonům, někdy jsou náklady s ním spojené, hrazeny zaměstnavatelem) 21
Jako příklady nově vznikajících forem cestovního ruchu je možno uvést: gastronomický cestovní ruch, dobrodružný cestovní ruch, event turismus, svatební cestovní ruch, temný cestovní ruch, dobrovolnický cestovní ruch, filmový turismus, vesmírný cestovní ruch, ekoturismus, agroturismus, ekoagroturismus apod. 1.2.4 Cestovní ruch a Evropská unie Zakládající smlouva na celoevropské úrovni o EHS neobsahovala žádný právní podklad pro politiku cestního ruchu. Na cestovní ruch se zpočátku příliš nemyslelo. Při obnovování zničené Evropy se spíše řešily ekonomické a politické otázky. I když Římské smlouvy se okrajově zmiňují o cestovním ruchu. Podle ustanovení článku 2 se mají podporovat užší vztahy mezi členskými státy Společenství tak, aby byl vytvořen základ sbližování evropských národů, což je zdůrazněno i v preambuli smlouvy. První důležitá, přímá zmínka o cestovním ruchu se nachází v dokumentu zvaném Doporučení Rady týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu, vydaném 20.7.1965. Na základě tohoto dokumentu byly zpracovány analýzy. Analýza hovořila o kladech a záporech cestovního ruchu. V návaznosti na závěry analýzy, Evropské společenství rozhodlo, že je třeba zvýšit pozornost zejména ochraně životního prostředí. Od této doby přestal být cestovní ruch chápán jako součást ekonomické činnosti, ale i jako kulturní, poznávací a lidské aktivity. Hlavní politiky cestovního ruchu v Evropské unii se začínají vytvářet v 80. letech. V roce 1982 Komise předložila Radě dokument První směry politiky Evropského společenství v cestovním ruchu. Dokument byl přijat a podporován Komisí, vytyčil 6 hlavních cílů: širší časové rozložení turistické sezony ochrana architektonických památek rozvoj cestovního ruchu v méně rozvinutých oblastech podpora sociální turistiky podpora kulturního cestovního ruchu podpora venkovského cestovního ruchu 22
Dokument Jednání Evropské unie na poli cestovního ruchu publikuje Komise v březnu 1986. Díky tomuto dokumentu dochází k výraznějším aktivitám Rady v oblasti cestovního ruchu. 22.12.1988 Rada vyhlásila rok 1990 za Evropský rok cestovního ruchu. Evropský rok reagoval na dvě důležité skutečnosti: rostoucí význam cestovního ruchu v evropské ekonomice (7,5 milionu Evropanů zaměstnáno v cestovním ruchu, tj. 6% vytvořených pracovních míst) klesající podíl Evropy na mezinárodním trhu cestovního ruchu (klesající podíl Evropy na mezinárodních příjezdech, například v roce 1974 to bylo 74%, v roce 1988 se příjezd stěží vyšplhal na 63%). K Evropskému roku se kromě všech členských států Evropského společenství připojilo také šest zemí Evropského sdružení (Norsko, Švédsko, Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Rakousko). Evropský rok měl dva základní cíle: zdůraznit integrační roli cestovního ruchu v budoucím rozvoji Evropy (zlepšení vzájemné informovanosti občanů; podpora rozvoje cestovního ruchu v souladu ochrany životního prostředí) zdůraznit ekonomický a společenský význam cestovního ruchu (řešení problému konkurenceschopnosti Evropy, propagace na mimoevropských trzích, zvýšení výkonnosti a kvality služeb cestovního ruchu). Prezentace Evropského roku cestovního ruchu patřila k nejnákladnějším a nejdůležitějším částem projektu. Evropský rok cestovního ruchu byl považován za velice úspěšný. Vzbudil celoevropský ohlas a rozšířil spolupráci nejen vládních orgánů, ale i firem a podnikatelských subjektů v dané oblasti. V 90. letech byl nejvýznamnější aktivitou Evropské unie Akční plán Evropské unie na podporu cestovního ruchu. Ten byl naplánován na období let 1993-1995. Dva hlavní cíle plánu: 23
