Umûl kámen s epoxidov m pojivem v památkové péãi

Umûl kámen s epoxidov m pojivem v památkové péãi Martina HUCKOVÁ, Petr KOTLÍK Historie pouïití epoxidov ch pryskyfiic v památkové péãi První pouïití epoxidov ch pryskyfiic pro konzervaci památek spadá do období pováleãného rozvoje prûmyslu syntetick ch polymerû v 60. letech 20. století, kdy zaãaly b t pro nûkteré své vlastnosti (zejména mechanické vlastnosti a vysokou pevnost spojû) pouïívány k lepení, pfiípravû tmelû i konsolidaci. 1 První práce byly zamûfieny na vyplàování prasklin dfieva, vyplàování otvorû po ãervotoãi (po jeho vyhubení) nebo vyplàování prasklin soch a architektonick ch ãlánkû. V b valém âeskoslovensku byly epoxidové pryskyfiice, spoleãnû s mezivrstvou z akrylátového polymeru, pouïívány i pro lepení kovû, dále i k lepení keramiky nebo porcelánu. Lidafiík ve své monografii z 80. let uvádí moïné vyu- Ïití epoxidov ch disperzí v restaurování ke zpevnûní kamene, textilu, dfieva ãi preparovan ch zvífiat. Epoxidové pryskyfiice v kombinaci se silikony byly napfiíklad v b valé NSR pouïívány i pro hydrofobní úpravy textilních materiálû. Pfii obnovách staveb byly epoxidové pryskyfiice vyuïívány také k zaplàování trhlin injektáïí. Pfiíkladem restaurátorsk ch prací s komplexním vyuïitím epoxidov ch pryskyfiic mûïe b t napfiíklad obnova fasády antické knihovny v Efesu, kde byly jednotlivé díly lepeny a vytmelovány epoxidy a rozpraskané sloupy a stûny vyztuïeny epoxidov mi injektáïemi. 2 Epoxidové pryskyfiice patfií mezi polymerní látky, které byly primárnû vyrábûny pro prûmyslové vyu- Ïití, a nikoliv pro specifické vyuïití v konzervátorské a restaurátorské praxi. U takov ch materiálû obecnû vzniká nebezpeãí, Ïe nejsou dostateãnû známy v echny jejich vlastnosti dûleïité v památkové péãi nebo vedlej í úãinky bûhem pouïití a po nûm, coï mûïe ãasto nepfiíjemn m zpûsobem ovlivnit v sledek restaurátorského zásahu a v dûsledcích po kodit samotn památkov objekt. 3 V pfiípadû epoxidov ch pryskyfiic byly v konzervátorské praxi pro konsolidaci kamene pouïívány roztoky pro úspû nou penetraci do kamene pfiíli viskózní. Proto tvofiily na povrchu kamene krustu, bûhem ãasu navíc Ïloutnoucí a tmavnoucí. V prûbûhu 70. let 20. století bylo zejména v Itálii a USA provedeno mnoho impregnací kamene bez adekvátního porozumûní problematice viskozity a penetrace epoxidû, a ty tak získaly jako konsolidanty kamene patnou povûst. Konzervátofii mûli pak za to, Ïe sníïí-li viskozitu, dokáïí dostateãnou penetraci epoxidû do kamene zajistit. Bylo proto vyzkou eno napfiíklad uïití epoxidov ch pryskyfiic za teplot kolem 70 C, ale sloïité podmínky aplikace zabránily ir ímu vyuïití této techniky. 4 SníÏení viskozity epoxidov ch pryskyfiic je moïno dosáhnout u bûïn ch derivátû bisfenolu A (jeden z v chozích produktû, obsahující nenasycená aromatická jádra) vytvrzovan ch nízkomolekulárními polyaminy pfiídavkem nûkter ch organick ch rozpou tûdel. Jejich pfiítomnost v ak mûïe ovliv- Àovat rychlost vytvrzování pryskyfiice i charakter produktu. 5 Druhou moïností je kombinace pryskyfiic na bázi bisfenolu A s nízkoviskózními lineárními pryskyfiicemi (nûkdy oznaãovan mi jako reaktivní rozpou tûdla). 6 První pfiípad byl v tehdej ím âeskoslovensku pfievaïující. 7 Epoxidové pryskyfiice jsou a byly, jak uï bylo fieãeno, pouïívány v památkové péãi také k lepení. Zde se vyuïívá vysoké adheze k lepenému materiálu dané polárním charakterem molekul epoxidu. EpoxidÛ je moïno pouïít k lepení i ve smûsi s plnivem, ãímï lze ovlivnit viskozitu lepidla a pfiiblíïit jeho fyzikální vlastnosti lepenému materiálu. Tento pfiípad pouïití epoxidov ch pryskyfiic jiï souvisí s jejich uïitím jako pojiva umûlého kamene památkov ch objektû, kterému se tato práce vûnuje. 8 DÛvody vyuïití epoxidov ch pryskyfiic pro v robu faksimile PfiibliÏnû od 60. let 20. století byla u nás i v nûkter ch jin ch zemích Evropy (napfiíklad ve v carsku, v Polsku) zhotovována faksimile kamenosochafisk ch dûl z umûlého kamene, kde pojivem byla epoxidová pryskyfiice a plnivem drcen kámen nebo vhodná smûs pískû. Tyto v dusky vznikaly ãasto jako náhrada kamenn ch soch umístûn ch v exteriéru, zatímco originální díla byla pfiemístûna do lapidária ãi galerie, aby byla lépe chránûna pfied pûsobením vnûj ích klimatick ch vlivû. 9 DÛvodem vyuïívání tohoto organického pojiva místo bûïn ch anorganick ch pojiv, jako je napfiíklad cement, bylo více. Jedním z nich bylo pravdûpodobnû v eobecné nad ení z moderních syntetick ch materiálû, které v 60. a 70. letech panovalo, snaha a pochopitelné pokusy pouïívat tyto materiály v irokém rozmezí aplikací a pfiedstava, Ïe mohou v budoucnu nahradit materiály tradiãní. Existují samozfiejmû také objektivní dûvody volby syntetick ch pojiv pro tvorbu umûlého kamene. Nûkteré druhy hornin nelze nebo lze jen stûïí imitovat v umûlém kameni za pouïití anorganick ch plniv. Pfii pouïití cementu jako pojiva navíc ãasto dochází k postupné krystalizaci solí na povrchu materiálu a ke zmûnám barevnosti objektu (z ednutí), coï mûïe u objektû vytvofien ch z hmot obarven ch svûtl mi pigmenty (napfiíklad imitace naïloutl ch pískovcû) zhor it vizuální dojem. V pfiípadû imitace pískovcû je volba typu pojiva umûlého kamene spí e záleïitostí subjektivní a individuální. Oba typy pojiv mají své v hody a nev hody a Ïádné z nich nelze povaïovat obecnû za vïdy vhodnûj í. V souãasné dobû se nicménû od pouïití epoxidov ch pryskyfiic jako pojiva umûlého kamene ustupuje. Pro náhrady originálû kamenn ch památek památkáfii volí nejãastûji sekané kopie. V pfiípadû tvorby dusan ch kopií pak sami restau- 1 Charles SELWITZ: Epoxy resins in Stone Conservation, J. P. Getty Trust, Marina del Rey 1992, s. 5. 