Kapesní slovník MEDICíNY

Kapesní slovník MEDICíNY

Doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. MUDr. Jan Hugo Kapesní slovník MEDICíNY výkladový slovník lékařských termínů pro širokou veřejnost Třetí vydání Maxdorf

Martin Vokurka, Jan Hugo: Kapesní slovník medicíny, 3. vydání Ochranné obchodní známky (chráněné názvy) léků ani dalších výrobků nejsou v knize zvlášť zdůrazňovány. Z absence označení ochranné známky proto nelze vyvozovat, že v konkrétním případě jde o název nechráněný. Toto dílo, včetně všech svých částí, je zákonem chráněno. Každé jeho užití mimo úzké hranice zákona je nepřípustné a je trestné. To se týká zejména reprodukování či rozšiřování jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, fotografického či elektronického), ale také ukládání v elektronické formě pro účely rešeršní i jiné. K jakémukoli využití díla je proto nutný písemný souhlas nakladatele, který také stanoví přesné podmínky využití díla. Písemný souhlas je nutný i pro případy, ve kterých může být udělen bezplatně. Martin Vokurka, Jan Hugo, 2005, 2008, 2013 MAXDORF, 2005, 2008, 2013 Cover layout MAXDORF, 2005, 2008, 2013 Cover photo NiDerLander / istockphoto.com Vydal MAXDORF s. r. o., nakladatelství odborné literatury, Na Šejdru 247, 142 00 Praha 4, e-mail: info@maxdorf.cz, internet: www.maxdorf.cz Tisk: Books Print s.r.o. Printed in the Czech Republic ISBN 978-80-7345-369-5

Upozornění Tato kniha je slovníkem základních lékařských termínů. Rozhodně není léčebnou nebo diagnostickou pomůckou pro laiky. Proto příznaky, diagnostické postupy či informace o léčbě pokud jsou u některých nemocí uvedeny jsou jen příkladem (byť pečlivě vybraným a zváženým) pro lepší pochopení pojmu a jeho souvislostí. Nelze jimi nahradit pečlivé lékařské vyšetření, na jehož základě je lékař schopen posoudit zdravotní stav či eventuální onemocnění v plné šíři a složitosti a pak stanovit léčebný postup a prognózu. Při opakování v textu odstavce je heslo zkracováno pouze prvním písmenem Informace o lékařských slovnících najdete na www.slovniky.cz

Předmluva k třetímu vydání Kapesní slovník medicíny je nejmenší, a také nejmladší z trojice lékařských slovníků nakladatelství Maxdorf. Jeho první vydání vyšlo v roce 2005, zatímco Praktický slovník medicíny byl poprvé vydán v roce 1994 a Velký lékařský slovník se objevil v roce 2002. Každý z těchto slovníků dnes zaujímá na českém knižním trhu své místo. Velký lékařský slovník obsahuje ve svém aktuálním 9. vydání 41 000 hesel, a je určen především odborníkům ve zdravotnictví a rovněž těm laikům, kteří se o medicínu hlouběji zajímají. Praktický slovník medicíny se svými 11 000 hesly je po téměř 20 letech na trhu oblíbený jak u odborné, tak laické veřejnosti. Třetí vydání Kapesního slovníku medicíny obsahuje přibližně 3500 hesel. Jde o pečlivý výběr těch pojmů, které by měl znát každý, kdo s medicínou přichází častěji do styku. V posledních dvou desetiletích se i v české medicíně prosadil princip partnerství lékaře a pacienta. Dnes víme, že dobře informovaný pacient má větší šanci na vyléčení. Skutečnost, že nemocný má dnes přístup ke své zdravotní dokumentaci, však odstraňuje jen jednu ze dvou bariér: tou druhou je lékařská terminologie. A zde je právě jedna z úloh lékařských výkladových slovníků včetně Kapesního slovníku medicíny. Přáním autorů je, aby i třetí vydání slovníku pomáhalo při odstraňování této překážky, a přispívalo tak k porozumění mezi pacienty a lékaři. Praha, říjen 2013 doc. MUDr. Martin Vokurka, CSc. MUDr. Jan Hugo 6

Jak pracovat se slovníkem Výběr hesel Slovník obsahuje přibližně 3500 základních pojmů medicíny. Patří k nim pojmenování orgánů lidského těla a jejich částí, názvy běžných chorob, lékařských vyšetření, běžných choroboplodných zárodků, ozna čení skupin léků a názvy některých konkrétních léků. Z prak tických důvodů jsou rovněž uvedeny běžné zkratky. Věříme, že jednou z hlavních úloh slovníku je umožnit poučení a orientaci s minimálními vstupními znalostmi. Důraz na srozumitelnost a přístupnost patří mezi základní principy lexikografické praxe nakladatelství Maxdorf. Termíny české a cizí Slovník odráží aktuální lékařskou terminologii tak, jak ji lékaři v hovoru i v psané formě užívají. Převládají v ní slova cizího původu, přestože mají své české ekvivalenty lékař dá zpravidla přednost termínu anemie před jeho českým (a dokonce výstižnějším) překladem chudokrevnost. Ve většině případů je proto výklad uveden u latinského (či řeckého) termínu, u českého ekvivalentu je pouze odkaz na cizojazyčné heslo. Některé pojmy se ovšem i v odborné mluvě užívají častěji v české verzi (např. kloub, srdce, žaludek). V těchto případech je výklad uveden u českého hesla, popř. s odkazem na příslušné názvy latinské či řecké. Lékařské termíny latinského a řeckého původu se užívají většinou v počeštěné formě (hepatitida místo hepatitis) a nejsou v hovoru pociťovány jako cizí, přinejmenším ne z hlediska syntaktického. Lékařská terminologie však obsahuje i řadu výrazů a slovních spoje ní, které 7

