Podvody v platebním styku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Podvody v platebním styku Bakalářská práce Autor: Lucie Novotná Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Kalabis Praha červen, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Jablonci nad Nisou dne 5. června 2013 Lucie Novotná

Poděkování Ráda bych poděkovala panu Ing. Zbyňku Kalabisi za strávený čas nad touto prací, uţitečné rady a náměty, kterými přispěl ke zkvalitnění práce.

Anotace Předloţená bakalářská práce s názvem Podvody v platebním styku charakterizuje platební styk a identifikuje jeho slabé stránky, resp. podvody, které blíţeji popisuje a dokládá na praktických případech. Práce je rozdělena do dvou částí, kde v první je věnována pozornost teoretickým aspektům platebního styku, jeho členění, způsoby, jakými je uskutečňován. Jednotlivé nástroje platebního styku jsou blíţeji popsány v závislosti na jejich způsobu uţití: tradiční, které představují platební karty a internetové bankovnictví, či alternativní v podobě elektronických peněţenek. V následující kapitole se zaměřuji na jednotlivé podvody v platebním styku, které jsou popsány z hlediska provedení a případně doloţeny hodnotami z praxe. Ve třetí kapitole je pak vybrána řada opatření, která mají za úkol eliminovat rizika spojená s vyuţíváním platebních karet a elektronického bankovnictví. Klíčová slova: Podvod, platební styk, bezhotovostní, hotovostní, platební karta Annotation The bachelor thesis entitled "Fraud in Payment Systems" describes the payment system and identifies its weaknesses, respectively. fraud, which describes and illustrates closer to practical cases. The work is divided into two parts, where the first is devoted to theoretical aspects of the payment system, its structure, the way it is carried out. Individual instruments of payment are described closer depending on their method of use: traditional, which represent credit cards and internet banking, or alternative in the form of electronic wallets. In the next chapter I focus on each fraud in the payment system, which are described in terms of design and possibly supported values in practice. The third chapter is then selected a number of measures that are designed to eliminate the risks associated with the use of payment cards and electronic banking. Key words: Fraud, payment, cashless, cash, payment card

Obsah Úvod... 6 1. Platební styk... 7 1.1 Produkty platebního styku a jejich členění... 7 1.2 Platební styk z pohledu práva... 8 1.2.1 Zákon o platebním styku... 8 1.2.2 Zákon o bankách... 8 1.3 Hotovostní platební styk... 9 1.3.1 Ochranné prvky... 10 1.4 Bezhotovostní platební styk... 11 1.4.1 Běţný účet... 12 1.4.2 Nedokumentární bezhotovostní styk... 13 Příkaz k úhradě... 13 Příkaz k inkasu... 13 Hromadné příkazy... 14 Trvalý příkaz... 14 Zahraniční platební příkaz... 14 Šeky... 14 Směnky... 15 1.4.3 Nástroje elektronického platebního styku... 16 Platební karty... 16 Phone banking... 18 Homebanking... 19 GSM banking... 19 Internetbanking... 20 SuperCASH... 20

Elektronické peněţenky... 21 PayPal... 21 PaySec... 21 1.5 Blízká budoucnost a novinky v platebním styku... 22 2. Podvody v platebním styku... 24 2.1 Podvody v hotovostním platebním styku... 24 2.2 Podvody v bezhotovostním platebním styku... 27 Libanonská smyčka... 27 Skrytá kamera... 28 Dotekové senzory... 29 Padělky platebních karet... 29 Skimming... 30 Phishing... 33 Pharming... 35 Spoofing... 38 Trashing... 38 Další hrozby... 40 3. Doporučení pro omezení rizik plynoucích z pouţívání platebních karet nebo elektronického bankovnictví... 42 3.1 Doporučení v oblasti pouţívání platebních karet... 42 3.2 Doporučení ke sníţení rizika v oblasti elektronického bankovnictví... 43 Závěr... 46 Seznam pouţitých zdrojů... 47 Seznam příloh... 51

Úvod Téma této práce jsem si zvolila především z toho důvodu, ţe je to stále aktuálním tématem mezi širokou veřejností a zabývá se velice zajímavou problematikou. Segment bankovnictví byl stejně jako ostatní silně ovlivněn nástupem internetu, který lze datovat na konec dvacátého století. Tato změna do velké míry ovlivnila vyuţívání jednotlivých instrumentů platebního styku a styk jako takový, coţ si lze ilustrovat na případu před rozšířením internetu, kdy transakce byly realizovány pouze hotovostní formou. Ta byla zprostředkována pomocí peněz ve formě bankovek či mincí. V současnosti si lze jen těţko představit placení větších částek pouze ve formě hotovosti, neboť v této činnosti jasně dominuje vyuţívání platebních karet. Ačkoliv se dnes lze setkat a vyuţít prakticky všechny nástroje, které slouţily ke zprostředkování platebního styku i v minulosti, tak trend je neúprosný. Vyuţití moderních způsobů a technologický pokrok takřka vytlačily vyuţívání starších nástrojů, především pak ve vyjádření v objemech uskutečněných transakcí. Důvody jsou prosté, lidé upřednostňují pohodlí a rychlost, coţ jsou přesně výhody, kterými tyto nové nástroje disponují. Tomuto trendu se pochopitelně snaţí v maximální míře přizpůsobit i banky a další instituce v této oblasti. S touto transformací souvisejí určitá rizika, především pak v oblasti zabezpečení, neboť prostřednictvím sítě dochází k přenosu mnoha informací, včetně těch citlivých. Zvyšující se klientela, pak působí jako motivace podvodníkům k vynakládání vyšších výdajů na zneuţití. Cílem této práce je popsat platební styk, včetně jeho nástrojů, struktury, vyuţití a také zabezpečení proti zneuţití. Zvýšená pozornost je věnována především oblasti zabezpečení, resp. zneuţití. Podvodným technikám je tak věnována samostatná kapitola, v které jsou popsány jednotlivé postupy podvodníků a v případě dostupných dat doloţeny hodnotami z praxe. Na základě této kapitoly je pak psána kapitola následující, která se snaţí rizika spojená s vyuţíváním platebních karet a elektronického bankovnictví eliminovat. V úvodu bude tedy popsán platební styk především s důrazem na teoretické aspekty, jeho nástroje a moţnosti vyuţití, atd. V kapitole následující budu analyzovat podvodné techniky v oblastech hotovostních a bezhotovostních plateb a v závěru je shrnuto několik doporučení pro drţitele platebních karet a uţivatelů elektronického bankovnictví. 6