2 BlíÏe Miloslav LIDA ÍK a kol.: Epoxidové pryskyfiice, SNTL, Praha 1983. 3 Petr KOTLÍK, Jifií ZELINGER: MoÏnosti vyuïití epoxidov ch pryskyfiic pfii konzervování a restaurování kamenn ch objektû, in: Sborník V CHT Praha, 1983, ã. S10, s.145. 4 Ch. SELWITZ, cit. v pozn. 1. 5 Petr KOTLÍK, Ivana PICKOVÁ, Jifií ZELINGER: SíÈování epoxidov ch pryskyfiic v pfiítomnosti rozpou tûdel, in: Sborník V CHT Praha, 1981, ã. S6, s. 87. 6 Ch. SELWITZ, cit. v pozn. 1. 7 P. KOTLÍK, J. ZELINGER, cit. v pozn. 3; Petr KOTLÍK: Artificial sandstone with epoxy resin cement, in: Proceedings of the VIth International Congress on Deterioration and Conservation of Stone, ToruÀ 1988, s. 614. 8 P. KOTLÍK, J. ZELINGER, cit. v pozn. 3. 9 P. KOTLÍK, J. ZELINGER, cit. v pozn. 3. 458

1 rátofii pfii tvorbû návrhu restaurátorského postupu dávají pfiednost materiálûm déle znám m, odzkou en m a technologicky ménû nároãn m, tedy anorganick m. ada faksimile z umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí jiï ov em byla vytvofiena a dnes jsou souãástí ãeského památkového fondu. Kopie sochafisk ch dûl z umûlého kamene zachovávají podobu originálu v dobû jejich vzniku, a jsou tedy i dokladem o stavu památky v urãitém ãase. PfiestoÏe se tím samy umûleck mi památkami nestanou, je vhodné s nimi zacházet jako s historick mi doklady i technick mi památkami své doby, které k originálu patfií. I v pfiípadû, Ïe pfiístup k tûmto objektûm bude spí e konzervátorsk neï rekonstrukãní, bude vïdy nutné alespoà prodlouïit Ïivotnost dochované hmoty. 10 Vzhledem k poãtu, stáfií a stavu faksimile lze tedy oãekávat, Ïe dfiíve ãi pozdûji bude nutno tûmto objektûm vûnovat potfiebnou pozornost památkáfiû a restaurátorû. Historie pouïití umûlého kamene pojeného epoxidy Pravdûpodobnû první pouïití umûlého kamene pro doplàování pískovcov ch kamenicky opracovan ch prvkû u nás se uskuteãnilo asi pfied padesáti lety na zámku v Roztokách a na hradû Jen tejnû. Jednou z prvních kopií tohoto typu byl tympanon nad vchodem v ohradní zdi kostela Panny Marie SnûÏné v Praze, vydusan pfiibliïnû pfied ãtyfiiceti pûti roky do formy ze silikonové pryïe (obr. 3). Snad nejznámûj ím pfiíkladem faksimile z umûlého pískovce je soubor Braunov ch soch Ctností a Nefiestí a nûkolika dal ích soch v Kuksu (obr. 4). Kopie sochy poustevníka Onufria ze souboru stejného autora v Novém lese u Îírãe vytvofiená v 70.letech 20.století je pravdûpodobnû nejvût ím artefaktem co do hmotnosti u nás. Je nyní umístûna pfied budovou praïského hotelu InterContinental (obr. 1). Dal í soubor faksimile, opût barokních soch z dílny rodiny Braunov ch, jejichï originály pocházejí z Valãe, je v atriu stanice metra Malostranská v Praze. Jin mi aplikacemi umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí jsou vázy ve Vrtbovské zahradû, soubor váz na atice Rudolfina v Praze (obr. 2) nebo star í náhrobek básníka Avigdora Kary na Starém Ïidovském hfibitovû v Praze. Dal ími pfiíklady pouïití umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí byly napfiíklad kfiíï na T nském kostele, balustráda v klá tefie v Králíkách a na zámku tifiín, kamenické prvky na stfie e Wiehlova domu ve Skofiepce, kamenické prvky na zámku Trója a na zámku a kostele v Kostelci nad âern mi lesy, fasáda kostela v areálu AneÏského klá tera, faksimile soch v praïské Loretû nebo umûlá Ïula na Mánesovû mostû v Praze, 11 sochafiská v zdoba sloupu v Jaromûfii, sochy Chrona a Víry v Cítolibech (autorem originálû je opût M.B.Braun) a fiada dal ích. Epoxidov tmel byl pouïíván i pro doplàování tvarû nebo vyplàování prasklin a trhlin v pfiírodním kameni, pfiípadnû dráïek v kamenn ch architektonick ch prvcích historick ch staveb napfiíklad na katedrále sv. Víta nebo na Letohrádku královny Anny na PraÏském hradû. 12 10 Martina HUCKOVÁ, Petr KOTLÍK: MoÏnosti konzervace umûlého kamene pojeného epoxidy, in: Sborník konference Restaurování umûleck ch malífisk ch a sochafisk ch dûl, Litomy l 2006, s. 22. 11 Jifií RATHOUSK : Zku enosti s umûl m kamenem s epoxidov m pojivem, in: Sborník ze semináfie Umûl kámen pro památkovou péãi, STOP, Praha 1998, s. 16. 12 Petr KOTLÍK, Martina HUCKOVÁ: Studium moïností dodateãného zpevnûní umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí, Závûreãná zpráva projektu BD06P01OPP005, 2009. 2 3 Obr. 1. Praha, kopie Braunovy sochy poustevníka Onufria, v souãasnosti u hotelu InterContinental. Autorem je sochafi a restaurátor J. Tursk, technologick dohled O. KruchÀa a J. Rathousk. (Foto P. Kotlík) Obr. 2. Praha, Rudolfinum, váza z umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí umístûná na stfie e budovy s patrn mi druhotnû vznikl mi barevn mi skvrnami. Autorem je T. Rafl. (Foto P. Kotlík) Obr. 3. Praha, kostel Panny Marie SnûÏné, kopie reliéfu vytvofiená z umûlého kamene pojeného epoxidovu pryskyfiicí. Autorem je J. Tursk, technologick dohled O. KruchÀa a J. Rathousk. (Foto M. Hucková) 459