jako cizí vnímány jsou (facies, pavor nocturnus) a užívají se především jako názvy. U těchto výrazů, ale i u většiny anatomických názvů užívaných v původním latinském tvaru (femur, fibula, ulna), je za heslem uvedena zkratka označující příslušný jazyk lat., řec., angl., něm. apod. Ovšem jako ve všem, co není kodifikováno, nýbrž je věcí úzu, mohou se v jednotlivých případech názory různých lékařů na to, co se chápe ja ko cizí, lišit. V pravopisu odborných hesel jsme zvolili ve většině případů jeho progresivní variantu, pokud je již v lékařské literatuře a ve veřejnosti dostatečně rozšířena. V případech, kde se progresivní způsob transkripce teprve začíná prosazovat (např. thorax, thalamus nebo koncovka -ismus), jsme se důsledně přidrželi konzervativní varianty. Výslovnost cizích slov Výslovnost je uváděna pouze tehdy, je-li odlišná od psaného tvaru. Z praktických důvodů jsme upustili od zavádění zvláštních znaků pro hlásky, které se nevyskytují v češtině (např. angl. roomin g -in, vysl. rumin-in, správněji např. ru:ming-in). Podobně nejsou uváděny délky samohlásek. Správná výslovnost vlastních jmen v názvech nemocí a syndromů často neodpovídá výslovnosti u nás obvyklé např. Buergerova nemoc se běžně vyslovuje bürg(e)rova. Poznámky k chemickému názvosloví Na rozdíl od lékařské terminologie je chemické názvosloví kodifikováno a oficiální názvy chemických látek se často pravopisem liší od tvarů obvyklých v medicíně. Například zakončení názvů enzymů má v chemickém názvosloví pravopisnou formu -asa (amylasa), zatímco v medicínském kontextu -áza (amyláza). Podobně zakončení sacharidů -osa, resp. -óza (glukosa glukóza). Důsledné uvádění oficiálních chemických názvů by neodpovídalo duchu slovníku, který chce zachytit současný medicínský úzus. 8

Přehled použitých zkratek aj. a jiné am. americký angl. anglicky, anglický apod. a podobně atd. a tak dále atp. a tak podobně cca circa, přibližně čes. česky, český ČR Česká republika dosl. doslova dř. dříve, dřívější event. eventuálně, popřípadě ev. eventuálně, popřípadě fr. francouzsky, francouzský fyz. fyzikální, ve fyzice hl. hlavně, hlavní hovor. hovorový výraz chem. chemický, v chemii j.č. jednotné číslo lab. laboratorní lat. latinsky mj. mimo jiné mn. č. množné číslo např. například nar. narozen, -a nejč. nejčastěji, nejčastější něm. německy, německý obv. obvykle, obvyklý odb. odborný popř. popřípadě př. příklad příb. příbuzné příč. příklad nejčastějších příčin příd. jm. přídavné jméno pův. původně, původní resp. respektive řec. řecky řidč. řidčeji spec. speciální, speciálně srov. srovnej stř. střední syn. synonymum tj. to jest tzn. to znamená tzv. tak zvaný um. uměle, umělý vč. včetně větš. většinou vysl. vyslov zast. zastaralý výraz zdrav. zdravotnický zdrob. zdrobnělý výraz zejm. zejména zkr. zkratka, zkracuje se zvl. zvláště 2. p. druhý pád (genitiv) 9

A a. zkr. pro arterii, tepnu (lat. arte ria). A. carotis krkavice (karotida) abázie neschopnost chůze, obv. spojena s as tá zií abdomen lat. břicho. Část trupu pod hrudníkem. V břišní dutině jsou zejm. orgány trávicího, mo čového a po hlavního systému s příslušnými cé vami a nervy. V horní části je břišní dutina oddělena bránicí od dutiny hrudní, dolů pře chází plynule do pánve abdukce odtažení, pohyb směrem od osy těla (končetiny). Opak: addukce abduktor sval, který provádí v urči tém kloubu odtažení. A. v ramenním kloubu je např. deltový sval aberace odchylka ablace snesení, odnětí. Odstranění části těla či tkáně. Druh chirurgického výkonu. A. nehtu, a. prsu (mastektomie) abortus lat. potrat. Vypuzení či odstranění plodu z dělohy před ukončením 28. týdne těhotenství, kdy plod ještě není schopen samostatného pře žití. Zahrnuje potrat samovolný (spon tánní) a potrat umělý (interrupci) včetně kriminálního. Samovolný potrat se projevuje obv. krvácením, později otevřením děložního hrdla a od tokem plodové vody abrupce odtržení. A. šlachy od úponu. A. placenty (předčasné odloučení placenty od stěny dělohy) absces chorobná dutina vzniklá zánětem a vyplněná hnisem. Může vzniknout v jakém ko liv orgánu, způsobuje je ho poškození a vyvo lá vá i celkové pří znaky (horečku, hubnutí, nechutenství aj.) absence krátká ztráta vědomí, která není provázena pádem. Objevuje se obv. u epilepsie, zejm. u dětí absorpce vstřebávání, např. z trávicího ústrojí (potravy, vody, léku) abstinenční syndrom souhrn příznaků, které jsou důsledkem odnětí, resp. nedostatku drogy, na niž je vytvořena závislost. V zásadě rozlišujeme mezi a. s. psychickým (duševním) a fyzic kým (tělesným) abulie ztráta vůle a iniciativy, neschopnost zahájit činnost. Provází např. těžkou depresi či schizofrenii abúzus nadměrné užívání, zneužívání (nejč. nadužívání drog), též užívání v nevhod nou dobu (práce, těhotenství) acefalus zrůda bez hlavy acetabulum lat. kloubní jamka kyčelního kloubu ace ton dimethylketon (CH 3 COCH 3 ), organická látka, která v organismu vzni ká při nad měr ném spalování tuků (při hla dovění a těžké cukrovce). Lze jej prokázat v moči a u dia betického kómatu je cítit v dechu acetylcystein látka usnadňující vykašlávání hlenu (mukolytikum). Její účinek spočívá v snížení viskozity hlenu. Užívá se rovněž při otravách některými léky (např. paracetamolem) acetylcholin látka přenášející vzruchy v nervové soustavě (neurotransmiter). Uplatňuje se v para sym pa tic kém nervo- 11

