Bezdomovectví jako důsledek sociální izolace ve výkonu trestu odnětí svobody

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice Bezdomovectví jako důsledek sociální izolace ve výkonu trestu odnětí svobody Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Martina Malá Vypracoval: Jan Kraus Čelákovice 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval. Jsem si vědom, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Čelákovicích, 15. května 2015 Kraus Jan

Poděkování: Děkuji paní Mgr. Martině Malé za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování mé absolventské práce.

OBSAH: Úvod... 5 1. Cíl absolventské práce... 7 2. Teoretická část... 8 2.1 Bezdomovectví... 9 2.2 Formy bezdomovectví... 10 2.2.1 Zjevní bezdomovci... 10 2.2.2 Skrytí bezdomovci... 10 2.2.3 Potencionální bezdomovci... 11 3. Příčiny bezdomovectví... 12 3.1 Subjektivní příčiny... 14 3.2 Objektivní příčiny... 15 4. Formy pomoci... 16 4.1 Ústřední orgány státní správy... 17 4.2 Armáda spásy... 17 4.3 Občanské sdružení Naděje... 18 4.4 Charita České republiky... 18 4.5 Mezinárodní vězeňské společenství o.s.... 19 4.6 Emauzy ČR o.s.... 19 5. Prevence bezdomovectví... 20 5.1 Programy zacházení ve věznici... 20 5.2 Shrnutí teoretické části... 23 6. Praktická část... 24 6.1.1 Zkoumaný vzorek... 24 6.1.2 Metody výzkumu... 24 6.2 Analýza výsledků... 25 6.3 Shrnutí výsledků a verifikace hypotézy... 35 Závěr... 36 Diskuze... 37 Anotace... 38 Seznam použité literatury... 40 Seznam příloh:... 42

Úvod V rámci vývoje společnosti se setkáváme s řadou problémů, které si zaslouží naši pozornost a které je nutno řešit. Takovým případem je i sociální izolace a následné bezdomovectví odsouzených, kteří vykonávají dlouhodobý trest odnětí svobody. Jistě se shodneme na tom, že přestože patří bezdomovectví mezi závažné problémy naší doby, není mu, ze strany vládních orgánů, věnována patřičná pozornost. Bezdomovectví však představuje pro společnost velké riziko, neboť lidé žijící na okraji společnosti se často sami dopouštějí trestné činnosti, bývají terčem útoků, psychicky i fyzicky strádají. Samozřejmě, že problematika spojená s bezdomovectvím není ničím novým. Vždyť příklady můžeme nalézt již v prvobytně pospolné společnosti, kdy se však jednalo spíše o vyhnanství jednotlivce. Žebráky a lidi bez domova si zcela jistě vybavíme při zmínce o středověku nebo o období první republiky. Ve své praxi se setkávám s odsouzenými, kteří zejména v důsledku dlouhodobého umístění ve výkonu trestu odnětí svobody ztratili kontakt se svými nejbližšími a v důsledku toho se mnohdy po odpykání trestu nemají kam vrátit. Zajímalo mě, proč se ocitli až na samém dně společnosti a hlavně které příčiny považují za zásadní v souvislosti se ztrátou sociálních rodinných vazeb. Předložená závěrečná práce se zabývá vlivem vězeňského prostředí na sociální izolaci odsouzených. Celková struktura práce je kromě úvodu rozložena do teoretické části, praktické části a závěru. V teoretické části čerpáme zejména z odborných pramenů a literatury. Zabýváme se zde vymezením základních termínů souvisejících s danou problematikou, formami bezdomovectví, faktory a formami pomoci. Součástí této práce jsou i případové studie, které mohou práci, dle našeho názoru, obohatit. 5

Zmíněná praktická část závěrečné práce obsahuje projekt průzkumu, hypotézu, metodu průzkumu, analýzu výsledků průzkumu a také shrnutí výsledků a verifikaci hypotézy. Použitou metodou v praktické části práce je dotazník. Cílem této práce je snaha přiblížit problém sociální izolace odsouzených, kteří se v důsledku uvěznění mohou ocitnout po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bez střechy nad hlavou. Zastáváme názor, že pokud se nám podaří alespoň z části odhalit příčiny, bude to významný krok na cestě prevence. 6

1. Cíl absolventské práce Cíl práce je zaměřený na rizikovou skupinu, to je na odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody déle jak 5 let. Jedná se o skupinu osob, která je nejvíce ohrožená, neboť v průběhu výkonu trestu dochází k sociální izolaci. Předpokládáme, že více jak 40% odsouzených, kterým byl uložen trest výkonu odnětí svobody delší, než 10 let ztratí v průběhu výkonu trestu sociální vazby se svojí rodinou. Dále budeme charakterizovat bezdomovectví, jeho příčiny, popíšeme druhy pomoci. 7

2. Teoretická část Dokážou se celé dny válet na trávníku anebo na ulici mezi odpadky a vyžebrat si nějakou tu korunu na chleba nebo na alkohol, ale svůj životní styl měnit nechtějí. A možná by to ani nedokázali. [VÁGNEROVÁ, 2004, s. 748]. S bezdomovectvím často souvisí nezaměstnanost, chudoba a bída. Pro tento jev bychom měli spíše používat pojem lidé bez přístřeší. Ve společnosti se nejedná o žádný okrajový jev. Týká se zhruba 1/3 celé populace, v postkomunistických zemích je spojována zejména se změnou politického systému. Chudoba, bída a nezaměstnanost představují extrémní problém, jehož nebezpečnost spočívá zejména v tom, že stojí na počátku celého řetězce sociálně deviantního jednání. Vedle bezdomovectví může vyvolávat šíření nemocí, kriminalitu, prostituci, vede často k závislostem různého druhu a v neposlední řadě může skončit až sebevražedným jednáním [KRAUS, HRONCOVÁ a kol., 2007]. U nás stejně jako všude ve světě existuje kategorie osob, které se buď dobrovolně, nebo pod tlakem okolností staly bezprizorními. Kořeny sahají až do poloviny 16. století, kdy je vývoj veřejné chudinské péče spojen s domovským a chudinským právem. Každý občan musel mít v nějaké obci své domovské právo a každá obec měla za povinnost poskytnout nezbytnou péči občanovi, který o ni požádal. V padesátých letech však byl tento systém zlikvidován s tím, že v socialistické společnosti nebude existovat bída, chudoba a nezaměstnanost. Vznikla celá řada institucí, kde byli umístěni zejména ti, kteří neměli možnost vlastního bydlení. Každý občan musel mít trvalý pobyt a měl povinnost pracovat. Po roce 1990 však došlo k velkým změnám zejména v souvislosti s přijetím Listiny lidských práv a svobod a zánikem povinnosti pracovat. V našich poměrech se jednalo však o problém okrajový, který nabyl mnohem větších rozměrů zejména v souvislosti s masovou amnestií, rušením podnikových ubytoven, restitucemi bytových domů, pobýváním běženců na našem území. 8

