olejomalba na plátně 118 x 99 cm Soukromá sbírka, zakoupeno ve Frankfurtu Stav před opravou celek
Stav před opravou detail
NEDESTRUKTIVNÍ PRŮZKUM A TECHNOLOGICKÉ POSOUZENÍ DÍLA: Jedná se o olejomalbu na plátně. Hustota plátna je 12 13 x 12 nití na cm 2, vazba je plátnová a niť je mírně nepravidelně stáčena. Obraz byl již dříve rentoalován na nové plátno pomocí voskovo-pryskyřičné směsi, spodní rám je evidentně nepůvodní. Samotná barevná vrstva je stabilizovaná, ovšem rušivě působí nerovnosti v místě viditelného velkého defektu komplikované trhliny, zasahující prakticky celou levou dolní čtvrtinu obrazu, vrstva povrchových nečistot s drobnými malířskými zásahy a především výrazně zmatnělý lak. Přes esteticky nevyhovující stav je evidentní, že dílu byla v minulosti věnována zvýšená péče. V rámci průzkumu byla provedena prohlídka v UV luminiscenci, průzkum rentgenologický a prohlídka obrazu při různém zvětšení (optivisor, stereomikroskop). UV LUMINISCENCE 1 Spodní rám Povrch obrazu září stejnoměrnou vrstvou laku. Pod ní jsou obtížně čitelné malířské zásahy. RENTGENOLOGICKÝ PRŮZKUM V rámci tohoto průzkumu 2 bylo provedeno celoplošné snímkování formátu. Na rentgenogramu se vedle velkého poškození objevuje záznam výstavby obrazu. Je zřejmé, že jde o malbu dle předlohy. Malba je nekomplikovaná a sleduje předem danou kompozici. Malíř se zabývá pouze 1 UV luminiscence je druhotné záření, vybuzené osvětlením povrchu malby paprsky v ultrafialovém spektru, tedy přibližně v oblasti 200-380 nm. Tímto způsobem je získávána okamžitá informace o povrchu obrazu, především o síle lakové vrstvy a o dodatečných zásazích, jako jsou přemalby a retuše, které se projevují jako tmavé skvrny, dle jejichž intenzity lze odvodit, kde se tyto zásahy vzhledem k lakové vrstvě nacházejí. 2 Rentgenologický průzkum je stěžejním nedestruktivním zdrojem poznání způsobu výstavby obrazu, rukopisu umělce i samotného stavu díla. Stínové zobrazení malby je založeno na penetračních vlastnostech paprsků X a na atomové hmotnosti jednotlivých pigmentů, což závisí především na přítomnosti těžkých kovů. Zjednodušeně řečeno, čím vyšší atomové číslo daný pigment má, tím větší je absorpce rentgenového záření, a tedy tím jasněji se na snímku projevuje. Při posuzování spodních vrstev malby nám nejvíce pomáhá rentgenový obraz těžké olovnaté běloby, která byla v historii při výstavbě obrazu používána nejčastěji. Nejmenší absorpční schopnost mají naopak barvy rostlinného a živočišného původu a pigmenty bituminózní, nejčastěji používané v závěrečných lazurách- ty se na snímku neprojevují vůbec. Rentgenogram tak vlastně odhaluje pohled do spodních vrstev malby, kde je nejlépe čitelný výtvarný potenciál autora, základní rozvržení kompozice, rukopis i tvůrčí zápas o co nejpřesnější vyjádření umělcovy vize. Stejně důležité jsou však i další poznatky, jako je například rozpoznání stavu podložky i samotné malby. Tyto informace jsou nesmírně cenné nejen pro restaurátory při stanovení postupu opravy, ale i pro badatelskou práci poučených historiků umění, kteří tak mají jedinečnou možnost sledovat charakteristiku autorova rukopisu přímo ve spodních vrstvách, kde původní malířovy záměry ještě nejsou zjemněny finálními úpravami.
