Oznámení redakce. Kontakty. Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.

trnáctideník MO R 5/2009 Oznámení redakce trnáctideník MO R Vydává MO ČR Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: areport@centrum.cz Z rozhodnutí Vydavatelské rady Ministerstva obrany ČR bude od letošního listopadu A report vycházet v měsíční periodicitě, přičemž se jeho obsah rozšíří ze současných 52 stran na 68 stran včetně obálky. To znamená, že poslední čtrnáctideník (č. 20) vyjde 5. října a následující časopis v nové podobě 16. listopadu. Jaroslav Pajer, šéfredaktor Vojáci s pohledem za roh trnáctideník MO R Létající alpinisté 12/2009 8/2009 Premiéra Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová s díl ími reprízami Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: TISKÁRNA K-TISK s.r.o. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 16. 9. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 5. 10. 2009 Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: jana.deckerova@email.cz Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil.: 724 071 112 e-mail: martin.koller@email.cz Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.cz Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz 4 6 42 Spojenectví a spolupráce.. 2 Medvěd chráněný ze vzduchu.......... 4 Tváří v tvář AWACSu..... 6 Fanda moderních technologií.......... 9 Osmkrát alfa........ 10 Despekt se změnil v respekt........... 13 Teroristé i antrax...... 16 Rescue Patrol 2009..... 18 Jedenáct statečných.... 20 Dva kroky vpřed....... 22 Psím šampionem je Argo.. 24 Každý let je originál..... 26 Prezident pokřtil Kbely... 29 Kaleidoskop......... 30 Moderní království..... 32 Jubilant se zájmem o druhé............ 36 Cvičení REFORGER...... 37 Vojenská zotavovna Ovčárna pod Pradědem... 40 Smrt na prahu domova... 42 Military English....... 46 A spoj............. 48

UDÁLOST UDÁLOST Během návštěvy Spojených států místopředseda vlády a ministr obrany ČR Martin Barták jednal rovněž s ministrem obrany USA Robertem Gatesem. Spojenectví a spolupráce Text a foto: Věra ČERNÁ Třetí zářijový týden podnikl vicepremiér a ministr obrany ČR Martin Barták cestu do USA a Kanady, kde se setkal s nejvyššími politickými i vojenskými představiteli. První jednání se uskutečnilo v úterý 15. září na Floridě, kdy se Martin Barták setkal s generálem Davidem H. Petraeusem, velitelem US Central Command, který je odpovědný za klíčové operace na Blízkém a Středním východě. US CENTCOM je přímo podřízené ministru obrany USA a prostor jeho odpovědnosti zahrnuje území dvaceti států včetně Iráku a Afghánistánu. Právě Afghánistán se stal hlavním tématem jednání. Podle generála Petraeuse by se v horizontu jednoho roku mohla situace v Afghánistánu zlepšit, podobně jako k tomu došlo v Iráku. Za klíčové ovšem považuje získat důvěru Afghánců a přesvědčit je, že spojenci jsou v jejich zemi proto, aby do ní pomohli vrátit normální život a bezpečí. Výraznou pozornost věnujeme východnímu Afghánistánu, kde působí český provinční rekonstrukční tým, protože tato oblast slouží bojovníkům Tálibánu k průniku na afghánské území ze sousedního Pákistánu, uvedl generál Petraeus. Nesmírně si vážím realistického a odborného pohledu generála Petraeuse na bezpečnostní situaci ve světě. Jeho rozhodnutí jsou klíčová také pro naše vojáky v Afghánistánu. Díky dnešnímu jednání získává Česká republika cenné informace, které budou použity i pro přípravu koncepce zahraničních misí pro roky 2011 2013, prohlásil po jednání Martin Barták. Následující den vedly kroky ministra obrany ČR na floridské letecké základny Eglin a Hurlburt Field, kde se seznámil s letouny Lockheed C-130 Herkules, jež jsou v různých verzích ve výzbroji speciálních sil USA. Jejich transportní verze by se v budoucnu měly stát součástí výzbroje Armády ČR. Jsou schopné operovat i z nerovných a nepříliš upravených ploch a mají vysokou nosnost a dolet. V současnosti probíhá intenzivní jednání s americkou stranou o pořízení několika herkulesů. Jde ale o to, aby i v nynějších složitých rozpočtových podmínkách byly náklady na provoz a údržbu únosné, řekl ministr Barták. Ve čtvrtek 17. září jednal český ministr obrany v Norfolku na Spojeneckém velitelství NATO pro transformaci ACT. Zde se setkal se zástupcem velitele ACT admirálem Lucianem Zappatou. Toto alianční velitelství je pro ČR významné mimo jiné tím, že se podílí na přípravě tzv. cílů výstavby NATO a tím ovlivňuje i rozvoj našich ozbrojených sil. Na velitelství působí 13 vojáků české armády, přičemž jednu z významných funkcí, hlavního praporčíka ACT, zde zastává štábní praporčík Luděk Kolesa. Čtvrtý den pobytu na americkém kontinentě se ministr Barták sešel v Bílém domě ve Washingtonu s poradcem prezidenta Obamy pro národní bezpečnost generálem Jamesem Jonesem. Program protiraketové obrany bude pokračovat a zaměří se na nejpalčivější raketovou hrozbou současnosti rakety krátkého a středního doletu, objasnil po skončení jednání český ministr obrany. V této oblasti se vývoj protiraketové obrany oproti původním plánům výrazně urychlí, doplnil k tomu a dodal, že ČR má nadále zájem podílet se na systému protiraketové obrany. Je ale předčasné spekulovat, zda by na našem území byly umístěny některé jeho komponenty. To totiž bude na pořadu dne až za několik let. Po hodinovém jednání s ministrem obrany USA Robertem Gatesem společně před Pentagonem pronesli vyjádření pro média. Ministr Gates ujistil, že vědecká a průmyslová spolupráce mezi ČR a USA, pro kterou bylo vyjednávání o protiraketové obraně silným impulzem, bude pokračovat bez ohledu na změnu směřování projektu protiraketové obrany. Zdůraznil, že si váží práce, kterou Češi odvádějí při obnově bezpečnosti a hospodářství v Afghánistánu. Vicepremiér Barták připomněl, že hlavním důvodem jeho návštěvy nebyla protiraketová obrana, ale spolupráce obou zemí v oblasti vojenské, vědecké a průmyslové a zde došlo k důležitému pokroku. Na podzim proběhne v ČR důležité bilaterální jednání společné skupiny pro obranu, ze kterého by měly být konkrétní výstupy, např. v otázce pořízení transportních letounů Hercules armády z Afghánistánu, ke kterému by mělo dojít za více než dva roky, se bude Kanada v zemi nadále silně angažovat. V Afghánistánu nerozhoduje jen vojenská síla, ale i diplomacie, ekonomický rozvoj a výcvik afghánských bezpečnostních sil. Aktivity jako výstavba škol či očkování dětí přinášejí obrovský Martin Barták se v Ottawě setkal se svým protějškem ministrem obrany Kanady Peterem MacKayem. pro Armádu ČR. Dalším potenciálním projektem je dodávka českých lehkých letounů L-159 pro Afghánskou národní armádu, která by se mohla uskutečnit jen v úzké spolupráci s USA. Ministr obrany USA Robert Gates i James Jones se pochvalně vyjádřili o působení českých speciálních sil v Afghánistánu, jejichž příslušníci ve spolupráci s jednotkami speciálních sil americké armády přispívají k vytváření bezpečného prostředí v zemi. V sobotu 19. září pokračoval program cesty Martina Bartáka jednáním s jeho kanadským protějškem Peterem MacKayem v Ottawě. Ministr MacKay po setkání upřesnil, že i po případném odchodu kanadské pokrok, kterého si jsou Afghánci vědomi, uvedl. Ministr Barták označil Kanadu ve vojenské oblasti za jednoho z klíčových spojenců ČR. Připomněl, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova působili v Afghánistánu po boku Kanaďanů v Kandaháru. Ministři obrany ČR a Kanady diskutovali i problematiku vzájemné vojenské spolupráce. Vzhledem k tomu, že Kanada řeší otázku výcvikového letounu pro své vzdušné síly, je zde možnost uplatnění českého L-159. Armáda ČR by zase mohla používat pro přepravu kontingentů a materiálu do zahraničí kanadské transportní letouny C-17. 2 3

REPORTÁŽ Ve výcvikovém prostoru Březina se konalo největší cvičení v historii Vojenské policie Black Bear 2009 MEDVĚD chráněný ze vzduchu Text a foto: Vladimír MAREK Dlouhý had zásobovacího konvoje se pozvolna propracovával krajinou. Stačilo několik dávek vypálených teroristy a vozidla se bleskově semkla do obranné formace. Příslušníci čety Vojenské policie, kteří měli na starost ochranu zásobovací kolony, okamžitě zahájili palbu. Tohle byla jen jedna z řady epizod největšího cvičení v historii české Vojenské policie Black Bear (Černý medvěd) 2009, které se konalo od 14. do 23. září ve výcvikovém prostoru Březina. Právě fenomén vzdušné podpory získává v poslední době čím dál více na významu. Nejnovější zkušenosti z Afghánistánu jednoznačně potvrzují důležitost vzdušné podpory a její podstatnou roli při záchraně životů vojáků, kteří byli napadeni a nemohou se odpoutat od nepřítele, vysvětlil nám jeden z řídících cvičení podplukovník Roman Gottfried, proč právě takto zaměřený výcvik zakomponovali do cvičení. Vojenská policie poprvé ve své historii nacvičuje spolupráci s předsunutými leteckými návodčími. Nejdříve nás seznámili s tím, jak můžeme využít jejich služeb. Na nás nyní je, abychom si vyzkoušeli celou záležitost v praxi. Smyslem cvičení Black Bear je zdokonalit mnohonárodní alianční prapor v plánování a plnění úkolů policejní ochrany ve stabilizačních operacích za použití odlišného technického vybavení a zbraňových systémů. Myšlenka na vytvoření takovéto mnohonárodní jednotky vznikla na pražském summitu NATO v roce 2002. Původně se k ní kromě naší republiky přihlásilo ještě Slovensko, Polsko, Chorvatsko a Bulharsko. Posledně jmenovaná země však od projektu v roce 2005 odstoupila. Vedoucí roli v něm sehrává Polsko. To staví bojovou rotu a rotu podpory. Další rota se skládá ze slovenské, české a chorvatské čety. Chorvaté delegovali do praporu elitní příslušníky speciální protiteroristické jednotky. Velitelem mnohonárodního praporu je od ledna letošního roku Slovák podplukovník Ľudovít Bálint. Z 264 vojáků mnohonárodní jednotky se jich do cvičení zapojily zhruba dvě třetiny. Další stovka vojáků ho zajišťovala a vytvářela opoziční síly. První cvičení jednotky se konalo v loňském roce v polském Wedrzinu. Příprava praporu by měla vyvrcholit v příštím roce v Chorvatsku. Úkoly policejní ochrany vojenských jednotek během cvičení plně odrážely požadavky na předpokládané operační schopnosti praporu. Vojenští policisté z mnohonárodního praporu mohou být nasazeni při zabezpečení veřejného pořádku, civilních nepokojích, při zřizování kontrolně-propouštěcích bodů, silničních kontrolách, vyšetřování trestné činnosti, patrolách v prostoru nasazení či na ochranu konvojů. Zapojí se i do kontroly policejních stanic v místě nasazení a poskytování podpory místní policii. Těmto úkolům odpovídal i námět cvičení, které se odehrávalo ve fiktivní zemi Alfland. Při příležitosti cvičení se konala i mše, na které měla premiéru modlitba Vojenské policie. Na první pohled ale bylo zřejmé, že přesile protivníka nemohou dlouho odolat. Velitel čety tedy požádal o leteckou podporu a vyslání posily v podobě týmu rychlé reakce. Během několika minut se na obzoru objevily letouny L-39 Albatros, které zasypaly okraj lesa pumami. Úzký pruh ještě před chvílí plný útočících teroristů se rázem proměnil v ohnivou zemi (imitace pyrotechnickým materiálem byla v tomto případě velice věrohodná). Než se stačily letouny obrátit a zkontrolovat výsledek svého úderu, přistál poblíž vozidel vrtulník Mi-17 s lékařskou pomocí MEDEVAC. Vojenští policisté naložili raněné, odpoutali se od ochromeného protivníka a opustili i s kolonou prostor ohrožení. 4 5

