Důvody příprav reformy finanční pomoci studentům Praha 25.3.2010, Zdroj: ISEA, Autor: Petr Matějů, Simona Weidnerová Stejně jako v ostatních vyspělých zemích i v ČR je vysokoškolské vzdělání klíčem k zaměstnáním zajišťujícím vyšší prestiž, vyšší výdělky, vyšší životní úroveň i celkově vyšší kvalitu života. Podle posledních údajů Českého statistického úřadu činila v ČR v roce 2008 průměrná měsíční mzda středoškolsky vzdělaného pracovníka 26,763 Kč, u pracovníka s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním na bakalářské úrovni 30,263 Kč, vysokoškolsky vzdělaný pracovník s magisterským a vyšším diplomem si v průměru vydělal 45,566 Kč. Tyto údaje odpovídají i mezinárodnímu srovnání OECD (Education at a Glance, 2009), ze kterého plyne, že ČR patří k zemím s největšími rozdíly v příjmech mezi vysokoškolsky a středoškolsky vzdělanou populací. Podle tohoto zdroje v roce 2007 činily u nás průměrné příjmy ze zaměstnání vysokoškolsky vzdělané osoby ve věku 25-64 let 1,9 násobek příjmů osoby se středoškolským vzděláním. Vyšší hodnoty dosáhlo pouze Maďarsko (2,2); v USA to bylo 1,8; v Německu 1,6; ve Švédsku jen 1,3. Čím významnějším zdrojem sociálního vzestupu a životního úspěchu vzdělání v dané společnosti je, tím větší důraz se klade na to, aby přístup ke vzdělání byl otevřený a spravedlivý. To nevyhnutelně vyvolává otázku, komu se vyššího vzdělání dostane a komu naopak zůstane odepřeno. Nejde přitom jen o to, jak velká část populace má šanci získat vyšší vzdělání, ale zejména o to, z jakých důvodů je určitým skupinám obyvatelstva vzdělávací systém otevřen více než jiným. Ve chvíli, kdy rozdíly v dosaženém vzdělání mezi skupinami jsou vnímány jako důsledek nerovných šancí způsobených něčím jiným než zájmem, schopnostmi a vůlí studovat (rasa, náboženství, pohlaví, sociálně-ekonomický původ), jde o problém dotýkající se samé podstaty sociální spravedlnosti a sociální soudržnosti společnosti. Tento druh nerovností v přístupu k vyššímu vzdělání přitom podlamuje i reprodukci lidského kapitálu a působí jako limitující faktor ekonomického rozvoje. Ačkoli dosavadní vývoj ve světě ukazuje, že čím vyšší je celková vzdělanostní úroveň země, tím nižší je hladina vzdělanostních nerovností, není tomu vždy tak, že růst vzdělávacích příležitostí automaticky vede ke zmenšování nerovností. Rozdíly v dosaženém vzdělání mezi různými skupinami obyvatelstva, i to, do jaké míry je lze připsat na vrub nerovnostem ve vzdělanostních šancích, mají samozřejmě kulturní, historickou, politickou i geografickou dimenzi. Ve vyspělých zemích, kde dosažené vzdělání hraje klíčovou roli v sociální stratifikaci společnosti, a vzdělávací systém je tam tudíž v centru pozornosti vlád i obyvatelstva, se podařilo zmenšit ty nekřiklavější nerovnosti v šancích na vzdělání, a to zejména mezi různě industrializovanými regiony, mezi městem a venkovem. Je to dáno mimo jiné i tím, že tyto rozdíly jsou zřetelně viditelné a na jejich zmenšení lze snadněji zacílit příslušná plošně působící opatření vzdělávací politiky. Za mnohem složitější je právem považováno odstraňování nerovností, které mají mezi různými příčinami nerovných šancí na vzdělání zcela zásadní význam, neboť jsou člověku připsány zrozením. Mezi tyto příčiny nerovných šancí na vzdělání patří zejména pohlaví, příslušnost k etnické minoritě a sociálněekonomický původ. Ústřední otázkou, na kterou dnes vlády vyspělých zemí hledají odpověď, tedy není, jak dosáhnout formální rovnosti, ale spíše jak se co nejvíce přiblížit ideálu rovných šancí a spravedlnosti, jehož naplňování by nemělo být v rozporu s efektivitou. Jinak řečeno, nemohou-li nejvyššího vzdělání dosáhnout všichni, což je logické a pochopitelné, pak na 1
