ledax S B O R N Í K II. ročníku konference SENIOR LIVING 8. 9. 11. 2007, Zlín Pod záštitou: RNDr. Petra Nečase, místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí České republiky Libora Lukáše, hejtmana Zlínského kraje PhDr. Ireny Ondrové, primátorky statutárního města Zlína prof. MUDr. Miloše Velemínského, CSc., děkana Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
ISBN: 978-80-254-1243-5
O B S A H Příspěvky: PORUCHY CHOVÁNÍ VE STÁŘÍ A JEJICH ŘEŠENÍ V PRAXI 3 MUDr. Pavel Dohnal PREVENCE A LÉČENÍ ALZHEIMEROVY NEMOCI ŘÍZENOU HYPERTHERMIÍ MOZKU 5 doc. MUDr. Zdeněk Šoustek, CSc. LABYRINT JAKO NÁSTROJ AKTIVIZACE SENIORŮ 7 Mgr. Jana Marková AKTIVITOU PROTI ZÁVISLOSTI 11 Mgr. Eva Kapounová DŮSLEDKY STÁRNUTÍ POPULACE NA POTŘEBU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V DLOUHODOBÉM HORIZONTU 16 doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. SPECIFICKÉ PODMÍNKY PŘÍSTUPNÉHO PROSTŘEDÍ SENIORSKÉHO BYDLENÍ 24 Ing. Renata Zdařilová, Ph.D., Ing. arch. František Laub PODLAHOVÉ KRYTINY PRO SENIORY 32 Ing. akad. arch. Věra Suchá SELSKÝ DVŮR V HŘEBEČNÍKÁCH (PROJEKT INTEGROVANÉHO BYDLENÍ DĚTÍ A SENIORŮ) 38 Ing. Zuzana Pešková, Ph.D. DOMOV DŮCHODCŮ NOVÝ HRADEC KRÁLOVÉ, STAVBA ROKU 2002 KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD MODERNÍHO ŘEŠENÍ REZIDENČNÍHO BYDLENÍ PRO SENIORY 44 Ing. akad. arch. Dagmar Kovalčíková, Ing. arch. Vít Kovalčík VODOVODNÍ BATERIE VHODNÉ PRO SENIORY 49 doc. Ing. Zdeňka Lhotáková, CSc. PROBLEMATIKA ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V RAKOUSKU 56 Dipl. Ök. Michael Wolfrum TRÉNOVÁNÍ PAMÉTI JAKO EFEKTIVNÍ NÁSTROJ KE ZVÝŠENÍ SEBEVĚDOMÍ 59 SENIORŮ Ing. Dana Steinová DŮM ŽIVOTA VZDĚLÁVÁNÍ PRO ZAMĚSTNANCE REZIDENCÍ PRO SENIORY V OBLASTI PÉČE O KLIENTY S PRODĚLANOU ZÁVISLOSTÍ NA NÁVYKOVÝCH LÁTKÁCH 62 Ing. Ivana Holinková MARKETING SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 65 Jiří Horecký, B.A. et B.A.(Hons) 1
CELOŽIVOTNÍ UČENÍ JAKO ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLAD PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL 68 SENIORŮ Mgr. et Mgr. Josef Havlík SENIORSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ, UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU SOUČASTNOST A PERSPEKTIVY DALŠÍHO ROZVOJE 73 Ing. Barbora Hašková STŘEDNĚDOBÝ PLÁN ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB JIHOČESKÉHO 77 KRAJE -SENIOŘI, FINANCOVÁNÍ Ing. Václav Protiva AKTIVITY KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE VE VZTAHU K SENIORŮM 81 Mgr. Zuzana Kučerová, PhDr. Martin Scháněl, Ph.D. AKTIVNÍ ŽIVOT SENIORŮ V PRACHATICÍCH 84 Andrea Tajanovská, Dis., Hana Rabenhauptová ŽIVOTNÍ POHODA VE STÁŘÍ 87 Helena Kubů 2
PORUCHY CHOVÁNÍ VE STÁŘÍ A JEJICH ŘEŠENÍ V PRAXI MUDr. Pavel Dohnal primář 2. oddělení následné péče a vedoucí lékař Spánkové laboratoře Nemocnice České Budějovice, a.s. Abstrakt Příspěvek se zabývá problematikou geriatrické klientely s psychickými problémy. Je zde pojednáno o amenci, depresi a Alzheimerově chorobě. Měnící se demografická situace a zároveň i stále se rozvíjející léčebné možnosti při ovlivnění psychických poruch včetně poruch ve stáří působí stálý nárůst geriatrické klientely psychicky narušených seniorů. Ke stáří patří fyziologicky úbytek aktivity, přechod do klidnější fáze, fixace na užší okruh zájmů de facto imitující projevy demence, dále tísnivý pocit z budoucna, smíření se s konečností života, tedy situace obdobná depresivním stavům. Dalším častým projevem psychické poruchy ve stáří je amence, delirium ve stáří resp. delirium obecně je transitorní globální kognitivní porucha, jež se projevuje poruchou vědomí, pozornosti, vnímání, emocí, myšlení a paměti, poruchou chování a desorganisací spánkového cyklu. Rizikové faktory pro vznik deliria jsou: vysoký věk nad 70 let, demence, užívání psychofarmak, event. závislost na alkoholu, osobnostní a psychologické faktory (úzkost, změna situace v interpersonálních vztazích, změna prostředí), sensorická deprivace. Další velmi častou psychickou poruchou ve stáří je deprese. Jedná se o projevy smutné nálady apatie, neschopnost prožívat radost, pokles anebo naopak vzestup chuti k jídlu, nespavost nebo naopak zvýšená spavost, psychomotorický neklid nebo naopak útlum, únava, pocit ztráty energie, pocit bezcennosti, pocit viny (může mít až charakter bludu), porucha soustředění, myšlení, nerozhodnost, časté myšlenky na smrt. Demence a normální stárnutí mozku jsou dva jevy, které do sebe plynule přecházejí co do