acetylcholinesteráza vém systému, dále v moz ku, při nervosvalovém přenosu v kos terním svalstvu a v ně kterých místech sym patického ner - vového systému acetylcholinesteráza (zkr. AChE) enzym, který rozkládá acetyl cholin, a tlumí tak jeho působení na synap si. A. je inhibována orga no fosfáty, což je podstatou otravy jimi způ so be né acetylsalicylová kyselina látka užívaná k potlačení bolesti (analgetikum), snížení horečky (antipyretikum) a ve větších dávkách i k po tlačení zánětu (antirevmatikum). Jeden z nej běžnějších léků, jehož použití je velmi široké: chřipka a podobné virózy, bolesti kloubů a hlavy, horečka, potné kúry aj. K nežá doucím účinkům patří zejm. zažívací obtíže s nebez pe čím vzniku krvácejícího vředu žaludku či dvanáctníku a alergie u některých citlivých jedinců acidobazická rovnováha (zkr. ABR) rovnováha mezi kyselinami a zásaditými látkami v těle, tj. mezi jejich tvorbou na jedné straně a vylučováním na straně druhé acidóza porucha acidobazické rovnováhy ve prospěch kyselin, tj. jejich zvýšená tvorba či snížené vylučování (zadržení), popř. zvýšené ztráty látek zásaditých. Metabolickou a. působí např. zvýšená tvorba kyselin v těle při hladovění, ně kterých otravách či při těžké cukrovce, zadržení kyselin v těle při selhání ledvin nebo ztráty zásaditých látek při průjmech. Respirační a. vzniká zadržením oxidu uhličitého při selhávání dechových funkcí (snížené ventilaci) aciklovir (acyklovir, zkr. ACI) látka působící místně či celkově proti viru herpes simplex i VZV. Léky: Herpesin, Zovirax acne (vysl. akne) lat. akné acquisitus (vysl. akvizitus) lat. získaný ACTH zkr. hormon předního laloku hypofýzy, který řídí činnost kůry nadledvin (adre nokorti ko tro p ní hormon) [angl. adrenocorticotropic hormone] ad integrum lat. úplně, zcela ad manum medici lat. do rukou lékaře ad usum externum (vysl. uzum) lat. k zev ní mu užití. Např. masti, oční kapky apod. ad usum internum (vysl. uzum) lat. k vnitř ní mu užití. Např. tablety, injekce apod. adamantinom nádor čelisti vycházející ze základů zubní tkáně (z ada mantoblastů). Jiný název: ameloblastom. Nádor je větš. benigní, projevuje se jako cysta v dolní čelisti Adamsův-Stokesův záchvat (vysl. edemz, stouks) náhlá ztráta vědomí způsobená závaž nou poruchou srdečního ryt mu (arytmií) s vý raz ným poklesem srdečního výdeje a poru še ným zásobením mozku krví. Příčinou je úplný atrio ven tri kulární blok. K léčbě se často užívá trvalé kardiostimulace [Robert Adams 1791 1875 brit. lékař; William Stokes 1804 1878 brit. lékař] Addisonova nemoc (vysl. edizn) nedostatečnost kůry nadledvin projevující se nedostatkem jejích hormonů, zejm. glukokortikoidů. Vzniká při po škození nadledvin, např. auto imu nit ním procesem, vzácněji tuberkulózou [Thomas Addison 1793 1860 angl. lékař] Addisův sediment kvantitativní vyšetření močového sedimentu. Vyžaduje 24hodinový sběr moči [Thomas Addis 1881 1949 am. lékař] addukce (vysl. ad-dukce) přitažení, pohyb směrem k ose (těla, končetiny). Opak: abdukce adduktor sval, který provádí v ur či tém kloubu přitažení 12

adenohypofýza přední lalok hypofýzy tvořící hormony, které řídí další žlázy s vnitřní sekrecí (pohlavní žlázy, kůru nad ledvin, štítnou žlázu), ovlivňují těles ný růst a činnost mléčné žlázy adenoidní vegetace zbytnění nosní (nosohlta no vé) mandle. Podobně jako krční mandle (ton zi la) je i nosní tvořena zejm. lymfatickou tká ní. Ke zbytnění dochází nejč. u dětí, vliv má infekce i vnější prostředí a alergie. Zvětšená mandle tvoří překážku v oblasti nosohltanu, která ty picky mění hlas, ztěžuje dýchání, způsobuje čas těj ší infekce, nedoslýchavost (vztah k vy ústění Eusta chovy trubice) i něk teré psychické poru chy. Léčba je často chirurgická (adenotomie) adenokarcinom zhoubný nádor ze žlá zového epitelu. Může mít v růz né mí ře zachovanou strukturu žlázy a její pro dukci (např. hlenu). Vyskytuje se v tlustém střevě, žaludku, slinivce břišní, plicích aj. adenom nádor ze žlázové tkáně (žlázového epitelu), strukturou se podobá původnímu orgánu, může mít i zachova nou sekreci. Na rozdíl od adenokarcinomu je nezhoubný, ale v některých případech existuje riziko jeho malignizace (zhoubného zvrhnutí). Proto se některé a. (např. ve střevě) odstraňují. A. mo hou být nejen ve žlázách se zevní sekrecí (zažívacím ústro jí), ale i ve žlázách s vnitřní se krecí (hypofýze, štítné žláze, nadledvi ně apod.). Takové a. mo hou někdy pro dukovat nadměrná množ ství hor monu, stát se tak příčinou hor monální poruchy adenoviróza onemocnění způsobené adenoviry. Např. akutní záněty horních dýchacích cest ( chřipková viróza), ke ratokonjunktivitida (zánět spojivek a ro hovky), popř. zánět plic. Adenoviry mo hou způsobit i prů jmová onemocnění, záněty močových cest aj. adrenalektomie ADHD angl. zkr. porucha kombinující poruchu pozornosti a hyperaktivitu, tradiční název též lehká (minimální) mozková dysfunkce adheze srůst, slepení. Např. pooperační srůsty v dutině břišní adiadochokineze neschopnost provádět rychlé rytmické pohyby. Provází zejm. poruchy mozečku adiktologie obor zabývající se závislostmi adipózní tukový adnátní vrozený. A. syfilis adnexitida 1. zánět děložních adnex (dosl. přívěšků, tj. vejcovodů a vaječní ků), která jsou často po stižena současně (zánět va ječníku oofo ri ti da, zánět vejcovodu salpingitida). Zánět vejcovodu vzniká nejčastěji šířením z dělohy, zánět vaječníku může vznikat též šířením z apendixu (jehož zánětu se někdy podobá). Zá nět může být akutní nebo chronický. Akutní vzniká náhle, projevuje se boles tivostí břicha a podbřišku, nucením na moč, cel kovými přízna ky zánětu (ho rečkou, únavou apod.). Chro nický má pří znaky méně bouřlivé, mohou být po ruchy menstruace, sexuální poruchy (např. algopa reunie). Nebez pečným dů sledkem zá ně tu může být ne plod nost, proto je nutná energická a včas ná léčba, někdy s chirurgic kým od stra ně ním apendixu (apen d ek to mií) 2. zánět pří datných or gánů muž ské ho pohla vního ústrojí (pro s ta ty, semenných váčků) adnexotomie (adnexektomie) chirurgické od stra nění adnex, tj. vaječníku a vejcovodu. Může být jednostranná ne bo oboustranná (bilaterální), někdy se kom binuje s odstra něním dělohy (hys terek tomií) adrenalektomie chirurgické odstranění nadledviny, např. při její zvýšené činnosti (hyperkortikalismu) 13