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Tváří v tvář rozrůstala o další odborníky, například o navigátora nebo specialisty v oblasti řízení leteckého provozu. Dokážu si představit, že by šlo zhruba o deset profesionálů Armády ČR, a to jak v důstojnických, tak v praporčických hodnostech, říká vedoucí oddělení zabezpečení řízení činnosti ve vzdušném prostoru odboru vzdušných sil sekce rozvoje druhů sil-operační sekce Ministerstva obrany plukovník Vladimír Vyklický. Nakolik musel M. Vojáček běžet takovému štěstí vstříc? Uspěl jsem ve výběrovém řízení. Resortní komise usoudila, že mám předpoklady, abych tuto vrcholnou profesní pozici zvládl. Dali mi nabídku, kterou jsem Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a Tomáš OTRUBA Vyjednávání o zapojení České republiky do aliančního vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (NAEW&C NATO Airborne Early Warning and Control) pokračují a předpokládá se, že vyvrcholí podpisem přístupové dohody ČR. Jedním z odvětví, v nichž lze spatřovat přínos programu NAEW&C pro resort obrany, je personální oblast, včetně obsazení vojenských pozic. AWACSu Sportovní terminologií řečeno, předskokana Česká republika, respektive Armáda ČR, už má. Je jím major Milan Vojáček, který od 1. srpna působí v německém Geilenkirchenu. Zde se nachází hlavní operační základna složky E-3A Component, jež má ve výzbroji sedmnáct letounů včasné výstrahy NATO AWACS (Airborne Warning and Control System) a tři výcvikové a přepravní stroje TCA Training and Cargo Aircraft (upravený letoun Boeing 707-320C). Třicet mnohonárodnostních posádek z dvanácti zemí Severoatlantické aliance zde slouží ve třech operačních perutích E-3A a v jedné dopravní peruti. Začátkem října zahájím přípravu u výcvikové jednotky. Ta by měla trvat přibližně půl roku, a když ji úspěšně zvládnu, budu zařazen k operační peruti na pozici prvního pilota AWACSu. Poté mohu být kdykoliv vyslán do jakékoliv mise na světě, vysvětluje mjr. Vojáček. To však nelze považovat za jeho jediný úkol. Jako národní vojenský představitel na NATO Air Base Geilenkirchen má připravovat zázemí pro případné další profesionály Armády České republiky. Po přistoupení ČR do programu NAEW&C počítáme s navýšením našeho zastoupení. Česká skupina by se postupně Český vojenský pilot zahajuje letecký výcvik v létajícím středisku řízení a včasné výstrahy NATO AWACS v kostce Letovou posádku letounu E-3A AWACS tvoří dva piloti, navigátor, palubní inženýr a 13 až 19 specialistů v závislosti podle určení mise. Doba trvání letu je přes osm hodin, přičemž všechny letouny E-3A mohou tankovat ve vzduchu. Výzbroj nemá letoun žádnou. Nad trupem má otočnou radarovou anténu, která je ukryta v diskovitém radomu o průměru 9,1 metru, s rychlostí rotace jednou za deset sekund. Z letové hladiny okolo devíti tisíc metrů a při rychlosti osmi set kilometrů za hodinu AWACS monitoruje veškerý pohyb vzdušných nebo pozemních cílů až do vzdálenosti 450 kilometrů. Hlavní operační základnou je Geilenkirchen (SRN), síly NAEW&C dále využívají předsunuté operační základny Konya (Turecko), Trapani (Itálie), Aktion (Řecko) a záložní základnu Oerland (Norsko). Velení sídlí při velitelství NATO (SHAPE Supreme Headquarters Allied Powers Europe) v belgickém Monsu. Vedle operační složky NATO E-3A existuje obdobná druhá složka E-3D Component, jež je dislokována na britské základně Royal Air Force ve Waddingtonu. samozřejmě přijal, konstatuje pilot, jenž slouží ve vojenském letectvu od roku 1998. Po ukončení brněnské akademie začal létat na cvičných proudových strojích L-39 Albatros v Pardubicích a poté na letišti v Náměšti nad Oslavou. V posledních dvou letech pilotoval transportní letoun An-26 na kbelské letecké základně. Celkově mám nalétáno asi tisíc sto letových hodin, z nichž zhruba dvě stovky v šestadvacítce, dává nahlédnout do zákulisí svojí profese sympatický důstojník. Z konstatování, že An-26 přece jenom není Boeing 707 prošpikovaný navigačními, komunikačními a počítačovými subsystémy, které slouží ke zpracování, analyzování a distribuci informací ze zájmového prostoru, si těžkou hlavu nedělá. Vzápětí ale připouští, že přeškolení na letoun 6 7

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE NATO AWACS nebude jednoduché. Po pilotní stránce je to hodně podobné. I když se jedná o jiný typ éra, strach z toho nemám. Spíše bych to nazval jako patřičný respekt. Ze slov zkušených pilotů je zřejmé, že AWACS je náročný na pilotáž, zejména pak při přistání, říká major Vojáček. První dojmy českého profesionála z německé základny jsou veskrze pozitivní. Přijali mě tam skvěle a snaží se mi v rámci možností maximálně vycházet vstříc. Postupně se adaptuji a těším se na práci v mezinárodním prostředí, dodává. ČR a program NAEW&C Vyjednávání o podmínkách zapojení České republiky do programu NAEW&C probíhá od roku 2001. Vláda ČR tehdy vyjádřila souhlas s podáním žádosti o vstup do alianční Organizace pro řízení programu vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (NAPMO NATO Airborne Early Warning and Control Programme Management Organisation), jakož i s vyčleňováním finančních prostředků na úhradu příspěvku ČR z kapitoly MO ČR a zmocnila tehdejšího ministra obrany k zahájení příslušných jednání. V roce 2004 byla jednání přerušena s tím, že proces bude uzavřen po roce 2008. Důvodem byly nevýhodné podmínky pro přistoupení do programu, které byly ČR předloženy, a souběh několika strategických, finančně náročných projektů, které MO ČR plánovalo realizovat. V říjnu 2007 přichází na Ministerstvo obrany ČR dopis, ve kterém je ČR požádána o obnovení dialogu o možném zapojení do programu NAEW&C. V této souvislosti je ustanoven pracovní a řídící tým jak pro zpracování patřičné dokumentace, tak pro jednání s představiteli NAPMO. Poté proběhlo několik zasedání na různých pracovních úrovních. Dokončení vyjednávání se předpokládá v průběhu roku 2009 a možný termín zapojení ČR do programu NAEW&C v roce 2010. Představujeme nového vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě admirála Jamese G. Stavridise FANDA moderních technologií Areport r e o rt 20/2009 09 To, že mu už v tuzemsku přidělili pomyslný titul prvního českého pilota AWACSu, bere s nadhledem. Ještě v kokpitu E-3A nepracuji. Věřím však, že to vyjde a splní se mi veliké přání. Jsem strašně rád za tuto možnost, avšak zároveň si uvědomuji svůj obrovský závazek. Musím dokázat, že na tuto prestižní leteckou činnost doopravdy mám. Čeští letci doposud nikdy v historii tímto způsobem v aliančních službách nepůsobili. Udělám maximum pro to, abych uspěl, konstatuje Milan Vojáček. Text: Vladimír MAREK Foto: MO USA a www.nato.int Počátkem července vystřídal ve funkci vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) generála Bantze J. Craddocka admirál James G. Stavridis. Od roku 1951, kdy je tato funkce obsazována, se jedná již o šestnáctého Američana. Poprvé v historii stojí ale v čele sil NATO v Evropě námořní admirál. Admirál Stavridis se narodil v roce 1955 na Floridě. Má řecké předky, kteří se do USA přistěhovali v roce 1910 ze současného území Turecka. V roce 1976 absolvoval námořní akademii US Naval Academy v Annapolis. Sloužil a velel na celé řadě námořních plavidel. Zúčastnil se operací na Haiti, v Bosně a Hercegovině a v Perském zálivu. V polovině osmdesátých let minulého století získal doktorát z mezinárodních vztahů. Jako jeden z nejlepších studentů dostal cenu Gullion. V roce 1992 absolvoval National War College. Později byl poradcem bývalého ministra obrany Donalda Rumsfelda. Od roku 2006 velel Jižnímu velitelství amerických ozbrojených sil v Miami, které řídí operace v oblasti Střední a Jižní Ameriky. James Stavridis je ženatý, s manželkou Laurou má dvě dcery, Christinu a Julii. Je dobře jazykově vybaven. Kromě mateřské angličtiny ovládá francouzštinu, španělštinu a portugalštinu. Fandí moderním technologiím, je příznivcem sociálních sítí typu facebook. Ve své nové funkci si stanovil tři hlavní body, na které se zaměří. Na prvním místě je samozřejmě Afghánistán. K řešení problémů v této zemi hodlá využít svých bohatých zkušeností z Kolumbie. Dále to jsou vztahy s Ruskem a poslední oblastí je budoucnost NATO. Ve funkci vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě je zodpovědný za Vojenský výbor NATO a za celkové směřování a provádění aliančních vojenských operací. Jsem šťastný, že mohu převzít tuto službu. Vím ale, že ji nepřebírám sám. Se mnou je tady dalších sedmdesát tisíc kolegů, vojáků i civilistů, na třech světadílech, od zalidněných rovin a pobřeží Evropy po modré vody Středozemního moře, od vysokohorských průsmyků Afghánistánu po vzdálený polární kruh, prohlásil Stavridis u příležitosti uvedení do funkce. Vzdávám čest vaší práci a budu pokračovat v posilování pilířů našeho transatlantického mostu. To je můj úkol a já udělám, co bude v mých silách. 8 9

MISE Osmkrát ALFA Patnáct minut. Časová norma pro vzlet dvojice českých hotovostních letounů JAS-39C Gripen z litevského letiště v Šiauliai, která v rámci aliančního systému integrované protivzdušné obrany NATINADS od května do září střežila vzdušný prostor nad Estonskem, Lotyšskem a Litvou. Začátek alfy oznamuje ječivý zvuk sirény. Prvotní činnost pilotů spočívá v oblékání. Nejprve si nazouvají boty, poté na sebe berou tzv. anti-g kalhoty, po nich vestu a přilbu. Tři minuty z předepsaného limitu ke vzletu hotovosti jsou pryč. Oba rychle sahají po dvou kazetách, na nichž jsou nahrána, respektive se budou nahrávat potřebná data, a kvapem vybíhají z budovy s nápisem QRA (Quick Reaction Alert) k vozidlu, jež Premiéra prvního kontingentu Armády ČR v misi Baltic Air Policing dopadla na výbornou Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Marie KŘÍŽOVÁ a pplk. David SCHREIER Při vší úctě ke všem předešlým misím Armády České republiky byl Baltic Air Policing v Pobaltí výjimečný. Nejenže šlo o premiérové nasazení taktického letectva vzdušných sil AČR v zahraničí, při němž za čtyři měsíce hotovostní piloti čáslavské 211. taktické letky nalétali 404 letových hodin, ale osmkrát je zvedla alfa neboli signál A-scramble, což byl stejný počet ostrých vzletů jako u všech předcházejících devatenácti kontingentů ze třinácti států. je má přepravit na nedalekou stojánku letadel. Chvíli předtím už stejným směrem vyrazili technici a mechanici od obou JAS-39C. Společně s řidiči tahačů vytahují stroje z úlů a otevírají překryt kabiny. To už piloti vyskakují z auta a sprintují k érům. Vedoucí, podplukovník Miroslav Kopáček, k letounu s trupovým číslem 9241, jeho dvojka, kapitán Pavel Štrůbl, k 9238. Založí média do gripenů a zahajují proces spouštění s předepsanou kontrolou všech systémů na palubě. Před odjezdem z prostoru hotovosti se kontaktují s řídicí věží a žádají o povolení ke startu. Vzlet povolen z dráhy tři dva, točte do kurzu tři sta šedesát stupňů, stoupejte na hladinu dvě stě, dostávají pokyn. Necelých čtrnáct minut od vyhlášení signálu Alfa-scramble ze Spojeného střediska řízení leteckých operací (CAOC 2) dislokovaného ve Spolkové republice Německo dvojice gripenů postupně startuje ze vzletové a přistávací dráhy. Zkušenosti z Pobaltí Mít alfu je pro každého hotovostního pilota prestižní záležitostí. Jako první z kontingentu AČR v Pobaltí ji na vlastní kůži zažila dvojice major Roman Svoboda a nadporučík Jiří Čermák, když jedenadvacátý květnový den odstartovala k malému civilnímu vrtulovému letounu s německou imatrikulací. Poté se s ostrými vzlety jakoby roztrhl pytel. V následujících třech měsících absolvovali profesionálové Armády ČR takových zkoušek ještě dalších sedm. Během svého dvouměsíčního nasazení v Pobaltí jsem měl alfu dvakrát, konstatuje pplk. Kopáček a upřesňuje: Poprvé bylo naším úkolem provést vizuální identifikaci cíle. Zjistili jsme, že se jedná o průzkumný letoun ruských vzdušných sil. V prvním případě jsme zájmový objekt sledovali ze zadní polosféry zhruba deset minut a poté si jej převzala švédská hotovost. Při druhé A-scramble se cíl nacházel zhruba ve vzdálenosti sto devadesáti mil. Dostali jsme povolení letět k němu nadzvukovou rychlostí. Po zahlášení všech požadovaných informací na nadřízený stupeň a zdokumentování sledovaného letounu jsme se vrátili zpět na základnu. Obdobnou zkušenost za sebou mají také major Martin Nezbeda a kapitán Jaroslav Tomaňa, kteří ostře vzlétli do vzdušného prostoru nad mezinárodními vodami Baltského moře. Šlo o vojenský letoun mířící do kaliningradské oblasti. Jelikož jeho osádka nekomunikovala stanoveným způsobem, CAOC nás na něj zvedl. Po zhruba půlhodinovém monitoringu jsme se od něho odpoutali a on pokračoval po svojí trase dál, upřesňuje kpt. Tomaňa. O pár dnů později testoval hotovostní piloty z 211. taktické letky civilní letoun s imatrikulačními znaky ruské letecké společnosti. Po přiblížení se k cíli nám bylo jasné, o co tady jde. Takové typy antén civilní stroje nemají, usmívá se mjr. Nezbeda. Není sporu o tom, že pomyslných osm zářezů do pažby přineslo čáslavským stíhačům další zkušenosti. I když máme v hotovostním systému NATINADS už něco za sebou, A-scramble je vždy výjimečný prožitek. Zpočátku vůbec nevíte, kvůli čemu a na koho jdete. Tyto 10 11