Podle okolností můžeme rozdělit bezdomovce do 4 kategorií: Občané ČR Dočasní uprchlíci, kteří mají svobodu pohybu a ubytování mají zajištěno Cizinci s povolením k dočasnému pobytu Ilegálně zde přebývající cizinci Bezdomovectví vede ke ztrátě zázemí, životních jistot, ke společenskému vyloučení. Každý z nás se může ocitnout v situaci, která povede až ke ztrátě střechy nad hlavou. Nedovedeme si ani představit, co to pro člověka znamená. Nejde jen o ztrátu materiální, ale zejména o ztrátu jistoty, bezpečí, opory. Zpravidla dochází, v důsledku přerušení nezbytné komunikace, ke ztrátě sociálního kontaktu s příbuznými, přichází samota, izolovanost a odcizení se okolní společnosti [KRAUS, 2007]. 2.1 Bezdomovectví V současné době neexistuje přesná definice bezdomovectví. Jedni označují za bezdomovce osobu, která nemá domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší [www.wikipedia.cz, 1], druzí osobu, která v důsledku společenského vyloučení ztratila bydlení nebo jí tato ztráta bezprostředně hrozí. Podle Marie Vágnerové je bezdomovectví výsledkem generalizovaného psychosociálního selhání spojeného se ztrátou většiny běžných rolí a úpadkem společenské prestiže. Takto zásadním způsobem selhávají obvykle lidé s dysfunkční osobností, s nedostatečnými kompetencemi a negativními návyky [VÁGNEROVÁ, 2004]. Bezdomovectví je považováno za nejzávažnější formu sociálního vyloučení. V sociologii se setkáváme s názorem, že jde o jednu z forem sociálního uzavírání určitých společenských skupin. Jedná se o ty vyloučené osoby, které propadly záchrannou sociální sítí. Jde tedy o sociální vyloučení jedince ze zásadních aktivit společnosti [LANGEROVÁ, 2007]. 9

Veřejnost zpravidla nahlíží na bezdomovce jako na páchnoucí individua polehávající na lavičkách, pod mosty, v prostředcích hromadné dopravy, na nádražích a popíjející levný alkohol případně žebrající v ulicích měst. Podle zákona se však jedná o osoby ohrožené sociálním vyloučením, kterým je nutné poskytovat pomoc v hmotné nouzi. Mnozí z lidí žijících na ulici si tento způsob života nevybrali dobrovolně. Zpravidla se ocitli v tíživé sociální situaci, kterou nedokázali vyřešit jiným způsobem, než odchodem a pobytem mezi lidmi postiženými stejnou situací. 2.2 Formy bezdomovectví Z různých průzkumů prováděných mezi bezdomovci zástupci neziskových organizací zabývajících se pomocí lidem bez domova vyplývá, že málokdo se chce stát bezdomovcem dobrovolně [ŠTĚCHOVÁ a kol., 2008]. Zpravidla se jedná o souhrn jednání a procesů, které vedou ke ztrátě zázemí a sociálních jistot. 2.2.1 Zjevní bezdomovci Lidé, kteří nedbají o svůj zevnějšek, kteří se potulují po nádražích, ulicích, přespávají pod širým nebem, v zimě pak v krajní nouzi vyhledávají noclehárny nebo azylové domy. Mnozí si zvolili způsob tohoto života dobrovolně. Nejčastěji se jedná o mladé lidi, kteří mají problematické rodinné zázemí nebo nemají zázemí žádné. Opustili dětský domov, výchovný ústav nebo pěstounskou rodinu. Výjimku mezi zjevnými bezdomovci tvoří mladí lidé, kteří si v důsledku generačního sporu, na bezdomovce pouze hrají. 2.2.2 Skrytí bezdomovci Jsou to lidé, kteří se za bezdomovce nepovažují, neboť bydlí nejčastěji ve squatech, automobilech, sklepích, ve stanech nebo žijí u přátel či příbuzných. Nemají však nikde trvalé bydliště, často mění svá dočasná působiště, mívají zdravotní problémy, ale potýkají se i s policií nebo s úřady. Právě mnohé vězněné osoby můžeme zařadit mezi skryté bezdomovce, neboť se po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ocitají bez rodinného zázemí, bez nároku na sociální dávky, bez ubytování. Často přespávají u kamarádů, ale s ohledem na to, že jim mnohdy chybí vzdělání, 10

pracovní kvalifikace, nejsou materiálně zajištěni, nemají možnost najít práci a roztáčejí kolotoč recidivy. 2.2.3 Potencionální bezdomovci Do této skupiny můžeme zařadit osoby, které žijí v těžkých životních podmínkách prakticky na hranici životního minima. Záleží potom schopnosti každého jednotlivce, jak se dokáže s obtížnými životními situacemi vypořádat. Do této skupiny můžeme zařadit odsouzené, kteří budou po skončení výkonu trestu odnětí svobody z věznice propuštěni. 11

3. Příčiny bezdomovectví Jak jsme již uvedli, ke vzniku bezdomovectví přispívají zejména nezaměstnanost a růst chudoby. Příčiny vzniku tohoto sociálního jevu, jsou však mnohem složitější. U somaticky, psychicky i sociálně handicapovaných jedinců existuje zvýšené riziko, že se stanou bezdomovci. Původní rodina bývá dysfunkční nebo vůbec neexistuje. V rodinách dochází k násilí, ke zneužívání, k podceňování, k nezájmu ze strany rodičů. Děti byly z rodiny odejmuty, vyhnáni nebo samy utíkaly a toulaly se. Rodina byla špatně materiálně zajištěna, bytové podmínky byly špatné. sociální zkušenosti pobyt v různých zařízeních (věznice, dětské domovy, výchovné ústavy) je další rizikový faktor, který hraje roli, neboť právě pobyt v takovýchto zařízeních vylučuje mnohé standardní návyky a strategie chování a podporuje rozvoj nových, které nejsou v běžném prostředí funkční [VÁGNEROVÁ, 2004] absence sociálního zázemí nemají rodiny, buď proto, že se jim vlivem okolností rozpadla nebo ji ani založit nestačili omezené kompetence jedná se zejména o osoby se sníženou schopností pohybu, sníženou mentální úrovní, osobnosti zdevastované dlouhodobým zneužíváním návykových látek, osoby psychicky nemocné kombinace různých zátěží podnětem může být nezvládnutá životní situace v dětství, v dospívání, ale i v dospělosti. Může se jednat o ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny, dlouhodobé uvěznění, neschopnost zvládnout léčbu závislosti. Pokud by se těmto lidem poskytla včas adekvátní podpora, byli by schopni situaci zvládnout. Lidé, kteří vykonávají trest odnětí svobody buď opakovaně, anebo dlouhodobě, mají všechny předpoklady pro to, aby přijali za svůj životní styl bezdomovce. Typické pro životní styl bezdomovce je totiž maximální zjednodušení žití. 12