první pohled rovnost šancí v přístupu ke vzdělání nemůže znamenat nic jiného, než že šance na studium mají být stejné pro všechny se stejnými schopnostmi a motivacemi studovat. Skutečnost, že stále a všude - byť v různé míře - platí, že vyššího vzdělání dosahují častěji ti, kteří patří k takzvané většinové populaci a mají příznivější sociální původ, je jedním z hlavních důvodů, proč v posledních letech nebývale roste význam studia zdrojů nerovností ve vzdělanostních šancích a hledání účinných nástrojů směřujících k jejich zmenšování. Vedle reforem základního a středního vzdělání, kde nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vznikají především v důsledku snah rodičů z vyšších sociálních vrstev posílat děti do škol zvyšujících šance na pokračování ve studiu na vyšším stupni, jedním z nejvýznamnějších nástrojů zmenšování bariér přístupu k vysokoškolskému vzdělání patří systémy finanční pomoci studentům vysokých škol. Systémy finanční pomoci studentům vysokých škol se stávají stále důležitějším nástrojem vládních politik, jejichž cílem je zmenšit právě sociální bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Je tomu tak v první řadě proto, že ve vyspělých zemích čím dál tím větší podíl mladých lidí dosahuje středoškolského vzdělání, které umožňuje vstup na vysokou školu. To vede k růstu aspirací na dosažení vysokoškolského vzdělání zejména v sociálních skupinách, jejichž participace na vysokoškolském vzdělání byla v minulosti poměrně nízká. Jinými slovy, stále prostupnější systémy středního vzdělání přivádějí k branám vysokých škol stále větší počet mladých lidí pocházejících z rodin s nižším sociálně-ekonomickým statusem a nižšími příjmy, kteří jsou na studium na vysoké škole připraveni 1 a jsou k němu motivováni. Zejména na tyto studenty jsou v čím dál větší míře zacíleny různé programy finanční pomoci. Význam systémů finanční pomoci studentům vysokých škol roste i proto, že stále rostoucí počty studentů v terciárním vzdělávání vedou k růstu výdajů na vysokoškolské vzdělávání. Možnosti vlád tyto výdaje zvyšovat jsou ovšem v souvislosti s růstem výdajů na další oblasti patřící k vládním prioritám (základní a střední vzdělávání, zdravotnictví, penzijní systémy atd.) přirozeně limitovány. Proto s ohledem na vysokou individuální návratnost vysokoškolského vzdělání se ve stále větší míře ve financování terciárního vzdělávání prosazuje princip spoluúčasti studentů. Ačkoli moderní systémy spoluúčasti jsou ve stále větší míře založeny na principu odloženého školného, které se splácí až z budoucích příjmů absolventů, je zvyšování významu spoluúčasti studentů na krytí nákladů spojených s poskytováním vysokoškolského vzdělání doprovázeno posilováním role systémů finanční pomoci studentům vysokých škol, která se snaží v maximální možné míře pokrýt jak životní náklady spojené se studiem, tak přímé studijní náklady včetně školného. Finanční pomoc studentům je v tomto případě nástrojem působícím proti vzniku ekonomických bariér v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Jinými slovy, systémy finanční pomoci studentům vysokých škol kompenzují i možné negativní sociální důsledky stále se rozšiřující spoluúčasti studentů pro ekonomickou dostupnost vysokoškolského vzdělání. Stručně řečeno, hlavními cíli moderních systémů finanční pomoci studentům vysokých škol je oslabovat vliv výchozí rodiny na rozhodování o studiu na vysoké škole a zmenšovat ekonomickou závislost studentů vysokých škol na výchozí rodině, a to pokud jde o financování přímých studijních nákladů (školné a další náklady spojené přímo se studiem), tak nepřímých nákladů (životní náklady během studia). 