Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. (pracovní sešit)

Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů (pracovní sešit)

Vydalo NESEHNUTÍ Brno, v Brně 2005. (druhé aktualizované vydání) Text: Kateřina Plesková, Petr Frank, Michaela Bosáková, Denisa Kuglerová Ilustrace: Kateřina Bílková Obálka, grafická úprava, sazba: Dušan Rosenbaum Jazyková úprava: Denisa Nečasová Editorská úprava: kolektiv dobrovolnic kampaně Ženská práva jsou lidská práva ISBN 80-903228-7-5

Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů (pracovní sešit) Publikace byla vydána v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská práva jako součást projektu Vzděláním k překonání genderových stereotypů a nerovností, který byl finančně podpořen Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR.

Obsah: Úvod... 3 První kroky základní pojmy... 4 Pohlaví a gender... 4 Stručná historie feminismu aneb jak to vlastně začalo... 7 Naše prababičky feministky... 7 Druhá vlna feminismu... 8 Současnost... 9 Příklady genderových stereotypů... 10 Genderové stereotypy v jazyce... 10 Genderové stereotypy v médiích... 12 Mýtus krásy... 14 Genderové stereotypy v rodině... 15 Rovné příležitosti žen a mužů... 17 Platová diskriminace... 18 Diskriminace při vzdělávání... 19 Diskriminace při přijímacím pohovoru... 20 Diskriminační inzeráty... 21 Diskriminace v zaměstnání... 23 Nerovné rozdělení práv a povinností v rodině... 24 Nerovnost mužů a žen v politickém životě a legislativě... 25 Odstranění diskriminace... 26 Násilí páchané na ženách... 28 Domácí násilí... 29 Obchod se ženami... 35 Znásilnění... 38 Ženská obřízka... 40 Závěr... 44 O NESEHNUTÍ... 45 2

Úvod Jak byste popsali muže a ženu? Podle jakých znaků muže a ženu poznáte? Jaké vlastnosti a charakteristické rysy byste mu nebo jí přiřadili? Co mají společného a jaký je mezi nimi rozdíl? Jaké mají schopnosti? Jsou si rovni? Na základě zodpovězení těchto otázek snadno zjistíme, že kromě jasných základních biologických rozdílů má každý/každá z nás trošku jinou představu o tom, jak charakterizovat správného muže či správnou ženu. Otázkou je, podle čeho o ženách či mužích usuzujeme, jací jsou, jak by se měli chovat, jak oblékat, o co se zajímat, čím se zabývat, co pro ně je a není přirozené apod. Tyto odlišné představy mohou v lepším případě vyústit v drobné rozepře a plodné diskuse, v horším k útisku, přímé či nepřímé diskriminaci, porušování lidských práv či dokonce násilí. Jelikož se v našem obecném povědomí, a ve vztahu mužů a žen, stále ještě objevují především různé formy oné druhé varianty, rozhodli jsme se vytvořit stručného průvodce, který by sloužil jako odrazový můstek a vedl nás skrze poznání a uvědomění si základních souvislostí po klikaté cestě k rovnosti mužů a žen v různých oblastech naší lidské společnosti. 3

První kroky základní pojmy Pohlaví a gender Souhlasíte s následujícími tvrzeními? Kluci jsou raubíři, rádi hrají fotbal, nedaří se jim příliš udržet pozornost ve škole, zajímají se více o exaktní vědy a technické obory... Holky jsou obvykle hodnější, jsou nadanější na ruční práce, více se učí a zajímají se hlavně o humanitní vědy a sociální práci... Muži jsou většinou šikovní kutilové, rozumí politice, umí vydělat hodně peněz, ale nejsou moc citliví... Ženy jsou dobré hospodyňky, s láskou se starají o rodinu, ale moc nerozumí technice a nemají rády sportovní přenosy... Ve chvíli, kdy se začneme zabývat tím, jací jako muži a ženy jsme a nejsme, začneme narážet na různé způsoby rozlišování jednotlivých osob na muže a ženy, jejich hodnocení a přisuzování jim různých vlastností: 1) základním ukazatelem je pohlaví udává biologické (= fyzické) rozdíly dané ženám a mužům už od narození 2) dalším kritériem je gender gender (čteno džendr) je slovo pocházející z řečtiny a znamená rod. Používá se k pojmenování takových rozdílů mezi muži a ženami, které nejsou dané biologicky, ale výchovou v rámci určité společnosti či kultury. Jedná se o rozlišování rozdílů sociálních a psychických (tedy toho, jak se kdo chová a projevuje), které se na rozdíl od biologických v čase proměňují a jsou také odlišné v různých kulturách (např. role žen a mužů v rodině, představy o ženské a mužské kráse, vlastnosti nebo profesní zaměření posuzované jako typické pro muže a ženy). výzkumem a analýzou těchto sociálních a kulturně podmíněných rozdílů mezi muži a ženami, genderových vztahů a genderových dimenzí v různých oborech se zabývá multidisciplinární sociálněvědný obor Gender studia (nazývaný též genderová či rodová studia, studia rodu nebo anglické Gender Studies). Od tohoto termínu a způsobu rozdělování jsou odvozeny tradiční genderové role jde o společenské role, které jsou osobám předepisované společností na základě jejich pohlaví. Tyto role nejsou určeny stejně ve všech 4

