8 A 61/2011-31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Česká televize, žaloba ze dne se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované sp. zn./ident.: 2010/1153/LOJ/ČES ze dne 2.11.2010, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Pokuta uložená rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání spis. zn. loj. /4030/2010 ze dne 2.11.2010 se snižuje na 1 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou dne 9 dne 22.3.2011 domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp. zn./ident.: 2010/1153/LOJ/ČES ze dne 2.11.2010, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 300.000 Kč za porušení čl. IV bod 12 zákona č. 304/2007 Sb. ve spojení se zákonem č. 231/2001 Sb., neboť dne 30.9.2010 na programu ČT4 Sport, překročil denní limit reklamy, který na programu ČT1 nesmí přesáhnout 0,75 % denního vysílacího času, na ostatních programech (tedy ČT2, ČT24 a ČT4 Sport)nesmí přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, což představuje denní limit 432 sekund, o 43 sekund, neboť v sedmi reklamních blocích bylo celkem odvysíláno 475 sekund reklamy.
pokračování 2 Z obsahu správního spisu vyplývá, že je zde založeno upozornění vydané žalobci na porušení ustanovení 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. ze dne 1.8.2007, oznámení o zahájení správního řízení pro porušení zákona ze dne 8.10.2010, dále vyjádření žalobce k zahájení řízení ze dne 19.10.2010. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, že nedošlo k prokázání překročení limitu reklamy a to z toho důvodu, že blok, který byl odvysílán nenaplňoval znaky reklamy, dále namítal zkrácení svých práv v řízení, kdy nebyl seznámen s podklady pro rozhodnutí, když ani z rozhodnutí samotného nelze seznat jaké podklady Rada ke svým závěrům použila. Dále namítal, že není zřejmé jak žalovaná dospěla k závěru, že došlo ke spáchání deliktu když vychází jen s faktu, že se žalobce přiznal, když dle jeho názoru samotné přiznání potencionálního pachatele deliktu nestačí. Dále namítal nesrozumitelnost a nezákonnost hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty, která považuje jednak za svévolné a jednak namítal, že z nich nevyplývá, proč Rada dospěla právě k takové výši, v jaké pokutu uložila. Pokud jde o otázku upozornění na dřívější porušení zákona namítal, že Radou argumentované v napadeném rozhodnutí není typově shodné s aktuálním projednávaným deliktem, když je nutno přihlédnout k tomu, že podle dřívější úpravy žalobkyně sčítala celkovou dobu reklam, zatím co dnes má limity stanovené pro každý svůj program samostatně. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 11.4.2011 navrhl žalobu zamítnout s tím, že odkázal na odůvodnění svého žalobou napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze na řídil ve věci jednání, které se konalo dne 31.5.2011, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto : Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ust. 59 odst. 1 zákona o vysílání upozorní Rada provozovatele vysílání na to, že porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, a stanoví mu lhůtu k nápravě. Smyslem a účelem citovaného ustanovení je zajistit, aby provozovatel vysílání nebyl potrestán za deliktní jednání, jehož si nebyl vědom, tzn. aby nebylo prvním úkonem vůči provozovateli oznámení o zahájení řízení o uložení pokuty za správní delikt. Zákonodárce mu
pokračování 3 tak dává prostor k dobrovolné nápravě závadného jednání. Tímto se realizuje preventivní funkce správního trestání. Zákon o vysílání však nijak nespecifikuje charakter upozornění a ani nestanoví, do jaké míry musí být konkrétní. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 99/2010-82 je třeba vnímat upozornění v materiálním smyslu, tedy jako předání informace, že provozovatel porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. Musí tedy existovat alespoň rámcová věcná souvislost mezi upozorněním a pozdějším jednáním provozovatele vysílání, které Rada vyhodnotila jako deliktní. Upozornění má poskytnout provozovateli vysílání informaci o budoucí praxi Rady, tj. o tom, jaký obsah odvysílaných pořadů podle jejího názoru není v souladu se zákonem o vysílání a bude sankcionován. Z uvedených důvodů musel soud námitku na, že nebyly dány předpoklady k uložení sankce s ohledem na upozornění vydané žalobci na porušení ustanovení 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. dne 1.8.2007. Inkriminovaným rozhodnutím, byl žalobce upozorněn na porušení 50 odst. 1 citovaného zákona, když dne 16.3.2007 v součtu reklamních časů programů ČT1 a ČT2 odvysílal celkem 904 sekund reklamy, což představuje 40 sekund nad povolený denní limit. Žalobci tedy byla předána dostatečná informace, že jako provozovatel televizního vysílání porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. Je nesporné, že tedy existuje alespoň rámcová věcná souvislost mezi upozorněním a pozdějším jednáním provozovatele vysílání, které Rada vyhodnotila jako deliktní. Podle 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel televizního vysílání ze zákona nesmí do vysílání zařazovat reklamu a teleshopping s výjimkou reklamy zařazované do vysílání programu v přímém spojení s vysíláním sportovní či kulturní události, je-li vysílání takové reklamy nezbytnou podmínkou k získání práv k televiznímu vysílání sportovní nebo kulturní události. Je-li do vysílání programu provozovatele ze zákona zařazována reklama podle věty prvé, nesmí čas vyhrazený takové reklamě přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, přičemž v době od 19.00 hodin do 22.00 hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny. Přímým spojením reklamy s vysíláním sportovní či kulturní události se rozumí zařazení reklamy do programu bezprostředně před vysíláním sportovní či kulturní události, bezprostředně po jejím odvysílání a zařazování do přestávek takové události. Podle čl. IV. odst. 12 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona na programu ČT 1 nesmí v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání přesáhnout 0,75 % denního vysílacího času. Čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona na ostatních programech nesmí v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času na každém z těchto programů. Provozovatel vysílání ze zákona může podíl podle předchozích ustanovení zvýšit vysíláním teleshoppingu až na 5 % denního vysílacího času na každém z vysílaných programů. Vysílání reklam a teleshoppingových šotů u provozovatele vysílání ze zákona v době od 19.00 hodin do 22.00 hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny na každém z vysílaných programů.