4 Obr. 4. Kuks (okres Trutnov), detail epoxidového v dusku, vlhnutí spodních partií objektu pravdûpodobnû v dûsledku lokální nehomogenity materiálu. (Foto P. Kotlík) Pfiesn soupis a dokumentace objektû z umûlého kamene je nároãn m úkolem pro ãeskou památkovou péãi, a to zejména proto, Ïe ve zdrojov ch dokumentech (pfiehledech restaurátorsk ch zpráv) ãasto není rozli eno, zda jde o umûl kámen s epoxidov m, ãi jin m (napfiíklad cementov m) pojivem. V rámci projektu Ministerstva kultury Studium moïností dodateãného zpevnûní umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí bylo provedeno úvodní etfiení pro takov soupis, vycházející z informací jednotliv ch územních pracovi È NPÚ. 13 SloÏení a vlastnosti umûlého kamene Základními sloïkami umûlého kamene (umûlého pískovce) jsou plnivo, které tvofií vlastní hmotu materiálu, a pojivo, umoïàující spojení ãástic plniva a tím vytvrdnutí tvárné smûsi, a tedy dosaïení poïadované pevnosti. Jako plnivo byl dfiíve pouïíván drcen pfiírodní kámen, kter si restaurátofii pfiipravovali nejãastûji sami. Vzhledem k obtíïím pfii pfiípravû plniva (zvlá tû u jemnozrnn ch materiálû je tfieba vést drcení do vysokého stupnû jemnosti) a zanedbatelnému vlivu tohoto zpûsobu pfiípravy na v sledn vzhled je dnes pouïíván jako základní plnivo pfiedev ím pfiírodní pran skláfisk písek a u vápencû prûmyslovû mlet (drcen ) vápenec. Na v sledn vzhled umûlého kamene má kromû plniva vliv také mnoïství a typ pojiva i zpûsob zpracování, zatímco na jeho v sledné vlastnosti má rozhodující vliv pomûr plniva a pojiva. S rostoucím mnoïstvím pojiva se zvy uje mechanická pevnost, klesá porozita, nasákavost vodou a propustnost pro plyny vãetnû vodní páry. Obdobn m zpûsobem jsou tyto vlastnosti ovlivnûny také zhutnûním smûsi. 14 Energie potfiebná ke zhutnûní smûsi je závislá na distribuci plniva. V pfiípadû smûsí s pfietrïitou zrnitostí je potfieba vût ího zhutnûní neï v pfiípadû zrnitostí plynulej- ích. 15 V bûr zastoupení jednotliv ch frakcí písku vyïaduje dostateãnou péãi, protoïe nevhodné granulometrické sloïení plniva zhor uje nejen vzhled, ale i mechanické vlastnosti, zvy uje spotfiebu pojiva a tím umûl kámen prodraïuje. 16 ProtoÏe v systému písek-pryskyfiice jsou pfii mechanickém namáhání slab mi místy spojovací mûstky pryskyfiice mezi jednotliv mi zrny, roste pevnost materiálu s klesajícím poãtem tûchto slab ch míst, tedy s rostoucí velikostí zrn písku. 17 âást pojiva se ale spotfiebuje na vyplnûní velkého mezizrnného prostoru, coï zvy uje spotfiebu pojiva, aniï by se pevnost materiálu také úmûrnû zv ila. 18 Umûl kámen pfiipraven z plniva s úzkou distribucí ãástic navíc pûsobí zcela nepfiirozenû, pfii oblém tvaru zrn pfiipomíná jikry. 19 V e uvedená závislost pevnosti na velikosti zrn plniva se neobjevuje u systému se ir í distribucí zrn písku, kde men- í ãástice vyplàují prostor mezi velk mi zrny a tím dochází ke zlep ení fyzikálních i mechanick ch vlastností materiálu za souãasného sníïení spotfieby pojiva. 20 Problematika ideálního zaplnûní prostoru plnivem, a tedy sníïení mnoïství potfiebného pojiva, které ovlivàovalo ekonomickou nároãnost v roby hmoty, byla studována zejména v souvislosti s rozvojem technologie betonu na poãátku 20.století.Nejznámûj ím fie ením v plnû prostoru rûznû velk mi zrny je Fullerova kfiivka zrnitosti plniva. PouÏitím jednoduché rovnice lze vypoãítat hmotnostní pomûr zvolen ch frakcí plniva, jenï vede k pfiiblíïení se ideálnímu vyplnûní prostoru zrny plniva a souãasnû i ekonomickému vyuïití pojiva. Pfienos postupû z betonáfiského oboru do památkové péãe má ale svá úskalí. Jednak jsme obvykle omezeni dostupn mi surovinami, a ideální zrnitosti tak ãasto není moïné s dan mi písky dosáhnout. DÛleÏitûj í ale je, Ïe vzhled v sledného materiálu mûïe b t pfii snaze o dosaïení dokonalého vyplnûní prostoru zrny písku nepfiirozen a jeho mechanické vlastnosti pfiíli odli né od materiálu, kter doplàujeme nebo imitujeme. 21 V pfiípadû tmelû je totiï obecnû pfiijímána zásada, Ïe tmel má b t ménû pevn a odoln neï doplàovan kámen. V opaãném pfiípadû hrozí nebezpeãí, Ïe v prûbûhu stárnutí objektu budou doplàovaná místa vystupovat nad povrch originálního kamene. 22 V praxi postupovali restaurátofii pfii tvorbû smûsi plniv pro umûl kámen ãasto empiricky, coï jim umoïnilo se více soustfiedit na to, aby se pfiiblíïili vzhledu pfiírodního kamene. ProtoÏe mezi na imi pískovci existují vizuálnû rozdílné typy, mûïeme i mezi v dusky nalézt velké rozdíly v zrnitosti plniva (ale i mnoïství pryskyfiice). 23 Na kvalitu vytvrzeného produktu (zejména pevnost materiálu) má velk vliv také vlhkost pouïit ch plniv. 