výskytu i projevů. Alzheimerova choroba je v tomto kontextu vnímatelná jako přehnaný stupeň normálního stárnutí. Iniciální fáze M. Alzheimer či preklinické stadium nemoci určitě trvá alespoň několik let. Je zpodobněn výpadky recentní epizodické paměti ( krátkodobá vštípivost ) ztráta bezprostřední sluchové pozornosti, řečové funkce zachovány ( sociální fasáda ), řeč plynulá, ale obsahově prázdná, časté hledání správných slov, náhražka jinými méně vhodnými slovy, stereotypní chování, zvýšená vnímavost na alkohol a sedativa. Při přechodu z iniciální do středně pokročilé fáze onemocnění se vyskytuje souběžně deprese v 48%, poruchy spánku v 42%, bludy přechodné, uspokojivě korigovatelné. Při středním stupni Alzheimerovy choroby se již objevuje porucha visuospaciální (bloudění i v dříve důvěrně známém prostředí), porucha exekutivních funkcí (ztráta schopnosti plánovat činnost), anosognosie choroby, odmítání léčby a jiných opatření, deprese, halucinace, agresivita, iritabilita, snížený účinek anxiolytik a hypnotik. Pozdní stadium Alzheimerovy nemoci projevující se apatií až letargií, ztrátou schopnosti poznat známé i blízké příbuzné, dále pak neschopností udržet i jen oční kontakt. Dalšími projevy je inkontinence, mutismus, progredující kachektizace, demotivace opouštět lůžko (i vsedě), ztráta verbální komunikace, ačkoli nechybí schopnost, posléze smrt na koincidující choroby. Ve vyspělé Evropě (i u nás) 70-80% zdravotně sociální péče je zajišťována rodinou a sousedskými vztahy. Nejtypičtějším klientem péče na zdravotně sociálním pomezí je pacient se selhávajícími mentálními schopnostmi. Dle statistické studie v USA jeden pacient stojí 10 3
30 tis. dolarů/rok., neboť náročnost ošetřovatelské péče z finančního hlediska je 5-10x náročnější než farmakoterapie. V r. 2030 dojde k navýšení výskytu dementních pacientů o 70% oproti dnes. I v ČR se jedná o dosud nevyřešený problém z hlediska nejen zdravotního ale především ekonomického. Chybí politická odvaha tento příliš velký problém řešit. Aktivizace je zatím nejdokonalejší možností ovlivnění průběhu onemocnění. Nutno však podotknout, že Alzheimerova nemoc je smrtelné onemocnění s délkou trvání 3-8 let, střední délka přežití nezávisí na formě nemoci (raná či pozdní) onemocnění začíná od 40-90 let, nejčastěji po 65. roce. Literatura: Koukolík F., Jirák R., Alzheimerova nemoc a další demence, Grada, Praha 1999 Koukolík F., Jirák R., Diagnnostika a léčení syndromu demence, Grada, Praha 1999 Topinková E., Neuwirth J., Geriatrie pro praktického lékaře, Grada, Praha 1995 4
PREVENCE A LÉČENÍ ALZHEIMEROVY NEMOCI ŘÍZENOU HYPERTHERMIÍ MOZKU doc. MUDr. Zdeněk Šoustek, CSc. Občanské sdružení TOTEM regionální dobrovolnické centrum, Plzeň Abstrakt Vyšetřování chorobných změn v mozku u nemocných, zemřelých na Alzheimerovu senilní demenci elektronovým mikroskopem ukázalo, že vznik a vývoj změn, které vedou ke známým klinickým projevům stařecké demence lze ovlivnit řízeným přehřátím mozku. Za tím účelem byl vyvinut automaticky řízený tepelný zářič SENIORSOL, který se navrhuje zařadit do léčebných procedur seniorů s počínající či vyvinutou demencí. Senilní demence Alzheimerova typu (AD) je jednou z mála duševních nemocí, při které jsou již léta známé typické morfologické změny na mozku. Jedná se o zmenšení (atrofii) zejména čelních laloků velkého mozku a o uloženiny zvláštní bílkoviny (amyloidu) v šedé kůře polokoulí velkého mozku; tyto uloženiny jsou patrné pouze při vyšetření mozku u zemřelých s AD ve světelném mikroskopu, který umožňuje nejvýše 1200x násobné zvětšení. Ostatní mozkové podkorové struktury, včetně malého mozku nejsou postižené. Při vyšetřování tkáňových vzorků z mozkové kůry zemřelých na AD jsme elektronovým mikroskopem (který umožňuje 80 000x - 120 000x velké zvětšení) zjistili, že bílkovina amyloid vzniká přeměnou hmoty buněčných membrán ve zvláštní tmavá tělíska (autolysosomy) na zakončení a vzájemných dotycích (synapsích) vláken nervových buněk (viz. lit.). Tato tmavá tělíska vznikají ve struktuře (synapsi), která umožňuje přenos nervového vzruchu z vlákna jedné nervové buňky do vlákna jiné buňky i u duševně zdravého člověka. Tělíska jsou však odplavená tokem tekutin v nervových vláknech (axoplasmatický tok) z místa svého vzniku v nervovém zakončení (v synapsi) do těla nervové buňky. V těle nervové buňky jsou v blízkosti buněčného jádra složité chemické látky (fermenty), které tmavé tělísko beze zbytku rozpustí a odstraní. U AD vzniká nepřiměřeně velké množství tmavých tělísek a to vede zřejmě i ke spomalení až zablokování toku tekutin v nervovém vláknu. Tmavá tělíska se tak netransportují do těla nervové buňky, aby byla zlikvidovaná, ale hromadí se ve shlucích a přeměňují se v uloženiny amyloidu (obr. 1). Obr.1: Shluk tmavých tělísek s přeměnou v amyloid, zvětšeno 95 000x Tyto závěry z elektronmikroskopických studií na mozku u zemřelých na AD nás přivedly k názoru, že do rozvoje chorobných změn v kůře velkého mozku by mohla positivně zasáhnout podpora intenzity toku tekutin v nervových vláknech buněk mozkové kůry. Zintensivnění 5