1 Růst podílu studujících na vysokých školách z příslušné věkové kohorty samozřejmě souvisí s tím, že systémy terciárního vzdělávání se postupně stále více diversifikují, což umožňuje nároky kladené na uchazeče o studium i na studenty různých typů vysokých škol diferencovat. 2
Nagelkerke RSQ O tom, že problém sociálních nerovností v šancích na získání vysokoškolského vzdělání je v ČR problémem s vysokou mírou akutnosti, svědčí řada údajů jak ze statistických šetření, tak ze srovnávacích výzkumů. Podle řady analýz dlouhodobě patříme k zemím s nejvyšší hladinou nerovností v EU. Z porovnání výsledků výzkumu studentů provedeného v roce 2009 MŠMT 2 a údajů ze statistického šetření SILC (Survey of Income and Living Conditions) koordinovaného Eurostatem například vyplývá, že pokud má otec potencionálního studenta sám vysokoškolské vzdělání, má jeho potomek téměř třikrát větší šanci, že bude na vysoké škole také studovat, než by měl v případě, že by vzdělání otce nemělo žádný vliv na šanci studovat. Z grafu 1 založeného na údajích z již zmíněného šetření SILC je patrné, že ČR patří k zemím s nejsilnějším vlivem sociálně-ekonomického statusu na získání vysokoškolského vzdělání a že tento vliv se zatím posiloval. Jakkoli jde výsledek působení řady faktorů, absence efektivního systému finanční pomoci studentům v ČR nepochybně hraje významnou roli. Graf 1. Míra determinace dosažení vysokoškolského vzdělání sociálně-ekonomickým statusem výchozí rodiny. 0,35 0,30 35-45 do 35 0,25 Průměr EU, věk do 35 let 0,20 Průměr EU, věk 35-45 let 0,15 0,10 0,05 0,00 IS FI NO LV NL DE ES SK UK DK SI FR AT SE EE GR LT PT IE IT CY CZ PL BE HU Země Zdroj: EU-SILC, 2007, vlastní výpočty. V grafu jsou uvedeny koeficienty determinace (Nagelkerkeho R 2 ) dosažení terciárního vzdělání vzděláním otce, vzděláním matky a sociálně-ekonomickou skupinou otce (výsledek binární logistické regrese). Graf 2, jehož údaje pocházejí z reprezentativního šetření na téma nerovností provedeného v roce 2009 Sociologickým ústavem AV ČR, v.v.i., naznačují, že náklady na získání vysokoškolského vzdělání jsou u nás vnímány jako poměrně velká sociální bariéra ve formování vzdělanostních aspirací, a to zejména ve skupinách s nižším sociálně ekonomickým statusem. S výrokem Pouze bohatí si u nás mohou dovolit platit náklady spojené se získáním vysokoškolského vzdělání vyjádřila souhlas téměř polovina respondentů (47,6 %), přičemž tento názor výrazně posiluje směrem ke skupinám s nižším vzděláním (silný souhlas s tím výrokem vyjádřili zejména respondenti s nižším než úplným středním vzděláním). 2 Hlavní výsledky výzkumu studentů provedeného v rámci přípravy reformy terciárního vzdělávání jsou uvedeny v příloze č. 4 3
