SPÁDOVOST ZA SLUŽBAMI V OKRESECH OPAVA A NOVÝ JIČÍN

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa SPÁDOVOST ZA SLUŽBAMI V OKRESECH OPAVA A NOVÝ JIČÍN Travel to services in districts Opava and Nový Jičín Diplomová práce Vedoucí práce: RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc. Autor: Bc. Jakub Havlíček Brno, 2013

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2011/2012 1. ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: HAVLÍČEK Jakub Obor: Regionální rozvoj a správa Název tématu: Spádovost za službami v okresech Opava a Nový Jičín Travel to services in districts Opava and Nový Jičín Zásady pro vypracování Problémová oblast: region, regionotvorné procesy, hierarchie služeb, vývojové tendence Cíl práce: Cílem práce je analýza procesů obslužné spádovosti v okresech Opava a Nový Jičín, včetně vymezení parciálních mikroregionů. Doporučuji před vlastní analýzou diskuzi s literaturou týkající se pojetí regionu, resp mikroregionu, regionotvorných procesů a hierarchie služeb. Základem pak bude analýza základních mikroregionálních obslužných procesů (školství, zdravotnictví, maloobchod a služby), současný stav a vývoj. Zde je nezbytné vlastní anketární šetření. Postup práce a použité metody: 1. Vymezení předmětu, cíle práce a metod zkoumání. 2. Sběr informací a anketární šetření. 3. Analýza získaných informací, komparace poznatků. 4. Zhodnocení a závěry vyplývající z analýzy a komparací.

Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh: nespecifikováno 65 80 stran Seznam odborné literatury: Hampl, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Praha 2005. Maryáš, J.: Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu. [Výzkumná zpráva.] Geografický ústav ČSAV, Brno 1989. Maryáš, J.: Dojížďka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva. Geografický ústav ČSAV - Federální statistický úřad, Brno - Praha 1987. Další literatura bude upřesněna v průběhu zpracování diplomové práce. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Datum zadání diplomové práce: 5. 3. 2012 Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne 5. 3. 2012

Jméno a příjmení autora: Bc. Jakub Havlíček Název diplomové práce: Spádovost za službami v okresech Opava a Nový Jičín Název práce v angličtině: Travel to services in districts Opava and Nový Jičín Katedra: Regionální ekonomie a správy Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Rok obhajoby: 2013 Anotace Cílem této diplomové práce je analyzovat spádovost za službami na nadlokální a mikroregionální úrovni v okresech Opava a Nový Jičín. Zkoumané území zahrnuje dva okresy s celkem 129 obcemi, které spadají do území 9 obcí s rozšířenou působností. Zkoumány byly obslužné procesy ve školství, zdravotnictví, maloobchodě a službách. Na základě zjištěné spádovosti byly vymezeny parciální regiony a komplexní obslužný region. Annotation The aim of this thesis is to analyze travel to services on the local and micro levels in Opava and Novy Jicin regions. The surveyed area includes two regions with a total of 129 municipalities which are divided into the nine administrative districts. According to this questionnaire survey were defined service processes in education, health care, retail and services. On the basis of the travel to services survey were defined partial and complex servicing region. Klíčová slova Region, spádovost za službami, zdravotnictví, školství, maloobchod, služby, Opava, Nový Jičín, dotazníkové šetření Keywords Region, travel to services, medical care, education, retail, services, Opava, Nový Jičín, questionnaire survey

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Spádovost za službami v okresech Opava a Nový Jičín vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Maryáše, CSc. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 24. dubna 2013 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval RNDr. Jaroslavu Maryášovi, CSc. za vedení diplomové práce a za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce.

Obsah ÚVOD... 10 1. VYMEZENÍ POJMŮ... 11 1.1. Region... 11 1.1.1. Homogenní region... 11 1.1.2. Nodální region... 12 1.2. Hierarchické členění regionů... 14 1.2.1. Mikroregiony 1. stupně... 15 1.2.2. Subregiony... 15 1.2.3. Mikroregiony 2. stupně... 15 1.2.4. Mezoregiony... 15 1.2.5. Makroregion... 16 1.3. Vymezení obslužných středisek... 16 1.3.1. Určení obslužných středisek na základě statických charakteristik... 16 1.3.2. Určení obslužných středisek na základě dynamických charakteristik... 17 1.3.3. Určení obslužných středisek na základě regionální působnosti... 18 1.4. Vymezení sfér vlivu obslužných středisek... 19 1.4.1. Vymezení sfér vlivu podle interakčních modelů... 19 1.4.2. Vymezení sfér vlivu pomocí anketárních šetření... 20 2. TVORBA DOTAZNÍKU PRO PRŮZKUM... 23 2.1. Metody sběru dat a typy výzkumu... 23 2.1.1. Dotazování... 23 2.2. Výběr respondentů... 25 2.3. Tvorba vlastního dotazníku... 26 2.4. Sběr dat pro vlastní průzkum... 27 3. VYMEZENÍ ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ... 29 3.1. Charakteristika okresu Opava... 29 3.1.1. Počet obyvatel v okrese Opava... 30 3.2. Charakteristika okresu Nový Jičín... 35 3.2.1. Počet obyvatel v okrese Nový Jičín... 37