Ve věznici má jedinec určitý řád, pracuje, účastní se různých aktivit, má zajištěnu lékařskou péči tedy prakticky se nemusí o nic starat, vše má zajištěno. Po propuštění se tak ocitá v situaci, kterou nedokáže sám řešit, neboť realita a vězení je diametrálně odlišné prostředí. Existují sice výstupní oddělení, které mají připravit jedince na samostatný život po propuštění, ale pokud jedinec strávil ve vězení delší dobu, je toto úkol velmi těžký. Mnohdy se jedná o jedince, kteří neměli vytvořené sociální zázemí ani před uvězněním a dále jsou to osoby, které ztratily sociální zázemí právě díky dlouholetému uvěznění. Rozpadly se jim rodiny, příbuzní již nežijí a tak se odsouzený nemá kam vrátit. Odsouzený se tak ocitá v situaci, kdy je zcela odkázán na pomoc okolí. Je pro mnohé velmi pohodlné přežívat ze dne na den, nic nedělat v případě nutnost si vyžebrat nějakou korunu, trochu jídla. Z odsouzeného se tak velmi rychle může stát bezdomovec, který už nic nechce, nic nečeká a domnívá se, že ani nemá cenu se o něco pokoušet. Mnozí se pak znovu uchýlí k páchání trestných činů, neboť ve vězení byli sice omezeni na svobodě, ale bylo o ně postaráno. Situace vzniknuvší ve věznici řešit umí, neboť se v tomto prostředí pohybovali po většinu svého života. Z toho, co jsme již napsali, jednoznačně vyplývá, že: Potřeba stimulace a získávání nových zkušeností je snížena. Naopak jakýkoliv nový impuls nová zkušenost bývá chápána jako nežádoucí a obtěžující. Potřeba citového vztahu, jistoty a bezpečí není uspokojena. Neexistuje stabilní a spolehlivá citová vazba, neboť bezdomovec nemá žádné soukromí. Právě citová deprivace vede bezdomovce často k tomu, že si pořídí domácí zvíře. Potřeba seberealizace bývá potlačena. Právě nízké sebevědomí, žádná nebo nízká sebeúcta nedává naději na lepší budoucnost. Potřeba otevřené budoucnosti je v rámci špatné životní zkušenosti potlačena. Bezdomovci o budoucnosti neuvažují, nic neplánují, žijí ze dne na den. Bezdomovectví představuje velmi striktní sociální izolaci, neboť vztahy bezdomovců s ostatními lidmi jsou velmi omezené. Pohybují se ve vlastní komunitě, a jejich sdružování bývá účelové. Bezdomovci nebývají standardními osobnostmi, je pro ně typická nekonformnost, odmítání hodnot a norem majoritní společnosti. 13

Nechápou, anebo se nechtějí řídit společenskými pravidly, která upravují vztahy mezi lidmi. Z tohoto důvodu jsou často společností odmítáni a to má za následek další sociální propad [VÁGNEROVÁ, 2004]. 3.1 Subjektivní příčiny Subjektivní příčiny souvisejí s osobním životem jednotlivce, s jeho věkem, s jeho schopnostmi, stupněm socializace, s jeho ekonomickou situací, vzděláním, zdravotním stavem apod. Faktory subjektivní můžeme dělit na: Materiální: ztráta bydlení, ztráta zaměstnání, nízký příjem, zadluženost, úmrtí živitele rodiny; Vztahové: problémy v rodině, narušené partnerské vztahy, vztahy mezi rodiči a dětmi, násilí, zneužívání; Osobní: duševní nebo tělesná choroba, mentální retardace, invalidita, sociální nezralost, závislosti; Institucionální: propuštění z výkonu trestu, odchod z výchovného ústavu nebo z dětského domova. Mnohé zahraniční výzkumy ukazují, že rizikové faktory, které se neustále opakují, jsou - chudoba a nezaměstnanost - sexuální a psychické zneužívání v dětství nebo dospívání - rodinné rozvraty a konflikty - delikventní chování - závislosti - nízká kvalifikace - psychické poruchy - pobyt v dětském domově, ve výchovném ústavu nebo ve vězení 14

3.2 Objektivní příčiny Jsou především ovlivňovány příčinami subjektivními. Nerovné příležitosti pro lidi s handicapem, pro bývalé vězněné osoby, pro osoby s nižším vzděláním, s nižší mentální úrovní. V těchto případech by měl zasáhnout stát a vytvořit takové obranné mechanismy, které by eliminovaly rizika spojená s bezdomovectvím. Pokud se podíváme, které faktory nejvíce ovlivňují bezdomovectví mužů, pak zjistíme, že jsou to především faktory materiální (ztráta bytu, zaměstnání) a faktory osobní (věk, závislosti, špatný zdravotní stav). U žen se jedná zpravidla o faktory vztahové, kdy žena žije v problémovém partnerství, často odprovázeném psychickým či fyzickým týráním a ze zoufalství opustí bydliště. Jednou z příčin bezdomovectví může být i hrdost lidí, kteří se nechtějí doprošovat. Věří, že svoji situaci zvládnou, a pokud se tak nestane, odejdou do ústraní a dostávají se do koloběhu života bezdomovce [ŠTĚCHOVÁ a kol., 2008]. 15

