o v r iukjl biulibia.

o v r iukjl biulibia. w

w \\^

FRANT. LAD. ELAKOVSKÉHO RUZE STOLISTÁ. BA SEN A PRAVDA. S podobiznou spisovatelovou. -i^<^:^_:^«-- V PRAZE. NÁKLADEM K N É H K U P E C T V í : 1. L. KOBER. 1880.

50% Národní knhtiskáriia : 1. L. Kober v Praze.

KNIHA první. RŽE STOLISTÁ. BASEN A PRAVDA. elakoyský. I.

! ODDÍL první. Básník. Na nejnéžnéjší lilie Dva lístky z rftže tu, tam anemonky, A mezi n vlož konvalinek zvonky; Sem hyacinty, jasné zde pomnénky, A pak a pak Amor. Nu tak! nu tak Snad nechceš, péve zmámený, Malovat kvítím obraz své milenky? uzným smáním, vnadou stkvostnou Mnohá se ke kouzlila; Jedna nevinou milostnou Zrak jen k sob zvábila. i to poup? srdce ptá se, i to rže rozvitá? Z ple díme ve své kráse, Z ple život prosvitá. Co jsem vidl, myslil, cítil, Tvj kdy pvab m roznítil, Má stolistko! ze snní V písn nech se promní. 1*

11. v ržích bdím i sním kdy v borce Tvá mi jitro celuje; Zlatotkané den praporce Nad hlavou kdy vztyuje. V ržích bdím i sním kdy stou se Lehké mhly po jezeru; Hájem, kovím kdy ženou Svtla pršky k veeru. se Le ze šírého kdy hvzdná Boží slávy plane bezdna: ine z odkrytých se desk Immortelky! váš mi lesk. 111. Panna co jest? Nejoutlejší pozemském údlu; Kvt v Od lovka nejdivnjší K jasnému skok andlu. Ambra vonná, sladká manna^ Svit nebeské od zoe; Nejpyšnjší tvor jest panna V nejhlubší své pokoe. Chybil-li jsem, ty panenský, Milý pvce, mj Chmelenský! Z bohatého citu sám, Co jest panna, objev nám.

v. Slávy vnce do zpvného Mne nevábí zápasu, Cit blahý jen srdce mého Vydává se v ohlasu. Zdali milý tyto zvuky, Zda je hana nemine Nedbám: z jedné-li jen ruky Pochvala jim pokyne. Pvode té sladké tísn, Ty bu pedmtem mé písn, Ty bu, sliná Marie, Musa má i Grácie! \, Nepebrané plynou vn, Sladkosti a lahody, Vlasti milá! na tvém ln Z kvítk blahé úrody. Kdož v korun tvé planoucí kamení? Sete drahé A kdo z tvých rukou kanoucí Jasné perly ocení? Ó má vlasti! z neskonalé Hojnosti své tuto ale Daruj jednu ržiku, Tuto dej mi perliku!

! VI. Jedva slunce z své obcházky Po tetí se vrátilo, Obapol již vné lásky Srdce sliby smnilo. Vkol kadí láska planá, Pravá mee plameny; Pláem, prosbou vyekaná Dáreek jest bez ceny. Ne ta ruka, poznenáhla, Ale která rychle sáhla Pro drahost do plápolu, Vyala ji bez bolu. VII Lásko vná! která svty V nestvocnost rozsíváš, Která též i outlé kvty V krásy roucho odíváš! Tys to vdkuplné díté Z poklad svých vyala, Každý pvab na úsvit V bytnost jeho vkládala. Z tvých to rukou dika tob Tento v utšené dob Krásný tvor se vyvinul, Dary tvými oplynul.

Vlil. z tvého dechu, Lásko véná! Znik a žití nabyla I dušinka ta srdená, istá, tichá, spanilá. Ó dej, a vždy city spasné V adrech tchto domují, A jen stále Hóry jasné elo její vncují. Necha této duše vnadné Cesty minouc radj padne Každá pée, tesknota V toky mého života. IX. V spanilosti plyne vnadné Celá její postava, Žádným lánkem tu nevládne Potvoivá úprava. Rozmilostí oko dýše. Ladnost v každém pohnutí. Ples jsou kroky ano spíše Zefyrek vanutí. V podivení duch se táže. Co zde více srdce váže: ta luzná lepota. i velebná prostota.

! Kdykoliv se mysl vine K její sliné podob, Vždycky v jiné se a v jiné Objevuje zpsobe. Hned hrá v oku jejím milost, Hned se lib veselí; Tu v myšlénkách zahloubilost, Tu se s Musou pátelí. Le myslím-li, jak se záí Kleíc božskou pede tváí V jeden rozplynulá cit Zem víc mj není byt. XI. Krásný dn panenských Líbá studu záplavo, Vy na lících rže živé, Tichá tvrce oslavo dive. Kolikráte k vaší chvále Citové se chystali! Srdce velo ale v mále Ústa v písni ustaly. Necha sám ji tyto tváe Božská nevinnosti záe Rumncem kdy pokrývá Andl studu dozpívá.