společnostech a kulturách světa, ani ve všech vrstvách a subkulturách jedné společnosti a mění se v čase. Genderové role jsou způsoby chování, kterými se projevujeme jako muž či žena. S pojmem genderových či tradičních rolí úzce souvisí tzv. genderové stereotypy jedná se o stereotypní nahlížení, předsudky a představy o správném a přirozeném chování a posuzování jedinců obecně na základě jejich příslušnosti k určitému pohlaví bez toho, abychom se hlouběji zabývali otázkou, co je jim vrozené a co získali výchovou, jaké jsou jejich individuální schopnosti, představy o životě apod. 5

V naší společnosti jsou ženy a muži už od útlého dětství vychováváni velmi odlišně. Nedílnou součástí jejich výchovy je i přejímání genderových stereotypů a vědomé či (zejména) nevědomé přijímání určitých rolí. U dívek se podporují vlastnosti spojené s péčí o děti a rodinu (= soukromá sféra), jako je citlivost a starostlivost, umění naslouchat apod. Předpokládá se, že ženy jsou automaticky na základě své schopnosti rodit děti nejvhodněji uzpůsobené i k jejich výchově a udržování rodiny a domácnosti v širším smyslu. Tento předpoklad má za následek, že ženy nemají stejnou příležitost dokázat své schopnosti i v jiných, netradičních oborech, nemají dostatečné zastoupení ve veřejném životě a mocenských strukturách, které určují podobu naší společnosti a kvalitu našeho života v ní. Chlapcům jsou přisuzovány především vlastnosti důležité pro veřejnou sféru a uplatnění ve světě soutěživost, průbojnost, racionalita apod. Oproti ženám mají tedy možnost výběru své budoucnosti výrazně širší. Naopak pokud orientují svůj život na jiné než čistě racionální hodnoty a chtějí být aktivní součástí rodiny a domácnosti, naráží často na nevůli okolí či dokonce zesměšňování jejich rozhodnutí. I když se postupem času tyto tradiční genderové role a stereotypy čím dál více rozostřují a ženy i muži mají volnější možnost rozhodnutí, jak a kam budou ve svém životě směřovat, musí stále překonávat překážky, které jim tradiční pohled na ženský a mužský úděl přináší. Dokážete si uvědomit některou ze svých vlastností, své jednání v nějaké situaci, které zapadá do konstruktu tradičního pohledu na role přirozené chování mužů a žen? A naopak setkali jste se s odmítavým postojem k vašemu chování, které zřejmě tomuto pohledu nevyhovovalo? Právě pohled na tyto role jako na tradiční, a tudíž neměnné, a také nereflektování jejich škodlivého dopadu na každodenní život a fungování celé společnosti se stalo základem pro vznik hnutí za ženská práva, feminismu a genderových studií. 6