4. Formy pomoci Předpokladem civilizovaného vývoje společnosti je uspokojování základních potřeb všech příslušníků společnosti, zejména těch nejslabších. To znamená vytvoření dostatečného množství pracovních míst, dostupnost bydlení pro každou rodinu, zajištění dostatečného množství potravin pro všechny a v neposlední řadě zajištění lékařské péče [HRADEČTÍ, 1996]. Bezdomovci potřebují všestrannou sociální pomoc, kterou poskytují jak státní tak i nestátní organizace. Základní sociální pomoc možnost přespat, použít hygienické zařízení, dostat teplé jídlo a čisté oblečení. Podpora při hledání práce a ubytování Pomoc při návratu z vězení, dlouhodobé ústavní léčby, dětského domova nebo výchovného ústavu Jak jsme již uvedli, základem sociální práce je pomoc klientovi v jeho situaci. Pomoc však musí chtít klient sám. V dnešní době již existuje celá řada vládních, ale zejména nevládních organizací, které se zabývají problematikou bezdomovectví a snaží se lidem žijících na ulici pomoci. Míra služeb je různá. Uspokojení hygienických potřeb a možnost stravy zajišťují denní centra. Možnost přespání, zpravidla na jednu noc poskytují noclehárny. Ubytování na relativně delší dobu poskytují azylové domy. Pro propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody nebo pro mladistvé, kteří opustili dětské domovy nebo výchovné ústavy jsou zřizovány tzv. domy na půl cesty, kde jsou vytvářeny podmínky a možnosti pro normální začlenění do společnosti. Předpokladem je ale finanční participace dané osoby a hlavně zájem o zapojení se. Nevládní organizace jsou často dotovány církevními institucemi, různými nadacemi a předpokládá se, že se na finančním zajištění podílejí i obce. K nejznámějším nevládním organizacím se řadí Armáda spásy, která pomáhá všem osobám, které se ocitly v nouzi. Pomoc a péči v těchto organizacích zajišťují zejména dobrovolníci a to jak laici, tak i specialisté z řad psychologů, pedagogů, sociálních pracovníků apod. [VÁGNEROVÁ, 2004]. 16

4.1 Ústřední orgány státní správy Z ústředních orgánů státní správy, které hrají hlavní roli v otázce bezdomovectví jsou Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen MMR ) a Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV ). MMR spravuje finanční prostředky v oblasti regionální politiky a politiky bydlení. Poskytuje metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením. MPSV ústřední orgán státní správy pro zaměstnanost a rekvalifikaci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění a zabezpečení, sociální péči a péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc. Mimo veřejnou správu stojí veřejný ochránce práv, který je nezávislý a nestranný. Dlouhodobě tematizuje situaci osob, u nichž je ohrožen přístup k bydlení a dalším sociálním službám. 4.2 Armáda spásy Armáda spásy je součástí všeobecné křesťanské církve. Všude ve světě nabízí potřebným jak duchovní, tak i sociální pomoc. Vzniká v roce 1865 ve Velké Británii a v roce 1919 zahajuje svojí činnost na základě pozvání tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka i Československu. V roce 1950 byla činnost Armády spásy v ČR ukončena a obnovena byla až v roce 1990. Armáda spásy podporuje jak osoby bez domova, tak osoby v různých tíživých sociálních situacích. Mimo jiné existuje v Armádě spásy i oddělení pro péči o vězněné osoby. V současné době je oddělení vězeňské péče zapojeno do projektu ŠANCE CZ. Jedná se pilotní projekt podpory zaměstnatelnosti propuštěných vězňů. Mnohé vězněné osoby ve vězení pracují a mají tak vytvořeny pracovní návyky, 17

které po propuštění v důsledku toho, že nesehnaly práci, ztrácejí. Jak jsme již uváděli dříve, právě nezaměstnanost je jednou z příčin vzniku bezdomovectví. 4.3 Občanské sdružení Naděje Vzniklo spontánně v srpnu 1990. Integrační program je určen na pomoc lidem společensky vyloučeným a lidem, kterým bezprostřední vyloučení hrozí. Posláním naděje je praktické uplatňování evangelia v životě. Cílem je vybudování a provozování sítě služeb lidem v nouzi na křesťanských principech. Naděje poskytuje pomoc duchovní, morální, sociální, zdravotní, lékařskou, hygienickou, stravovací, ubytovací, právní, poradenskou atd. V organizaci působí zejména dobrovolníci z řad studentů. 4.4 Charita České republiky Posláním Charity je služba milosrdné lásky církve lidem v ohrožení nebo v nouzi bez ohledu na jejich věk, pohlaví, politické smýšlení, rodinné uspořádání, zdravotní stav, sexuální orientaci, sociální a ekonomickou situaci a postavení, jejich příslušnost k etnické nebo národnostní menšině, víře, náboženství a kultuře. [charita.cz/ocharite/] Charita ČR obnovila svoji činnost po Sametové revoluci a záhy musela reagovat na amnestii prezidenta republiky, kdy se svobodu dostali lidé bez prostředků a rodinného zázemí. Dnes Charita poskytuje pomoc potřebným prostřednictvím jednotlivých diecézních, městských, oblastních a farních Charit. Poskytují sociální poradenství, služby sociální péče, ale také služby sociální prevence. 18

4.5 Mezinárodní vězeňské společenství o.s. Prison Fellowship International zřizuje po celém světě službu pro odsouzené, propuštěné, jejich rodiny, pro oběti zločinů. V naší republice vzniklo v roce 2010 a od června 2011 je české společenství součástí největší křesťanské světové dobrovolnické organizace, která působí ve více než 127 zemích. Společenství, které pomáhá odsouzeným propuštěným z výkonu tresu odnětí svobody. Dobrovolníci tohoto společenství jsou v kontaktu s lidmi, kterým hrozí riziko recidivy. Pomáhají propuštěným, kteří se ocitli v situaci, kdy čekají na dávky hmotného zabezpečení i 2 měsíce. Právě tato doba může být rozhodná pro návrat ke kriminálnímu způsobu života. V současné době společenství spolupracuje s Vězeňskou službou České republiky v projektu Příprava na propuštění a následná péče na svobodě. Do projektu je zatím aktivně zapojeno 90 odsouzených osob. Mezinárodní vězeňské společenství se snaží prostřednictvím programu Andělský strom přispívat k zachování rodinných vazeb a pomáhat překlenout těžký sociální propad rodiny, která má jednoho z rodičů ve výkonu trestu odnětí svobody. 4.6 Emauzy ČR o.s. Občanské sdružení Emauzy pomáhá mužům bez domova, kteří ztratili práci, střechu nad hlavou a lidskou důstojnost. Sdružení vzniklo v roce 1991 jako nestátní nezisková organizace a provozuje azylové domy. Hlásí se k myšlence francouzského katolického kněze Henriho Antoine Grouése, který usiloval o to, aby každý z lidí dokázal vzdorovat osudu vlastní prací. http://emauzy.webnode.cz/azylovy-dum-v-rychnove-nad-kneznou/ 19