1. Platební styk Platební styk si lze definovat různě. Obecně ho lze vymezit jako vztah mezi plátcem a příjemcem, v rámci kterého dochází k transferu peněţních prostředků v hotovostní či bezhotovostní formě. V roli plátců a příjemců si lze identifikovat ekonomické subjekty v podobě fyzické či právnické osoby. K této činnosti můţe docházet v rámci jednoho národu (národní) či více států (mezinárodní platební styk) 1. 1.1 Produkty platebního styku a jejich členění Z hlediska členění platebního styku lze vyuţít celou řadu přístupů, nicméně s ohledem na rozsah této práce a tématu jsem se rozhodla tyto kritéria zmínit pouze okrajově. Zaměřila jsem se především na základní rozdělení hotovostního a bezhotovostního platebního styku a jejich jednotlivé komponenty k tomuto účelu slouţící. Z hlediska platby a zajištění si lze rozdělit produkty následujícím způsobem: zajišťovací slouţí k zajištění platby a k aktivaci dochází ve chvíli neplnění závazků (např. bankovní záruky, směnky, atd.) platební představují tzv. nositele plateb (např. dokumentární inkasa, hladké platby, atd.) Většina bankovních institucí při výběru těchto instrumentů porovnává míru rizika a nákladů souvisejících s platebními operacemi 2. Jako další kritérium se obvykle uvádí závazek, podle kterého má členění následující podobu: závazkové produkty abstraktní závazek banky je oddělen od kontraktu (př. dokumentární akreditiv) závazkové produkty akcesorické závazek banky je součástí kontraktu (př. platební záruky) bezzávazkové produkty (př. hladký plat, dokumentární inkaso, atd.) 1 [1, str. 24] 2 [2, str. 149] 7

Jako další aspekt můţe být vztah dokumentace a realizace platby, rozdělení má pak následující strukturu: nedokumentární platební styk je uskutečněn přímo dokumentární k realizaci platebního styku dochází po předloţení potřebných dokumentů, tyto dokumenty jsou vázané na kontrakt a je zde obvykle zapojená bankovní instituce (míra zapojení můţe být různá) Platební styk lze uskutečňovat skrze platební produkty, které jsou více popsány v následujících kapitolách, a jejich rozdělení je provedeno na základě obvyklých kritérií. 1.2 Platební styk z pohledu práva V rámci České republiky je platební styk upraven několika zákony, vyhláškami a úředními sděleními České národní banky a také nařízeními Evropského parlamentu. 1.2.1 Zákon o platebním styku Platební styk je upraven zákonem č. 284/2009 Sb., který upravuje především následující: činnost některých osob oprávněných poskytovat platební sluţby a vydávat elektronické peníze, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, účast v platebních systémech a vznik a provozování platebních systémů s neodvolatelností zúčtování, práva a povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb a uţivatelů platebních sluţeb, práva a povinnosti vydavatelů elektronických peněz a drţitelů elektronických peněz: 3 1.2.2 Zákon o bankách Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách se v některých částech dotýká i platebního styku. Jde především o 1 odst. 3 zákona, který říká, ţe kromě základních funkcí bank přijímání vkladů a poskytování úvěrů, banka můţe vykonávat další činnosti (v případě oprávnění 3 Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, 1 8

licence), mezi které si lze zařadit platební styk, vydávání platebních karet, zúčtování či směnárenské operace 4. Dále je platební styk upravován dle předpisů v Obchodním zákoníku, Zákonu směnečným a šekovým, Zákonem o finančním arbitrovi a celou řadou dalších nařízení a vyhlášek z Evropského parlamentu, které jsou pro přehlednost k dispozici v příloze (tabulka č. 1). Základní členění platebního styku představuje rozdělení dle způsobu placení a to konkrétněji na hotovostní a bezhotovostní způsoby platby. Bliţší deskripce těchto druhů plateb je v následujících částech práce, konkrétněji kapitoly 1.3 a 1.4. 1.3 Hotovostní platební styk Hotovostní platební styk představuje jednu z forem platebního styku, která je uskutečňována prostřednictvím peněz, konkrétněji v podobě bankovek a mincí (případně směnek či šeků). Právo na tisk fyzických peněz, resp. emise peněz je plně v kompetenci ČNB dle zákona č. 6/1993 Sb. s tím, ţe raţbu mincí zajišťuje Biţuterie Česká Mincovna a.s., která má své sídlo v Jablonci nad Nisou. Zajímavostí jistě je, ţe prvopočátky raţení mincí nemají svůj původ v České republice, resp. první mince byly dodávány ze zahraničních mincoven. V současné době jsou v České republice pouţívány mince s šesti základními nominálními hodnotami (viz tabulka v příloze, Tabulka č. 2 - Mince). Co se týče bankovek, tak se vyuţívá také šest základních nominálních typů hodnot, které jsou tištěny ve Státní tiskárně cenin, jak napovídá název, tak se jedná o státem vlastněný podnik. Na současných bankovkách jsou vyobrazeny významné osobnosti z české historie a jejich autorem je Oldřich Kulhánek ( (tabulka v příloze, Tabulka č. 3 - Bankovky). Jako výhody při vyuţívání hotovostních plateb si lze uvést operativnost a jistotu spojenou s platbou, ovšem v případě nevýhod je nutné kalkulovat s nákladností, která spočívá v riziku zcizení a následného zneuţití. Jako další riziko lze poukázat na časovou náročnost spojenou s přesunem peněz. 4 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, 1 9

Hotovostní operace jsou zákonem obecně omezeny částkou 15 000 Euro za den, důvodem je jejich relativně snadná zneuţitelnost v černé ekonomice praní špinavých peněz, nelegální obchody, atd. 1.3.1 Ochranné prvky U mincí nelze identifikovat zvláštní ochranné prvky, neboť vzhledem k jejich nominální hodnotě by byly náklady na provedení těchto operací v řadě případů vyšší, neţ je jejich nominální hodnota. Padělky jsou obvykle vyrobeny z jiných materiálů, takţe mají odlišnou barvu a po delším uţívání se mohou stírat 5. U bankovek jiţ lze identifikovat celou řadu ochranných prvků (pro více informací odkazuji na zdroj číslo patnáct v seznamu literatury), které slouţí k rozeznání bankovek od padělků či jiným způsobem modifikovaných falzifikátů: vodoznak základ představují nominální hodnota bankovky a příslušná významná osobnost z české historie, která tvoří hlavní předlohu pro danou bankovku; vodoznak je zřetelně viditelný, jestliţe je bankovka vystavena proti světlu ochranný okénkový prouţek je vytvořen z umělé metalizované hmoty a zapuštěn do papíru bankovky, na lícní straně vystupuje vţdy ve čtyřech intervalech na povrch papíru, pozorovatelné jsou právě pouze vystupující části prouţku a opět je třeba bankovku pozorovat proti světlu; na povrchu je vyobrazena nominální hodnota dané bankovky a logo ČNB ochranná vlákna v papíru zapuštěná vlákna o délce šesti milimetrů; viditelná jsou pouhým okem a nejlépe zřetelná jsou na bílých okrajích bankovky mikrotext tištěn je způsobem z hloubky a z plochy, označuje číselnou hodnotu bankovky a tvoří konturu velkého hodnotového čísla na lícní straně, dále je umístěn i vpravo od portrétu v pruhu základní barvy; rovněţ ho lze dohled na rubu, kde je umístěn také v pruhu základní barvy a na dalších místech bankovky opticky proměnlivá barva jak napovídá název, tak tento prvek je zaloţen na optickém efektu, svou barvu mění v závislosti na úhlu pohledu 5 [7, str. 216] 10

