THE ISSUE OF TERRITORIAL SYSTEMS OF ECOLOGICAL STABILITY IN THE PROTECTED LANDSCAPE AREA PROBLEMATIKA ÚZEMNÍCH SYSTÉMŮ EKOLOGICKÉ STABILITY V CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI Hálek V., Hanuš L. Ústav krajinné ekologie, Agronomická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika. E-mail: hvitezslav@seznam.cz ABSTRACT The main aim of this study is to assess an issue of Territorial Systems of Ecological Stability (TSES) in the Pálava Protected Landscape Area. The assessment was elaborated with the use of the current methodology and after an inventory survey had been done. The study evaluated a processing of TSES documentation, a delimitation of individual structural parts of TSES and their functionality and occurrence of significant negative impacts. The main suggestions are presented on the basis of above mentioned criteria. The contribution of proposed suggestions is improving of the TSES delimitation and realization process in the area of interest. ABSTRAKT Cílem mé studie je posouzení problematiky územních systémů ekologické stability (ÚSES) v Chráněné krajinné oblasti Pálava. To bylo zpracováno s použitím současné metodiky a po provedení inventarizačního průzkumu. Hodnocen byl stav ve zpracování dokumentace ÚSES, vymezení jednotlivých skladebných částí a jejich funkčnost a výskyt významných negativních vlivů. Na základě těchto kritérií jsou uvedeny hlavní doporučující návrhy, jejichž snahou je přispět ke zlepšení procesu vymezování a realizace ÚSES v zájmovém území. Klíčová slova: územní systémy ekologické stability (ÚSES), krajina, chráněná krajinná oblast (CHKO), skladebné části ÚVOD Původní způsob ochrany přírody formou vymezení rezervací a ostatních chráněných ploch přírodních ekosystémů se ukázal jako nedostatečný nástroj zabezpečení ekologické stability krajiny. Přetrvávající uniformita zejména zemědělských ekosystémů vedla k podstatnému poklesu biodiverzity. Ten pak měl za následek vážné porušení významných vazeb v krajinném ekosystému vedoucí k dalšímu zvyšování ekologické lability. Za hlavní příčinu tohoto stavu byla označena absence vhodných biotopů pro přežívání autochtonních organismů, které mohou plnit významnou autoregulační funkci v krajině. To byly také hlavní důvody vzniku metodiky územních systémů ekologické stability (ÚSES), jejichž rozhodující význam je v celkovém 1
snižování destabilizujícího antropogenního vlivu na krajinný systém. Problematika ÚSES je vysoce aktuální zejména v chráněných územích se specifickým režimem hospodaření, mezi něž se řadí i chráněné krajinné oblasti (CHKO). Tato území by měla tvořit rozhodující základnu při procesu vymezování a následné realizace ÚSES v krajině. Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na posouzení této problematiky na konkrétním příkladu CHKO Pálava. METODIKA Přírodovědným východiskem při vymezování ÚSES je biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí podle Zlatníka, jež sestává z 5 základních na sebe navazujících kroků, vycházejících ze srovnání přírodního (potenciálního) a současného stavu geobiocenóz v krajině. Prvním krokem je diferenciace přírodního (potenciálního) stavu geobiocenóz, tj. stanovení potenciálního stavu geobiocenóz, který by nastal v současných podmínkách bez zásahu člověka do krajiny. Základními jednotkami této typizace jsou skupiny typů geobiocénů (STG) sdružující typy geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami a charakterizovány příslušným vegetačním stupněm, trofickou a hydrickou řadou. Druhým krokem je hodnocení současného stavu geobiocenóz, přičemž základním předpokladem vymezení ÚSES je provedení terénního přírodovědného průzkumu a mapování krajiny. Následuje diferenciace současného stavu geobiocenóz podle intenzity antropogenního ovlivnění a podle stupně ekologické stability. Čtvrtým krokem je hodnocení funkčního významu biocenóz, především hodnocení významu jednotlivých společenstev z hlediska zachování biodiverzity. Závěrečný krok představuje hodnocení území z hlediska ochrany a tvorby krajiny, zejména vyznačení ekologicky významných