24 To platí pfiedev ím pro bûïnû vyuïívané pryskyfiice tvrzené nízkomolekulárními polyaminy, které reagují s vodou a oxidem uhliãit m za vzniku solí. 25 Z prací vznikl ch v Ústavu chemické technologie restaurování památek V CHT v Praze vypl vá, Ïe nízká rovnováïná vlhkost písku (v fiádu setin procenta) je zanedbatelná a nemá negativní vliv na vlastnosti pfiipraveného umûlého kamene. 26 Problematické jsou v ak pfiípady, kdy je písek vlhk, ãi pfiímo mokr. Pokud nemáme informace o podmínkách, v jak ch byl písek uloïen, vïdy se doporuãuje jej vysu it. Jak bylo totiï zji tûno, smûs umûlého kamene pfiipravená z roztoku epoxidové pryskyfiice v toluenu a písku obsahujícího 2,4 hm % vlhkosti 13 M. HUCKOVÁ, P. KOTLÍK, cit. v pozn. 10. 14 Petr KOTLÍK: Technologie pfiípravy umûlého kamene, in: Sborník ze semináfie Umûl kámen pro památkovou péãi, STOP, Praha 1998, s. 7. 15 Lubo SVOBODA: O mísení frakcí kameniva, in: Beton TKS, 4, 2004, ã. 1, s. 24. 16 P. KOTLÍK, cit. v pozn. 14. 17 Petr KOTLÍK, Eva PEPRNÁ, Jifií RATHOUSK, Jifií ZELIN- GER: Nûkteré vlastnosti umûlého pískovce pojeného epoxidovou pryskyfiicí, in: Sborník V CHT Praha, 1983, ã.s10, s.165. 18 J. RATHOUSK, cit. v pozn. 11. 19 Petr KOTLÍK, Jifií ZELINGER: Základní znalosti o umûlém kameni, in: Pamiatky a príroda, 13, 1982, ã. 4, s.23. 20 P. KOTLÍK, E. PEPRNÁ, J. RATHOUSK, J. ZELINGER, cit. v pozn. 17. 21 Lubo SVOBODA, cit. v pozn. 15, s. 24. 22 Petr KOTLÍK: Umûl kámen pro obnovu památek, in: Materiály pro stavbu, 5, 1999, s. 53. 23 P. KOTLÍK, J. ZELINGER, cit. v pozn. 3. 24 J. RATHOUSK, cit. v pozn. 11. 25 P. KOTLÍK, cit. v pozn. 7; Toine DINNISSEN: Amine blushing and blooming of epoxy binder systems in protective coatings, in: Journal of protective coatings & linings, 22, 2005, ã. 12, s. 40. 26 Jifií HURT: Vliv dodateãné konsolidace kamene na jeho vybrané vlastnosti, diplomová práce V CHT Praha, 2006, s. 20. 460

nemá ani po 24 dnech mûfiitelnou pevnost. Negativní vliv vlhkosti plniva na mechanické vlastnosti umûlého kamene lze v praxi omezit napfiíklad pouïitím smûsného rozpou tûdla toluen-ethanol (v pomûru 1 : 3) jako fiedidla pryskyfiice, které zároveà sniïuje její viskozitu. Pfiítomnost polárního organického rozpou tûdla potlaãuje citlivost materiálu vûãi vlhkosti. 27 Smûsi pro pfiípravu umûlého kamene také ãasto obsahují dal í aditiva, která slouïí ke zlep ení zpracovatelsk ch vlastností hmoty, jako je plasticita (kfiemenn prá ek), nebo pomáhají dosáhnout poïadovaného vzhledu (pigmenty, mletá slída, drcené skofiápky). 28 Umûl kámen pouïit pro tvorbu nûkter ch faksimile Ctností a Nefiestí v Kuksu napfiíklad obsahuje písek, jehoï zrna byla povrchovû barvena (obr. 5). 29 Mezi aditiva patfií i takzvané spojovací látky (nûkdy nesprávnû oznaãované jako primery), které se jednou ãástí molekuly váïí na povrch kfiemenn ch zrn a druhou do polymerní sítû epoxidové pryskyfiice. Napfiíklad smoãením zrn písku roztokem γ-amino-propyl-trietoxysilanu je moïno dosáhnout pfii shodném obsahu pojiva zv ení pevnosti v tlaku aï o 50 %. 30 V minulosti byl monopolním dodavatelem epoxidov ch pryskyfiic v âeskoslovensku Spolek pro chemickou a hutní v robu (dnes Spolchemie, a. s.) a nejpouïívanûj ími pryskyfiicemi byly nízkomolekulární CHS EPOXY 1505 modifikovaná dioktylftalátem 31 a stfiednûmolekulární pryskyfiice CHS EPOXY 1200 modifikovaná dibutylftalátem. 32 Prvnû uvedená pryskyfiice byla pozdûji oznaãena jako CHS EPOXY 512 (modifikovaná nyní dibutylftalátem) a dnes je nahrazena pryskyfiicí CHS EPOXY 455 modifikovanou bezftalátov m zvláãàovadlem ( etrn m k Ïivotnímu prostfiedí). Druhá uvedená pryskyfiice byla pozdûji oznaãena jako EPOXY 371 (modifikovaná nereaktivním zvláãàovadlem) a dnes je také nahrazena nov m v robkem CHS EPOXY 324 modifikovan m bezftalátov m zvláãàovadlem. V souãasné dobû lze v ak na ãeském trhu koupit i epoxidové pryskyfiice od jin ch v robcû. Pro pfiípravu umûlého kamene je nutné získat dobfie promíchanou, homogenní smûs základních sloïek. Proto je hlavním poïadavkem na epoxidovou pryskyfiici pfii pfiípravû umûlého kamene její vhodná viskozita. Pfii pouïití vysoce viskózní pryskyfiice nelze tvárnou smûs dobfie promíchávat, vzniká nehomogenní smûs s nedostateãn m smoãením kfiemenn ch zrn a v sledn vytvrzen produkt nemá dobré vzhledové ani mechanické vlastnosti. Navíc smûsi obsahující jemné frakce plniva vyïadují pojivo s niï í viskozitou. 33 Pfii zhotovování vlastní kopie se smûs obvykle pfiidává do formy postupnû, v men ích dávkách a kaïdá dávka se vïdy dobfie udusá (zhutní). Proto je dûleïité, aby byla doba zpracovatelnosti pryskyfiice pro tuto ãást pfiípravy umûlého kamene dostateãnû dlouhá. Doba zpracovatelnosti (prûbûh síèovací reakce) závisí zejména na velikosti molekul v chozí pryskyfiice (délce fietûzcû), typu tvrdidla, pfiítomnosti vody a také na okolní teplotû. 34 Pfii síèování epoxidov ch pryskyfiic se uvolàuje urãité mnoïství tepla (je to dûj exotermick ) a reakce se tak samovolnû urychluje. U vysoce plnûn ch systémû v ak dochází k odvodu tepla z polymeru do anorganického plniva a celkové zahfiívání smûsi je men í neï u systémû neplnûn ch. To také pfiispívá k del í dobû zpracovatelnosti. S vy í teplotou rychlost vytvrzování roste a naopak. 