tohoto toku by mohlo umožnit transport tmavých tělísek z periferie vláken nervových buněk dovnitř těla nervových buněk, kde by tmavá tělíska mohla být beze zbytku likvidovaná. Nejpřístupnější metodou jak zintenzivnit tok tekutin ve vláknech nervových buněk je zvýšení teploty nervové tkáně. Je i nemedicinskou zkušeností, že dítě ve vysokých horečkách muže dostat nervové křeče, že nemocný ve vysokých horečkách může blouznit a že jen malé zvýšení teploty dokáže probudit medvěda, či jezevce ze zimního spánku. Usoudili jsme, že cílené zvýšení teploty mozkové kůry by mohlo positivně ovlivnit prevenci vzniku a i zpomalit, či zastavit rozvoj AD. Základní předpoklady řízené hyperthermie mozku jsme si určili tyto: 1) Teplo musí proniknout bariérou kůže a temenní kosti do kůry polokoulí velkého mozku, nikoliv do podkorových mozkových struktur. 2) Tepelné ozáření musí být v takovém vlnovém spektru, které nepoškozuje biologické tkáně. 3) Zvýšení teploty mozkové kůry může být nejvýše o 2 C. Jde o zvýšení teploty. ke kterému běžně dochází v sauně, kde stoupá vnitřní teplota o 1,7 C-2 C. 4) Doba tepelného ozáření k dosažení uvedených předpokladů musí být co nejkratší a intenzita ozáření dobře snesitelná, protože nemocní s AD trpí často neklidem. Řadou pokusů pomocí thermokamery a speciálních tepelných čidel jsme zjistili, že uvedené předpoklady nejlépe splňuje modifikovaný solux s námi vyvinutým čipovým automatickým řízením různě intenzivního tepelného záření během 5-6 minut (obr.2). Účinek přístroje "SENIORSOL" jsme si s positivními výsledky ověřili prozatím u pěti nemocných s AD a nabízíme Vám všem vzájemnou spolupráci při prevenci a léčení AD řízenou hyperthermií mozku. Obr.2: Aplikace zářiče SENIORSOL Literatura: Z. Šoustek: Autolysosomes in Alzheimer's disease and their possible role in it's pathogenesis (an ultrastructural study). Zentralbl. Pathol. 1994; 140: 143-148 6
LABYRINT JAKO NÁSTROJ AKTIVIZACE SENIORŮ Mgr. Jana Marková Městská charita České Budějovice, labyrinty soukromě Abstrakt Cílem příspěvku je stručně seznámit čtenáře se symbolem labyrintu definicí, původem, významy, historickými a současnými způsoby jeho využívání v psychosociálních službách a zdravotnických zařízeních; se zvláštním zacílením na používáním labyrintů při spolupráci se seniory. Ilustrace 1: labyrint Ilustrace 2: bludiště Termín labyrint je v současnosti běžně používán jako metafora pro složitou, nepřehlednou, matoucí situaci. Vyvolává představu bludiště zahrady nebo budovy, která návštěvníka vybízí k hledání správné cesty, přičemž si s ním pohrává, zavádí jej do slepých uliček. Labyrint je též dlouhodobě oblíbeným uměleckým motivem. Labyrint v pravém slova smyslu lze vymezit jednak po stránce formální, jednak po obsahové. Formálně si jej můžeme představit jako půdorysný plán domu, obrazec nejčastěji kruhového nebo čtvercového tvaru, v němž jsou za pomocí čar vyznačeny zdi. Jejich úkolem je vymezit cestu, jež procházejícího neomylně dovede k cíli. Labyrint je utvářen pouze prostorem středu a jedinou cestou, která naznačuje procházejícímu směr pohybu od vchodu (ústí) do labyrintu až doprostřed. Narozdíl od bludiště nechystá žádné nástrahy, slepé uličky ani křižovatky. Cesta bývá vymezena pouze v náznaku (z kamenů, bylinami apod.), aby procházející z jakéhokoli jejího bodu dohlédl do středu a viděl, v jaké pozici vůči němu se právě nachází. Cesta labyrintem se zdánlivě nahodile klikatí a procházejícího pokaždé provede celým prostorem labyrintu, než mu dopřeje spočinout ve středu. Systém záhybů a zatáček v labyrintu pevný řád, v němž hraje roli např. číselná symbolika učení o posvátné geometrii nebo účel, za jakým lidé labyrint vybudovali. Existuje mnoho specifických labyrintových designů. Obsahově je labyrint symbolem životní cesty člověka a lidského společenství. Teoretické zázemí pro práci se symbolem labyrintu poskytují společenskovědní teorie, které přiznávají významnou hodnotu imaginaci a spiritualitě. 1 Labyrint je prostorem, v němž se zrcadlí cíl, k němuž lidé individuálně i kolektivně směřují (nebo alespoň touží směřovat), a tím je 1 Pozn. J.M.: Pevným podkladem pro práci s labyrinty a jejich výzkum může být např. hlubinná psychologie C.G.Junga. 7