Stručná historie feminismu aneb jak to vlastně začalo Jaké asociace se vám vybaví ve spojení s feminismem? Feminismus je sociálně politické hnutí, které vychází z přesvědčení o nerovném postavení žen a mužů a usiluje o změnu této nerovnoprávné situace žen vůči mužům. Naše prababičky feministky Citát k zamyšlení: Napoleon Bonaparte: Příroda tomu chtěla, aby ženy byly našimi otrokyněmi...ony jsou naším vlastnictvím, ne my jejich. Patří nám, stejně jako stromy plodící ovoce patří sadaři. Co je to za šílenou myšlenku požadovat rovnoprávnost pro ženy. Ženy nejsou nic jiného, než stroje na výrobu dětí. Současný obraz feminismu je stále velmi často spojován zejména s tzv. první vlnou feminismu, která probíhala od poslední třetiny 18. století a byla spojena s přechodem od tradiční společnosti k moderní. S jejím nástupem byla práva a svobody sice oficiálně přiznány všem lidem, ale ve skutečnosti pouze mužům, kteří byli tou dobou (na rozdíl od žen) chápáni jako svobodně se rozhodující a samostatně uvažující osobnosti, které se nemusí nikomu podřizovat. Na začátku 19. století se nerovnost mezi muži a ženami prohlubovala. Základním měřítkem se staly peníze. Ženy nemohly získat certifikát o profesi, a tak ve vyšších vrstvách žily pouze pro rodinu, v chudších vrstvách, kde byla placená práce žen pro rodinu nutností, mohly pracovat pouze jako dělnice v továrnách, služky, kojné nebo prostitutky. Vznikly nové zákoníky, které přímo upravovaly podřízené postavení žen vůči mužům. Ženy nesměly vlastnit majetek, na úřadech byly zastupovány svým otcem a posléze manželem, jejichž příkazy byly povinny poslouchat. Mužům byla určena veřejná sféra a ženy byly čím dál více vytlačovány do sféry soukromé. Muži se sice přímo neúčastnili výchovy svých dětí, ale ženy ji musely vykonávat podle jejich nařízení. Ve studiu a osobním rozvoji k nezávislosti byli podporováni pouze chlapci, dívky byly vedeny k poddajnosti a poslušnosti a přímo předurčovány pro udržování rodiny a chod domácnosti. Proto se ženy začaly domáhat přiznání svých práv a svobod, která by jim zaručovala možnost rozhodovat o sobě a svém životě šlo jim o zajištění základního předpokladu existence 7

žen jako svéprávných a samostatných bytostí. Jednalo se o nejzákladnější práva pro občanský a politický život: volební právo právo na vzdělání právo na vlastnictví majetku Ve formě masového hnutí ženy se svými požadavky poprvé veřejně vystoupily za Velké francouzské revoluce a poté o sto let později v Anglii. Zde se tehdejším bojovnicím za ženská práva říkalo sufražetky (podle anglického suffrage = volební právo). Nejvýznamnějšími představitelkami ženského hnutí byla například spisovatelka Virginia Woolf nebo Mary Woolstonecraft, v tehdejším Československu pak třeba Františka Plamínková a ženské hnutí podporovala i Charlotte Garrigue a její manžel, první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. První vlna feminismu skončila přibližně v roce 1930, kdy byly hlavní cíle splněny. Došlo k odstranění legislativních překážek a ženám bylo postupně umožněno studovat, vlastnit majetek a volit. V Československu mohou ženy volit jako v jedné z prvních zemí od roku 1918, ve Velké Británii od konce dvacátých a ve Francii až od čtyřicátých let, v jednom švýcarském kantonu musel v této otázce zasahovat parlament ještě v roce 1985 a např. v Saudské Arábii nesmí ženy volit dodnes. Druhá vlna feminismu Citát k zamyšlení: Alexandre Dumas starší: Emancipace ženy je měřítkem emancipace celé společnosti. Feministické hnutí svých cílů sice dosáhlo, ale o faktické rovnosti mezi pohlavími ještě zdaleka nemohla být řeč. Přibývalo vysokoškolaček a ženy během války také prokázaly své schopnosti obstát jak ve veřejném životě, tak v hospodářské sféře, kde musely muže zastoupit v řadě, do té doby výhradně mužských, profesí. Po válce došlo k hospodářskému rozmachu západních zemí, opětovnému posílení pozice mužů coby živitelů rodin a k návratu představy o jediném možném způsobu realizace žen v rodině a domácnosti. V této době se řada žen cítila ve svých rolích nešťastnými a stále více si uvědomovaly, že se nejedná pouze o jejich soukromý problém, ale o problém celé společnosti. Po opětovném upevnění konzervativních představ o rolích žen (v soukromé sféře) a mužů (ve sféře veřejné) se začala v 60. letech 20. století utvářet tzv. druhá vlna feminismu, která se projevila zejména v USA, kde byla úzce spojena s hnutím hippies a bojem za lidská práva obecně. Ženy si uvědomily, že jsou jednou z utlačovaných a diskriminovaných menšin, která je podceňována a zesměšňována, nemá rovné zastoupení na politické scéně, jejich práce v domácnosti a při výchově dětí není dostatečně ohodnocena, 8

