VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Pohled všeobecných sester na eutanázii

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Pohled všeobecných sester na eutanázii bakalářská práce Autor: Jana Fraňková, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jana Váňová Jihlava 2017

Abstrakt Bakalářská práce pojednává o eutanázii s ní spojenou legislativou, etikou umírání a smrti, dále se zabývá omezením terapie. Zkoumaným vzorkem jsou všeobecné sestry. Cílem práce je zjistit jejich pohled na danou problematiku. Bakalářská práce není návodem, zda eutanázii schválit nebo neschválit, ale snaží se dívat na danou problematiku i z jiného úhlu. Smrt se týká každého z nás, mluví se však o ní málo. Dnešní medicína, především intenzivní má spoustu možností, jak udržovat člověka při životě, ať se jedná o přístrojovou nebo lékovou podporu. Někdy však má pacient tyto životní rezervy už vyčerpané a nasazuje se paliativní léčba. Potřebujeme tedy eutanázii, jestliže je paliativní léčba a pacient bez bolestí umírá? Klíčová slova etika, eutanázie, marná léčba, nerozšiřování léčby, paliativní léčba, redukce léčby, smrt, umírání Abstract This thesis is focused on euthanasia, legislation associated with it, ethics, death and dying; next limitation of therapeutic effort is discussed. The study sample are general nurses and the aim of this work is to find out their view on this issue. The thesis does not provide clear answer whether to approve or deny euthanasia, but it tries to study the issue from another point of view as well. Even though all of us are affected by the death, we do not talk about it very often. Today's medicine, especially the intensive care, has plenty of options available how to keep the man alive, either with the use of life support machines or medicaments. Sometimes, however, the life reserves have been exhausted and palliative care is provided. So do we need euthanasia if there is palliative treatment which enables the patient to die without pain? Key words ethics, euthanasia, futile therapy, withholding therapy, palliative care, withdrawing therapy, death, dying

Poděkování Děkuji Mgr. Janě Váňově za odborné vedení mé bakalářské práce, podněty, cenné rady a hlavně trpělivost. Také děkuji respondentům za vyplnění dotazníků. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu, kterou mi poskytla při studiu a psaní bakalářské práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis.

Obsah Úvod... 7 1 Současný stav problematiky eutanazie... 8 1.1 Eutanázie a její pojetí... 8 1.1.1 Legislativa... 11 1.1.2 Etické aspekty... 12 1.1.3 Příběhy... 14 1.2 Umírání a smrt... 16 1.2.1 Fáze umírání... 16 1.2.2 Proces umírání... 17 1.2.3 Dobrá smrt kvalitní hospitalizace... 17 1.3 Omezení terapie... 18 1.3.1 DNR... 18 1.3.2 Nerozšiřování léčby... 19 1.3.3 Redukce léčby... 20 1.3.4 Ukončování ventilační podpory... 20 1.3.5 Dříve vyslovená přání... 20 1.4 Paliativní péče... 20 1.4.1 Přechod z intenzivní medicíny na paliativní... 22 2 Výzkumná část... 24 2.1 Cíl výzkumu/výzkumné otázky... 24 2.2 Metodika výzkumu... 24 2.3 Charakteristika vzorků respondentů... 24 2.4 Průběh výzkumu... 25 2.5 Výsledky... 25 2.6 Diskuze... 39 2.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 42 Závěr... 44 Seznam použité literatury... 47 Seznam tabulek a grafů... 49 Seznam použitých zkratek... 50 Seznam příloh... 51 6

Úvod Téma Eutanazie jsem si vybrala, protože smrt se týká každého z nás, ale málo se o smrti mluví. Dnešní medicína, především intenzivní má spoustu možností, jak udržovat člověka při životě, ať se jedná o přístrojovou nebo lékovou podporu. Někdy však má pacient tyto životní rezervy už vyčerpané a nasazuje se paliativní léčba. Potřebujeme tedy eutanázii, jestliže je paliativní léčba a pacient bez bolestí umírá? Rozporuplnost názoru na Eutanazii je hlavním důvodem proč je legalizace eutanazie tak diskutovaným tématem. Ve své práci se chci zabývat eutanázií a její legalizací. Chtěla bych se zaměřit na etiku. Zda se zabýváme kvalitou života na jeho konci. Chtěla bych se zaměřit na limity terapie a do jaké míry využíváme paliativní terapii. A zda vždy respektujeme přání pacienta. Pokrok v medicíně nás vlastně nutí k přehodnocení našeho pojetí života a smrti. Narození a smrt jsou přirozenou částí života. Dříve bylo umírání v nízkém věku a rychlé. Nyní se rodíme v nemocnici a většina životů v ní i končí. Lékařská péče udělala během pár let veliký pokrok. Úspěchy v moderní medicíně mají i stinnou stránku, která vede k dlouhodobému přežívání pacientů. Nejdůležitějším aspektem je, aby pacienti umírali bez bolesti. Má to i své proti. Často pacient umírá na nemocničním lůžku sám, bez svých nejbližších. Eutanazie ve svém původním významu je synonymum dobré smrti. Chtěla bych se zabývat především termínem dobré smrti na intenzivních lůžkách, ale i mimo ně. Poukázat na pojem kvalitní hospitalizace. Cílem bakalářské práce bude analýza názorů všeobecných sester na eutanázii a paliativní léčbu. Prostřednictvím kvantitativního výzkumného šetření zmapuji názor všeobecných sester v této problematice. Zvolenou technikou sběru dat bude dotazník vlastní konstrukce určený všeobecným sestrám. Získanými informacemi bych chtěla přispět k pochopení názoru a postoji k eutanázii či paliativní péči všeobecných sester. 7

1 Současný stav problematiky eutanazie Pojem eutanazie můžeme vyjádřit jako dobrou smrt (z řeckého eu dobrý, thanathos smrt). Jde o úmyslné usmrcení člověka na základě jeho racionálně se rozhodující a opakované žádosti, provedena někým jiným. Eutanazie se řadí mezi velmi ožehávaná medicínsko-etická dilemata. Ve své podstatě odporuje Hippokratově přísaze lékařů. Jako častý etický problém je dobré od sebe odlišit jednotlivé pojmy eutanazie. (Ptáček, 2011) 1.1 Eutanázie a její pojetí Eutanázie je většinou definovaná jako usmrcení na žádost. Termínem eutanazie můžeme označovat jednak dobrou, snadnou, rychlou a přirozenou smrt, ale také usmrcení z útrpnosti, soucitu a milosrdenství. (Ptáček, 2016, Haškovcová 2015) Vysvětlení pojmu eutanázie přísluší spousta definic a druhů. Především ve starší odborné literatuře se uvádí formy dle způsobu jednání, úmyslu jednajícího a přání nemocného. Ovšem tahle dělení jsou v dnešní době již považovaná za překonaná. Již se nepoužívá dělení na eutanázii přímou a nepřímou, vyžádanou, nevyžádanou, nedobrovolnou. (Ševčík, 2014) Proto se zaměřuji pouze na dělení aktivní a pasivní eutanázie. Eutanázie aktivní nebo také strategie přeplněné stříkačky, respektive zabití je odsuzovaná a zákony jednotlivých zemí také zakazována. Naopak pasivní neboli strategie odkloněné stříkačky bývá tolerována. (Haškovcová, 2015) Abychom mohli mluvit o aktivní eutanázii, musejí být splněny tři podmínky: lékař musí mít úmysl zabít pacienta, pacient musí o eutanázii aktivně požádat a lékař musí eutanázii provést. Ve zkratce tedy aktivní eutanázii rozumíme teda takovou, kdy se jedná o aktivní čin lékaře s aktivní žádostí pacienta. (Vácha, 2012) Nonvoluntární eutanázie je taková, při které je zachována podmínka aktivního činu lékaře (zabití pacienta), ale pacientův souhlas nelze získat. Například z důvodu, že pacient je v kómatu, je příliš senilní, je příliš starý nebo mladý (novorozenec), velmi mentálně handicapovaný nebo po těžkém úrazu mozku a jiné. Lékař zde předpokládá, že kdyby mohl pacient vyjádřit svůj souhlas o eutanázii by požádal. Chybí zde aktivní žádost pacienta. (Vácha, 2012) 8

Involuntární eutanázie se liší od nonvuluntární tím, že pacient je schopný svá přání artikulovat, ale buď o eutanázii nežádá, nebo s ním problém nebyl vůbec otevřen. Je aktivně zabit lékařem. Tuhle formu je velmi těžké odlišit od vraždy. V dobách války se může například jednat o zastřelení těžce raněného vojáka, aby se netrápil, a jiné. (Vácha, 2012) Pasivní eutanázie se chápe tak, že lékař neprovede nic, přestože by mohl, pacient umírá. Na rozdíl od tzv. ustoupení od smrti, kdy lékař nepodniká nic z důvodu své bezmoci, je pro pasivní eutanázii charakteristické úmyslné zabití pacienta. (Vácha, 2012) Též je nutné rozlišit termíny jako je killing - zabití a letting die - ponecháním zemřít. Při ponecháním zemřít nechá lékař postupovat přírodu svým tempem. Je zde nutné rozlišovat ukončení kurativní léčby nebo nenasazení nové kurativní léčby. Ukončením kurativní léčby se rozumí nasazení paliativní léčby. Je naší povinností poskytnout pacientovi základní péči, i když jsme medicínsky bezmocní. K paliativní péči patří výživa a zavodňování organismu. (Vácha, 2012) Hlavním rozdílem mezi aktivní a pasivní eutanázii spočívá v tom, že u aktivní eutanázie je něco aktivně uděláno s úmyslem ukončení života pacienta, ale u pasivní eutanázie je naopak něco neuděláno, co by jinak mohlo pacientův život prodloužit. (Vácha, 2012) Při pasivní voluntární eutanázii lékař neudělá nic s jasným úmyslem smrti pacienta. (Vácha, 2012) Asistovanou sebevraždou se rozumí člověk, nemocný, trpící opakovaně žádající o usmrcení druhou osobou, kterou je lékař a podává rady či prostředky k tomu, aby se pacient usmrtil sám. Však morální odpovědnost plně zůstává na lékaři. (Sláma, 2007) Pojem měkká eutanázie, která je označením např. pro odnětí umělé výživy nebo vysoké inspirační frakce kyslíku je velmi kritizována odborníky. Diskuze se účastní lékaři, právníci, bioetici, filozofové, charitativní organizace a duchovní. Eutanázie byla, je a bude věčné a zásadní téma hranice života a smrti. (Ptáček, 2011) Eutanázie v současné době je souhrnný pojem pro celou řadu rozlišných situací a názorů. Jejich terminologie je složitá. V první řadě se můžeme bavit o umírajících, kteří nejsou schopni projevit svou vůli, a lékař se musí rozhodnout o jejich dalším osudu. Typičtí pacienti z jednotek intenzivní péče umírající na přístrojích, kde vznikl 9