skrytý obrazec vyobrazuje nominální hodnotu bankovky a je umístěn na lícní straně bankovky v ornamentu na rameni postavy, viditelný je tehdy, je-li bankovka ve výši očí ve vodorovné poloze proti zdroji světla; iridiscentní pruh neboli ochranný pruh o šířce dvaceti milimetrů je umístěn na lícní straně bankovky; je dvoubarevný, zprava vzorovaný; při běţném pohledu na bankovku se jeví jako průhledný, ale při sklopení bankovky proti zdroji světla pruh získává kovový odlesk s mírným zbarvením (fialová, zlatá); na irisdiscentním pruhu je vyznačena nominální hodnota bankovky a při sklopení se mírně podbarvují, resp. zdají se tmavší soutisková značka tento prvek ochrany je viditelný vţdy částečně z kaţdé strany bankovky, přičemţ v průhledu proti světlu je značka vidět kompletní a její jednotlivé linky na sebe přesně navazují; značka umístěna v kruhu a nese písmena ČR 6 Počet ochranných prvků, kterými jsou jednotlivé bankovky vybaveny je závislí na jejich nominální hodnotě (jak bylo avizováno v případě mincí, tak jsou případy, kdy se to nemusí vyplatit), takţe např. bankovky s nominální hodnotou sto, dvouset a pětisetkorun nedisponují iridiscentním pruhem, přičemţ první dvě neobsahují ani opticky proměnlivá vlákna. 1.4 Bezhotovostní platební styk V uplynulých letech je jasně pozorovatelný trend, kdy bezhotovostní forma platebního styku je stále více vyuţívána oproti formě hotovostní, především jedná-li se o větší finanční transakce. Tato tendence je ovšem pozorovatelná jiţ i u částek menších objemů, coţ je důsledkem rozvoje nových technologií (př. v současné době bezkontaktní platební karty). Dle zákona č. 254/2004 Sb. se bezhotovostní platbou rozumí platba provedená převodem peněţních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo cizí měně z území České republiky na území jiného státu. Jiný pohled na bezhotovostní platby poskytuje Schlossberger [1], který bezhotovostní peníze charakterizuje jako tzv. 6 Bankovky a mince. Česká národní banka [online]. 2003 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/platidla/ochranne_prvky/ochranne_prvky_1000.html. 11

zápisy na účtech, prostřednictvím kterých dochází k transferu vlastnických práv mezi subjekty, tedy bezhotovostní platby. Při vyuţívání bezhotovostního platebního styku se lze setkat s celou řadou nástrojů, prostřednictvím kterých jej lze provádět. Rozhodla jsem se proto tuto část rozdělit na tzv. klasické bezhotovostní instrumenty a elektronické platební nástroje, přičemţ v České republice je zatím stále vyuţívanější první skupina nástrojů. Před samotným vymezením jednotlivých nástrojů v rámci bezhotovostního platebního styku je vhodné uvést, ţe základním předpokladem k vyuţívání některých z nástrojů je nezbytné vlastnit bankovní účet. 1.4.1 Běžný účet Běţný účet představuje základní produkt, který poskytují banky klientům. Obvykle je nabízen spolu s dalšími dodatečnými produkty, které jsou poté připojeny k bankovnímu účtu. Zaloţení běţného účtu je jednoduchou záleţitostí, člověk musí splňovat následující kritéria: právní způsobilost tu si lze ilustrovat následovně: způsobilostí k právním úkonům rozumíme schopnost svými vlastními činy zakládat právní úkony, tzn. vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. 7 plnoletost výjimkou jsou studentské účty, které lze zřídit jiţ dosaţením patnácti let, kde zakladatele účtu představuje jeho zákonný zástupce a nutností je předloţit platné potvrzení o studiu (klient se při zakládání prokazuje dokladem totoţnosti občanský pas, v případě cizinců se obvykle pouţívá cestovního pasu) Dalšími nutnostmi při zakládání běţného účtu jsou dokumentace k účtu, tj. smlouva o jeho zřízení, podpisový vzor, apod., přičemţ většina z těchto nezbytností je podřízena zákonům v obchodním zákoníku. Následuje jiţ zmiňované rozdělení instrumentů bezhotovostního platebního styku, které je obsáhlejší a lze se setkat s různými přístupy k členění jednotlivých nástrojů, nicméně nejčastější rozdělení představuje na klasické a moderní nástroje. Moderní zahrnují různé 7 [1, str. 28] 12

technologické pokroky a ve většině případů se jedná o elektronické prostředky. Přístup právní úpravy koresponduje s tímto rozdělením, takţe vymezení klasických nástrojů je jasné, zatímco u moderních, vinou neustálého rozvoje, jasné vymezení k dispozici není. 1.4.2 Nedokumentární bezhotovostní styk Mezi klasické instrumenty, se kterými se lze setkat, jsem se rozhodla zmínit následující: příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, hromadné příkazy, šeky, směnky, trvalý příkaz, zahraniční platební příkaz. Jejich podrobnější deskripce je provedena u kaţdého z instrumentů níţe, přičemţ je čerpáno především z publikace Schlossbergera a Soldánové [1]. Příkaz k úhradě Příkaz k úhradě je zřejmě nejpouţívanějším nástrojem bezhotovostní platebního styku. Je dáno především díky jednoduchosti - majitel účtu přikazuje své bance, aby na vrub jeho účtu provedla platbu ve prospěch účtu příjemce platby, hlavní subjekty jsou plátce (příkazce), banka plátce, příjemce a banka příjemce (liší-li se od banky plátce). Z hlediska realizace jde o jeden z nejjednodušších platebních instrumentů, neboť dochází k jednoduchému zúčtování mezi bankami plátce a příjemce. Co se týče náleţitostí, které musí splňovat, lze odkázat na vyhlášku ČNB č. 64/2004 Sb. Příkaz k inkasu Příkaz k inkasu představuje také velmi častou pouţívaný nástroj, jelikoţ poţadavky jsou takřka totoţné jako u příkazu k úhradě, takţe tento instrument opět disponuje výhodou ve své jednoduchosti. Příjemce platby přikazuje bance, aby z plátcova účtu odečetla určitou částkou a tu následně připsala ve prospěch jeho účtu. Samozřejmě je v tomto ohledu nezbytný souhlas plátce k inkasu a existence písemné dohody o této skutečnosti, ačkoliv banky k tomuto faktu příliš nepřihlíţejí 8. Za základní subjekty, které vystupují v tomto procesu, si lze označit příjemce platby, který iniciuje tuto transakci, banku příjemce, banku plátce a samotného plátce. Co se týče právní úpravy, tak je prakticky totoţná s tou, která se týká příkazu k úhradě. 8 [4, str. 43-44] 13

