ÚTERÝ 23. LISTOPADU 2010

1 ÚTERÝ 23. LISTOPADU 2010 PŘEDSEDAJÍCÍ: JERZY BUZEK předseda (Zasedání bylo zahájeno v 9:05) 1. Zahájení zasedání 2. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu (oznámení předložených návrhů usnesení): viz zápis 3. Přírodní katastrofy v Evropské unii Předseda. Začnu několika velmi smutnými informacemi o povodních v Evropě. Evropa byla znovu v tomto roce zasažena povodňovou katastrofou. V nedávné době postihla Belgii, Francii, Nizozemsko a severní Itálii nyní jsou povodně ve střední Itálii i jihozápad Anglie a několik dalších zemí. Možná, až se ujmete slova, protože brzy zahájím rozpravu, uvedete i další příklady závažných povodní, které Evropu postihly. Došlo ke ztrátám na životech i hmotným škodám v hodnotě mnoha milionů. Před osmi lety byl zřízen Fond solidarity Evropské unie na pomoc zemím zasaženým přírodními katastrofami. Peníze vyhrazené ve prospěch tohoto fondu byly dosud vyžity při 33 závažných přírodních katastrofách. Dnes sdílíme bolest rodin obětí a těch, kterým voda vzala veškerý jejich majetek. Víme, že jsou to strašné a mimořádné události v životě každého takto postiženého člověka. Sergio Paolo Francesco Silvestris, jménem skupiny PPE. (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, v posledních týdnech zasáhly prudké povodně několik evropských zemí a srazily obyvatelstvo postižených oblastí na kolena. Minulý týden ztratili život čtyři belgičtí občané v provinciích Waals-Brabant, Oost-Vlanderen a Henegouwen na hranici mezi hlavním městem a severní částí země. Z hlediska úřadů šlo o nejhorší povodeň za posledních 50 let. Za dva dny napršelo tolik vody, jako jindy za měsíc. Bylo to tak vážné, že při evakuaci nejhůře zasažených oblastí musela zasáhnout armáda. Podobné situace nastaly v západní části Francie, kde bylo mnoho silnic neprůjezdných, což způsobilo problémy v dopravě. V důsledku vytrvalého deště, který bránil vstupu na pole, nebylo možné na podzim zasít. Před dvaceti dny byla má vlastní země, Itálie, též velmi vážně zasažena v oblasti Veneto, kde došlo ke dvěma úmrtím, v oblastech Friuli-Venezia Giulia, Liguria a Calabria, kde došlo k jednomu úmrtí v každém regionu, a v provincii Salerno v Kampánii a Toskánsku, kde zemřeli tři lidé a desítky zraněných musely být vyproštěny z bahna a sutin a jedna osoba v Rovigu je stále pohřešována. Škody dosahují více než 1 miliardy EUR, a to jen za bezprostřední práce, k tomu je nutné přičíst prostředky nutné na stavební práce. Více než 4 500 lidí bez domova, 280 obcí a více než 500 000 zasažených lidí, zničené zemědělské oblasti a 150 000 mrtvých kusů dobytka.

2 Chtěl bych upozornit na dva aspekty. Prvním je mimořádná mobilizace mechanismu pomoci a solidárního světa, který vyslal tisíce dobrovolníků na pomoc lidem zasaženým prvním stupněm tohoto mimořádného stavu. Zasluhují si od našeho orgánu poděkování a ocenění. Druhý aspekt je spojen s dlouhodobými účinky, které tato katastrofa vyvolá. Struktura evropského zpracovatelského průmyslu se skládá z malých a středních podniků, které přišly o všechno: o stroje, vozidla i materiály. Totéž platí pro tisíce zemědělských podniků, jejichž plodiny byly zničeny, stejně tak však bahno vyřadilo z provozu traktory a stroje a poškodilo osivo, stáje a dobytkářské farmy byly zaplaveny a tisíce kusů dobytka a drůbeže se utopily. Tyto zemědělské podniky, které již bojovaly s hospodářskou krizí, jsou nyní odsouzeny ke krachu. Povodně časem povedou ke zničení výrobní soustavy, k nezaměstnanosti a k vyčerpání takto zasažených pozemků. Evropa proto musí naléhavě plnit svou úlohu tak, že ujistí vlády těchto postižených zemí o své ochotě uvolnit prostředky z Fondu solidarity. I pokud to bude znamenat porušení přísných kritérií pro aktivaci fondu a i bez schválení rozpočtu na rok 2011, musíme poskytnout našim spoluobčanům okamžitou odpověď, kteří i nyní stále pociťují účinky této velké krize a kteří mají právo pocítit, že Parlament stojí za nimi a Evropská unie poskytuje zásadní podporu. Edite Estrela, jménem skupiny S&D. (PT) Pane předsedo, jménem skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu bych chtěla ukázat naši solidaritu se všemi regiony zasaženými přírodními katastrofami a vyjádřit naši upřímnou soustrast rodinám obětí bouří. Rok 2010 začal tím, že byl svět šokován rozsahem tragédie způsobené katastrofou, jež zasáhla autonomní oblast Madeiru v Portugalsku. Krátce nato zbičovala bouře Xynthia Francii. Extrémní meteorologické jevy zasáhly i Španělsko, Belgii, Německo a Nizozemsko a způsobily značné škody. Ve střední Evropě se letní povodně stávají stále častějším a ničivějším jevem. Tisíce lidí muselo utéci ze svých domovů v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Polsku, Itálii a Spojeném království a mnoho podniků muselo ukončit provoz. Každoročně jsou stovky tisíc hektarů lesa v jižní Evropě pohlceny požáry. Má se za to, že situaci zhoršuje změna klimatu a že přírodní katastrofy, které působí hrozné škody, pokud jde o ztráty na životech, škody na životním prostředí a omezenou hospodářskou činnost, jsou na vzestupu. Je nezbytné předcházet rizikům, zkoumat je a řádně řídit. Podle mezinárodní strategie OSN pro omezování katastrof může v pobřežních zónách dopad přírodních katastrof snížit lepší územní plánování a ochrana ekosystémů. Na druhé straně je třeba posílit mechanismy civilní ochrany, zjednodušit nástroje reakce EU na katastrofy a zvýšit pružnost pravidel pro prováděcí předpisy. Pane předsedo, hovořil jste o Fondu solidarity. Je nepochopitelné, že Rada trvá na zablokování nového nařízení o Fondu solidarity, které Parlament schválil. Chtěla bych také poukázat na to, že Parlament nedávno schválil návrh na zřízení Evropské observatoře pro sledování sucha jako střediska znalostí, zmírňování a sledování účinků sucha. Větší investice do prevence a větší péče při přípravě a školení personálu mohou také přinést významnou změnu. Dirk Sterckx, jménem skupiny ALDE. (NL) Pane předsedo, naše účast samozřejmě především patří obětem. V mé zemi utonuli čtyři lidé a podle mých informací i v jiných zemích stovky a tisíce lidí utrpěly obrovskou finanční a citovou újmu a škody na svých podnicích a domovech. Naše první myšlenky samozřejmě patří jim. V posledních týdnech,