systém odborných kritérií, který se nazývá do not resuscitate (DNR). V druhém okruhu jsou pacienti, kteří jsou schopni vyjádřit svou vůli a to aktuálně dopředu formou living will neboli dříve vyslovené přání. (Haškovcová, 2015) Každý člověk se může rozhodnout o okolnostech své smrti. Je cennější život nebo jeho svoboda? Odmítnutí léčby nebo její části je běžným projevem svobodné vůle člověka. Někdy mluvíme o tom, že i když máme velice dobře míněnou léčbu, tak takhle léčba přináší pacientovi pouze utrpení, nevede k záchraně života, uchování zdraví či udržení kvality života. Není v zájmu pacienta, nemůže mu pomoci a zatěžuje jej strádáním či rizikem vzniku komplikací. Tzv. dystanázie (též dynastazie) neboli zadržená smrt přináší lékařům časté rozpaky a jsou zdrojem utrpení pacienta a někdy i jejich rodin. Je to prodlužování procesu umírání léčbou, jejíž nevýhody převažují nad výhodami. Ortotanázie je úmyslné přerušení procesů, které umělými prostředky udržují nevyléčitelně nemocného při životě. (Haškovcová, 2015) Marná léčba je taková, která nepřináší nemocnému prospěch. Marné mohou být jednotlivé výkony: umělá plicní ventilace, náhrada funkce ledvin, farmakologická, nebo mechanická podpora oběhu. Nemůžeme-li nemocnému prospět, neměli bychom mu škodit. Nezahájení nebo nepokračování v marné léčbě je odborně správné a eticky obhajitelné. Přehodnocení léčebných priorit je na místě, prioritou se stává odstranění bolesti nebo dyskomfortu nemocného. (Ptáček, 2014) Chtěla bych zmínit i termín tzv. terapeutická horlivost, kdy lékař ve snaze zachránit nezachranitelné pokračuje v léčbě. Např. pacient by neměl být udržován na umělé plicní ventilaci, pokud to již není medicínsky smysluplné. Nabízí se nám otázka, kdy pacienta odpojit od ventilátoru, když dříve jsme ventilátory neměli. V případě, že lékař sleduje zvolením určitého postupu zájem pacienta, tedy zabránění zbytečnému utrpení a zajistí důstojné podmínky pro umírání, postupuje lege artis a nelze tohle jednání považovat za pasivní eutanázii. Jaká léčba se má poskytnout či vysadit je věc odborná a poslední slovo by měl mít vždy lékař. Je potřeba přihlédnout k názoru příbuzných, ale ani oni a dokonce ani soud, by neměli mít v těchto záležitostech konečné ani rozhodující slovo. Otázka, kde leží hranice pro vysazení léčby je složitá. Musíme přihlédnout k možnostem medicíny a mezilidským vztahům. Lékař by měl respektovat přání způsobilého pacienta, především v případech, kdy je stav pacienta již ve finální fázi nemoci, je nezvratný a intenzivní zdravotní péče může jeho život pouze o něco 10

málo prodloužit. Vzdělání lékařů je zaměřeno na to, aby svým pacientům na jedné straně prodloužili život a na straně druhé zvýšili kvalitu života. V klinické praxi mohou být rozdílné názory na to, co lékař a jeho pacient vnímají jako dobro. (Haškovcová, 2015, Ševčík, 2014) Vývoj pojmu marná léčba není nový. Již Hippokratova přísaha obsahuje slib neléčení nemocných, kteří jsou svojí nemocí již přemoženi. Rozhodnutí o nerozšiřování nebo ukončení léčby je složitý problém. Z lékařského hlediska je etické ukončení léčby, zda se poskytovaná léčba zdá neúčinná, marná a pokud je její pokračování v rozporu se zájmy pacienta. (Wilkinson, 2011) 1.1.1 Legislativa Ve většině států je eutanazie zakázaná a v České republice je trestným činem. Důvodem je strach ze zneužití. Z mravního hlediska je závazkem lékařů mírnit utrpení a jednat tak, aby smrt byla respektována a měla atributy důstojné smrti. V porevolučním období v SSSR v roce 1922 bylo do návrhu trestního zákona zařazeno ustanovení o beztrestnosti usmrcení ze soucitu na naléhavou žádost nemocného. V průběhu však bylo tohle stanovisko odmítnuto. V Československu v období první republiky také byly podobné návrhy podávány. Poprvé v roce 2005 projednávala Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky návrh novely trestního zákona a poté i v dalších letech, podle kterého by eutanázie zůstala trestným činem, ale s výrazně sníženou trestní sazbou. Jelikož by byla spáchána ze soucitu a na žádost umírajícího, bylo by jí dokonce možné nepotrestat. (Haškovcová, 2015) Obecně se rozmáhá tzv. suicidální turismus. Asistovaná sebevražda je uzákoněna v Belgii, od 23. 9. 2002 a pro děti od roku 2013, v Lucembursku od roku 2009 a ve Švýcarsku ve společnosti Exit a Dignitas, která vznikla 17. Května 1998 ve Forchu. Ve Švýcarsku je asistovaná sebevražda povolena za jistých podmínek od roku 1941. V nedávné době se švýcarská vláda snažila ztížit podmínky, zpřísnit pravidla či úplně zrušit asistovanou sebevraždu pro cizince. V USA je zakázána na federální úrovni, ale je povolena ve státech Oregon od roku 1994, byl schválen voliči (zákon Death with Dignity act). Washington od roku 2008 a Vermont od roku 2013 a také v Montaně. V Austrálii v severním teritoriu právní úprava platila pouze 11 měsíců (1996-1997). Mimořádnou pozornost vzbuzuje Nizozemsko. V roce 1982 ustanovila Nizozemská 11

lékařská komora určitá pravidla, za kterých je možné eutanázii vykonat. Právní úprava, za kterých je eutanázie povolena byla přijata 10. 4. 2001 a v účinnost vešla 1. 4.2002. Mezi základní podmínky se řadí, že dotyčný je dospělý, duševně způsobilý a nevyléčitelný, se špatnou prognózou, trpí nesnesitelnými bolestmi, opakovaně žádá o milosrdnou smrt. Takto dotyčný může zemřít rukou lékaře, který dá celou záležitost posoudit minimálně ještě jednomu konziliáři. Lékař umírajícímu nejprve aplikuje barbituráty a po nich letální dávku kurare. (Dignitas, 2017, Haškovcová, 2015, Matochová, 2009, Ptáček, 2012) Značný tlak na změnu legislativy v určitých zemích vychází ze subjektivně chápané svobody rozhodovat o vlastním životě. Současný člověk má pocit, že má právo rozhodovat o všem, co se týká jeho života. (Matochová, 2009) 1.1.2 Etické aspekty Eutanázie je jedním z nejvážnějších témat v oblasti lékařské etiky. Pojem eutanázie odporuje Hippokratově přísaze. Eutanázie vyžádaná racionálně se rozhodujícím pacientem v kontraindikaci k nevyžádané eutanázii, která zůstává celosvětově trestná. V roce 1987 přijalo valné shromáždění World Medical Association deklaraci o eutanázii a považuje ji za neetickou. (Ptáček, 2011) Eutanázie je komplexní otázkou, názor společnosti se v průběhu let změnil. Může za to i pokrok medicíny, který umožnil prodloužit a zkvalitnit život a na straně druhé prodloužil i umírání, oddálil přirozenou smrt. To přineslo mnoho nových etických otázek. Vlivy působící na názor eutanázie můžeme datovat již od osvícenství, člověk začal vše prověřovat rozumem, odmítá víru. V průběhu 20. Století dochází ke změně rodinných vztahů, vazby již nejsou tak pevné a to vlivem ekonomiky, je kladen důraz na nezávislost. Od 30. let 20. století se stává zvykem izolovat umírající. Jedná se o vytěsňování smrti, odmítání smrti jako přirozené součásti života, odmítání utrpení, případně odmítání smyslu duchovního vývoje v závěrečné fázi života, což je spojeno v souvislosti se ztrátou smyslu života. Absence zkušenosti smrti se promítá i do postoje dalších generací. Důvodem proč lidé volají po eutanázii může být strach z bolesti a utrpení, obavy ze ztráty lidské důstojnosti, autonomie a kontroly situace, ale i snaha nebýt nikomu na obtíž. (Matochová, 2009) 12

Můžeme vnímat celospolečensky strategii úspěchů. Řada dříve akutně probíhajících smrtelně nevyléčitelných nemocí zůstala sice nevyléčitelná, ale chronicky léčitelná. Veřejnost a nejen laická se domnívá, že smrt nepatří do našeho úspěšného života a spoléhají na mocnou sílu medicíny, která umí zázraky. Vyspělá medicína bojuje za každého pacienta ve snaze nedovolit smrti, aby zvítězila, ale tímto ji tabuizovala. Chápání života a smrti je zcela jiné, než před 100 lety. Věk, příčiny, místo umírání je zcela změněno. Dříve bylo umírání součástí života, v rodině se každý s umíráním setkal. Stonalo se krátce a umíralo rychle, v kruhu rodiny. Nový životní styl, zaměřený především na osobní úspěch vede ke změnám. Daleko častěji se v dnešní době umírá v nemocnici a ne vždy za podmínek, v jakých bychom my sami si přáli umírat. (Ptáček, 2014) Problematika smrtelně nemocných umírajících přesahuje dimenzi etiky i medicíny. Základní práva jsou ohrožena faktory jako je: - Malá dostupnost paliativní péče a léčby bolesti. - Zanedbávání péče, nedostatečný ohled na psychologické potřeby. - Umělé prodlužování procesu umírání nepřiměřeným používáním léčebných prostředku, nebo pokračováním v léčbě. - Nedostatečné vzdělání ošetřovatelského personálu. - Strach ze ztráty autonomie nemocného, závislosti na druhých. (Ptáček, 2014) Moderní lékařská etika je stále častěji spojována s ochranou života na obou jeho koncích, tedy se situací, kdy člověk buď ještě, nebo již není schopen vyjádřit svá přání. Současná Evropa postrádá jednotný etický systém. Problém Evropy 21. století není v tom, že bychom neměli žádnou etickou teorii, ale že jich máme mnoho. Beauchamp a Childress definovali tzv čtyři principy lékařské etiky, které jsou tak obecné, že se na ní snad všichni shodují. Je to princip nepoškození (nonmaleficience), prospěšnosti (beneficience), autonomie a spravedlnost. Princip nepoškození a prospěšnosti pochází z Hippokratovy přísahy, princip autonomie je nový. Je výslednicí evropského myšlení s důrazem na ochranu každého člověka a jeho základních lidských práv. Hippokratově přísaze je vyčítán nadměrný paternalismus. V dnešní době se zdůrazňuje princip partnerství, lékař i pacient jsou na stejné úrovni. Pacient má právo na svobodnou volbu lékaře, nemocnice či může nahlížet do svého chorobopisu, ale také by se měl podílet na 13