celistvost ve smyslu jungovské individuace 2 i ideálního globálního stavu bio-psycho-sociokulturně-spirituální rovnováhy života na Zemi. Labyrinty slouží jako výtahy k celistvosti. V lidech, kteří labyrinty využívají, se otevírá proces centrování (ustřeďování), který podle Junga tvoří vrchol vývoje a nebyl nikdy překročen a "jako takový je charakteristický tím, že se shoduje s prakticky největším možným terapeutickým efektem." (Jung, 1998) 3 Na labyrinty můžeme pohlížet jako na podmnožinu mandal, struktur středu. Mandala slouží duši v chaosu a zmatku k vytvoření vnitřního řádu tím, že "konstruuje nějaký střed, směrem k němuž je všechno seřazeno, nebo nějaké koncentrické uspořádání neuspořádaného násobku, protichůdnosti a neslučitelnosti. Jde přitom zjevně o sebeléčebný pokus přírody, který nepramení z vědomého uvažování, nýbrž z instinktivního impulsu."(jung, 1998) 4. Jako mandala je labyrint projekcí archetypu bytostného Já. 5 Vyjadřuje "ideu bezpečného refugia (útočiště), vnitřního smíření a celosti" 6 a slouží jako "nástroj meditace, ponoření, koncentrace a realizování vnitřní zkušenosti." 7 Labyrint jako mandala je představuje posvátný prostorem, který vybízí k vejití a vyjití směrem k sobě a zároveň k transcendentnu. Labyrint je univerzálním symbolem, vyskytuje se téměř ve všech kulturách. Nalezneme ho v Indonésii, Asie, Evropě, Africe, Americe i Austrálii. Vzor labyrintu se vyvinul pravděpodobně ze spirály a meandru. Nejstarší labyrinty pocházejí z období kolem 2000 let př. Kr., první písemná zmínka o labyrintu byla objevena ve vykopávkách mínójského paláce na Knóssu na hliněné destičce z roku cca 1400 př. Kr. První známé propojení mezi slovem a symbolem labyrintu se dochovalo ve formě grafitti v Pompejích. 8 Význam slova labyrint bývá definován jako "konstrukce z velkých kamenů" nebo "velké kamenná stavba". To však zachycuje až druhotný přenesený řecký význam slova, jehož původní obsah nejsme již v současnosti schopni zjistit (předřecké písemné prameny schází).v záznamech antických historiků se dochovaly zmínky o labyrintových rituálech a tancích. Lze z nich usuzovat, že "konstrukce z velkých kamenů" sloužila jako choreografický návod k pohybu uživatelů labyrintu. Po dobu své existence sloužil labyrint v mýtech i obřadní praxi mnoha společností jako symbol iniciace, smrti, podsvětí a znovuzrození; jako místo posvátného sňatku nebe se zemí či např. jako ochranný symbol spojený s městy a místy a jako místo určené pro modlitbu. V moderní hostorii vytryskla nová vlna zájmu o labyrinty ve 2. polovině 20. století. Začali se o ně zajímat nejprve umělci a duchovní, později jejich potenciál odhalili odborníci z pomáhajících profesí. Pro moderního člověka může labyrint sloužit jako nástroj sebepoznání, osobnostního a tvůrčího rozvoje; jako nástroj redukce stresu, uzdravení a sycení spirituálních potřeb. V psychosociálních a zdravotnických službách lze úspěšně využívat labyrintů všude tam, kde se uživatelé setkávají s nárokem transformace, potřebují-li se "dostat sami k sobě", získat náhled a porozumění určité situaci, nalézat východisko. 2 Pozn. J.M.: indivuduace znamená integraci vědomých a nevědomých sil osobnosti; na tento termín v současnosti navazují seberealizace a sebeaktualizace. 3 Jung, C. G. (1998): Archetypy a nevědomí, s. 57. Brno, Nakladatelství Tomáše Janečka. 4 Jung, C. G. (1998): Mandaly, s. 108. Brno, Nakladatelství Tomáše Janečka. 5 Pozn. J.M.: Archetyp bytostného Já je symbolem celkové osobnosti, jež prošla individuací. 6 Jung, C. G. (1998): Mandaly, s. 102. Brno, Nakladatelství Tomáše Janečka. 7 Tamtéž. 8 Pozn. J.M. Vtipálci vyryli labyrint do omítky domu zřejmě nepříliš oblíbeného spoluobčana a připojili k němu nápis "Labyrinthus, hic habitat Minotaurus" "Labyrint, zde bydlí Minotaurus", což je zřejmě narážka na známý mýtus o Théseovi a Mínoutaurovi (Mínótaurus, muř s býčí hlavou, žil uvězněný v labyrintu a vyžadoval lidské oběti, dokud jej nezneškodnil hrdina Théseus). 8
