Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha EKONOMIKA TECHNOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ VE VINOHRADNICTVÍ Prosinec 2006
Autoři: Doc. Ing. Pavel Zemánek, CSc. 1) Ing. Patrik Burg, PhD. 1) Ing. Zdeněk Abrham, CSc. 2) Ing. Marie Kovářová 2) 1) Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta Lednice, Ústav zahradnické techniky 2) Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha Lektoroval: Ing. Alois Juřica, CSc. VÚZE Praha Publikace byla zpracována v rámci projektu NAZV Praha č. 1G46082 Technologické systémy a ekonomika integrované produkce zeleniny a révy vinné Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha 2006 ISBN 80-86884-17-1
OBSAH Str. 1. Úvod 1 2. Technologické postupy ve vinohradnictví 2 3. Modelové technologické postupy 8 4. Hlavní aspekty při výběru stroje 11 5. Výkonnost mechanizačních prostředků 15 5.1 Struktura času nasazení stroje 16 5.2 Roční nasazení stroje 17 5.3 Výkonnost stroje 18 6. Náklady na provoz mechanizačního prostředku 23 6.1 Fixní náklady 24 6.2 Variabilní náklady 27 7. Náklady a cena mechanizované práce 34 8. Programy pro výpočty nákladů na mechanizované práce 42 9. Ekonomická efektivita techniky 47 10. Náklady na materiál 52 11. Celkové náklady na plodinu 57 Použitá literatura 61
1. ÚVOD V ČR se v současnosti réva vinná pěstuje na ploše asi 19 000 ha. Příčinou tohoto výrazného nárůstu pěstitelských ploch byla dotační politika státu orientovaná na podporu nových výsadeb před vstupem ČR do EU v roce 2002. Přínosy, které většina pěstitelů révy a výrobců vína očekávala, se však v řadě případů nedostavily. Příčinou je otevření trhu s vínem a četná legislativní opatření, v jejichž důsledku je na tuzemském trhu vysoký přetlak hroznů, který se odráží v nízkých výkupních cenách hroznů a export levného vína ze zahraničí. Pěstitelé révy jsou tak v konkurenčním tržním prostředí nuceni neustále inovovat uplatňované výrobní procesy, modernizovat vinohradnické a vinařské provozy a hledat nové cesty vedoucí k minimalizaci výrobních nákladů. Možné řešení představuje přechod pěstitelů od konvenčního způsobu pěstování k tzv. integrované produkci. Zavádění nových pěstitelských technologií, se neobejde bez nových pracovních operací a používání speciální mechanizace. Celá agrotechnika, musí být řízena důsledně a účelně dle pěstitelských a ekologických podmínek. Hlavním úkolem je zefektivnění všech prací a celkové snížení nákladů. Důležitým momentem pro pěstitele organizované ve Svazu integrované produkce hroznů a vína představuje za předpokladu splnění stanovených podmínek možnost čerpat dotace v rámci dotačních titulů EU. Tyto prostředky napomáhají pěstitelům alespoň z části kompenzovat vynaložené náklady a lépe obstát v konkurenčním prostředí EU. 1
2. TECHNOLOGICKÉ POSTUPY VE VINOHRADNICTVÍ Technologické a pracovní postupy Výrobní postup lze charakterizovat jako sled technologických a pracovních operací vedoucích ke konečnému efektu za daných přírodních, agrotechnických a ekonomických podmínek. Technologický postup je v uživatelské podobě chronologickým sledem pracovních operací, které je třeba v daných výrobně-ekonomických podmínkách realizovat k dosažení předpokládaného cíle. Jeho nedílnou součástí jsou technologické parametry, tj. časové a věcné vazby mezi technologickými operacemi, ukazatelé změny kvality a údaje o velikosti a vlastnostech vstupů a výstupů výrobního procesu. Jsou to zejména: - agrotechnické lhůty operací nebo vývojové fáze rostliny - nutné pořadí technologických operací (návaznost na vývojové fáze rostliny) - dávka hnojiv, postřiků - hloubka kultivačního zásahu - vlastnosti sklizeného produktu (např. cukernatost). Pracovní postup je uspořádaný sled dějů pracovního procesu, který má v písemném záznamu podobu