Oi, oi pežádoucí Srdce mého vdkyn, Ó vy v jasnot planoucí Lampy této svatyn! Rcete, v prvním svta máji Již-li jste se pi sob Usmívaly v blahém ráji V nžných kvítk podob? i jste na obloze dlely, Leskem milostným se stkvly Druhdy mezi hvzdami. Vašimi tam sestrami? xui, Z vás co rozkoš se usmívá, Ústa! z vás co Amor sám Šepce, dyše, mluví, zpívá, A své dává vnady vám! Luzní rtové! ím se dje, V ohnivém že nadchnutí Zpv mj vázne, slábne, chvje, V jedno splývá vzdychnutí? Divy mezi kvtinami Zvuné rže! již vy samy Úst mojích se dotknte. Zlých vazeb je sprostte.

10 XIV. Tak m kouzlem / Tam v besídce ržové. Že se tm rznem dala Pam má i ondy jala smyslové. Slova stíhám, ei matu, Posléz a co dávno znám Opt milém u záchvatu, i m miluje, se ptám. Nevím, rže zavzdychnuly, ili rtové pošepnuli, Pnouce k mým se ústm blíž Tikrát sladounké: Ty víš! Odkud souhlas ten lahodný Bytnost moji provanul? Odkud zánt blahoplodný V hloubi duše zaplanul? Z hudby-li se té hubinky ástka v srdce vloudila? ili jiskra té dušinky Z oka v oko zbloudila? Ó vylož mi to tajemství jf ' Chovaje k ní píbuzenství Ty to víš, mé Marie Pemilostný Genie!

11 XVI. Sladce z Hesperidek kraje Píse lásky kouzlí sluch; I nad pvcem u Dunaje Sladce mj plesává duch. Znám však jedny jedny Nebe v nich se rozplývá, tou se mile, divokrásn, Srdce touhy pozbývá. Básn ty s Milostenkami Lada, ano Musy samy Sestersky jsou skládaly, V modré oi zapsaly. Xlll. Tak je sladká, tak je milá, Jak by rží dýchala, Krásná jako by se byla V rajské rose koupala. básn, Jako z jitra sedmikrásky. Rovné tak se usmívá, Kvítka lnná, kvítka lásky Hravým okem rozsívá. Tuším, sám že Amor tvoil Oudy spanilé a složil Z nejvonnjších bylinek, Z nejpknjších kvtinek.

12 X%lll. Po nové se hájem, polem Život rozvil pírod; A jak v nás, tak hrálo kolem V míru vše a ve shod. Máj byl. Zlatem strom vršky Svit veerní oblíval, A s beh k nám kvtné pršky Libý vtík zachvíval. Po vlnách jak loka jemn, Tak pi Ní se srdce ve mn Tokem slasti houpalo, Nade asem splývalo. XIX. S ní milá mi chzka bývá Podlé luk tou olšinou, Zpv slavík kde Líbeznou se tišinou. rozlívá S dálných jez hluk jen proudní V sluch sem jedva zbluzuje, Aneb klekot ápa, oudní Žádané kdy zvstuje. Však ty tam vod kojné šumy, Ptactva hvizd a zpv a dumy. Kdy držím ji v náruí, Tlukot srdce pehluí.

! 13 XX. j,sám jsi svdil, jak zaclání Slovo lásce, pvce mj Již budoucn o vyznání Mých cit nenastupuj. Mezi blahem, bázní, touhou V stídání neskoneném Pej své dívce lhtu dlouhou Na tom míst zvýšeném. Znej vrnosti známky jisté, A mé stihnuv ohn isté Srdcem, duchem, pamtí, Tou je mj pod peetí." XXI. To doekši rue vila Kol mne rám labutí, Rajskou slas má duše ila Z dvou rubín pilnutí. Vím již, nektaru lahodn Chutnají jak prameny; Vím, étherní bezeškodn Jak se pijí plameny. Ale div-li, v pili nové Zmámení že padli rtové Snžných ader na vnady, Hledajíce ochlady.

14 XXII. Na pahorku tam pede mnou Pod dubem kdy stanula, V zái veerní tajemnou Lepotou kdy planula; Laskavý pak k této pýi Z oka blesk kdy zasvítil: Jaký obraz tu, malíi, Zrak tvj byl by pochytil! To však ader ostkvívané, Spšným chodem rozehrané Vytknout lehké vlnní S to není tvé umní. XXIll. Tudy pjde v tomto miste Houštinou se obtoím; Do sadu dnes pijde jist Ztad jí v náru vyskoím. Hle, klobouek tam se hmitá, Vise na ki ržovém! O že íhá na mne skryta V altáneku korovém. Mám t, mám t, drahý ptáku! Takto jen na schovávaku V nevýstižném úschraní Hrají zamilovaní.

15 XXIW. Nejen libé, le i zpvné Sny blaží m ve spaní: Divno-liž, že v lehkokrevné Pouštím se i lítání? Jaký let! Kdy stržen se potopím, A zas houpavých zefyr do kvtných vír Na kídlech se povzchopím! Štstí! sny ty stále pej mi, A bdícímu zachovej mi Zpvodárnou zhejilost, Lásky sladkou podpilost! XXV. I to sob vážím mnoho, Tak žití že andl pál, Až i msta do jednoho Byt náš zemský uchystal. Ale více, osudové. Za to já velebím vás, Dítkami že svými zove Holubicí národ nás. Bh mi svdek! by i zcela Vtipem, vdkem, krásou tla Rovnala se bohyni. Nekochal bych Nmkyni.