3 měsících a dokonce i letech se velký počet členských států potýkal s problémy s vodou, tedy s povodněmi. Mám na Komisi dotaz. Myslíte si, že by při hodnocení těchto událostí bylo užitečné pozvat odborníky z různých členských států, z různých regionů a nabídnout jim příležitost přednést nám své názory na to, co se stalo, abychom mohli lépe porozumět příčinám? Je to velmi složitá věc, ale myslím si, že pokud se budeme schopni dostat k jádru příčin, budeme také schopni diskutovat s těmito odborníky o nápravných opatřeních. Podle mého názoru by byla vhodná analýza rizik každého povodí, podobná těm, které jsme prováděli v oblasti životního prostředí v rámci směrnice o vodě. Musíme se jich také zeptat na preventivní opatření. Jak můžeme opakování takové katastrofy zabránit? Protože neustále očekáváme silné dešťové srážky, které se budou soustřeďovat do určitých oblastí; to byla přece příčina povodní. A konečně, jestliže se opět setkáme s novou mimořádnou situací, budeme muset zajistit, abychom byli schopni přijmout lépe koordinovaná opatření pro lepší odstranění následků záplav. Chtěl bych Komisi požádat, aby sdružila odborníky a umožnila nám nedávné katastrofy lépe posoudit. Isabelle Durant, jménem skupiny Verts/ALE. (FR) Pane předsedo, i já bych jménem skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance chtěla vyjádřit svou soustrast všem rodinám a všem lidem, kteří byli zasaženi těmito tragickými povodněmi, všem, kdo ztratili své milované a všem, kdo utrpěli hmotné škody. Chtěla bych však také zmínit všechny hasiče, záchranáře a dobrovolníky, kteří v posledních několika týdnech v postižených oblastech velmi aktivně pracovali, a vyjádřit jim poděkování. Oběti budou potřebovat pomoc a odškodnění nejen ve velmi krátkodobém výhledu, ale i v následujících měsících. Budeme také muset vypracovat důslednou a inovační politiku, která se bude zabývat jádrem problému, a já Komisi navrhuji tři druhy opatření. Zaprvé, musíme uskutečnit renovační a stavební projekty, aby byla půda méně propustná, neboť při každé výstavbě průmyslového areálu, nákupního centra nebo bytových domů je třeba projekt vypracovat tak, aby se zabránilo zvyšování nepropustnosti půdy. To neplatí jen pro záplavová území. Zadruhé, musíme přezkoumat postupy uplatňované v zemědělství. Intenzivní zemědělské politiky učinily půdu zranitelnější vůči náhlým změnám počasí. Proto bychom měli v souladu s tím posílit veškerá agroenvironmentální opatření. A konečně jde o varování a koordinaci měst, aby se mohla na takové události připravit a čelit jim. Myslíme si, že komunikace a mobilizace nebyly někdy dostatečně rychlé a bude nepochybně třeba přemýšlet o aktivnějších postupech pro koordinaci a šíření meteorologických varování. Proto navrhuji, aby Evropská unie přezkoumala všechny své politiky preventivní politiky a aktivní politiky ve všech ostatních oblastech a vypracovala politiky, které by v této věci mohly pomoci. Jinak zde budeme, až za několik měsíců dojde k dalším extrémnějším meteorologickým jevům, zase vyjadřovat soustrast obětem lidem, rodinám i podnikům. Jsem přesvědčena, že bychom tomu měli předejít a že to můžeme učinit ve všech svých politikách. Julie Girling, jménem skupiny ECR. Pane předsedo, moje skupina rovněž vyjadřuje svou upřímnou soustrast lidem zasaženým těmito katastrofami. Mám s tím velmi osobní zkušenost, právě povodně v mém vlastním regionu mě poprvé dostaly do kontaktu s Evropským parlamentem a nakonec mě skutečně inspirovaly k tomu, abych se stala poslankyní, a uvolnění prostředků z Fondu solidarity při této příležitosti pro mě tedy

4 rozhodně znamenalo velkou událost. Jen v tomto týdnu jsme měli v Cornwallu, který leží v mém regionu, další povodně. To, co mám na mysli, již vyjádřil pan Sterckx, ale podle mého názoru je třeba to zopakovat. Myslím, že včasná varování jsou důležitá, ale všichni víme, jak rychle se počasí pohybuje a jak rychle se mění. Nevím, zda je užitečné investovat mnoho do včasných meteorologických varování, která již existují. Jde o to, co uděláte, když jste varováni. Jak řekl pan Sterckx, Evropa by jistě mohla velmi těžit ze situace, ze které bychom se mohli od sebe navzájem učit. Vím, že v Gloucestershiru, odkud pocházím, nám po povodních velice pomohlo spojení zvláště s rakouskými regiony, kde měli velké zkušenosti s povodněmi v oblastech s vyšší nadmořskou výškou. My jsme je neměli. Myslím, že by bylo velmi dobré, kdyby se Komise zaměřila na budování určitých regionálních propojení, abychom se regiony mohly navzájem učit, jak se s takovými situacemi vyrovnat, protože zcela jasně neustanou. Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. (DE) Pane předsedo, jménem skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, bych chtěl vyjádřit svou soustrast obětem a zasaženým lidem touto katastrofou. Na tom se shodují všechny skupiny v Parlamentu. Rovněž se shodujeme na tom, že je třeba rychle zajistit pomoc. Již bylo řečeno mnoho rozumných věcí. Není třeba, abych je opakoval, ale plně je podporuji. Existuje i další aspekt, na který bych chtěl upozornit, a tím jsou dlouhodobé škody. Nesmíme zapomínat, že mnohé důsledky budou mít trvalejší dopady na přírodní prostředí, než nyní můžeme očekávat. Proto se mi zdá důležité, aby se Fond solidarity a námi přijímaná opatření zaměřily na tyto dlouhodobé důsledky ničení přírody. Na konec bych chtěl zmínit ještě jednu věc. Můžeme zde sedět a o tomto problému jednat, ale nejdůležitější je, abychom poskytli podporu, aby lidé mohli začít pro sebe organizovat pomoc, protože lidé místním podmínkám rozumí lépe než my zde v Parlamentu. Mara Bizzotto, jménem skupiny EFD. (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jménem své skupiny bych chtěla vyjádřit svou solidaritu se všemi občany zasaženými povodní. Přesto bych chtěla hovořit o svém vlastním regionu, regionu s 5 miliony obyvatel, kde 500 000 lidí zasáhla povodeň, která postihla 131 obcí, vystěhovala 7 000 obyvatel, zaplavila 140 km 2, způsobila evakuaci tří nemocnic a ztrátu dvou životů. Těžce bylo zasaženo zemědělství a plný dopad události pocítilo i 23 % podniků v oblasti Veneto. To jen pro vaši představu o rozsahu této katastrofy. Evropa musí učinit víc. Evropa musí uvolnit prostředky z Fondu solidarity a my víme, že nebude-li schválen rozpočet, nelze fond využívat. Je krásné zde sedět a jednat o velkých strategiích, rozvojových plánech a mytických programech. Evropa by měla také více investovat do výzkumu a prevence hydrogeologických rizik, prosazovat odpovědné územní plánování a zajišťovat pobídky pro používání a rozvoj systémů včasného varování. Měla by více investovat do hydraulických ochranných zařízení, protože naše řeky jsou ohroženy a budou nadále i zdraví našich občanů. Proto upřímně doufám, že Evropa pro jednou přijde s reakcí a nechá zaznít svůj hlas, protože je často obviňována z toho, že je příliš vzdálena svým občanům. Předseda. Rozprava je ukončena.