rozhodování o své léčbě. Autonomie činí z pacienta nikoliv pasivního příjemce lékařské péče, ale kompetentní dospělou osobu, která se podílí na odpovědnosti za své zdraví. Vztah mezi lékařem a pacientem, ale nemůže být nikdy stoprocentně partnerský, např. proto, že lékař většinou převyšuje vědomostmi pacienta. S přechodem k partnerství je nutné zdůraznit transformaci pacienta v klienta. Klient je osoba, která užívá určitých služeb, když to pacient je trpící nemocný člověk, který potřebuje odbornou pomoc. (Haškovcová, 2015, Ševčík, 2014) Součástí lékařského a zdravotnického povolání by neměly být pouze odborné poznatky a kvalitní dovednosti, ale i lidskost, schopnost mravních rozhodnutí a komunikace. (Sláma, 2007) Nepoškození nonmaleficience Má za cíl nepoškodit pacienta. Jakékoliv jednání musí ochránit pacienta. Prospěšnost beneficience Tento princip má za cíl, aby lékař udělal vše, co je pro pacienta prospěšné. Autonomie Je součástí filozofie o člověku. Každý člověk je zodpovědný za své zdraví a rozhodování. Přání pacienta jsou respektovaná, i když může na konci nemoci dojít ke smrti pacienta (např. odmítnutí terapie). Je jedním ze základních požadavků a výzvou k partnerskému vztahu mezi lékařem a pacientem. Spravedlnost Je to co je mezi potřebami jedince a tím co je společnost schopna nabídnout. Např. dostupnost paliativní péče, kvalita poskytované péče, jednotné doporučené postupy pro neodkladnou resuscitaci a jiné. (Sláma 2007, Ptáček 2011) 1.1.3 Příběhy Americký lékař Jack Kevorkian je nejznámější propagátor a praktikant eutanázie, přezdívá se mu doktor smrt. Je proslavený tím, že se zabývá plánovanou smrtí ve formě asistované sebevraždy. Vynalezl přístroj, který ukončí život rychle a bezbolestně 14

a o život se pacient připraví sám. Asistovanou sebevraždu vykonával pouze ve státech USA, kde je povolena nebo tolerována. Již mnoho let je zbaven lékařské licence. Pomohl ukončit životem i těm, kteří to nepotřebovali. Jeho tvrzení se zakládá na tom, že dnešní společnost, která povoluje ukončování těhotenství, by měla přijmout i plánovanou smrt. (Vašíčková, 2011) Jedním z velkých procesů o nevyžádané eutanazii v intenzivní péči postihl dr. Anne Pue v New Orleans (USA) v Ochsner Hospital v nemocnici náhle zasažené hurikánem a záplavou po úderu hurikánu Katrína v srpnu roku 2005. Uvedená zkušená lékařka středního věku byla vedoucí jednotky intenzivní péče pro pacienty dlouhodobě závislé na umělé plicní ventilaci s nepříznivou diagnózou k přežití. Náhlá záplava zbavila nemocnici přívodu elektřiny, kyslíku i potřebného personálu. Na vysoké dávce morfinu provedla ukončení umělé plicní ventilace šesti pacientům. Pozůstalé rodiny ji obžalovaly z nevyžádané eutanazie a z nerespektování autonomie člověka. Po dlouhodobém a rozporuplném soudním projednávání nebyla uvězněna, ale její kariéra se jí tím uzavřela. (Ptáček, 2011) Lékař André Rieder, který trpěl maniodepresivní poruchou, se rozhodl ukončit svůj život, protože svoji léčbu považoval za neúčinnou. Vypil smrtící koktejl připravený lékařem a život ukončil tedy asistovanou sebevraždou. Stejně skončil i život dvojčat Marka a Eddyho Vebressemových, kterým hrozila slepota. Na svou žádost ukončili život ve věku 45 let v roce 2013. Frank van Den Bleeken, muž odsouzený na doživotí též požádal o asistovanou sebevraždu. Považoval život ve vězení za horší než smrt. (Haškovcová, 2015) Nejvíc se společnost nad eutanázií v poslední době zamyslela asi po zhlédnutí filmu či přečtení knížky Než jsem tě poznala. Je to podle skutečné události. Mladý chlapec, který po dopravní nehodě ztratí chuť do života a dívka, která ho má přesvědčit o tom, že stojí za to žít. Ale bohužel se jí to nepovedlo. Chlapec je přesvědčený, že nechce žít jako kvadruplegik a nechce být někomu na obtíž a odjíždí do Švýcarska vykonat asistovanou sebevraždu. Takových případů je mnoho. Po spoustu rozhovorech s lidmi jsem zjistila, že všichni nechtějí především trpět, mít bolesti a nepřejí si být společnosti na obtíž. 15

1.2 Umírání a smrt Umírání a smrt jsou kontroverzní témata. Uvažuje se o nich z hlediska filozofického, psychologického, sociálního, medicínského i etického. Otázka prodloužení života a záchrany života je podstatou biomedicínského výzkumu. Smrt se považuje za nejvyhrocenější mez lidské existence. Thanatologie je nauka o smrti, která se zabývá teorií délky života, problematikou fyziologické a patologické smrti. (Kutnohorská, 2007) 1.2.1 Fáze umírání Psychologie se snaží prozkoumat fáze procesu umírání, abychom mohli umírání co nejvíce pochopit. Švýcarsko-americká lékařka Elizabeth Kübler-Ross popsala fáze umírání. Odhalila, že umírající se vyjadřují pomocí symbolů a znaků. Chování umírajícího je mimoslovní komunikací. Různé životní situace jednotlivých lidí jsou různé, ale jsou zde jakési zákonitosti. První fáze negace Odmítání smrtelnosti. Nemocný odmítá myslet na svou smrt. Je to pro něj šok, popírá, že se to stalo zrovna jemu. Druhá fáze agrese Nemocný má vztek na všechno a na všechny. Třetí fáze vyjednávání Nemocný hledá ještě nějakou možnost, smlouvá. Vyhledává alternativní medicínu, léčitele, zázračné léky, obrací k Bohu. Čtvrtá fáze deprese Nemocný pociťuje smutek. Nastupuje zápas se smrtí. Pátá fáze smíření Je dobou klidu. Přestává mít zájem o informace. Je smířený se s smrtí. (Kutnohorská, 2007) 16

1.2.2 Proces umírání Umírání je vlastně procesem. Proces umírání můžeme rozdělit na období a teorie. Období jsou časově nestejná. Období pre finem Začíná, když dochází povědomí, že nemoc je vážná a neslučitelná se životem. Smrt je vysoce pravděpodobná. Období in finem Se pojí s lékařským pojetím tzv. terminálního stavu. Terminální péče je poskytovaná pacientovi, když již není možné zlepšení smrtelné prognózy, je to péče v době kdy přichází smrt. Období post finem Je charakteristické péčí o mrtvé tělo.(kutnohorská, 2012) Teorie biologických hodin člověk umírá tehdy, kdy se naplnil jeho geneticky podmíněný tzv. program života. Sociální smrt je stav, kdy člověk sice žije, ale je vyčleněn z důležitých sociálních vztahů, odtržen od společnosti. Psychická smrt je charakterizovaná naprostou psychickou rezignací. Fyzická smrt je úplná, trvalá ztráta vědomí. Po mozkové smrti následuje smrt orgánů lidského těla. (Kutnohorská, 2012) Smrt je definovaná jako ireverzibilní ztráta schopnosti organizmu fungovat jako celek. Moderní metody resuscitace umožňují záchranu pacientů, jimž bije srdce, ale mozek je nezvratně poškozený. V 60. a začátkem 70. let 20. století nebylo možné odpojení pacientů od život udržujících technologií, jelikož jim to neumožňovalo právo. Takový čin byl brán jako eutanázie nebo vražda. (Ptáček, 2014) 1.2.3 Dobrá smrt kvalitní hospitalizace V České republice každoročně umírá zhruba 105 tisíc lidí. V 60 % nastává úmrtí na nemocničních lůžkách. Nemocnice je nejčastějším místem úmrtí. Vymezit co znamená dobré umírání nebo dobrou smrt není jednoduché. V dnešní době je základem dobrá péče o umírající, která zahrnuje dobrou léčbu bolesti a dalších symptomů, vztah důvěry mezi zdravotníky, pacientem a rodinou, prostor pro naplňování psychických 17

a spirituálních potřeb pacienta. Dobré umírání zahrnuje dobrou kontrolu symptomů a vyvarování se zbytečné léčby. Velmi důležitá je komunikace s rodinou. Dobré úmrtí představuje zachování pacientovi důstojnosti. Respektovat pacientova přání, zda ho známe. Zlepšení kvality života na jeho konci. Kvalitní hospitalizaci vyjadřuje dobré úmrtí. Důležitým aspektem je týmová spolupráce. Zda umírají pacienti v českých nemocnicích dobře, lze odpovědět jak kde. Velmi závisí na přístupu vedoucích lékařů a na přístupu zdravotnických pracovníků, přesná data je poměrně obtížné zjistit. (Sláma, 2007) 1.3 Omezení terapie Omezení terapie je celá řada a je nutné jejím výkladům dobře rozumět a pochopit je pro práci ve zdravotnictví a především v intenzivní péči. Pacient, u kterého jsme medicínsky bezmocní, si i tak zaslouží úctu a základní péči. Cílem omezení terapie není usmrtit pacienta, ale ulehčení umírání, aby pacient netrpěl ve svých posledních chvílích života. 1.3.1 DNR DNR (do not resuscitate) rozhodnutí a ordinace lékaře v chorobopisu pacienta znamená nezahajovat resuscitaci při náhlé srdeční zástavě, protože ji pacient odmítl. Veškerý zdravotnický personál musí být informován. Vztahuje se i na pacienty, kteří se nevyjádřili ale jejich prognóza je beznadějná. DNR v intenzivní péči je součástí přechodu z intenzivní plné terapie do paliativní léčby. (Ptáček, 2011) U terminálně nemocného pacienta, může lékař nebo, je-li to možné, i pacient, dát souhlas s pokynem k nezahájení resuscitace. Tento pokyn by měl být obnovován každých 48 72 hodin. Tuto ordinaci musí lékař zaznamenat do dokumentace pacienta, sestra v případě zástavy neponese žádnou zodpovědnost za smrt pacienta. Dle současných platných norem v České republice sestra není oprávněna rozhodovat o ukončení resuscitace, to přísluší jen lékaři. V terminálním stadiu pacienta musí lékař učinit vše, aby poskytovaná péče byla lege artis a aby ošetřující lékař nemohl být nařčen z eutanazie. (Kapounová, 2007) 18