16 XXVI. Dobrou noc a než se víek Dotkne jitro ržové, Vkouzlete se ve tvj sníek Sami lásky bžkové. Blíž se tulte lichotiv, Tropte žerty, svévole: Avšak úkladn a lstiv Kídlaté-li pachole Kdesi íhajíc ve houští Šíp po tvém srdéku pouští, Tu volej m na pomoc. Má milenko, dobrou noc! XXVII. Málo stesk já si všímám Na zlé boje Milkovy; Ano jeho rád pijímám Žezla moc i okovy. Bolnou sice vpouští ranou Ale slast a lahodu; Milým podrobenstvím planou Nahrazuje svobodu. A co vc jest podivnjší, A co div neslýchanjší: Upiat zlatým etzem Zstávám pede vítzem.

; Znám ji srdci Z ei vazbou 17 XXVIll. ku píkoe ztížené, Ze slzy té, z lásky, hoe, Z prosby, áky smíšené; Znám ji ne z tch jindy vroucích^ V potu jak sbor hvzdiek, Ale z tchto na rtech mroucích Chvjících se hubiek Znám ji z ruky potisknutí, Z posledního povzdychnutí Nesvobodnou svobodu. Trapnou dobu rozchodu. XXIX. žehnám vás, vy strán známé, Behy tiché Otavy, Tebe, dtství mého chráme. Vás zlatých dn zábavy! S bohem bud, ty sídlo skrovné, Kde mi tvá se zastkvla V milostnosti nevýslovné Vtleného andla! K tob tyto city velé, Nadje své, tužby, žele Odesílám k posledu V jednom ješt pohledu. elakovský. I. 2

18 \x\. Vera ješt ó jak míle I V pokojíku pehezkém Trávili jsme blahé chvíle S lehkým bázné pímskem. Dnes ty tam ta místa jasná Vidíš aspo ped sebou, An zde tma a touha strastná Obklopuje mysl mou. Let jenž sedel ti tisíce V holých pouštích, a snad více, Slov nejzbavenjší bs Vhostil se mi v <iuši dnes. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, Jakou mn jsi štdila, Jest milá mi jindy Praha Pusta, chladna nemilá. Mé podobno není bdéní Smrti ani životu; V boui srdce trá mé snní, Trá i mstském ve hmotu. A mocí-li Milka zlého Duše nkdy z hlubokého Omraku se vzchycuje, Hned k svým rájm putuje.

; 19 Všudy lí^ko tvoje svítá Na mé mysli zkouzlenó Uchu zní a oko ítá Všudy jm tvé slavené. Tam tvá oka na mne hrají Z hustotkaných vtviek, Zde tvá ústa ke mn plají Se ke vábných ržiek Tvé pak, kudy kráím, ve dne Po záhoncích jméno medné Skládám mezi kvítkami, V noci mezi hvzdami. WXIII. Za ty myrty nevadnoucí, Za ty rže, lilie, V rajském srdci tvém kvetoucí, Má milostná Marie! Z nichžto pelíbezná vane Vn, slast a erstvota Z nichž i jasná záe plane Do tmy mého života : Za tu hojnost blahých kvt Z íše netolesných svt Jakouž tob v zámnu Lze mi dáti odmnu? 2*

20 XXXIV. z onch vkosnubných vnc, Jimiž Musy líbezné Svých okrašlují milenc Druhdy skrán vítzné, V této lásky plné dob, Zpvnou dráhu vyvoliv, Pál i já bych jeden sob Sob? ne, ó nikoliv! Drahá! jen když vina tvými Kadeemi se hustými Tvé by elo ozdobil, Mn radost by psobil. XXXV. Hled na hustých strom ady Hlubší city budívá, Mním-li, pod veer že tady Dvé milenc chodívá. Svtjšího u lesíka Kaple vidu nabyla, Tam, co tuším, dv srdýka Že se nkdy louila. Aniž sám jsem árné moci Letní znal msíné noci. Než jsem bdl ji s mou milou Holubinkou spanilou.

21 XXXVI. Nikdy rže nejbohatší V tolikých se ne stkvla Listech, má co penejsladší Ke mne jich odprávla. Milé tahy díví ruky, Jenž se na mne smjete, V živé se promte zvuky. Do nebe m vztrhnete! Kam ta žádost? V oku tená Tajnost, a zde poodstená, Z úst-li by se proudila. Svých by kouzel pozbyla. XXXVII. Mrané doby, smutné chvíle, Vás mnoho si nevšímám; Ba i chmury vaše míle Z rukou lásky pijímám: Mysle si, že vždy nebývá Samo nebe bez mrak, Krásnji že vycházívá Z erných slunce oblak. Tak i pivitý do vnce K jasné rži a pomnnce Mnohý kvítek temnjší iní pohled libjší.