adrenalin adrenalin (epinefrin) hormon ze sku piny katecholaminů, který se tvoří v dřeni nadledvin. Též jako lék v akutní medicíně. Epinefrin je název užívaný v anglicky psané literatuře adrenogenitální syndrom (zkr. AGS) vroze né onemocnění se zvětšením nad ledvin a nad měr nou tvorbou pohlavních hormonů (zejm. androgenů) v nad ledvinách. Projevuje se různý mi porucha mi pohlavního vývoje adsorpce vazba na povrch. Na tomto principu funguje živočišné uhlí aegrotus (vysl. egrotus) lat. nemocný aerobní žijící nebo probíhající za přítomnosti kyslíku aerofagie polykání vzduchu. Bývá obv. neurotického původu a vede ke zvýšené střevní plynatosti (meteorismu) aerootitida (vysl. aero-otitida) zduření sliznice středního ucha při uzávěru Eustachovy trubice způsobeném prudkou změnou vnějšího tlaku (u pilotů, potápěčů apod.) s násled ným podtlakem ve středoušní dutině. Projevuje se silnými bolestmi v uchu, závratí a poruchami sluchu afakie nepřítomnost čočky v oku. Stav po operaci šedého zákalu (katarakty), při níž je zkalená čočka chirurgicky vyňata afázie porucha tvorby a poro zumění řeči. Je způsobena poruchou dominantní hemisféry (mozkové polokoule). Liší se od dysartrie, při níž je ztížena artikulace (výslovnost), zatímco vlastní tvorba řeči je normální afebrilní bez horečky, s normální teplotou afekt prudké citové hnutí, druh emoce. Kromě normálního a., který občas prožije každý, existuje patický a., který je silnější a na jehož vrcholu se objevuje krátké bezvědomí, v němž může dojít i ke spáchání trestného činu afektivní týkající se citové (emoční) stránky člověka, tj. jeho afektů a nálad afektivní poruchy chorobné duševní stavy cha rakterizované poruchou nálady ve smyslu snížení (dystymie, subdeprese, deprese) či zvýšení (hypománie, má nie). Bývají provázeny změnami ak ti vity, deprese bývá často provázena také úzkostí aferentní přívodný, přinášející. A. nervy vedou podněty z periferie do centra, jsou základem citlivosti aflatoxin jedovatý produkt houby aspergilus (Aspergi l lus flavus). Poškozuje játra a je podezřelý z vyvo lání některých zhoubných nádorů afonie ztráta hlasu. Příznak některých onemocnění hrtanu afrodiziaka látky zvyšující pohlavní touhu a vzrušení, u mužů potenci. Účinek některých a. je založen na zvýšeném prokrvení v oblasti malé pánve. Patří k nim např. kantaridin či yohimbin afta drobný bolestivý vřídek v dutině ústní. Bývá bělavý s okol ním zarudnutím, někdy provázen zduřením podčelist ních mízních uzlin. Jde buď o ojedinělé, čas od času se opakující a., nebo o aftóz ní nakažlivý zánět ústní sliznice ob je vu jící se v dětství. Příčina a. není zcela jas ná (infekce, imunitní porucha, drob né po ranění). Léčba je větš. místní (např. po tírání dezinfekčními roztoky), něk dy po máhají vitaminy skupiny B. Ča s to se (nesprávně) označuje jako aft ageneze vrozené nevyvinutí orgánu či části těla. Patří mezi malformace ageuzie ztráta chuti aglutinace shlukování (buněk, bakterií). Červené krvinky shlukuje sérum, které je od jedince s odliš nou krevní skupinou (např. krvinky skupiny A shlu kuje sérum od skupin B a 0). Principu a. se proto 14

využívá při stanovení krevní skupiny agnozie neschopnost poznat a inter pretovat smyslové vjemy, přičemž vlastní smyslové ústrojí vč. příslušných nervů není poškozeno agonie období umírání, v němž dochází k selhávání základních životních funkcí, tj. zejm. dýchání, krevního oběhu a činnosti mozku agonista souhlasně působící lék nebo sval. Opak: antagonista agorafobie strach z otevřených prostranství, opuštění domova, cestování hro madným postředkem apod. Má cha - rakter fobické úzkostné poruchy pro váze né panickou atakou s vegetativními příznaky, kte ré mohou připomínat závažné tě lesné onemocnění (např. bo lest na hrudi připomínající srdeční in farkt). Terapie je psychologická i farmakologická (al pra zolam, SSRI) agrafie ztráta schopnosti psát při nepo rušené hybnosti ruky. Vzniká u poškození určitých částí mozkové kůry agranulocytóza pokles počtu až vymizení granulocytů v krvi. Izolovaná a. vzniká po některých lécích, jindy je spojena s krevními chorobami agravace zveličování obtíží pacientem. Může mít účelový charakter nebo je výrazem celkového, někdy úzkostného založení pacienta. Opak: bagatelizace agregace shlukování, seskupování. A. krevních destiček (trombocy tů) součást zástavy krvácení (hemostázy) uskutečňovaná destičkami. Může se rovněž po dílet na vzniku trombózy, proto se při jejím zvýšeném riziku podávají léky, které a. snižují (narušují funkci destiček). Nejčastěji se podává acetylsalicylo vá kyselina achalázie vzácné onemocnění s poruchou hybnosti jícnu a jeho neschopnosti přenášet sousto do žaludku. Projevuje se AIDS poruchou polykání (dysfagií) Achillova šlacha šlacha lýtkového svalu, která se upíná na kost patní achlorhydrie nepřítomnost kyseli ny chlorovodíkové (solné) v ža lu deč ní šťávě. Bývá spojena s chro nickým zánětem žaludku (ga stri tidou), někdy též s perniciózní anemií způsobenou nedostatečným vstřebáváním vitaminu B 12 acholický neobsahující žluč. Acholická stolice je velmi světlá (viz biliru bin) a vzni ká při úplné blokádě odtoku žluči do střeva, např. u obstrukce žlučovými kaménky achondroplazie vrozená porucha vývoje chrupavky a na jejím základě se tvořící kosti. Bývají výrazné disproporční poruchy růstu (zejm. končetin), přičemž vývoj mozkové části lebky (a tím i mozku) není narušen. Postižení dosahují výšky 120 až 130 cm AIDS (acquired immunodefi cie n cy s y n d rome ) angl. syndrom získaného imunodeficitu (sel há ní obranyschopnosti). Onemocnění způsobené vi rem HIV, který napa dá buňky nezbytné ke správné imu nitní odpovědi (některé bílé krvinky CD 4 lymfocyty, ma kro fá gy), ale i buňky v ner vovém systému aj. Přenáší se zejm. po hlav ním stykem, krví (transfuze, injekční stří kačky u nar komanů) a též z mat ky na plod. Běžným (spo lečen ským) stykem k přenosu nedochází, pro tože virus je málo odolný k vnějšímu pro středí. Vlastní nákaza má jen ne nápadné pří zna ky (probíhá obv. jako chřipkové onemocnění) a dá le se projevuje větš. až za několik let po nákaze, zpočátku méně speci fickými příznaky (hubnutí, teploty, průjmy, zvětšené mízní uzliny). Později dominují příznaky vyplýva jící ze snížené odolnosti proti infek cím a těžký průběh infekčních chorob. V léčbě se používají protiviro- 15