a že existuje řada předsudků vůči jejich schopnostem. Feminismus se postupně z širokého protestního hnutí vydělil a formuloval své požadavky, jejichž podstatou byla vůle rozhodovat nezávisle samy o sobě. Úspěšně prosazenými požadavky druhé vlny feminismu bylo přiznání práva na větší kontrolu žen nad svým tělem, právo na ukončení těhotenství a přístup ke všem profesím. Vznikala řada významných knih, které ovlivnily formující se nové feministické hnutí a mají značný vliv i na jeho současnou podobu. Mezi nejvýznamnější autorky patřily Simone Beauvoir, Betty Friedan či Germaine Greer. Feministické hnutí se částečně přesunulo na akademickou půdu a nová generace bojující za ženská práva se začala zabývat novými tématy. Hledal se původ nerovností mezi pohlavími a jedním z nejdůležitějších témat bylo zpochybnění tradiční přirozené role žen ve světě ovládaném muži. Pozornost byla zaměřena na postavení žen a mužů v naší kultuře v nejširším smyslu (instituce, jazyk apod.) a na psychologii formování mužské a ženské identity, sledování vzorců chování jednotlivých pohlaví. Tato formující se ženská (později i mužská) studia dala vzniknout novému vědnímu oboru gender studies. Druhá vlna feminismu se nezabývala jenom rovností žen a mužů, ale také jejich rozdílností. Kladla důraz na to, aby jinakost nebyla předpokladem pro nerovnost, aby bylo umožněno každému najít a rozvíjet svoje individuální kvality. Ženské hnutí a jeho požadavky výrazně ovlivnily vývoj západní kultury. Byla nastartována širší a dlouhodobější společenská změna, která ještě musí projít řadou diskusí. Tato změna se však bohužel netýkala východních států pod nadvládou komunistického režimu, neboť řada feministických požadavků byla sice prosazena shora, avšak v situaci, kdy byla omezena svoboda projevu a shromažďování, a tudíž nemohlo jakékoliv širší ženské feministické hnutí vzniknout. Následkem je, že si ženy bývalého východního bloku neprošly stádiem sebeuvědomění, zformulováním a prosazením svých potřeb a požadavků. Současnost Feministické hnutí se začalo rozčleňovat do různých myšlenkových směrů a v současné době mluvíme o tzv. třetí vlně feminismu. Dnešní feministky si dobře uvědomují hodnotu práv a výhod vybojovaných ženami předchozích generací, která nejsou samozřejmostí a je třeba o ně pečovat, utužovat jejich dodržování, a také je dále rozšiřovat. Muže neberou jako nepřátele, ale snaží se o společné zlepšování životních podmínek obou pohlaví. Požadavky různých směrů feminismu jsou: stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci rovné příležitosti žen a mužů v přístupu ke vzdělání rovné zastoupení žen a mužů v politice 9