! O) XXXVIII. Jak jen milé ve ozdobách Pokáze se podletí, Na sta kvítk v malých dobách Jedna velka obletí. Mých však k jedinému kvtu Myšlének a toužení Roj se honí v bystrém letu Z rána až do zasnní. Ó, kde tolikeré sklady Sladkosti a jemné vnady Nabraly se v nevinném Kvítku jenom jediném XXXIX. Sám se z msta druhdy loudím V pole s první dennicí, Po lesích a pouštích bloudím Na ramen s runicí. Pes vrchole zrak mj stíhá Spád koisti pernaté, Aneb pílím, kam ubíhá Zv do skrýše skalnaté. Zv ubíhá ach, a maní Bezcestím se žene za ní Lovec Milkem ranný. Osudem zlým honný.

23 Zas vidím vás Da dobrku, Luk a háj okrasy! Zbaven sad již jarých šperlv Podzimními neasy. Po devech jen plápolají Barvy žluté, ržové: i nkdejších kvtin hrají Ve vtvích to duchové? Dnové krásní slasti isté, Dnové krásní, tak i vy jste Zmizli, a jen v záletí Stkvíte se mé pamti! XLI. (S prstenem.) Což nad lásku lze mi dáti? Dárek lásce ku podob; Což si nad to ješt páti? Bu k památce milé tob! Dárek lásce ku podob, Sladké dít, v kruhu vném Bu k památce milé tob, V tvém-li dárce srdci vdném. Sladké dít! v kruhu vném Což nad lásku lze mi dáti? V tvém li dárce srdci vdném^ Což si nad to ješt páti?

!! 24 XJLII. Ono v svt nejluznjší, Nejmilejší srdéko, ó že pro mne nejpknjší Schystalo kdy místeko Ji k blahosti, i mn k želu Bh ten as dospívá? Na mi sudba pi andlu Mranou propast odkrývá? emu, štstí, snným vínem A chutných ovocí stínem Ústa šálíš zháralé? muky, Tantale! Znám tvé XLIII. Sproštn bud i ty žaláe, Medohlasý ptáku mj Vítej v hájích ranní záe, Svoboda t oblažuj. Sám ve poutech pál bych, celý By ve zvli plynul svt; S bohem, ptáku, u veselí V blažší kraj nachyl svj let. Tam k opomnnkovanému Putuj behu Otavskému, Tam jí pozdravení vzdej, Jinde krásu její pj.

25 XL.1Y. Mhly podzimní brání zraku Tvái nebes vítati; Nelze duši v truchlém mraku Pste a jasn zkvítati. Ó by oi mé na líce Rzné její patily, A arovné ony svíce Smutné temno spudily! Ze ty zoe a lazury Vn neptal bych se, chmury V mále-li i ve mnoze Stou se tam po obloze. XL.V. I tvá, hudbo! mému sluchu Žádoucí kdys potrava V sob zhíženému duchu Píkí se co otrava. Proudem tvým nech plesn plová, Kdo dobyl se z tíhoty: Vítej, harfo Eolova, Družko tiché samoty! Neskonené, neurité Zvuky tvé, s mou láskou slité, Srdce mé, kdy zabolí. Kojným šeptem chlácholí.

26 XL.V1. Ušla šípu, v stínech hustých La nalezši ochrany; Druhý den po hvozdech pustých Bloudí Oldich s dvoany. Až tu šumným nad potokem Stan milostné Boženy; Plachým zí po lovcích okem Tváe její zardny. Kníže vece: Povz cestu, Dcero eská, odtud k mstu! Srdce ale: Milko má, V ráj tvj kudy sem? se ptá. XL.VI1. puí Nad horami jedva Den z ranní se záplavy, Bystrým cvalem temn zvuí Úval eské doubravy. An vraný k hravou pílí K nivám zlatým uletá, S peím epky závoj bílý Míle vzduchem tepetá.,,aj to pi tvém úastnictví Slavné mých ddv ddictví!" Tak, ji k srdci popižav, Dí k Judyt Betislav.

27 XLVIII. Místa v komnat své hezké Popej tmto obrazm, Tmto milým staroeské Vroucí lásky dkazm. Druhdy pi zvuku bokál Jak tvé oi záily: Našich knížat, našich král Slávu když jsme slavili! Bu jak z dálky v šeru Inny Znívají kdys sladké struny I jejich rozvroucnní K drahému ti pomnní! \LI\. Jindy m za dlouhé chvíle okliek Svádná do Míle baví hravá píle Medoberných veliek. Stíhaje vás mezi kvítím V skrýši tam kalíškové, Blaženost jarých dn cítím S vámi, outlí tvrkové! Cítím ji, co k sob loudí, V smutku sladí, v plesu troudí Všecky moje myšlénky Andlské dv pomnnky.

28 A na mysli mé se míhá Dlouhý jen o tob sen, Krátký pede valem ubíhá Každý mi pi tob den. Vzdechy, slova, zpv, hubika Vše mžikem to uplývá: Báse, div-li, že kratiká Z mé vždy lásky vyspívá? Snad, osud až ukrotíme, V poupti co ješt díme, Zkvtlé, drahá, nadji Delší písn zapji.