MISE ROZHOVOR informace dostaneme až po vzletu od naváděcího stanoviště, vysvětlují piloti shodně a dodávají: Od zaznění sirény ke vzletu je v tom adrenalin. Všechny vaše pocity jdou v tu chvíli stranou, neboť je to o spěchu a zvládnutí patnáctiminutové normy. Když už sedíte v letadle a nějakou tu minutu míříte k cíli, přichází čas, abyste se vydýchali a zklidnili. S maximální koncentrací a přesně stanovenými postupy plníte úkol. Pobaltí nám dalo hodně pozitiv. Kromě toho, že jsme si mohli vyzkoušet další technické a letové schopnosti gripenů, byli jsme konfrontováni s leteckou technikou, kterou v tuzemsku zcela určitě nepotkáme. Zvláštní kapitolou našeho působení byly lety nad mořskou hladinou, častokrát na malých výškách anebo nadzvukovou rychlostí. Nekonečná vodní hladina vzbuzuje respekt. Jde však o důležitou součást našeho výcviku, při níž mimo jiné odbouráváte jisté psychické bariéry. Nesmazatelná stopa Čechů a gripenů Ohlédnutí za misí v Pobaltí je pro jejího velitele majora Jaroslava Míku velice příjemné. Prokázali jsme naši připravenost a profesionalitu. Osm ostrých vzletů, vždy se splněním časové normy, je toho jasným důkazem, pochvaluje si a pokračuje: Z naší strany nešlo v žádném případě o nějaké harašení se zbraněmi. Vyslali jsme jasný signál, že vzdušný prostor NATO je nedotknutelný. Major Míka spatřuje veliké pozitivum mise Baltic Air Policing také v nárůstu sebevědomí svých podřízených u 211. taktické letky. Společný úspěch kolektiv stmeloval. Nebylo třeba nic zvláštního nařizovat. Všichni táhli za jeden provaz a dali do toho maximum. Na lidech byla každá úspěšná alfa okamžitě znát. Rivalita mezi jednotlivými směnami zvyšovala výkonnost kontingentu, říká zkušený vojenský pilot a vyznává se z osobního zážitku: Před Litvou jsem na mezinárodních cvičeních občas pociťoval, že jsme pořád jakýmisi nováčky v NATO a k rovnocennosti s podstatně většími letectvy nám něco málo chybí. Mise v Pobaltí nás posunula o hodně vpřed. Vnímám respekt a uznání od aliančních kolegů. Na tom má svůj podíl i letoun čtvrté generace JAS-39 Gripen, který tady potvrdil svoje kvality, konstatuje na závěr mjr. J. Míka. Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Marie KŘÍŽOVÁ, Radko JANATA a http://ec.europa.eu Po rozhovoru s vojenským představitelem České republiky pro NATO a EU generálporučíkem Jaroslavem Kolkusem (AR č. 17) jsme ještě jednou nahlédli do zákulisí mezinárodně významných jednání, která probíhala během půlročního předsednictví ČR v Radě Evropské unie. Informace z první ruky nám sdělil zástupce vojenského představitele ČR při EU brigádní generál Petr Pavel (na snímku uprostřed). Areport r o rt 20/2009 2 09 DESPEKT se změnil V RESPEKT Nemálo profesionálů Armády ČR spojuje jméno generála Pavla spíše s nasazením v mezinárodní operaci než se sezením v bruselské unijní kanceláři. Proč takový obrat z bojovníka na úředníka? Od mého posledního operačního nasazení uteklo už několik roků. S nadsázkou řečeno, v současné době jsem spíše kancelářským bojovníkem. Nepopírám, že mám blízko k reálnému vojenskému dění, ale i stávající služební zařazení při Evropské unii je po profesní stránce velkým přínosem. V čem konkrétně? Od samého začátku to vnímám jako optimální možnost něčemu novému se naučit. Při prvním oznámení, že právě já budu zástupcem vojenského představitele České republiky při Evropské unii, jsem nebyl zrovna dvakrát nadšený, neboť jako většina populace jsem trpěl určitým despektem k reálným možnostem EU. Postupem času jsem názor změnil a dnes konstatuji, že to není až tak nezajímavá příležitost být v blízkosti závažných rozhodnutí. Despekt se změnil v respekt. Navíc jako voják do té doby výlučně spjatý s NATO jsem se částečně naučil pokoře. Proč? Jiné zaměření EU mi ukázalo, že pro veřejnost není armáda jediným To, že jsem u tvoření klíčových unijních rozhodnutí o obraně, mě posouvá profesně vpřed, říká brigádní generál Petr Pavel 12 13

ROZHOVOR ROZHOVOR centrem pozornosti, jak si někteří výše postavení profesionálové často myslí. Existují totiž i jiné problémy, například rybolovné kvóty, dopravní infrastruktura, dostupnost lékařské péče nebo dotace zemědělcům. Nějaká bezpečnost lidi začne pálit, až se jich bezprostředně dotkne. Posuzujme realitu komplexněji. mít povědomí o kroku druhém. Ať zastoupené vojenské a civilní subjekty na krizovém území spolu vzájemně komunikují a efektivně spolupracují. V EU se na této prioritě intenzivně pracuje. Vzniká společné ředitelství pro civilně-vojenské plánování na strategické úrovni, začínají společné programy výcviku do misí pro vojáky při jednáních k tomu, že narazíte na problém. Při bližším projednání však někdy zjistíte, že se jedná o pseudoproblém. Přítomným zástupcům jde de facto o společnou věc, akorát si ji každý vykládal trochu jinak. Stačí si spolu sednout, objasnit si detaily, upravit textovou podobu a výsledek je na stole. Existuje nějaký univerzální návod, jak dosáhnout konsensu? Záleží na projednávané tematice. Jestliže je daná oblast v obecném zájmu všech přítomných, zpravidla bývá text navržen během jednoho jednání. Výjimkou však nejsou desítky hodin strávených hledáním shodného postoje. To je v případech, kdy dochází že na pracovním jednání zablokují schválení projednávaných dokumentů. Z vašich slov lze mimo jiné nabýt dojmu, že preferujete urychlení spolupráce mezi EU a NATO. Souhlasíte? Samozřejmě že ano. Vždyť hovoříme o jedné z klíčových oblastí, na kterou bylo české předsednictví zaměřeno. Intenzivnější spolupráce mezi EU a NATO nepochybně povede k efektivnějšímu řešení otázek v bezpečnostní a obranné politice obou organizací. Evropská unie má k dispozici řadu unikátních nástrojů pro řešení krizí, kterými Severoatlantická aliance nedisponuje. Jestliže se kdekoliv ve světě plánuje operace, pak by už od samého začátku měla mít charakter civilně-vojenský, přičemž jejich poměr by se měnil podle bezpečnostní situace v dané zemi. Při realizaci jednoho kroku již musíme a civilní zaměstnance, konzultují se metodiky v oblastech tvorby vojenských koncepcí, vojenských a civilních operací a obranného plánování. V této souvislosti podotýkám, že v současnosti probíhá pod velením EU čtrnáct civilních a dvě vojenské operace. Pane generále, vy osobně, jakož i další členové Stálé delegace České republiky při NATO a EU, absolvujete desítky jednání. Přiblížíte nám jejich zákulisí? Bez trpělivosti a konsensu nepostoupíte vpřed. EU lze přirovnat k letadlové lodi s velkou setrvačností kurzu. Pokus o změnu se nikdy neprojeví hned. Mnohdy, vzhledem k odlišným národním zájmům, dochází Chcete tím říct, že vůbec není třeba ostrých loktů? Až tak idylické to samozřejmě není. Plamínek na střeše se objeví vždy, když některý reprezentant sedmadvacítky začne nabývat dojmu, že by mohlo to či ono rozhodnutí omezit dosavadní vliv jeho země na projednávanou tematiku. A protože v Evropské unii je většina otázek, v oblasti obrany téměř všechny, založena na principu jednomyslnosti, musí se dojít ke shodě. Když ne, problematika se postupuje vyšší úrovni. Není-li vyřešena v odborné rovině, jedná se o ní v politických kruzích. Než dojde dokument do finále, je několikanásobně konzultován, a jeho výsledná podoba je tudíž optimálním kompromisem pro všech sedmadvacet zemí Evropské unie. k názorovým rozdílům, případně neshodám. Potom při formulaci stanovisek skutečně záleží na každém slovíčku. To musíte vážit jakoby na lékárnických vahách a zpracovat tak, aby přesně zapadlo do mozaiky. Ani tak nemáte ještě vyhráno. Uvedu příklad. Dva týdny připravujete pětistránkový text, na jehož znění se během dopoledního jednání všichni reprezentanti shodnou. Přijde čas oběda, který někteří ze zúčastněných využijí ke konzultaci se svými představenými v hlavních městech. Ti častokrát doporučí změny, nebo dokonce vydají zamítavé stanovisko. Dokument se začíná bortit a vše se vrací na začátek. K fatální situaci však nedojde. Nakonec převáží vědomí určité kolektivní zodpovědnosti. Členské státy Evropské unie velice zřídka zaujmou pozici, Není příliš zdlouhavé projednávání důležitých unijních dokumentů kontraproduktivní? Pravdou je, že záběr Evropské unie z hlediska spektra jejích činností je velmi široký a vzhledem k počtu členů vyžaduje adekvátní časové normy. Jakkoliv mohou navenek vypadat jako neúměrně zdlouhavé, jednu výhodu přece jen mají. Ve schvalovacím procesu se odstraní veškeré rozpory a finální podoba dokumentu se stává kolektivním dílem. Nelze se vás s odstupem času nezeptat na vnímání českého předsednictví Radě Evropské unie? Ohlasy, s nimiž jsem se osobně setkal, byly veskrze pozitivní. Na základě všech hodnotících kritérií, v oblasti odpovědnosti vojenského úseku, bychom si mohli s klidným svědomím dát jedničku. Dominovala týmová práce a každý z profesionálů tady v Bruselu odvedl maximum možného. To říkám se vší zodpovědností. 14 15

