SMUTEČNÍ BARVY V mnoha západních zemích nosí lidé po smrti svých blízkých tradičně černé oblečení, aby dali najevo, že drží za své milované smutek. V některých kulturách to však vyjadřují jinými barvami! V Jižní Africe nosí lidé na pohřby červené oblečení, neboť tato barva je spojena se smutkem a ztrátou. Místo na svatbu nosí japonští truchlící bílé oblečení tehdy, když někdo zemře. Často také nosí bílý karafiát. Fialová je tradiční smuteční barvou v Thajsku ne však pro každého. Ve fialové lze vidět vdovy truchlící po manželech. Přestože se může zdát zářivá a slunečná, v Egyptě a Barmě je to právě žlutá barva, která je spojená se smrtí a truchlením a je vhodná pro smuteční oblečení. SKVĚLÝ EINSTEINŮV MOZEK Hovoříme-li o chytrých lidech, jen málo z nich je považováno za inteligentnější, než byl vynikající vědec Albert Einstein. Když v roce 1955 zemřel, Thomas Harvey vyňal jeho mozek, který vážil 1,23 kg. Část mozku byla nařezána na tenké plátky pro zkoumání pod mikroskopem, zbytek Harvey uložil v nádobě doma. Mozek přežil mnohá stěhování po Spojených státech, než byl konečně věnován Princetonské universitě. 95
ZLODĚJI TĚL Studenti medicíny a badatelé se hodně naučí při pitvání rozřezávání mrtvých těl. V minulosti platily lékařské fakulty za těla velké peníze a někdy se ani příliš nevyptávaly. Už roku 1319 chytili v italské Bologni čtyři studenty medicíny při vykopávání nedávno pohřbeného těla zločince. V 18. a 19. století bylo pro irské lékařské fakulty odcizeno mnoho těl ze hřbitova Bully s Acre v Dublinu snad až dva tisíce. V 19. století pracovalo jen v samotném Londýně okolo 200 zlodějů těl. V letech 1830 31 zadržela policie sedm gangů kradoucích mrtvá těla. NE, STRÁŽNÍKU, JDU JEN SE SVOU DRAHOU STAROU MATKOU NA PROCHÁZKU. 96
ANO, PANE, TOHLE JE ÚPLNĚ ČERSTVÉ. Počátkem 19. století působili v Edinburghu pověstní zloději těl William Burke a William Hare. Mrtvá těla prodávali lékařům a chirurgům. Když nemohli sehnat čerstvě pohřbená těla, začali sami vraždit. Burke byl shledán vinným a v roce 1829 oběšen. Tělo pak bylo věnováno lékařské vědě, aby si užil jako jeho oběti. 97
SRDCEM K SRDCI Navždy spolu Slavný spisovatel Thomas Hardy si přál být pohřben se svou první ženou Emmou v anglickém Stinsfordu. Po jeho smrti v roce 1928 trval jeho přítel na tom, že příhodnějším místem pro uložení ostatků je Westminsterské opatství v Londýně. Došlo ke kompromisu, s nímž byli všichni spokojeni. Hardyho tělo bylo zpopelněno a popel pohřben v opatství, jeho srdce však pohřbili spolu s Emmou, jak si přál. Chutné sousto Během Francouzské revoluce byla vyloupena hrobka francouzského krále Ludvíka XIV. a ukradeno jeho srdce. To později snědl excentrický anglický vědec William Buckland, který měl ve zvyku živit se neobvyklým jídlem. 98
Poetická srdce Básník lord Byron zemřel v řeckém Mesolongi roku 1824. Jeho srdce vyřízli a pohřbili na místě, zbylé tělo však putovalo do Anglie. Ó, TO JSEM SI VŽDYCKY PŘÁLA! O dva roky dříve se Byron v Itálii zúčastnil kremace jiného spisovatele jménem Percy Bysshe Shelley. Shelleyho srdce při zpopelnění sebrali a předali jeho ženě Mary Shelleyové, autorce Frankensteina. Když v roce 1889 zemřel jejich syn (rovněž Percy), srdce jeho otce se nalezlo v pozůstalosti a bylo pohřbeno v Bournemouthu. CÍSAŘŮV KONEC Císař Andronikos I. Komnenos vládl byzantské říši ve 12. století. Jeho smrt z rukou rozlíceného davu v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) byla obzvlášť krutá. Po tři dny ho dav podroboval strašlivému mučení Bili ho. Vytrhali mu zuby. Vydloubali mu oči. Pověsili ho za nohy a pomalu rozsekávali na kusy, dokud nezemřel. To není dobrý konec pro císaře ani pro nikoho jiného! 99
DEN MRTVÝCH Svátek Všech svatých připadá každoročně na 1. listopad. V Mexiku je známý ve španělštině jako Dia de los Muertos Den mrtvých. Je to den, kdy se vzpomíná na mrtvé přátele a členy rodiny. Tento den je dnem oslav a má daleko ke smutku a hrůze. Lidé si oblékají dřevěné masky nazývané calacas, k hrobům přinášejí dary a na počest svých příbuzných tancují. Připravují a pojídají se speciální jídla, např. sladkosti ve tvaru lebky a pan de muerto chléb mrtvých, který lze ozdobit drobnými slzami nebo kostmi z těsta (návod na výrobu na str. 160 161). Často si lidé doma postaví oltář ozdobený svíčkami a fotografiemi drahých zemřelých. 100
ARMÁDA PRO (MRTVÉHO) CÍSAŘE V roce 1974 našli farmáři v čínském Si-anu obrovskou podzemní hrobku prvního čínského císaře jménem Čchin. Hrobka se stále zkoumá, je však plná úžasných soch v životní velikosti vyrobených z terakoty, což je druh jílu. Říká se, že byly zhotoveny, aby hlídaly a chránily císaře po jeho smrti. Císař Čchin strávil značnou část života hledáním elixíru života léku, který by mu zajistil nesmrtelnost. Nikdy ho nenašel, aby si prodloužil život, však užíval rtuť. Ta je jedovatá, takže ho to nejspíš zabilo. V hrobce je asi 8000 terakotových bojovníků, dosud byl vykopán jen zlomek z nich. Jsou zde také stovky soch koní, kočárů a dokonce i akrobatů. V zemi si sochy zachovávají jasné barvy. Na vzduchu však šednou. CÍSAŘ UŽ MÁ SOCH BOJOVNÍKŮ DOST, POHŘBĚTE JE! 101