5. Prevence bezdomovectví Jednou z nejúčinnějších zbraní proti bezdomovectví je prevence. Preventivními aktivitami jsou míněny všechny aktivity státních i nestátních subjektů, které jsou zaměřeny na ovlivňování kriminogenních podmínek a na potencionální i faktické pachatele i oběti trestné činnosti [ŠTĚCHOVÁ a kol., 2008]. Pro problematiku bezdomovectví platí stejná pravidla jako pro jakýkoliv jiný sociálně patologický jev. To znamená, že bez důkladného seznámení se s tímto jevem nelze reálně vypracovat preventivní aktivity, které by bezdomovectví předcházely. Preventivní opatření musí být diferencována podle skupin, kterých se dotýká: mladiství, kteří pobývali v dětském domově nebo výchovném ústavu lidé, kteří prošli vězením a po návratu zjistili, že se nemají kam vrátit cizí státní příslušníci, kteří se nezadaptovali v novém prostředí lidé s různými druhy závislostí lidé tělesně a duševně handicapovaní lidé, kteří vedli normální život, ale přišli o práci nebo o rodinu Cílem prevence by měla být co nejúčinnější pomoc, která by ohrožené jedince dokázala vrátit do běžného života. Preventivní intervence by měla obsahovat rady týkající se bydlení, psychosociální služby týkající se zamezení sociální izolace, podporu a pomoc při hledání bydlení, atd. 5.1 Programy zacházení ve věznici Programy zacházení, které jsou v jednotlivých věznicích pro odsouzené vytvářeny, by rovněž měly jednak snižovat rizika recidivy a za druhé předcházet problému bezdomovectví u odsouzených, kteří ztratili v průběhu výkonu trestu sociální vazby s nejbližšími. V souladu se Zákonem o výkonu tresu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., 74 lze ve věznicích zřídit výstupní oddělení, do nichž se přiměřenou dobu před 20

očekávaným skončením výkonu trestu zpravidla zařazují odsouzení, kterým byl uložen trest odnětí svobody na dobu delší než 3 roky, a odsouzení, jimž je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro soběstačný život v souladu se zákonem. Pokud takovéto oddělení není ve věznici zřízeno, je odsouzeným zpravidla 3 měsíce před koncem trestu vytvořen program zacházení, který by měl připravit odsouzeného na soběstačný život. Smyslem pobytu ve výstupním oddělení je posouzení předpokladů s jakými se odsouzený bude vracet do života na svobodě a případně učinit potřebná opatření zasahující do postpeniterciární oblasti. Prostředí výstupního oddělení je podle možností přizpůsobeno standardnímu ubytování, které je obvyklé a vhodné svým vybavením pro dlouhodobé ubytování v ubytovacích zařízeních městských nebo soukromých institucí (sociální zařízení, lůžko s povlečením, židle, stůl a skříň). Oddělení je dle možností vybaveno prostředky a přístroji pro úklid, přípravu stravy, praní a žehlení osobního prádla, vhodnou literaturou ke vzdělávací a zájmové činnosti. Podstatou činnosti výstupního oddělení je zajištění alternativy zacházení s odsouzenými, která jim pomůže předvídat úskalí přechodu do života na svobodě a poskytne jim možnost získání potřebných praktických informací a dovedností pro celkovou orientaci v občanském životě v souladu se zákonem. Program výstupního zacházení se skládá z těchto oblastí: a) Komunitní setkání odsouzených probíhá zpravidla 1 x týdně. Tato společná setkání odsouzených s odbornými zaměstnanci mají za účel vyhodnotit předchozí období, řešit aktuální problémy, projednat připomínky zúčastněných. Cílem je vést odsouzené k samostatnosti a odpovědnosti v rozhodování a k aktivnímu podílu na dění ve výstupním oddělení. 21

b) Sebeobslužná činnost záměrem je v co největší možné míře změnit nárokový způsob života. Odsouzení si upevňují návyky potřebné v každodenním životě, perou si, žehlí, připravují jednoduché pokrmy, pod dohledem provádějí i drobné údržbářské práce, seznamují se se základy etiky a společenského chování. c) Sociálně právní poradenství v rámci této aktivity je nabízena a uplatňována především metodická a odborná pomoc odsouzenému při řešení jeho sociálních problémů (ubytování, zaměstnání), zajišťování kontaktů s obecními úřady, úřadem práce, azylovým domem, společenskými organizacemi, církvemi apod. V rámci oddělení jsou organizovány besedy se zástupci státních i nestátních organizací, které se zaměřují na problematiku života po propuštění z výkonu trestu. Odsouzení se v této aktivitě seznamují s platnými právními předpisy, jsou jim zajišťovány platné doklady, učí se vyplňovat formuláře, sepsat životopis apod. d) Psychosociální poradenství je zaměřeno na pomoc při řešení konkrétních situací a problémů odsouzených. Jedná se o praktický nácvik komunikativních dovedností, zvládání prvních okamžiků po propuštění. e) Vzdělávací činnost je zaměřena zejména na seznamování s aktuální politickou, hospodářskou a kulturní situací v České republice. Součástí je seznamování se s používáním moderních technologií, s problematikou samostatného způsobu života po propuštění z výkonu trestu. f) Pracovní činnost odsouzení jsou zařazování do pracovních činností ve prospěch věznice nebo soukromých subjektů. Vytváření si tak pracovní návyky, které mohou využít po propuštění na svobodu. g) Extramurální aktivity jsou využívány zejména před propuštěním k podpoře praktického nácviku sociálních dovedností mimo věznici. Vyřídit si osobní záležitosti na úřadě, provést nákup, zvládnout dopravní situaci. Účelem je, aby se odsouzený individuálně nebo ve skupině se zaměstnancem dostal do kontaktu s prostředím, situacemi a lidmi mimo věznici. 22

5.2 Shrnutí teoretické části V otázce bezdomovectví jsou dostupné zdroje velmi omezené. Zřejmě je to v důsledku toho, že před rokem 1989 tento problém jakoby neexistoval, a po roce 1989 byl jevem okrajovým. I v dnešní době se setkáváme s tím, že se zainteresované strany začnou o problematiku bezdomovectví zajímat více až poté, co je řešen problém spojený s trestnou nebo jinou činností páchanou lidmi bez domova. V naší práci se zabýváme bezdomovectvím jako takovým, rizikovými faktory, formami bezdomovectví, formami pomoci a v neposlední řadě i prevencí. V naší práci jsme se snažili přiblížit problematiku odsouzených, kteří se v důsledku sociální izolace spojené s dlouhodobým uvězněním nachází v situaci, která je může po propuštění z výkonu trestu dovést až na samý okraj společnosti. Snaha zaměstnanců věznice je, aby si odsouzení před propuštěním osvojili základní návyky potřebné k životu na svobodě. 23