Ajatin vé léky a prevence infekcí, důležité je zabránění přenosu viru (bezpečný sex, sterilní stříkačky a jehly) Ajatin dezinfekční a antiseptický přípravek na bázi tenzidu (detergentu) ajmalin látka upravující některé poruchy srdečního rytmu (antiarytmikum). Např. Gilurytmal, Neo-Gilurytmal (prajmalin) akalkulie ztráta schopnosti provádět jednoduché početní úkony, často kombinovaná s dalšími poruchami (např. alexií). Vzniká při poruše v te men ním mozkovém laloku akantóza rozšíření pokožky v dů sled ku ztluštění jedné z jejích vrstev (ostnité vrstvy stratum spinosum). Acanthosis nigricans (vysl. akantozis nigrikans) kožní změny charakterizované zdrsněním a ztluš těním kůže, tmavou pigmentací a bra da vičnatými výrůstky aj. Je buď projevem některých dědičných poruch, nebo průvodním jevem některých nádorů (paraneoplastický projev) akatizie (akathisia) neschopnost vydržet v klidu, v nehnuté poloze. Neklidné přecházení, neustálé měnění polohy aj., pohyb přináší ovšem jen přechodnou úlevu. Je druhem hyperkineze, patří me zi extrapyramidové příznaky (časný příznak Parkinsonovy nemoci, při léčbě neuroleptiky aj.) akcesorní mamma nadpočetná mléč ná žláza s vyvinutým prsem a bra davkou. Vyskytuje se v průbě hu mléčné lišty, nejč. v podpaží (axile). Jde o druh atavismu a může upozornit na přítomnost dalších vrozených anomálií. Nazývá se též polymastie akineze ztráta hybnosti akné (acne) trudovitost. Kožní onemocnění se zánětem ma zo vých žláz. Je typické pro do spí vající (a.vul garis, a. iuvenilis), u nichž bývá od razem hormonálních změn i ur čitých vro zených dispozic. Bý vá spoje na s výraz ným ma zo tokem (se borea, mast ná pleť ). Pří z naky jsou od jednoduchých ko medonů ( černé tečky ) až po rozsáhlejší hnisavé a jizvící projevy. Nejvíce bý vá postižen obličej, hrudník a horní část zad. S dospělostí a. většinou sama ustupuje akomodace přizpůsobení oka pohledu na blízké či vzdálené předměty. Děje se různým oploštěním nebo vyklenutím čoč ky pomocí svalu obsaženého v řasnatém tělese oka (corpus ciliare) akrální okrajový. A. části těla jsou prsty, ušní boltce, brada aj. akrocyanóza modravé zbarvení ků že rukou v chladu a spoje né s vý raznou po ti vostí. Jde v pod sta tě o ne škodnou cévní po ruchu akromegalie onemocnění způsobené nadbytkem růstového hormonu v dospělosti, kdy již není možný růst dlouhých kostí, a proto ani celkový vzrůst. Zvětšují se proto jen okrajové (akrální) části těla jako je obličej, jazyk, brada, prsty apod. Příčinou bývá nádor hypofýzy (větš. nezhoubný, který je možné úspěšně operovat) aktinická dermatitida onemocnění (zánět) kůže vzniklé v důsledku ozáření aktinomycety druh grampozitivních bakterií podobných houbám. Běžně se vyskytují v dutině ústní (zejm. při špatné hygieně či zkaženém chrupu), ale za určitých okolností mohou způsobit onemocnění aktinomykózu, které se projevuje tvorbou abscesů a pí štělí v různých částech těla, nejč. v ob lasti krku a obličeje. Postiženy mohou být rovněž plíce, břišní dutina či pohlavní orgány. Léčí se antibiotiky a chirur gickým ošetřením abscesů a píštělí aktinoterapie léčba zářením, oza řo vání 16

akupresura metoda čínského lékařství spočívající v působení tlaku na určitá místa povrchu těla, která o vlivňují vnitřní orgány a jejich nemoci akupunktura léčebná metoda pocházející z Číny. Je založena na vpichování jehel do určitých míst v kůži, která odpovídají léčenému onemocnění či orgánu. Užívá se např. k léčbě bolestivých stavů akutní prudce, rychle probíhající akutní břicho hovor. náhlá příhoda břišní albinismus vrozený nedostatek pigmentu (melaninu) v kůži, vlasech, duhovce oka, druh depigmentace. Postižený jedinec albín má bě lavě růžovou kůži, růžové oči, bílé vlasy a je velmi citlivý na sluneční záření (nemůže se opálit, ale jen spálit ). Podstatou je porucha en zymu podílejícího se na syntéze melaninu. Mno há domácí a labo ratorní zvířata jsou albíni (králík, bílé myšky) albumin hlavní bílkovina lidské krve. Tvoří se v játrech. Tím, že na sebe váže vodu (onkotický efekt), je důležitý pro udržení objemu tekutiny v cévách. Přenáší v krvi též látky nerozpustných ve vodě (hormony, vitaminy, bilirubin aj.) albuminemie obsah albuminu v krvi. Její stanovení dává podobné, ale přesnější informace než proteinemie albuminurie přítomnost albuminu v mo či aldosteron hormon kůry nadledvin patřící ke skupině mineralokortikoidů. Podílí se na hospodaření s vodou a solí alela konkrétní forma genu alergen látka vyvolávající alergii, často pro většinu zdravých lidí zcela neškodná (pyl, prach, peří, srst, některé po traviny či léky aj.) alergie nepřiměřená reakce organismu na určitou běžně se vyskytující látku (alergen) v důsledku přehnané reakce alkaloidy imunitního systému. Vznikají tak alergická onemocnění např. některé formy průduš kového ast matu, ekzémy, kopřivka, senná rýma aj. alexie ztráta schopnosti číst vznikající při poru še některých oblastí mozkové kůry (na rozhraní te menního a spánkového laloku) v domi nantní hemisféře. Může být spo jena s dalšími poruchami (agra fií, akalkulií aj.) alfa rytmus rytmus na elektroencefalogramu (EEG) patrný u dospě lého jedince v klidu při zavřených očích alfa-fetoprotein (zkr. AFP) bílkovina tvořená játry lidského plodu, přestupuje do mateřské krve, kde se vyšetřuje okolo 16. týdne těhotenství. Zvýšené hodnoty mohou být u některých vrozených poruch a malformací (zejm. nervového systému) algický bolestivý algolagnie pohlavní úchylka, při níž působení nebo zažívání bolesti zvyšuje prožívání pohlavního aktu nebo přináší uspokojení nezávisle na něm. Zahrnuje jak sadismus, tak masochismus algopareunie bolestivé pocity ženy během soulože. Bývají projevem zánětu v oblasti pohlavních orgánů algor lat. chlad. A. mortis mrtvolný chlad, jedna ze známek smrti alimentární vztahující se k výživě; potravní alimentární infekce infekce vstu pující do organismu trávicím ústrojím, obv. infikovanou potravou (např. salmonelóza) alkalický zásaditý alkaloidy látky rostlinného původu s výrazným účinkem na živý organismus, mohou způ so bit otravu, jsou základem řady léků. Nejznámější jsou např. a. z opia (morfin, kodein aj.), z lil kovitých rostlin (at ro pin, skopolamin aj.), námelové a., rauwolfiové a. (reserpin, ajma- 17