seznamu pracovních operací, kterými se přímo nebo nepřímo realizují jednotlivé technologické operace, vstupy a výstupy výrobního procesu. Sled pracovních operací vždy doplňují parametry pracovního postupu, které určují podmínky, za kterých má práce probíhat: - přepravní vzdálenost - velikost, tvar, svažitost pozemku, půdní podmínky - pracovní rychlost - vlastnosti manipulovaných materiálů. Tam kde technologický a pracovní postup probíhají společně, technologické a pracovní operace splývají. Proto je vhodné pracovat s oběma postupy jako s jedním celkem a pojem technologický postup označovat jako pracovní postup. Pracovní operace jako přesně specifikovaná činnost označuje jednotlivé působení na zpracovávaný materiál, kde výsledkem je dílčí změna jeho stavu, vlastnosti nebo místa. Operace může sestávat z několika fází a představuje základní kategorii pro členění každého 2
pracovního postupu. Každá operace zpravidla probíhá určitým způsobem nebo je prováděna určitým strojem a její provedení je časově nebo technologicky podmíněno. Jednotlivé operace mohou být prováděny ručně (např. vylamování zálistků, podlom) nebo mechanizovaně (např. plně mechanizovaná sklizeň hroznů). Na mechanizované operaci se zpravidla podílí energetický prostředek (traktor) a vlastní stroj vzniká tak pracovní souprava. Některé operace jsou zajišťovány samojízdnými stroji. V technologickém postupu potom rozlišujeme: Operace technologické synonymně označované jako pracovní, které se vyznačují působením na kvalitativní změny (např. řez, kultivace, osečkování). Operace netechnologické, které jsou nezbytné z hlediska technologického procesu pro jeho plynulost a realizaci (doprava, manipulace, kontrola). Technologické postupy jsou vypracovávány ve variantní podobě, která je dána zejména: - výrobními podmínkami - povahou pracovních operací - vlastním produktem (požadavky na něj) při snaze o zachycení nejobvyklejších způsobů pěstování v dané oblasti. Členění technologického procesu na operace není statické a mění se především s rozvojem technologie a techniky. Proto je nutné při zavedení nové technologie a nové techniky prověřit oprávněnost operací v technologickém postupu a tyto upřesnit. Rozdělení technologického procesu na operace umožňuje využití vhodné techniky, přípravu vhodné sestavy linky, propočet potřeby materiálů atd. Technologické postupy ve vinohradnictví Technologické postupy pro plodné vinice vycházejí ze tří rozdílných systémů pěstování révy vinné. Jedná se o : a) konvenční pěstování b) integrované pěstování c) organické pěstování 3
Konvenční systém pěstování Představuje standardní technologické postupy, které jsou v současnosti uplatňovány u řady pěstitelských podniků na převážné většině vinohradnických ploch. Jejich hlavní nevýhodou je poměrně rozsáhlý objem vstupů. Jedná se zejména o chemizaci (aplikace průmyslových hnojiv, neselektivních herbicidů, širokospektrálních insekticidů) a nekoordinované využívání mechanizace (podporuje zhutnění podorniční vrstvy půdy vlivem opakovaných přejezdů, narušení půdní struktury opakovanou kultivací meziřadí). V důsledku těchto často paušálních zásahů pak dochází k deharmonizaci agroekosystému a k úbytku jeho živých složek. Klesá aktivita půdního života, obsah humusu, ubývá počet i druhové zastoupení mikroorganismů, zhoršují se fyzikální a chemické vlastnosti půd. Vlivem nedostatečného hnojení organickými hnojivy pak poměrně často dochází k poklesu půdní úrodnosti. U tohoto systému pěstování rozlišujeme dále podle způsobu kultivace půdy: Technologický postup tzv. černý úhor s variantami: černý úhor (standardní celoplošné obdělávání) černý úhor s ozimou směskou pro zelené hnojení černý úhor s jarní směskou pro zelené hnojení Technologický postup tzv. zatravnění vinice s variantami: celoplošné zatravnění (vhodné zejména pro erozí ohrožené polohy s dostatkem srážek nebo se závlahou) zatravnění ob jeden řádek, jako velmi používaná varianta, umožňující částečnou kultivaci příkmenných pásů, vjezd souprav i za horších podmínek (po dešti) při současně nižší konkurenci travního pokryvu zatravnění meziřadí s mechanickou kultivací příkmenných pásů, jako stále častěji používaná varianta, umožňující odstranit pásový postřik herbicidy v oblasti příkmenných pásů, který je nahrazen mulčováním meziřadí a mechanickou kultivací příkmenných pásů pomocí výkyvných sekcí zatravnění meziřadí s chemickou kultivací příkmenných pásů, jako varianta nacházející stále menší uplatnění z důvodu rostoucí ochrany životního prostředí a vysoké ceny herbicidů 4
nastýlání v našich podmínkách tento způsob pěstování zatím zůstává ve fázi ověřování na malých plochách, zejména z důvodů nedostatku surovin vhodných pro nastýlání (např. slámy) Integrovaný systém pěstování Integrovaná produkce (dále jen IP) představuje ucelený ekologický systém pěstování révy vinné a její ochrany před škůdci a chorobami s důrazem na využívání přírodních biotechnologií, při minimalizaci vstupních nákladů. Hlavními zásadami IP jsou: vhodná volba polohy vinice vhodný výběr odrůd (odrůdová skladba) zatravnění vinice upřednostnění biologických metod regulace chorob a škůdců omezené používání pesticidů Z hlediska zákonného vymezení představuje IP způsob zemědělského hospodaření, jehož základním cílem je zajištění trvale udržitelného rozvoje ve smyslu 6 zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí. Tedy rozvoje, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce agroekosystémů a ostatních ekosystémů, jež jsou zemědělskou produkcí přímo, či nepřímo ovlivňovány. Dalším základním požadavkem je důsledný systémový přístup k celé technologii pěstování révy vinné a zpracování produkce při optimalizaci ekonomických a ekologických aspektů. Integrovaný způsob pěstování lze definovat následujícím způsobem: integrovaná produkce usiluje o dosažení optimálních výnosů vyšší kvality cestou, která nezatěžuje životní prostředí na bázi celistvého způsobu myšlení se IP orientuje komplexně na agroekosystém a je zaměřena na zemědělský podnik jako celek. Základem je udržení, resp. zlepšení půdní úrodnosti a mnohotvárného životního prostředí přednostně se využívají a podporují přirozené regulační mechanismy. 5
K ochraně životního prostředí (půdy, vody, ovzduší, rostlin a zvířat) s ohledem na hospodárnost a společenské požadavky se vyžaduje smysluplný soulad mezi biologickými, technickými a chemickými opatřeními. Pěstitelé, kteří preferují IP, jsou sdružováni ve Svazu IP hroznů a vína. Směrnice Svazu IP stanoví limitující a doporučená kritéria pro jednotlivé pěstební technologie. Jsou jimi např.: ošetřování proti houbovým chorobám pouze na základě krátkodobé prognózy a signalizace ošetřování proti živočišným škůdcům pouze na základě vyhodnocení jejich výskytu (včetně využití prahu hospodářské škodlivosti) udržování sežínaného zatravnění nebo řízeného zaplevelení minimálně v každém druhém mezičasí hnojení či vápnění jen na základě půdních rozborů a diagnostiky výživného stavu vyloučení celoplošné aplikace herbicidů a to i ve snížených dávkách. Herbicidy doporučené pro IP lze použít pouze v řádcích atd. Při dodržení těchto a dalších kritérií pak lze finální produkt (stolní hrozen, víno) deklarovat jako produkt z IP a označit jej ochrannou známkou. IP je ve vybraných zemědělských podnicích v oblastech jižní Moravy s úspěchem zaváděna od roku 1992 a stále více rozšiřována. Pěstitelé zařazeni do systému IP mohou získat v rámci dotačních titulů EU dotaci. Pro rok 2006 byla tato dotace stanovena ve výši 15 120 Kč na 1 ha za rok. U meziřadí: integrovaného systému pěstování rozlišujeme dále podle způsobu ošetření Technologický postup zatravnění vinice s variantami: zatravnění celoplošné zatravnění ob jeden řádek vhodné zejména při přechodu z konvenčního pěstování na IP zatravnění meziřadí s mechanickou kultivací příkmenných pásů zatravnění meziřadí s chemickou kultivací příkmenných pásů (za přísného dodržení limitujících kritérií) 6