partiemi v nejvyšším osvětlení, na rentgenogramu se stíny a polostíny téměř neprojevují. Objemy jsou tvořeny umírněným, ale zručným přidáváním bělob. Snímek RTG
Posun v kvalitě rukopisu lze vysledovat při srovnání s RTG obrazu Máří Magdalény ze sbírek NG (signovaný Brandlův originál) a kopie ze sbírek galerie v Litoměřicích (strana 6). Petr Brandl, Máří Magdaléna NG RTG celek I přes omezení technického provedení snímků NG je možno konstatovat, že Brandlův signovaný originál je sice sám o sobě poměrně umírněný, ale přesto je rozdíl ve zpracování barevné pasty mezi ním a oběma kopiemi zřetelný. Plátno u originálu je hrubší, nepravidelně stáčené s výraznějšími uzlíky, podklad je méně hmotný.
Petr Brandl, Máří Magdaléna, RTG detail (NG vlevo, restaurovaný obraz vpravo) Petr Brandl, Máří Magdaléna, RTG detail (NG vlevo, Galerie Litoměřice uprostřed, restaurovaný obraz vpravo) Srovnání detailů originálu a obou kopií ukazuje poměrně věrné zachycení charakteru malby, tedy prudkého divadelního osvětlení hladkých forem. Kopie z Litoměřic je více pojednaná hmotnými barvami v polostínech, což však obrazu ubírá na živosti. V tomto směru se zdá dnes restaurovaný obraz výrazně blíže originálu než litoměřická varianta.
POSTUP OPRAVY: Obraz byl nejprve zdokumentován, a pak byl proveden průzkum staré rentoaláže, provedené na voskovo pryskyřičnou směs. Mezi plátny byla objevena papírová mezivložka. Lep je tvrdý a značně zkřehlý (velký obsah pryskyřice), takže již neplní svoji stabilizační funkci. Rentoaláž byla tedy odstraněna a rub obrazu byl očištěn. Odstraňování dublovaného plátna (nahoře) a očištěný rub obrazu (dole). Viditelná je rozsáhlá trhlina.
Poté byl obraz nažehlen na nové plátno za pomoci perforované papírové mezivrstvy a napnut na nový silnější, klínový vypínací rám. Sondážní průzkum do vrstev povrchových nečistot laků a přemaleb ukázal rozsah druhotných zásahů. Ty především v levé dolní polovině mají charakter plošných malířských přemaleb hutnou pastou, zakrývající hrubě přetmelenou trhlinu. Je navíc evidentní, že předchozí restaurátorský zásah se zaměřil na stabilizaci plátna, ale k čištění malby nedošlo. Postup čištění. Šipka ukazuje na plochu zakaleného rozloženého laku. Trhlina je přetmelena černým olejovým tmelem.