5 Písemná prohlášení (článek 149) Olga Sehnalová (S&D), písemně. () Přírodní, ale jak ukázala nedávná tragédie úniku toxického kalu v Maďarsku, i průmyslové katastrofy v Evropě jsou jevem, který se bohužel objevuje poměrně často. Věrohodnost Evropské unie jako společenství solidarity v nouzi závisí právě na schopnosti účinně a hlavně rychle pomoci postiženým oblastem a jejich občanům. Hlavní roli zde hraje čas. Proto by pravidla, kterými se řídí případná pomoc, měla být co nejpružnější, zejména pokud jde o přeshraniční rozsah katastrof. Podmínka dosažení definované očekávané výše škod bez ohledu na velikost zasažených území a intenzitu škod se ukazuje jako nevyhovující. Vše skutečně nelze předvídat. Proto plně podporuji změny směrem k účinné a rychlé mobilizaci zdrojů. Možnost pomoci vlastním občanům je podle mého názoru i významným pozitivním prvkem ve vnímání EU. Jak lépe dokázat, že Evropa je zde pro občany? 4. 10. výročí přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti (rozprava) Předseda. Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise týkající se 10. výročí přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti. Chtěl bych ve sněmovně uvítat zástupce Rady a zástupce Komise. Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, mám tu čest ujmout se slova v této rozpravě jménem baronky Ashtonové, místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Především mi, pane předsedo, dovolte poděkovat Evropskému parlamentu za jeho trvalý zájem o téma týkající se žen, míru a bezpečnosti, a poukázat na to, že ačkoli to jistě víte tento Parlament byl prvním orgánem, který pouhý jeden měsíc po přijetí rezoluce č. 1325 požadoval její provádění prostřednictvím usnesení tohoto orgánu. O deset let později můžeme konstatovat, že bylo dosaženo pokroku. Máme nyní značně zdokonalený mezinárodní rámec, zejména díky přijetí rezolucí č. 1888 a 1889 v roce 2009. Jmenování prvního zvláštního zástupce OSN pro násilí na ženách v ozbrojených konfliktech bylo důležitým krokem. A co více, v současné době na celém světe existuje více než 20 národních plánů. Situace se však nadále nemění a skutečností zůstává, že ochrana žen v konfliktních situacích a jejich účast na mírových a rekonstrukčních procesech stále nesplnila výzvy a reálné potřeby. Násilí, a zejména sexuální násilí páchané na ženách a dívkách během konfliktů nadále ničí mnoho životů, a to příliš často zcela beztrestně. Evropská unie důsledně usiluje o provádění rezoluce č. 1325 a rezolucí následných. Dnes máme řádnou politiku EU týkající se žen, míru a bezpečnosti, která postihuje všechny aspekty vnějších vztahů Unie, od krizového řízení po humanitární pomoc a rozvojovou spolupráci. Chtěl bych zde zmínit několik konkrétních úspěchů: jedna z činností zahrnuje výměnu osvědčených postupů. Proto se odborníci z orgánů EU a členských států pravidelně účastní činnosti pracovní skupiny. Tento proces vedl ke zvýšení počtu programů na vnitrostátní úrovni. Deset členských států má nyní národní akční plán a dva další plány se připravují. Evropská unie má sérii programů, které mají naplňovat potřeby žen a dívek v konfliktních

6 a postkonfliktních situacích, například financování lékařské péče pro oběti sexuálního násilí. Za necelé dva roky tento program financoval projekty v 67 zemích a celkem poskytl více než 300 milionů EUR. Evropská unie zahájila program genderového monitorování s cílem sledovat uplatňování zásady rovnosti žen a mužů ve všech oblastech v rámci programů rozvojové spolupráce. V každé ze třinácti svých misí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) má poradce a kontaktní místa pro otázky rovnosti žen a mužů, a zároveň má i kontaktní místa pro otázky rovnosti žen a mužů ve více než 80 delegacích EU. Právě dokončujeme zprávu, jejíž závěry vycházejí ze začleňování otázek rovnosti žen a mužů a lidských práv do společné bezpečnostní a obranné politiky. Evropská unie rovněž úzce spolupracuje s občanskou společností s cílem prosazovat účast žen v oblastech míru a bezpečnosti. V roce 2011 hodláme zahájit některé konkrétní projekty na podporu sítí žen v zemích zasažených krizemi, s odhadovaným rozpočtem ve výši 2 milionů EUR. Několik delegací EU upořádalo dny otevřených dveří jako připomínku 10. výročí rezoluce č. 1325 a jako příležitost k setkání s místními ženskými skupinami, například v Kosovu, Bosně a Hercegovině a v Iráku. V polovině října upořádala Evropská unie a Africká unie seminář pro občanskou společnost v Addis Abebě s cílem vydat doporučení pro společné akce Evropské unie a Africké unie. Dále, pokud jde o obnovené a měřitelné závazky, plánujeme do konce roku vypracovat určité standardní prvky školení zaměřené na otázky rovnosti žen a mužů, lidská práva a práva dětí, které budou využívány při odborné přípravě pracovníků misí SBOP; do roku 2013 připravit místní strategie k provádění rezoluce č. 1325 v rámci rozvojové spolupráce v nejméně 60 % konfliktních a postkonfliktních zemí, a konečně také pravidelně podávat zprávy o provádění závazků EU týkajících se žen, míru a bezpečnosti pomocí 17 ukazatelů, které byly přijaty v červenci 2010. Na dokončení první zprávy se právě nyní pracuje. Dne 26. října se Evropská unie účastnila rozpravy v Radě bezpečnosti u příležitosti 10. výročí rezoluce č. 1325. Belgické předsednictví již předtím uspořádalo tři setkání ministrů, setkání na vysoké úrovni a setkání expertů v Bruselu, New Yorku a Ženevě s cílem zvýšit povědomí a vydat doporučení. Evropská unie v souladu s tím důrazně vyzvala k zvýšenému mezinárodnímu sledování provádění rezoluce č. 1325, zejména s důrazem na všechny ukazatele, které vypracoval generální tajemník. Evropská unie proto nyní požaduje rychlé a operativní provádění těchto ukazatelů. Joaquín Almunia, místopředseda Komise. (ES) Pane předsedo, velice děkuji belgickému úřadujícímu předsedovi Rady za jeho slova k této záležitosti. Komise plně podporuje to, co zástupce Rady právě uvedl, a já bych chtěl doplnit tři konkrétní věci. Zaprvé bych chtěl říci, že plně souhlasím se slovy úřadujícího předsedy Rady: došlo k zřetelnému pokroku, na celém světě bylo vypracováno více než 20 národních akčních plánů a byl jmenován první zvláštní zástupce OSN pro násilí páchané na ženách v ozbrojených konfliktech. Zadruhé bych chtěl vám všem říci, že Komise je přesvědčena, že je třeba vykonat více v oblasti prevence násilí páchané na ženách a dívkách během konfliktů, a zejména proti