1.3.2 Nerozšiřování léčby Mezi další kategorizace omezení terapie se řadí nerozšiřování léčby (withholding therapy, dále jen WH), což znamená, že při zhoršení stavu se nezahajují nové především invazivní léčebné postupy. Nerozšiřování léčby primární znamená, že při nepříznivé prognóze není pacient přijímán na jednotku intenzivní medicíny. Nerozšiřování léčby sekundární znamená, že se nezahajují nové postupy. Omezení musí být jasně definována a dokumentována. Např. nenavyšování katecholaminů, neintubování, nenasazení umělé plicní ventilace, nepodávat transfúze, nenasazovat antibiotickou léčbu, nezahajovat eliminační metody. (Ševčík, 2014) Cílem kategorizace pacientů v intenzivní péči je maximální využití všech dostupných možností diagnostiky a terapie pacientů. Rozlišujeme 5 typů kategorií léčby. Při příjmu pacienta zařazujeme do kategorie číslo 1. O zařazení do jiné kategorie rozhoduje vedoucí lékař. Pokud u pacienta dojde ke změnám zdravotního stavu, podá ošetřující lékař návrh ke zhodnocení celému kolektivu lékařů i sester. V případě, že k žádným změnám zdravotního nedojde tak se hodnotí minimálně jednou za 24 hodin. Označení se zapisuje do denního záznamu pacienta. 1. Plná terapie využívající všechny dostupné prostředky, jak diagnostické tak terapeutické. Součástí je i resuscitace. 2. Plná terapie do okamžiku selhání životních funkcí. Součástí této terapie je ordinace DNR. 3. V diagnostice a léčbě jsou používány takové postupy a farmaka, které jsou nezbytným standardem v terapii daného stavu. Součástí je ordinace DNR. 4. Nerozšiřování nastavené terapie, např. nezvyšování dávky katecholaminů při progredující hypotenzi. Samozřejmostí je maximální ošetřovatelská péče a ordinace DNR. 5. Vysazení veškeré terapie a ponechání pouze analgezie, sedace, infuzní terapie. Opět je samozřejmostí maximální ošetřovatelská péče a ordinace DNR.(Kapounová, 2007) 19

1.3.3 Redukce léčby Redukce léčby (withdrawing therapy, dále jen WD), což znamená omezení a ukončení nadbytečných léčebných postupů. 1.3.4 Ukončování ventilační podpory Ještě zde můžeme zařadit ukončování ventilační podpory - terminal weaning. Terminální odpojení pacienta od umělé plicní ventilace a extubace je možné pouze tehdy, zda je jistota, že pacient nebude trpět dušnosti nebo si ji nebude uvědomovat. Terminální odpojování je prováděno postupným snižováním inspirační frakce kyslíku a snižováním objemu minutové ventilace, poté dochází k hyperkapnii a hypoxii. Tyto přístupy jsou možné pouze s důsledným zajištěním analgosedace. Během omezování léčby je vždy nutno zachovat pacientovu důstojnost, zabránit bolesti a dušnosti. (Ševčík, 2014, Sláma, 2007) 1.3.5 Dříve vyslovená přání Na konci života se lidé obávají jeho závěru a nechtějí trpět. Předem projevené přání (expressed wishes) a u nás používány pojem living will, neboli životní vůle a advances directives, určování svých záměrů dopředu. Česká legislativa již umožňuje se vyjádřit dle zákona v České republice č. 372/2011 sb. o zdravotnických službách s účinností od 1. 4. 2012. Mohou se vyjádřit písemným způsobem o svém budoucím způsobu léčby. Dříve byla stanovena doba maximálně 5 let dopředu, ale ta je zrušena. Dříve vyslovené přání nesmí uplatnit nezletilé a nesvéprávné osoby. Zákonní zástupci ani opatrovníci nemůžou rozhodnout za nemocného. Dříve vyslovené přání se nemusí respektovat, zdali je léčba již zahájena a lékař se dříve nedozvěděl o pacientově dříve vysloveném přání a přerušení této léčby by vedlo k aktivnímu usmrcení. Také pokud se objevily nové formy léčby. Z etického hlediska je možné vzít i v potaz, zda by se pacient rozhodl stejně v akutní situaci a zda by učinil i v době kdy nebyl ještě vážně nemocen. (Haškovcová, 2015) 1.4 Paliativní péče Paliativní péče je aktivní péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou. Cílem je zmírnit bolest a utrpení pacientovi. Do samého konce života udržet 20

co nejvyšší kvalitu života. Chrání důstojnost nemocných v pokročilém a konečném stadiu nemoci. Klade důraz na bio-psycho-socio-spirituální individualitu každého člověka. Paliativní medicína se v posledních letech uplatňuje jako samostatný lékařský obor. Moderní paliativní medicína si klade za cíl udržet dobrou kvalitu života v pokročilém stadiu nemoci. Základním předpokladem je týmová spolupráce lékařů a sester. (Sláma, 2007) Za paliativní bývá někdy označovaná i taková léčba, která není kurativní. Například v pojetí, že pacient stejně umře, že vše je zbytečné a že pacient potřebuje jen klid a být s rodinou, to však vyznačuje pouze pasivitu a hraniční to se zanedbáním péče. (Sláma, 2007) Někdy se mezi paliativní péči a eutanazii vkládá rovnítko, ač jsou tyto dva pojmy zcela odlišné. Paliativní péče smrt neurychluje a ani neoddaluje. Eutanazie je aktivní usmrcení pacienta na jeho vlastní žádost. Etický rozdíl mezi těmito přístupy je zásadní. (Sláma, 2007) Paliativní medicína je alternativou a prevencí před asistovanou sebevraždou. (Haškovcová, 2015) Jako obecnou paliativní péči označujeme takovou péči, která je dobrou klinickou péčí o pacienta v situaci pokročilého onemocnění. Do této péče spadá dobrá komunikace s pacientem a rodinou, orientace léčby na kvalitu života, účinná léčba symptomů a psychosociální podpora. Měli by ji umět poskytnout lékaři všech odborností v rámci své rutinní klinické práce. Specializovanou paliativní péči poskytuje pacientům tým odborníku, kteří jsou speciálně vzdělaní v oblasti paliativní péče a disponují potřebnými zkušenostmi. Mezi základní organizační formy specializované paliativní péče se řadí domácí paliativní péče tzv. mobilní hospic. Poskytuje specializovanou paliativní péči v domácím nebo náhradním sociálním prostředí pacientům formou návštěv lékaře specialisty, sester, ošetřovatelů, dobrovolníku či dalších členů hospicového týmu. Garantuje trvalou dostupnost péče, tzn. 7 dní v týdnu a 24 hodin denně. V České republice zatím tento typ paliativní péče naráží na chybějící model úhrady ze strany zdravotních pojišťoven. Dalším zařízením je lůžkový hospic, obvykle samostatně stojící, poskytují paliativní péči především pacientům v terminální fázi nevyléčitelného onemocnění. Důraz je kladen na individualitu potřeb nemocného. Většina lůžkových hospiců v zahraničí disponuje s 10 20 lůžky, zatímco České republika až okolo 25 21

lůžek. Konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení poskytuje interdisciplinární znalosti z oblasti paliativní péče do lůžkových zařízení různého typu. Součástí bývá ambulance paliativní medicíny. V některých nemocnicích již funguje konzilirání tým paliativní péče např. FN Brno. Oddělení paliativní péče v rámci jiných zdravotnických zařízení pečuje o nemocné, kteří potřebují komplexní paliativní péči a současně také poskytuje diagnostiku a léčbu nemocnice. Ve fakultních nemocnicích mají velkou roli edukační. Oddělení paliativní péče slouží jako základna pro konziliární tým paliativní péče. V České republice zatím neexistuje. V zahraničí existují ještě další formy a to denní hospicový stacionář a specializovaná hospicová poradna. Záleží tedy na poskytování paliativní obecné péče poskytovanou lékaři různých oborů, na jejich etice v rozhodování, na jejich motivaci a praktických dovednostech. (Sláma, 2007) 1.4.1 Přechod z intenzivní medicíny na paliativní Poskytování paliativní a intenzivní péče je v současné době vnímáno jako protichůdné. Intenzivní péče je vnímaná jako obor s centrální rolí a jednou z nejdůležitějších medicínských specializací. Oproti tomu paliativní péče vznikla jako spontánní potřeba pečovat o pacienty, u kterých již současná medicína nemá možnost kurativní léčby. Přes všechny rozdíly oba dva přístupy péče zasahují do ostatních medicínských oborů. Jejich největším zájmem je totiž nemocný pacient v ohrožení života a většinou s různým stupněm multiorgánového selhání. Cílem intenzivní péče je záchrana života a druhým aspektem kvalita života. (Sláma, 2007) Pacienti v akutním kritickém stavu mají ve zkratovém jednání přání zaměnit nekvalitní život za laskavou smrt. Nelze tyto výroky považovat za racionální rozhodnutí. Výroky jsou proneseny např. při akutním infarktu myokardu s krutou bolestí, při dušení, při poranění se zachovaným vědomím, nebo od rodičů dítěte v kómatu. Tyto výroky se považují založené na základě emocí. (Ptáček, 2012) Někteří pacienti se k této problematice již vyjádřili, ale nepříliš konkrétně, nepřejí si být uměle ventilování či resuscitování z důvodu návštěvy nemocnice nebo zhlédnutí nějakého televizního pořadu. (Ptáček, 2012) Úkolem intenzivní medicíny je zachovat život, nikoliv prodlužovat umírání. Jakmile je jasné, že pacient v akutním kritickém stavu není v intenzivní medicíně zachranitelný, stává se nejvyšší prioritou umožnění důstojného umírání. Cíle intenzivní péče musí být 22