6. Praktická část V teoretické části jsme se snažili specifikovat rizikové faktory, které mohou bezdomovectví předcházet. Cílem praktické části bylo zjištění, nakolik jsou odsouzení ohroženi bezdomovectvím. Průzkumná otázka: 6.1.1 Zkoumaný vzorek Šetření bylo provedeno ve Věznici Valdice. Tato věznice je profilována, jako mužská věznice se zvýšenou ostrahou. Trest odnětí svobody zde vykonávají muži, kteří byli odsouzeni k mnohaletým trestům odnětí svobody. Věkové spektrum je od 19 let do 65 let. V našem šetření se jedná o kvantitativní výzkum. Jde nám o kvalitní zhodnocení dostupných údajů, jejich vzájemné porovnání a objektivní vyhodnocení výsledků. Během shromažďování dat se vyskytly následující skutečnosti: všechny odsouzené osoby spolupracovaly návratnost vyplněných dotazníků byla 100%, všichni respondenti spolupracovali, ani v jednom případě nenastala situace, že by respondent odmítl dotazník vyplnit, někteří respondenti nevyplnili všechny otázky v dotazníku všichni respondenti byli v době před vyplněním dotazníku ujištěni, že dotazník je anonymní a že odpovědi nebudou zneužity v jejich neprospěch. 6.1.2 Metody výzkumu dotazník Zvolená výzkumná metoda se tradičně používá v psychologických, pedagogických a sociologických výzkumech a rovněž ve výzkumech veřejného mínění. Dotazník patří mezi vhodné metody při shromažďování dat pomocí písemně zadávaných otázek. Měl by obsahovat optimální počet otázek, které pokrývají 24

sledovanou problematiku. Pro naše šetření byl záměrně zvolen jednoduchý dotazník, kdy otázky jsou formulovány jasně a srozumitelně. [JANĎOUREK, 2001]. Z důvodů pochopení a správného vyplnění dotazníku jednotlivými respondenty jsme zvolili uzavřené otázky, pouze otázka č. 7, 9 a 11 byly otevřené. Na otázku č. 11 odpověděli pouze dva odsouzení. 6.2 Analýza výsledků Získaná data z dotazníků (příloha č. 1) jsou zpracována v tabulkách s komentářem. Otázka první Kolik je vám let? Tabulka č. 1 20 30 let 30 40 let 40 50 let 51 a více let 10% 38% 38% 14% Zdroj: vlastní Graf č. 1 Zdroj: vlastní Z tabulky č. 1 a grafu č. 1 můžeme vidět, že nejvyšší počet respondentů je z řad odsouzených, kterým je 30 50 let. Jedná se zpravidla o odsouzené, kteří nastoupili výkon trestu odnětí svobody před 20 nebo 30 rokem věku. 25

Otázka druhá Jak dlouhý je váš trest? Vzhledem k tomu, že se jedná o široké spektrum délek trestů. Uvádíme pro zajímavost: Tabulka č. 2 5-9,5 let 10-15 let 16-20 let 21-25 let Zdroj: vlastní 32% ods. 52% ods. 11% ods. 5% ods. Graf č. 2 Zdroj: vlastní V tabulce převládají odsouzení, kteří byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v rozmezí 10 15 let. Další početnou skupinou jsou odsouzení, kteří vykonávají trest odnětí svobody v rozmezí 5 9,5 roku. 26

Otázka třetí Jak dlouhou dobu jste ve výkonu trestu odnětí svobody? Tabulka č. 3 2-5 let 6-10 let 11-19 let Zdroj: vlastní 36% ods. 48% ods. 16% ods. Graf č. 3 Zdroj: vlastní Z průzkumu vyplývá, že největší skupinu tvoří odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody nejméně 6 let a nejdéle 10 let. Nejméně početnou skupinu tvoří odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody nejméně 11 let a nejdéle 19 let. 27

Otázka čtvrtá Jaký je váš rodinný stav? Tabulka č. 4 svobodný ženatý rozvedený druh 56% 7% 31% 6% Zdroj: vlastní Graf č. 4 Zdroj: vlastní Vidíme, že největší skupinu tvoří odsouzení, kteří jsou svobodní. Částečně je to z důvodu toho, že byli odsouzeni jako velmi mladí a rodinu nestihli založit. Mnozí žili u rodičů, jak uvidíme z dalších výsledků průzkumu. 28

Otázka pátá Před nástupem do výkonu trestu jste bydlel? Tabulka č. 5 v ubytovně ve svém bytě v pronájmu s rodiči s manželkou s manželkou a dětmi s družkou s družkou a dětmi bez domova 7% 14% 19% 20% 1% 11% 12% 10% 6% Zdroj: vlastní Graf č. 5 Zdroj: vlastní Z tabulky i grafu je patrné, že nejvyšší procento odsouzených bydlelo před nástupem trestu odnětí svobody v pronájmu nebo s rodiči. Zajímali jsme se o to, kolik procent svobodných odsouzených žilo před nástupem do výkonu trestu u rodičů. Průzkumem jsme zjistili, že se jedná o 31 % odsouzených. V ubytovně žilo 20 % odsouzených, kteří jsou svobodní. Bez domova bylo před nástupem do výkonu trestu 11 % svobodných odsouzených. 29

Otázka šestá Máte v současné chvíli rodinu? Tabulka č. 6 ano ne 78 % 22 % Zdroj: vlastní Graf č. 6 Zdroj: vlastní Vyhodnocením dotazníků jsme zjistili, že 22 % odsouzených nemá v současné chvíli rodinu. Dalším vyhodnocením chceme zjistit, zda rodinu měli a o kontakt s ní přišli v průběhu výkonu trestu odnětí svobody nebo neměli rodinu již před nástupem do výkonu trestu. 30

Otázka č. 7 Pokud jste uvedl v bodu 6 NE, z jakého důvodu? Tabulka č. 7 nikdy jsem rodinu neměl přerušení kontaktu v průběhu VT jiný důvod nevyplnilo Zdroj: vlastní 6% 19% 7% 68% Graf č. 7 Zdroj: vlastní Z průzkumu vyplynulo, že 6% odsouzených rodinu nikdy nemělo. Jako jiný důvod uváděli odsouzení, že jejich kauza byla medializována, a proto se od nich rodina odvrátila. Další uvedli, že nevědí, proč s nimi rodina komunikovat přestala, a v neposlední řadě byl důvod přerušení kontaktu smrt rodičů. Za zmínku jistě stojí i skutečnost, že 10 % odsouzených uvedlo, že rodinu mají, ale v průběhu trestu odnětí svobody s ní kontakt přerušili. 31