Hromadné příkazy Hromadné příkazy mohou představovat příkazy k úhradě či inkasu a od jednotlivých příkazů se liší tím, ţe pomocí jednoho formuláře lze provést více plateb, v tomto případě více příkazů k úhradě či inkasu. Trvalý příkaz Trvalý příkaz obdobně jako v případě hromadných příkazů je určitým vylepšením oproti klasickým příkazům (př. k inkasu a úhradě). V tomto případě se jedná o periodicky se opakující úkon (př. měsíční platba za energie, apod.). Ačkoliv tento způsob příkazu zjednodušuje opakující se platby pro bankovní instituce i jejich klientelu, tak jsou v praxi většinou zpoplatněny (především zaloţení či zrušení, eventuelně obojí). Zahraniční platební příkaz Zahraniční platební příkaz (Payment Order v ČR se lze setkat s překladem hladká platba) jedná se o platební příkaz, který je určený pro zprostředkování platebního styku na mezinárodní úrovni. S tímto souvisí vyšší nároky na bezpečnost, resp. počet povinných poloţek ve srovnání s klasickým příkazem k úhradě je vyšší. Počet subjektů, které jsou nezbytné k transakci, je větší, takţe i doba provedení se prodluţuje (cca 3-5 dnů). U řady bankovních institucí se lze setkat s tím, ţe spoluprací, resp. vyuţívají sluţeb jiných peněţních ústavů k provedení této transakce 9. Co se týče právních norem, tak v rámci Evropské unie je v současné době rozhodující směrnice č. 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu, která obměnila některé starší směrnice a podmínky ze zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona. Šeky Šeky jsou dalším platebním nástrojem slouţícím k uskutečňování bezhotovostního a bezdokumentárního platebního styku. Jako jedny z mála instrumentů (v případě bezdokumentárních jsou unikátem v tomto směru) si je můţeme označit za cenné papíry. Ve stručnosti majitel účtu přikazuje své bance, aby proplatila osobě, která je uvedená na šeku, určitou částku, která půjde na vrub účtu majitele. Jako zainteresované subjekty si lze uvést 9 [4, str. 46] 14

majitele šeku (doručitel či osoba výslovně uvedená na šeku), dále šekovník (ve většině případů se jedná o banku) a výstavce šeku neboli plátce. Vzhledem k povaze šeku převoditelný cenný papír, tak je upraven zákonem směnečným a šekovým, zákon č. 191/1950 Sb. 10. Rozdělení podléhá řadě hledisek, ať uţ z hlediska výstavce šekové kníţky či rozlišení mezi šeky bankovními (šek vystavuje banka) a soukromými (šek je vystavován fyzickými či právnickými nebankovními osobami), dále si lze uvést specifické druhy: eurošeky, cestovní šeky a zaručené šeky 11. Platební styk dokumentární je vyuţíván zejména u obchodních příleţitostí na trzích B2B, resp. mezi dodavateli a odběrateli (př. indosament, dokumentární akreditiv, apod.). S ohledem na rozsah a především směr této práce jsem se rozhodla zmínit z této skupiny nástrojů pouze směnky. Směnky Směnky jsou ve své podstatě velice podobné šekům, jako příklad si lze uvést jejich zařazení do skupiny cenných papírů. Směnky jsou písemným dokladem o finančním závazku. Představují obchodovatelný cenný papír, kterým se výstavce (vlastní směnka) bezpodmínečně zavazuje, ţe osobě uvedené ve směnce (majitel směnky) uhradí ve stanovené době předem domluvenou sumu, popřípadě výstavce pověřuje třetí osobu (cizí směnka), aby zaplatila smluvenou částku (částku na směnce) za něho. Pouţívání směnek upravuje zákon směnečný a šekový, zákon č. 191/1950 Sb. ve znění zákona 29/2000 Sb. Směnky umoţňují vysokou míru flexibility pro výstavce, neboť mohou mít různou dobu splatnosti i účel. 12 Dále lze uvést poštovní poukázky jakoţto nástroje slouţící k uskutečňování platebního styku, nicméně je třeba upozornit na jejich specifika, díky kterým je nelze jednoznačně přiřadit do ţádné z uvedených skupin hotovostní či bezhotovostní platební styk. Lze se setkat s více 10 V tomto zákoně jsou uvedeny veškeré náleţitosti, které musejí být splněny pro uznání šeku, resp. jeho vyuţití. 11 [4, str. 48-55] 12 [1, str. 165; s menšími úpravami autorky] a dále dle: Směnka v běţném ţivotě - výhody i rizika. Mesec.cz [online]. 2003 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/smenka-v-beznem-zivotevyhody-i-rizika/. 15

druhy poštovních poukázek v závislosti na jejich způsobu úhrady, proplacení či územní působnosti. 1.4.3 Nástroje elektronického platebního styku Za jiţ tradiční části elektronického bankovnictví se v současné době povaţují platební karty a další systémy slouţící ke komunikaci mezi klientelou a danou institucí/bankou. Většinou lze pomocí těchto instrumentů provádět přímé platební operace. Do této skupiny si můţeme zařadit produkty, jakými jsou internetové a telefonické bankovnictví, dále jiţ méně tradiční GSM banking, homebanking, WAP banking a PDA banking, výčet není úplný, neboť s rostoucím vývojem technologií lze spojit uţívání bankovnictví prakticky kaţdým novým technologickým 13 hitem (př. v nedávné době vzestup tabletů, chytrých telefonů, atd.). Platební karty Platební karty představují nejvyuţívanější produkt elektronického bankovnictví, přičemţ tuto popularitu si lze doloţit počty vydaných karet, které v roce 2010 dosáhly prakticky identických hodnot jako je počet obyvatel na území ČR (např. za předešlý rok bylo vydáno 10 172 883 karet celkem, ve zmiňovaném roce 2010 to bylo 9 268 914 kusů) 14. Platební karty jsou moderním nástrojem platebního styku, který je vyuţíván zejména k bezhotovostním platbám a výběrům v hotovosti. S vyuţíváním platebních karet si lze spojit nespočet výhod, ale také nevýhod. Nevýhody jsou především diskutovány v následujících kapitolách, neboť si je lze ilustrovat mírou zabezpečení. Částečně i z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat v této části pozornost spíše členění platebních karet. Platební karty si je moţné rozdělit do čtyř skupin dle způsobu zúčtování: debetní karta (debit card) je pravděpodobně v současnosti nejrozšířenějším typem platebních karet, neboť je součástí běţných účtů 15, princip platby je následující: plátce 13 V blízké době lze očekávat jistě posun k těmto prostředkům a menšího vyuţívání jiţ tradičních forem, které představují platební karty, apod. 14 Sdruţení pro bankovní karty. Sdružení pro bankovní karty [online]. 1992 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.bankovnikarty.cz/pages/czech/profil_statistiky.html. 15 MasterCard International: Debetní karty. MasterCard International [on-line]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.mastercard.com/cz/osobni-karty/cz/debetni-karty.html. 16