! ODDÍL DRUHÝ. Pekrásné jsou v tom parku lísky Besídky, chrámky i procházky, Slavík kde stále klokotá: Le, žel! i sem se touha plichtí, A sama láska zase dychtí Jen dál do polí života. LI. rdcem chladným, umem suchým Za pravdou se shánje, Uslyšíš jen šumem hluchým Zníti vždy své kroeje. Viz ty divné tvorstva svitky! I v tichém snu dokola Vše do nejvnitrnjší nitky Bdí a ve a plápolá. Všude pravdy pramen stkvoucí Rozlitý jen láskou vroucí A tvým žezlem, básnní V podobu se promní.

! 30 Ml. i pronikne ducha sila Tebe, matko pírodo, Vznik a skon kde tvého díla, Zzákonná svobodo Stále stavíš, stále boíš Pod tajnými píkrovy; Vn svtíš^ vn tvoíš, A vždy práce hotovy. Co mi šepce Musa sladce. Povím krátce k té pohádce: Pedn hmota jest a duch. Mrtvá tíže, živý ruch. Llll. Hmota sama na dv póly Nesmírné se prostela. Ze smsiné hrozné zmoly Do svt kdy vyvela. ásf ta jedna tvrdost slov, Zpurná její pravice; Lehím kídlem vkol plove Mkkost její levice. Ob ony trou se, koí, K sob lnou, a zas se moí Pepodivným peludem. Božské moci popudem.

31 Ll%. Pímé áry, hrany, hroty, K tonám liché míení Jsou sobecké tvrdé hmoty Neomylná znamení. Ta kde svémocnji vládne, Tvánost poušt bére svt; Z ní nevzniknou plody žádné, Holý krystal její kvt. V íši dlouhé bez okrsku Nelze ducha ni paprsku Laskav se vtliti, K úkaznosti eliti. L.V. Le i hmota prost mkká V mrtvu vném samota, Neplodné i jí se leká Blahá jiskra života. Z kruh ve kruhy se toí Duté její obvody. Odpor ijíc rozdivoí Se na ln pírody. Tak bezmezným klame ruchem, Jak by valným žila duchem, An pede nikde ze stedu Nehýbe se ku pedu.

! 32 L.V1. ím pak hmota odstupuje Dále do svých stežejí, Maí, dusí, žže a truje Stední život mstivji. By pak více nepojala V náru svty stará noc, Jednu druhou upoutala K bezškodenství vyšší moc. A hle, jedy v soli chutné! Hle vzduch plyny duchormutné I ta k tvému pohledu Rozlitá rtu na ledu! L.VII. Pej, když nízký zisk dotýká Hor samých se koen, A své srdce v háv oblíká Z rud drahých a kamen. Ty, stkvlejší syn jsa íše, Zboeništm tchto skal Pracuj snažn jen do výše K elu hory dál a dál. Kol tebe se zdravý houpá Vzduch, an oko tvé se koupá V stíbrojasném ve moku Jezer tam a potok.

33 laiii. Ejhle, jak se s výšin, z hloubí Suje látka dvojliká, Již se pojí, stýká, snoubí, Mkkost tvrdost proniká. A dle míry, jak tu která Paní jest neb posluhou, A dle stup, jak se vzpra Mocí jedna nad druhou: Duch po témž se zjímá, plaje, Tisícerem tkanin hraje; Rostv úže, volnji Tvary se vyvíjejí. V tráv, mechu, v palmy vzchytu První zejm zdoruje, Druhá v houby nízkém bytu Pevahu svou osnuje. Chceš-li zíti jadrnjší Vespolek jich ujatost, Viz tu štíhlou a ilejší P a stébel kulatost. Le i takto jevíc snahy Ob zhostiti se váhy Z tvrdá listím ševelí, Z mkká v jehly vystelí. «l«kotský. I. 3

! 34 L.X. A již tvar jaký se zraí V lupenech a ve kmenu, Týž se opt v kvtu znaí, V ovoci a semenu. Nežli v pvodní se stránky Rozptýlí ta dvojice, Jaké pée, jaké schránky Pro milé své ddice Takto druh, co druh, památku Bytí svého beze zmatku Horlí ze své postáti K dálným vkm poslati. LXI. Zemi v roucho smaragdové Odl as rozmrce: Pojme, drahá! zírat nové Luk a zahrad koberce. Tam v oblouky slávy pnou se Hvozdy, háje, koviny; Zde v oltáe vonné dmou se Nžné dítky Floiny. Kdo se béeš v tyto chrámy, Zbožn pat na divy s námi istým okem lovím, A ne smyslem zvíecím.