Labyrinty lze využívat při indnividuální i skupinové spolupráci s dětmi, v manželské a rodinné psychoterapii, při práci se specifickými skupinami uživatelů (např. s osobami ve výkonu trestu či s poruchami příjmu potravy). Labyrinty jsou obzvlášť vhodné pro lidi s traumatickou zkušeností (oběti domácího násilí, zneužívání, hromadného neštěstí) a pro osoby trpící ztrátou prožívání životního smyslu. Práce s labyrintem napomáhá též budování vztahu mezi pracovníkem a uživatelem a může sloužit jako pracovníkův nástroj péče o sebe samého. Pro seniory je práce s labyrintem rovněž velmi přínosná. Proces socializace, úkol první poloviny života, mají již za sebou; nyní se setkávají s výzvou individuace. Práce s labyrintem jim napomáhá k třídění obsahů jejich životní cesty, k (znovu)nalézání vlastního středu a k vstupování do kontaktu s ním. Z vlastní zkušenosti průvodce labyrintem mohu říci, že je spolupráce se seniory v labyrintu velmi obohacující a přínosná pro ně samotné, jejich blízké i pro doprovázejícího. Senioři se mohou nejčastěji setkat s labyrinty ve zdravotnických a sociálních zařízeních, pominu-li prostředí církve. Na území USA mohou využívat cca 130 labyrintů v nemocnicích, a hospicích a 50 ve specializovaných zdravotních střediscích, lázních a wellness centrech. Chůze labyrintem jim ulehčuje přijímání léčby a napomáhá průběhu rekonvalescence. Dlouhodobě nemocným přispívá chůze labyrintem k vyrovnávání se se stavem svého těla, k naslouchání, co jim duše nemocí sděluje, k objevování svého místa v nastalé situaci a vyrovnávání se s ní. Nemocným v terminálním stádiu slouží labyrint v procesu centrování a k přípravě na odchod. Uživatelé, kteří již nejsou schopni chůze, k tomuto používají malé labyrinty ze dřeva, keramiky nebo umělé hmoty, jimiž procházejí za pomoci prstů na rukou. Ve velkém labyrintu se mohou loučit se svými blízkými (spirituální pracovníci zařízení jim pomohou uspořádat loučící rituál "na míru", přejí-li si to). Pozůstalým může pak být labyrint nápomocen při procesu truchlení. Práci s labyrintem lze integrovat do konkrétního terapeutického systému či ji využívat samostatně jako specifickou metodu spolupráce s uživatelem. V zahraničí, zejména v USA, existují specializované labyrintové výcviky (pořádá je např. organizace Veriditas). Jakkoli je doprovázení labyrintem efektivní a podpůrné, nese své ovoce i samostatné individuální či skupinové procházení labyrintem bez něj. Není mi známo, že by nějaké zařízení pro seniory v České Republice nabízelo uživatelům svých služeb možnost využívat labyrint. V roce 2006 jsem měla příležitost lektorovat kurz labyrintu v rámci seniorských programů o.s. REMEDIA Praha; byla to první příležitost, při níž se mohli čeští senioři s labyrintem seznámit a vyzkoušet si práci s tímto symbolem, Ilustrace 3: Labyrint z katedrály v Chartres (Francie) vítající poutníky. Ilustrace 6: Labyrint na návsi v Hiltonu (Anglie) udržují obyvatelé již od roku 1660. 9
Literatura: Allen, M. E. (1999): Ancient Path to High-Tech Healing: Labyrinth Helps Patiens Travers the Medical Maze. Spirituality and Health, 15, 3, 56-57. Artress, L. (2006): Walking a Sacred Path: Rediscovering the Labyrinth as a Spiritual Practice. New York, Riverhead Books. Benoist, L. (1995): Znaky, symboly a mýty. Praha, Victoria Publishing. Bloos, I. D., O Connor, T. J. (2002): Ancient and Medieval Labyrinth and Contemporary Narrative Theraphy: How Do They Fit?. Pastoral Psychology 50, 3, 219-230. Borecký, V. (2003): Porozumění symbolu. Praha, Triton. Curry, H. (2000): The Way of the Labyrinth: A Powerful Meditation for Everyday Life. London, Penguin Books Ltd. Eliade, M. (2004): Obrazy a symboly. Brno, Computer Press. Fromm, E. (1999): Mýtus, sen a rituál. Praha, Aurora. Geoffrion, J. K. H. (2000): Living the Labyrinth: 101 Paths to a Deeper Connection with the Sacred. Cleveland, The Pilgrim Press. Jaskolski, H. (1994): Das Labyrinth: Symbol für Angst, Wiedergeburt und Befreiung. Stuttgart, Kreuz-Verlag. Jára, M. (2006): Fenomén středu. Aperio, 5, 4, 29. Jung, C. G. (1998): Archetypy a nevědomí. Brno, Nakladatelství Tomáše Janečka. Jung, C. G. (1998): Mandaly. Brno, Nakladatelství T. Janečka. Jung, C. G. (2001): Psychologie a náboženství. Brno, Nakladatelství Tomáše Janečka. Jung, C. G., KERÉNYI, K. (2004): Věda o mytologii. Nakladatelství Tomáše Janečka. Kern, H. (2000): Through the Labyrinth: Designs and Meanings over 5,000 Years. Mnichov Londýn New York, Prestel Verlag. Klímová, H. (2003): Nemoc jako metafora vyjádřená tělem. Vesmír, 82, 5, 15-21. Moos, P. (2001): Duchovní rozměr terapeuta. Psychologie dnes, 7, 9, 26-27. Paden, W. E. (2002): Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací. Brno, Masarykova univerzita. Riedel, I. (2002): Obrazy v terapii, umění a náboženství: interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie. Praha, Portál. Saward, J. (2003): Labyrinths & Mazes: A Complete Guide to Magical Paths of the World. New York, Lark Books. Woolf, U. (2001): Labyrint: cesta k vlastnímu středu. Praha, Portál. Wollschläger, G. a M. E. (2002): Symbol v diagnostice a psychoterapii. Praha, Portál. 10