alkalóza lin), ko fein aj. A. jsou alkalické látky obsahující dusík, v rostlinách jsou tvořeny větš. z aminokyselin lysinu, fenylalaninu, tryp tofanu, prolinu, ev. ornitinu alkalóza porucha acidobazické rovnováhy ve prospěch zásaditých látek. Může být způsobena např. silným zvracením nebo nadměrně intenzivním dýcháním. Výraznější a. se může projevit křečemi (tetanie) alkaptonurie dědičné onemocnění s narušenou přeměnou aminokyseliny ty rosinu a nad měr ným hromaděním jeho metabolitu homo gen ti so vé kyseliny. Její oxidací vzniká hnědý pigment alkapton, který způsobuje tmavé zbarvení moči (a. jako příznak) a pojivových tkání (ochronó za). Po dob ný obraz se může vyvinout při vnějším přívodu fe nolu alkohol v medicíně i v běžném životě název pro ethylalkohol (ethanol). Má vý - razný úči nek na centrální nervový systém: vyvolává eu fo rii, ale současně porušuje některé funkce zhoršuje koordinaci pohybů, zpomaluje reakce a ve vel kých dávkách může způsobit i silný útlum. Požití větší dávky vede k opilosti (ebrietě), dlouhodobé zneužívání ve de k alko ho lismu s řadou závažných dů sledků. Místní aplikace a. na kůži ji vy sušuje alkoholismus stav, při němž je postižený závislý na alkoholu. Závislost vý razně narušuje du ševní a tě lesné zdraví alkoholika a poško zu je je ho rodinné a společenské vazby. Odnětí alkoho lu vede k absti nen čnímu syndromu. U alkoho liků jsou častá nervová poškození, psychické po ruchy (např. delirium tremens), demence, ja terní cirhóza, ža ludeč ní vředy a krvá cení ze zažívacího traktu, tuberkulóza aj. V léč bě a. se uplatňují mj. psychoterapie a Antabus. Nezbytná je úplná abstinence Alnagon kombinovaný přípravek k tlumení bolesti (analgetikum). U to hoto léku je možný vznik závislosti alogenní transplantace transplantace, při níž transplantovaná tkáň (orgán) pochází od jedince téhož druhu, ale s rozdílnou (byť co možná nejbližší) genetickou výbavou (alo trans plantát) alopatie v homeopatii označení způsobu léčby v klasické, resp. oficiální medicíně, při němž se podávají léčiva působící proti příznakům nemoci a proti jejím původcům. Na rozdíl od homeo pa tie jde o léky s opačným účinkem (projímadla na zácpu, léky snižující teplotu na horečku apod.). Vychází ze zásady, že opačné se léčí opačným [označení klasické medicíny, které vytvořil Hahnemann jako protiklad k ho meo pa tii] alopecie (alopecia) plešatost, ztráta vlasů, zejm. u mužů, často s vlivy dědičnosti (a mužských pohlavních hormonů). A. mohou způsobit též některé nemoci (ho rečnaté stavy), léky (cytostatika), je dy aj. V ně kte rých případech (např. po cytostatikách) je a. dočasná. A. areata lat. ložisková ztráta vlasů nejasné příčiny alopurinol (allopurinol) látka snižující koncentraci močové kyseliny v krvi (antiuratikum). Užívá se zejm. při léčbě dny a hyper uri kemie vzniklé z jiných příčin. Není účinný při akutním záchvatu. Lék: Milurit alprazolam lék užívaný k potlačení úz kosti a u mírnějších forem deprese (anxiolytikum). Lék: Neurol, Xanax alveolitida zánětlivé postižení plicních sklípků (alveolů) vedoucí k jejich ztluštění novotvořeným vazivem. Ztluštění zhoršuje funkci plic a mů že se projevit nedostatkem kyslíku (hypo xií) a dušností. A. může vyústit do in ter sticiální fibrózy plic 18