35 U bûïnû pouïívan ch epoxidov ch pryskyfiic dochází pfii teplotách pod 10 C ke sníïení pohyblivosti v ech funkãních skupin a vytvrzovací reakce se zpomaluje. Pfii teplotách kolem 0 C se prakticky zastavuje. Hmota má pfii takto nízké teplotû vysokou viskozitu, coï mûïe vést k domnûnce, Ïe je vytvrzená. Pokud je v ak hmota pfiipravená za takov ch podmínek pouïita jako doplnûk kamene, pfii zv ení teploty rychle zmûkne a produkt souãasnû ztrácí mechanické vlastnosti. 36 Diplomová práce M. Huckové 37 uvádí, Ïe pomûr tvrdidla a pryskyfiice ve vzorcích umûlého kamene ovlivàuje i v sledné hodnoty jeho pevnosti v ohybu. Nejvy í hodnoty pevností v ohybu byly získány pfii pouïití stechiometrického pomûru tvrdidla a pryskyfiice. Cacara 38 ve své práci nezaznamenal pro epoxidovou pryskyfiici modifikovanou kfiemenn m pískem v rozmezí ± 20 % hm. tvrdidla oproti pomûru doporuãovanému v robcem podstatn vliv dávkování tvrdidla na pevnost v tlaku. Vût í odchylky ale vedly pfii niï ím mnoïství tvrdidla ke zkfiehnutí vytvrzené hmoty, pfii vy ím mnoïství tvrdidla k plastickému chování vytvrzené hmoty. MoÏnosti anal zy epoxidov ch v duskû Pro konzervaãní zásah (coï zejména platí pro konsolidaci, která je nereverzibilní, a pfiípadná chyba konzervátora je tedy ãasto nenapravitelná) je nutné zjistit co nejvût í mnoïství informací o materiálu, z nûhoï je o etfiovan objekt vytvofien. Pokud tedy budou v budoucnu objekty z umûlého kamene pojeného epoxidy konzervovány, je tfieba mít k dispozici soubor analytick ch metod, jimiï bude moïné o materiálu získat potfiebné údaje. První informací, kterou bude nutné ovûfiit, je typ pojiva. Necviãen m okem totiï není moïné pouhou vizuální identifikací rozhodnout, o jak typ pojiva se jedná, a ani vyuïití archivních dokumentû bohuïel ãasto nevede k získání potfiebn ch informací. Jak jiï bylo popsáno v e, v soupisech kopií a faksimile ãasto není jednoznaãnû odli eno, zda byly vytvofieny za pouïití cementu, nebo epoxidové pryskyfiice. Také v samotn ch restaurátorsk ch zprávách jsou informace o sloïení, pouïit ch surovinách a technologickém postupu pfiípravy kopií obvykle velice struãné (pokud jsou zde vûbec nûjaká data tohoto typu uvedena). Pokusili jsme se proto ovûfiit moïnosti dodateãného zji tûní potfiebn ch základních charakteristik materiálu kopií na laboratorních vzorcích i na vzorcích z nûkolika reáln ch objektû. Zpravidla není moïno z tûchto objektû odebrat vzorky dostateãné velikosti pro mûfiení mechanick ch vlastností, proto je pro návrh dal ího postupu velice dûleïit alespoà odhad základních vlastností, jako jsou typ pojiva, jeho mnoïství nebo porozita. DÛkaz pfiítomnosti epoxidové pryskyfiice ve hmotû lze provést i pfies pfiítomnost anorganick ch látek (písku) technikou infraãervené spektroskopie. Pro urãení mnoïství organického pojiva se nabízejí metody termické anal zy, z jejichï v sledkû (z hmotnostního úbytku po zahfiátí na dostateãnou teplotu) by teoreticky mûlo b t moïné urãit procentuální zastoupení organického podílu (pryskyfiice) ve vzorku. Úvodní praktická mûfiení v ak ukázala, Ïe tato metoda nemusí vïdy poskytovat pfiesné v sledky hlavnû pro vzorky s obsahem vy ím neï 6 hm % epoxidové pryskyfiice. Vysvûtlením mûïe b t nedostateãné vyhofiení epoxidové pryskyfiice zpûsobené nevhodnou geometrií kelímku (mûfiicí cely), v nûmï byly vzorky v pfiístroji spalovány. Dal í metodou se stejn m principem, av ak s vhodnûj í geometrií kelímku (mûfiicí cely) byla u vzorkû s definovan m mnoïstvím epoxidové prys- 27 P. KOTLÍK, cit. v pozn. 7. 28 P. KOTLÍK, cit. v pozn. 14. 29 P. KOTLÍK, cit. v pozn. 7. 30 P. KOTLÍK, cit. v pozn. 14. 31 Boris CACARA: Koroze umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí, diplomová práce V CHT, Praha 1993. 32 P. KOTLÍK, J. ZELINGER, cit. v pozn. 3. 33 P. KOTLÍK, cit. v pozn. 14. 34 P. KOTLÍK, J. ZELINGER, cit. v pozn. 3; J. RATHOUSK, cit. v pozn. 11. 35 M. LIDA ÍK a kol., cit. v pozn. 2. 36 B. CACARA, cit. v pozn. 31. 37 Martina HUCKOVÁ: Studium moïností dodateãného zpevnûní umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí, diplomová práce V CHT, Praha 2005. 38 B. CACARA, cit. v pozn. 31. 461

5 6 7 8 9 10 Obr. 5. V brus vzorku epoxidového v dusku z Kuksu, barven písek se ir í distribucí zrn. (Foto P. Kotlík) Obr. 6. V brus vzorku v dusku sochy Onufria, plnivo v dusku je pomûrnû hrubozrnné, s uï í distribucí a zrna dobfie obalena pryskyfiicí. (Foto M. Hucková) Obr. 7. V brus vzorku v dusku vázy z Rudolfina, plnivo v dusku je jemnozrnné, s uï í distribucí zrn. (Foto M. Hucková) Obr. 8. Mikrofotografie (SEM) struktury vzorku v dusku sochy z Kuksu potvrzuje pozorování v brusu plnivo má pomûrnû irokou distribuci zrn nedokonale zalit ch pryskyfiicí. (Foto Alena Michalcová) Obr. 9. Mikrofotografie (SEM) struktury vzorku v dusku Onufria potvrzuje pozorování v brusu plnivo je hrubozrnné a zrna písku jsou zcela pokryta epoxidovou pryskyfiicí. (Foto Alena Michalcová) Obr. 10. Mikrofotografie (SEM) struktury vzorku v dusku vázy ze stfiechy Rudolfina potvrzuje pozorování v brusu plnivo je jemnozrnné, s úzkou distribucí zrn. (Foto Alena Michalcová) kyfiice