zaplatí za zboţí a sluţby ze svého účtu a banka jakmile se o dané transakci dozví, tak z plátcova účtu odečte příslušný objem peněţních prostředků, klientovi je dovoleno čerpat prostředky do maximální výše svého disponibilního zůstatku na běţném účtu (výjimkou je zřízení kontokorentu, který umoţňuje čerpat prostředky banky/peněţní instituce); existují dva typy debetních karet: embosované (mají na svém povrchu vyraţeny identifikační údaje, aby mohly být sejmuty sprintery) a elektronické (nejsou embosované, tedy nemají vyraţeny identifikační údaje, ovšem na zadní straně je umístěn magnetický pruh, který slouţí k přenosu dat) kreditní karta (credit card) pomocí tohoto typu karty je zprostředkován spotřebitelský úvěr klientovi bankovní či jinou institucí, s kterou má smlouvu; tato smlouva umoţňuje klientovi vyuţívat prostředky banky, které si v rámci úvěru od dané instituce půjčil (tyto půjčky mají charakter periodicky opakujících se úvěrů), tento úvěr je nutné splácet ke smluvenému datu (příp. pravidelné splátky), neboť úroky z neuhrazené částky často značně převyšují úroky ze spotřebitelských úvěrů charge karta je nejstarším typem platebních karet, klient, resp. vlastník karty v tomto případě disponuje prakticky neomezenými finančními prostředky po dobu jednoho měsíce, nicméně na konci smluveného období (k datu) je nezbytné tyto transakce uhradit (závazky k bance) předplacená platební karta (pre-paid card) na tento typ karet je předem vloţen určitý finanční obnos, s kterým pak majitel můţe nakládat dle svých potřeb; rozlišují se mezi dvěma typy těchto karet, krátkodobé, které po vyčerpání finančních prostředků nezbývá neţ zahodit, dále dlouhodobé, které lze opakovaně dobíjet a virtuální, které lze vyuţívat při platbách v prostředí internetu; předplacené platební karty nejsou svázány s běţným účtem ani se spotřebitelským úvěrem 16. Vzhledem k tomu, ţe debetní karty jsou součástí běţných účtů, tak je jejich zastoupení majoritní ve vztahu k ostatním typům karet, tento podíl osciluje zhruba kolem 80% [21]. Co se týče podílu vydavatelských společností, tak je tento poměr zhruba na 97% v České republice. V současné době se lze setkat s celou řadou technologických novinek a inovací, 16 MasterCard International: Předplacené karty. MasterCard International [on-line]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.mastercard.com/cz/osobni-karty/cz/predplacene-karty.html. 17

které mají urychlit a zjednodušit platební styk, většinou se jedná o bezkontaktní platební karty (v současné době jsou tímto čipem vybaveny pouze platební karty). Tímto se dostáváme k dalšímu typu klasifikace platebních karet, který představuje členění dle záznamu dat: čipová karta na této kartě jsou data na mikročipu a přínosem je vyšší stupeň bezpečnosti a moţnosti širšího vyuţití karta s laserovým záznamem data jsou umístěna na podkladové vrstvě pomocí laserové technologie (vypalována do karty), coţ na jednu stranu dovoluje velkou kapacitu dat, ovšem na straně druhé je vysoké riziko zneuţití, neboť zkopírování těchto dat je velice jednoduché karta s magnetickým záznamem v tomto případě jsou data umístěna v magnetickém prouţku, coţ umoţňuje vyuţívání karty v elektronických transakcích embosovaná karta na této kartě jsou data, resp. identifikační údaje vyraţeny (tzv. embosovány pomocí reliéfního písma), coţ umoţňuje vyuţívání karty nejen v elektronickém prostředí, ale i na tzv. imprintech, coţ jsou mechanické snímače, kterými disponuje většina obchodníků Co se týče obsahových náleţitostí, které musejí být splněny, tak lze odkázat na normu ISO 3554. Podrobnější deskripce je k dispozici v příloze, konkrétně v tabulce č. 3. Phone banking Phone banking (telebanking, telefonní bankovnictví) je zaloţen na komunikaci klienta s bankou prostřednictvím telefonu, přičemţ k vyuţívání této sluţby je nutné splnit několik bezpečnostních poţadavků. Ve většině případů mezi tyto bezpečnostní sloţky patří uţivatelské jméno či ID a dále heslo (bezpečnostní kód, apod.). Způsoby spojení jsou IVR z anglického Interactive voice response neboli Interaktivní hlasová odezva, coţ znamená, ţe klient postupuje dle předem nadefinovaných moţností, resp. kroků, mezi kterými volí pomocí klávesnice telefonu. Druhý způsob spojení je přímá linka na operátora, s kterým lze vést obyčejný interaktivní dialog. První sluţba spojení se vyuţívá při snazších poţadavcích a v dnešní době obvykle hovor začíná touto formou, skrze kterou se člověk můţe dostat k operátorovi, pokud si nevybere z nabídky dostupných řešení či moţností. 18

Homebanking Homebanking představuje další moderní sluţbu elektronického bankovnictví, prostřednictvím které můţe klient komunikovat se svou bankou a zadávat tak pokyny k bezhotovostním transakcím. Aby klient mohl vyuţívat moţnosti homebankingu, tak musí mít nainstalován specifický software k tomuto účelu určený, poté lze vyuţít webového rozhraní dané instituce v internetovém prostředí, případně vyuţít nainstalovanou aplikaci. Účelem této sluţby je nabídnout menším klientům komfortu spojeného s obsluhou svých financí prakticky z jakéhokoliv prostředí, v kterém se nacházejí. Jako dodatečné cíle se uvádějí široká nabídka produktů a eliminace lidského faktoru při obsluze velkých klientů (korporace, atd.), přičemţ je často moţnost sloučit tuto aplikaci s účetním programem daného podniku. Nevýhodou této sluţby je, ţe ji lze vyuţívat jen na hardwaru, kde je potřebný software nainstalován (většinou včetně potřebných zabezpečujících hesel). GSM banking GSM (globální systém pro mobilní komunikaci) je zaloţen na komunikaci klienta s bankou prostřednictvím mobilního telefonu a rozlišují se v zásadě dva druhy tohoto spojení. První představují šifrované SMS zprávy (komunikace mezi klientem a bankou probíhá prostřednictvím strukturovaných SMS zpráv). Přestoţe je tato komunikace jednoduchá, tak není příliš vyuţívána, neboť jsou vysoké poţadavky na zabezpečení, coţ nutí klienta mít u sebe či pamatovat všechna klíčová slova, hesla a přihlašovací údaje, která jsou k této komunikaci nezbytná. Dalším způsobem komunikace je SIM Toolkit (Subscriber Identity Module), tato technologie je jiţ uţivatelky příjemnější, protoţe je intuitivní a pohodlná. To je zapříčiněno tím, ţe její uţívání je podmíněno speciálně upravenou SIM kartou (v kartě je zabudována aplikace od banky), coţ umoţňuje šifrovat SMS zprávy bez nutnosti pamatování přístupových hesel a jmen. Přístup k SIM kartě je zabezpečen BPINem (bankovní PIN pro tuto technologii, resp. SIM kartu), takţe v případě zcizení ji podvodník nemůţe vyuţívat a ani nemá přístup k datům na SIM kartě, neboť tato ochrana je na celou kartu. Uţivatel po zadání přístupového hesla se v aplikaci pohybuje skrze menu, v kterém můţe scrollovat a vybírat mezi tradičními poloţkami ke správě účtu. Některé bankovní instituce poskytují GSM banking pouze pomocí technologie SIM Toolkit, z důvodu vyšší bezpečnosti. 19