Technologický postup nastýlání s variantami: nastýlání celoplošné nastýlání ob jeden řádek 7
3. MODELOVÉ TECHNOLOGICKÉ POSTUPY Technologické postupy uplatňované v podmínkách pěstitelské praxe lze sestavovat v různých variantách do modelových postupů, které podrobně zachycují posloupnost jednotlivých pracovních operací prováděných během celého roku ve vinici. Využití těchto modelových technologických postupů je např. při stanovování potřeby mechanizace, ruční práce, materiálu (chemické ochranné prostředky, vázací pásky atd.), spotřeby pohonných hmot. Lze je také využít pro vyčíslení nákladů na jednotlivé operace a technologický postup jako celek. Při zpracování modelových technologických postupů by mělo být zohledněno využívání perspektivních technologických operací s využitím moderních mechanizačních prostředků, snižování podílu ruční práce a snižování zátěže na životní prostředí. Mezi takové operace lze zařadit např. ometání kmínků, mechanickou kultivaci příkmenných pásů, hloubkové kypření, defoliaci a především plně mechanizovanou sklizeň hroznů. Při tvorbě jednotlivých variant technologických postupů je vhodné sestavení základní kostry, která zahrnuje technologické operace jako např. řez révy, opravu drátěnky, postřik vinice, sklizeň a odvoz hroznů, které jsou společné pro všechny varianty technologických postupů. K této základní kostře pak mohou být přiřazovány technologické operace, které jsou specifické pro konkrétní varianty technologických postupů např. kultivace přikmenných pásů (výkyvnou sekcí) u varianty zatravněné meziřadí s mechanickou kultivací příkmenných pásů. U jednotlivých pracovních operací je rovněž vhodné doplnit orientační údaj o termínu jejich provedení (ATL) a opakovatelnost operace během dané ATL a rovněž druh materiál (týká se operací, kde se předpokládají materiálové vstupy do technologického procesu). Ukázku modelového technologického postupu pro konvenční produkci uvádí Tab.1. 8
Tab.1 : Konvenční pěstování - modelový technologický postup černý úhor Poř. č. Název pracovní operace Způsob provedení (ruč./mech.) ATL Materiál Opakovatelnost. 1. Řez révy Ručně II-III 1 2. Oprava drátěnky Ručně III Sloupky + drát 1 3. Drcení réví Mechanizovaně III 1 4. Vyvazování vinice jarní Ručně III Páska k vyvazování tažňů 1 5. Dovoz vody Mechanizovaně IV 1 6. Postřik vinice Mechanizovaně IV Sulka 1 7. Nakládání hnoje Mechanizovaně IV 0,25 * 8. Rozmetání hnoje ve vinicích Mechanizovaně IV Chlévský hnůj (50 t.ha -1 ) 0,25 9. Odorání vinice Mechanizovaně V 1 10. Odhrnutí půdy od kmínků Ručně V 1 11. Diskování meziřadí Mechanizovaně V 1 12. Ometání kmínků Mechanizovaně V 1 13. Podlom Ručně V 1 14. Dovoz vody Mechanizovaně V 1 15. Postřik vinice Mechanizovaně V Kum+Polyr 1 16. Dovoz vody Mechanizovaně VI 1 17. Postřik vinice Mechanizovaně VI Falc+Aliette 1 18. Plečkování meziřadí Mechanizovaně VI 1 19. Kultivace příkmenných pásů Mechanizovaně vinic VI 1 20. Dovoz vody Mechanizovaně VI 1 21. Postřik vinice Mechanizovaně VI Zato+Eup 1 22. Zastrkování letor. a vylamování Ručně zálistků VI 1 23. Dovoz vody Mechanizovaně VII 1 24. Postřik vinice Mechanizovaně VII Falc+Aliette 1 25. Osečkování letorostů Mechanizovaně VII 1 26. Dovoz vody Mechanizovaně VII 1 27. Postřik vinice Mechanizovaně VII Zato+Aliette 1 28. Plečkování meziřadí Mechanizovaně VII 1 29. Kultivace příkmenných pásů Mechanizovaně vinic VII 1 30. Odlistění zóny