% Graf 2. Míra souhlasu s výrokem Pouze bohatí si u nás mohou dovolit platit náklady spojené se získáním vysokoškolského vzdělání podle dosaženého vzdělání v roce 2009. 100,0 90,0 7,8 7,7 12,1 9,6 8,7 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 17,1 19,3 19,2 22,0 32,6 26,2 24,4 27,4 19,4 21,7 21,9 Zcela nesouhlasím Spíše nesouhlasím Ani souhlas, ani nesouhlas Spíše souhlasím Zcela souhlasím 30,0 36,7 34,4 20,0 30,7 37,1 10,0 0,0 23,3 14,3 13,2 9,0 4,0 Základní Vyučen Střední Vysokoškolské Celkem Vzdělání respondenta Zdroj: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., výzkum Nerovnosti (ISSP 2009). Na naléhavost řešení problému poměrně velkých nerovností v ČR upozornila i zpráva OECD k situaci v českém vysokém školství z roku 2006 připravená v rámci projektu Thematic Review of Tertiaru Education (tzv. Country Note), na jejíž doporučení, pokud jde o zavedení systému finanční pomoci studentům, reagovala i Bílá kniha terciárního vzdělávání z roku 2009. O tom, že systém finanční podpory studentů v ČR neodpovídá hlavním trendům v této oblasti, svědčí i jeho stručná charakteristika. Finanční pomoc studentům lze obecně dělit na studentskou pomoc přímou, tj. finanční prostředky, které student získává sám a může s nimi volně disponovat, a nepřímou, spočívající převážně v daňových úlevách a sociálních výhodách, které sice přispívají ke snižování nákladů spojených se studiem, avšak student (ani jeho rodina) těmito prostředky volně nedisponuje. Stávající systém v ČR lze na rozdíl od jiných zemí charakterizovat poměrně malým významem přímých mechanismů ve prospěch mechanismů nepřímých. Plyne to z filozofie právní úpravy, která rozlišuje právní statut studenta jako takový a právní statut studenta pro účely sociálního zabezpečení (nebo podpory). Příjem sociálních dávek je tedy vázán spíše na finanční situaci osoby, která je závislá na rodině, než na specificky definovaný statut studenta. Důsledkem je věková hranice 26 let stanovená zákonem pro nárokování všech studentských zvýhodnění. Před přijetím novely vysokoškolského zákona v roce 2005, která zavedla nevelké sociální stipendium pro vysokoškolské studenty (s účinností od roku 2006), s výjimkou přídavku na dítě a sociálního příplatku, nevyplývaly z právního statutu studenta žádné formy přímé sociální pomoci. Od roku 2006 může student z rozpočtu MŠMT pobírat sociální a ubytovací stipendia. Tato dotace ovšem není nařízena a na její získání neexistuje žádný právní nárok. 3 Od roku 2006 mají studenti veřejných i soukromých škol, kteří mají nárok na přídavek 3 Do roku 2005 zajišťovaly ubytování studentů veřejné vysoké školy ve svých ubytovacích zařízeních dotovaných z veřejných prostředků. Od roku 2006 rozdělují veřejné dotace na ubytování vysoké školy potřebným studentům jako příspěvek na ubytování. 4
na dítě a příjem nepřesahující v rodině 1,5 násobek životního minima, současně nárok na sociální stipendium. Nepřímou formou podpory studentů je systém zdravotního pojištění, kde je zajištěna účast studentů na tomto systému, aniž by oni sami do tohoto systému finančně přispívali. Pozice studentů se v tomto systému obecně řídí tím, že studium na vysoké škole je po danou dobu vnímáno jako doba pojištění, i když za dobu studia neodvádí pojistné student, nýbrž stát. Nepřímá finanční podpora (jako součást sociální podpory) osvobozuje rodiny od placení pojistného (do 26 let odvádí zdravotní pojištění pojišťovnám za studenta stát) 4 a daňovými slevami rodičů přispívá rodinám na úhradu části životních nákladů spojených se studiem dětí. V systému dávek státní sociální podpory náleží při příjmu rodiny do stanovené výše (rodinou je student a osoby s ním pro tyto účely společně posuzované) studentovi nárok na