pokračování 4 Nepatřičnou shledal soud námitku týkající se neprokázání překročení denního limitu reklamy Českou televizí, a proto tuto námitku odmítl. V oznámení o zahájení správního řízení ze dne 8.10.2010 žalovaná expressis verbis uvedla, že při pravidelné kontrole reklamních dat v systému Teramos bylo zjištěno, že provozovatel Česká televize překročil dne 30.9.2010 na programu Č Sport zákonem povolený denní limit reklamy. Toto zjištění systému Teramos žalobce ve svém vyjádření ze dne 19.10.2010 nijak nezpochybnil, nýbrž konstatoval s odkazem na podklady media master, s.r.o. a Hlášení o vysílání ze dne 30.9.2010, že povolený denní limit reklamy ve vysílání programu ČT4 Sport dne 30.9.2010 skutečně byl překročen o 43 sekund. Zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu 3 správního řádu, je tedy nutno považovat za nesporné. Pokud žalobce namítal zkrácení na svých právech v průběhu správního řízení, neboť žalovaná neměla seznámit žalobce s podklady pro rozhodnutí, musel soud odmítnout i tuto námitku jako nepatřičnou. V oznámení o zahájení správního řízení ze dne 8.10.2010 žalovaná expressis verbis poučila o průběhu správního řízení, a to včetně práva účastníka nahlížet do spisu a povinnosti správního orgánu dle 50 odst. 1, 3 jakož i 51 odst. 1, 2 správního řádu. Jak je zřejmé ze správního spisu, žalobce své právo nahlížet do spisu a seznámit se tak s podklady pro rozhodnutí, nevyužil. Vzhledem k tomu, že překročení denního limitu reklamy ve vysílání programu ČT4 Sport, tedy zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu 3 správního řádu, bylo nutno v této věci považovat za nesporné, nemohl soud žalobci v jeho námitce přisvědčit.. Rovněž námitce týkající nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí nemohl soud přisvědčit. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí, identicky stejně jako v oznámení o zahájení správního řízení, detailně popsala reklamní bloky zařazené do vysílání programu ČT4 Sport dne 30.9.2010. Konstatovala, že bylo v sedmi reklamních blocích odvysíláno celkem 475 sekund reklamy a že tedy došlo k překročení denního limitu reklamy o 43 sekund. Dále odkázala na příslušná zákonná ustanovení, která byla tímto jednáním porušena. Poukázala rovněž na skutečnost, že žalobce se znovu dopustil porušení 59 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., za což již byl sankcionován dne 20.3.2008 rozhodnutím sp. zn. 2008/54/HOL/ČTV, kdy mu byla uložena pokuta ve výši 200.000 Kč. Podle 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5.000 Kč do 2,500.000 Kč uloží Rada provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro obchodní sdělení a skrytá obchodní sdělení. Pokud jde o uloženou výši pokuty, Rada se vypořádala se řádně se všemi kritérii stanovenými pro uložení pokuty zákonem. Nicméně soud s přihlédnutím k jiným rozhodnutí žalované dospěl k závěru, že sankce uložená ve výši 300.000 Kč není úměrná, a proto výši uložené pokuty snížil na jeden tisíc Kč. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
pokračování 5 O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. 60 odst.1 s.ř.s. a contrario, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu nevznikly žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v 102 a násl. s.ř.s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Praze dne 31. května 2011 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Simona Štěpinová