získána sada termick ch kfiivek, kde hmotnostní úbytek po postupném zahfiívání na teplotu blízkou 750 C podstatnû lépe odpovídal pûvodnímu mnoïství organického pojiva (graf 1). Tyto v sledky by proto mohly slouïit jako srovnávací standard pfii mûfiení reáln ch vzorkû umûlého kamene s epoxidovou pryskyfiicí jako pojivem. Nejnázornûj í rozli ení mezi jednotliv mi vzorky umûlého kamene je moïno získat optickou mikroskopií v brusû (obr. 5, 6, 7). Je tak moïno dosti dobfie odhadnout napfiíklad charakter pouïitého plniva (tvar, velikost a barvu zrn), mnoïství a rozloïení pojiva a z toho usoudit na základní vlastnosti hmoty v dusku. Pozorováním v brusû vzorkû umûlého kamene mûïeme zjistit nejen pfiítomnost aditiv v plnivu, ale také mezi více objekty porovnat distribuci plniva a odhadnout ve v dusku pouïité mnoïství pryskyfiice. Pro odhad procentuálního zastoupení pojiva, porozity a zrnitosti plniva by pak bylo moïno pouïít techniku obrazové anal zy. Také mikrofotografie ze skenovacího mikroskopu nám mohou pomoci srovnat distribuci plniva u více vzorkû umûlého kamene (obr. 8, 9, 10) a díky moïnosti velkého zvût ení lze takto odhalit i mikropraskliny a ztrátu adheze pryskyfiice k plnivu. Porozitu a distribuci pórû materiálu lze zjistit prostfiednictvím rtuèové porozimetrie. 39 Pfiíãiny a projevy degradace umûlého kamene pojeného epoxidy Kopie kamenn ch památkov ch objektû sochafisk ch dûl i architektonick ch prvkû vznikaly v prûbûhu více neï padesáti let. Technická kvalita tûchto objektû se ãasto velice li í. Je to dûsledkem postupného v voje obecn ch technologick ch znalostí, pouïívané technologie, do jisté míry i v vojem a dostupností hlavní pojivé sloïky epoxidov ch pryskyfiic a tvrdidel, ale zároveà i kvalitou a technologick mi znalostmi autorû sochafiû, restaurátorû, kameníkû atd. Urãitou roli hraje samozfiejmû i Ïivotnost tohoto materiálu (pfiedev ím jeho pojivé sloïky), i kdyï podle souãasn ch zku eností nepfiedstavuje hlavní pfiíãinu eventuálních selhání. Jsou napfiíklad k dispozici úlomky tohoto typu materiálu, kter byl pouïit pro zatmelení jedné z drá- Ïek vysekan ch v kameni, v níï konãilo plechování terasy nad Zlatou bránou katedrály sv.víta na PraÏském hradû. Pfies mechanické po kození tmelu (rozlámání na malé úlomky), zpûsobené pravdûpodobnû teplotní dilatací plechu (fasáda katedrály je orientovaná na jiïní stranu a teplotní rozdíly v prûbûhu roku dosahují více neï 70 C), je vlastní hmota tmelu ve velice dobrém stavu. Jedin m projevem stárnutí je mírné odrolování povrchu hmoty. Doba expozice v plnû pfii odbûru vzorkû byla minimálnû dvacet ãtyfii let. Tomuto pouïití umûlého kamene ov em pfiedcházely rozsáhlé laboratorní zkou ky a pfiíprava smûsi probíhala pod dohledem odborníkû v souladu s technologick mi poïadavky. 40 Stav jin ch objektû z umûlého kamene pojeného epoxidov mi pryskyfiicemi je ov em hor í. 41 Pfiíãiny patného stavu v duskû mohou b t tedy rûzné. Nûkteré obecné principy lze ale popsat aplikací v sledkû studia stárnutí epoxidov ch pryskyfiic pouïit ch v prûmyslov ch aplikacích. Stárnutí a degradaci umûlého kamene v kaïdém pfiípadû ovlivàují pouïité materiály pojiva pryskyfiice a tvrdidlo, dále technologick postup pfiípravy (dávkování sloïek, homogenizace smûsi), porézní systém (objem pórû a jejich distribuce) a samozfiejmû i vlivy prostfiedí (klimatické vlivy) a zpûsob zacházení s objektem. 39 M. HUCKOVÁ, P. KOTLÍK, cit. v pozn. 10. 40 Jan BÁRTA, Milo GAVENDA, Petr KOTLÍK, Jifií RAT- HOUSK : Katedrála sv. Víta Technologie opravy, in: Zprávy památkové péãe, 54, 1994, ã. 9, s. 325. 41 M. HUCKOVÁ, P. KOTLÍK, cit. v pozn. 10. 462

Obr. 11. Praha, v dusek sochy Onufria, kfiídovatûní a odrolování povrchu. (Foto M. Hucková) Obr. 12. Praha, Rudolfinum, povrch v dusku vázy na stfie e budovy se zelenou fiasou ve vlhk ch partiích umûlého kamene. (Foto P. Kotlík) Obr. 13. Praha, v dusek sochy Onufria, praskliny mechanického pûvodu vzniklé pravdûpodobnû pfii manipulaci s objektem. (Foto M. Hucková) Obr. 14. Kuks (okres Trutnov), praskliny na jednom z v duskû vzniklé pravdûpodobnû v dûsledku rozdílné tepelné roztaïnosti armatury a vlastní hmoty umûlého kamene. (Foto P. Kotlík) 11 12 Stárnutí a odolnost umûlého kamene proti korozi byly ov em v minulosti pro potfieby památkové péãe málo studovány. Jednou z prací na toto téma je studie P. Kotlíka a M. Brabce z roku 1988, srovnávající odolnost umûlého kamene pojeného epoxidy a bíl m cementem vûãi vodorozpustn m solím a mrazu. Bylo zji tûno, Ïe smûsi obsahující epoxid lépe odolávaly krystalizujícím solím, zatímco v mrazov ch zkou kách byl mírnû odolnûj í umûl kámen pojen cementem. Pfiesto byly oba typy umûlého kamene v raznû odolnûj í neï referenãní hofiick pískovec. 