v léčebném procesu pravidelně přehodnocovány. Počátek umírání nelze definovat. Ztrátu vitálních funkcí lze poznat pouze tak, že stav nereaguje na léčebná opatření intenzivní medicíny. Účastnit se rozhodování o omezení léčby by se měli všichni, co se o pacienta starají, ale konečná odpovědnost leží na ošetřujícím lékaři ve spolupráci s celým ošetřovatelským týmem spolu se souvislostmi: pacientova vůle, vyjádřené přání, názory příbuzných, dalších lékařů, konziliářů, ošetřujících sester. Dosáhne-li intenzivní medicína svých limitů, musí být veškerá energie přesunuta na to, aby naše péče umožnila pacientovi důstojný odchod za přítomnosti svých blízkých. (Ševčík, 2014) Základnímu onemocnění necháváme přirozený průběh, nejedná se o eutanázii nebo urychlení umírání. Mění se pouze léčebné priority. Lékař musí postupovat uvážlivě, citlivě a zodpovědně. Rozhodnutí musí být opakovaně hodnoceno, zaneseno do pacientovy dokumentace, aby i při hodnocení nezúčastněnou osobou po několika měsících nebo letech zápisy obstály. Komunikace s blízkými pacienta, u něhož rozhodujeme o přechodu z intenzivní péče na paliativní, je mimořádně náročná. Porozumění s rodinou je pro přechod na paliativní péči nezbytné. (Ptáček, 2014) V současnosti lze zachránit mnoho životů, léčba je možná a proveditelná. Rozhodování týkající se intenzity a redukce léčby se dosud mezi jednotlivými centry liší a závisí na zvyklostech daných oddělení a jednotlivých lékařů. (Sláma, 2007) Přechod z intenzivní péče na péči paliativní není pasivní eutanázií. (Ševčík, 2014) 23

2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu/výzkumné otázky Cílem práce je přiblížit problematiku eutanazie z pohledu všeobecných sester. Mezi další cíle patří zjistit přístup všeobecných sester v oblasti paliativní péče a v oblasti omezování terapie. Výzkumné otázky: 1. Jaký přístup mají všeobecné sestry v problematice eutanazie a paliativní péče? 2. Jsou všeobecné sestry pro legalizaci eutanazie? 3. Jaké znalosti mají všeobecné sestry v oblasti omezování terapie? 4. Jaké zkušenosti mají všeobecné sestry s umíráním v praxi? 2.2 Metodika výzkumu Metodou této bakalářské práce je kvantitativní dotazníková forma šetření. Dotazník obsahuje 21 otázek (kombinace otevřených a uzavřených otázek), které jsou vyhodnoceny a data z něj získaná zpracovaná do grafů. Dotazníkové šetření je nejběžnější a nejrychlejší způsob získávání dat. Výhodou je anonymita. (viz příloha č. 1) 2.3 Charakteristika vzorků respondentů Cílem práce je zjistit postoj všeobecných sester k danému tématu. Cílovou skupinou tedy byly všeobecné sestry. Výzkum probíhal ve Fakultní nemocnici Brno na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny na jeho lůžkové části, oddělení resuscitace a intenzivní medicíny I.-IV. Zde bylo rozdáno 60 vzorků. Podala jsem žádost o sběr dat (viz příloha č. 2). Návratnost byla 100 %. A dále jsem rozdala dotazníky studentům oboru všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické Jihlava, kde jich bylo rozdáno 80. Zde se 17 dotazníků nevrátilo a 13 dotazníků bylo nehodnotitelných. Dohromady tedy rozdáno 140 dotazníků. Návratnost byla tedy 78,57 %. Pro účely této práce bude představovat 110 dotazníku 100 %. 24

Relativní četnost 2.4 Průběh výzkumu Výzkum probíhal od 28.11. 2016 do 28. 2. 2017. Cílenému výzkumu předcházel předvýzkum, kde jsem se snažila vyvarovat špatně formulovaným otázkám. Pro předvýzkum jsem použila 10 respondentů. 2.5 Výsledky 1. Vaše pohlaví: Žena Muž 100,00% 90,00% 91,82% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Ženy 8,18% Muži Graf 1 Pohlaví respondentů 25

Relativní četnost 2. Délka Vaší praxe: (otevřená otázka) 10,00% 9,00% 9,09% 9,09% 8,18% 8,00% 7,27% 7,27% 7,00% 6,36% 6,00% 5,45% 5,00% 4,55% 4,55% 4,55% 4,00% 3,64% 3,64% 3,00% 2,73% 2,73% 2,73% 2,00% 1,82% 1,82% 1,82% 1,82% 1,82% 1,82% 1,00% 0,91% 0,91% 0,91% 0,91% 0,91% 0,91% 0,91% 0,91% 0,00% do 1 roku 2 roky 3 roky 4 roky 5 let 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 20 let 21 let 22 let 23 let 24 let 25 let 27 let 28 let 30 let 33 let 34 let Délka praxe respondentů Graf 2 Délka praxe respondentů (průměrná délka praxe respondentů činí 10 let) 26

Relativní četnost 3. Na jakém typu oddělení pracujete? (otevřená otázka) 50,00% 47,27% 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 9,09% 7,27% 11,82% 5,00% 0,00% 2,73% 1,82% 0,91% 0,91% 1,82% 1,82% 0,91% 0,91% 0,91% 2,73% 0,91% 2,73% 0,91% 0,91% 1,82% 0,91% 0,91% Graf 3 Typ oddělení, na kterém pracují respondent 27

Relativní četnost Relativní četnost 4. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské Bc. Vysokoškolské Mgr. 60,00% 50,00% 49,09% 40,00% 30,00% 30,00% 20,00% 10,00% 12,73% 8,18% 0,00% Středoškolské VOŠ Bc. Mgr. Graf 4 Nejvyšší dosažené vzdělání 5. Absolvovali jste specializační studium? Ano, jaké? Doplňte prosím. Ne 60,00% 50,00% 50,91% 46,36% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% ARIP 0,91% 0,91% 0,91% Specializace pro chirurgii Specializace pro psychiatrii Specializace organizace a řízení Nemají specializaci Graf 5 Specializační studium 28

Relativní četnost Relativní četnost 6. Jak chápete pojem eutanazie? (můžete označit více odpovědí) Vražda Sebevražda Pomoc člověku, který trpí nevyléčitelnou chorobou Úmyslné ukončení života člověka jinou osobou na jeho vlastní žádost Nedokážu říci Jinak, uveďte 80,00% 70,00% 60,00% 69,09% 62,73% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 0,91% 0,00% Vražda Sebevražda Pomoc člověku Úmyslné ukončení života 2,73% Nedokážu říci Graf 6 Chápání pojmu eutanázie 7. Souhlasíte s eutanázií? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 60,00% 55,45% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 28,18% 9,09% 5,45% 1,82% Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne Graf 7 Souhlas s eutanázií 29

Relativní četnost Relativní četnost 8. Jaký je Váš názor na legalizaci eutanazie? Jsem jednoznačně pro legalizaci Jsem spíše pro legalizaci Nevím Jsem spíše proti legalizaci Jsem jednoznačně proti legalizaci 70,00% 60,00% 60,91% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 20,00% 11,82% 4,55% 2,73% 0,00% Jsem jednozančně pro legalizaci Jsem spíše pro legalizaci Nevím Jsem spíše proti legalizaci Jsem jednoznačně proti legalizaci Graf 8 Názor na legalizaci 9. Požádal Vás někdy pacient o eutanázii? ano ne 80,00% 74,55% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 25,45% 20,00% 10,00% 0,00% Ano Ne Graf 9 Žádost pacienta o ukončení života 30

Relativní četnost Relativní četnost 10. Je eutanazie podle Vašeho názoru trestný čin? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 40,00% 35,00% 30,00% 37,27% 36,36% 25,00% 20,00% 18,18% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 0,91% 7,27% Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne Graf 10 Je eutanazie trestný čin 11. Máte zkušenosti s umírajícími pacienty? Ano Ne 120,00% 100,00% 98,18% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% Ano 1,82% Ne Graf 11 Zkušenosti s umírajícími pacienty 31

12. Jak chápete pojem paliativní péče? (otevřená otázka) Tabulka 1 Chápání pojmu paliativní péče Chápání pojmu paliativní péče n % 1. Zbavit bolesti ve fázi umírání. 3 2,73 2. Péče o umírajícího pacienta kdy se snažíme zajistit bio-psychosociální 5 4,55 potřeby, lidský přístup. 3. Poslední stádium odborné péče s nevyléčitelnou chorobou. 4 3,64 Zmírnění utrpení bolesti. Zvýšení kvality života nevyléčitelného pacienta 4. Péče o pacienty v terminálním stadiu. 9 8,18 5. Péče o umírající pacienty. Tišení bolesti, zpříjemnit poslední 2 1,82 chvilky. 6. Důstojná péče v oblasti bolesti, umírání. 5 4,55 7. Důstojný konec života, minimalizovaní bolesti, péče zaměřená 2 1,82 na komfort pacienta. 8. Zajistit dostatečné tlumení bolesti a umožnění důstojného 2 1,82 umírání. 9. Péče poskytovaná umírajícím. Úleva od bolesti. 3 2,73 10. Zajištění bezbolestného odchodu pacienta. 1 0,91 11. Péče o pacienta s nevyléčitelnou nemocí, která ulehčí 1 0,91 a zpříjemní poslední zbývající čas dožití pacienta. 12. Poskytování péče nevyléčitelně nemocných pacientů, 8 7,27 zmírňování bolesti, udržování důstojnosti. 13. Zachování důstojnosti. 5 4,55 14. Odlehčení. Ulehčení, zmírnění utrpení. Zmírnění dyskomfortu. 6 5,45 15. Péče o nevyléčitelně nemocného člověka. 2 1,82 16. Zlepšení kvality života u pacienta s nevyléčitelnou chorobou. 4 3,64 17. Pomoc pacientovi. 1 0,91 18. Prodlužování. 3 2,73 19. Péče o umírajícího člověka. 10 9,09 20. Udržování dobré kvality života. 4 3,64 21. Základní péče o pacienta s nevyléčitelnou chorobou. 16 14,55 22. Péče o pacienta na konci života. 2 1,82 23. Péče o těžce nemocné bez možnosti vyléčení. 1 0,91 24. Ukončení orgánové podpory, úleva od bolesti. 1 0,91 25. Zmírnit příznaky a průběh nemoci. 3 2,73 26. Nerozšiřování invazivní terapie. 1 0,91 27. Konečná péče. 3 2,73 28. Komplexní péče o nevyléčitelně nemocné. 1 0,91 29. Bazální péče, čistota, výživa, bezbolestnost. 1 0,91 30. Nadstandardní péče o pacienty v terminálním stadiu. 1 0,91 Součet 110 100 32