AKTIVITOU PROTI ZÁVISLOSTI Mgr. Eva Kapounová Občanské sdružení TOTEM regionální dobrovolnické centrum, Plzeň Abstrakt Příspěvek představuje novou formu poskytování sociálně aktivizační služby pro seniory registrované podle zákona č.108/2006 Sb. Služba je realizována nestátní neziskovou organizací Občanským sdružením TOTEM v Plzni. Cílem našeho projektu AKTIVITOU proti ZÁVISLOSTI je přispět k umožnění kvalitního života ve vlastním prostředí domova do co nejvyššího věku. Prostředkem je zde dobrovolnictví a aktivní vzdělávání seniorů. Abstract The benefit presents a new form of offering social service for seniorswho are registered accordance with act no. 108/2006 Sb. Service is realized by non-profit-making organization TOTEM in Pilsen. The aim of our project WITH ACTIVITY v. DEPENDENCE is to contribute for facilitation good-class living in own milieu of home in as high age as possible. The instrument is volunteering and active senior education. Moderní formy dobrovolnictví které realizujeme dle zákona č.198/2002 s akreditací MVČR od r. 2003 jsou příležitostí pro všechny věkové kategorie a jsou velkým přínosem jak pro dobrovolníka, který je poskytuje, tak pro příjemce této služby. Management dobrovolnictví je název projektu, jehož obsahem je vyhledávání,oslovení, motivace dobrovolníka ale i kontaktních osob v organizacích, kde pak dobrovolníci pomáhají. Současně je třeba zajistit proškolení, dobrovolníky pojistit a uzavřít smlouvy tak jak ukládá zákon.během výkonu dobrovolnické činnosti dobrovolníkům poskytujeme supervize a stálou podporu. Dobrovolnictví - aktivizace seniorů v projektu Aktivitou proti závislosti Aktivizací nemyslíme jen účast na jakýchkoliv formách učení, zábavy či poznání, ale osobní - duševní i fyzickou činnost. Po skončení aktivního pracovního života v zaměstnání jsou lidé ohroženi sociálním vyloučením a omezením podnětných kontaktů a to často způsobuje urychlení stárnutí a nástup známých nemocí stáří zbytečně brzo. Z toho často vyplyne i brzká závislost na rodině, lékařích, sociální pomoci. Na stáří je třeba se připravit a počítat s ním. Je nezbytné působit na změnu myšlení lidí v přístupu ke stáří, především pak k tomu vlastnímu. Přetrvává bohužel ještě i v mé generaci názor, že stát nebo někdo se postará, ale to jistě neplatí a platit nebude u těch, kteří se mohli včas postarat sami.nehovořím zde o lidech, kteří pomoc opravdu potřebují a kterým je třeba ji poskytnout. Většina seniorů je přiměřeně věku zdravá, má děti, díky vzdělání má obrovský potenciál zkušeností a znalostí a může být ještě mnoho let po odchodu ze stálého zaměstnání platná nejen sobě, ale i ostatním generacím ale musí jít o vztah na úrovni rovnocenných partnerů. Je třeba působit na obce, aby k tomu pomohly vytvořit podmínky a daly seniorům prostor. Zkušenosti s tím, že tato investice se obci či státu vyplatí přebíráme od svých vrstevníků v partnerských centrech kupř. v Německu a v Rakousku. Pro nové pojetí dobrovolnictví seniorů nás inspiruje v oblasti Bavorska i jinde realizovaný projekt tzv. Nachbarshilfe. Sousedská výpomoc, která by mohla prospět zlepšení vztahů v naší společnosti předpokládá, aby existovala dobrovolnická centra, která dokáží propojit 11
potřebné s těmi, kteří jsou ochotni jako dobrovolníci pracovat. Jen v oblasti Regensburgu je takových vesnických center kolem 120 a činnost si organizují senioři sami, dobrovolnicky. Obci se vyplatí poskytnout jim k tomu prostor, zaplatit režijní náklady, prostě spolupracovat s touto neziskovou aktivitou. Že nemusí jít jen o péči o lidi nemohoucí v místě jejich bydliště, ale i o společnou zájmově aktivizační činnost ukazují obrázky v závěru příspěvku. Nesmíme si plést dobrovolnictví s řízenou praxí tak, jak ji organizují některé školy se sociálním zaměřením. Dobrovolník si totiž může vybrat kdy, kolik času a komu chce věnovat. Dobrovolník může být osoba starší 15ti let, student, nezaměstnaný, starší člověk. Za svoji činnost nemá nárok na žádnou formu finanční odměny. Pokud je dobrovolníkem