VÝCVIK Teroristé i antrax Jaroslav Honegr, ředitel Ústředního vojenského veterinárního ústavu Hlučín. Vojenští veterináři ve spolupráci s lékaři Státní veterinární správy ČR a IZS Jihočeského kraje si vyzkoušeli v praxi všechny postupy jako při ostré akci. Skotu se odebíraly vzorky na SLAK a antrax v izolačních oděvech, které jsou vybaveny i dýchacími přístroji. Antrax se šíří sporami, a pokud není dostatečná ochrana, lehce pronikají do lidského organismu a způsobují smrt. Naši odborníci jsou v případě většího zásahu vybaveni i ubytovacím a hygienickým zařízením pro několikadenní pobyt, aby nemuseli opustit ohnisko nákazy, vysvětluje dále plk. Honegr. Důležitý je nácvik všech postupů, včetně opuštění ohroženého prostoru. Do místa nákazy se v podstatě dostane kdekdo, ale opustit ho už není tak jednoduché. Pro kolegy ze Státní veterinární správy je cenné to, že si mohou nacvičit odběry na živých zvířatech, a pro nás je důležité vyzkoušet si zejména komunikaci a spolupráci s integrovaným záchranným systémem jako při skutečném vypuknutí nákazy, dodává Jaroslav Honegr. Kocián, velitel sil podpory. Cenné je pro nás to, že dochází k vycvičení vojáků na konkrétní akce a že můžeme veřejnosti ukázat, že Armáda ČR si udržela schopnost pomoci obyvatelstvu i při nevojenském ohrožení a umí komunikovat i s ostatními složkami integrovaného záchranného systému. Cíl cvičení, prověřit sladění armády a integrovaného záchranného systému, byl splněn, posoudil průběh cvičení i generál Vlastimil Picek. Ocenil přitom úlohu a připravenost příslušníků aktivních záloh a uvedl, že bude iniciovat jednání o zlepšení legislativních podmínek, které by usnadnily větší zapojení vojenských nadšenců do jednotek AZ, jejichž naplněnost je dnes jen kolem 50 procent. Na likvidaci nebezpečných nákaz a řešení podobných krizových situací jsou armáda, hasiči, veterináři a další složky IZS připraveni, zkonstatoval na závěr a poděkoval všem účastníkům cvičení za profesionálně odvedenou práci. Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA Teroristický útok, požár skladu pohonných hmot, hrozba biologických zbraní, ale i možná nákaza hospodářských zvířat nebezpečným virem. To jsou jen některé situace, jež se nás, bohužel, už také týkají. Armáda České republiky proto spolu s jednotkami integrovaného záchranného systému (IZS) nacvičovala detaily případného zásahu. Největší velitelsko-štábní cvičení Boleslavská hradba 2009, jehož příprava trvala téměř rok, vyvrcholilo 9. září třetím dnem ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. O připravenosti Armády ČR a ostatních zainteresovaných složek se přesvědčil spolu s představiteli Ministerstva zemědělství ČR a Hasičského záchranného sboru i náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek. Teroristé zneškodněni, ale Malá skupinka teroristů ukrytá v trávě čeká na svou příležitost. Ke kontrolně-propouštěcímu místu, za nímž střeží jednotky aktivních záloh nádrže pohonných hmot, přijíždí auto. Nezbytná kontrola dokladů, služební pes nachází zbraň. Náhle ale přichází střelba, křik a útok, který se nedaří odrazit. Velitel proto žádá o leteckou podporu. Vzápětí zasahují dva vrtulníky Mi-24. Teroristé jsou zneškodněni, akce však graduje požárem nádrže pohonných hmot a zraněním vojáků. Přichází tak chvíle, kdy svou připravenost demonstrují hasiči a mobilní chirurgický tým, včetně leteckého transportu raněného. To je jen malá ukázka modelové situace, kterou nacvičovaly síly podpory Armády ČR na protitankové střelnici Javoří. Mezi cvičícími byli i příslušníci aktivních záloh KVV Brno. Dokázali jsme, že nejsme,popelkou této armády, ale plnohodnotnou složkou, která může být nasazena i v bojových složkách, hodnotí účast záložníků kapitán v z. František Trávníček, velitel pěší roty Plk. Františka Kopuletého AZ KVV Brno. Je to pro nás obrovská zkušenost. K nácviku podobných situací se jen tak nedostaneme, potvrzuje slova velitele podpraporčík v z. Vladimír Široký, velitel první čety, která zajišťovala kontrolně-propouštěcí místo. V hlavní roli antrax a SLAK Součástí cvičení byla i epizoda Nákaza, jež proběhla na farmě Vojenských lesů a statků Květušín. Slintavka a kulhavka (SLAK) nebo nejúčinnější biologická zbraň sněť slezinná (antrax) jsou totiž pro stát velkou hrozbou. Pokud se objeví byť jen jediné ohnisko nákazy slintavky a kulhavky, má to pro stát nedozírné hospodářské dopady, říká plukovník Profesionální práce Je to především cvičení. V rámci něj musí být prověřeno, zda všechny složky, které v případě nějaké takové události, ať je to nebezpečná nákaza nebo teroristický útok, jsou schopny spolu komunikovat a reagovat na vzniklou situaci, hodnotí skončené cvičení brigádní generál Jaroslav 16 17

IZS IZS Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Nebyl to vůbec hezký pohled. Těžká dopravní nehoda dvou autobusů, čtyř osobních automobilů a motocyklu v centru Příbrami. Desítky zraněných osob. Naštěstí šlo o simulovanou akci v rámci mezinárodního součinnostního cvičení záchranných složek Rescue Patrol 2009. Rescue Patrol 2009 může desítkám přihlížejících zvědavců jevit jako chaotická situace, vše je pečlivě koordinováno. Realistické zobrazení poranění, včetně nevyzpytatelných reakcí postižených cestujících v šoku, podrobuje zasahující záchranáře nelehké zkoušce. Po dvanácti minutách od příjezdu k tragédii jsou první zranění odváženi do zdravotnických zařízení v Příbrami a okolí. Za necelou půlhodinu záchranné práce končí. Jeho hlavní aktéři jsou odměněni potleskem na otevřené scéně. Armáda České republiky je pravidelným účastníkem tohoto cvičení. V roce 2004 tady premiérově zasahovali příslušníci olomouckého 156. záchranného praporu, v současnosti jsou do cvičení Rescue Patrol nasazování příslušníci odsunových družstev z 6. polní nemocnice a lezci ze samostatné záchranné roty Olomouc, říká poručík Květoslav Pašek, který je zároveň hlavním komisařem RP 2009. Stejně jako jeho resortní kolega poručík Petr Motlíček si pochvaluje jak obtížnost dílčích epizod, Profesionálové Armády ČR se podíleli na záchraně osob ze sjezdovky, výletní lodě a podzemních štol Rescue Patrol, jež je zaměřeno především na řešení mimořádných událostí s hromadným výskytem poraněných osob, se svými extrémními nároky na fyzickou a psychickou zdatnost účastníků řadí k nejnáročnějším cvičením tohoto formátu pořádaným na území České republiky. Letošní ročník (8. až 12. září) byl již desátým v pořadí a opětovně jej pořádali záchranáři z České Kamenice a hasiči města Příbram. Kromě nich se akce dále zúčastnili specialisté základních složek integrovaného záchranného systému ČR, příslušníci Armády ČR, záchranné týmy ze zahraničí a dobrovolné organizace věnující se předlékařské první pomoci. Potlesk za záchranu Je pár minut před druhou hodinou, když se na místo autonehody v příbramské ulici Legionářů začínají sjíždět záchranné složky. Nejprve šestice zásahových vozidel Hasičského záchranného sboru, po nich sanitní landrovery z olomoucké šesté polní nemocnice, vyprošťovací technika a speciální vozidlo T.O.R. Rescue záchranářů ze Slovenska. Je proveden bleskový průzkum místa hromadného neštěstí a velitel zásahu rozdělí jednotlivé týmy podle jejich odbornosti do postižených lokalit. Přestože se to tak komplexnost cvičení. Patnáct hodin denně, čtyři dny v kuse jedete na maximum. Tady nejde o metodické nácviky záchranných prací, ale o konfrontaci s obtížnou realitou. Dalším pozitivem jsou teoretické přípravy s odbornými přednáškami zakončenými diskusí, konstatuje. Por. Motlíček k tomu dodává: Pro nás je to jeden z vrcholů výcviku. V de facto reálných krizových situacích si ověřujeme, na co doopravdy máme. Získáme nové zkušenosti, které nás profesně posouvají o veliký kus dál. Například při povodních jsme řadu z nich využili. Přínosem je také posilování psychické odolnosti. Hodnověrnost dění v kombinaci s narůstající únavou je užitečným ověřením naší způsobilosti. Oba olomoučtí vojenští specialisté dobře vědí, o čem mluví. Rozmanitost havárií totiž nemá hranic. Posuďte sami například záchrana osob na sjezdovce, dohledání zraněných při sesuvu budovy, evakuace z výletní lodi, záchranné práce po větrné smršti nebo po sérii otřesů ve štolách pod Příbramí. Bezmála třicet příslušníků Armády ČR při nich absolvovalo několikeré prověření. Výsledek? Obstáli se ctí. 18 19

AKTIVNÍ ZÁLOHY AKTIVNÍ ZÁLOHY Přesvědčili se o tom i příslušníci jednotky aktivních záloh Velitelství Vojenské policie Tábor při zářijovém týdenním cvičení ve výcvikovém prostoru v areálu bechyňských kasáren. Po nahlédnutí do programu totiž nebylo možné, aby se všechno dalo zvládnout během pracovního týdne. Ledaže by výcvik probíhal od rána do večera, někdy i v noci. Snažili jsme se připravit vše tak, abyste prošli průřezem našich důležitých činností, řekl jim v úvodu kapitán Václav Paletář, náčelník skupiny dopravní a pořádkové služby Velitelství Vojenské policie Tábor. Hned po ubytování následoval obvyklý kolotoč. Fasování výstroje a výzbroje, nezbytná zdravotní prohlídka a pak už to jede jako na drátkách. Ještě téhož dne se začalo s teoretickou přípravou v učebně. Bezpečnostní směrnice, právo a předpisy se drilovaly až do večera. Další dny následoval nácvik sebeobrany a boje zblízka, střelecká příprava, policejní taktika, nezbytná teoretická příprava Hostage Situation (záchrana rukojmích) a řidičská a spojovací příprava. Ve středu záložníky čekal bechyňský most a 50 metrů prázdnoty pod nohama. Hneš se a uříznu ti hlavu Lahůdkou, na kterou se těšili zejména ti, co akci připravovali, byla praktická část Hostage Situation. Samotní aktéři skutečně do poslední chvíle netušili, co se na ně chystá. Kontrola terénu vodárny automobilovou hlídkou byla jen maskovacím manévrem. Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA a archiv jednotky AZ VelVP Tábor K tomu, aby se člověk dobrovolně začlenil do jednotky aktivních záloh Vojenské policie, musí být už notná dávka odvahy. Při pravidelných cvičeních si totiž mnozí z nich sáhnou až na dno svých fyzických, ale zejména psychických sil. JEDENÁCT statečných Skupina záložníků byla rozdělena na tři části. Přijíždí první hlídka. Přepadení posádky auta přichází jako blesk z čistého nebe. Řidič skončí s pistolí u hlavy, ostatní nekladou odpor a s pytli na hlavách jsou vyvlečeni z vozidla. Jen tma a křik protivníků, rány a kopance létají nejen vzduchem. Neohrozit sebe, ale ani ostatní neuváženým chováním. Přežít, to je to nejdůležitější! naskakuje automaticky v mysli přepadených základní poučka nadpraporčíka Romana Vargy z pohotovostního oddělení VP, který je teoreticky připravoval na tuto část výcviku. Ruce pevně svázané lepicí páskou, vláčení těla za autem, neustálý řev, slovní ponižování i údery. Žádné jako, všechno natvrdo. Jak jinak nacvičit situace, které mohou zachránit život? Jedině tak, že si je prožijete. Se vším všudy. Ale to stále ještě není konec. Hneš se a uříznu ti hlavu, křičí jeden z přepadové skupiny a doplňuje svoje slova kopanci. To bylo jen varování, příště dopadnete hůř. S těmito slovy mizí ozbrojená bojůvka v lese. Než se přepadení odhodlají zbavit pout, nějakou chvíli to trvá. Nevědí, co se kolem nich děje. Nastává ticho a přichází úleva. Nikdo tu už není. Osvobodit se z pout. Jeden pomáhá druhému. Teď jen zkontrolovat auto, zda tam není nálož, a odjet do bezpečí. Všechny jejich úkony bedlivě sleduje nadpraporčík Varga. Klíčky, kde jen jsou klíčky od auta? Vzali mi je a odhodili do lesa, vzpomíná si řidič. Sundali mi na chvíli pytel z hlavy, abych viděl, kam je odhodí. Trojice se vydává zpět do lesa hledat klíčky. Stop! Mina! křičí jeden z nich. V tu chvíli nadpraporčík Varga končí akci. Uspěli jste ve zkoušce. Kdybyste šli dál, všichni byste byli mrtví. Podobnou akci s malými obměnami si prožily i další dvě skupiny. Dostali jsme zabrat Naše jednotka má celkem 20 osob. Tady v Bechyni se cvičení zúčastnilo 11 členů, říká major v záloze Arnošt Líbezný, velitel jednotky aktivních záloh Vojenské policie Tábor. Cvičení bylo velmi dobře připravené, dostali jsme pěkně zabrat. Každý den tu byl pro mě zajímavý. Od rána do večera nemáme ani chvilku oddechu. Dnes nás ještě čeká noční přežití v lese, hodnotí průběh cvičení praporčík v z. Ivo Pour, jeden z odvážné jedenáctky. U aktivních záloh jsem od roku 2004, doplňuje poručík v z. Stanislav Krčmář, který v civilu působí jako manažer na Masarykově univerzitě v Brně. Už třetím rokem jsem tady u AZ VP v Táboře. Je to prostě zážitek, adrenalin se hromadí v krvi a situace, které tu nacvičujeme, jsou k nezaplacení. Člověk je může využít i v praktickém životě. Já jsem s výsledky výcviku spokojen, říká při konečném vyhodnocení kapitán Václav Paletář. Smyslem je zejména to, abyste byli připraveni k výkonu služby s kolegy z Vojenské policie a abyste se v případě potřeby mohli plnohodnotně začlenit do jejich řad. 20 21