Dále nás zajímalo, zda vědí, kde budou po skončení trestu odnětí svobody bydlet. Tabulka č. 8 návrat k rodičům návrat k manželce návrat k manželce a dětem návrat k družce návrat k družce a dětem nemám kam jít nevím do pronájmu do svého bytu 25% 2% 4% 11% 6% 15% 31% 4% 2% Zdroj: vlastní Graf č. 8 Zdroj: vlastní Z průzkumu vyplynulo, že 25 % odsouzených se vrátí k rodičům. Dokonce ze 100% odsouzených, kteří uvedli, že přerušili v průběhu výkonu trestu kontakt s rodinou, 26 % uvedlo, že se k rodičům po propuštění vrátí. Nejvyšší procento odsouzených 31 % neví, kam po propuštění z výkonu trestu půjdou. 32

V otázce č. 9 jsme se ptali zda odsouzení vědí, na koho nebo na jakou organizaci se v případě, že nemají rodinné zázemí, obrátí. Tabulka č. 9 ano ne nevyplnilo 20% 76% 4% Zdroj: vlastní Graf č. 9 Zdroj: vlastní Z průzkumu vyplynulo, že celých 76 % odsouzených neví na koho se po propuštění z výkonu trestu obrátit. Tato skutečnost je zarážející, neboť jednou z aktivit odsouzených je získání sociálních dovedností. Sociální pracovnice je v rámci výcviku učí, jak jednat na úřadě, seznamuje je s organizacemi, které pomáhají odsouzeným po propuštění apod. Někteří odsouzení uváděli, že jsou již staří a opuštění a ve výkonu trestu odnětí svobody je jim dobře. 33

Odsouzení, kteří uvedli, že vědí, na koho se po propuštění obrátí, uváděli nejčastěji církev a kurátora. Otázka č. 10 Pokud jste byl bezdomovec před nástupem do VT, předpokládáte, že se opět vrátíte na ulici? Tabulka č. 10 ano ne nevyplnili 10% 89% 1% Zdroj: vlastní Graf č. 10 Zdroj: vlastní Z průzkumu vyplynulo, že 89 % odsouzených nechce skončit na ulici. V otázce č. 8 odpovědělo 15 % odsouzených, že po skončení výkonu trestu nemá kam jít. Z celkového počtu těchto odsouzených pouze 27 % uvedlo, že pravděpodobně budou bezdomovci, ostatní uvedli, že se lidmi bez domova stát nechtějí. 34

Odsouzení, kteří uvedli, že po skončení výkonu trestu nemají kam jít, odpověděli v otázce č. 10 jednoznačně, že nepředpokládají, že by skončili na ulici. Mnozí uváděli, že se o sebe vždy uměli postarat a učiní to i tentokrát. Z odsouzených, kteří v otázce č. 10 uvedli, že předpokládají návrat k životu bez střechy nad hlavou, pouze 3% uvedli jako důvod, že neví kam jít, protože jsou staří a opuštění. 6.3 Shrnutí výsledků a verifikace hypotézy Z průzkumu vyplynulo, že celkem 68 odsouzených tj. 68 % z celkového počtu respondentů vykonává trest odnětí svobody, který byl vyměřen soudem, delší než 10 let. Z tohoto počtu respondentů přerušilo v průběhu výkonu trestu 27 % kontakt se svými nejbližšími. Pokud došlo k přerušení kontaktu, bylo to z důvodů medializace případu a úmrtím nejbližších. Pokud odsouzení u otázky č. 7 zaškrtli jiný důvod zpravidla neuvedli, co bylo příčinou přerušení kontaktu. Domníváme se, že je to zejména z toho důvodu, že se respondenti stydí uvést pravou příčinu. Hypotéza se nepotvrdila. Respondenti se snaží o udržení sociálního kontaktu s nejbližšími, i přes dlouhou dobu, kterou ve výkonu trestu odnětí svobody stráví. 35

Závěr Je třeba mít na zřeteli, že problém odsouzených, kteří se vrací do života na svobodě a nemají žádné zázemí, je hodně závažný. Současná společnost by si měla uvědomit, že prevence je daleko levnější a účinnější než represe. Jak jsme již uvedli, základ efektivního řešení bezdomovectví spočívá v porozumění problematice a ve znalosti a možnostech jejího řešení. Jistě se shodneme, že právě osoby, které vykonávají dlouholetý trest odnětí svobody a po propuštění se nemají kam vrátit, představují rizikovou skupinu, která je bezdomovectvím ohrožena. Důležité je nejenom s těmito lidmi pracovat ve výkonu trestu odnětí svobody, ale vytvářet podmínky pro jejich zařazení do běžného života i po propuštění na svobodu. Samozřejmě můžeme pomáhat pouze těm, kteří o to stojí. 36

Diskuze V dnešní době se jedním ze zásadních témat stává otázka bezdomovectví, neboť tento problém přináší i spoustu vedlejších negativních jevů jako je kriminalita, prostituce apod. Ve své práci se zamýšlím nad důsledky sociální izolace odsouzených, kteří vykonávají dlouhodobé tresty odnětí svobody. V jednotlivých kapitolách se zabývám problematikou bezdomovectví, příčinami, ale i možnou prevencí, organizacemi, které bezdomovcům pomáhají. Moje hypotéza se sice nepotvrdila, přesto se domnívám, že výstupy z mého průzkumu jsou velmi zajímavé. Z průzkumu je patrné, že celých 52% odsouzených bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody v délce 10 15 let. Dále jsem zjistil, že 20% odsouzených žilo před uvězněním u rodičů a předpokládají, že se po propuštění k rodičům zase vrátí. Přestože 19% odsouzených uvedlo, že v průběhu výkonu trestu odnětí svobody přerušili styky s rodinou, většina z nich věří, že je po propuštění rodina opět přijme. Zajímavý je zcela jistě fakt, že 76% odsouzených neví, na koho se po propuštění z výkonu trestu mohou obrátit pro pomoc. Sociální pracovnice s odsouzenými pracují a pomáhají jim navazovat kontakty se sociálními kurátory, ale i s rodinami apod. Domnívám se, že v tomto případě by bylo velmi dobré, aby byla navázána užší spolupráce s organizacemi, které se zabývají pomocí odsouzeným po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Z průzkumu rovněž vyplynulo, že 10% odsouzených bylo před uvězněním bez střechy nad hlavou. Zajímavé je, že 15% odsouzených neví, kam po skončení výkonu trestu půjdou, ale odmítají, že by se ocitli bez střechy nad hlavou. Vzhledem k tomu, že byl průzkum anonymní a odsouzené nelze po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dále sledovat, nemohu s jistotou říci, zda-li se naplní předpoklad, že se stanou bezdomovci. 37