Stav po očištění povrchu detail
Po očištění povrchu a odstranění nevyhovujících tmelů byly defekty nově dotmeleny pružným tmelem tak, aby jejich povrch odpovídal charakteru okolí, a malba byla opatřena pracovní lakovou mezivrstvou. Poté byla provedena scelovací retuš olejo pryskyřičnými barvami. Na závěr byl obraz nalakován finálním damarovým lakem s příměsí vosku a polymerovaného oleje. Doporučujeme revizi obrazu po cca 8 10 měsících. V Písečné na sv. Václava 28.9.2016 ZÁVĚR: Srovnáme li rozměry posuzovaného obrazu s rozměry Brandlova originálu a dalších kopií tak, jak je uvádí Jaromír Neumann, lze konstatovat, že výškou se všechny obrazy liší cca o 6 cm. Je zajímavé, že Brandlův originál (dnes v NG) byl vpravo druhotně seříznut o dnes neznámou část na šířku 84 cm. 3 Šířka kopií (dle rukopisu Jaromíra Neumanna) se pohybuje od 86 do 89 cm. Posuzovaný obraz se tomuto rozměru vymyká o minimálně 10 cm, je široký 99 cm. OBRAZ VÝŠKA ŠÍŘKA Národní galerie 113,5 84 (seříznut) Olomouc, pův. Invalidovna 117,5 89 Mladá Boleslav, pův. Lysá 118 88,5 Praha, soukromý majetek 118 88,5 Litoměřice 114 86 Jindřichův Hradec (Chrudim?) 120 89 Praha soukromý majetek (Posuzovaný obraz) 118 99 Celkově lze napsat, že přestože se evidentně jedná o kopii Brandlova obrazu, její kvalita je poměrně vysoká a je zřejmé, že jde o práci dobovou, namalovanou pravděpodobně krátce po vzniku originálu přímo dle něj. Při srovnání s kopií chrudimskou, litoměřickou a olomouckou se zdá její kvalita nejvyšší. Srovnání je ovšem ztížené tím, že tyto obrazy nejsou restaurovány, tedy je nelze plnohodnotně posoudit. 3 K tomuto tvrzení nás vede jak srovnání s řadou dochovaných kopií, tak i detailní prohlídka snímků RTG z NG, na kterých při kraji vpravo nenacházíme obvyklý otisk girland vytahovaného plátna při vypínání. Také pohled na fotografie z restaurátorské zprávy (strana11) napovídá, že malba vpravo pokračovala pod přehnutý okraj plátna. Restaurátorka Zora Grohmanová však na str. 1. uvádí, že obraz má originální rozměr. Tato otázka tedy zůstává otevřená.
Stav po opravě celek Máří Magdaléna z Frankfurtu (soukromá sbírka)
PRAHA, Národní galerie zapůjčil Jan Steinský - Sehnoutka, Praha I-117KAJÍCÍ SV. MAŘÍ MAGDALÉNA Před 1710 Plátno. 114 x 84. Signováno na listě otevřené knihy: P. Brandl. DO 5470. 4 R. 1867 byl obraz - spolu s dalšími díly, Sv. Rodinou a Brandlovou podobiznou z ruky Brandlova následovníka - v majetku Hynka (Ignáce) Řivnáče, faráře u Sv. Štěpána v Praze (F. Beneš, 1867, viz O. Hejnic, 1911, 114, č. 26), odkud se dostal do majetku Václava Řivnáče, kde se nacházel r. 1911. Později vlastnil obraz Jan Steinský-Sehnoutka v Dolních Černošicích, odkud se r. 1949 dostal do sbírek Národní galerie. Dnes je sem dílo uvedeným majitelem zapůjčeno. - Obraz byl mylně datován až do doby kolem r. 1720. Ve skutečnosti je nejméně o deset let časnější. Ikonografické pojetí odpovídá J. C. Lothovi a je velmi příbuzné dílům Jana Kupeckého, který z Lothových příkladů vycházel. Společným zdrojem poučení lze vysvětlit příbuznost s Kupeckého obrazem vyrytým V. Vogelem (Imagines et Picturae V, č. 61). U Máří Magdalény vyryté V. D. Preisslerem (l. c. VI, č. 73) nelze vyloučit působení Brandlova příkladu, neboť originál Kupeckého obrazu v soukromé sbírce ve Wiesbadenu je na rubu označen až rokem 1730 (sdělení Dr. E. A. Šafaříka). Brandl