7 sexuálnímu násilí a násilí založenému na pohlaví, k němuž nadále dochází a které ničí mnoho životů. Zatřetí, Evropská unie musí jít příkladem a uplatňovat rezoluci č. 1325 a rezoluce, které ji provádějí. Musíme nadále věnovat pozornost potřebám žen a dětí postižených ozbrojenými konflikty, i žen a dětí v postkonfliktních situacích pomocí programů financujících například zajištění lékařských služeb pro osoby, které přežijí sexuální a genderové násilí, pomocí spolupráce s občanskou společností na podporu účasti žen při budování míru a bezpečnosti a samozřejmě úzkou spoluprací s OSN na vypracování ukazatelů, které připravil generální sekretariát. Evropská unie musí učinit i další kroky; například místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, baronka Ashtonová, jmenovala první zvláštní zástupkyni EU pro Súdán, paní Rosalind Marsdenovou. Edit Bauer, jménem skupiny PPE. (HU) Pane předsedo, přijetí rezoluce č. 1325 Radou bezpečnosti OSN před deseti lety samozřejmě představovalo historický krok mezinárodního společenství učiněný v důsledku tragických zkušeností z jugoslávských válek. Války si svou nejvyšší daň vybírají od nevinných civilistů a v době ozbrojených konfliktů tvoří skupinu civilistů do velké míry ženy. Naše zkušenost ukázala, že ozbrojené konflikty dosud provázelo znásilňování žen, a není náhodou, že Ženevská úmluva rovněž uznává, že takové jednání se často rovná genocidě. I po konfliktech stigmatizace a důsledky násilí nadále ničí životy obětí, protože stopy po fyzickém i psychickém zneužívání zůstávají na celý život pokud se z nich oběť vůbec kdy plně zotaví. Proto není přehnané žádat, aby se prevence násilí na ženách stala nedílnou součástí politiky veřejné bezpečnosti a obrany a aby existovaly prostředky, kterými by bylo možné ukončit akty násilí páchané na civilistech. Snahy OSN v této oblasti samozřejmě nemohou zůstat bez patřičné odezvy, protože i dnes jsou ženy po tisících znásilňovány ve válečných zónách a následně jsou zavrhovány ze strany svých rodin, a tím se stávají oběťmi dvakrát. V nedávné době bylo během pěti dnů ve východním Kongu znásilněno více než 8 000 žen, jde však také o uprchlické tábory, jako je tábor Ašraf, kde ženy dosud nejsou v bezpečí. Rovněž je odůvodněné požadovat zvýšení účasti žen v mírových silách, protože přítomnost žen za těchto specifických okolností je mimořádně důležitá. Jsme přesvědčeni, že je důležité, aby ženy hrály v mírových procesech aktivnější úlohu. Nesmíme dovolit, aby byly jen pasivními účastníky či dokonce oběťmi těchto procesů. S potěšením konstatuji, že Komise v tomto ohledu podnikla významné kroky. Maria Eleni Koppa, jménem skupiny S&D. (EL) Pane předsedo, uplynulo 10 let od okamžiku, kdy byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti. Je to důležité výročí, ještě aktuálnější než kdy předtím, protože ženy jsou stejně jako děti stále největšími oběťmi válek. Tisíce případů znásilňování ve válečných zónách prokazují, že znásilňování a sexuální zneužívání se systematicky využívá jako válečná zbraň k ponížení a demoralizování protivníka. V četných případech se vojáci na pokyn svých velitelů systematicky dopouštějí znásilňování, které, je-li pácháno na veřejnosti, působí protistraně ještě větší újmu. Oběti těchto praktik, obecně ženy, jsou stigmatizovány, svým vlastním společenstvím odmítány či vražděny ve snaze znovu nabýt cti.

8 Do tohoto boje se musíme všichni zapojit. Tato hanba lidskosti, tyto válečné zločiny musí ustat. Současně musíme všude zvýšit kontroly, včetně modrých baretů, protože neseme velkou přímou i nepřímou odpovědnost. Je třeba uvalit přísné sankce na každého, kdo se takových praktik účastní. Jsou třeba školení, kontrolní opatření, kázeň a jasné poselství. A v neposlední řadě potřebujeme mezinárodnímu společenství ukázat, že skutečně myslíme vážně to, co říkáme. Jak rezoluce č. 1325 uvádí, ženy se mohou a musí rovným způsobem podílet na prosazování míru a bezpečnosti. Naším společným cílem musí být zajistit ženám silnější postavení s možností obrátit se na mezinárodní soudy, s programy pro jejich ekonomické, sociální i mentální znovuzačlenění. Jejich emancipace a ochrana jsou nezbytnou podmínkou pro ukončení využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně. Barbara Lochbihler, jménem skupiny Verts/ALE. (DE) Pane předsedo, přesně před 10 lety se práva žen jako základní prvek lidských práv poprvé stala tématem jednání v Radě bezpečnosti OSN v návaznosti na požadavek rovnosti žen a mužů v konfliktních a krizových situacích. Byl to milník na cestě k zavedení závazného požadavku mezinárodního práva na účast žen na rozhodovací úrovni v mírových procesech a bezpečnostní politice. Tehdejší generální tajemník, Kofi Annan, v roce 2005 přednesl naléhavou výzvu k vypracování národních akčních plánů provádění rezoluce č. 1325. Již jsme slyšeli, že dosud tak učinilo jen 20 států, včetně evropských zemí, jako je Švédsko a Velká Británie, ale i afrických zemí, například Libérie a Pobřeží slonoviny. Jsem přesvědčena, že akční plány tohoto druhu by měly přijmout všechny členské státy EU. To platí i pro země, jako je Německo, odkud pocházím, které vypracování akčního plánu dosud odmítalo. Hledisko rovnosti žen a mužů se na mezinárodní úrovni nepochybně stalo důležitější. Byl jmenován nový zvláštní zástupce OSN pro sexuální násilí a byl zřízen orgán OSN pro rovnost žen a mužů. Musíme si však uvědomit, že všechna tato opatření jsou zatím na samém počátku. Jde o poskytování podpory ženám a dívkám, které se staly obětí sexuálního násilí. Musíme zintenzivnit již existující rezoluce a programy pomoci. Jde však také o podporu při odhalování a stíhání pachatelů, která musí být vždy vázána na reformu místních systémů soudnictví. Sdělení pana Chastela jménem baronky Ashtonové týkající se poskytnutí 2 milionů EUR na podporu této rezoluce je velmi příznivé. Chtěla bych jasně říci, jak je důležité zapojit místní nevládní organizace pro práva žen, aby peníze šly tam, kde jsou skutečně potřeba. Eva-Britt Svensson, jménem skupiny GUE/NGL. (SV) Pane předsedo, ženy a děti jsou ve válkách a konfliktních situacích oběťmi. Násilí, znásilňování, mučení a sexuální útoky jsou zbraně užívané proti ženám a dětem v těchto situacích. Ženy jsou nyní uznány jako oběti a skutečně oběťmi jsou. Mimo jiné k tomuto uznání došlo díky jmenování Margot Wallströmové do funkce zvláštní zástupkyně OSN. Ženy však nejsou jen oběti; jsou to důležité aktérky mírové a bezpečnostní činnosti pro prevenci konfliktů. Jejich podíl na práci při obnově míru a demokracie po válkách a konfliktech je nezbytný. Hrají aktivní úlohu při obnově zemí. Přestože uplynulo deset let od přijetí rezoluce OSN, ženy jsou stále považovány jen za oběti násilí. Jsou přehlíženy v souvislosti s důležitými rekonstrukčními pracemi pro budování míru a demokracie. Přestože nyní víme, jak důležitou úlohu ženy při této činnosti mají, ponechávají si stále veškerý vliv na rozhodování muži. Je čas, abychom uznali schopnosti žen, včetně schopností

