Řád: Ephemeroptera (jepice) Obecná charakteristika Imaga: dva páry blanitých křídel, v klidu skládaných kolmo nad tělo (zadní pár křídel bývá menší, u některých druhů chybí). Druhy rodu Caenis kladou křídla vodorovně. Tykadla jsou krátká, štětinovitá. Ústní orgány jsou redukované, střevo je nefunkční, naplněné vzduchem. Imaga jsou krátkověká, několik hodin až dní. Larvy: zadeček nese tracheální žábry a na jeho konci jsou dva dlouhé štěty + terminálním filament (paštět) Z posledního larválního instaru se líhne subimago, které je ještě kryté tenkou matnou kutikulou. Má křídla mléčně či žlutavě zakalená, štěty jsou kratší a pohlavní orgány s vývody jsou uzavřené. Po minutách až hodinách se subimago svléká (dospělec) a je schopné kopulace. V naší fauně je známo cca 100 druhů jepic. 1 Pohyb Larvy - způsob pohybu odpovídá prostředí, které daný druh obývá - odráží se i na tvaru těla. Lezou po podkladu pomocí nohou (1 drápek) nebo plavou pohyby zadečku. na pohybu se podílí i žaberní plátky, které mohou být opatřeny svaly Štěty a paštět mohou tvořit pomocný plovací orgán ploutvičku u plovoucích; přísavka u r. Rhithrogena umožňuje udržet se v proudu Základní typy larev: hrabavé: dlouhé válcovité tělo, úzkou prognátní hlavu. Žábry jsou složeny na zadečku. Nohy přizpůsobené hrabání (Palingenia, Ephemera), v hlinitých březích nebo jemnějším sedimentu. plovoucí: válcovité až proudovité tělo, dozadu se zužující tělo, hlava hypognátní, dlouze a hustě obrvené štěty (Ameletus) nebo naopak holé se zakrnělým paštětem - v prudce tekoucích vodách (Baetis alpinus) 2
Pohyb ploché - tělo a nohy ploché, hlava velká, plochá, prognátní (Heptageniidae), hlavně mezi kameny lezoucí - tělo slabě zploštělé, hlava prognátní, štěty bez hustšího obrvení (např. Potamanthidae, Ephemereliidae) proudobytné - hlava kryta přílbou, krátké štěty, krátké pevné nohy (Oligoneuriella, Prosopistoma). Na kamenech. Imága: vylétávají často ve velkých rojích, v roji víří charakteristickým klesáním a stoupáním 3 Potrava Imága: ústní ústrojí kousacího typu zakrnělé, stejně jako zažívací trakt, nepřijímají vůbec potravu Larvy: ústní ústrojí kousacího typu dobře vyvinuté, různě modifikované (škrabky, nástavce mandibul u hrabavých larev) V rámci řádu jen málo obligatorních predátorů (Baetopus). Většinou: sběrači (Ephemerellidae, Caenidae) seškrabávači (Rhithrogena) pasivní filtrátoři (Oligoneuriella) aktivní filtrátoři (Arthroplea, maxilární palpy) Živí se detritem, řasami hl. rozsivkami, ale i vláknitými, neživí se sinicemi 4
Dýchání Imága: tracheální systém dobře vyvinutý. Se dvěma páry thorakálních a osmi páry abdominálních stigmat Larvy: apneustické (bez stigmat), první instary, které ještě nemají tracheální žábry, dýchají celým povrchem těla, tato schopnost je zřejmě zachována i u starších instarů, které již dýchají tracheálními žábrami. Tracheální žábry jsou obvykle na 1. 7. zadečkovém (abdominálním) článku a jsou různě utvářené (jednoduché nebo zdvojené lupínky, keříčky ), 5 Dýchání Vedlejší tracheální žábry na čelistech (Oligoneuriella), nebo i u kyčlí (Isonychia) Žábry mohou mít vlastní svaly pohyblivé, rytmickým pohybem přiváděna čerstvá voda Adaptace: krytky žaber u r. Caenis přísavka u Rhithrogena respirační proud u hrabavých (Ephemera) 6