společné normy péče o děti právní a finanční nezávislost všech žen možnost antikoncepce a interrupce ukončení diskriminace lesbických žen ochrana všech žen před jakýmikoli formami násilí přeformulování zákonů a rovněž změna ve struktuře institucí, které zvýrazňují mužskou dominanci V České republice se stále ještě udržuje poměrně špatný zvuk feminismu, který je důsledkem toho, že v 60. letech chyběl volný průběh ideového proudu druhé vlny, a že po roce 1989 byly špatně vykládány feministické myšlenky. Postupně však dochází k pozitivním změnám, na které má velký vliv snaha o splnění požadavků Evropské unie, rozvíjející se občanská společnost a také uvědomění, že je nutno změnit nerovné uspořádání naší společnosti. Základem feministického hnutí dneška (jehož součástí už dávno nejsou pouze ženy a které je v různých podobách rozšířeno po celém světě) je snaha o odstranění všech forem diskriminace, k čemuž je třeba nejdříve odstranit všeobecně přijímané genderové stereotypy z myšlení široké veřejnosti. Diskriminace je důsledkem genderových stereotypů a vede k nerovnému postavení žen a mužů ve společnosti, které s sebou nese řadu problémů pro obě pohlaví. Jedná se zejména o negativní dopady pro ženy (např. diskriminace na pracovním trhu, neúčast v mocenských a rozhodovacích procesech, násilí páchané na ženách), ale v některých případech i pro muže (např. problematika svěřování dětí do péče po rozvodu). Příklady genderových stereotypů K utužování genderových stereotypů významnou měrou přispívá zobrazování žen a mužů v médiích a také jazyk, který používáme. Genderové stereotypy v jazyce Základním komunikačním prostředkem, kterým vyjadřujeme svoje postoje, myšlenky, a kterým vnímáme svět vůbec, je jazyk. Genderové stereotypy a nerovné postavení žen v jazyce jsou hluboce zakořeněny. Česká gramatika v sobě skrývá řadu genderově nekorektních pravidel a záludností např. v podobě měkkého a tvrdého i/y v koncovkách sloves ve tvaru času minulého a dalších slov, které se řídí pravidlem, že měkké i se používá 10

byť jeden muž je mezi milionem žen a dětí. Nejviditelnějším příkladem problematiky genderu v jazyce je používání tzv. generického maskulina (podstatná jména množného čísla, která ač rodu mužského označují souhrnně muže i ženy), při kterém dochází k zneviditelnění žen a automatickém přesunu pozornosti na příslušníky mužského pohlaví (hromadná označování zaměstnanců, klientů, studentů, občanů, aktivistů, obyvatel, politiků, uprchlíků a příslušníků dalších skupin v různých tiskopisech, zprávách, vyhláškách, nařízeních apod.). 1) Výstřižek z Lidových novin informuje o protestu s fotografií jedné (!) z účastníků protestu. 2) Výňatek z článku Přednášky budou řešit postavení žen a mužů ve společnosti, který vyšel v regionálních novinách Boskovicko s citátem jedné (!) z pořadatelů. 11

Všechna tato podstatná jména mají sice i svůj ženský ekvivalent, ale stále se ještě často používají pouze rody mužské, a to i v případech, že jde o konkrétního jednoho člověka ženu (viz foto 1) anebo se jasně jedná o skupinu lidí, ve které jsou pouze ženy (viz foto 2). foto 1 foto 2 Lidé zabývající se genderem v jazyce upozorňují i na odlišný způsob projevu a komunikace mužů a žen (ženy mají tendence mluvit tišším hlasem, jejich projev není dostatečně důrazný, častěji se ve spojení s nimi používají zdrobněliny apod.) a na různý způsob hodnocení jazyka a zejména textů v případě, že jde o autora či autorku zvláště u odborných textů byla prokázána menší důvěra veřejnosti v předkládaná fakta, pokud byl článek podepsán ženou (což také dokazuje provázanost a šíři vlivu genderově stereotypních představ a předsudků, neboť tato nedůvěra jistě též souvisí s příkladem nerovného postavení žen a mužů ve vědě). S nerovným postavením mužů a žen, a projevy tohoto problému v jazyce, souvisí také jejich vyobrazování ve školních učebnicích. Klasická skládanka slabik Ema má mámu je nevinným startem k různým (nejčastěji jazykovým) cvičením a překladům, které jsou doplněny o ilustrace v učebnicích, kde jsou ženy vyobrazované věrně dle stereotypu týkajícího se provázanosti jejich existence s rodinou a úsilím o krásu, a muži jako budovatelé a průvodci světem mimo domov. Genderové stereotypy v médiích Média jsou schopna ovlivňovat mínění lidí v obrovském měřítku, a tak má jejich poselství obsahující genderové stereotypy silný dopad na představy o postavení a rolích žen a mužů v široké společnosti. Bohužel 12