Realativní četnost relativní četnost 13. Znáte pojem konziliární tým paliativní péče? Ano Ne 56,00% 54,00% 54,55% 52,00% 50,00% 48,00% 46,00% 45,45% 44,00% 42,00% 40,00% Ano Ne Graf 12 Znalost pojmu konziliární tým paliativní péče 14. Považujete konziliární tým paliativní péče za důležitý? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 60,00% 56,00% 50,00% 40,00% 30,00% 28,00% 20,00% 16,00% 10,00% 0,00% 0,00% 0,00% Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne Graf 13 Je tým konziliární paliativní péče důležitý 33

15. Co je podle Vás nejdůležitější v péči o umírající? Očíslujte od 1, kdy 1 je nejdůležitější po 8, kdy 8 je nejméně důležitá.. Prevence vzniku dalších onemocnění (např. zápal plic). Tlumení bolesti. Psychický stav pacienta. Možnost rozloučení s rodinou. Empatický přístup personálu. Výživa, hydratace. Polohování, péče o dekubity. Duchovní podpora Tabulka 2 Nejdůležitější potřeby v péči o umírající. (očíslovány od 1, kdy 1 je nejdůležitější po 8, kdy 8 je nejméně důležitá. Jsou zde uvedeny odpovědi nejčastěji označované respondenty) Potřeby Nejčastěji označené odpovědi Prevence vzniku dalších onemocnění 8 (např. zápal plic) Tlumení bolesti 1 Psychický stav pacienta 2 Možnost rozloučení s rodinou 4 Empatický přístup personálu 3 Výživa, hydratace 5 Polohování, péče o dekubity 7 Duchovní podpora 6 34

Relativní četnost Relativní četnost 16. Máte čas a prostor k zajištění těchto potřeb? Ano Ne 70,00% 60,00% 57,27% 50,00% 40,00% 42,73% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Ano Ne Graf 14 Prostor k zajištění potřeb zmíněných v předešlé otázce 17. Co podle Vás znamená důstojné umírání? (můžete označit více odpovědí) Být bez bolesti Možnost mít u sebe nejbližší Mít nárok vyslovit poslední přání Zbytečně neprodlužovat umírání 60,00% 50,00% 49,09% 40,00% 30,00% 33,64% 31,82% 20,00% 10,00% 14,55% 18,18% 0,00% Zaškrknuté všechny odpovědi Být bez bolesti Možnost mít u sebe nejbližší Mít nárok vyslovit poslední přání Zbytečně neprodlužovat umírání Graf 15 Co znamená důstojné umírání 35

Relativní četnost Relativní četnost 18. Jaké pocity máte při ošetřování umírajících? Žádné pocity nemám Pocity lítosti a smutku Pocity zklamání a beznaděje Jiné 70,00% 60,00% 58,18% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 13,64% 18,18% 10,00% 0,00% Žádné Pocity lítosti a smutku Pocity zklamání a beznaděje jiné * Graf 16 Pocity při ošetřování umírajících *Snažím se si to moc nepřipouštět 2x, další uváděné pocity jsou smíření, neschopnost pomoci, empatie, myslím na své blízké umírající, smutek ano lítost ne, umírání je součástí života, profesionální přístup, soucit. 19. Používáte nějaké omezení terapie/kategorizaci léčby? Ano, uveďte jaké... Ne 70,00% 60,00% 60,91% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 28,18% 35,45% 10,00% 0,00% 5,45% DNR Withholding Ne Paliativní péče 1,82% 1,82% Withdrawing Terminální extubace 36

Relativní četnost Relativní četnost Graf 17Používání omezení terapie 20. Používáte terminální extubace? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 35,00% 30,00% 25,00% 30,00% 32,73% 20,00% 15,00% 10,00% 10,00% 11,82% 15,45% 5,00% 0,00% Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne Graf 18 Používání terminální extubace 21. Má u Vás sestra možnost se podílet na rozhodnutí kategorizace léčby? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 30,00% 25,00% 26,36% 26,36% 24,55% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 11,82% 10,91% 0,00% Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne Graf 19 Možnost se podílet na rozhodnutí omezení terapie 37

Relativní četnost 22. Chcete-li k tématu eutanazie uvést ještě vlastní připomínku, zde prosím... 120,00% 100,00% 95,45% 80,00% 60,00% 40,00% 20,00% 0,00% Ne 4,55% Ano Graf 20 Vlastní připomínky Jsem pro u opravdu nemocných, u kterých není a nikdy nebude jiná možnost, Nesmí se toho zneužívat. Může být lehce zneužita, ale měla by být nějakým způsobem zlegalizovaná. Chtěla bych mít možnost rozhodnout se pro ni, kdybych to někdy potřebovala. Měla by být legální. Myslím, že by měla být povolena za určitých pravidel. 38

2.6 Diskuze Výzkum byl zpracováván pomocí dotazníkového šetření ve Fakultní nemocnici Brno a Vysoké školy polytechnické Jihlava. Na otázky v dotazníku odpovídalo 91,82 % žen a 8,18 % mužů. Průměrnou délkou praxe respondentů je 10 let. Typ oddělení, na kterém respondenti pracují, je různorodý, nejvíce se však vyskytuje ARO a interní oddělení s chirurgickým. Nejvyšším dosažením vzděláním je středoškolské, poté následuje vyšší odborné, dále bakalářské a nejméně magisterské. Nejčastěji respondenti uváděli specializace ARIP nebo, že žádnou specializaci nemají. Cílem práce bylo přiblížit pohled všeobecných sester na eutanázii, což se povedlo návratností dotazníku a odpověďmi na dané otázky. Všeobecné sestry chápou pojem eutanazie jako pomoc člověku a v další řadě jako úmyslné ukončení života. Z toho dle výsledku je patrné, že sestry nechápou eutanázii jako vraždu. Ve většině případu (tj. 55,45 %) souhlasí s eutanázií. Nakloněna legalizaci je také většina respondentů a to v 60,91 %. Z toho vyplývá, že bychom se danou tématikou měli zabývat, uspořádat další konference k této tématice, posunout se snad k legalizaci. Ať bude či nebude legalizace v ČR uzákoněna, je eutanázie pojem, který společnost rozděluje. Další otázkou bylo, zda všeobecné sestry někdy pacient požádal o ukončení života. V 74,55 % nepožádal. Řekla bych, že to je jen odrazem dobré péče na našich odděleních a že v případě umírání pacienta, pokud to jeho stav dovolí hodnotit poskytovanou péči, umírá pacient bez bolesti a důstojně. Z dotazníkového šetření je zřejmé, že většina respondentů si nemyslí, že by eutanázie byla trestným činem. Zkušenost s umírajícími má též většina respondentů. V otázce chápání pojmu paliativní péče měli respondenti možnost uvést vlastní názor. Nejvíce se shodovali, že je to základní péče o pacienta s nevyléčitelnou nemocí nebo v terminálním stadiu onemocnění a o umírajícího pacienta. V 54,55 % respondenti uvádějí, že neznají pojem konziliární tým paliativní péče. Ti co ho znají (45,45 %) uvádějí v 56 % konziliární tým paliativní péče za důležitý. Z uvedeného vyplývá, že by se měla šířit informovanost o paliativní péči ve větším rozsahu a že v našich nemocnicích je zapotřebí konziliárních týmů paliativní péče. Mezi nejdůležitější potřeby v péči o umírajícího řadí respondenti na první místo tlumení bolesti, následuje psychický stav pacienta, empatický přístup personálu, možnost 39

rozloučení s rodinou. Na pátém místě se nejčastěji objevovala výživa a hydratace, dále duchovní podpora, polohování a péče o dekubity a jako poslední uváděli respondenti prevenci vzniku dalších onemocnění. Prostor k zajištění těchto potřeb má 57,27 %, což hodnotím jako dobré. Je zřejmé, že v každém případě hraje velmi důležitou roli tlumení bolesti. V otázce co znamená důstojné umírání mohli respondenti označit všechny odpovědí, a tak se stalo v 49,09 % a opět jako nejdůležitější uváděli být bez bolesti, dále mít u sebe nejbližší, zbytečně neprodlužovat umírání a v poslední řádě mít možnost vyslovit poslední přání. Při ošetřování umírajících má 58,18 % pocity lítosti a smutku, v 18,18 % pocity zklamání a beznaděje, v 13,64 % žádné pocity nemají a v 10 % mají respondenti jiné pocity. 60,91 % respondentů odpovědělo, že nepoužívají omezení terapie. Další respondenti uváděli, že využívají withholding, DNR, paliativní péče, withdrawing, terminální extubace. U téhle otázky mě docela zarazila výše respondentů, která uvedla, že omezení terapie nepoužívá. Všichni zdravotničtí pracovníci by měli respektovat pravidlo DNR, jakožto výzvu pro dobu budoucí. Je jedno zda-li se jedna o akutní lůžka nebo lůžka na standardním oddělení. DNR bývá součástí přechodu na paliativní péči a součástí této péče není resuscitace, jelikož by nebyla pro pacienta prospěšná. S tím opět souvisí šířit informovanost jak o paliativní péči, tak o omezeních terapie. Terminální extubace využívají respondenti v 30 %, v 32,73 % ji nevyužívají. Možnost podílet se na rozhodnutí omezení terapie je rovnoměrná, v 26 % uvádějí respondenti spíše ano a v 26 % spíše ne. Ne v 24 %, ano v 12 %, 10 % neví. Z toho vyplývá, že se na rozhodování všeobecné sestry více nepodílí. Vlastní připomínky k danému tématu uvedlo pouze 5 % respondentů. Připomínky se týkaly eutanázie, že by měla být zlegalizovaná. Srovnání provádím s bakalářskými pracemi s podobným tématem. A to s bakalářskou prací Milady Vašíčkové z roku 2011, Eutanázie z pohledu zdravotníku, kde výsledky s její prací a s názorem respondentů ohledně legalizace eutanázie v ČR jsou velmi podobné. Její respondenti by v 45 % zavedli eutanázii, v mé práci jsou spíše pro legalizaci v 60, 91 % a jednoznačně pro ve 20 %. Větší počet souhlasu s legalizací 40