zdůraznění integrační úlohy cestovního ruchu v nové Evropě (upevnění spolupráce mezi odborníky cestovního ruchu, reprezentanty Evropské unie a zástupci členských států Unie) prezentovat Evropu na světových trzích jako homogenní celek Akční plán byl velice dobře finančně podporován a zahrnoval 11 nejdůležitějších okruhů problémů například: koordinace politiky cestovního ruchu, ochrana životního prostředí, propagace evropského cestovního ruchu ve třetích zemích, kulturní cestovní ruch, venkovský cestovní ruch a další. Převážně jsou řešeny stále stejné problémy z 80. let. Dochází však k určitému posunu a zlepšení řešení těchto překážek. Úloha Evropské unie v rozvoji cestovního ruchu je poprvé souborně prezentována v Zelené knize Komise. Zelená kniha měla za cíl usnadnit a stimulovat myšlenku o roli Unie v podpoře cestovního ruchu a otevřít širokou konzultaci o roli Unie v oblasti cestovního ruchu. Zelená kniha popisovala činnosti, které v současné době Společenství realizuje, jakož i nástroje, které k tomu používá. Dále prováděla hlubší přezkoumávání hodnoty přidané realizací politiky na úrovni Společenství a předkládala vyhlídky na pokrok v této oblasti s uvážením variant, které by mohly být konfrontovány pro definování budoucí role Unie v oblasti cestovního ruchu. Na bázi Zelené knihy se začal vypracovávat 1. víceletý program na podporu cestovního ruchu - Program Philoxenia. Program Philoxenia měl pomoci řešit a překonávat slabé stránky a problémy ve spolupráci s národními, regionálními i místními orgány. Program nakonec nebyl přijat. Po teroristických útocích 11. září 2001 se ukázalo, jak je cestovní ruch ovlivnitelný vnějšími faktory. Důležitou roli hrají mír, bezpečnost dopravy a porozumění názorů. Proto byla vydána Zpráva Komise Situace v odvětví evropského cestovního ruchu. Ta propagovala Evropu jako bezpečnou destinaci a zaváděla nová opatření, aby byla zajištěna bezpečnost cestujících. 24
V roce 2002 se konalo historicky první Evropské fórum cestovního ruchu v Bruselu. Od této doby se koná každoročně. Mezi hlavní účastníky patří přední zástupci průmyslu cestovního ruchu, zástupci evropských institucí a vlád členských států. V roce 2003 byla zahájena příprava evropské Agendy 21 pro cestovní ruch. K Agendě 21 byla v roce 2004 ustanovena Skupina pro udržitelnost evropského cestovního ruchu, která měla zajistit součinnost zúčastněných stran. Poté byla Komisi předložena zpráva Akční program pro udržitelný cestovní ruch. Dokument Agenda pro trvale udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch byl přijat Komisí v roce 2007. Komise v Agendě uvádí, že je nutné zůstat konkurenceschopným při současném dodržování zásad trvalé udržitelnosti a jít kupředu s neustálými změnami v globálních trendech. Dokument Agenda pro trvale udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch podporuje pilotní projekt EDEN. Ten je zaměřen na propagaci evropských turistických destinací, které ještě nejsou příliš známé. Musí ale splňovat zásady sociální, kulturní a environmentální udržitelnosti. Pro každý rok je vybráno určité téma, na které každá země nominuje vhodné destinace. Lisabonská smlouva staví cestovní ruch na svojí vlastní pozici. Cestovní ruch je zařazen do samostatné hlavy XXII Cestovní ruch. To znamená, že EU má samostatnou pravomoc vykonávat činnosti na podporu, koordinaci nebo doplnění činnosti členských států v cestovním ruchu. V roce 2010 byl přijat Komisí dokument Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu nový politický rámec pro evropský cestovní ruch. Hlavními myšlenkami jsou: podpořit konkurenceschopnost EU jako světové destinace destinace, které tvoří vnitřní trhy členských a asociovaných zemí EU. Projekt Calypso podporuje spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem. Projekt je zaměřen na sociální cestovní ruch pro seniory, znevýhodněné mladé lidi, rodiny v tíživé situaci a osoby se sníženou schopností pohybu. Calypso má umožnit vycestovat co největšímu počtu osob na dovolenou. 25