přídavek na dítě, přičemž od dosažení zletilosti je přídavek vyplácen přímo studentovi. Dále rodičům nezaopatřeného dítěte náleží sociální příplatek. Účelem této dávky je pomoci rodinám s nízkými příjmy krýt náklady související s výživou nezaopatřených dětí. Výše sociálního příplatku se odvíjí od příjmu rodiny, věku nezaopatřených dětí a od jiných skutečností (osamělý rodič apod.). V systému dávek pomoci v hmotné nouzi je v případě nedostatečných příjmů při splnění dalších podmínek poskytován příspěvek na živobytí, popř. doplatek na bydlení. V systému zaměstnanosti existuje forma nepřímé pomoci, která není specifická jen pro studenty, kdy student nemusí platit pojištění ze svých příležitostných výdělků. Student může odpracovat u zaměstnavatele na dohodu o provedení práce 150 hodin za kalendářní rok, aniž by platil zdravotní a sociální pojištění. Dalším prvkem nepřímé pomoci je systém daňových úlev výdělečně činným studentům a rodičům. Studenti mladší 26 let nebo studenti v doktorských programech do 28 let věku mají nárok na slevu na dani ve výši 4 020,- Kč za rok, to je 335,- Kč měsíčně. Kromě toho mají nárok na slevu na dani jako každý poplatník ve výši 24 840,- Kč za rok, to je 2 070,- Kč měsíčně. Rodiče studenta mají nárok na uplatnění slevy na dani za vyživování nezaopatřeného dítěte a to ve výši 11 604,- Kč. I z tohoto stručného popisu vyplývá, že systém finanční pomoci studentům v ČR je relativně složitý, roztříštěný v gesci několika rezortů a pro řadu jeho potenciálních klientů může být málo přehledný. Pokud jde o jeho nasměrování, stojí spíše na nepřímých než přímých formách. Za podstatné je třeba považovat i to, že neobsahuje ani univerzální studijní grant, ani systém studentských půjček poskytovaných ve zvláštním režimu (např. půjčky poskytované nebo garantované státem, půjčky s kontingenčním splácením atd.). Podle výsledků výzkumu studentů provedeného MŠMT v roce 2009 mají v současné době půjčku od banky jen 4 % studentů. Pokud by ale byly půjčky poskytovány za příznivějších podmínek, tj. s nižšími úroky, a mohly by být spláceny v závislosti na výši budoucího příjmu, o půjčku by projevilo zájem až 40 % studentů a v průměru by si na životní náklady půjčovali okolo 4 000,- Kč měsíčně. Velmi specifické (a nepříznivé) postavení ČR z hlediska finanční pomoci studentům vyplývá i ze srovnání v rámci OECD uvedené v grafu 3, ze kterého je patrné, že ČR patří k zemím s nejnižším podílem výdajů na finanční pomoc studentům na celkových výdajích na terciární vzdělávání (necelých 6 %). Např. Nizozemí (v grafu též označeno), u kterého jsme v grafu 1 identifikovali mnohem nižší hladinu nerovností než u ČR a jejich klesající trend, dosahuje 4 V roce 2010 odvádí stát zdravotní pojištění 723,- Kč měsíčně z vyměřovacího základu 5 355,- Kč. 5
Finanční podpora studentům (%) v podílu financí proudících do systému terciárního vzdělávání mnohem vyššího podílu (okolo 25 %). Graf 3. Finanční pomoc studentům jako procento celkových veřejných výdajů na terciární vzdělávání a výdaje domácností na terciární vzdělávání (školné) jako procento celkových výdajů na terciární vzdělávání v zemích OECD (2003). 