VÝCVIK praporu se pak bude optimalizovat celý koncept tohoto prvku zpravodajského zabezpečení. Během cvičení brigády Ghost Hunters 2010 ve výcvikovém prostoru Dva kroky vpřed Text: plk. gšt. Petr MILČICKÝ a kpt. Petr ŠILER Foto: archiv 53. bpseb V první polovině září se ve výcvikovém prostoru Libavá uskutečnilo odborně- -taktické cvičení spojovacích jednotek brigádního úkolového uskupení na bázi 7. mechanizované brigády Thunderstorm 2009 (Bouře 2009). Zapojili se do něho také příslušníci spojovacích odborností 532. praporu elektronického boje (532. preb) a velitelství 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje (53. bpseb). K hlavním tématům cvičení patřilo zabezpečení a prověření komunikační a informační infrastruktury, mobilních míst velení a zkušební výstavba mobilního místa velení nového zpravodajského prvku Intelligence, Surveillance and Reconnaissance (ISR). Opavští informatici měli také prověřit kompletní technickou podporu zabezpečení uvedeného prvku. Ta mimo jiné zahrnovala simulaci utajené lokální sítě LAN (Local Area Network) a na ní zajištění automatizovaného systému velení a řízení, využití přenosu hlasu digitální technologií, internetové připojení a v neposlední řadě provoz videokonference v reálném čase, vysvětluje zástupce náčelníka oddělení KIS brigády nadporučík Vít Knapek. Pro uvedenou činnost byla využita mobilní přístupová provozovna MPP40, vojenská štábní vozidla VŠV-2 a VŠV-3 a vozidlo velitele R7pM1. Zkouška nových technologií a prověrka schopnosti jejich využití Zástupce náčelníka oddělení KIS 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje nadporučík Vít Knapek příslušníky spojovacích odborností praporu a brigády dopadla na výbornou. Veškerá požadovaná technologická podpora informačního toku byla zajištěna po celý průběh cvičení. Zabezpečení technologické podpory prvku ISR však bylo jen jakýmsi nezbytně nutným přípravným testem. Brigáda pasivních systémů a elektronického boje sice nasazuje ze svého velitelství vojáky do různých úkolových uskupení, ale jinak je vedena jako nenasaditelná. Nemá tedy k dispozici síly ani prostředky k plnění úkolů, které by mohla, nebo dokonce měla principiálně zastřešovat. Aby si mohla funkčnost velitelstvím brigády navrhovaného systémového řešení vyzkoušet, byla nucena si většinu materiálu zapůjčit. Nyní budou následovat další dva kroky, které se pokusí v praktické rovině předstihnout možné teoretické modely řešení problematiky ISR v oblasti zpravodajského zabezpečení operací. Svým způsobem se jedná o prevenci proti dětským nemocem, například technického charakteru. Typickým příkladem z minulosti byla neexistence utajovaného spojení pro rotu elektronického boje v brigádním úkolovém uskupení. Prvním krokem je velitelsko-štábní cvičení na mapách Ghost Hunters 2009 (Lovci duchů 2009) s rozvinutím prostředků v kasárnách, jež se bude konat v listopadu. Má prověřit vhodnost opavskou brigádou navrhované varianty architektury prvku ISR a popsat vnitřní i vnější informační toky. Ve spolupráci se štábem 7. mechanizované brigády a 102. průzkumného Libavá na jaře příštího roku bude testováno operační nasazení prvku ISR. Při plnění standardních bojových úkolů již zmíněnými vybranými jednotkami pozemních sil se tak v praxi otestuje koncepce ISR, ke které se letos v říjnu uskuteční konference na půdě Univerzity obrany v Brně. Koncem roku 2010 se předpokládá zasazení prvního komplexně řešeného systému elektronického boje do sestavy uskupení v zahraničních misích. Pro jeho snadnou implementaci tedy nyní zazněl povel: Elektronici, dva kroky vpřed! 22 23

KYNOLOGIE Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jana KROHOVÁ Sedni! Lehni! Vpřed! Obyčejné povely pro psa. V armádní kynologii jde však o víc než o běžný výcvik. Je to tvrdá příprava na ostrá nasazení, ať už na území České republiky nebo v zahraničních misích. Psím šampionem fakta Celkové pořadí: 1. nrtm. Tomáš Novák, Argo (HS Praha), 2. prap. Stanislav Doležal, Bodie (VelVP Stará Boleslav), 3. nrtm. Martin Vlček, Steel (VelVP Stará Boleslav) Všeobecný výcvik: 1. rtm. Michal Tiler, Asta (21. ztl Čáclav), 2. nrtm. Karel Doležal, Erny (VelVP Olomouc), 3. rtn. Roman Martynek, Donáto (VetZ Chotyně) Pachové práce: 1. nrtm. Tomáš Novák, Argo, 2. rtn. Pavel Petr, Kimbo (4. brn Žatec), 3. rtm. Michal Tiler, Asta (21. ztl Čáclav) Obrana a strážní služba: 1. nrtm. Martin Vlček, Steel, 2. nrtm. Tomáš Novák, Argo, 3. rtm. Jiří Ernekr, Cirus (24. zdl Kbely) Vševojsková příprava: 1. rtn. Pavel Petr, Kimbo, 2. rtn. Petr Novotný, Reno (VetZ Chotyně), 3. pprap. Robin Dočekal, Bak (VelVP Olomouc) Nejlepší psovod a pes VeSPod: 1. rtn. Roman Martynek, Donáto, 2. rtn. Petr Novotný, Reno, 3. rtm. Filip Rozum, Berry (ZM Týniště nad Orlicí) Nejlepší psovod a pes VeSpS: 1. rtm. Jiří Ernekr, Cirus, 2. rtn. Pavel Petr, Kimbo, 3. rtn. Petr Fojtík, Ory (72. mpr Přáslavice) Po vyhodnocení výsledků se stal absolutním vítězem nadrotmistr Tomáš Novák se svým psem Argem z Hradní stráže (HS). Je to pro mě obrovské překvapení, že v tak nabité konkurenci jsme první. Arga mám zhruba dva roky. Myslím, že vůbec netuší, co se tu děje. Atmosféru soutěže nasává poprvé. Je to pro nás obrovský závazek a hlavně motivace do budoucna, abychom neusnuli na vavřínech a dali do výcviku ještě víc. Mimochodem, na začátku jsem mu slíbil kilo šunky, tak budu muset dostát svému slovu. Druhé a třetí místo obsadili zástupci Velitelství Vojenské policie (VelVP) Stará Boleslav, praporčík Stanislav Doležal se psem Bodiem a nadrotmistr Martin Vlček se Steelem. Výběr disciplín byl zaměřen skutečně na výkon naší služby, svěřuje se Martin Vlček. Něco jiného je, když se cvičí na mateřské základně a jiné je to pak v neznámém prostředí. Jeho slova potvrzuje i rotmistryně Jindra je Argo Své o tom vědí i účastníci XXXIII. ročníku celoarmádního přeboru O nejlepšího psovoda a psa resortu Ministerstva obrany, které proběhlo v týdnu od 14. do 18. září pod záštitou brigádního generála Jaroslava Kociána, velitele sil podpory. Na základnu 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely se sjely dvě desítky soutěžících z 12 útvarů Armády ČR, aby tu změřily síly. Tenhle ročník byl zajímavý tím, že šanci dostal každý, kdo měl chuť porovnat si výsledky svého výcviku. Celkem se prezentovalo 63 soutěžících a do posledního kola jich postoupilo 21, říká major Jaromír Vopršal, ředitel armádního přeboru. O tom, že to nebyla procházka růžovým sadem, svědčí i to, že jeden pejsek hned v pondělí úplně psychicky zkolaboval a musel být diskvalifikován. Klání se zúčastnily všechny čtyři součásti resortu Hradní stráž, Vojenská policie, společné síly i síly podpory. Na účastníky čekal týdenní maraton náročných disciplín. Průzkum terénu i objektu, pevné střežení stanoviště, zadržení osoby na 50 metrů, ale i test z odborné přípravy psovoda. Byly mezi nimi i takové úkoly, kterými soutěžní dvojice procházely vůbec poprvé. Hned na úvod jsme připravili opravdovou lahůdku. Noční zadržení osoby s odhozením předmětu. To všechno za doprovodu vrtulníku, který se vznášel pár metrů nad zemí a pachatele označoval reflektorem. Psovod se svým svěřencem do poslední chvíle netušili, jaký úkol je čeká, komentoval jednu z nejtěžších částí poručík Pavel Říha, hlavní organizátor soutěže. Klání neprobíhalo jen na základně ve Kbelích. Ve čtvrtek se všichni přemístili do výcvikového prostoru Brdy u Jinců, kde museli prokázat připravenost ve vševojskové přípravě. Střílení z různých druhů zbraní, překonávání těžkých překážek při sedmikilometrovém běhu v terénu, jako by se jednalo o případ ostrého nasazení, přeplavání vodní plochy se zbraní, sledování protivníka v prostoru a celá řada dalších nástrah. Zkušeným okem vše bedlivě sledovalo kvarteto rozhodčích, kteří jsou ve služební kynologii absolutní špičkou. Letos to byli Jiří Ščučka, dlouholetý kynolog a bývalý armádní instruktor, Jaroslav Filip z Městské policie hl. m. Prahy, Radim Šašinka, odborník na komerční bezpečnost psovodů, a major Stanislav Beníšek, vedoucí oddělení kynologie Policie ČR Západočeského kraje. Není to jen o bodech a vítězstvích. Cenné je především to, že si můžeme navzájem vyměnit poznatky. Kluci mají zkušenosti z misí, jejich výsledky při vyhledávání zbraní a výbušnin jsou prostě neuvěřitelné, uvádí major Beníšek. Dostálová z 26. brigády velení, řízení a průzkumu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. I když jsme se neumístili na bedně, výměna zkušeností a zejména rady zkušenějších, to jsou hlavní devízy, které si odtud odvážím. Vyhlášení výsledků si nenechal ujít ani brigádní generál Radoslav Rotrekl, zástupce velitele sil podpory. Poblahopřál vítězům, ale zejména poděkoval za účast, práci a organizaci všem, kteří se o uspořádání celoarmádního přeboru zasloužili. Už teď se těším na další, již XXXIV. ročník a věřím, že bude stejně kvalitní jako ten letošní. 24 25