9 v souvislosti s prací týkající se míru a bezpečnost. EU musí požadovat, aby bylo při poskytování pomoci a dotací na práce v rámci obnovy bráno v úvahu i hledisko rovnosti žen a mužů. PŘEDSEDAJÍCÍ: RODI KRATSA-TSAGAROPOULOU místopředsedkyně Jaroslav Paška, jménem skupiny EFD. (SK) Paní předsedající, rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti je jedním z posledních významných dokumentů, v němž všechny státy světa deklarují svůj respekt a úctu k něžnému pohlaví. Každé z ustanovení rezoluce má svůj hluboký smysl a reaguje na problémy, které ve vztazích mezi muži a ženami často přináší život, když se zejména v krizových situacích ženy a dívky často stávají obětí zvůle, divokého násilí a bezpráví. Vyspělé civilizované země se hlásí ke svým závazkům, které jim vyplývají z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325, a pomocí různých opatření se snaží vytvořit co nejširší prostor pro jejich uplatnění v národních a mezinárodních institucích podílejících se na řešení konfliktů a organizování mírových procesů. Vážné problémy v dodržování lidských práv žen a dívek však přetrvávají v mnohých zemích rozvojového světa, zejména ve střední Africe nebo některých oblastech Asie. Jednání barbarských militaristických režimů vychází z jiného žebříčku hodnot, než jaký uznává civilizovaný svět, a lidská důstojnost civilistů, žen a dětí hordám zabijáků mnoho neříká. Myslím si, že toto je oblast, na kterou bychom se měli co nejdříve zaměřit a soustředit na ni větší pozornost. Proto je třeba přijmout opatření i v politice Evropské unie, aby vyvíjela větší a silnější tlak na tyto režimy, které nerespektují základní lidská práva svých občanů a obyvatel. Krisztina Morvai (NI). (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčena, že všichni bychom mohli snadno odpovědět na otázku, která velká skupina lidí je v podstatě vyloučena z procesů rozhodování nebo se jich účastní jen v minimální míře, a přitom současně musí do značné míry nést důsledky politických, ekonomických a finančních rozhodnutí. Ano, kolegové poslanci, hovořím o ženách, a nejen v souvislosti s ozbrojenými konflikty, které jsou tématem dnešního zasedání, ale i v souvislosti s hospodářstvím, protože nakonec jsou to ženy, kdo musí podávat svým rodinám jídlo, a jsou to ženy, kdo velmi významně společně se svými dětmi trpí chudobou. Pro mě je to hlavní sdělení této deklarace OSN že ženy by měly získat daleko větší příležitosti při rozhodování, aby se staly tvůrkyněmi, a nikoli oběťmi svých osudů. Jakými způsoby ozbrojené konflikty ovlivňují ženy? Podívejme se na příklad Gazy. I v dnešní době jsou to ženy, kdo poskytují ošetření a péči osobám zraněným v důsledku brutality státu Izrael, jsou to ženy, kdo poskytují ošetření a péči dětem, které kvůli této brutalitě utrpěly zdravotní postižení, a jsou to ženy, kdo značně trpí účinky bombardování a ničení infrastruktury, bombardování silnic a škol. To bychom měli mít na paměti, až budeme zvažovat muka, která musí ženy snášet v ozbrojených konfliktech. Philippe Juvin (PPE). (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, v konfliktních oblastech je používání násilí na ženách záměrnou taktikou. Znásilňování je rozšířenou systematickou a organizovanou praktikou. Je to válečná zbraň. Toto násilí musíme samozřejmě odsoudit.

10 Vedle odsouzení však musíme upustit od pouhých deklarací, jinak se stanou jen mantrou. Musíme nalézt způsoby, jak jednat. A proto vás, dámy a pánové, žádám, abyste zvážili tři možnosti postupu. První postup: věřím, že bychom měli být přesvědčeni o tom, že Evropská unie musí prosazovat místní ženské organizace ve všech konfliktních situacích, v nichž zasahuje. Dodržování základních principů svobody a spravedlnosti se posílí, bude-li moci být založeno na ženách. Kdekoli budou ženám ve světě poskytnuta práva, bude podpořeno dodržování lidské důstojnosti a hodnot rovnosti a bratrství což jsou hodnoty EU. Druhý postup: jestliže my Evropané přispějeme svou pomocí k přestavbě zemí, jsem přesvědčen, že bychom měli zvážit požadavek, aby vládní síly a místní orgány v zemi kterým pomáháme zavedly kvóty pro zajištění účasti žen na rozhodovacích úrovních. Mám na mysli například palestinskou samosprávu, které poskytujeme pomoc a kterou téměř plně financujeme. Situace na Středním východě by mohla získat jen prospěch, kdybychom požadovali, aby palestinská samospráva zavedla kvóty umožňující ženám zastávat pozice s politickou odpovědností. A konečně třetí postup: kdekoli zasahujeme, civilními, politickými či vojenskými prostředky, musíme se podle mého názoru zavázat poskytnout ženám významnou a přiměřenou úlohu v rámci našich vlastních a operativních delegací. Tím jen získáme na efektivitě a, jak naznačuje mnoho zpráv, bude to pravděpodobně znamenat, že obyvatelstvo nás bude ochotněji akceptovat. Marc Tarabella (S&D). (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, je to 10 let, co Rada bezpečnosti OSN poprvé ve své historii přijala rezoluci upozorňující na specifickou situaci žen žijících v oblastech bojů a na jejich úlohu při řešení konfliktů. Avšak dnes, 10 let po této rezoluci, jsou stále tisíce žen znásilňovány ve válkou zmítaných zemích, jako je například Kongo. Sám jsem důrazně kritizoval beztrestnost, které se těší mnoho pachatelů těchto strašných činů. A co víc, tyto barbarské činy jsou páchány, přestože síly OSN jsou někdy, či dokonce často na místě přítomny. Jsem přesvědčen, že velmi postrádáme politické ambice a přiměřené finanční prostředky. Zejména bych zdůraznil, že je nutné školit terénní pracovníky evropských a mezinárodních organizací a zvyšovat povědomí trpících obyvatel. Musíme se snažit, aby každý pochopil, že zohledňování aspektů rovnosti žen a mužů povede ke zlepšením ve všech oblastech. Musíme ukončit beztrestnost, které se příliš často těší ti, kdo páchají násilí na ženách, a musíme v tomto ohledu zavést řádný postup podávání stížností. Musíme také navýšit finanční zdroje dostupné v rámci evropských orgánů pro práci v oblasti problematiky rovnosti žen a mužů a lidských práv, zejména s cílem zavést mechanismy a posoudit pokrok, který učinila Evropská unie. Konstatuji, jak uvedl pan Chastel, že bylo skutečně vynaloženo určité úsilí, zvláště prostřednictvím výměny osvědčených postupů a účasti v pracovní skupině. Kromě toho má nyní 10 členských států národní akční plán. Doufám, že svůj vlastní bude mít brzy i 17 ostatních členských států. Nakonec bych chtěl poukázat na to, že vkládám velké naděje v budoucí službu pro vnější činnost. Doufám, že se do ní zapojí ženy a muži rovným dílem, zejména v terénu. Nikdy nesmíme zapomenout na důležitou úlohu, kterou ženy hrají při řešení konfliktů nebo na potřebu vybudovat komunikaci založenou na důvěře mezi silami mezinárodních institucí a místním obyvatelstvem.