50.0 45.0 NZE 40.0 35.0 NOR AUS 30.0 FIN SWE DEN 25.0 NLD GBR 20.0 15.0 GER TUR BEL HUN ITA IRS ISL CAN USA JAP 10.0 SLO SPA FRA CZR GRE MEX 5.0 KOR POR POL 0.0 0.0 5.0 10.0 15.0 20.0 25.0 30.0 35.0 Výdaje domácností na terciární vzdělávání (%) Zdroj: OECD, Education at a Glance Z hlediska odstraňování nerovností je podstatné, zda finanční pomoc je poskytována přímou nebo nepřímou formou. Ve prospěch této teze opět může sloužit srovnání s Nizozemím. Z grafů 4 a 5 je patrné, že v Nizozemsku, kde v důsledku zavedení účinného systému finanční pomoci studentům v roce 1981 bylo dosaženo snížení hladiny nerovností, se rodiče a samotní studenti podílejí na financování nákladů spojených se studiem v mnohem menší míře než v ČR. V Nizozemí právě díky reformě z roku 1981 mnohem větší roli hrají přímé formy finanční pomoci (viz graf 5). 5 5 Další podrobnosti týkající se srovnání ČR a Nizozemska lze nalézt ve studii autorů P. Matějů, T. Konečného, S. Weidnerové, H. Vossenssteyna Financování studia a vývoj v nerovnostech v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání v České republice a Nizozemsku., Sociologický časopis/czech Sociological Review 45, 2009, č. 5, pp. 993 1031. 6
1 (nejnižší) 4 (nejvyšší) 2 3 1 (nejnižší) 4 (nejvyšší) 2 3 1 (nejnižší) 4 (nejvyšší) 2 3 1 (nejnižší) 4 (nejvyšší) 2 3 Graf 4: Struktura příjmu studentů ve skupinách podle výše příjmu rodiny (kvartily). 100% 80% 60% 40% 20% Ostatní Granty a stipendia Půjčky Vlastní výdělky Příspěvky rodičů 0% Česká republika Nizozemsko Kvartil příjmu domácnosti Zdroj: Eurostudent 2005 Graf 5: Struktura veřejných dotací studentům (přímá peněžní, přímá nepeněžní, nepřímá) ve skupinách podle výše příjmu rodiny (kvartily). 100% 80% 60% 40% Nepřímá Přímá nepeněžní Přímá peněžní 20% 0% Česká republika Nizozemsko Kvartil příjmu domácnosti Zdroj: Eurostudent 2005 Výzkum studentů provedený v roce 2009 výše uvedené tendence potvrdil. Celkové měsíční náklady na denní studium na veřejné vysoké škole v roce 2009 činily 8 505,- Kč (z toho 342,- Kč činí přímé studijní náklady, 8 163,- Kč životní náklady). U studentů soukromých vysokých škol to je v průměru 15 155,- Kč měsíčně, z toho 3 564,- Kč tvoří přímé studijní náklady. Pokud jde o příjmy studentů, ze kterých mohou výše uvedené náklady hradit, výzkum ukázal, že rodiče a vlastní výdělky představují nečastější zdroje příjmů studentů. 7
Přídavek na dítě a sociální stipendia nebo jiné sociální dávky, typické komponenty finanční pomoci studentům z rodin s nízkými příjmy, u nás pobírá jen necelá jedna čtvrtina studentů. Půjčky od banky uvádí jako zdroj pouze necelé 3 % studentů, přičemž průměrná měsíční výše půjčky je 2 400,- Kč. Vlastní úspory (ze stavebního spoření nebo jiné úspory) uvádí 20 % studentů. Graf 6: Zdroje financování studia na vysoké škole podle typu školy (studenti v denním studiu). 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% Jiné zdroje Příspěvek od firmy Jiné úspory Úspory ze stavebního spoření Půjčka od rodičů, známých Půjčka od banky Jiné sociální dávky Přídavek na dítě Jiné stipendium Prospěchové stipendium Sociální stipendium Partner, přátelé Vlastní výdělek Rodiče 0% Veřejná Soukromá Celkem Zdroj: Eurostudent 2009 Z údajů v grafu 6 vyplývá, že téměř 80 % příjmů studentů, ze kterých hradí náklady spojené se studiem, pochází od rodičů studenta (zhruba 45 %) a z výdělků studentů (35 %). Půjčky, stipendia a jiné zdroje spadající do kategorie finanční pomoci hrají v rozpočtech studentů zanedbatelnou roli. Systémy finanční pomoci by měly sledovat dva cíle: v maximální možné míře studenta učinit ekonomicky nezávislým na rodičích a příliš přitom nezvětšovat závislost na vlastních výdělcích (univerzální pomoc) a současně vytvořit zvláštní režim finanční pomoci