42 Lidafiík ve své monografii o epoxidov ch pryskyfiicích tvrdí, Ïe po krátké dobû expozice povûtrnosti dochází u bûïn ch epoxidov ch pryskyfiic dianového typu bez UV absorbérû pfiedev ím ke zmûnám vzhledu, pryskyfiice Ïloutne a dále tmavne a pûvodnû leskl povrch se mûní v dûsledku kfiídování. Zmûna barvy povrchu b vá prvním pfiíznakem degradace. Pfiítomnost plniva v epoxidov ch systémech odolnost vûãi stárnutí pfiíznivû ovlivàuje, kfiídování se u nich ov em objevuje také. DÛleÏité podle tohoto autora je ale vïdy zejména dodrïovat pfiedepsané mnoïství tvrdidla. V pfiípadû nedostatku ãi pfiebytku tvrdidla vût ího neï 15 % se totiï chemické a mechanické vlastnosti i odolnost vûãi stárnutí v raznû zhor ují, zejména pfii vy - ích teplotách. Pro aminová tvrdidla s rostoucím mnoïstvím tvrdidla platí, Ïe roste pevnost v ohybu, tahu i rázu, pevnost v tlaku se ale sniïuje. V znamn m klimatick m ãinitelem negativnû pûsobícím na vlastnosti dianov ch pryskyfiic je také voda, jejíï del í vliv, opût zejména pfii vy ích teplotách, vede ke zhor ení mechanick ch vlastností a tvorbû sítû povrchov ch mikroprasklin. Epoxidové pryskyfiice se zmûkãovadly, k nimï patfií i CHS EPOXY 512, dále nejsou odolné proti plísním. Velk vliv na stárnutí a vlastnosti epoxidov ch pryskyfiic, kter je nutné sledovat, protoïe je dûleïit zejména pro pfiípadn konsolidaãní zásah, mají chemická ãinidla. Chemikálie (organická rozpou tûdla) mohou difundovat do epoxidové sítû a zpûsobit její bobtnání. Odolnost proti chemick m látkám je obecnû závislá na hustotû epoxidové sítû a platí, Ïe ãím dokonalej í je vytvrzení, tím je vy í i odolnost materiálu. 43 Podle Rathouského 44 má vytvrzená pryskyfiice pfii nedostatku tvrdidla men í tepelnou odolnost, vût í navlhavost a malou tvarovou stálost. Naopak pfii pfiebytku tuïidla vzniká paradoxnû produkt s niï í hustotou sítû, s niï í adhezí a s vlastnostmi silnû závisl mi na teplotû. V obou pfiípadech se pak zhor uje chemická odolnost i odolnost proti stárnutí. Studium stárnutí epoxidov ch v duskû je nutnou podmínkou pochopení pfiíãin jejich patného stavu. Po kození umûlého kamene pojeného epoxidy lze vût inou rozdûlit na dvû kategorie: a) Povrchová degradace V na í republice byly a jsou jako pojiva umûlého kamene pouïívány prakticky v hradnû epoxidové pryskyfiice takzvaného dianového typu (viz v e), které ve své struktufie obsahují nenasycená aromatická jádra. Ta jsou pfiíãinou malé odolnosti epoxidov ch pryskyfiic proti UV záfiení, které je souãástí záfiení sluneãního. Toto záfiení u nich vyvolává nejprve Ïloutnutí aï hnûdnutí a pozdûji mechanické po kození polymeru praskání a ztrátu mechanick ch vlastností. Na tûstí UV záfiení není schopno pronikat do vût í hloubky umûlého kamene (jeho pûsobení oslabují zrna plniva, ale velice úãinnû i pfiítomné pigmenty), jeho úãinek je soustfiedûn na povrch hmoty. Takto je tedy napadena pouze tenká povrchová vrstva, coï celkovou pevnost hmoty prakticky neovlivní. 45 U vût- 13 14 iny kopií se povrchová degradace projevuje více ãi ménû rozsáhl m odrolováním povrchové vrstvy. StupeÀ uvolàování povrchov ch zrn je u jednotliv ch dûl rozdíln. Tento zpûsob po kození je závisl pfiedev ím na mnoïství pojiva ve smûsi, na stupni zhutnûní tvárné smûsi ve formû a na vnûj- ích podmínkách (hlavnû vystavení sluneãnímu záfiení). Uveden zpûsob degradace nemusí b t za normálních podmínek na závadu, nûkdy b vá dokonce povaïován za Ïádoucí stárnutí památek (obr. 11). V kaïdém pfiípadû v ak takto dochází ke stírání povrchového reliéfu kopie. Odolnost vnitfiní hmoty umûlého kamene s uveden m typem pojiva lze doloïit napfiíklad stavem jiï zmínûn ch v plní otvorû ãi dráïek v pfiírodním kameni na katedrále sv. Víta v Praze nebo na Letohrádku královny Anny. Zatímco povrch tûchto v plní je mírnû droliv, ostatní hmota je pevná, i kdyï zpravidla mírnû zbarvená doïluta (tyto vysprávky ãasto neobsahují pigmenty). 46 U nûkter ch objektû z umûlého kamene pojeného epoxidy jsou místa 42 Petr KOTLÍK, Michal BRABEC: Odolnost umûlého pískovce proti korozi, in: Sborník V CHT Praha, 1988, ã.s18, s.151. 43 M. LIDA ÍK a kol., cit. v pozn. 2. 44 Jifií RATHOUSK : Konzervaãní prostfiedky pro kámen i jiné stavební materiály, Pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe, 54, 1994, ã. 6, s. 41. 45 M. HUCKOVÁ, P. KOTLÍK, cit. v pozn. 10. 46 TamtéÏ. 463

Graf 1. Graf teplotní závislosti úbytku hmotnosti vzorkû umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí pfii zahfiívání. ve sráïkov ch stínech porostlá Ïiv mi organismy, nejãastûji zelen mi fiasami (obr. 12). b) Degradace ve hmotû Míru zhor ení mechanick ch vlastností lze u v duskû velice patnû zhodnotit, nemáme-li moïnost odebrat dostateãnû velk vzorek pro provedení jejich mûfiení. Vizuálnû lze pouze zjistit soudrïnost materiálu a pfiítomnost prasklin. Vznik prasklin procházejících do hmoty kopie, jeï mohou vést k odpadnutí uvolnûné ãásti, je tedy druh m typem po kození kopií z umûlého kamene. Pfiíãinou mûïe b t napfiíklad ne etrn zpûsob zacházení. Typick m pfiíkladem je dfiíve zmínûná kopie Onufria pfied hotelem Inter Continental v Praze. Tento v dusek nemá statut památkového objektu, vznikl jako zku ební kopie v první polovinû 70. let 20. století v tehdej ím ÚTZCHT âsav v Suchdole. Pozdûji se stal vítan m exponátem v okolí hotelu InterContinental. Hlavní po kození této kopie se objevilo v souvislosti s jejím pfiemísèováním pfii úpravách zahrady v roce 2002 (obr. 13). 