hroznů Ručně VII 1 31. Dovoz vody Mechanizovaně VIII 1 32. Postřik vinice Mechanizovaně VIII Zato+Eup 1 33. Osečkování letorostů Mechanizovaně VIII 1 34. Dovoz vody Mechanizovaně VIII 1 35. Postřik vinice Mechanizovaně VIII Mythus 1 36. Diskování meziřadí Mechanizovaně VIII 1 37. Plně mech. sklizeň hroznů Mechanizovaně Hrozny moštové IX (8,5t.ha -1 ) 1 38. Odvoz hroznů Mechanizovaně IX 1 39. Dosběr hroznů Ručně IX 1 40. Hloubkové kypření Mechanizovaně X P-K hnojivo (0,4t.ha -1 ) 0,33 41. Přiorání vinice Mechanizovaně XI 1 Vysvětlivky použitých zkratek: ATL-agrotechnická lhůta, Kum-Kumulus WG, Polyr- Polyram WG, Aliette-Aliette Bordeaux, Eup-Euparen Multi, Zato-Zato 50WG, Falc-Falcon 460EC, *údaj O,25 vyjadřuje opakovatelnost operace 1 x za 4 roky 9
PŘÍKLAD 1 Navrhněte modelový technologický postup pro plodné vinice formou chronologického sledu pracovních operací a zohledněte následující podmínky: - varianta TP.. - výměra pěstitelské plochy (ha) - spon výsadby a typ vedení - správně terminologicky označte jednotlivé pracovní operace (např. řez révy, drcení réví, oprava opěrné konstrukce, vyvazovaní tažňů, nakládání hnoje, rozmetání hnoje, odorání vinice, odhrnutí půdy od kmínků, čištění kmínků, ometání kmínků, podlom, vylamování zálistků, mechanická kultivace přikmenného pásu, dovoz vody, chemická ochrana vinice, chemická kultivace příkmenného pásu, odlistění zóny hroznů, defoliace, částečně mechanizovaná sklizeň hroznů, plně mechanizovaná sklizeň hroznů, ruční dosběr hroznů) - s ohledem na velikost pěstitelské plochy navrhněte operace prováděné ručně a mechanizovaně - u jednotlivých operací doplňte agrotechnické lhůty a spotřebovaný materiál ( např. drát, hnojiva) a zpracujte model chemické ochrany (počet zásahů, použité přípravky, dávky) Navržený technologický postup zpracujte formou tabulkového přehledu (viz. ukázka Tab.2). Tab.2: Technologický postup pro plodné vinice Poř. č. Název operace pracovní Způsob provedení (ruč./mech.) ATL Materiál Poznámka 1. Řez vinice Ručně I. III. - - 2..... 10
4. HLAVNÍ ASPEKTY PŘI VÝBĚRU STROJE Investice do vinohradnické techniky mají určitá specifika, která je třeba brát v úvahu jak při rozhodování o pořízení stroje, tak při jeho využívání a ekonomickém hodnocení provozu. Nákup nové techniky je vždy vážným rozhodnutím s dlouhou dobou návratnosti investičních prostředků. Při nákupu nové techniky je obtížné vyhodnotit ekonomický přínos investice, navíc je třeba brát v úvahu faktor času, neboť výdaje na investice a přínosy z investic vznikají v různých časových obdobích. Vinohradnická technika má stanovenu dobu odepisování v převážné většině případů na 5 let. Skutečná doba používání může být podstatně delší. Především v současné době, kdy zemědělské podniky nemají dostatek finančních prostředků, dosahuje např. u traktorů často více než 20 let. Technický rozvoj však postupuje, a zpravidla za vyřazený stroj již není možné, ani účelné pořídit obdobný nový stroj. Obnova strojového parku se proto prolíná se zaváděním nových, modernějších technologických postupů. Nabídka strojů na trhu je velmi široká a tak je třeba vlastnímu výběru věnovat maximální pozornost. Je nutné posoudit celý systém pěstování a určit prioritní oblasti, které vyžadují nejvíce obnovu strojů. Při samotném výběru by neměla být opomíjena otázka jeho možné návaznosti (agregovatelnosti) na stávající stroje a zařízení podniku i na výhledové výrobní a technologické záměry. Tab.3 uvádí přehled faktorů, které v různé míře ovlivňují rozhodování při pořízení nového stroje: - posouzení technologické opodstatněnosti stroje z hlediska výhledové koncepce rozvoje podniku tzn. zda dojde k rozšíření stávajících pěstitelských ploch, případně zda konkrétní pracovní operace (např. kultivace příkmenného pásu pomocí výkyvné sekce) bude zařazena do technologického postupu - posouzení technické vhodnosti nového stroje (zpravidla výkonnost nového stroje významně převyšuje výkonnost nahrazovaného) a navazujících změn ve strojovém parku při možném sestavování strojních linek tj. možnost bezproblémové agregace nářadí s energetickým prostředkem. Tato zásada platí zejména u aktivního (poháněného) nářadí. Požadavek mechanizačního prostředku na instalovaný výkon motoru traktoru zpravidla uvádí samotní výrobci 11