VÝCVIK Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Pomóc, pomóc, rozléhá se volání nad hladinou vodní nádrže Hracholusky. Asi třicet metrů od břehu lze spatřit topícího se člověka. Záchrana v tísni přichází ze vzduchu. Přilétá vrtulník, z něho vyskakuje žabí muž a o chvíli později jsou oba na laně vytaženi na palubu stroje. Záhy je zřejmé, že nešlo o tragédii, nýbrž o cvičení. Někteří přihlížející zklamaně odcházejí, jiní se ještě dlouhé minuty vydrží dívat na akci záchranářů. Každý let je ORIGINÁL Nácvikem záchrany osob z vodní hladiny jsme chtěli zvýšit vycvičenost létajícího personálu, říká jeden z nich major v záloze Ivan Žák. Voda, to je jeden z vrcholů přípravy vrtulníkového pilota. Jde o náročnou činnost, při níž záleží na každém detailu v souhře osádky a záchranářů. Jedete na maximum, pořád jste ve střehu. Létal jsem dvoje povodně a až tam jsem docenil, jak důležitá je sebemenší zkušenost z takovýchto součinnostních cvičení. Jeřáb, nebo podvěs na laně Jednoduše řečeno, scénář cvičení má dvě neustále se opakující reprízy. Buď se tonoucí a záchranáři tahají na palubu jeřábem, nebo společně, zavěšeni na dvanáctimetrovém laně, jsou z vody přepravováni na pevnou zem. Vrtulník W-3A Sokol s trupovým číslem 0718 se takřka nezastaví. Po dosednutí na břeh se piloti rychle vymění a za chvíli již stroj opět stoupá vzhůru. Mírnou zatáčkou doleva se dostává nad hladinu hracholuské nádrže, kde na něho čekají další záchranné práce. Výcvik v záchraně z vodní hladiny absolvují během těchto dvou dnů všichni kapitáni vrtulníku z letky. Každý z nich denně provede zhruba osm náletů na vodní hladinu. Je to minimum možného, aby si ještě udrželi návyky v této složité činnosti. Snažíme se dělat maximum, abychom i na vodu měly osádky optimálně připravené, vysvětluje mjr. Jan Hercig z 243. vrtulníkové letky 24. základny dopravního letectva Kbely. Z podvěsového lana se odepínají dva záchranáři v neoprenových kombinézách a zachráněný neplavec. Navzdory tomu, co před pár minutami prožili jak ve vodě, tak ve vzduchu, s úsměvem povídají: Není nic efektivnějšího než reálný výcvik. Během záchrany tonoucího totiž musíte okamžitě řešit různé složitosti. Tou nejčastější jsou nepředvídatelné reakce zachraňovaného člověka. Mnohdy se vám brání, Létat vodu je jedním z vrcholů pro vrtulníkového pilota, říkají příslušníci kbelské 243. letky Hlavními aktéry zářijového dvoudenního cvičení jsou příslušníci 243. vrtulníkové letky a specialisté Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje. Na hracholuské vodní nádrži se nesetkávají náhodou a ani poprvé. Důvody jsou pochopitelné. V rámci služby mohou být kdykoliv nasazeni k řešení krizových situací na vodě. A bez vzájemné souhry, respektive prověrky akceschopnosti, to nejde. Jejich součinnost je dlouhodobá. Vybudovali ji dnes již bývalí profesionálové z bývalé Letky letecké pátrací a záchranné služby a leteckých zdravotnických odsunů v Líních. 26 27

VÝCVIK UDÁLOST věší se na záchranáře a tím ho omezuje v činnosti. Dostat ho do sedáku, navíc pod vodou, vyžaduje nejen zručnost, ale i praktické zkušenosti. Hracholusky jsou super. Týmovou prací se nejen lépe poznáme, ale především sladíme vzájemné postupy pro případnou záchrannou akci, říká podporučík Tak slibujeme, znělo na zámku Karel Hůla, hlavní instruktor lezeckých skupin HZS Plzeňského kraje. Opodál stojící vojenský instruktor z kbelské letecké základny praporčík Zdeněk Juris s kolegou souhlasí a dodává: Aby byla záchrana účinná, musí být provedena co nejrychleji. Dokud však záchranář na hladině nemá stoprocentní jistotu, že je vše, jak má být, nemůže dát pokyn k akci. Navíc je to hodně o psychice. Nad vámi visí rachotící vrtulník, který zvedá tříšť vody. Je to, jako by po vás někdo střílel rýži. Vy však nesmíte udělat chybu. Každá, i ta sebemenší, může mít fatální následky. Pilotovy druhé oči V čem že je obtížnost létat vodu? Při tomto manévru, kdy jste uprostřed vodní plochy, je to složitější s orientačními body, kterých se potřebujete chytit. Při záchraně osob z člunu se často stává, že ho proudem vzduchu tlačíte před sebou a on vám stále někam ujíždí. Musíte na něho nalétávat z větší výšky, de facto kolmo, a přibít si ho na hladinu. Je to jak o správném odhadu, tak o cviku, vysvětluje zástupce velitele 243. vrl major Karel Pusch. Další zkušený pilot vrtulníku kapitán Petr Smik zase přirovnává činnost nad vodní hladinou k visu nad vysokou trávou. Pod vámi se to neustále vlní a vy nevíte, zda stojíte, nebo se pohybujete. Je to optický klam. V té chvíli musíte bezvýhradně poslouchat pokyny palubního technika. Role se mění. Já mám, v nadsázce řečeno, zavázané oči, a on rozhoduje o tom, jakými manévry mě co nejpřesněji navede nad zachraňovaného. Když mi řekne metr doleva, stop a drž výšku, já to musím precizně udělat. Každá následná korekce komplikuje záchrannou akci. Palubním technikům vůbec nejde o to, aby si užili svoji chvíli slávy, ale vnímají to, že právě v těchto krizových situacích jsou oním klíčem k úspěchu. Když se jde lítat voda, všechny negativní vlivy musejí jít stranou. Žádné osobní averze se na palubu netahají. Jsme profesionální tým s jediným úkolem, zachránit člověka, říká nadporučík Jaroslav Vlček a dává nahlédnout do zákulisí svojí profese: Na palubě funguji jako pilotovy druhé oči. Moje pokyny jsou vůči němu stručné a jasné. Máme svůj způsob vyjadřování a ten je v každé osádce totožný. I když se situace při záchraně nevyvíjí optimálně, nikdy nezvyšuji hlas. Stereotyp v tom není. Každý let nad vodu je originál, dodává palubní technik. Vojenská střední škola a vyšší odborná škola MO v Moravské Třebové prožila ze 17. na 18. září nejkratší noc v roce. Slavnostní nedočkavost se zračila v očích mnohých žáků už v předvečer dne jejich slibu. U příležitosti předání bojového praporu, změny na funkci velitele školy a složení slibu žáků prvního ročníku přicestovali do města také zástupci Čs. obce legionářské a Čs. svazu bojovníků za svobodu. Přivezli poselství, které v duchu 74leté tradice školy nabádá nejmladší generaci v uniformě k vlasteneckým postojům a zdůrazňuje povinnost chránit památku všech vojáků, kteří v 1. světové válce položili životy za vznik Československa a poté v letech 1939 1945 bojovali za jeho svobodu. Funkce velitele školy se ujal plk. Vojtěch Němeček, který patří k vojákům s bohatou zahraniční zkušeností. Na moravskotřebovském zámku přivítal své žáky, jejich rodiče a příbuzné, z nichž se někteří pochvalně vyjadřovali ke kvalitě výuky v poslední vojenské střední škole v naší zemi. K nastoupeným chlapcům a dívkám promluvil také náměstek ministra obrany František Padělek: Představujete významný zdroj doplňování praporčického sboru a zároveň získáváte dobrou přípravu ke studiu na Univerzitě obrany. Text: Pavel ŠMIDRKAL, foto: Lenka GREPLOVÁ PREZIDENT pokřtil Kbely Devadesátiletou historii kbelského letiště, dnes nejstaršího vojenského letiště v tuzemsku, unikátním způsobem přibližuje kniha Kbely, letiště na okraji Prahy. Jejích dvě stě sedm stran je obsahově rozděleno do osmi tematických bloků, a to Začátky ve Kbelích (1918 1938), Okupace (1938 1945), Poválečná obnova (1945 1950), Reorganizace a výstavba (1951 1968), Stagnace (1969 1989), Rozpad Československa (1990 1992), V nové republice (1993 2004) a Od roku 2004 po současnost. Samozřejmě že v ní nechybí bohatá obrazová příloha provozovaných letounů, od historických strojů typu SPAD po současný Airbus A319 CJ. Knihu autorů Jaroslava Matoulka a Tomáše Souška vydalo Prezentační a informační centrum Ministerstva obrany ČR. Se sháněním textových a fotografických materiálů nám vydatně pomohli nejen pamětníci kbelské historie, ale také současní příslušníci vojenského letectva, když nám umožnili přístup do svých soukromých archivů, říkají shodně oba autoři. Křest knihy proběhl v komorní atmosféře ve vojenském klubu 24. základny dopravního letectva Kbely. Po úvodním slovu plukovníka Josefa Bejdáka přítomné pozdravil prezident České republiky Václav Klaus, který je také autorem předmluvy ve zmíněné publikaci. Přejme si, aby kbelské letiště ještě dlouho plnilo svou významnou funkci vůči Praze, České republice i její armádě a aby odpovědnost a profesionalita jeho zaměstnanců vytvářela dobré podmínky k bezpečnému Text: Pavel LANG Foto: Marie KŘÍŽOVÁ Během jednání o výkupu pozemků v okolí cihelny upozornili kbelští sedláci zástupce vojenské správy na dva velké pozemky o ploše 103 hektarů. Na rozdíl od protějších polí na nich nebylo třeba provádět velké zemní úpravy, byly tedy téměř okamžitě způsobilé k letovému provozu. Takto, před devadesáti lety, vzniklo letiště Kbely. Na snímku vlevo od prezidenta republiky Václava Klause stojí autoři knihy Jaroslav Matoulek a Tomáš Soušek, vpravo ředitel Prezentačního a informačního centra MO ČR Karel Lukeš a velitel 24. základny dopravního letectva Kbely plk. Josef Bejdák. provozu, uvedl V. Klaus a popřál knize Kbely, letiště na okraji Prahy, ať se líbí a hodně čte. Svým následným podpisem provedl slavnostní křest knihy a tím ji symbolicky poslal ke čtenářům. Kniha je neprodejná. Zájemci si ji mohou půjčit ve vybraných knihovnách vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. 28 29

KALEIDOSKOP KALEIDOSKOP Udělení pamětních medailí v Tel Avivu Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták se 7. září v Tel Avivu setkal se svým izraelským protějškem, vicepremiérem a ministrem obrany Ehudem Barakem. Podepsali spolu memorandum o porozumění, které posouvá spolupráci mezi Českou republikou a Izraelem v oblasti obrany na novou úroveň. Vytváří rámec pro sdílení informací z bezpečnostní oblasti, spolupráci na výzkumných projektech v oblasti vyzbrojování i výcvik jednotek Armády České republiky a Izraelských obranných sil na území druhého státu. Ještě týž den Martin Barták předal společně s velvyslancem ČR v Izraeli Michaelem Žantovským a ředitelem VHÚ plk. Alešem Knížkem čestné pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky 18 československým občanům, kteří po vzniku Státu Izrael vstoupili jako dobrovolníci do nově vzniklých Izraelských obranných sil. Byli mezi nimi mj. osobní mechanik někdejšího izraelského prezidenta Ezera Weizmanna Nori Harel, který v počátcích Izraelského státu létal jako stíhač na letounu Spitfire, či Hugo Marom, jedno z židovských dětí, jež se na prahu 2. světové války zachránilo ve vlakovém transportu organizovaném z nacisty obsazeného Československa Nicholasem Wintonem. Více na www.army.cz. Text a foto: Andrej ČÍRTEK Ocenění za mise Přál bych si, aby nějaká jednotka Armády České republiky byla nasazená v Kongu. Tam se totiž neřeší, zda má někdo na pokoji televizi, či ne, ale to, jestli má právě co jíst a zda se mu podařilo sehnat dostatek vody, těmito slovy se v pátek 11. září podělil o své zkušenosti z této africké země pozorovatel v misi OSN major Juraj Žáček. Společně se čtyřmi pozorovateli z misí v Gruzii a Kosovu obdržel z rukou zástupce náčelníka Generálního štábu-náčelníka štábu generálmajora Josefa Bečváře medaili ministra obrany České republiky Za službu v zahraničí. Další čtyři vybraní příslušníci 13. kontingentu v misi KFOR v Kosovu byli oceněni čestným odznakem Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. Žádná mise není jednoduchá, vždy působíte v cizím prostředí a stojí před vámi náročné úkoly, řekl při této příležitosti generálmajor Bečvář. Rodiny a blízcí vojáků, ač doma, znamenají pro muže a ženy v zahraničních misích nezbytnou oporu. Ani v Gruzii nebyla mise českých pozorovatelů právě jednoduchá. Prožili zde totiž v loňském roce srpnovou eskalaci konfliktu. Byl jsem v Kodorském průsmyku, když nám oznámili, že se na něj chystají zaútočit abcházské jednotky. Museli jsme ho, podobně jako gruzínští vojáci, opustit. Přesunuli jsme se na velitelství do Suchumi, podělil se o zážitky z této krásné, ale nešťastné země kapitán Richard Fuchs. Text a foto: Vladimír MAREK Lógar: Už čtvrtý kontingent PRT Příslušníci 4. kontingentu AČR pod vedením pplk. Milana Schulce převzali 17. září operační úkol v provinčním rekonstrukčním týmu (PRT) Lógar v rámci mise ISAF na území Afghánistánu. Slavnostního aktu se mj. účastnili velitelé koaličních jednotek, se kterými čeští vojáci spolupracují. Velitel amerického uskupení TF Spartan plk. David B. Haight poděkoval všem vojákům v čele se pplk. Petrem Procházkou za odvedenou práci a novému kontingentu popřál hlavně štěstí. Práci českých vojáků ocenili američtí partneři udělením medailí Za zásluhy. V plnění úkolů navazuje 4. kontingent na své předchůdce. Za priority považuje pplk. Schulc zajištění bezpečnosti k provádění rekonstrukčních projektů, monitoring a průzkum dalších oblastí provincie Lógar z důvodu výběru vhodných míst pro rekonstrukční projekty a také spolupráci a výcvik afghánských národních bezpečnostních sil. Vojenská část PRT v počtu 272 osob je tvořena zejména příslušníky 42. mpr z Tábora a 43. vmpr z Chrudimi, které doplňují specialisté z dalších více než třiceti útvarů a zařízení české armády. Pro naplnění cílů PRT je klíčová civilní část, již vede Bohumila Ranglová. Úkolem deseti civilních expertů je na základě kontaktu s místními lidmi a úřady identifikovat potřeby obyvatelstva a podílet se na rozvojových projektech v provincii s cílem podporovat ústřední vládu a pomáhat při rekonstrukci země. Text a foto: kpt. Lada KOVÁŘOVÁ a kpt. Pavel KOČVARA Den, který nebyl zadarmo Polovina září a slunce vojákům griluje tváře. Při každém poklusu boty zvedají obláčky prachu. V rozpáleném poledni se není kde skrýt. Ostatně základním výcvikem ve Vyškově musí projít každý voják, včetně studentů a studentek Univerzity obrany Brno, které jsme tu zastihli. Kouř z dýmovnic a plameny vytyčují ohňovou dráhu. Zpocená čela mizí v plynových maskách. Jednotka vpřed! Tohle je dost zátěž na psychiku, říká vedoucí instruktor prap. Jaromír Šalplachta. Ale kdo v sobě jednou zlomí strach, už by měl napříště zůstat víc odolný. Ví, o čem hovoří, sám prošel tříměsíční přípravou ve Spojených státech. Tam se výcvik opírá o zkušenosti získané americkými vojáky v ostré bojové činnosti. Je to o stupeň tvrdší než u nás. Základní výcvik posluchačů Univerzity obrany trvá dva měsíce a dává jen málo času k oddechu. Jako novinka se do něj zařazuje prvek zvaný přestřelování jednotky. Vojáci postupují v noci proti ostré střelbě z kulometů. Tmu za rachotu palby občas rozčísnou světlice. Výška střelby nad hlavami vojáků se ale instruktorovi zdá málo útočná. Snížil by ji na čtyři, možná dokonce na dva metry. Základní výcvik by měl být pořádná nálož, aby na něj nikdo nevzpomínal v dobrém. Možná až po čase. Poslední vojáci probíhají kouřovou clonou a mimo prostor pokrytý dýmem snímají masky. Jakou ten okamžik přináší úlevu, není pod směsicí potu a špíny z jejich tváří vidět. Jen jedna věc je jistá. Končí den, který nebyl zadarmo. Text: Pavel ŠMIDRKAL, foto: Jiří BUREŠ 30 31