! 35 L.XÍ1. Stoje, vdný smyslolude Nad tvé krásy pramenem, M>slím: Rže! jakž to bude S ovocem a semenem? Tvé nesmírné rozvinutí Jim pineslo úbytek; Svt nad tvými kouzly šutf, Cen hmotný užitek. V sob chovám zisk a chloubu, Má jak máti; v každém roubu Sazeném, kdy káže as, Žiji dál a kvtu zas." LtXlil. Svta duše-li se šíí Po rostlinné osnov Tichým letem: valným víí Proudem v zvírat budov. Tam jeden vždy život stojí, A pevábn rozkvítá; Zde druží se dvojí, trojí A se divn proplitá. Tam od zvuku k melodiím, Zde z akkordu k harmoniím Až do plné lahody Neskonené pechody! 8*

; 36 Nejprv k hýbání se nese Každé víceživotí, Mocnou pírodou-li kde se V jedno tlo sjednotí. Práva toho pro ve vnci Živoich nedlí Polypi a bezelenci i K pohybm nedosplí? Míru hnutí, krmu, ití, Rozdíl hmoty, íslo žití Klade každém pi tvoe V boží velké oboe. LXV, Jak díš? duch že hmotu tla Po své moci uvzil? Nevím ti, miste, zcela; Druh jen druha obmezil. Mním, tvé vidy že z osobná Nevanou k nerodatm Ješt Ivíata podobna V prvních dnech jsou jehatm. Ale z váhy vtší, menší Vyšlé oudy tužší, tenší Káží duchu širokost. Krotkost nebo divokost.

! 37 lovk nejvyvinutjší Dvojné hmoty výprava! lovk nejproniknutjší Mnohožitím soustava K rozjímáním se odkrývá Nevyvážná studnice Nad obihem, jejž prochvívá Volná ducha letíce. Ani bohem, ani molem, Jak ho ktí ve šprýmu holém, Stkvlook ten nebu zván, Ale tvorstva všeho pán. JLXVII. ára ta a kruh prvotní ím jest více seslaben, Tím i tvora byt životní Výše bývá postaven. Pede i nejvyšším prodívá Hrot se nkde z obliny: Jsou kly, rohy, drápy, híva. Šupiny a bodliny. love, hle, jen pi tob Sliná forma v blahé dob Zevnitn se rozvíjí Pknou vlny linií.

38 L.XVIII. Tak zde psán týž zákon stojí Nad mým i tvým pobytem: Z mkkosti se k tvrdu strojí Hmota s prvním úsvitem. V rovnováze o poledne Tvar a síly trvají, A když svtlo denní bledne, S drsnou tíží klesají. Po posledním dn tch kroku K tomu bez konce že roku V jiných svtech dospji. Vím v sladké nadji. L.XIX. Kamž ta cesta se prostírá? Jsou to mamu psoby? Má i v sob duše zírá Tyž, le vyšší, obdoby. Obraznost si orlím pérem Kruhem prostor odmyká, Anto rozum rovným smrem Všude k jádru proniká. K stáí on, a ona k mládi Vlnavé vinou se rádi; Pravý život zazvuí, Kdy padou si v náruí.

39 L.XX. Darmo! slova nepostihnou Tušení a prsvity, Ješto bleskem kdys se mihnou Pes ty šeré závity. Dsí nesmrnost a mýlí Jednoty m tu i tam: Kdož pochybnost mi rozptýlí O tom: odkud, pro a kam? To ten uzel, že neznámo, Z diamant Pán jak tamo Pede pízi paprsk Do všech svta okrsk. Ty-li tajnost tu odkryl bys, Jak svt tvoil Hospodin : Ne ten prachu tvor, a byl bys Jeho Slovo, jeho Syn. Skrýš ta však t nerozpáej, Abrž, kudy pál tvorec. Jasným pod nebem roztáej Zdravých smysl praporec. as a prostora ím stále Zkrášlují se k boží chvále, To-li z ástky pochytíš, Dost svou touhu nasytíš.

: 40 I.XXII. Tvorci jiskra až se vznítí Sama, nikdy neekej Ni po rajském zrak tvj kvítí Bez úelu netkej. Více ohni nežli ledu V outlých adrech místo pej, A co dobré, z toho stedu Zúrodnné dál podej. Za ctnost odplaty nežádej, Za koist celou pokládej, Tvj-li šlechtí zemský byt Mravní shoda, krasocit. I.XXIII. Ty-li pješ srdce svého Neb svých bratí hosanna! Píklad z obloh oletného Vezmi sob skivana. Výše se a výše nesa Ped zitelem rozvinuj Let svj, a na zvuky tesa Za sebou mu pokynuj. V houští ale po slavíku Sebe-li umíš, básníku, Skrýti a v se stoupiti, Více budeš kouzliti.

; 41 L.XXI%. S bohem, slunce! noc msíná Vábí zpvné na lovy Tajemná a arolícná Noc to, jak sny vštcovy! Ticho živné jen perýval Slavík toužným nadšením,' A k úsvitu se rozlíval Hlas kepelin osením. Ach! již chleba syn se budí V kalném mst, a se trudí Ukojit svých péí hlad: Vítej, slunce! já jdu spát. Tamo rže kde nevadlé Se u vném jitru rdí, A na vod živých zrcadle Dl božích se záe stkví; K hvzdám duch kde nesen bývá Na perutech orliích; Kde v akkordech se rozplývá Více nežli slaviích: Host i já v té nejsa íši Z tvých zdroj plnívám íši V bujarosti mladické. Krásné žití básnické!