akreditovaným u DC, má ale nárok ze zákona: na pojištění, cestovné, stravné a další pomoc. V případě nezaměstnaného se za určitých podmínek může dobrovolnická činnost započítat i do odpracovaných let. Co přináší dobrovolnictví dobrovolníkům? Senioři v našem centru mají příležitost především zvládnout přizpůsobenou metodikou moderní komunikační technologie: práce s PC, internetem, prohloubit si své jazykové znalosti Získané dovednosti jim umožňují zůstat aktivně ve středu dění. Tato aktivita seniorům kromě procvičení mozku přináší výhodu moderní formy komunikace a získávání informací do vysokého věku ale především výhodu neztratit či navázat nové kontakty, seberealizovat se a pomáhat tedy sobě, ale i jiným. Někteří senioři dobrovolnicky poskytují to, co sami umí dalším seniorům - kupř. cvičení jogy, konverzaci v cizích jazycích, organizují spolupráci se zahraničními seniory např. letošní společnou putovní výstavu výtvarných prací seniorů v Regensburgu, Plzni a Weidenu. To, že senioři sami činnosti vymýšlejí, připravují a realizují, vnášejí do nich své zkušenosti a profesní dovednosti ale i potřeby - to je pro všechny mnohem zajímavější a přínosnější než pouhá účast. Mnozí se přijdou zpočátku jen zúčastnit, ale pokud je prostředí vstřícné a přátelské, ztratí ostýchavost a přijdou sami s návrhem, který pak realizují k prospěchu všech ostatních. Poměrně často se stává, že se vracejí bývalí emigranti ze 70tých let na penzi zpět do naší republiky. Ti vědí co hledají, protože v ostatních zemích světa jsou takovéto kluby či centra běžnou záležitostí a jsou dlouhodobě podporovány obcemi i seniory samotnými. Se stávajícími Svazy důchodců u nás to má společný jen věk těchto lidí. Jejich myšlení a přístup je velmi odlišný: tito lidé chápou, že nic není zadarmo, považují za samozřejmé, že se budou spolupodílet i na financování těchto aktivit a vědí, jak důležité pro ně tyto příležitosti jsou. Při naší činnosti se inspirujeme také tím, co seniorům nabízí Portus, dům O.S.Život 90. Jejich činnost je úžasná a obdivuhodná. V podmínkách Plzně, se nám zatím nedaří přesvědčit zastupitele, že takový dům by prospěl i situaci v Plzni. Pravda, projektový záměr se nám podařilo prosadit do volebního programu, ale jak se říká skutek zatím utek V současné době jsme zachytili od kolegů ze západní Evropy nový a zdá se mi rozumný trend; a to: budování domů volného času pro všechny generace od dětí po seniory, vytváření Rad seniorů jako poradních orgánů obcí; měli bychom se k této myšlence přidat, protože jen propojení generací může přinést prospěch generacím všem a netřeba u nás opět později objevovat Ameriku. Jakákoliv separace jakýchkoliv skupin lidí vždy přinesla jen celospolečenské problémy. 12
Senioři mohou jiným seniorům ale i mladším poradit, mohou pomoci nejen s péčí o příslušníky své generace, ale i s péčí, výchovou, vzděláním či doprovodem dětí a nemocných. Je škoda, připravit další generace o profesní ale i životní zkušenosti, na kterých lze dále stavět. I zkušenosti negativní, které naše generace má, mohou do budoucna být třeba varujícím momentem. Ukázka domů aktivních seniorů Seniorka - dobrovolnice doprovází klientku na výletě 13
Senioři - dobrovolníci z TOTEMu aktivují internetový koutek pro seniory v penzionu Ukázka z vernisáže 14
Studenti - dobrovolníci a senioři v učebně OS TOTEM při realizaci jednorázového projektu Di@log s Rakouskem 15
DŮSLEDKY STÁRNUTÍ POPULACE NA POTŘEBU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V DLOUHODOBÉM HORIZONTU doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v.v.i. Abstrakt Autor se v úvodu příspěvku zabývá věkovým složením obyvatelstva České republiky a projekcí demografického vývoje do roku 2050. Dále uvádí další determinanty potřeby sociálních služeb jako jsou např. míra urbanizace regionu, struktura osídlení, vzdělanostní a profesní charakteristika..pozornost je věnována i materiálu Koncepce transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti. Na základě výše uvedených skutečností autor předkládá odhad potřeb sociálních služeb pro staré občany do roku 2050. 1. Výchozí stav K 31. 12. 2006 žilo v ČR celkem 10 287 tis. osob, z toho bylo 14,4 % starších 65 let a 3,3 % starších 80 let tabulka č. 1: Věkové složení obyvatelstva k 31. 12. 2006 celkem muži ženy celkem absolutně 10 287 189 5 026 184 5 261 005 z toho: - 65+ absolutně 1 482 437 582 904 899 533 v % 14,41 11,60 17,10-80 + absolutně 335 554 102 716 232 838 v % 3,26 2,04 4,43 pramen: Věkové složení obyvatelstva České republiky v roce 2006 [online], cit.