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY ZAHRANIČNÍ ARMÁDY 32 MODERNÍ království Text: Martin KOLLER Foto: autor a KADDB Nedávná návštěva delegace jordánských vojenských odborníků vedených králem Abdulláhem II. v Česku vedla ke zvýšení zájmu o tuto zemi, se kterou máme dlouhodobě přátelské vztahy. Připomeňme si tedy základní údaje o její vojenské historii i současnosti. Modernizovaný tank M60 Území Jordánska pamatuje nejstarší lidské civilizace. Tento prostor obývaný semitskými kmeny byl od 7. století obsazen arabským chalífátem, dočasně křižáky a od roku 1517 tvořil součást osmanské říše. V červnu 1916 Šaríf Hussein bin Alí, princ z Mekky, zahájil tzv. Velké arabské povstání proti osmanské říši. O čtyři roky později Středozemní moře EGYPT IZRAEL Akaba Rudé moře dovedl jeho syn boj k vítěznému konci. Od roku 1920 bylo Jordánsko mandátním územím Velké Británie. Roku 1946 došlo k vyhlášení hášimovského království Zajordánsko a o dva roky později, po připojení východní Palestiny, Jordánského hášimovského království pod vládou osvíceného krále Husseina I. Stejně jako ostatní okolní Král Abdulláh II. LIBANON Mrtvé moře AMMÁN SAUDSKÁ ARÁBIE SÝRIE země se Jordánsko dostalo roku 1948 do konfliktu s Izraelem. Podle izraelských odborníků právě jordánská armáda, především její elitní složka Arabská legie, byla ze všech protivníků na nejvyšší profesionální, ale i morální úrovni. Za války roku 1956 došlo k menším střetům s izraelskou armádou, která ustoupila na výchozí pozice. Šestidenní války v roce 1967 se Jordánsko výrazněji nezúčastnilo. O rok později jeho armáda podpořila Palestince v bitvě IRÁK u Karamehu, kde se podařilo odrazit izraelský útok. Po válce se velkým bezpečnostním problémem staly početné ozbrojené skupiny palestinských uprchlíků, jejichž sebevědomí rostlo. Z jordánského území útočili na Izrael, což vytvářelo situaci permanentního konfliktu. Realistický král se však snažil o dlouhodobé mírové řešení problému cestou vytvoření palestinského státu v konfederaci s Jordánskem. Zatímco část Palestinců se v Jordánsku usadila a soustředila se na mírovou budoucnost, další se snažili získat politickou moc v hostitelské Těžký obrněný transportér Temsah zemi. Spory s těmito imigranty přešly v roce 1970 do formy ozbrojených bojů mezi některými palestinskými ozbrojenými skupinami a jordánskou armádou. Vzbouřencům se nepodařilo svrhnout monarchii a o rok později byly palestinské základny za asistence vítězné armády zrušeny. Nejradikálnější Palestinci se přesunuli do Libanonu. Svou tehdejší porážku označují za tzv. Černé září. Uvedené období bylo pro zemi složité, destabilizující a tragické, protože mnohdy proti sobě stáli příbuzní z jedné rodiny. Roku 1988 se král Hussein zřekl území západního břehu Jordánu ve prospěch Státu Palestina, označovaného také jako Palestinská autonomie. Jordánští vojáci v poušti Bezosádková věž Falcon tanku Challenger O tři roky později byla zahájena přímá mírová jednání s Izraelem, která v roce 1994 vedla k ukončení válečného stavu, trvajícího 46 let. Od 7. 2. 1999 vládne v Jordánsku král Abdulláh II. ibn Hussein al-hašímí, syn krále Husseina. Pokračuje v politice budování moderní země a angažuje se v rámci realistické mírové politiky v regionu. Zásadním počinem je jeho výzva k mírové koexistenci a akceptaci různé víry mezi křesťany a muslimy, známé jako Poselství z Ammánu. Jedním z důležitých faktorů uvedeného úsilí je podpora vývoje a využití moderních technologií a budování vyspělého obranného průmyslu. Jordánsko není bohatá země s ropnými zdroji a jeho obyvatelé se živí 33

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY ZAHRANIČNÍ ARMÁDY Terénní automobil Desert Iris transportérů společnosti FNSS, využívajících podvozek typu M113. Hlavní sílu letectva disponujícího 9 000 příslušníky a rozděleného do pěti křídel tvoří 24 francouzských víceúčelových bojových letounů Mirage F-1, 33 amerických F-16 a 50 amerických F-5E. Podporu pozemních sil zajišťují dvě perutě amerických bitevních vrtulníků AH-1SW Cobra, transport vrtulníky Super Puma, S-70 a transportní letouny C-130, CASA CN 212, 235 a 295. Proběhl nákup 20 kusů F-16 z Belgie a Nizozemska, dále 16 vrtulníků UH 1 a dvou ruských transportních letounů IL-76M. Jordánskou leteckou akrobatickou skupinu jsme mohli vidět i na letošním ročníku CIAF v Hradci Králové. a vývojového centra. Cílem je snaha o získání částečné autonomie z hlediska vyzbrojování země moderní technikou. Jednalo se o doslova průkopnický a revoluční čin, protože většina arabských zemí získává vojenský materiál výhradně nákupem ze zahraničí. Výsledkem je technologická a mnohdy i politická závislost na dodavatelích. KADDB spolupracuje s řadou známých společností a konsorcií, např. Lockheed Martin, Thales, RUAG, Raytheon a General Dynamics. Výsledkem vývoje a rozšiřující se spolupráce jsou další domácí firmy kooperující s KADDB, např. JAI Jordan Aerospace Industries, nebo JSVM Jordan Specialised Vehicles Manufacturing. Terénní automobil Black Iris především svojí prací. Vládnoucí dynastie proto podporuje vzdělání. Nemáme naftu, ale máme náš lid, říká k tomu král Abdulláh II. Mírová politika a modernizace země vytvářejí konflikt s extremistickými skupinami, včetně zahraničních. Jeho projevem byl např. teroristický útok v hlavním městě Ammánu roku 2006. Jordánské ozbrojené síly Armáda tvoří jeden z hlavních pilířů politické stability země s 5,76 miliony obyvatel. Vrchním velitelem je král. Pozemní síly mají 90 000 příslušníků rozdělených do dvou tankových, dvou mechanizovaných divizí a několika samostatných brigád. První speciální jednotka výsadkářů byla formována od roku 1963. V současné době existuje brigáda speciálních sil. Ženy slouží v armádě od roku 1994 na funkcích odpovídajících jejich fyzickým možnostem. Hlavní výzbroj tvoří britské tanky Challenger 1 ve dvou verzích s domácím označením Al-Hussein (celkem 288 ks) a Khalid (celkem 350 ks), dále 268 amerických tanků M60 a 80 britských lehkých tanků Scorpion. Jako průzkumná vozidla slouží 130 starších britských kolových obrněných vozidel Saladin a 140 lehkých kolových obrněných vozidel Ferret. Prakticky veškerá obrněná technika je průběžně Průzkumný letoun Seeker modernizována jordánským obranným průmyslem. V rámci mechanizovaných jednotek je používáno kolem 400 amerických pásových obrněných transportérů M113 a 100 jihoafrických kolových OT Ratel. Hlavní sílu dělostřelectva představuje 100 amerických samohybných kanonových houfnic M109 a stejný počet M110. Do výzbroje je zaváděna samohybná verze houfnice M102 ráže 105 mm vyvinutá domácím obranným průmyslem ve spolupráci z Nizozemskem. Protiletadlovou obranu zajišťují americké raketové systémy HAWK a ruské KUB, OSA, STRELA 1, STRELA 10, americké samohybné PL kanony Vulcan a ruské Šilka. Nedávno proběhla z Turecka akvizice pásových obrněných Jordánsko má 29 km pobřeží a jeden přístav Akaba. Námořnictvo, přesněji pobřežní stráž, disponuje třemi strážními loděmi a několika malými plavidly. Jordánská armáda se podílí na řadě mírových misí. Její vojáci byli nasazeni na Východním Timoru a v Jugoslávii v období 1992 až 1996, zúčastňují se misí SFOR a KFOR, působí v Sierra Leone, Iráku a Afghánistánu. Obranný průmysl Chloubou jordánského království je obranný průmysl. Jeho počátky spadají do roku 1999, kdy král Abdulláh II. rozhodl svým dekretem o založení King Abdullah II Design and Development Bureau KADDB, tedy královského konstrukčního Bezpilotní letoun Jordan Falcon Základním směrem činnosti KADDB v oboru obrněné techniky jsou modernizační programy i vlastní konstrukce. Z první skupiny lze uvést transformaci obrněných transportérů M113 na standard M113A2 MK 1J, v jejímž rámci jsou vozidla opatřena novou pohonnou soustavou a vyzbrojena dálkově ovládanou zbraňovou základnou MAP (Multi-purpose Armoured Platform). Z vyřazených tanků M60 jsou vyráběny vyprošťovací tanky Al-Monjed. U zavedených tanků probíhají zkoušky nových druhů přídavného pancéřování. Špičkové úrovně dosahuje nová nízkoprofilová bezosádková tanková věž Falcon pro tanky Challenger. Cílem projektu byla minimalizace čelní plochy věže. Její dvoučlenná osádka sedí v korbě a vyčnívající věž slouží pouze k ochraně kanonu CTG švýcarského původu ráže 120 mm a systému automatického nabíjení umožňujícího vypálit osm ran za minutu. Zcela novým produktem je bojové vozidlo pěchoty Temsah využívající tankový podvozek. Lze je řadit do kategorie vysoce odolných, tzv. těžkých obrněných transportérů, jako je např. izraelský Achzarit. Mimo standardního bojového vozidla existuje např. verze s otevřenou nákladní plochou na zádi nebo samohybný minomet. Nejmenším jordánským obrněným vozidlem je kolový typ Al-Jawad vyvinutý ve spolupráci se společností Jankel. Vývoj vojenské techniky probíhá i v dalších kategoriích. Jedná se např. o pouštní motocykl Desert Ranger ROKON s náhonem na obě kola, několik verzí terénního automobilu Black Iris a Desert Iris pro speciální jednotky, dále terénní automobil Al-Thalab vyvinutý ve spolupráci s britskou společností Jankel. Další skupinu tvoří bezpilotní letouny Jordan Falcon a Jordan Arrow. Mimo výzkumných center a různých firem se na výzkumu pro obranný průmysl podílí vědecké a výzkumné středisko Scientific Research U. Jeho pracovníci se rekrutují z Královské vědecké společnosti, ministerstva školství, univerzit, vědeckých institucí i soukromého sektoru. Již před několika lety prezentovali různé verze malé robotické ponorky. K novinkám patří také futuristicky řešený průzkumný letoun Seeker vyvinutý společností Seabird Aviation Jordan. Pro hlídkování v prostoru hranic a pouště je určen lehký letoun Sama CH 2000 vybavený otočnou hlavicí s termovizní kamerou. Jordánští specialisté se podíleli rovněž na vývoji systému pro lokalizaci odstřelovačů PILAR, bezosádkové věže SWARM a dalších systémů. Výsledky jejich práce jsou opakovaně úspěšně prezentovány na výstavách IDEX, SOFEX a Eurosatory. 34 35