! 42 LXXVI. Kdy tichá vlažika šustí Mezi listí zmlazené; Klasové kdy vedou hustí Septy viním zbuzené; Vlna za vlnou kdy šplouná Dmoucím se po jezeru; Ve stromech kdy vítr šoumá O podzimním veeru: V hod tu srdci milovnému Plesati ke taktu tvému, Plná ladu, neshody, Divná hudbo pírody L.XXVII. Sn mých sídlo nad prameny Pod skalami v oeší, Nade mnou kde duby, kleny Tkají stinné písteší! m Ticho šíe kdy ukládá Do vzdušných se vrcholí, Bázliv sám se den prokrádá Pes hory a údolí. Slavné ticho! bližším, bližším Šumem nad hlavou již slyším Tvé to, ase, plynutí V sladkém duše žasnutí.

43 L.XXVIII. Ztráviv den ve trýzni stálé Spchám s klidným veerem Ku potoku, jenž po skále Stkví se luny pod šerem. Zrak ovlhlý tu se híží Do vln šumných pobludu, Mysl teskná v tom se zhlíží Zrcadle mých osud. Divný úkaz! proudy chladné Tam metají jiskry ladné, A zde plynou z plamene Slzy s touhou smíšené. L.XXIX. Již ve vísce mezi bory Svatveer se odzvonil, A pes obržené hory Letní den se peklonil. Jak zlatý štít bohatýra Luna plá ve blankytu: Vlij, ó duše všehomíra Lad i mého do citu. Ztiš ty vlny v pláni hladkou, I^^jí by pítomnost tvou sladkou Srdce moje poznalo, V souzvuku tvém plesalo.

44 L.XXX. A si jak chce moe zmítá lunek mého života, A ho stíhá boue lítá, Živl vztek a mrákota: Smle bohem uloženou Podnikaje výpravu Spchám duší nezhroženou K blaženému pístavu. Zjasujíce erné noci Ve tíhvzdl tajné moci Nade mnou se vznášejí Víra, láska s nadjí. Truchlosladký cit ovládá Veskrze mou útrobu, Kdykoliv zím, že se skládá Dva sliná do hrobu. Jednu znal jsem! slzy hojné Tekly pro ni pes líce; Dávno spaní spí pokojné U svaté tam Trojice! Blaze tob! An v té marné Hern tratí vše, co stárne, Panny shaslé za sto let Ješt se zpomíná kvt.

! : 45 KWXII. ó mladosti, ó mladosti! Blahotvorná bohyn Ze všech nejmilejší hosti Na života bystin! Anto pvab ze tvých ráj Mou milenku obletá, Každou dobou na sta Na mé mysli máj rozkvétá. Slavte ale samy tebe Ržové rty, sliná Hebe 1 Za jarou tu úrodu Danou mému národu. LXXXIII. S námi štstí nech zahrálo Na pány neb posluhy, K inm pede každému pálo Dosti volné okruhy. Nepamti do propasti Klesne pust}^ darmochléb Blah; kdo pstoval své vlasti Jednu rži, jeden štp! Komu los však mén stkvoucí Padl, aspo pro budoucí Poutníky a poutnice Urovnávej silnice.

: 46 Leonovi, hrabti z Thunu a Hohensteina. K rodu Tvému úctou veden, A jak srdcem veleno. Kladu z rže lístek jeden Tvé libostné pod jméno. Vdnji by mohla pláti Všecka v kráse záivé, Na týž lístek dovol psáti Ješt slovo pravdivé Vlast že miluješ, to víme, Proto slušn Tebe ctíme; Že pak sám jsi její est. Podnt naší lásky jest." L.XXXV. Jménem tvým by vky dlouhé Hmly i rod všeliký. Neleží v tvé snaze pouhé. Dar to božstva veliký! Aniž to, by hlunou troubou Znla povst o tob. Že jsi kmene svého chloubou, Skutky tvé mu k ozdob. V tom však vlastní vle dílu Každému dal tvorce sílu, Býti ke cti rodin, Ke blahu své ddin.

! 47 L.XXXVI. Bez trojí mi nelze tužby Žíti zemi na celé: Bez tvé blahotvorné družby, Tajemníce duše mé! Pak tebou, má dívko hezká, Vznícených bez plápol; Ani bez tvých, mluvo eská, arodjných hlahol. S vámi rozkoš nejchutnjší Chutnám, bez vás nejsmutnjší Všude nosím okovy, Ti ve srdci hbitovy. Potem, krví svatá zem Matko muž velikých! Div hle! ješt žije plém Tvé po bouích tolikých! Mst tvých úel býval slávy Domknouti se výšiny; A co ves to bystré hlavy, A co hrad to hrdiny. Nuž, té pozasuté sopky Svou pochodní tajné kobky Nám, Palacký! osvcuj. Dávní lásku rozncuj.