Další zajímavý projekt EU se nazývá Udržitelný cestovní ruch. Udržitelný cestovní ruch zahrnuje evropskou Stezku železné opony. Ten má za cíl podporovat výstavbu příhraniční síť stezek pro pěší a cyklisty na tehdejší železné oponě. V roce 2012 byly zahájeny další dva projekty. Jejich doba trvání je stanovena na dobu tří let. Jsou jimi Nadnárodní kulturní produkty v oblasti cestovního ruchu a Cestovní ruch a přístupnost pro všechny. 26
2 ANALYTICKÁ ČÁST Tato kapitola rozebere důležité faktory, které mají dopady na cestovní ruch a hotelnictví jako celku v rámci EU. Jsou jimi: konkurenceschopnost, zaměstnanost; politika EU v návaznosti na cestovní ruch a hotelnictví v rámci členských zemí EU a ČR; podpora cestovního ruchu a hotelnictví v rámci financování z Evropských fondů pro jednotlivé členské státy EU; slabé a silné stránky cestovního ruchu v ČR; porovnání cestovního ruchu a hotelnictví v ČR v rámci EU obecně, ale konkrétní zaměření a porovnání se SR a SRN; zlepšování úrovně cestovního ruchu a hotelnictví v podmínkách EU a V4; využívání programu pro studenty (výměnné studijní pobyty; ERASMUS), na zlepšení úrovně služeb v rámci cestovního ruchu a hotelnictví; HOTREC a Hotelstars Union. 2.1 Konkurenceschopnost a zaměstnanost Zásadní podporou pro konkurenceschopnost a zaměstnanost je strategie, která se nazývá EVROPA 2020. Evropa 2020 byla zahájena v roce 2010 s platností na 10 let. Má za úkol dosáhnout hospodářského růstu a větší zaměstnanosti. Evropa 2020 nemá hlavně za cíl překonat hospodářskou krizi, ale má převážně řešit nedostatky současného modelu hospodářského růstu, vytvářet podmínky pro inteligentní a udržitelný růst a podporovat sociální začlenění. Hospodářský růst dělíme do tří kategorií: inteligentní (prostřednictvím investic do vzdělávání, výzkumu a inovací) udržitelný (díky odhodlání pokročit na cestě směrem k nízkouhlíkové ekonomice) inkluzivní (se silným důrazem na tvorbu pracovních míst a snižování chudoby). Hlavními cíli Evropy 2020 je pět hlavních pilířů: zaměstnanost (zaměstnat 75 % osob ve věkové skupině 20 64 let) výzkum a vývoj (investovat 3 % HDP Evropské unie) změna klimatu a udržitelné zdroje energie (snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na 20 %, zvýšení energetické účinnosti o 20 %) 27
vzdělávání (snížení míry nedokončení studia pod 10 %, dosažení ve věkové kategorii od 30 do 34 let alespoň 40% podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva) boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (snížení alespoň o 20 milionů počtu lidí, kteří žijí v chudobě a sociálním vyloučení). Aby tyto cíle byly splněny, jsou využívány tyto nástroje: inovace v unii mládež v pohybu digitální program pro EU Evropa méně náročná na zdroje průmyslová politika pro éru globalizace program pro nové dovednosti a pracovní místa evropská platforma pro boj proti chudobě 2.1.1 Konkurenceschopnost Konkurenceschopnost v cestovním ruchu je založena především na destinaci (prostředí) a na několika dalších faktorech: koordinace managementu cestovního ruchu na celostátní, regionální i lokální úrovni perfektní infrastruktura kvalifikovaná pracovní síla vztah domácího obyvatelstva k turistům. Důležitým faktorem cestovního ruchu je politická stabilita daného regionu a bezpečnost. Úroveň konkurenceschopnosti Evropy vychází z vyhodnocení, které je každoročně aktualizované a prezentované na světovém ekonomickém fóru v Davosu. Jedná se o dokument Travel and Tourism report. Tento dokument vychází ze statistické databáze a z hodnocení expertů a vyjadřuje se formou indexu, tzv. The Tourism and Travel 28