eutanázie může souviset s tím, že o eutanázii je čím dál větší zájem. Eutanázie sama o sobě překračuje hranici medicíny a je doslova otázkou celé společnosti. V práci Milady Vašíčkové respondenti nepovažují eutanázii jako trestný čin, stejně tak v mé práci se domnívají, že eutanázie spíše není trestným činem v 37 % a v 36 % zcela není trestným činem. V bakalářské práci Hany Mrákové z roku 2014, Etické aspekty eutanazie. by souhlasilo s legalizací eutanázie pouze 30 %. Zkoumaným vzorkem jsou laici, kteří mohli ovlivnit výsledek z důvodu neinformovanosti pojmu eutanázie a dalších možnostech léčby. V bakalářské práci Lucie Rýglové, z roku 2012, A kam se vydat na cestu poslední? (problematika eutanazie v České republice a okolních zemích), kde zkoumaným vzorkem jsou také laici, kde by jich více jak polovina dotazovaných (58 %) bylo pro legalizaci eutanázie. Srovnání eutanázie, legalizace, paliativní medicíny by mohlo být mnoho. Těmito problémy se zabývalo několik desítek absolventů, jak bakalářských prací tak i magisterských či disertačních. Ve všech pracích si troufám říct, že je výsledek stejný nebo podobný. Ovšem o problematice kategorizace léčby se zmiňuje pouze několik málo autorů. Některé studie zahrnují pro svůj výzkum pouze lékaře. Pro srovnání tedy uvádím diplomovou práci Hany Dusíkové, Kategorizace léčby nemocných z pohledu všeobecných sester. Dusíková uvádí, že s termíny vztahující se ke kategorizaci léčby nemocných, se setkává 82 % dotazovaných respondentů. V mé práci využívají respondenti kategorizace DNR 28 %, WH 35 %, WD 1 82 %, paliativní péče 5,45 %, terminální extubace 1,82 %. V 60 % nepoužívají omezení terapie. V práci Dusíkové je vysoký počet respondentů setkávajících se s touhle problematikou. V mé práci vysoký počet respondentů, který nepoužívá omezení terapie, může být buď způsoben typem oddělení na kterém pracují, nebo malou informovaností o dané problematice. Dusíková též uvádí, že většina studií, která se zabývá touhle problematikou, proto sleduje sestry pracující na intenzivních lůžkách. Ale dle mého názoru by se omezením terapie měli zabývat i pracovníci standardních lůžek. Dále srovnání se zahraničními studiemi je velmi obtížné. Jelikož vzdělávací systém sester v různých zemích probíhá jinak než u nás a i pracovní podmínky, kultura, myšlení je zcela odlišné a výsledky nelze zcela dobře srovnat. 41

2.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Eutanázie je etickým, celospolečenským dilematem, který překračuje hranici medicíny. Společnost nikdy nebude mít stejný názor na legalizaci. Vždy se najdou lidé, kteří budou nespokojení s legalizací a naopak. Na téma eutanázie se konalo již mnoho konferencí. Bohužel zda uzákonit v ČR se prozatím neshodli diskutující strany z řad lékařů, bioetiků, právníků, filozofů a jiných. Myslím si, že je dobře, že v ČR není eutanázie povolena. Stále se můžeme zdokonalovat v paliativní péči, můžeme zdokonalovat úroveň komunikace s pacienty. Medicína jde stále dopředu, máme nové technologie a léky, které jsou schopny předcházet bolestem a udržovat život nevyléčitelně nemocných na dobré úrovni. Pro praxi doporučuji systematické hodnocení bolesti a její léčbu, dostupnost opioidů, rámcové ordinace pro léčbu bolesti a jiných dyskomfortů pacienta. Proto doporučuji pro praxi pořádat další konference na toto téma. Budoucí všeobecné sestry, které se připravují na své povolání informovat o dané problematice. Seznámit je s kategorizací léčby a termíny nejvíce používané v této souvislosti. Seznámit je s možnostmi paliativní medicíny. Motivovat všeobecné sestry k prohlubování vzdělání v dané problematice. Zajistit pro ně vzdělání v této oblasti. Podporovat všeobecné sestry v zapojení se do týmu ve věcech rozhodování o kategorizaci léčby či možnostech léčby. Sjednotit systém v oblasti kategorizace léčby v ČR. Podpořit vznik konziliárních týmů paliativní péče v nemocnicích. Zvýšit dostupnost specializované paliativní péče. Snažit se o lepší pochopení k otázkám umírání a smrti, snažit se o to, aby umírání bylo chápáno jako přirozený vývoj života. Nejlépe v okruhu svých blízkých, domácím prostředí, a ne v nemocnici, využít hospicovou péči v rámci paliativní péče Usilovat o to, aby se na konec života pohlíželo ze směru lékařského, psychologického, emocionálního i duchovního. A posledním bodem je zvyšovat informovanost veřejnosti. Podporovat rodinu v přítomnosti umírajícího. Přítomnost rodiny a přátel má být vítaná, ta vždy nemocnému nejvíce pomůže, ať je personál sebevíc vyškolený a profesionální. V dnešní 42

době jsme kladně nakloněni návštěvní době v nemocnicích. Dále doporučuji dostupnost psychologa a pastorační péče. Celým základem úspěšné péče je multidisciplinární spolupráce v rámci ošetřovatelské péče. 43

Závěr Má bakalářská práce se zabývá pohledem všeobecných sester na eutanázii, paliativní péči a omezení terapie. Práce zkoumá celospolečenský problém eutanázie. Že eutanázie je trestným činem neznamená, že o ní nemůže hovořit. Pomocí odborné literatury a článků v periodicích byla vysvětlena eutanázie a spojitosti s ní, paliativní péče a v poslední řádě omezení terapie a její termíny. V práci jsou popsaný všechny definice eutanázie, tedy pasivní, aktivní, nonvoluntární, involuntární, pasivní voluntární a asistovaná sebevražda. V práci jsem též nastínila pojem marná léčba a s ní pojmy dystanázie a ortotanázie. V souvislosti s marnou léčbou jde ruku v ruce omezení terapie, tedy rozhodnutí o ukončení nebo nerozšiřování intenzivní léčby, což je složitý problém. Také jsem se zabývala legislativou eutanázie v zahraničí, zmínila suicidální turismus, který se v dnešní době rozmáhá. Zmínila jsem i příběhy spojené s eutanázií. Dotkla jsem se etických dilemat řešených s eutanázií, smrtí, obdobím na konci života. Vysvětlila jsem partnerství mezi pacientem a lékařem, dále rozdíl mezi pacientem a klientem, princip nepoškození, prospěšnosti, spravedlnosti a autonomie. Pojmy omezení terapie byly vysvětleny a považuji za nezbytnost jejich výklady dobře znát. Většina z nás si eutanázii snad spojuje s pacienty, kteří jsou nevyléčitelně nemocní, trpí, smrt je jejich vysvobozením. Jsou to např. inoperabilní zhoubné nádory, kvadruplegici, pacienti ve vigilním kómatu, kteří se ani vyjádřit nemohou. Naštěstí máme již právo na dříve vyslovené přání, které je v práci též vysvětleno. Pacient má možnost předem vyloučit postupy, které např. nepovažuje za důstojné. Nastínila jsem možnosti paliativní péče. Pozornost jsem věnovala přechodu z intenzivní péče na péči paliativní. Jakmile je jasné, že pacient v akutním kritickém stavu není v intenzivní medicíně zachranitelný, tak naší prioritou musí být důstojný odchod. Data získaná pomocí dotazníkového šetření byla zpracovaná do tabulek a grafů. Výsledky popsány v diskuzi. 44

Cílem práce bylo přiblížit názor všeobecných sester na eutanázii, což se povedlo dotazníkovým šetřením. Předpokládala jsem, že všeobecné sestry nebudou souhlasit s uzákoněním, pokud existuje paliativní léčba nebo omezení terapie. Opak se stal pravdou. Všeobecné sestry jsou spíše pro legalizaci. Tento fakt nám může ukazovat na to, že pouhá paliativní péče nebo omezení terapie nám nestačí nebo paliativní péče nevyužívají tak jak by mohly, podobné to může být i s omezením terapie. V dotazníkovém šetření jsem zjistila, že v nemocnicích by se uplatnil konziliární tým paliativní péče. Nejdůležitějším aspektem pro umírání a to i to důstojné je pro všeobecné sestry umírat bez bolesti. Dle odpovědí z dotazníkového šetření si myslím, že je zapotřebí více informací o omezeních terapie a hlavně jak je správně využívat. Z dotazníkového šetření je zřejmé, že všeobecné sestry by byly spíše pro legalizaci. Myslím si, že k tomuhle výsledku mohlo dojít i tím, že všeobecné sestry jsou málo informované, nikdo jim nenastínil argumenty proti. Můžeme se například domnívat, že naše společnost bude ochotna se zabývat paliativní péči a investovat do jejího výzkumu i v případě uzákonění eutanázie a ta zůstane chtěnou, nikdo se nebude snažit o její zneužití. Světová lékařská asociace povzbuzuje k tomu, abychom se zdrželi praktikování eutanázie, i když je v daném národě zlegalizovaná či za jistých podmínek dekriminalizovaná. (Ptáček, 2012) Neměli bychom se bát využívat paliativní péče a měli bychom ji vykonávat dobře, profesionálně a především se vší důstojnosti k člověku samému. V případě uzákonění eutanázie může dojít k tomu, že starý nemohoucí člověk se bude cítit pro společnost nadbytečný, bude volat po eutanázii, kde potom máme důstojnost lidského života. A bude si potom mladá generace vůbec vážit života? Na straně druhé stojí marnost intenzivní medicíny. Žijeme v 21. století a pokrok medicíny tak pokročil, že dokážeme zachránit i nezachranitelné, ale někdy je to medicínsky nemožné a pro člověka neprospěšné prodlužování života. V tomto případě lékař nekoná eutanázii. Musíme vědět kdy přestat léčit. Zde opět na scénu nastupuje již zmiňovaná kvalitní paliativní péče. Ovšem tahle práce nemá být návodem, zda eutanázii schválit, či neschválit, ale má být zamyšlením nad daným tématem. Myšlenka zneužití eutanázie by neměla být důvodem jejího zákazu. Můžeme mluvit o tom, že pokud máme právo na život, tak máme právo i na smrt. Lékaři již dnes rozhodují o vzniku života (asistovaná reprodukce), proč by 45

tedy nemohli rozhodovat i o jeho konci. Na straně druhé naše společnost přijala interrupci, zánik života, kdy se zase dostáváme do střetu zájmu, uměle prodlužujeme život všemi prostředky, abychom nakonec odebrali orgány pacienta u kterého jsme prokázali smrt mozku k transplantaci. (Pafko, 2015) Čím více si budeme uvědomovat svoji smrtelnost, tím více budeme vnímavější k potřebám pacientům stojících na prahu smrti. Nejvíce bych chtěla upozornit na fakt, že přechod z intenzivní péče na paliativní, není pasivní eutanázií a měli bychom si toho být vědomi. Na tento fakt poukazuje prof. MUDr, Pavel Ševčík, Csc. 46