- při výběru je nutné respektovat také pěstitelské podmínky stanoviště např. spon výsadby, výšku révové stěny. Jednotliví výrobci nabízí výrobní řady strojů a nářadí, které se mohou lišit např. šířkou pracovního záběru. Jako příklad lze uvést mulčovače, které jsou využívány při údržbě zatravněného meziřadí vinic (příp. k drcení réví), které jsou na trhu k dispozici s pracovním záběrem od 0,8 3,0 m. Chybný výběr mulčovače se širokým pracovním záběrem by tak ve vztahu ke sponu výsadby znemožnil jeho průjezd meziřadím - stanovení rozsahu celoročního využívání stroje ve vlastním podniku. S ohledem na tento faktor je pěstitel nucen pečlivě zvážit účelnost vlastnictví nového stroje ve vztahu k místním podmínkám a podmínkám pronájmu stroje nebo zajištění operace dodavatelsky formou služeb - stanovení exploatačních ukazatelů (výkonnost, spotřeba PHM, agregovatelnost atd.) a vyhodnocení provozních nákladů - stanovení vhodného okamžiku náhrady vyřazovaného stroje (např. prodávající převezme vyřazovaný stroj na protiúčet, bude využito akční slevy, atd.) - stanovení vhodného způsobu financování (za hotové, na úvěr, leasing apod.) - zajištění a zaškolení obsluhujícího personálu (pro příp. vícesměnný provoz). Při vlastním rozhodování a výběru výrobce a typu stroje by se dále nemělo zapomínat ani na další faktory, které mohou ve svých důsledcích ovlivňovat jak možnosti jeho využití, tak i ekonomiku provozu a obnovy, jako např. schválení stroje podle zákona o státním zkušebnictví, schválení k provozu na veřejných komunikacích, vybavení stroje veškerou potřebnou dokumentací, testy nezávislých zkušeben. Ve vztahu k samotnému výrobci pak v žádném případě nelze opomíjet jeho postavení a úspěšnost na trhu, zajištění záručního servisu (jeho délku, rozsah, kvalitu, podmínky plnění), cenu a pružnost zajištění pozáručního servisu, nabízené pozáruční služby apod. Při rozhodování o variantě financování nově pořizovaného stroje lze v zásadě využít vlastního kapitálu nebo cizího kapitálu (finanční leasing, bankovní úvěr apod. ). Předností úhrady z vlastních prostředků je, že subjekt není zatížen platbou úroků z půjčených peněz ani marží leasingových společností. Nevýhodu pak představuje jednorázově vynaložený objem prostředků (zatížení podnikatelského subjektu), které musí získat buďto z odpisů, nebo ze zdaněného zisku. Jinou variantu běžnou zejména v zahraničí 12
poskytuje řešení, kdy se vzájemně dohodne více pěstitelů a kapitál potřebný na pořízení stroje složí společně. Tab.3: Schéma faktorů ovlivňujících rozhodování o pořízení stroje Koncepce rozvoje podniku (výrobní záměr) Potřeba strojů ve vlastním podniku - v plánovaných technologických postupech Možnosti dalšího uplatnění stroje - formou služby pro cizí Celkový rozsah ročního využití stroje Vhodnost stroje pro provedení operace (výkonnost, kvalita práce, vazba na ostatní stroje, servis ) Pořizovací cena stroje Termín nákupu stroje Forma pořízení Cena služby na trhu Rozhodnutí o pořízení stroje Nákup nového stroje Smluvní zajištění pracovní operace Financování formou leasingu je u nás oblíbené zejména v posledním desetiletí. Představuje pronájem strojů za sjednané nájemné. Pronajímatel (tzn. některá z řady leasingových společností) umožňuje nájemci (tzn.pěstiteli) na základě smlouvy užívání stroje. Velmi často poskytuje i servisní služby spojené s jeho údržbou a opravami. Odpisy stroje provádí leasingová společnost, která jej po celou dobu pronájmu vlastní. Nejčastěji se využívá tzv. finanční leasing, u kterého po skončení leasingové smlouvy přejde stroj bezplatně nebo za zpravidla symbolický poplatek do vlastnictví nájemce. Výhodou leasingu je možnost rychlého 13