vtiskl bolestnému rozjímání krásné světice gestem ruky patetickou výmluvnost. Způsob modelace a ráz záhybového systému dovoluje časové zařazení obrazu před rok 1710. Soudě podle pozdní kopie obrazu a podle jejího protějšku, Sv. Jeronýma, v pražském soukromém majetku, je možné se domnívat, že obraz byl původně Brandlem namalován jako protějšek k tomuto poloobnaženému světci, jehož originální verze se nám nedochovala. Šlo patrně o účinnou konfrontaci mužského stařeckého těla a mladistvé ženské postavy. Obraz byl velmi oblíben a často kopírován. Hodnotná kopie v oblastní galerii v Olomouci (117,3 x 89) je totožná (viz nápis na rubu) s obrazem, který R. Kuchynka znal z Invalidovny (1917, s. 242) 5. Obraz v muzeu v Mladé Boleslavi (118 x 88,5) pochází z augustiniánského kláštera v Lysé (F. Bareš, 1912, 30. X. R. Kuchynka, 1917, 242 připouštěl, že by mohlo jít o repliku z Brandlovy ruky). Starou kopií je obraz v soukromém majetku v Praze (118 x 88,5) zastoupený na výstavě Obrazy hledají své autory (1955, č. 19). Slabší kopií je exemplář v Oblastní galerii v Litoměřicích (zapůjčený z litoměřické biskupské rezidence), který byl r. 1955 neprávem připsán Brandlovi (114 x 86) 6. (Kopista na tomto obrazu zakryl ňadra světice košilkou.) Hrubou kopií z 18. století je obraz v muzeu v Jindřichově Hradci. Obraz Maří Magdalény (120 x 89) spolu s protějškem kajícím sv. Jeronýmem (120 x 89), kdysi v kapucínském klášteře v Chrudimi (viz K. Chytil, 1900, 104 a R. Kuchynka, 1917, 242), se dnes nachází v pražském soukromém majetku (viz výše) 7. Jde o staré hrubé kopie Brandlových předloh od Brandlova následovníka; možnost autorství Brandlova syna Maxmiliána nelze vyloučit. Lze předpokládat, že počet kopií Brandlovy Maří Magdalény bude možné časem ještě rozšířit. - Obrazárně Společnosti byl zapůjčen 18. V. 1836 obraz Maří Magdalény (E. C. 360 1883) připsaný Brandlovi, většího rozměru (asi 143 x 111), odlišně pojatý: Magdaléna seděla v jeskyni s knihou na klíně. Obraz byl r. 1858 spolu s jinými prodán V. Dimmerovi. Jiný obraz Kající Maří Magdaleny v jeskyni (110 x 88), signovaný vpravo dole "Brandl pinxit A 1732", který se dostal z Moravy do rukou Rudolfa Ryšavého (1923), je dnes nezvěstný. F. Beneš (1867, přetiskl O. Hejnic, 1911, 141, č. 26). - R. Kuchynka (1911, kat. Brandlovy výstavy, č. 35). - J. Kamper (1911, 3). - J. Marek (č. 49). - R. Kuchynka (1917 - ZP, č. 19, 215, 227). - R. Kuchynka (1917, 242). - A. Matějček (1936, 138). - J. Neumann (1955, 126, pozn. 64). - J. Neumann (1968, vyd. 1969, 10, 78-79, č. 29). - Barok v Čechách, Chlumec n. C. (1969). - M. Racek (1970, 78). - O. J. Blažíček (1970-71, 616 ad.). - Barok v Čechách - Chlumec nad Cidlinou (1973, 101, č. 157). - O. Votoček (1983, nestr., obr. příl. č. 22). - J. Neumann (1984, rkp. pro Dějiny II/2). - P. Preiss (1989, in: Dějiny II/2, 576). Výstavy: 1911 - Výstava P. Brandla v Rudolfinu, č. 35. - 1969 - výstava P. Brandla v Jízdárně Pražské hradu, 78-79, č. 29 4 Foto obrazu z NG na str. 13 této zprávy 5 Foto olomouckého obrazu na str. 14 této zprávy 6 Foto litoměřického obrazu je na str.15 této zprávy 7 Foto chrudimského obrazu je na str.16 této zprávy
Máří Magdaléna Národní Galerie v Praze
Máří Magdaléna Arcidiecézní muzeum Olomouc
Máří Magdaléna Litoměřice
Máří Magdaléna z kapucínského kláštera v Chrudimi (autor možná Maxmilián Brandl)