pro studenty pocházející z nejméně příznivých sociálních podmínek a pro handicapované studenty (zacílená finanční pomoc). To, že současný systém financování studia zásadně selhává v prvním zmiňovaném ohledu, jsme již prokázali. Údaje uvedené v grafu 7 ukazují, že současný systém finanční pomoci studentům zásadně selhává i pokud jde o zacílenou pomoc, což se projevuje v tom, že nižší příspěvky rodičů do rozpočtů studentů pocházejících z méně příznivých sociálních podmínek jsou jen v zanedbatelné míře kompenzovány příjmy ze sociální pomoci (stipendia, přídavky, sociální příplatky atd.), což se projevuje v celkově nižších rozpočtech těchto studentů. Účinný systém finanční pomoci by měl alespoň částečně kompenzovat příjmy od rodičů tam, kde to je zapotřebí. Výsledky naší analýzy ukazují, že v ČR se tento princip ve financování studia téměř neuplatňuje. 8
Kč Graf 7: Zdroje financování studia na vysoké škole podle sociálně ekonomického statusu rodiny v Kč (studenti v denním studiu). 9000 226 8000 7000 6000 5000 4000 233 160 317 380 809 619 2606 2420 191 384 550 2414 222 350 516 2926 486 472 2997 206 387 583 2682 jiné úspory sociální dávky výdělek 3000 rodina 2000 1000 2598 2895 3346 3765 4526 3476 0 1 2 3 4 5 Celkem Sociálně-ekonomický status rodiny (kvintily) Zdroj: Eurostudent 2009 Porovnání deklarovaných výdajů a příjmů studentů, jehož výsledky jsou uvedeny v grafu 8, ukazuje, že studentské rozpočty jsou značně deficitní. Průměrný měsíční rozpočet studenta veřejné vysoké školy vykazuje deficit okolo 1 400,- Kč, zatímco průměrný deficit rozpočtu studenta soukromé vysoké školy činí 5 300,- Kč. Graf 8: Porovnání deklarovaných výdajů a příjmů studentů v denním studiu podle typu školy. 16000 15155 14000 12000 10000 8000 7108 8505 9801 7265 8888 Celkové příjmy Celkové výdaje 6000 4000 2000 0 Veřejná Soukromá Celkem Zdroj: Eurostudent 2009 Údaje o deficitech v rozpočtech studentů korespondují se subjektivním hodnocením ekonomické situace. Téměř polovina studentů totiž uvádí, že jejich finanční zdroje nejsou na pokrytí nákladů spojených se studiem dostatečné. Zvláště kritická situace je u studentů pocházejících z rodin s nižším sociálně ekonomickým statusem. Výsledky zmíněného výzkumu z roku 2009 ukazují, že s náklady na studium se obtížně vyrovnává téměř třetina studentů pocházejících z rodin s nízkým sociálně ekonomickým statusem, zcela bez problémů ale nejsou ani studenti pocházející z nejlépe situovaných skupin (problémy s financováním studia uvádí 10 % dotázaných z nejvyšších skupin sociálně ekonomického statusu). 9
Deficitní financování nákladů spojených se studiem při absenci účinného systému finanční pomoci může být jednou z příčin příliš intenzivního zapojování studentů do výdělečné činnosti, která může ohrožovat studium (71 % studentů uvedlo, že během studia pracuje, přičemž průměrný vlastní výdělek těch, kteří si vydělávají, je 4 170,- Kč měsíčně), nebo předčasného ukončování studia (37 % studentů veřejných vysokých škol a 47 % studentů soukromých vysokých škol uvedlo, že nedostatek financí by mohl ohrozit pokračování ve studiu). Situace je opět zvláště kritická u studentů ze sociálně nejslabších rodin, z nichž více než polovina (56 %) uvedla, že nedostatek financí ohrožuje pokračování jejich studia). Vše tedy nasvědčuje tomu, že ekonomická situace studentů je velmi napjatá a pro mnohé těžko zvládnutelná. To platí zejména o studentech pocházejících z rodin s nízkými příjmy. 10