Rozmnožování a vývoj Samice vlétají do rojů jednotlivě a ke kopulaci dochází za letu. Létají většinou za soumraku, ale i přes den. Samice kladou vajíčka hned po oplození, výjimkou je Cloeon dipterum, kde je asi 10 dnů odstup viviparie (živorodost). Vajíčka jsou kladena: v chuchvalcích odvrhovaných na vodní hladinu za letu nebo při ponoření zadečku do vody přímo pod vodu vajíčka nejsou vytlačována ze zadečku, ale ten při dosednutí na hladinu praská. Embryonální vývoj trvá obvykle 10-30 dní, někdy však i mnohem déle (Ephoron) 1 i více generací za rok, nebo naopak vývoj trvá 2 roky Pravděpodobně u všech druhů tychopartenogeneze (z části neoplozených vajec po čase samice), u některých doložena obligátní parten. 7 Zástupci Žijí v různých typech vod, mimo vody kyselé a silně znečištěné. Blíže viz jednotlivé druhy. čeleď: Siphlonuridae Siphlonurus aestivalis - v rostlinstvu ve stojatých i pomalu tekoucích vodách, také vysychavé toky Ameletus inopinatus - ve stojatých vodách i tůňkách potoků, v horách 8
čeleď: Baetidae Baetis alpinus rychleji tekoucí kyslíkem bohaté toky Baetis rhodani - nejběžnější v tekoucích vodách Baetis fuscatus - letní, v nižších polohách Baetis niger - vzácnější, v čistých tocích s vegetací Baetis muticus - běžný v podhorských tocích 9 čeleď: Baetidae Cloeon dipterum (j. dvoukřídlá ) - nejběžnější ve stojatých vodách, pouze 1 pár křídel, doba života dospělce až 2 týdny 10
čeleď: Oligoneuriidae Oligoneuriella rhenana - v čistých větších řekách, v červnu pasivní filtrace 11 čeleď: Heptageniidae 12
čeleď: Heptageniidae Ecdyonurus torrentis - toky středních poloh Ecdyonurus venosus - toky vyšších poloh Ecdyonurus subalpinus - horní úseky toků (krenál) Rhithrogena semicolorata - rychleji tekoucí toky středních poloh Rhithrogena iridina - horské potoky a podhorské říčky 13 čeleď: Heptageniidae Electrogena quadrilineata - menší toky středních poloh Heptagenia sulphurea j. sírožlutá, odolný říční druh Epeorus assimilis - menší, chladné, rychle tekoucí potoky a říčky (jediná larva se 2 štěty) 14
čeleď: Ephemerellidae Ephemerella ignita - odolný letní druh, všeobecně rozšířený Torleya major - běžně v tocích, larvy s nánosem detritu na těle Ephemerella mucronata - jarní druh chladných toků vyšších poloh 15 čeleď: Caenidae zástupci v tekoucích i stojatých vodách, v jemném substrátu. Caenis macrura - běžný říční druh Caenis robusta - nápadný druh v tůních Brachycercus harrisella - vzácný, v současnosti např. v Třeboňské pánvi 16
čeleď: Leptophlebiidae Choroterpes picteti - vzácný, nížinný, např. dolní tok Sázavy Leptophlebia marginata - není běžná, ve stojatých a mírně tekoucích vodách Habroleptoides confusa - běžný druh neznečištěných potoků a řek 17 čeleď: Polymitarcyidae Ephoron virgo -čisté, nížinné toky 18
čeleď: Ephemeridae Ephemera danica - běžně v menších tocích s písčitým dnem, zahrabaná v substrátu 19 čeleď: Palingeniidae Palingenia longicauda - naposled v ČR před cca 100 lety, dolní tok Moravy (PR Osypané břehy) 20
čeleď: Potamanthidae Potamanthus luteus - odolnější potamální druh 21