Alzheimerova nemoc (vysl. alc-haimr) choroba mozku, nejčastější příčina de mence. Patří do skupiny atrofickodegenerativních chorob. Presenilní forma za čí ná před 65. ro kem věku. Bývají poruchy paměti, kognitivní poruchy, narušena je citová, mo tivační i etická stránka, dochází k po stupnému rozvratu osobnosti, inkontinenci, upoutání na lůžko. Průběh je obv. několika letý, v poslední době některé léčebné postupy mohou vývoj časnějších fází zpomalit. Příčina ne moci není jednoznačně objasněna, i když byly objeveny četné změny na mo leku lární úrovni [Alois Alz hei mer 1864 1915 něm. neurolog] Amanita phalloides (vysl. faloides) lat. muchomůrka hlíznatá (zelená). Na še nejjedovatější houba, způsobuje smrtelné otravy. Pro otravu je typický po měrně dlouhý časový odstup příznaků od požití houby více než deset hodin (u jiných hub bývá kratší). Objevují se zažívací obtíže (zvracení, průjem) a později (zhruba za tři až pět dnů) těžké selhání jater. Je-li léčba zahájena pozdě, je úmrtnost poměrně vysoká. Léčba musí být inten zivní, uplatňuje se např. he mo per fuze amantadin antivirotikum, látka bránící množení některých virů, lze ji použít k profylaxi chřipky. Potlačuje též některé projevy parkinsonismu. Lék: Viregyt amauróza úplná slepota, zejm. taková, která není provázena změnami na oku, nýbrž je způsobena poruchou v jiné oblasti zodpovědné za zrakové vnímání amblyopie tupozrakost. Při tupozrakosti je zraková ostrost snížená, aniž se na příslušném oku nalezne zřetelný organický nález (poškození) ambulance 1. zdravotnické zařízení, kam pacienti docházejí k vyšetření a léčbě v případech, kdy není nutné je- aminokyseliny jich umístění do nemocnice (hospitalizace) 2. vůz záchranné služby. V tomto významu je častější např. v angličtině ambulantní vztahující se k ambulanci, probíhající bez hospitalizace améba měňavka, druh prvoka. Některé a. vyvolávají onemocnění amebiázu amebiáza onemocnění způsobené prvoky amébami. Např. naeglerióza nebo amé bová úplavice (dysenterie), amelie vrozené chybění končetiny, druh malformace amence zmatenost. Kvalitativní změna vědomí, při níž je postižený dezorientován, neví přesně kde je, ja ké je roční období, který je rok apod. Je bezradný a chová se zmateně amenorea (amenorrhoea) vynechání menstruačního krvácení u ženy v období pohlavní zralosti a plodnosti (mimo těhotenství). Jako primární a. se označuje stav, kdy se nedostaví první menstruace do 18 let, jako sekundární a. vymizení krvácení u již dříve menstruující ženy amfetamin látka s výrazně budivým účinkem na nervový systém a na duševní činnost (psychostimulační působení). Dlouhodobější po užívání ve de k závislosti amilorid slabé diuretikum, které však snižuje ztráty draslíku močí aminoglykosidy (zkr. AMG) skupi na antibiotik vyhrazených obv. pro závaž - nější infekce způsobené gramne ga tivní mi bakteriemi. Ve vyšších dáv kách mo hou poškodit vnitřní ucho a led viny (ototoxické a nefro toxic ké působení). Např. streptomycin, gentamicin, amikacin aminokyseliny organické kyseliny obsahující dusík, základní stavební ka meny bílkovin. Všechny známé bílkoviny jsou kombinacemi 20 základních a. Při ne dostatku a. ve výživě vzniká druh podvýživy známý jako kwashiorkor 19

aminotransferázy aminotransferázy transaminázy; nitrobuněčné enzymy, které se v organismu podílejí na metabolismu dusí ku (aminokyselin) amnézie částečná nebo úplná ztráta pa měti, často v souvislosti se ztrátou vědomí (vyvolanou úrazem, onemocněním moz ku nebo otravou) amniocentéza metoda, při níž se odebírá plodová voda, jejímž vyšetřením lze od halit některé nemoci, včetně dědičných, ještě před narozením (prenatální dia gnóza) amnion jeden z obalů plodu, který pokrývá rovněž pupečník a plo do vou stranu placenty. Podílí se na vzniku plodové vody. Tzv. ovčí blána amnioskopie endoskopická metoda užívaná v porodnictví umožňující prohlédnutí vnitřku amniového vaku a plodu, který je v něm uložen. Umožňuje i odběr krve plodu z cév na povrchu placenty amok náhle vznikající záchvat zuřivo s- ti a agre si vi ty, v němž může dojít i k násilným činům. Objevuje se v ně k terých tro pických oblastech, klasicky prý v Malajsii amotio retinae (vysl. amocio retine) lat. odchlípení sítnice (retiny). Závažné oční onemocnění, při němž dochází k oddálení sítnice od cévnatky a k jejímu poškození v důsledku porušené vý živy. Vzniká častěji u osob s těžkou krát kozrakostí, po úrazech oka, vzácně ji je pří čina vrozená. Projevuje se zhoršením zraku, při postižení většiny sítnice (zejm. její centrální části) až k slepotou. Včasná léčba (laserem a především operativní) může prognózu podstatně zlepšit. Jiný název: ablatio re tinae ampula rozšířená část dutého orgánu amputace přerušení a odstranění periferně uložené části těla, např. končetiny, pohlavního údu, prsu apod. Výkon se provádí až tehdy, není-li již naděje na záchranu příslušné části těla a dochází-li k ohrožení celého organismu amygdala 1. mandle, tonzila. 2. jedno z mozkových jader amygdalitis zánět krčních mandlí amyláza trávicí enzym, který štěpí dlouhé molekuly některých sacharidů (zejm. škrobu) na menší, a umož ňu je tak jejich vstřebání. Je zejm. ve slinách a ve šťávě produkované slinivkou břišní amyloidóza onemocnění charakterizované ukládáním zvláštních bílkovin (amyloidu) v různých orgánech (srdce, ledviny, konečník), projevuje se jejich růz ně těžkým poškozením. Někdy je důsledkem dlouhotrvajících zánětů nebo některých zhoubných onemocnění amyotrofie onemocnění svalů, u kterého je v popředí jejich atrofie s následnou slabostí až obrnou. Je způsobena nejč. poruchou nervového systému ří dícího příslušné svaly anabolika látky podporující anabolismus, tj. růst svalů, ukládání látek do zásoby, apod. Přirozenými anaboliky jsou zejm. mužské pohlavní hormony (testosteron a další androgeny), od nichž jsou odvozeny léky, které se mohou užít u ze sláb lých jedinců, u těžkých stavů s katabolismem (při hladovění, některých nádorech apod.), u některých kostních chorob apod. Anabolika jsou zneužívána ve sportu. Jejich podávání má i svá rizika (na ru šení jaterních funkcí, možnost vzniku některých nádorů aj.) anabolismus součást metabolismu spočívající ve vytváření složitějších a větších molekul (z menších) a ukládání ener gie do zá soby anaerobní žijící nebo probíhající za nepřítomnosti ky slíku anaerobní bakterie bakterie žijící za 20