Competitivness Index (TTCI). Pozice zemí v tomto žebříčku je určována na základě komplexního hodnocení a dále na základě jednotlivých zkoumaných jevů (pilíře a indikátory). Konkurenceschopnost v cestovním ruchu lze posuzovat i z pohledu destinace. Mezi pilíře, se kterými počítá index TTCI jsou: policejní řád a spravedlnost udržitelný rozvoj bezpečnost zdraví míra důležitosti cestovního ruchu hustota letecké infrastruktury hustota pozemní dopravy struktura informačních a komunikačních technologií infrastruktura cestovního ruchu cenová konkurenceschopnost v průmyslu cestovního ruchu lidské zdroje afinita cestovního ruchu přírodní zdroje kulturní zdroje. Tyto hlavní pilíře se dále dělí do tří skupin, tzv. subindexů. Subindex A se zabývá regulačním rámcem cestovního ruchu, subindex B zastřešuje obchodní prostředí a infrastrukturu cestovního ruchu a subindex C shromažďuje lidské, kulturní a přírodní zdroje v cestovním ruchu. Ty jsou znázorněny v tabulce. 29
Tabulka 1:Složení TTCI Subindex A Subindex B Subindex C policejní řád a spravedlnost hustota letecké infrastruktury lidské zdroje udržitelný rozvoj hustota pozemní dopravy afinita cestovního ruchu struktura informačních a bezpečnost zdraví míra důležitosti cestovního ruchu komunikačních technologií infrastruktura cestovního ruchu cenová konkurenceschopnost v průmyslu cestovního ruchu přírodní zdroje kulturní zdroje x Zdroj: Vlastní zpracování dle World Economic Forum Tabulka 2: Pořadí zemí dle indexu TTCI 2013-2014 Stát Pořadí Index TTCI 2013 2011 Švýcarsko 1 1 5,66 Německo 2 2 5,39 Rakousko 3 4 5,39 Španělsko 4 8 5,38 Velká Británie 5 7 5,38 USA 6 6 5,32 30
Francie 7 3 5,31 Kanada 8 9 5,28 Švédsko 9 5 5,24 Singapur 10 10 5,23 Česká republika 31 31 4,78 Řecko 32 29 4,75 Slovensko 54 54 4,32 Zdroj: Vlastní zpracování dle World Economic Forum Z tabulky je zřejmé, že v konkurenceschopnosti zemí dominují země, které jsou členy EU, nebo spolupracují v rámci prostoru Evropské hospodářské spolupráce (Švýcarsko). Na prvním místě zůstává Švýcarsko. Za Švýcarskem následují státy Německo a Rakousko. Česká republika se umístila na úspěšném 31. místě ze 140 zkoumaných zemí. Další důležitý faktor v konkurenceschopnosti je míti co nabídnout, tzn. produkt. Produkt v cestovním ruchu tvoří soubor služeb v určitém prostředí s cílem uspokojit potřeby klienta. V zemích, které se vyskytují v popředí žebříčku konkurenceschopnosti existuje státní politika, která podporuje cestovní ruch (propojení státu a průmyslu cestovního ruchu). Mezi hlavní faktory cestovního ruchu, které ovlivňují konkurenceschopnost: globalizace ekonomiky nabídka globálních produktů ve spojení s lokálními produkty cestovního ruchu rozvoj pravidelné letecké dopravy do všech zemí světa, charterové (zájezdové) lety do blízkosti turistických destinací rozvoj nízkonákladové pravidelné letecké dopravy politická stabilita aplikace globálních distribučních systému ve službách cestovního ruchu internet možnosti individuálních balíčků a elektronický prodej. 31
2.1.2 Zaměstnanost a HDP Cestovní ruch je důležitou součástí ekonomiky a zaměstnanosti státu. I když je to ve většině případů pouze zlomek procent. V rámci Evropské unie je to totožné. Proto byl cestovní ruch dlouho opomíjenou složkou politiky Evropské unie a států. V poslední době se situace obrací k lepšímu. Pro doložení těchto tvrzení si diplomant připravil několik tabulek. Tabulka 3: Zaměstnanost v cestovním ruchu v EU a v ČR Zaměstnanost v cestovním 2008 2009 2010 2011 2012 ruchu (v tis.) EU 9388 9480 9573 9619 9674 ČR 177 186 190 185 178 Zdroj: Vlastní zpracování dle Eurostat Z tabulky vyplívá, že cestovní ruch má malý podíl zaměstnanosti, jak v EU, tak v ČR. Například průmysl v roce 2012 zaměstnával v EU přes 35 milionů lidí. Zemědělství zaměstnávalo v roce 2012 přes 11,5 milionu obyvatel Evropské unie. Celkem pracujících obyvatel Evropské unie v roce 2012 bylo téměř 225 milionu. Zajímavý je rostoucí trend v zaměstnanosti v rámci EU. V České republice je trend opačný. Je to způsobeno krizí cestovního ruchu u nás a nasycením trhu. Evropskou unii táhnou převážně rozvíjející se země Evropské unie jako například Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Za příklad ze západní Evropy můžeme uvést například Španělsko. Do první desítky v rámci hodnocení cestovního ruchu (TTCI) se dostalo poprvé až v roce 1970. Od té doby se v této skupině udržuje stále. Výsledkem jsou pracovní místa v regionech, kde pracovní příležitosti nebyly. Nyní se nachází v těchto regionech jak Španělé z různých koutů země, tak i cizinci z jiných zemí. I když dnes na tom Španělsko není ekonomicky dobře, dokáže si udržet konkurenceschopnost a zaměstnanost v cestovním ruchu a službách. Úroveň zahraniční příjezdové turistiky se ukazuje na příjmech v oblasti ruchu a hotelnictví. Úroveň zahraničního výjezdového cestovního ruchu se promítá do příjmů z DPH a počtu 32