segmentů krajiny, což jsou části krajiny, které jsou tvořeny ekosystémy s relativně vyšší ekologickou stabilitou nebo v nichž tyto ekosystémy převažují. Soubor těchto ekologicky významných segmentů krajiny se označuje jako kostra ekologické stability (KES) a představuje základní skladebné části ÚSES. Po provedení biogeografické diferenciace krajiny následuje zpracování dokumentace ÚSES, jež se dle stupně detailnosti řešení a účelu dělí na generel, plán a projekt ÚSES. Završením celého procesu je vhodná realizace ÚSES v krajině, respektující základní prostorové a funkční parametry. Její zabezpečení je přímo úkolem projektu ÚSES, který má tedy charakter závazné dokumentace k provádění investiční činnosti. Cílem mého příspěvku je na základě výše uvedené metodiky a dle inventarizačního průzkumu vyhodnotit současný stav týkající se problematiky ÚSES v CHKO Pálava. Hodnoceno je zpracování dokumentace ÚSES, vymezení a funkčnost jednotlivých skladebných částí a významné negativní vlivy. VÝSLEDKY A DISKUSE Zákon ČNR č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, definuje CHKO jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením 2
dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Mezi základní úkoly a poslání CHKO náleží zachování, případně zvýšení ekologické rozmanitosti krajiny, zabránění ničení přírodních a estetických hodnot a také zlepšení hodnoty území snižováním dnešních negativních vlivů a jevů, respektive racionálnějším hospodařením v krajině. Z toho je patrná nezastupitelná pozice CHKO v procesu vymezování ÚSES, neboť právě takováto území mohou vhodně naplnit základní cíle ÚSES, mezi něž náleží: uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny uchování významných krajinných fenoménů Dokumentace ÚSES V současnosti jsou pro území CHKO Pálava zpracovány ÚSES všech katastrálních území obcí a jsou závaznou součástí územních plánů jednotlivých sídelních útvarů, které se nacházejí v různém stupni schvalovacího procesu, přičemž 9 obcí z 11 má schválený územní plán, včetně plánu ÚSES. Lokální ÚSES navazují na dosud neschválený územní plán velkého územního celku (ÚP VÚC) Pálava. V roce 1997 byl ve spolupráci Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva životního prostředí ČR zpracován ve formě generelu územně technický podklad nadregionálních a regionálních ÚSES pro území ČR (ÚTP ÚSES ČR), který je výchozím materiálem pro vymezování ÚSES z hlediska zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a je spolu s generely místních ÚSES nezbytným podkladem pro zpracování dalšího stupně projektové dokumentace, projektů ÚSES. Z hlediska zpracování podkladů je tedy na území CHKO Pálava zabezpečena dostatečná návaznost a reprezentativnost pro jednotlivá k. ú. Skladebné části ÚSES Na území CHKO Pálava jsou vymezeny tyto skladebné části ÚSES: nadregionální biocentra Pálava, Milovický les, Hlohovecké rybníky nadregionální biokoridor Děvín-Vysoký roh-insel-skalky-rakousko regionální biocentra Svatý kopeček, Skalky-Insel, Dyjský luh regionální biokoridory Tabulová hora-svatý kopeček, Děvín-Dunajovické kopce 22 lokální biocentra navzájem propojena 21 lokálním biokoridorem Přehled a stručná charakteristika biocenter nadregionálního a regionálního systému ekologické stability jsou uvedeny v tabulce č. 1. 3
Tab. 1: Vymezení biocenter nadregionálního a regionálního systému ekologické stability v CHKO Pálava název rozloha na území CHKO (ha) dotčená katastrální území dotčená MZCHÚ přírodní prostředí nadregionální biocentrum Pálava 495,73 Bavory, Horní a Dolní Věstonice, Klentnice, Pavlov, Perná NPR Děvín, NPR Tabulová přirozený les, drnová step, skalní step, historické objekty, orná půda, vodní plocha nadregionální biocentrum Milovický les 1201,23 Bulhary, Mikulov, Milovice, Sedlec PR Milovická stráň přirozený les, step, bezlesé enklávy, vodní plocha, rybník nadregionální biocentrum Hlohovecké rybníky 6,76 Sedlec NPR Slanisko u Nesytu louka, vodní plocha, břehové porosty regionální biocentrum Svatý kopeček 51,89 Mikulov PR Svatý kopeček přirozený les, drnová step, skalní step, historické objekty, lom