www.zlinskedumy.cz
LITERÁRNÍ DÍLO
Ladislav Fuks (1923 1994) Český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím. Jako symbol tohoto tématu si pak zvolil druhou světovou válku a holokaust. Na gymnáziu jím otřásla perzekuce židovských spolužáků za okupace. Největší životní krizí prošel Ladislav Fuks v době dospívání, tedy na počátku druhé světové války, kdy si poprvé uvědomil svou homosexualitu. Trpěl silným pocitem ohrožení, v koncentračních táborech tehdy mizeli nejen Židé a Romové, ale také homosexuálové.
Za války, po dokončení gymnázia, pracoval Ladislav Fuks na zemědělské správě v Hodoníně. Po válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnoval filozofii, psychologii a dějinám umění. Studia zdárně ukončil v roce 1949. Poté pracoval řadu let jako úředník. Od roku 1959 byl Ladislav Fuks zaměstnancem Národní galerie. Od 70. let se věnuje jen literatuře. V roce 1963, tedy až ve svých čtyřiceti letech, vydal svou první knihu Pan Theodor Mundstock. Tento jeho vstup na pole literárního umění byl doslova bleskem z čistého nebe a z Ladislava Fukse se stal během velmi krátké doby jeden z nejuznávanějších spisovatelů nejen tehdejšího Československa, ale i Evropy
Ladislav Fuks prožil většinu svého osobního života v osamění, nebo ve společnosti mladíků s často kriminální minulostí, kteří se většinou živili prostitucí. V roce 1964 se překvapivě oženil. Jeho ženou se stala bohatá Italka Giuliana Limiti a svatba proběhla v bazilice Santa Maria Maggiore v Miláně. Ladislav Fuks však krátce po svatbě od své ženy utekl a v Praze byl hospitalizován na psychiatrii. V sedmdesátých a osmdesátých letech stále vydával další knihy a stále ho pravidelně navštěvovala tajná policie Stb. Ladislav Fuks zemřel 19. srpna 1994 ve svém pražském bytě.
Většina jeho díla je autobiografická, často skrytě téměř všemi jeho knihami prochází figura senzitivního slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího po citovém přátelství. Fuks je ve svém díle též mistrem masky, jinotajů a náznaků, k čemuž byl jako homosexuál přirozeně donucen dobou, v níž žil a tvořil. Velkým tématem jeho děl je úzkost z ohrožení, kterou po celý život on sám pociťoval. Ladislav Fuks je prozaik vyhraněně osobitého stylu a svébytné umělecké metody. Užívá složitou metaforiku a symboličnost. Zvláštním způsobem organizace příběhu, který vyrůstá z rozpracování detailů a návratnosti motivů. Jeho kompoziční mistrovství nemá v české literatuře 20. století obdoby.
Klíčovými tématy Fuksovy tvorby jsou: strach úzkost vědomí blížící se katastrofy zločin totalitní bezpráví vyčleněnost ústřední postavy z běhu normální společnosti Jednotlivé prózy historicky lokalizuje nebo se odehrávají v modelovém časoprostoru. V hyperbolizujícím zrcadle nabývají dějinné události, individuální situace i lidské charaktery groteskně symbolického rozměru a často i osudového vyznění.
Výběr z díla: Pan Theodor Mundstock Psychologický román Ladislava Fukse vydaný roku 1963. Dílo zobrazuje, jak obyčejného člověka ponižuje a pokřivuje diskriminace a strach. Příběh pojednává o osudu pražského Žida Theodora Mundstocka. Za války je nucen pracovat jako metař.
Theodor Mundstocka ví, že bude transportován do koncentračního tábora, rozhodne se připravit, aby tam dokázal přežít. Například trénuje tahání těžkého kufru a jeho správné držení, spí na pryčně, trénuje, jak bude mluvit s dozorci, moří se hladem a zkouší si i svou vlastní popravu. Jednoho dne dostane povolání k transportu. Zastaví se vprostřed silnice, aby si přehodil kufr z jedné ruky do druhé, přesně podle svého postupu, a srazí ho německé nákladní auto.
Myši Natálie Mooshabrové (1970) Sociální román s prvky hororového příběhu, grotesky i fantastické pohádky. Pod povrchem hlavního, celkem obyčejného příběhu chudé stařeny, lze vycítit krušnou atmosféru strachu a příběh je tak brilantní ukázkou života jedinců v odosobněném, totalitním státě.
Román se odehrává v blíže neurčené budoucnosti. Hlavní hrdinkou je chudá stařena, Natálie Mooshabrová, jejímž povoláním je údržba několika hrobů, o něž se už nikdo nestará. Paní Mooshabrová je ve skutečnosti hraběnka, vládkyně země, která se ukryla před nastoupivším předsedou vlády Albínem Rappelschlundem, který nastolil totalitní diktaturu.
Nebožtíci na bále (1972) Život měšťanstva před 1. světovou válkou Groteskní příběh o záměně dvou nebožtíků v jedné pražské nemocnici je zasazen do doby, kdy vládla iluze poklidného života, zmařená zprávou o vypuknutí první světové války. LADISLAV Vévodkyně a kuchařka (1983) Rozsáhlý historický román odehrávající se ve Vídni. Zachycující předzvěsti konce habsburské monarchie.
Vévodkyně Sophia, nesmírně vzdělaná, kultivovaná, morálně vyspělá dáma, se rozhodne pro zřízení hotelu, jenž by se měl stát i muzeem. Stavba hotelu se rozjíždí a během roku je dovedena ke zdárnému konci. Slavnostní otevření se koná 10. září 1898. Účastní se jej desítky hostů z nejvyšších vrstev. Významné místo zaujímá i služebnictvo, zejména kuchařka Berbellová (odtud název Vévodkyně a kuchařka), která na rozdíl od romantické vévodkyně představuje typ člověka s naturálním přístupem k životu.
citace: Hoffmann, Bohuslav, Literatura IV : výbor textů, interpretace, literární teorie, Praha : Scientia, 2004, ISBN 80-7183-321-5 Otakar Slanař, Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva / Třebíč: Petra Velanová, 2006, ISBN 80-902571-7-8