VETERÁNI Text: Antonín JANOŠÍK Foto: Vlasta HRADILOVÁ V neděli 6. září se v zařízení předurčeném pro válečné veterány Léčebně dlouhodobě nemocných Vojenské nemocnice Olomouc dožil 86 roků voják z 2. světové války, bývalý dlouholetý předseda olomoucké družiny Československé obce legionářské plukovník ve výslužbě Ivan Solovka. JUBILANT se zájmem o druhé Cvičení REFORGER Narodil se roku 1923 v obci Volové na Podkarpatské Rusi. V roce 1939 přeběhl do Sovětského svazu v naději, že mu zde bude umožněno bojovat proti fašismu a za obnovení Československé republiky. Byl však internován a do roku 1942 držen v gulagu. Teprve napadení Sovětského svazu nacistickým Německem a formování čs. vojenské jednotky v SSSR vytvořilo podmínky k tomu, aby mohl se zbraní v ruce proti okupantům aktivně vystoupit. V roce 1943 se stává příslušníkem čs. samostatného praporu formovaného v Buzuluku a následně po absolvování výcviku prochází jako spojař 1. dělostřeleckého oddílu bojovou cestou končící v roce 1945 v Praze. Účastnil se řady akcí včetně tvrdých bojů o ovládnutí Dukelského průsmyku, za které byl oceněn mnoha vyznamenáními a medailemi. Oslavu svých narozenin pojal jako poděkování pracovníkům vojenské nemocnice, primáři, zdravotnickému personálu i rehabilitačním sestrám. S léčebnou dlouhodobě nemocných byl v úzkém kontaktu už od února loňského roku, kdy se ještě z pozice předsedy oblastní družiny Čs. obce legionářské účastnil jejího otevření. Velice rychle pochopil význam tohoto zařízení pro válečné veterány Olomouckého a Moravskoslezského kraje a podpořil snahu ředitele nemocnice plk. Lubomíra Dobeše a primáře LDN Loránta Görcse provozovat léčebnu jako multifunkční zařízení, jehož část by fungovala jako penzion pro osaměle žijící válečné veterány. Přes enormní úsilí však tato snaha nebyla korunována úspěchem. Avšak desítky válečných veteránů, kteří prošli péčí zdejšího zdravotnického personálu, i množství dotazů na možnost trvalého umístění a dožití v tomto zařízení podporují myšlenku, že by obdobné zařízení, jakými jsou penziony pro veterány v Karlových Varech a při ÚVN v Praze, bylo potřebné i pro odbojáře žijící na Moravě. Mezi řadou gratulantů, kteří přišli Ivana Solovku pozdravit, se zařadil i náčelník Zdravotnické služby AČR brigádní generál Pavel Zbořil. Při přátelském posezení jubilant zavzpomínal na nelehké období bojů proti nacismu a společně s dalšími válečnými veterány hospitalizovanými v LDN strávil příjemné odpoledne a podvečer. Text: Martin KOLLER Foto: autor, archiv autora, Rheinmetall, US Navy a USAF REFORGER zaujímá mezi cvičeními NATO zvláštní místo. Důvodem je jeho strategický rozměr a fakt, že hranice mezi cvičením a bojovou operací byla minimální. Padesátá a šedesátá léta minulého století nebyla zrovna klidným obdobím. Závody ve zbrojení narušovaly strategickou rovnováhu mezi Severoatlantickou aliancí a Varšavskou smlouvou. Z hlediska jaderných zbraní existovala přibližná parita mezi Spojenými státy a Sovětským svazem a zároveň schopnost zničení života na Zemi. Obě vojensko-politické soustavy disponovaly prostředky schopnými zasáhnout území protivníka. Jako faktor udržení míru začala platit teorie vzájemně zaručeného zničení Potřeba rychlé manipulace s velkými objemy materiálu vedla k vysokému stupni mechanizace amerických logistických jednotek. MAD (Mutual Assured Destruction) prezentovaná roku 1961 v doktrinální formě americkým generálem McNamarou. Vycházela ze starších teorií a aktuálních možností a rozsahu použití jaderných zbraní oběma supervelmocemi. Velký geopolitický konflikt nahradily v časech známých jako studená válka menší ozbrojené střety a testy jak politické soudržnosti, tak nových zbraní. Jednalo se o tzv. zástupné války, vedené v Asii, Africe a Latinské Americe. Prvním příkladem byla Korea 36 37

60 LET NATO 60 LET NATO V rámci cvičení přelétaly Atlantik letouny F-4 Phantom. (1950 až 1953). Od roku 1965 probíhala válka ve Vietnamu, která poutala stále větší část amerických ozbrojených sil v jihovýchodní Asii, daleko od předpokládaného hlavního bojiště v Evropě. Navíc vzrůstala možnost konfliktu USA s Čínskou lidovou republikou, která se rovněž zařadila Tankovací letoun KC-135 Muniční loď Richard E. Byrd z výzbroje Military Sealift Command do privilegovaného jaderného klubu a hned za vietnamskou hranicí disponovala nejpočetnější armádou světa. Potřeba vojáků a techniky v jihovýchodní Asii vedla roku 1967 americkou administrativu k podpisu smlouvy s Velkou Británií a Spolkovou republikou Německo o snížení stavu amerických sil v západní Evropě. V průběhu prvních měsíců roku 1968 se jednalo o 35 000 vojáků především 24. pěší divize a některých logistických složek. Akce V srpnu 1968 došlo ke změně evropské bezpečnostní situace ve prospěch SSSR. Přispěly k tomu události v tehdejší Československé socialistické republice, především umístění sovětských vojsk na jejím území. Do té doby totiž Československo tvořilo vojensky nejslabší článek na hranici Varšavské smlouvy s NATO. Nelze vyloučit, že příslovečnou poslední kapkou k zahájení Operace Dunaj v srpnu 1968 byl již zmíněný odsun části amerických vojsk z Evropy, který zvyšoval pravděpodobnost případného úspěšného útoku na Západ. Pro USA vznikla schizofrenní situace, daná rostoucími požadavky vietnamského bojiště a potřebou udržet zároveň vojenskou paritu v Evropě. Z geopolitického hlediska získaly USA v tehdejším období úspěch pouze na Středním východě, kde izraelská armáda uštědřila roku 1967 spojencům SSSR, konkrétně Egyptu a Sýrii, ukázkový výprask a zlikvidovala přitom většinu moderní výzbroje dodané Moskvou. Reakce Dlouhodobě napjatá bezpečnostní situace v Evropě vedla již roku 1963 k velkému cvičení Big Lift, zaměřenému na přepravu 15 000 amerických vojáků leteckým mostem do Evropy a aktivaci výzbroje ve skladech. Došlo zároveň k testu různých typů transportních letounů. Krátce po odsunu vojsk z Evropy administrativa amerického prezidenta Johnsona opět řešila otázku rychlého transportu vojsk z USA do Evropy. Nové sovětské divize na československém území problém akcentovaly. V západoevropských zemích, především SRN a Francii, se nalézala skladiště americké výzbroje, logistického materiálu a produktovody, což snižovalo požadavek na objem mezikontinentálního transportu a evropských přístavních překladišť. V případě nutnosti přepravy velkého množství těžké techniky a logistického zabezpečení by totiž došlo k enormnímu zatížení přístavů v Belgii a Nizozemsku, které mohl protivník napadnout taktickými jadernými zbraněmi. Možnost využití německých přístavů, reálně ohrožených bojovými operacemi pozemních sil Varšavské smlouvy, byla omezená. Naopak hustá síť letišť poskytovala širší možnosti a část vojáků, minimálně dvě americké vzdušně-výsadkové divize, mohla seskočit na padácích a vyložit základní bojový materiál bez rozsáhlejšího použití letišť. Velení NATO se rozhodlo prověřit možnosti přesunu amerických vojsk do Evropy velkým cvičením. REFORGER I První cvičení REFORGER (REturn of FORces to GERmany návrat sil do Německa ) se uskutečnilo v roce 1969. Základními realizačními komponenty cvičení označovaného také jako operace se staly prostředky Velitelství transportního letectva (Military Airlift Command), Velitelství námořního transportu (Military Sealift Command) a civilního záložního letectva (Civil Reserve Air Fleet) opírajícího se o několik leteckých společností. Průzkumné kolové obrněné vozidlo Ferret Letecká přeprava byla realizována z letišť v Kansasu. Poprvé došlo k nasazení velkokapacitních letounů C-141 Starlifter pro letecký most do Evropy. Již v rámci následujícího cvičení REFORGER II byly nasazeny výkonnější transportní letouny C-5A Galaxy. Jako hlavní letiště posloužila v Evropě Ramstein a Rhein-Main v Německu, Schiphol v Nizozemsku, Brussel v Belgii a Luxemburg v Lucembursku. Tisíce tun materiálu přepravily lodě z Mexického zálivu do přístavů Gent v Belgii a Rotterdam v Nizozemsku. Ochranu na moři zajišťovala US Navy a námořnictva několika dalších států NATO. Transport z přístavů do prostorů cvičení proběhl po železnici. Došlo k částečné aktivaci a doplňování zásob výzbroje a materiálu, uložených ve skladech předem připraveného vybavení POMCUS (Prepositioned/ing Overseas Materiel Configured to Unit Sets) umístěných částečně v podzemí, a strategických zásob Bojového vybavení skupiny Evropa CEGE (Combat Equipment Group Europe). Hlavní výzbroj amerických vojsk tvořily roku 1969 tanky M60, pásové obrněné transportéry M113, průzkumná pásová vozidla M114, samohybná děla M109 a M110. Zároveň s leteckým a námořním transportem proběhl přelet 70 bojových letounů F-4 Phantom, které prováděly opakované doplňování paliva za letu Německý tank Leopard 1 z tankovacích letounů KC-135. V případě problémů s pohonnými hmotami byla připravena letiště na Azorech a Baleárských ostrovech. Cvičení se účastnily i další síly NATO, především Bundeswehr, britská armáda na Rýně BAOR (British Army of the Rhine), belgická a nizozemská armáda. Jejich hlavní údernou sílu tvořily bojové tanky Leopard 1, Chieftain a Centurion, lehké tanky M551 Sheridan, AMX-13 Turenne, samohybná děla Abbot, raketomety LARS, obrněné transportéry M113, HS.30 Lang, SPz 11-2 Kurz, AMX-VCI, FV432 Trojan a kolová obrněná vozidla Saladin, Saracen a Ferret. Do pohotovosti byly uvedeny rovněž raketové systémy Pershing, Nike Hercules a Lance. V letech 1969 až 1973 se uskutečnilo pět cvičení REFORGER rozlišovaných římskými číslicemi I až V. Od roku 1974 bylo používáno nové označení s dvojčíslím roku, kdy proběhlo. Poslední byl REFORGER 93. Cvičení se sice obecně nazývala REFORGER, avšak jejich součástí byla další tzv. polní cvičení zaměřená na plnění bojových úkolů FTX (Field Training Exercise), nesoucí vlastní jména. Jako příklady lze uvést Carbide Ice roku 1969, Certain Trek roku 1975 a Chariot Fury roku 1993. 38 39