uplatnění všech nákladů spojených s leasingem ke snížení daňového základu (v průběhu 3 let) a ve srovnání s úvěrem není vyžadována pronajímatelem garance. U bankovních úvěrů musí žadatel prokázat schopnost splácení samotného úvěru, předložit tzv. podnikatelský záměr doložený ekonomickými kalkulacemi (např. rozvahou, výsledovkou, cash flow). O celkových nákladech úvěru rozhoduje vedle výše úrokové sazby také délka splácení. Při pořízení stroje na úvěr je možno využít dotace, které poskytuje Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF). Dotace PGRLF jsou zaměřeny na úhradu části úroků z úvěru a poskytnutí garance za část jistiny. Nově lze na nákup strojů využít nenávratné dotace na strojní investice od Státního zemědělského intervenčního fondu (Operační program Zemědělství). Tato instituce je akreditovanou platební agenturou a zprostředkovatelem finanční podpory, kterou Evropská unie v rámci opatření Společné zemědělské politiky poskytuje České republice z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Finance jsou určeny především pro podpory investic do zemědělského majetku (nákup techniky) a podpory mladým začínajícím zemědělcům. Dotace není nároková, základní podmínkou pro její poskytnutí je kvalitně zpracovaný projekt. Finanční prostředky na projekt si musí žadatel zajistit v plné výši sám a podporu dostane až po realizaci projektu. Ve vztahu k pořizovací ceně strojů a faktorům, které ji ovlivňují nelze opomíjet statut podnikatelského subjektu z hlediska placení daně z přidané hodnoty (DPH). Není-li kupující plátcem DPH, pak je pořizovací cena stroje o tuto daň vyšší. PŘÍKLAD 2 Pro modelový postup z příkladu 1 zpracujte návrh mechanizačních prostředků s využitím dostupných podkladů (prospekty, katalogy, internet, uživatelé, vlastní zkušenosti). Návrh zpracujte tak, že do tabulky technologického postupu doplníte stroj nebo soupravu pro každou operaci, s uvedením značky a typu, příp. dalších parametrů (pracovní záběr, předpokládaná výkonnost, agregace, apod.). 14
5. VÝKONNOST MECHANIZAČNÍCH PROSTŘEDKŮ Výkonnost mechanizačního prostředku (soupravy) je množství práce předepsané jakosti vykonané soupravou za časovou jednotku. Vyjadřuje se v jednotkách plochy, (objemu nebo hmotnosti) za zvolenou časovou jednotku (hodina, směna, den, sezona, rok apod.). U mobilních souprav pro polní práce se udává nejčastěji v plošných jednotkách (ha.h -1, ha.sm -1 atd.), u sklizňových souprav se tento údaj doplňuje výkonností vyjádřenou v jednotkách hmotnosti sklizeného nebo zpracovaného materiálu (t.h -1, t.sm -1 atd.). Obecně lze rozeznávat teoretickou, technickou a skutečnou výkonnost. Teoretická výkonnost mobilních souprav je výkonnost při plném využití konstrukčního záběru (B k ), teoretické rychlosti jízdy (v t ), tj. výkonnost, kterou nelze prakticky dosáhnout. Technická výkonnost mobilních souprav se dosahuje při technicky možném (optimálním) využití záběru a rychlosti za daný času nasazení. Skutečná výkonnost mobilních souprav je výkonnost dosažená při konkrétním využití záběru, rychlosti za čas nasazení v konkrétních provozních podmínkách. Plošná výkonnost se obecně stanoví ze vztahu: W 1 = 0,1. B p. v p [ha.h -1 ] kde: W 1 efektivní výkonnost mobilní soupravy [ha.h -1 ] B p - technicky možný (optimální) pracovní záběr soupravy [m] v p - technicky možná (optimální) pracovní rychlost [km.h -1 ] Vzhledem k značným obtížím při stanovení technicky možného (optimálního) pracovního záběru a pracovní rychlosti (bylo by nutno vymezit snadno opakovatelné podmínky pro jejich stanovení), počítá se tato výkonnost ze skutečně dosaženého pracovního záběru a pracovní rychlosti dosažené v konkrétních podmínkách. Skutečné výkonnosti se vyjadřují pomocí součinitelů využití pracovního času. Jejich hodnoty lze stanovit ze struktury času nasazení sledovaného stroje (soupravy) v průběhu celé směny (časový snímek). 15