regionální biocentrum Skalky- Insel 90,53 Mikulov - vodní plocha, litorální porosty, zamokřené louky a pole regionální biocentrum Dyjský luh 119,97 Milovice, Nové Mlýny NPR Křivé jezero vodní plocha, nivní vlhké louky, břehové porosty Dále jsou navrhovány k vymezení tyto skladebné části pro doplnění ÚSES: nadregionální biokoridor Dyjský luh-horní luh regionální biokoridor Milovická stráň-starovičky lokální biocentra Židovský hřbitov, Mikulovská bažantnice, U hrobu, Mušlov Významné negativní vlivy ve skladebných částech ÚSES erozní ohroženost šíření ruderálních druhů rostlin narušení přirozeného rázu krajiny 4
nevhodná agrotechnika postupující eutrofizace nedořešené lesnické hospodaření oborní chov zvěře provoz spojových zařízení turistický ruch Hodnocení funkčnosti stávajících skladebných částí ÚSES nadregionální a regionální biocentra-převážně existující, tedy plně nebo částečně funkční nadregionální a regionální biokoridory-převážně částečně existující, tedy nedostatečně funkční lokální biocentra a lokální biokoridory-převážně částečně existující a chybějící, tedy nedostatečně funkční a nefunkční Hlavní doporučující návrhy při tvorbě ÚSES v CHKO Pálava 1. zvýšení ekologické stability zdejší krajiny dobudování systému protierozní ochrany a vyřešení odtokových poměrů uvnitř půdních celků podřízení velikosti a členění pozemků konfiguraci terénu a konkrétním podmínkám z hlediska erozní ohroženosti zvýšení poměrně nepatrného podílu TTP a snížení zastoupení nevhodných a k erozi náchylných velkoplošných kultur obnova přirozeného rázu krajiny, který byl narušen vytvořením technických děl bez návaznosti na stávající struktury vyloučení těžké mechanizace, využití vhodné agregace strojů a provádění polních prací pouze v období s optimálními vlhkostními půdními poměry 2. ochrana a zajištění trvalé péče o jednotlivé skladebné části a ochrana územní rezervy pro nově navrhované ekologicky významné segmenty krajiny vhodnější způsob obhospodařování a údržby TTP hojnější využití podpůrných krajinotvorných programů 3. postupné zvyšování druhové a prostorové rozmanitosti ekosystémů 4. konkrétní realizace v návaznosti na schválené plány ÚSES postupné zpracování podrobných projektů ÚSES a následná realizace v krajině 5
při realizaci dílčích pozemkových úprav v k. ú. kontrola návaznosti na stávající skladebné části ÚSES ZÁVĚR Koncepce ÚSES představuje nový směr moderní ochrany přírody a organizace území na základě krajinnoekologického přístupu, přičemž je zaměřená na ochranu a racionální využívání přírodních zdrojů, udržení přirozené produkční schopnosti krajiny, zachování biodiverzity a celkové zlepšení kvality životního prostředí. Tyto nezbytné funkce v krajině mohou být zabezpečeny zejména v územích jako jsou CHKO s hojným zastoupením ekologicky významných segmentů krajiny, které přestavují základní skladebné části ÚSES. Tato území ovšem sama o sobě ekologickou stabilitu krajiny nezabezpečí. Tvoří však územně vymezený stabilní základ, který zejména s vhodnou, nejlépe ekologickou, soustavou hospodaření působí na zvýšení autoregulační schopnosti krajiny jako systému. K tomu je zapotřebí, aby vymezená kostra ekologické stability byla dále vhodně doplňována o další navrhované skladebné části ÚSES. A především, aby celá procedura vymezování ÚSES neskončila jen u zpracování dokumentace. Příkladem je právě CHKO Pálava, kde jsou podklady zpracovány v dostatečné míře a na odpovídající úrovni, ale samotná realizace se mnohdy dostává spíše do hypotetické roviny. LITERATURA DUMBROVSKÝ, M., KOLÁŘOVÁ, D. a kol. Zásady navrhování územních systémů ekologické stability v rámci procesu komplexních pozemkových úprav. Praha: VÚMOP, 1995. 22s. KUBEŠ, J. Plánování venkovské krajiny. Ostrava: VŠB-TU, 1996. 187 s. LIPSKÝ, Z. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Praha: Karolinum, 1999. 129 s. NĚMEC, J. Zásady pro hospodářské využívání zemědělského půdního fondu v národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Praha: ÚVTIZ, 1990. 30 s. NEPOMUCKÝ, P., SALAŠOVÁ, A. Krajinné plánování. Ostrava: VŠB-TU, 1996. s. 66-76. 6