11 Ilda Figueiredo (GUE/NGL). (PT) Paní předsedající, upozornit na dopad válek a konfliktů na ženy a děti je mimořádně důležité v době tak kritické, jako je tato, kdy se táhne válka v Iráku a Afghánistánu, jsou živeny závažné konflikty, například na Izraelem okupovaných územích Palestiny nebo na Západní Sahaře okupované Marokem, rostou rozdíly, neoliberální politiky zostřují chudobu a vyvstávají nové hrozby, jak se stalo o tomto víkendu v Lisabonu v souvislosti se summitem NATO a přijetím nové strategické koncepce této organizace. V reakci na to se minulou sobotu v ulicích Lisabonu uskutečnila pokojná demonstrace, kterou pořádala kampaň Mír ano, NATO ne, která sdružuje více než 100 organizací. Desítky tisíc lidí, mužů a žen, pochodovaly za mír a sociální spravedlnost, které jsou nezbytné pro bezpečnost, a hlasitě požadovaly rozpuštění NATO, jaderné odzbrojení a dodržování lidských práv při obraně míru. V generální stávce, která se v Portugalsku uskuteční zítra, budou muži a ženy znovu protestovat proti antisociálním politikám. Tyto politiky ovlivňují každého, zvláště jsou však diskriminační vůči ženám. Protestující budou požadovat nové politiky, respektující důstojnost pracujících a prosazující rozvoj a sociální pokrok, nezbytný předpoklad míru. Eduard Kukan (PPE). (SK) Paní předsedající, i já chci zdůraznit historický význam rezoluce Rady bezpečnosti č. 1325 pro mír a bezpečnostní politiku. Bylo to poprvé, kdy OSN zdůraznila důležitost ochrany a plné angažovanosti žen při tvorbě míru, udržování míru a při prevenci konfliktů. Je nutno říci, že v předcházejících deseti letech bylo na dosažení tohoto cíle vynaloženo mnoho úsilí. Ale i tak zneužívání žen často zůstává hlavním znakem během konfliktů. A co víc, došlo k alarmujícímu zvýšení častého a systematického násilí na ženách během konfliktů nebo i po nich. Nebudu uvádět konkrétní čísla, ale jistě je třeba zmínit hrůzostrašné věci, které se udály v Demokratické republice Kongo, v Dárfúru, ve Rwandě, v Libérii, v Sieře Leone a v Bosně. Osobně jsem se setkal a hovořil se ženami, které se staly obětí násilí v době války v bývalé Jugoslávii. Jejich vzpomínky jsou strašné. Byly znásilněny, mučeny, ponižovány. Mnohé byly ostrakizovány i po skončení konfliktu. Ani konec konfliktu totiž ještě nezaručuje konec násilí na ženách. Měli bychom to mít stále na paměti. Ochrana a umožnění účasti žen na tvorbě míru a bezpečnosti je hlavním cílem rezoluce č. 1325. Bohužel v mnohých případech se tak ještě nestalo. Jsem přesvědčen, že existuje že reálná šance, abychom to změnili. Je však třeba politické vůle všech, abychom k tomu vytvořili reálné podmínky. Při plnění této úlohy vidím i možnost pozitivního přínosu vysoké představitelky baronky Ashtonové a Evropské služby pro vnější činnost, která by mohla významně posílit úlohu EU při provádění této důležité rezoluce. Sabine Lösing (GUE/NGL). (DE) Paní předsedající, ženy a děti jsou nadále neúměrně postihovány válkami a jejich důsledky. Práva žen však nelze zneužívat k legitimizaci vojenských zásahů. Příklad Republiky Kongo ukazuje, že vojenská opatření nepomáhají ochraně, bezpečnosti nebo budování práv žen. Bohužel, pravý opak je pravdou. Situace žen v Afghánistánu je dnes v důsledku války horší než kdy předtím. Slib učiněný v rezoluci č. 1325 lze skutečně dodržet jen prevencí konfliktů a přijímáním pouze civilních opatření ve válečných a konfliktních situacích. Proto jsem přesvědčena, že je naprosto nepřijatelné narušovat tuto rezoluci s cílem zvýšit počet žen ve vojenských silách. Vyzývám EU, aby přestala zásadně podporovat režimy a vojenské síly, včetně pomoci určené na vybavení a výcvik,, které vysílají dětské vojáky do ozbrojených konfliktů, porušují lidská práva nebo páchají systematické sexuální násilí.