Seznam použité literatury 1. BARTŮNĚK, Petr, Dana JURÁSKOVÁ, Jana HECZKOVÁ a Daniel NALOS (eds.), 2016 Vybrané kapitoly z intenzivní péče. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., Sestra (Grada). 712 s. ISBN 978-80-247-4343-1. 2. ČERNÝ, David a Adam DOLEŽAL (eds.), 2013 Smrt a umírání: etické, právní a medicínské otazníky na konci života. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, Edice Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky. 251 s. ISBN 978-80-87439-15-9. 3. DANIELOVÁ, Lenka, 2016, Etika umírání a smrti, Jihlava, Bakalářská práce, Vysoká škola polytechnická Jihlava, katedra zdravotnických studií 4. Dignitas [online]. [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: http://www.dignitas.ch/index.php?option=com_content&view=article&id=22&l ang=en 5. DUSÍKOVÁ, Hana, 2012, Kategorizace léčby nemocných z pohledu všeobecných sester, Brno, Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Lékařská fakulta 6. HAŠKOVCOVÁ, Helena, 2015, Lékařská etika. Čtvrté, aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Galén, 225 s. ISBN 978-80-7492-204-6. 7. KAPOUNOVÁ, Gabriela, 2007, Ošetřovatelství v intenzivní péči. Vyd. 1. Praha: Grada, Sestra (Grada). 350 s. ISBN 978-80-247-1830-9. 8. KUTNOHORSKÁ, Jana. 2007, Etika v ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 163 s. Sestra. ISBN 978-80-247-2069-2. 9. MATOCHOVÁ, Soňa, 2009, Etika a právo v kontextu lékařské etiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 206 s. Disertační práce. ISBN 978-80-210-4757- 0. 10. MRÁKOVÁ, Hana, 2014, Etické aspekty eutanazie, Zlín, Bakalářská práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 11. MUNZAROVÁ, Marta, 2008, Proč ne eutanazii, aneb, Být, či nebýt?. Vyd. v KNA 2. V Kostelním Vydří: Pro občanské sdružení Ecce homo vydalo Karmelitánské nakladatelství, 87 s. ISBN 978-80-7195-304-3. 12. PAFKO, Pavel, 2015 Tempus medicorum, Myšlenka zneužití eutanázie by neměla být důvodem jejího zákazu, Roč. 24, č. 6 (2015), s. 8, ISSN 1214-7524 47

13. PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK, 2011, Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada, Edice celoživotního vzdělávání ČLK. 528 s. ISBN 978-80-247-3976-2. 14. PTÁČEK, Radek a kol., 2014, Etické problémy medicíny na prahu 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, Edice celoživotního vzdělávání ČLK. 519s. ISBN 978-80- 247-5471-0. 15. PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK, 2012, Eutanazie - pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, Edice celoživotního vzdělávání ČLK. 256 s. ISBN 978-80-247-4659-3. 16. RÝGLOVÁ, Lucie, 2012, A kam se vydat na cestu poslední? (problematika eutanazie v České republice a okolních zemích), Jihlava, Bakalářská práce, Vysoká škola polytechnická Jihlava, katedra cestovního ruchu 17. SLÁMA, Ondřej, Ladislav KABELKA a Jiří VORLÍČEK, 2011, Paliativní medicína pro praxi. 2., nezměn. vyd. Praha: Galén, 363 s. ISBN 978-80-7262-849-0. 18. ŠEVČÍK, Pavel a Martin MATĚJOVIČ (eds.), 2014, Intenzivní medicína. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Galén, 1195 s. ISBN 978-80-7492-066-0. 19. VÁCHA, Marek, KÖNIGOVÁ, Radana a MAUER, Miloš, 2012, Základy moderní lékařské etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 302 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7367-780-0. 20. VAŠÍČKOVÁ, Milada, 2011, Eutanázie z pohledu zdravotníku, Jihlava, Bakalářská práce, Vysoká škola polytechnická Jihlava, katedra zdravotnických studií 21. WILKINSON, Dominic, 2011, Current opinion in anesthesiology, Jak poznat, kdy přestat: marnost intenzivní léčby, Roč. 2, č. 3 (2011), s. 67-72, ISSN 1804-204X 48

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1 Chápání pojmu paliativní péče 32 Tabulka 2 Nejdůležitější potřeby v péči o umírající 34 Graf 1 Pohlaví respondentů 25 Graf 2 Délka praxe respondentů 26 Graf 3 Typ oddělení, na kterém pracují respondenti 27 Graf 4 Nejvyšší dosažené vzdělání 28 Graf 5 Specializační studium 28 Graf 6 Chápání pojmu eutanázie 28 Graf 7 Souhlas s eutanázií 29 Graf 8 Názor na legalizaci 30 Graf 9 Žádost pacienta o ukončení života 30 Graf 10 Je eutanazie trestný čin 31 Graf 11 Zkušenosti s umírajícími pacienty 31 Graf 12 Znalost pojmu konziliární tým paliativní péče 33 Graf 13 Je tým konziliární paliativní péče důležitý 33 Graf 14 Prostor k zajištění potřeb zmíněných v předešlé otázce 35 Graf 15 Co znamená důstojné umírání 35 Graf 16 Pocity při ošetřování umírajících 36 Graf 17 Používání omezení terapie 36 Graf 18 Používání terminální extubace 37 Graf 19 Možnost se podílet na rozhodnutí omezení terapie 37 Graf 20 Vlastní připomínky 38 49

Seznam použitých zkratek AMB ARIP ARO Bc. ambulance specializační vzdělávání v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péči anesteziologicko-resuscitační oddělení vysokoškolský titul bakalář č. číslo ČR DIP DNR FN JIP Mgr. NUP odd. OUP PK-JIP SSSR Tzv. USA VOŠ WD WH ZZS Česká republika dlouhodobá intenzivní péče do not resuscitation neresuscitovat Fakultní nemocnice jednotka intenzivní péče vysokoškolský titul magistr nízkoprahový příjem oddělení oddělení urgentního příjmu psychiatrická klinika jednotka intenzivní péče Svaz sovětských socialistických republik takzvaně Spojené státy americké vyšší odborná škola/vzdělání withdrawing therapy ukončení léčby withholding therapy nerozšiřování léčby zdravotnická záchranná služba 50

Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Žádost o povolení k výzkumu 51

Příloha č. 1 Dotazník Vážení respondenti, jmenuji se Jana Fraňková a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické Jihlava, obor všeobecná sestra. V rámci své bakalářské práce provádím průzkumné šetření zdravotních sester na téma: Eutanazie. Obracím se na Vás s prosbou vyplnění dotazníku, dotazník je zcela anonymní. Děkuji Vám za ochotu a čas. 1. Vaše pohlaví: Žena Muž 2. Délka Vaší praxe: 3. Na jakém typu oddělení pracujete? 4. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské Bc. Vysokoškolské Mgr. 5. Absolvovali jste specializační studium? Ano, jaké? Doplňte prosím. Ne 6. Jak chápete pojem eutanazie? (můžete označit více odpovědí) Vražda Sebevražda Pomoc člověku, který trpí nevyléčitelnou chorobou Úmyslné ukončení života člověka jinou osobou na jeho vlastní žádost Nedokážu říci Jinak, uveďte 7. Souhlasíte s eutanázií? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 8. Jaký je Váš názor na legalizaci eutanazie? Jsem jednoznačně pro legalizaci Jsem spíše pro legalizaci Nevím Jsem spíše proti legalizaci Jsem jednoznačně proti legalizaci 9. Požádal Vás někdy pacient o eutanázii? ano ne 10. Je eutanazie podle Vašeho názoru trestný čin? Ano Spíše ano Nevím

Spíše ne Ne 11. Máte zkušenosti s umírajícími pacienty? Ano Ne 12. Jak chápete pojem paliativní péče? Prosím uveďte... 13. Znáte pojem konziliární tým paliativní péče? Ano Ne Pokud je Vaše odpověď ne, pokračujte prosím k otázce číslo 15 14. Považujete konziliární tým paliativní péče za důležitý? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 15. Co je podle Vás nejdůležitější v péči o umírající? Očíslujte od 1, kdy 1 je nejdůležitější po 8, kdy 8 je nejméně důležitá.. Prevence vzniku dalších onemocnění (např. zápal plic). Tlumení bolesti. Psychický stav pacienta. Možnost rozloučení s rodinou. Empatický přístup personálu. Výživa, hydratace. Polohování, péče o dekubity. Duchovní podpora 16. Máte čas a prostor k zajištění těchto potřeb? Ano Ne 17. Co podle Vás znamená důstojné umírání? (můžete označit více odpovědí) Být bez bolesti Možnost mít u sebe nejbližší Mít nárok vyslovit poslední přání Zbytečně neprodlužovat umírání 18. Jaké pocity máte při ošetřování umírajících? Žádné pocity nemám Pocity lítosti a smutku Pocity zklamání a beznaděje Jiné 19. Používáte nějaké omezení terapie/kategorizaci léčby? Ano, uveďte jaké... Ne 20. Používáte terminální extubace? Ano Spíše ano

Nevím Spíše ne Ne 21. Má u Vás sestra možnost se podílet na rozhodnutí kategorizace léčby? Ano Spíše ano Nevím Spíše ne Ne 22. Chcete-li k tématu eutanazie uvést ještě vlastní připomínku, zde prosím............

Příloha č. 2