prostřednictvím médií dochází především k prohlubování předsudků a stereotypních představ. Podle různých průzkumů se ženy téměř neobjevují ve zprávách či na titulních stránkách novin a pokud ano, tak zejména ve spojení s lehčími tématy (např. herečky a zpěvačky). V reklamních kampaních na různé produkty jsou naopak jednou z hlavních součástí. Vedle reklamních spotů, kde mají převážně roli matek a hospodyněk, jsou to jen velmi výjimečně odbornice či jinak výše společensky situované ženy. Totéž platí také v běžných zprávách a různých zábavních i serióznějších pořadech. I když redaktor či redaktorka dělá rozhovor s významnou ženskou osobností (slavnou umělkyní, vysokou političkou, top managerkou), která se dostala vlastními schopnostmi na vrchol ve svém oboru, neodpustí si většinou otázku ve stylu A jak to zvládá vaše rodina?, čímž se stále zdůrazňuje odpovědnost žen za plynulý chod rodiny a domácnosti. Samostatnou kapitolou je vztah médií k vyobrazování ženského těla. Často dochází k méně či více otevřeným projevům sexismu (pohlížení na jedince skrze jeho příslušnost k danému pohlaví). Tento prostředek je opět využíván především v reklamních spotech a na bilboardech, ale také k doplnění článků v časopisech a novinách. Reklama na zmrzlinu... O čem si myslíte, že má vypovídat tato fotografie? Jak má vyznít? Jak na vás působí? Dokážete si tipnout, na jaké téma byl článek, u kterého jsme ji našli? (odpověď na následující straně) V mediálních strategiích je často využíván tzv. mýtus krásy. 13

Mýtus krásy Citát k zamyšlení: Johann Christopher Friedrich Schiller: Největším ze všech majetků je krása ženy. Především u žen a dívek se klade velký důraz na jejich vzhled, který se stal důležitým měřítkem jejich hodnocení. Mýtus krásy je považován za novodobý nástroj útlaku žen, neboť se tvrdí, že kvalita zvaná krása objektivně a univerzálně existuje, a že ženy ji musí chtít ztělesňovat a muži musí chtít vlastnit ženy, které ji ztělesňují. Ženy a dívky se snaží splnit očekávání na ně kladená a ztotožňují se s vytvořenými standardy krásy. Chtějí se vyrovnat top modelkám, jejichž ideální vzhled a tělesné proporce jsou uměle dotvářeny (elektronické korektury fotografií) a tato jejich ideální podoba často hraničí s tím, co je jejich už tak narušený organismus ještě schopen zvládnout. Velkým nebezpečím se pak v důsledku honby za ideální postavou stávají poruchy v příjmu potravy anorexie a bulimie, jenž jsou smrtelnou hrozbou pro ženy, které převzaly tento nepřirozený model za svůj. Mýtus krásy je mohutně podporován ženskými časopisy, v nichž velkou část tvoří rady, jak být co nejdokonalejší, aniž by se kladl důraz na jiné osobnostní kvality než je nový typ líčení, útlý pas, moderní šaty. Citát k zamyšlení: Clarissa Pinkola Estés: Podporovat pouze jeden jediný druh krásy znamená být nevšímavý k přírodě...nemůže existovat jeden druh ňader, jeden druh pasu a jeden druh kůže. Odpověď na otázku jedná se o ilustrační foto k článku o praxi při nočních brigádách v hypermarketech Spleteš se a letíš! v magazínu Pátek Lidových novin z 2. 7. 2004. 14