48 L.XXXVIII. Žel té rže, bez slavíka V sad která odkvetla, Žel i krásy, bez básníka Jenž od zem odlétla! I nechválím pedk asy K pravé kráse neilýcb, Zteštnými za mamlasy Po blyskotkách zbloudilých. Jich nebeské: Všecka sláva, Všecka krása polní tráva!" Syny, málo chyblo, K ertu že neodplo. I.XXXIX. Tebe rozum, isté lidství Hájí, pravdo, na vky, I kde zištnost a pokrytství Roubí hnusné záseky. Sám tvj pohled jak Medusy Hadochvéjné upiny Sype blesk a mraky hrzy Na bezectné zlosyny. Oblij záí svou nebeskou Opt každou duši eskou Nech t ctí za bohyni V své domácí svatyni.

49 Jakéž kouzlo t Todívá Drsnou cestou života, Tvou že mysl nepokrývá Nikdy smutku mrákota?** Stídmost, brate, která sladce S mým se bytem pátelí; Pak nekvapná, stálá práce Ty mou duši veselí. Tma chránn, pod nos luskám Všem padouchm, klada k truskára Nádhernost palácovou I radost bublinkovou. XCI. Um svj tmi bav caparty, Mér kdo vyšších netuší; Híka v koule, šachy, karty Nejmén muži písluší. Vtipnou hru nehrá-liž dosti as s tebou ten mocný pán? acký pán! jemuž k radosti Bývá, by Mi obehrán. Vyhrav ale sám, jak smetí Vyklízí ty staré dti Nevdoucí, pro zde jsou. Ani pro se svta jdou. ttlakovský. I. 4

: ; 50 X U, Ne horoucnost povalená Zjedná duchu potravu Práce tichá a spolená Získá vlasti oslavu* Jedno-liby zrnko zdravé Každý v pdu položil, Brzo by, mj Krasoslave! Dvr se pustý ostožil. Kdo však marnou chloubou práší. Koše plev na trh vynáší, Vítr asu odvje Jej i jeho nadje. XCIII. Bujný o jest mluva naše Ušlechtilé úrody, Bezmezím se toulá plaše, Jak syn drahé svobody. Hlavu pyšn na vzduch sází, Z oí šlehá blesk a blesk, Z nozder dým a jiskry hází. Ple po nm hedvábný lesk. A kdy letí, jeho híva S proudem vtr hrav splývá Kdy však zvolna harcuje, Éeckým taktem tancuje.

! : 51 xciv. Pakli na nm jede v okol Mistr svého umní, Vede si co jasný sokol, Milé na n vzezení! Le bda, kdy hrdotup Jej kdo tiskne k rozmachu: Náš ho bysták ku potup Brzo složí do prachu. Tak i do soustavné káry Po nmeku jeho žáry Vn vkv nevpravíš Marn, brachu, svéhlavíš! - xcv. Sází-liž kdo hned ze zem V zlato drahé kameny? Ješt teprv, až jsou jemn Zbroušeny a zhlazeny Klenotnice! tak ty pedn Slin stav je do ady: Miste! vylož nám úhledn Umu svého poklady. Jazyk tak cti jako vdu, Pidej z nho soli, medu, Chceš-li by nám chutnala, Užitek stý vydala, 4»

52 Zda povdnost, aneb zlost-li Hnula by se v srdci tvém, Kdyby vidl, aby rostly! - Kdes na skipci vdeckém Rozpínati oudy zdravé? Zlý by vru byl to lík: Nemá obr krásy pravé Rovn jako trpaslík. A jak tlo pkné, isté, Má i jazyk meze jisté: Na to, Ammerlingu mj, S pány bratry pamatuj! xr^ii. Milý! osvtou netrap si svdomí! Rozum a jím Ten má svtla plné Onoho až v nose pí. kapsy, Lépe se to po tm modlí, Nech to zboží kesací; iní velké nepohodlí Velká illuminací. Každý rád si v stínu hoví; Každý rybá tob poví: ím jsou vody kalnjší, Tím JSOU lovy valnjší.

"! 53 xrviii. Vrah starý ten pásma lichot Nech jen dále osnuje; Z konin svta jih a východ Velikou mzdu hotuje. hvzda svítí, Odonud hle! Hvzda lásky vítaná; Tam se i pochodn vznítí K svatb již uchystaná. Odtud, z naší slávy sídla, Potrou mrana bleskokídlá Lidožerné modly chrám ; Odtud vzejde slunce nám. Nad ekami Babylona Pj ten zpv mi, družko má Spadne s duše mraná clona, V dve se rozplesá. Nad ekami Babylona V hoi naše Jak prorocká harfa ona, Tak i naše temn zní. Bídná dcero plém dlí; Babylona! Ejhle, pomoc ze Siona Již se blíží, mocný tvou Odmní ti odmnou.

54 c. K dráhu, družce, k rodu, vlasti Stálost již mi odmnou; Pi vší jiné práci, slasti Rád blažím se promnou. Vždy ni tebe zítí v zlat Nechci, zpvu bohyn! Vítej stále v jiném šat, Druhdy teba v lyin. Sn mých vdná strojce nuže I ku i tob: s bohem, rže! Touha vede do jiných Záhonuv m kvtinných.

^M r-(h/,

PLEASE DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY PG Celakovský, František 5038 Ladislav oarrm Rže stoiistá 1880

\'i v ',J ^^ 'í 'V ;4 M 'í :. ^nm