12 Edite Estrela (S&D). (PT) Paní předsedající, rezoluce Rady bezpečnosti a plány na podporu rozvoje již byly zmíněny, s důrazem na dosažený pokrok, skutečností však je, že ženy jsou nadále hlavní obětí ozbrojených konfliktů. Jsou oběťmi, nikoli těmi, kdo rozhodují. Ženy by se měly podílet na celém procesu prevence a řešení konfliktů. Kdyby bylo více žen zastoupeno ve vyšších politických funkcích, včetně hospodářského rozhodování, bylo by ve světě jistě více míru a bezpečnosti a všichni bychom měli prospěch z většího rozvoje a lepších životních podmínek. Proto také potřebujeme více žen zapojených do rozhodování na všech úrovních. Jak zde již bylo řečeno, ženy by měly být účastnicemi a aktérkami celého procesu; neměli by jej vést jen muži. Antonyia Parvanova (ALDE). Paní předsedající, hovoříme-li o ženách v konfliktních zónách, musíme vzít v úvahu skutečnost, že i přes zvýšené úsilí a příznivé signály, jako je jmenování bývalé komisařky paní Margot Wallströmové do funkce zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro sexuální násilí v konfliktech i nedávné zřízení orgánu UN Women, je v této oblasti stále třeba dalších opatření, větší informovanosti a praktických politických kroků. Chtěla bych velmi zdůraznit skutečnost, že partnerství mezi poslanci parlamentů, vládami, orgány a organizacemi občanské společnosti členských států EU a OSN jsou nezbytná pro budování podpory stanovených úkolů a cílů akčního programu mezinárodní konference o obyvatelstvu a rozvoji z hlediska rozvojových cílů tisíciletí. V kontextu rovnosti žen a mužů musíme společně usilovat o prosazení této problematiky, zajišťovat lepší zastoupení žen ve snaze předcházet válce, obnovit mír a řešit postkonfliktní situace, s ohledem na to, že ženy mohou hrát významnou úlohu při udržování míru, jestliže budou mít řádnou podporu a budou skutečně začleněny. Závěrem bych chtěla poukázat na to, že EU hraje zásadní roli při prosazování těchto cílů s cílem dosáhnout spravedlivého a trvalého řešení. Je naší prvořadou povinností a důležitým politickým úkolem spolupracovat na řešení situace žen v konfliktních zónách prostřednictvím prevence válek a udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Diane Dodds (NI). Paní předsedající, chci vyjádřit svou podporu rezoluci č. 1325. Upozorňuji sněmovnu situaci v Severním Irsku, kde máme velmi aktivní síť skupin žen síť, která je v zemi kladnou silou. Než jsem přišla do této sněmovny, zastupovala jsem západní Belfast ve shromáždění Severního Irska a belfastskou oblast Shankill v místní státní správě. Jedná se o oblasti, které byly po více než 30 let ničeny násilím vyvolaným teroristickou kampaní irských republikánů a násilím uvnitř komunity. Po celou tu dobu byly skupiny, jako například Ženské centrum, soudržnou silou, který posilovala schopnost komunity a upevňovala vazby s ostatními ženskými skupinami v jiných komunitách. Jsou to obyčejné ženy, které se ukázaly být vedoucí silou a vynikajícím vzorem pro jiné země a komunity, které se musí potýkat s terorismem a násilím. Dnes skupiny jako Ženské centrum v Shankillu, Ženská síť a vzdělávání pro ženy ve Foyle představují nejen cestu vpřed v komunitních vztazích v Severním Irsku, ale dávají též ženám příležitosti uplatnit se na trhu práce pomocí vzdělávání a odborné přípravy. To je cesta vpřed, kolegové a kolegyně. Norica Nicolai (ALDE). (RO) Paní předsedající, doufám, že tato naše dnešní rozprava bude znamenat nejen příležitost k připomínce výročí rezoluce č. 1325, ale i nový začátek

13 a nový přístup k této problematice, která si stále ještě uchovává tutéž podobu, jaká vedla k přijetí rezoluce č. 1325. Nevěřím, že deklarace stačí, zvláště ty, které podávají odlišný obraz skutečnosti. Jsem přesvědčena, že je třeba jednat a že je úkolem Evropské unie v rámci stávající bezpečnostní politiky vytvořit výchozí kodex chování, který by byl používán v konfliktních i postkonfliktních operacích, ačkoli máme úmluvu, v podobě Ženevské úmluvy, jež odsuzuje násilné jednání během konfliktů. Věřím, že kodex chování tohoto druhu by Evropské unii přinesl přidanou hodnotu a znamenal by krok kupředu při řešení tohoto problému. Ostatní aspekty účasti musí být nepochybně podpořeny finanční pomocí založenou na strategii pro naše rozvojové projekty. Anna Záborská (PPE). (SK) Paní předsedající, připomínáme si 10. výročí rezoluce OSN č. 1325 a téměř denně jsou i další výročí jiných rezolucí a deklarací, které chtějí pomoci ženám. Mám však pochybnosti, zda dostatečně sledujeme jejich naplňování. Vznikají stále nové a nové dokumenty, ale situace žen se zlepšuje jen pozvolna. Je naší povinností snažit se o dodržování a ochranu práv všech žen, aby dosáhly plného začlenění do společnosti, nezávisle na svém stavu, původu a postavení. Jejich úloha začíná v rodině nejen proto, že jsou nezastupitelné při výchově svých dětí k respektování lidské důstojnosti pro všechny, ale jsou to zároveň ženy, které myslí na ohrožení své rodiny a angažují se v prevenci a řešení vojenských konfliktů. Dokud se však ženy nebudou cítit bezpečně ve své rodině, v rámci svého národa, nelze hovořit o míru, a to nejen v zemích, kde není válka. Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, bezpochyby souhlasím s Parlamentem ve velmi mnoha bodech. Jak bych mohl nesouhlasit zejména s výzvami pana Juvina a pana Tarabelly ke zřízení Evropské služby pro vnější činnost jako zásadní příležitosti, jak posílit politiku EU pro ženy, mír a bezpečnost? Během procesu budování služby je třeba uznat jako trvalou výzvu zajištění většího zastoupení žen na každé úrovni, včetně personálních jednotek, zvláště pak na úrovni nejvyšší. Baronka Ashtonová se o to velmi jasně snaží. Podnikla v tomto ohledu jisté kroky, například jmenování Rosalindy Marsdenové první zvláštní zástupkyní OSN pro Súdán. V září jmenovala 29 lidí do vyšších funkcí v delegacích, včetně sedmi žen jako vedoucích delegací, což neznamená nic menšího než 50% nárůst počtu žen na této úrovni. Současně s vynakládaným úsilím EU k posílení svých schopností ve vztahu k účasti žen, míru a bezpečnosti, jsme přesvědčeni, že je také důležité přijmout kroky ke zvýšení povědomí v rámci jiných organizací a zemí. To jde ruku v ruce s konkrétní činností v oblasti odborné přípravy. Mnoho z vás tu zde o této věci také hovořilo. V rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva Unie podporuje Organizaci spojených národů při provádění rezolucí o ženách, míru a bezpečnosti ve zvláště postižených zemích a regionech, jako je Pákistán, Afghánistán, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán a Ferganské údolí, které zasahuje Uzbekistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. A v neposlední řadě, Evropská unie je nadále přesvědčena o významu zvýšeného delegování odpovědností na mezinárodní úrovni. Unie věří, že by Rada bezpečnosti měla zřídit pracovní skupinu k přezkumu pokroku dosaženého při provádění rezoluce č. 1325, která