Internetbanking Internetové bankovnictví slouţí ke komunikaci klienta s bankou pomocí PC/notebooku/tabletu či chytrého telefonu. Nutností je přístup k internetu, protoţe uţivatel se přihlašuje prostřednictvím webových stránek své banky. Ve srovnání s homebankingem, tak ve většině případů není třeba instalovat ţádný dodatečný software či certifikát, takţe se uţivatel můţe přihlásit z libovolného zařízení, které je připojení k internetové síti. Po zadání potřebných bezpečnostních údajů (způsoby zabezpečení se liší v závislosti na instituci, neboť některé vyţadují nainstalované certifikáty, další ověřují identitu uţivatele prostřednictvím kódu přes telefon, atd.) jiţ můţe uţivatel disponovat se svým účtem dle libosti a provádět veškeré moţné operace, přičemţ výhodou jistě je, ţe veškeré potřebné informace má k dispozici on-line, coţ je oproti sluchovému vjemu jistě pohodlnější. Velmi důleţitá je úroveň zabezpečení při přenosu dat 17. Výše uvedené nástroje platebního styku si lze označit za standardní, zatímco následující skupinu lze označit za méně obvyklé, je to dáno především tím, ţe v prostředí České republiky zatím nejsou příliš vyuţívány. Do této třídy spadají elektronické způsoby často označovány za alternativní nástroje bezhotovostního platebního styku. Jejich nespornou výhodou je, ţe při jejich pouţití dochází k transakci v reálném čase, tzn. peníze jsou připsaný a zároveň odečteny z účtu v reálném čase, lze si to přiblíţit při platbě hotovostí. SuperCASH SuperCASH jsou nástrojem platebního styku, který poskytuje Česká pošta, Sazka a Europay. Tento způsob lze vyuţít především v internetových obchodech, které tuto sluţbu podporují [22]. Princip je takový, ţe člověk si vytiskne svou objednávku s potřebnými údaji k identifikaci platby a následně ji zaplatí na některém z terminálu výše uvedených společností. Tuto částku společnost převede v reálném čase na účet příslušné instituce. Výhody, které jsou spojovány s tímto způsobem úhrady, je platba v hotovosti, která v sobě zahrnuje faktor anonymity a diskrétnosti, dále bezpečnost a především rychlost 18. 17 [4, str. 172] 18 [22, sekce zákazníci] 20

Elektronické peněženky Výhodou tohoto nástroje je, ţe uţivatel nemusí zadávat ţádné informace při platbě o své osobě. Elektronickou peněţenku nelze zřídit bez účtu, který tuto sluţbu podporuje, neboť tento instrument nepodporují všechny bankovní instituce či jejich účty. Platby mohou být realizovány soukromými osobami v tuzemsku i na mezinárodní úrovni. Tento nástroj bývá označován jako rizikový, neboť v minulosti k řadě případů, kdy došlo k úniku citlivých údajů a při vyuţívání této sluţby není ţádná záruka vrácení peněz. To jsou důvody, proč některé banky tento druh sluţby nepodporují. PayPal PayPal představuje pravděpodobně nejznámější a nejrozšířenější platební bránu v celosvětovém měřítku a internetovém prostředí. Do značné míry lze tuto pluralitu vyvodit ze spojení s ebay, coţ je největší americký aukční server a pravděpodobně nevytěţovanějším aukčním serverem na celém světě. Dle oficiálních stránek PayPalu [23] umoţňuje kterémukoliv obchodníkovi nebo zákazníkovi s emailovou adresou bezpečně, pohodlně a cenově příznivě odesílat a přijímat platby online. PayPal vyuţívá současné finanční struktury bankovních účtů a kreditních karet, veškeré platby jsou tak strhávány přímo z platební karty v reálném čase a není nutné dobíjet peněţní prostředky v rámci zřízeného účtu na PayPal 19. Tento systém je hojně vyuţíván zejména menšími podniky, internetovými obchodníky a jednotlivci. PaySec PaySec je českou modifikací celosvětově známého portálu PayPal, který v tuzemsku provozuje Československá obchodní banka. Oproti známějšímu PayPal není svázán s platební kartou, takţe je uţivatel nucen jej dobíjet, ať uţ převedou z běţného účtu či pomocí platební karty prostřednictvím platební brány 3D Secure. To s sebou nese určité nevýhody v podobě nutnosti neustálého dobíjení, pakliţe chce uţivatel tento způsob vyuţívat a výhoda spočívá v tom, ţe uţivatel tím, jak je nucen vkládat určité částky na tento portál, tak má relativně 19 Převody na PayPalových účtech jsou bez poplatků, pokud ovšem klient vyuţije PayPal k platbě platební kartou, tak je třeba počítat s poměrně vysokými poplatky [PayPal (Europe) [online] [cit. 2013-05-02]]. Dostupné z: https://www.paypal.com/cz/cgi-bin/webscr?cmd=_display-fees-outside. 21

dobrý přehled o stavu svých financí, resp. transakcí uskutečněných pomocí tohoto portálu. V současné době se lze setkat s přístupem, který tuto sluţbu přirovnává k tzv. modernímu kapesnému, neboť uţivatel tohoto prostředku má jasně definován limit, který nemůţe překročit. 1.5 Blízká budoucnost a novinky v platebním styku Výše popsaný segment elektronického a obecně bezhotovostního platebního styku je v současné době nejmodernější a zároveň nejrychleji rostoucí oblastí v platebním styku. Je to dáno především rozvojem technologií v tomto segmentu obecně, neboť ať uţ v oblasti softwaru či hardwaru je znatelný posun prakticky kaţdý rok, kdy se na jedné straně tyto technologie zlevňují, čímţ se stávají dostupnější široké veřejnosti a na straně druhé umoţňují jednotlivé sluţby zkvalitňovat i při relativně nezměněných nákladech. Tento trend si lze ilustrovat pomocí snahy Estonska 20, které podalo návrh (abych byla přesná, tak tento návrh iniciovali někteří jednotlivci) na úplný přechod z oblasti hotovostního styku na výhradně bezhotovostní platební styk, tzv. bezhotovostní ekonomiku. To by ústilo ve zrušení veškerých prostředků hotovostního platebního styku, tedy mincí a bankovek. Tento návrh zatím zůstal nevyslyšen a osobně se domnívám, ţe je příliš progresivní, zvlášť pokud budeme brát v potaz soukromí jednotlivců (bezhotovostní styk umoţňuje kdy, kde a za co jednotlivec utrácí). Momentálně je asi nejvyuţívanější z těch novějších technologií je tzv. NFC (Near Field Communication), která podporuje právě avizovaný trend bezhotovostních plateb. Touto metodou lze jiţ v současné době platit menší částky, aniţ by uţivatel musel zadávat PIN kód, pouze stačí přiloţit platební kartu k terminálu, během kterého dojde k autorizaci transakce a nákup je uhrazen (tato doba trvá cca 5-10 sekund). Přenos dat mezi čipem na kartě a terminálem má bezdrátovou formu a není třeba ţádných ověření. S tím souvisejí určitá rizika, neboť v případě zcizení podvodník nemusí znát ţádné údaje o majitelovi, nicméně většina transakcí je determinována limitní částkou. Tuto hranici si uţivatel můţe nastavit, přičemţ většinou je pro tento druh plateb doporučována maximální částka 200 Kč. 20 Stát bez bankovek? Moţné by to bylo. V technologicky vyspělém Estonsku [online]. Změněno 25. 11. 2010 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://finweb.ihned.cz/c1-48294200-stat-bez-bankovek-mozne-by-to-bylo-vtechnologicky-vyspelem-estonsku. 22