Anotace Práce se zabývá problematikou ztráty sociálního kontaktu odsouzených, kteří vykonávají trest odnětí svobody v delším časovém úseku. Popisuje sociální problémy související s problematikou bezdomovectví. Byl proveden průzkum mezi odsouzenými, kteří vykonávají trest odnětí svobody delší jak 5 let. Klíčová slova: Bezdomovec, bezdomovectví, chudoba, nezaměstnanost, odsouzený, výkon trestu odnětí svobody, sociální problém. 38

Резюме Бомжество - результат социальной изоляции человека во время лишения свободы В сегодняшнее время играет важную роль проблематика бомжей - людей без определённого местожительства и работы. Бомж - частая жертва важного преступления наказания. Они тоже часто являются авторами этих преступлений. Эта тема меня очень занимает, так как я работаю в тюремной среде уже 22 лет. Целью моей выпускной работы было сосредоточиться прежде всего на влияние социальной изоляции осуждённого человека, во время лишения свободы. В теоретической части своей работы я занимался проблематикой бомжей. Я сосредоточился на различные характеристики - на формы, причины и профилактическою работу. Дальше я писал, о социальной ситуации осуждённых, которые получили наказание лишения свободы на время более 5 лет. Человек за это время теряет контакты со своей семьёй. Я хотел показать на то, что эта группа осуждённых является одной из самых важных проблематических групп, которые находятся в опасности бомжества. Я тоже занимался вопросом профилактической работы. Я показал на роль программ обращения осуждённых, которые играют очень важную роль в жизни человека, который находится в тюрьме. Они помогают осуждённым с подготовкой на условия жизни после окончания наказания. В практической части своей выпускной работы я анализировал информации от респондентов. Интересно то, что не подтвердилось, что за час побывания в тюрьме теряет осуждённый все социальные контакты. Осуждённые стараются сохранить контакты со своей семьёй, но подтвердилось, что они и так являются одной из самых важных проблематических групп, которые находятся в опасности бомжества. Я думаю, что цель своей выпускной работы я выполнил. Ключевие слова Бомж, бомжество, наказание лишения свободы, безработица, бедность, социальная проблема, осуждённый 39

Seznam použité literatury Bibliografie: [1] MATOUŠEK, O. a kol., Základy sociální práce, 2. vyd., Praha: Portál 2007, 268 s., ISBN 978-7367-331-5. [2] KRAUS, B., HRONCOVÁ, J. a kol., Sociální patologie, 1. vyd., Hradec Králové: Gaudeamus 2007, 325 s., ISBN 978-80-7041-896-3 [3] VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, 3. rozšířené a přepracované vydání, Praha: Portál 2004, 870 s., ISBN 80-7178-802-3 [4] JANĎOUREK, J., Sociologický slovník, 1. vyd., Praha: Portál 2001, 285 s., ISBN 80-7178-535-0 [5] MÜHLPACHR, P., Sociální patologie, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita 2001, 104 s., ISBN 80-210-25-11-5 [6] HRADECKÁ, Vl., HRADECKÝ, I., Bezdomovství extrémní vyloučení, 1. vyd., Praha: Printex 1996, 107 s., ISBN 80-902292-0-4 Elektronické dokumenty: [7] http://cs.wikipedia.org/wiki/bezdomovec [8] old.dchltm.cz/file/zch/zch-2011-01/op-2011-01.pdf [9] Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Portál vlády ČR. [online]. 2010. Dostupný z www: http://www.feantsa.org/spip.php? rubrique143&lang=en > [10] Předpis č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách. Portál Zákony pro lidi.cz. [online]. 2006. Dostupný z www: < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108> [11] Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie ok.cz/iksp/docs/344.pdf [12] tvrtm.cz/pracovnici-obcanskeho-sdruzeni-nadeje-na-lk-clanek-9986.html [13] armadaspasy.cz/ 40

[14] charita.cz/o-charite/ [15] prisonfellowship.cz/ [16] http://emauzy.webnode.cz/azylovy-dum-v-rychnove-nad-kneznou/ 41

Seznam příloh: Příloha č. 1 dotazník pro odsouzené. 42 42

Příloha č. 1 Rád bych požádal o vyplnění krátkého dotazníku, který se týká Vaší osoby v souvislosti s omezením Vaší svobody pohybu. Dotazník je koncipován pro mé studijní účely, údaje budou sloužit pro podklad zpracování výzkumné části absolventské práce. V každé následující otázce, zaškrtnete příslušnou odpověď. Dotazník je zcela anonymní, v žádném případě nevyplňujte své jméno. Snažte se prosím o pravdivé vyplnění. Děkuji za spolupráci. 1. Kolik je Vám let? 20 30 30 40 40 50 51 a více 2. Jak dlouhý je Váš trest?.. 3. Jak dlouhou dobu jste ve výkonu trestu odnětí svobody?. 4. jaký je Vás rodinný stav svobodný ženatý rozvedený druh 5. Před nástupem do výkonu trestu jste bydlel: na ubytovně ve svém bytě v pronájmu v bytě s rodiči v bytě s manželkou v bytě s manželkou a dětmi v bytě s družkou 43

v bytě s družkou a dětmi byl jsem bezdomovec 6. Máte v současné chvíli rodinu (rodiče, manželku, děti, přítelkyni, družku )? Ano Ne 7. Pokud jste uvedl v bodu 6 - ne, z jakého důvodu? nikdy jsem rodinu neměl v průběhu výkonu trestu jsme přerušily kontakt jiný důvod.. 8. Víte, kde budete bydlet po skončení výkonu trestu odnětí svobody? Ano, vrátím k rodičům Ano, vrátím se k manželce Ano, vrátím se k manželce a dětem Ano, vrátím se k družce Ano, vrátím se k družce a dětem Ne, nemám kam jít Nevím Vrátím se do pronájmu Vrátím se do svého bytu 9. Pokud nemáme rodinné zázemí, víte na koho nebo na jakou organizaci se po propuštění obrátíte? Ano (uveďte.) Ne 10. Pokud jste byl bezdomovec před nástupem do VT, předpokládáte, že se opět vrátíte na ulici? Ano Ne 11. Pokud jste na předchozí otázku odpověděl ano, mohl byste uvést stručně proč? 44