14 by Radě poskytla doporučení ke splnění úkolů a nápravě existujících nedostatků a k urychlení provádění této rezoluce. Unie proto vyzvala Radu bezpečnosti, aby zdvojnásobila své úsilí v boji proti beztrestnosti. Cílená a pokroková opatření by měla být přijata vůči každé straně konfliktu odpovědné za závažná porušování práv žen. Jsem přesvědčen, že Evropský parlament bude nadále podporovat snahy Unie a členských států v této oblasti. Předseda. Obdržel jsem od různých politických skupin šest návrhů usnesení v této věci. Rozprava je ukončena. Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 25. listopadu ve 12:00. Písemná prohlášení (článek 149) Corina Creţu (S&D), písemně. (RO) Veškeré uskutečněné asertivní snahy rezoluce a národní a mezinárodní plány ke zlepšení úrovně ochrany pro ženy v konfliktních zónách selhaly při odstraňování této barbarské zbraně, která je v moderních válkách často využívána: sexuálního násilí. Naopak, beztrestnost zajišťuje podmínky, které vybízejí k šíření této praktiky, která je v příkrém rozporu s našimi hodnotami. Opakovaně jsem vystupovala proti aktům hromadného znásilňování páchaným v Kongu, Libérii a jiných konfliktních zónách, zejména v Africe. Tisíce žen, které padly za oběť sexuálnímu zneužívání a násilí, jsou také odsouzeny v budoucnosti nést sociální stigma a břemeno strašných nemocí, jako je infekce HIV. Mezinárodní den proti násilí páchanému na ženách, který slavíme dne 25. listopadu, nám musí rovněž připomínat, že ženy jsou obětí domácího násilí, k němuž dochází se znepokojivou četností, znásilňování v manželství, sexuálního obtěžování a obchodování s lidmi. Genderové násilí, ať je pácháno doma, či v zónách ozbrojených konfliktů, je jedním z nejzávažnějších druhů porušování lidských práv a je třeba se proti němu postavit a odpovídajícím způsobem je trestat. Lena Kolarska-Bobińska (PPE), písemně. (PL) Postupem let se tradiční úloha mírových misí změnila. Nyní nejde jen o sledování provádění dohod o příměří nebo zajišťování toho, aby byly respektovány hranice mezi státy. V současné době se mise podílejí na celé řadě měkkých činností prosazování lidských práv a demokracie celou řadou různých způsobů, podpora pořádání voleb a obnovování právního státu. U příležitosti 10. výročí přijetí rezoluce č. 1325 je třeba upozornit na konkrétní úlohu žen v těchto procesech. V mnoha případech mají ženy daleko lepší předpoklady k plnění úkolů v mírových misích. Mimo jiné mám zde na mysli práci s oběťmi sexuálně motivovaného násilí a násilí založeného na sexuální diskriminaci. Ženy pracují v ženských věznicích, pomáhají při sociálním znovuzačleňování a provozují celou řadu forem odborné přípravy. Hodně hovoříme o zvyšování účasti žen v politice a podnikání. V žádné z těchto oblastí dosud nebylo možné dosáhnout plné rovnosti příležitostí. Proto je nutné se k těmto otázkám vracet a pečlivě zkoumat, jak je uváděna v platnost přijatá legislativa, aby bylo možné při 15. nebo 20. výročí přijetí rezoluce č. 1325 říci, že všechna její ustanovení byla provedena.

15 5. Státní podpora k usnadnění uzavírání nekonkurenceschopných uhelných dolů (rozprava) Předsedající. Dalším bodem je zpráva, kterou předkládá pan Bernhard Rapkay jménem Hospodářského a měnového výboru o státní podpoře k usnadnění uzavírání nekonkurenceschopných uhelných dolů (KOM(2010)0372 C7-0296/2010 2010 /0220(NLE)) (Α7-0324/2010). Bernhard Rapkay, zpravodaj. (DE) Paní předsedající, pane Almunio, dámy a pánové, chtěl bych nejprve poděkovat vám, pane Almunio, a vaší kanceláři. Posouzení dopadu, které jste předložil, je velice dobré. Vychází z faktů, je přesvědčivé a jde přímo k věci. Je škoda, že ostatní členové sboru komisařů toto posouzení dopadu nečetli. Kdyby tak učinili, nemohli by předložit tento návrh, který nemá s posouzením dopadu nic společného. Nechápu například, jakým způsobem sbor komisařů zvolil rok. V posouzení dopadu o něm není naprosto žádná zmínka. Jediným možným vysvětlením je to, že rok 2014 je přesně v polovině období mezi roky 2010 a 2018. Nic víc. Možná však také neporozuměli obsahu. Žádný z argumentů ve prospěch tohoto návrhu nelze brát vážně, protože nejsou správné. Je uveden argument, že program státní podpory přijatý v roce 2002, který brzy vyprší, znamenal režim utlumování těžby uhlí. Samozřejmě to naprosto není pravda. Bylo to následné nové ujednání. Vím to, protože jsem při tom byl a byl jsem zpravodajem pro Parlament v roce 2002. Tedy v době, kdy po 50 letech skončila platnost Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), a bylo nutné nové ujednání, nikoli jen pokud šlo o podporu, ale i v dalších věcech. Pokud by šlo o režim ukončování dotací, co by se například stalo s aktivy ESUO? Nebyl to útlumový režim, bylo to následné nové ujednání. V té době jsme se z dobrého důvodu dohodli na období osmi let návazného režimu, po nichž věc znovu přezkoumáme. Proto je tento argument nesprávný. Druhý předkládaný argument je otázka udržitelnosti. Všichni jsme pro udržitelnost a všichni samozřejmě víme, že uhlí produkuje velké množství emisí CO 2. Rozhodnutí Komise však nemůže zrušit zákony vědy. Co se pak stane? Domácí uhlí se nahradí dováženým. To je jediná věc, která se stane. Dovážené uhlí produkuje naprosto stejné emise CO 2 jako uhlí domácí. Problém je prostě v tom, že nebudeme-li mít referenční body, nebudeme je moci používat při vývoji nových moderních technologií pro těžbu a elektrárny. Evropa je v této oblasti na čelním místě a má exportní výhodu. Nemyslím, že bychom se jí měli vzdávat. Třetí argument spočívá v tom, že podpora má škodlivý vliv a že by peníze byly lépe využity na jiné věci. Není možné říci nic ani proti tomuto argumentu ani proti postoji tržních radikálů. Nemůžete proti ideologii bojovat fakty. Avšak například tvrzení, že by to bylo příliš nákladné, by mělo být posuzováno ve světle toho, co by náhlé ukončení těžby skutečně znamenalo, a rok 2014 by představoval náhlé ukončení. Vedlo by to k nárůstu nákladů na boj s nezaměstnaností a především nákladů týkajících se dlouhodobých uzavírek těžebních šachet. To je velmi komplikovaná a složitá věc. Náklady dlouhodobých uzavírek těžebních šachet se přenáší i na roky a desetiletí po ukončení těžby uhlí. Náklady je třeba platit z veřejných zdrojů. Některé členské státy však zavedly systém, který zajišťuje, že stát za tyto náklady nenese odpovědnost. Proto ani tento argument není neprůstřelný. Z toho důvodu doporučuji, abyste celou věc co nejdříve znovu uvážili a věnovali pozornost těm faktům, která jsou uvedena v posouzení dopadů. Jinak budou výsledkem regionální