5.1 Struktura času nasazení stroje z těchto částí: Skutečná doba používání stroje (strojní soupravy) se označuje T 09 a skládá se kde: T 09 = T 07 + T 8 + T 9 T 07 - celkový čas nasazení, tj. čas během kterého je mechanizační prostředek využíván pro provedení operace. Jednotkou bývá podle délky sledování minuta, hodina, den T 8 - čas na předepsané údržby vyšších stupňů, čas na sestavování či rozebírání linky T 9 - čas, v němž není prostředek nasazen posezónní opravy, uskladnění Pro potřeby stanovení výkonnosti a provozních nákladů strojních souprav má největší význam celkový čas nasazení T 07. Celkový čas nasazení T 07 lze zjednodušeně vymezit dobou mezi odjezdem a příjezdem stroje z místa garážování v rámci jednoho pracovního dne. Celkový čas nasazení T 07 se dále dělí na: čas hlavní - čas, kdy mechanizační prostředek aktivně vykonává činnost pro kterou je určen (T 1 ) např. kypření, postřik čas vedlejší na pravidelně opakující se pomocnou činnost (T 2 ) - např. otáčení, najíždění do meziřadí, plnění nádrže čas na údržbu, přípravu a seřízení mechanizačního prostředku (T 3 ) čas na odstranění poruch (T 4 ) např. výměna radlice, čištění čas prostojů způsobený obsluhou (T 5 ) čas pro zahájení a ukončení práce (T 6 ) např. přejezdy, přestavení z transportní do pracovní polohy čas ostatních prostojů (T 7 ) Takto rozčleněné časové úseky se skládají do podoby složených časů, které zahrnují příslušné vedlejší nebo ztrátové časy. K nejdůležitějším složeným časům nasazení patří: T 02 = operativní čas, charakterizuje využití ideálního mechanizačního prostředku při ideální organizaci práce (T 02 = T 1 + T 2 ) T 04 = produktivní čas, vyjadřuje využití vyráběného mechanizačního prostředku při běžné organizaci práce, ale v objektivních podmínkách (T 04 = T 02 + T 3 + T 4 ) 16
T 07 = celkový čas nasazení, při snímkování je vyjadřován za směnu, pracovní den, sezónu nebo rok, charakterizuje běžné podmínky (T 07 = T 04 + T 5 + T 6 + T 7 ) Z výše uvedených základních a složených časů lze pak definovat součinitele využití pracovního času. Vyjadřují podíl hlavního času (při kterém se provádí vlastní operace) k ostatním (vedlejším a neproduktivním) časům při sledování. Pomocí těchto součinitelů se stanoví příslušná výkonnost. Součinitel využití operativního času: K 02 T = T 1 02 T1 = T + T 1 2 Je podílem hlavního času k času operativnímu a z jeho hodnoty lze posoudit potřebu vedlejšího času pro provedení operace. Pro určité operace nabývá typických hodnot (např. u orby K 02 = 0,7 0,85, při rozmetání hnojiva K 02 = 0,3 0,45) Součinitel využití produktivního času: K 04 T = T 1 04 T1 = T + T + T + T 1 2 3 4 Zahrnuje další neproduktivní časy nutné k činnosti soupravy v podmínkách skutečného provozu Součinitel využití celkového času nasazení K 07 T = T 1 07 = T + T 1 2 + T 3 T + T 1 4 + T 5 + T 6 + T 7 = T 04 T1 + T + T 5 6 + T 7 Vyjadřuje podíl času hlavního k vedlejším a neproduktivním časům, které jsou zpravidla součástí jedné pracovní směny (cca 8 hod.) 5.2 Roční nasazení stroje Vyjadřuje se v hodinách provozu stroje za rok, nebo v ha ošetřené plochy za rok. Tento parametr významně ovlivňuje fixní složku jednotkových nákladů. Hodnota ročního nasazení stroje ukazuje na rozsah jeho využití v podmínkách uživatele a je ovlivněna velikostí 17