Genderové stereotypy v rodině Nejsilněji působící genderové stereotypy jsou spojeny s představami o úloze a postavení žen a mužů v rodině, jejich podílem na výchově a péči o děti, a také se starostí o chod domácnosti všeobecně. Ačkoliv je možnost zůstat s dětmi na tzv. rodičovské dovolené (doba, která následuje po mateřské dovolené, kterou nastupuje žena po narození dítěte) uzákoněna pro muže i ženy, zůstávají po nadcházejících několik let doma s dětmi v drtivé většině ženy. Tato skutečnost je dána především stereotypní představou o poslání a přirozené úloze žen-matek, ale má spojitost i s menšími průměrnými výdělky žen. Stejný důvod (menší mzda) je většinou klíčovým argumentem pro muže, kteří se rozhodnou zůstat s malými dětmi na rodičovské dovolené v případě, že větší výdělek má netradičně žena. S tradičními rolemi mužů a žen v rodině souvisí také problematika vykonávání domácích prací a zajišťování chodu domácnosti. Ve většině rodin jsou domácí práce úzce spjaty s úlohou a činností matky, kdy se stávají náplní jejího volného času po té, co se vrátí z klasického placeného zaměstnání. Spousta mužů doma také pomáhá, ale zbývá jim daleko více volného času na jejich koníčky a záliby. Toto je základní rozdíl v přístupu v porovnání s ženami, které svůj volný čas mají více a pevněji spjat s rodinou a udržováním chodu domácnosti (úklid, výchova dětí, ruční práce apod.). Dalším problémem je zdánlivá neviditelnost domácí práce, kdy není přesně jasné, kdo ji dělá, ale přesto je to nejčastěji žena a ostatní členové domácnosti jí s ní pouze pomáhají. Při průzkumech o podílu na vykonávání domácích prací se většina (59%) žen domnívá (oproti 9% mužů), že v domácnosti vykonává více než spravedlivý podíl práce. 49% mužů si myslí, že dělba práce mezi partnery je v jejich domácnosti vcelku spravedlivá, i když možná nestejně/nerovně rozložená. Toto pojetí spravedlivé nerovnosti je možné vysvětlovat v kontextu relativně silného souhlasu české populace s názorem, že muž má vydělávat peníze a žena se má starat o domácnost a rodinu (zdroj: Gender, rovné příležitosti, výzkum č. 1/2004) Napadají vás ještě jiné příklady genderových stereotypů v našem životě? (několik námětů k diskusi na další straně) 15

Ženy v netradičních rolích KAM PRO RADU A POMOC: Gender Studies, o. p. s. Gorazdova 20, 120 00 Praha 2 tel./fax: 224 915 666; e-mail: gender.office@ecn.cz http://www.genderstudies.cz, http://www.feminismus.cz http://rovneprilezitosti.ecn.cz, http://www.rovneprilezitosti.cz Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Katedra sociologie/genderová studia Joštova 10, 602 00 Brno tel.: 549 497 090; e-mail: gender@fss.muni.cz http://www.fss.muni.cz/gender Otevřená společnost, o. p. s. Seifertova 47, 130 00 Praha 3 tel.: 222 540 979; e-mail: genderveskole@osf.cz http://www.osops.cz ECONNECT http://www.ecn.cz; http://obcan.ecn.cz Použitá literatura: [1] Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání, Jarkovská L., NESEHNUTÍ Brno, 2003, ISBN 80-903228-1-6 [2] ABC feminismu, Rytířová K., Formánková L. (eds.), NESEHNUTÍ Brno, 2004, ISBN 80-903228-3-2 [3] Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání, Huňková M., Rytířová K., Navrátilová J., NESEHNUTÍ Brno, 2003, ISBN 80-903228-1-6 [4] Ženy, muži a společnost, Renzetti C. M., Curran D. J., UK Praha, 2003, ISBN 80-246-0525-2 [5] (RE)prezentace žen v médiích, Gender Studies, o. p. s., 2002 [6] Časopis Potměchuť, 1/2000, Medúza [7] http://genderonline.cz - Sociologický ústav AV ČR, sekce Gender v sociologii [8] http://feminismus.cz - nezávislý informační magazín Gender Studies, o. p. s. 16

Rovné příležitosti žen a mužů Jedním z předpokladů fungující demokratické společnosti jsou rovné příležitosti všech osob v přístupu ke vzdělání, zaměstnání, zdrojům veřejných financí a zdrojům veřejné moci bez rozdílu pohlaví, rasy, sexuální orientace, náboženského nebo politického smýšlení. Pokud neexistuje tato rovnost, nastává diskriminace. Diskriminace je rozlišování, omezení nebo odnětí práv určité kategorii obyvatel pro její pohlaví, rasu, národnost, náboženství, třídní nebo politickou příslušnost. = rozlišování, které někoho poškozuje = neuznávání rovnosti jednoho člověka s druhými = omezování nebo popírání práv určitých kategorií obyvatelstva Jaké způsoby diskriminace jsou podle vás nejčastější? Rovné příležitosti = rovné, tedy nediskriminační podmínky pro všechny Máte dostatek informací o problematice rovných příležitostí mužů a žen? Kde byste takové informace hledali? Rovnost všech občanů a občanek České republiky je deklarována zejména v Listině základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod, článek 3 odstavec 1: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. V našem každodenním životě se bohužel s diskriminací na základě pohlaví setkáváme poměrně často. Bohužel se týká především znevýhodňování žen vůči mužům. Hlavními formami diskriminace, se kterými se ženy a také muži setkávají, jsou zejména: nerovný přístup ke vzdělání nerovná rozdělení práv a povinností v rodině nerovný podíl účasti v politice diskriminace před vstupem do zaměstnání (diskriminační inzeráty, diskriminační přijímací řízení) diskriminace v zaměstnání (platová nerovnost, nerovné pracovní podmínky, sexuální obtěžování) 17