Vzhledem k tomu, ţe tuto technologii, resp. čip, lze implementovat prakticky na jakékoliv zařízení, tak představuje velký potenciál vyuţití. V současné době se diskutuje o jeho umístění na mobilní telefony, ale třeba i jako součást klíčů. Dalším relativně novým způsobem, který lze zařadit do nástrojů bezhotovostním plateb představují platby pomocí SMS zpráv. Obliba této sluţby je pozorovatelná i v rámci České republiky, coţ mělo za důsledek zvýšení limitu pro tento typ transakcí z původních 99 Kč na současnou horní hranici 600 Kč (za jednu transakci). Toto zvýšení má svá úskalí v případě zneuţití podvodníkem, který si tak přijde na mnohem vyšší odměnu a postiţenému způsobí vyšší finanční ztrátu. Výhodou zvýšení této částky je, ţe si spotřebitel můţe pořídit mnohem větší počet sluţeb či zboţí. Nepříznivým faktem zůstává chování obchodníků, kteří ve většině případů neupozorňují na cenu za SMS zprávu a odkazují se přitom na fakt, ţe cena je zakódována v telefonním čísle, na kterou je zasílána. Často se lze setkat s tím, ţe sluţba, kterou obchodníci poskytují po autorizaci platby skrze SMS zprávu, neodpovídá částce transakce. Tím, ţe podniky mají umístěné své sídlo v zahraničí, tak uskutečněné transakce nelze prakticky reklamovat a nárokovat si tak náhradu škody, resp. získat peníze zpátky. Z těchto důvodů je vřele doporučováno si tento typ SMS zpráv u operátora zakázat. 23

2. Podvody v platebním styku Tuto kapitolu jsem se rozhodla rozdělit do dvou částí, které kopírují předchozí členění platebního styku na bezhotovostní a hotovostní. Před samotným výčtem jednotlivých způsobů podvodů v platebním styku je třeba poznamenat, ţe převáţná většina z nich se odehrává v bezhotovostním způsobu placení, čemuţ jistě napomáhá technologický rozvoj a rostoucí trend v jeho vyuţívání mezi širokou veřejností. Z tohoto důvodu je převáţná část této kapitoly věnována problematice podvodů v bezhotovostním platebním styku. 2.1 Podvody v hotovostním platebním styku Jak jiţ bylo zmíněno v předešlé části práce, tak v rámci prevence v oblasti hotovostních instrumentů se pouţívá celá řada ochranných prvků vodoznak (watermark), ochranný okénkový prouţek, soutisková značka, skrytý obrazec, ochranná vlákna, opticky proměnlivá barva, ochranný iridescentní pruh a mikrotext. Jak je patrné, tak se v této části zaměřuji především na bankovky, neboť jak bylo avizováno v předešlé kapitole, tak falsifikace či padělání mincí není rentabilní, jelikoţ náklady na padělání jsou v převáţné většině případů vyšší neţ očekávaný přínos z jejich zneuţití. Podvodné bankovky lze členit na padělky a falsifikáty, přičemţ padělky představují bankovky nově vytvořené, zatímco falsifikáty jsou bankovky, které vznikly úpravou pravých bankovek. Dle Kalabise [8] lze padělky členit s ohledem na jejich kvalitu do pěti kategorií: 1) velmi nebezpečný padělek vyroben za pomoci stejné tiskové techniky jako originál, takţe splňuje poţadavky ohledně materiálu (speciální polymerový substrát) a ochranných prvků, nebo je minimálně věrohodně napodobuje, takţe není zjistitelný pouhým okem, ale za pouţití lupy či jiného nástroje 2) nebezpečný falzifikát je vytištěn z jiného materiálu, ovšem velice podobnému tomu, kterým disponuje originál, taktéţ ochranné známky jsou kvalitně napodobeny, přesto je padělek zjistitelný pouhým okem, nicméně v praxi ho odhalí jen minimum příjemců (jako příjemci jsou myšleni především školení zaměstnanci bank a podobných institucí) 24

3) zdařilý falzifikát za zdařilý falzifikát lze dle Kalabise označovat bankovky, které jsou vyrobeny za pomoci jiných tiskových technik neţ originál a části tisku nebo ochranných prvků jsou napodobeny nedbale nebo zcela vynechány, takţe je relativně snadno rozeznatelný pouhým okem i při běţném placení 4) méně zdařilý falzifikát je proveden nedokonale, některé části tisku jsou neúplné či chybí, takţe k oklamání příjemce dochází jen za mimořádně nepříznivých podmínek a úspěšnost těchto případů je velmi malá 5) neumělý falzifikát za neumělé falzifikáty se povaţují různé neumělé kresby a primitivní napodobeniny různého druhu, které jsou schopné oklamat příjemce za mimořádně nepříznivých podmínek (např. placení v pološeru či tmě, apod.) 21. Výše uvedené vymezení padělků je důleţité především pro pokladníky, neboť na základě zdařilosti falsifikátu jsou odpovědni uhradit škodu, která obchodní bance vznikla přijetím padělku. Pochopitelně tyto pravidla jsou obvykle upraveny ve vnitřních směrnicích/předpisech banky a liší se instituce od instituce. Co se týče absolutních hodnot padělků, které byly zadrţeny v průběhu let 1993-2012, tak jsou k dispozici v následujícím grafu. Graf č. 1 Počty zadrţených padělků v letech 1993-2012 Zdroj: [17, sekce bankovky a mince, výskyt padělků] 21 [8, str. 53-55] 25