zaměstnanců cestovních kanceláří a cestovních agentur. Podobně se odráží i v letecké dopravě. Tabulka 4:Vliv cestovního ruchu na HDP 2010-2020 v % Rok/HDP 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 Evropa 8,2 8,2 8,1 8,1 8,2 8,2 8,3 8,3 8,3 8,3 8,3 Svět 9,2 9,2 9,2 9,3 9,4 9,4 9,5 9,6 9,6 9,7 9,8 Zdroj: Vlastní zpracování dle World Travel and Tourism council Z tabulky je zřejmé, že podíl HDP v Evropě je spíše stagnujícího charakteru. Naopak světově je trend opačný. Je to způsobeno převážně rostoucím zájmem cestovat mimo Evropu. Hlavními konkurenčními oblastmi jsou Jihovýchodní Asie a Latinská Amerika. Dle předpovědí mohou tyto regiony předstihnout v cestovním ruchu Evropu. V následující tabulce budou porovnány vybrané členské státy Evropské unie v podílu cestovního ruchu na HDP. Tabulka 5: Podíl cest. ruchu na HDP na vybrané státy Evropské unie 2010-2020 v % Rok 2010 2012 2014 2016 2018 2020 ČR 8,9 8,7 8,9 8,7 8,5 8,2 Slovensko 6,1 5,8 5,8 5,9 5,8 5,7 Německo 4,7 4,5 4,4 4,3 4,3 4,3 Polsko 4,7 5,0 4,9 5,0 5,2 5,5 Maďarsko 11,0 10,7 10,9 10,9 10,8 10,8 Rakousko 13,4 12,7 13,3 13,8 14,1 14,3 Chorvatsko 26,9 27,8 29,2 31,2 32,7 33,7 Slovinsko 12,2 12,8 13,6 13,7 13,6 13,6 Rumunsko 5,0 5,1 5,4 5,6 5,8 5,8 Španělsko 15,0 15,2 15,0 14,9 14,6 14,4 Zdroj: Vlastní zpracování dle World Travel and Tourism Council 33
Jak je možné vidět v České republice se, podle předpovědí, podíl cestovního ruchu má snižovat. Velký vliv cestovního ruchu je v Chorvatsku. Až jedna třetina HDP. Tím pádem bude Chorvatsko velice citlivé na odchylky. Další z uvedených zemí, které mají vysoký podíl cestovního ruchu na HDP, jsou Maďarsko, Rakousko, Slovinsko a Španělsko. Naopak propad je očekáván v Německu. 2.2 Politika EU a cestovní ruch Tato problematika byla více rozepsána v kapitole 1.2.4. Proto bude shrnuta v krátkosti. Cestovní ruch je předmětem pozornosti nejvyšších orgánů EU již od roku 1990. V tomto období představila EU první významný materiál Tříletý akční program cestovního ruchu. Následoval program na podporu cestovního ruchu PHILOXENIA (1997). Potřebu spolupráce členských států EU deklarovala unie ve Zprávě a doporučení pro společný rozvoj cestovního ruchu 2001, dále pak v Usnesení Evropského parlamentu o obnovené politice EU v oblasti cestovního ruchu, Za pevnější partnerství v rámci evropského cestovního ruchu (2007). Dále pak je cestovní ruch zmíněn i v doplňku Lisabonské smlouvy v hlavě XXII Cestovní ruch, článek 176 b, odstavec 1b. 2007, stanovuje podporu spolupráce mezi členskými státy, zejména výměnou dobrých postupů. Směrování cestovního ruchu v budoucnosti EU proklamovala v Rezoluci výboru o budoucnosti evropského cestovního ruchu. Dále pak i v nařízení komise Evropskému parlamentu a vybraným výborům Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu - nový politický rámec pro evropský cestovní ruch (2010). Evropská unie prezentuje ve většině dokumentů ekonomický i politický význam cestovního ruchu. Například se jedná o dokumenty Evropský cestovní ruch, nové partnerství pro tvorbu pracovních míst (1998) nebo Cestovní ruch potenciál pro zaměstnanost v EU (1999). Lisabonská smlouva vytvořila již pro cestovní ruch formální rámec ve III. části, hlava XXII. Evropská unie již prezentuje názory o společném koordinovaném přístupu, což z pohledu cestovního ruchu v EU znamená kvalitativní krok vpřed. 34