Platová diskriminace I když dochází k diskriminaci žen i mužů, ve většině případů jsou diskriminovány ženy. Nejpatrnější nerovností mezi muži a ženami je nerovnost platová, v porovnání s muži mají totiž ženy až o 30% menší mzdu. Následující graf ukazuje procentuální rozdíl mezi platy mužů a žen v roce 2001. V České republice dosahoval tento rozdíl 26%, což byl nejhorší výsledek ze všech států tehdejší Evropské unie. Ačkoli se hovoří o stále lepším postavení žen ve společnosti, pravdou je, že za posledních deset let rozdíl mezi platy žen a mužů neklesl a v ČR se dokonce mírně zvýšil. Z této statistiky, která zahrnuje všechny pracující ve věku od 16 do 65 let, kteří pracují více než 15 hodin týdně, mohou vyplývat dva závěry: buď vydělávají ženy na stejných pozicích méně peněz nežli muži, anebo se ženy nedostávají na lépe placené pozice ve skutečnosti dochází k obojímu. ČR Německo Švédsko Francie Itálie Procentuální rozdíl v platech mezi muži a ženami (zdroj: Eurostat, 2001) V České republice je ze zákona zakázáno dávat za vykonání stejné práce různé platové ohodnocení. Zákon o mzdě, 1/1991 Sb., 4a, odstavec 1: Podmínky pro poskytování mzdy musí být stejné pro muže a ženy. Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, přísluší stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stej- 18

ných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli. Tento zákon se však často obchází tím, že místo pro muže a místo pro ženu je jinak pojmenováno. Co je příčinou takovéto zřejmé diskriminace? Proč některé firmy nechtějí zaměstnávat ženy? Proč je hůře platí a proč ženy nastupují do hůře placených odvětví? Diskriminace při vzdělávání Nerovnosti mezi mužem a ženou se začínají formovat již na prvních stupních vzdělávacího systému. Výzkumy poukazují na rozdílný přístup k chlapcům a dívkám při výchově a vzdělávání mimo rodinu. Dívky jsou směřovány k určitým povoláním (např. učitelka, švadlena, zdravotní sestra) a navzdory individuálním předpokladům jsou zrazovány od tradičně mužských oborů (např. fyzika, programování PC, truhlářské práce). zdravotnické, lékařské a farmaceutické vědy společenské vědy, nauky a služby vědy a nauky o kultuře a umění zemědělské, lesnické a veterinární vědy přírodní vědy a nauky technické vědy a nauky vojenské vědy a nauky Studenti/studentky VŠ podle oborů studia za rok 2004 (zdroj: Ženy a muži v datech, ČSÚ, MPSV, 2005) Ve výsledku je zájem o vysokoškolské studium profilovaný podle pohlaví na studium technických a přírodních věd se hlásí mnohem více mužů, zatímco učitelství je tradičně ženským oborem. Právě ve školství, které by se zdánlivě dalo považovat za obor, kde mají ženy a muži rovné příležitosti, k diskriminaci často dochází. Na základních a středních školách je převaha učitelek, zatímco na vysokých školách převažují muži. Čím vyšší pedagogickou hodnost vyučující na VŠ mají, tím je mezi nimi zastoupení žen nižší: mezi asistenty je jich 50,7%, mezi odbornými asistenty 42,8%, mezi docenty 25,6% a mezi profesory 12,1%. (zdroj: Ženy a muži v datech, ČSÚ, MPSV, 2005) 19