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, ţe počet padělaných bankovek má klesající trend, coţ lze jistě připisovat rostoucímu trendu v oblasti technologií, které zdokonalují a umoţňují vyuţívání bezhotovostního styku placení široké veřejnosti. Za zmínku jistě stojí prudký nárůst v roce 2009, kdy Českou republiku nejvíce zasáhla finanční krize, takţe spousta lidí se pravděpodobně uchýlila k této moţnosti. Policie České republiky dodává 22, ţe převáţná část trestné činnosti na úseku padělání tuzemské měny ve sledovaném období nejeví znaky organizovanosti, coţ je dlouhodobým trendem. Ve většině případů se jedná o pokusy jednotlivců neb skupin mladistvých, kteří vyuţívají k padělání peněz nejnovějších technologií počítačů, skenerů a tiskáren. Padělání bankovek laserovým nebo inkoustovým potiskem vede zpravidla k nevalnému výsledku kvality padělaných bankovek, takţe je velice snadné je rozlišit. V oblasti padělání zahraniční měny, resp. měny euro, je situace opačná, protoţe pachatelé této trestní činnosti pocházejí z různých evropských zemí a jsou velmi dobře organizováni. V roce 2011 bylo jenom v Evropě odhaleno několik tiskařských dílen. Výrobci padělků jsou napojeni na dobře organizovanou síť distributorů, kteří zásobují skupiny koncových přemoţitelů padělků. Tyto skupiny pak operují po celé Evropě, kdy po udání určitého mnoţství padělků opouštějí dané území a přesunují se do jiného státu, takţe je velmi obtíţné mapovat pohyb těchto skupin. Ve střední a východní Evropě jsou tyto skupiny tvořeny převáţně z osob národností bulharské, lotyšské a litevské, zatímco v západní a jiţní části Evropy operují především skupiny přistěhovalců z afrického kontinentu. Co se týče stručného historického exkurzu, tak lze poukázat na zřejmě nejznámějšího českého padělatele Bedřicha Černého, jehoţ činnost byla odhalena počátkem dvacátých let minulého století. Zajímavostí tohoto případu je, ţe ačkoliv byl usvědčen z trestného činu padělání peněz, ke kterému se přiznal, tak ho porota uznala nevinným a byl tak propuštěn na svobodu. Jako další padělatel je v literatuře často uváděn stát, především v souvislosti s teoriemi rakouské školy, ačkoliv se nejedná přímo o padělání, spíše zneuţívání tiskařského monopolu. Jako konkrétní případy si lze uvést padělání britské libry německými nacisty během druhé světové války za účelem opatření deviz či rozvrácení hospodářství Anglie nebo padělání za 22 Zpráva o činnosti ÚOOZ za rok 2011. Policie České republiky [online]. 2010 [cit. 2013-05-28]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/zprava-o-cinnosti-uooz-za-rok-2011.aspx?q=y2hudw09ng%3d%3d. 26

dob Napoleona, kdy po obsazení Vídně dal okopírovat tiskařské desky a konfiskoval originály, následně tisknul velmi kvalitní padělky 23. V historii lze nalézt a poukázat na celou řadu dalších příkladů, ovšem nepovaţuji je pro rozsah této práce stěţejní, proto je tento prostor věnován zejména příkladům v následující části. 2.2 Podvody v bezhotovostním platebním styku Následující část práce je věnována základním typům podvodům, které jsou prováděny v prostředí elektronického obchodu či bankovnictví nejen za území České republiky. Vzhledem k obsáhlosti této práce jsem se rozhodla věnovat především oblasti bezhotovostních plateb, které svět elektronického obchodu a bankovnictví často spojují. Jako základní klasifikaci v oblasti bezhotovostních plateb lze vyuţít studie Klufy, Scholze a Kozlové 24 [27], která v rámci technického členění rozlišuje podvody následovně: libanonská smyčka, skrytá kamera, dotekové senzory, padělky platebních karet, skimmning, phishing, pharming, spoofing, trashing a prostou krádeţ. Dále lze přistupovat k tomuto dělení z pohledu transakčního, kdy se jedná o následující typy zneuţití: drţitele karty, osoba blízká, osoba cizí, prostřednictvím nedoručené karty, platba na dálku, podvodnou ţádostí o kartu či zneuţití obchodníkem [28]. Pro lepší ilustraci jsem se rozhodla u kaţdého podvodu vyuţít grafického zobrazení pomocí grafu, který znázorňuje posloupnost jednotlivých kroků. Libanonská smyčka V současné době lze tento způsob označit za ojedinělý. Podstatou tohoto podvodu je úprava bankomatu pomocí jednoduchého zařízení, které upravuje vstup pro platební kartu na bankomatu, jehoţ cílem je zadrţení karty. Způsob provedení spočívá v tom, ţe zařízení, které podvodník umístí na bankomat, zadrţí kartu klienta a následně přímo či prostřednictvím komplice konfrontuje drţitele karty, aby zadal PIN z důvodu vrácení karty, coţ se samozřejmě nestane. Důvodem je snaha zachytit PIN, bez kterého kartu nemůţe vyuţít. Po 23 Skutečné příběhy: Jak se padělají peníze? Mesec.cz [online]. 2012 [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/skutecne-pribehy-jak-se-padelaji-penize/. 24 Klufa, F., Scholz, P., Kozlová, M. Podvody v oblasti bezhotovostních plateb v ČR. Sdružení českých spotřebitelů [on-line]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.konzument.cz/publikace/soubory/pruvodce_spotrebitele/a5_bezhotovostni_podvody.pdf. 27

zadání PINu a nevrácení karty obvykle postiţený odchází a to je chvíle pro podvodníky ke zneuţití karty, neţ si oprávněný drţitel kartu stihne zablokovat (nutným předpokladem je znalost PIN kódu) 25. V dnešní době existuje mnoho účinných opatření, které banky implementovaly na bankomaty, především v podobě dodatečných ochranných aparátů 26. Skrytá kamera Skrytá kamera je obvykle uţívána za cílem získání PIN kódu. Důleţité je upozornit na to, ţe skrytou kameru můţe představovat i záznamové zařízení na mobilních telefonech, kdy můţe při nepozorném pouţití platební karty dojít k nahrání všech důleţitých informací datum splatnosti, CVCV kódu, číslo karty, podpisu. Vzhledem k tomu, ţe samotný PIN je podvodníkovi prakticky k ničemu (i ostatní údaje, protoţe většina online plateb je chráněna potvrzením skrz telefon 27 ), tak je často vyuţíváno dalších technik, které představuje skimmning či libanonská smyčka. Ochrana je v tomto případě relativně jednoduchá pro drţitele karty, který by měl důkladně chránit klávesnici rukou při zadávání číselné kombinace ke své kartě, eventuelně věnovat větší pozornost svému blízkému okolí dodrţování diskrétní zóny, atd. V případě institucí jsou moţnosti velmi omezené, zmínit lze pravidelné kontroly terminálů a bankomatů včetně jejich blízkého okolí. 25 Juřík [5, str. 226] v této souvislosti uvádí, ţe podvodník můţe PIN odpozorovat i na dálku (např. s vyuţitím dalekohledu), pokud si uţivatel platební karty při zadávání PINu nezakrývá klávesnici. V takovém případě není nutný ani přímý osobní kontakt podvodníka s uţivatelem platební karty obětí. Podle Juříka instalace dodatečného zařízení na vstupní část pro platební karty bankomatu nemusí nutně způsobit nezasunutí platební karty do bankomatu, ale celý proces výběru hotovosti (příp. jiná operace) klientem drţitelem platební karty můţe probíhat standardně aţ do okamţiku, kdy má bankomat vrátit platební kartu. To znamená, ţe klient vloţí platební kartu do bankomatu, zadá PIN, bankomat vydá poţadovanou hotovost (příp. provede jinou operaci), ale z důvodu instalovaného zařízení nevydá platební kartu. 26 [28, sekce technické členění podvodů] 27 Ačkoliv lze vyuţít platební terminály, kde k odeslání platby stačí obvykle zadat jméno majitele karty, její číslo, bezpečnostní číslo a datum splatnosti; tento způsob se obvykle vyuţívá k platbě za určité produkty nikoliv výběry. 28