nepřítomnosti kyslíku. Patří k nim např. původci botulismu (Clostridium botulinum) nebo plynaté sněti (Clostridium perfringens) anafylaktický šok akutní alergický stav vznikající v dů sledku těžké pře citli vělosti k některým cizorodým látkám (bod nutí hmy zu, podání injekce aj.). Bývá těžká duš nost, pokles krev ního tla ku a oběho vé selhání s nebezpečím smrti anafylaxe závažný, mnohdy život ohro žující alergický stav. Postiženy jsou různé orgány, závažné je postižení dýchacího ústrojí (dušení), oběhu (kolaps až šok). Vzniká často po předchozí senzibilizaci, ale některé případy nejsou způ sobeny přímo imunitními ději. Často nastává po některých potravinách, aditivech, lécích, bodnutí hmyzu analeptika léky povzbuzující životní (vi tální) funkce, zejm. činnost mozku analgetika léky proti bolesti. Dělí se na analgetická antipyretika (látky snižující horečku), k nimž patří např. acetylsalicylová kyselina, paracetamol a řada kom binovaných preparátů, a na anodyna (opiátová analgetika) např. morfin. První skupina patří k nej užíva nějším lé kům, zatímco druhá je vyhrazena jen pro mimořádné pří pady a velmi silné bolesti analgezie bezbolestnost, vymizení vnímání bolesti anální řitní, týkající se řiti. A. fisura malá trhlinka v oblasti řiti, velmi bolestivá. Léčba je obv. chirurgická anamnéza předchorobí, souhrn informací, které předcházely vzniku onemocnění, resp. návštěvě lékaře, základní sou část lékařského vyšetření. Při tzv. od běru a. se lékař dotazuje pacienta na one mocnění v jeho rodině (rodinná a. RA), na jeho dosavadní onemocnění a jejich léčbu, operace, úrazy, alergii anemie (osobní a. OA), u žen na porody, potraty, menstruaci (gynekologická a. GA), na pracovní a sociální poměry (pracovní a so ciální a. PA, SA). Lé kař přitom pátrá po rizikových faktorech one mocnění (kouření, alkohol, rizikové pracoviště, infekce v okolí apod.), zvažuje event. vliv dědičnosti, prostředí a ostatních chorob, které proběhly třeba i ve vzdálené minulosti. V centru pozornosti jsou pacientovy současné obtíže a příznaky jeho nynějšího onemocnění (NO). Přes velký pokrok v tech nické strán ce medicíny je význam a. stále veliký a může v mnoha případech přispět pod statnou měrou k diagnóze. Správně ve dená a. rovněž přispívá k vytváření vztahu lékař-pacient anankasmus nutkavé jednání či myšlení spojené s pocitem úzkosti anasarka povšechná vodnatelnost a prosáknutí tkání vodou. Těžká forma povšechného otoku anastomóza 1. přirozené anatomické spojení mezi dvěma cévami, popř. nervy 2. uměle založená spojka mezi dvěma dutými orgány, např. cévami či orgány zažívacího ústrojí anatomie obor zabývající se stavbou lidského těla androblastom nádor pohlavních žláz napodobující některá časná stadia jejich vývoje s možnou produkcí pohlavních hormonů androgeny mužské pohlavní hormony. Vznikají ve varlatech, malá množství též v kůře nadledvin (a to i u ženy, u níž způ sobují mj. o chlupe ní v pod břiš ku a v podpaží). Nejvýznamnějším a. je tes to steron anemie chudokrevnost. Onemoc nění, při němž je v krvi sníženo množství krevního barviva he mo globinu a čer vených krvinek (ery tro cy tů). Ve de k omezení 21

anestetika pře nosu kyslíku, který je ne z byt ný pro všechny tkáně lidského organismu. Proto je člověk méně výkonný, cítí se slabý, mů že trpět hučením v u ších, zá vratěmi, je bledý, při těžších anemiích bývá dušný, má zrychle nou srdeční činnost anestetika látky působící zneci tlivění (aneste zii). Užívají se u lé čebných i vyše třova cích lékařských výkonů anestezie znecitlivění, ztráta vnímání dotyku, bolesti, tepelných změn apod. Důsledek některých onemocnění či po - ruch nervů anesteziologie lékařský obor zabývající se anestezií (narkózou) pacientů při chirurgických výkonech. Bývá spojen s léčbou osob v kritickém stavu se selhávajícími životními funkcemi (anesteziologicko-resuscitační oddělení, ARO) aneurysma (2.p. aneurysmatu) výduť, patologické rozšíření cévy nebo srdce angína akutní zánět krčních mandlí (tonzil) a okolní lymfatické tkáně. Vede k jejich zdu ře ní a boles tivosti, která ztěžuje polykání, v těžkých případech může vést až k dušení. A. vyvolávají některé mikroorganismy, např. streptokoky (včet ně a. při spále). Těžké angíny dříve způ soboval záškrt. Z virových a. je častá a. při infekční mono nu kleóze angina pectoris (vysl. pektoris; zkr. AP) lat. onemocnění srdce forma ICHS, projevující se bolestí na hrudi (stenokardií). U klasické neboli námahové AP je bolest vyvolána fyzickou námahou (rychlá chůze, chůze do schodů, pohlavní styk) či rozrušením. Někdy vyzařuje do ramen nebo čelistí. Postižený se mu sí zastavit a čekat, až bolest pomine. V klidu to bývá do ně kolika minut. Ústup bolesti lze urych lit podáním nitroglycerinu (patří mezi nitráty) pod jazyk či ve formě spreje. Nitráty i jiné léky (an tagonisté vápníku, betablokátory) se užívají i preventivně, čímž se sníží četnost záchvatů. Nezmizí-li bolest po nitroglycerinu a trvá-li déle než dvacet minut, je podezření na infarkt myokardu. Také větší četnost záchvatů a horší odpověď na dosavadní léčbu vyžadují okamžité lé kařské vyšetření angioedém (angioneurotický edém) otok vznikající obv. na alergickém podkladě na různých místech organismu (podkoží obličeje, sliznice dýchacího a trá vicího ústrojí) a způsobující obtíže podle postiženého místa (nebezpečný je otok hrtanu, který může vést k duše ní). Vznikem je podobný kopřivce, ale kůže není zčervenalá. Některé formy jsou dědičné angiogeneze vznik, novotvorba cév (při vývoji, růstu, růstu nádorů, v zánětlivých ložiscích aj.) angiografie rentgenologické vyšetření cév pomocí vstřikované kontrastní látky angiochirurgie obor lékařství zabývající se chirurgickou (operativní) léčbou nemocí cév. Součást chirurgie angiokeratom druh nádoru z krev ních cév (angiomu) vyskytující se v podobě namodralých hrbolků např. na šourku, obv. starších lidí (angiokeratoma senile). Je nezhoubný a lze jej odstranit chirurgicky angiologie obor lékařství zabývající se diagnózou a nechirurgickou léčbou nemocí cév, obv. součást kardiologie angiom patologický útvar vznikající no votvorbou krevních cév (hemangiom) nebo lymfatických cév (lymfangiom) angiopatie označení pro onemocnění cév (většinou nezánětlivé) angioplastika rekonstrukce krevní cévy, metoda léčby zejm. tepenných zúžení, např. při ICHS. Provádí se zavedením cévky tepnou, např. ze stehna (PTCA) 22