[2007-10-01], dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/f400409b4e/$file/400307001.xls Ke stejnému datu bylo v ČR: 38 672 míst v domovech důchodců (jejich kapacita činí 2,61 % z celkového počtu osob starších 65 let a 11,53 % z celkového počtu osob starších 80 let), 7 462 míst v léčebnách pro dlouhodobě nemocné (jejich kapacita činí 0,51 % z celkového počtu osob starších 65 let a 2,28 % z celkového počtu osob starších 80 let) 335 míst v hospicích (jejich kapacita činí 0,02 % z celkového počtu osob starších 65 let a 0,10 % z celkového počtu osob starších 80 let) 11 428 míst v domovech penzionech pro důchodce (jejich kapacita činí 0,78 % z celkového počtu osob starších 65 let) Pečovatelská služba byla v r. 2006 poskytnuta celkem 105 088 osob (= 7,09 % osob starších 65 let), z toho 20 510 osob bylo v domech s pečovatelskou službou, z toho 38 455 osob využívalo pouze dovážku obědů. 16
Ke stejnému dni bylo evidováno celkem 50 929 čekatelů na umístění do domova důchodců z toho 7 135 jich bylo evidováno v kategorii "přednostní a naléhaví čekatelé" 9. Sociální služby využívalo 11,01 % osob starších 65 let, struktura poskytovaných služeb je zřejmá z grafu č. 1. graf č. 1: Struktura péče o seniory v r. 2006 pečovatelská služba v domácnosti 51,9% domy s pečovatelskou službou 12,6% hospic domovy penziony pro 0,2% důchodce 7,0% léčebny pro dlouhodobě nemocné 4,6% domovy důchodců 23,7% pramen: vlastní zpracování 2. Demografický vývoj Projekce vývoje obyvatelstva, která byla zpracována ČSÚ na počátku tohoto tisíciletí ukazuje, že v následujících letech dojde ve struktuře naší populace k významným změnám. Do r. 2025 se podle tzv. střední varianty předpokládá, že celkový počet obyvatelstva mírně poklesne, ale počet osob, které jsou nejčastějšími příjemci sociálních služeb tedy osob starších 65 let vzroste o více než 50 %, přičemž počet osob starších 80 let, kteří jsou nejčastějšími klienty pobytových služeb sociální péče, vzroste dokonce o více než 60 %. Tyto trendy budou pokračovat i v následující m období v letech 2025 2050 se předpokládá, že počet obyvatel klesne o cca 8 %, ale počet obyvatel starších 65 let vzroste o dalších více než 30 %, přičemž počet osob starších 80 let vzroste o dalších více než 75 %. Podrobně jsou tyto trendy zřejmé z tabulky č. 2 a z grafu č. 2. tabulka č. 2 Vybrané charakteristiky z projekce obyvatelstva ČR do r. 2050 9 viz: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí, Praha: MPSV 2007 a Zdravotnictví České republiky 2006 ve statistických údajích, Praha: UZIS 2007 17
podíl osob starších rok počet obyvatel z toho starších 65 let 80 let celkem 65 let 80 let na celkovém počtu obyvatel 2005 10 235 973 1 446 681 315 988 14,13 3,09 2010 10 283 042 1 596 812 368 068 15,53 3,58 2015 10 301 994 1 864 146 390 459 18,10 3,79 2020 10 283 929 2 088 333 413 674 20,31 4,02 2025 10 217 200 2 201 310 509 607 21,55 4,99 2030 10 102 433 2 308 073 664 338 22,85 6,58 2035 9 957 079 2 399 918 771 810 24,10 7,75 2040 9 795 118 2 633 554 800 123 26,89 8,17 2045 9 622 248 2 862 020 844 525 29,74 8,78 2050 9 438 334 2 956 079 904 745 31,32 9,59 pramen: Projekce obyvatelstva ČR do roku 2050 [online], cit. [2007-10-01], dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/ff004f4709/$file/4020rr05.xls http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/ff004f5158/$file/4020rr06.xls vlastní propočty graf č. 2: Vývoj počtu obyvatelstva v letech 2005 2050 a vývoj podílu osob závislých na poskytování služeb sociální péče 12 000 000 35,00 počet obyvatel 10 000 000 8 000 000 6 000 000 4 000 000 2 000 000 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 podíl osob starších 65 (resp. 80. let) na celkové počtu obyvatelstva celkem 65+ 80+ podíl 80+/C podíl 65+/C 0 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 rok 0,00 pramen: vlastní zpracování Je zřejmé, že důsledky tohoto vývoje se budou týkat nejenom systému důchodového pojištění 10, ale i oblasti zdravotní péče 11 a sociálních služeb. 10 podle dříve provedených modelových propočtů by při zachování věkových hranic pro vznik nároku na starobní důchod a při zachování relace mezi výší důchodu a mzdy na úrovni r. 1998 bylo nutno zvýšit příspěvkové sazby z tehdejších 26 % při zachování vyrovnané finanční bilance systému důchodového pojištění na 32 % v r. 2010 až na 55 % v r. 2050 viz Možnosti změn v systému povinného důchodového pojištění, Praha: MPSV 1998 18