47 âastûj í pfiíãinou uvedeného typu po kození v ak jsou technologické závady pfii pfiípravû smûsí a jejím dusání do formy ãi nedodrïení vhodn ch podmínek pfii tvrdnutí smûsi. Pominout nelze ani jiï zmínûné dlouhodobé pûsobení sráïkové vody. Zdrojem prasklin mûïe b t i nevhodnû umístûná kovová armatura. Dojde-li k její korozi, mohou korozní produkty Ïeleza (mají vût í objem neï pûvodní kov) trhat hmotu umûlého kamene. Je-li kovová armatura umístûna pfiíli blízko u povrchu hmoty umûlého kamene, mûïe docházet k jeho po kození (vzniku trhlin) v dûsledku rozdílné objemové roztaïnosti kovu a umûlého kamene. V kaïdém pfiípadû vznik trhlin pfiedstavuje váïné ohroïení kopie, jeï mûïe v nepfiízniv ch podmínkách vést postupnû aï k jejímu zániku (zfiícení a podobnû) (obr. 14). 48 Závûr Îivotnost v duskû pojen ch epoxidovou pryskyfiicí v dan ch podmínkách a jejich estetick dojem je v podstatné mífie ovlivnûn technologií jejich pfiípravy a v bûrem surovin. Tyto ãinitele na rozdíl od ãinitelû klimatick ch mûïeme ovlivnit a v pfiípadû tvorby nov ch v duskû je jim potfieba vûnovat náleïitou pozornost. U objektû vykazujících po kození je ãast m znakem tûchto po kození povrchová destrukce hmoty vyvolaná ztrátou mechanick ch vlastností pojiva, ale pfiedev ím hloubkové selhání hmoty smûsi, zvoleného systému v ztuïe a podobnû, projevující se vznikem prasklin, odlamováním vût ích ãástí objektu atd. Tento poznatek je tfieba vzít v úvahu pfii studiu moïností dodateãného zpevnûní objektû tohoto materiálového slo- Ïení. 49 Rozsah pouïití a v znam dûl, jejichï kopie byly u nás zhotoveny, vyvolávají potfiebu zab vat se moïností dodateãného zpevnûní a povrchov ch úprav tûchto artefaktû. Vzhledem k charakteru pojiva je tfieba uvaïovat o jin ch typech konsolidantû neï v pfiípadû kamene pfiírodního. V této souvislosti je také tfieba si uvûdomit, Ïe pfiípadná impregnace prostfiedky na bázi organick ch rozpou tûdel mûïe pfiispût k degradaci epoxidové pryskyfiice, protoïe epoxidová síè vlivem tûchto chemick ch látek botná. Problematikou konsolidace se proto bude zab vat druhá ãást tohoto ãlánku. Práce vznikla s podporou projektu Ministerstva kultury âr Studium moïností dodateãného zpevnûní umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí (BD06P01OPP005). âást v sledkû byla získána s podporou V zkumného zámûru MSM 6046137302. Seznam pouïité literatury: Charles SELWITZ: Epoxy resins in Stone Conservation, J. P. Getty Trust, Marina del Rey 1992, s. 5. Miloslav LIDA ÍK a kol.: Epoxidové pryskyfiice, SNTL, Praha 1983. Petr KOTLÍK, Jifií ZELINGER: MoÏnosti vyuïití epoxidov ch pryskyfiic pfii konzervování a restaurování kamenn ch objektû, in: Sborník V CHT Praha, 1983, ã. S10, s. 145. Petr KOTLÍK, Ivana PICKOVÁ, Jifií ZELINGER: SíÈování epoxidov ch pryskyfiic v pfiítomnosti rozpou tûdel, in: Sborník V CHT Praha, 1981, ã. S6, s. 87. Petr KOTLÍK: Artificial sandstone with epoxy resin cement, in: Proceedings of the VIth International Congress on Deterioration and Conservation of Stone, ToruÀ 1988, s. 614. Martina HUCKOVÁ, Petr KOTLÍK: Studium moïností dodateãného zpevnûní umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí, závûreãná zpráva projektu BD06P01OPP005, 2009. Martina HUCKOVÁ, Petr KOTLÍK: MoÏnosti konzervace umûlého kamene pojeného epoxidy, in: Sborník konference Restaurování umûleck ch malífisk ch a sochafisk ch dûl, Litomy l 2006, s. 22. Jifií RATHOUSK : Zku enosti s umûl m kamenem s epoxidov m pojivem, in: Sborník ze semináfie Umûl kámen pro památkovou péãi, STOP, Praha 1998, s. 16. Petr KOTLÍK: Technologie pfiípravy umûlého kamene, in: Sborník ze semináfie Umûl kámen pro památkovou péãi, STOP, Praha 1998, s. 7. Lubo SVOBODA: O mísení frakcí kameniva, in: Beton TKS, 4, 2004, ã. 1, s. 24. Petr KOTLÍK, Eva PEPRNÁ, Jifií RATHOUSK, Jifií ZELINGER: Nûkteré vlastnosti umûlého pískovce pojeného epoxidovou pryskyfiicí, in: Sborník V CHT Praha, 1983, ã. S10, s.165. Petr KOTLÍK, Jifií ZELINGER: Základní znalosti o umûlém kameni, in: Pamiatky a príroda, 13, 1982, ã. 4, s. 23. Petr KOTLÍK: Umûl kámen pro obnovu památek, in: Materiály pro stavbu, 5, 1999, s. 53. Toine DINNISSEN: Amine blushing and blooming of epoxy binder systems in protective coatings, in: Journal of protective coatings & linings, 22, 2005, ã. 12, s. 40. Jifií HURT: Vliv dodateãné konsolidace kamene na jeho vybrané vlastnosti, diplomová práce V CHT, Praha 2006, s.20. Boris CACARA: Koroze umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí, diplomová práce V CHT, Praha, 1993. Martina HUCKOVÁ: Studium moïností dodateãného zpevnûní umûlého kamene pojeného epoxidovou pryskyfiicí, diplomová práce V CHT, Praha 2005. Jan BÁRTA, Milo GAVENDA, Petr KOTLÍK, Jifií RATHOUS- K :, Katedrála sv. Víta Technologie opravy, in: Zprávy památkové péãe, 54, 1994, ã. 9, s. 325. Petr KOTLÍK, Michal BRABEC: Odolnost umûlého pískovce proti korozi, in: Sborník V CHT, Praha 1988, ã. S18, s.151. Jifií RATHOUSK : Konzervaãní prostfiedky pro kámen i jiné stavební materiály, Pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe, 54, 1994, ã. 6, s. 41. 47 M. HUCKOVÁ, P. KOTLÍK, cit. v pozn. 10. 48 TamtéÏ. 49 TamtéÏ. 464