4. PARCIÁLNÍ OBSLUŽNÉ REGIONY... 42 4.1. Mikroregion zdravotnický... 42 4.1.1. Nadlokální zdravotnický region... 44 4.1.2. Mikroregionální zdravotnická střediska... 49 4.2. Region školství... 53 4.2.1. Nadlokální školská střediska... 53 4.2.2. Mikroregionální školská střediska... 59 4.3. Region maloobchodu a služeb... 62 4.3.1. Nadlokální střediska maloobchodu a služeb... 67 4.3.2. Mikroregionální střediska maloobchodu a služeb... 71 4.4. Komplexní obslužný region... 74 4.4.1. Nadlokální střediska komplexního obslužného regionu... 74 4.4.2. Mikroregionální střediska komplexního obslužného regionu... 78 5. PŘÍPADOVÁ STUDIE POROVNÁNÍ ODPOVĚDÍ ZÍSKANÝCH DOTAZNÍKEM OD STAROSTŮ A VLASTNÍM PRŮZKUMEM MEZI OBYVATELI OBCÍ... 81 ZÁVĚR... 86 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 89 SEZNAM TABULEK... 92 SEZNAM OBRÁZKŮ... 92 SEZNAM PŘÍLOH... 93

Úvod Moderní společnost můžeme charakterizovat jako konzumní společnost, která klade stále větší důraz na kvalitu uspokojování svých potřeb. S kvalitou služeb velmi úzce souvisí právě jejich snadná dostupnost. Pokud má být tedy služba dobře dostupná celé společnosti, je nutné vhodné rozmístění této služby v území. K tomuto jevu však dochází jen velmi zřídka, jelikož by bylo neefektivní pro ekonomické subjekty pokrývat celou škálu služeb v každé územní jednotce. Z tohoto důvodu je vhodné analyzovat dojížďku za různými druhy služeb a zjistit tak jejich rozmístění v území. Právě problematikou dojížďky za různými typy služeb se budu zabývat v této práci. Ve vybraných okresech, což jsou Opava a Nový Jičín, budu zkoumat dojížďku, tedy spádovost za službami v oblastech zdravotnictví, školství a maloobchodu a služeb. Vybrané okresy zahrnují celkem 131 obcí, 77 pro okres Opava a 54 pro okres Nový Jičín. Pro potřeby této práce jsem sestavil dotazník týkající se spádovosti do třech výše zmíněných oblastí obslužných procesů. Vyplnění těchto dotazníku bylo uskutečněno jednotlivými obecními úřady, které náleží do zkoumaného území. Hlavním cílem této práce je vymezit nadlokální a mikroregionální obslužná střediska a jejich sféry vlivu v oblastech zdravotnictví, školství, maloobchodu a služeb. Na základě těchto parciálních středisek budu schopen vymezit komplexní obslužný region a to jak pro nadlokální, tak i mikroregionální úroveň. K tomuto vymezení budou sloužit zejména údaje, které jsem získal v rámci dotazníkového šetření na obecních úřadech příslušných obcí. Dílčím cílem je pak vymezit a definovat základní pojmy z oblastí regionální geografie a regionotvorných procesů. Tato práce je členěna do dvou hlavních okruhů. V teoretické části se budu zabývat vymezením základních pojmů z oblasti geografie a regionalizace. Budou zde definovány různé typy regionů a jejich hierarchické členění. Rovněž zde vymezím metodiku, ze které budu vycházet v praktické části této práce. Praktická část se bude zabývat vymezením parciálních a komplexních obslužných regionů jak na nadlokální, tak i mikroregionální úrovni. Budou zde vytvořeny kartogramy jednotlivých spádových oblastí, které poskytnou v grafické podobě přehled o výsledcích výzkumu. -10-

1. Vymezení pojmů V teoretické části práce jsou vymezeny základní pojmy, které jsou klíčové pro praktickou část a správné pochopení textu. Je zde zmíněn a vysvětlem pojem region, jeho možné členění a vymezení dle několika úhlu pohledu. Dále je zde vymezena hiearchická struktura regionů a metodika práce. 1.1. Region Definovat pojem region lze hned z několika úhlů pohledů a oblastí. Z oblasti geografické, podle Touška (Toušek et al. 2008, str. 371) je region jedním ze základních konceptů v geografii, který vychází z charakteru nejobecnější podstaty geografie, což je členění naší planety. Pojetí regionu se často měnilo a dalo vzniknout některým přístupům, které se v čase vyvíjely. Deterministický přístup pojetí regionu, který se prosazoval zejména v 19. století v Evropě, chápal region tak, že veškeré ekonomické, sociální či kulturní charakteristiky jsou determinovány přírodními podmínkami regionu. Později, na přelomu 19. a 20. století se na region začalo pohlížet, více komplexnějším způsobem. Podle Paula Vidala de la Blanche 1 byl region chápán jako výsledek vzájemného působení fyzickogeografických a sociálněgeografických charakteristik. V moderním pojetí je region část geografické sféry, která je uměle ohraničená a její podstata může být založena na přírodním, politickém (administrativním), ekonomickém, sociálním či kulturním základě nebo na jejich kombinaci. Jednoznačná definice tedy neexistuje a každý autor si ji upravuje. Obecně se dá na region nahlížet dle Anděla (Anděl 1996, str. 5) jako na složitý dynamický prostorový systém, který se formuje na zemském povrchu na základě určitých znaků, které jej odlišují od okolí. Regiony můžeme dále členit podle formy, a to na regiony homogenní (formální, uniformní) a regiony nodální (uzlové, spádové, funkční). 1.1.1. Homogenní region Homogenní region je takové území, kde zvolené regionalizační kritérium platí rovnoměrně v celé ploše takového území. (Toušek et al. 2008, str. 378). Toto zvolené regionalizační kritérium představuje buď fyzickogeografický nebo sociálněgeografický jev či proces. Z definice tedy vyplívá, že tento typ regionu by měl mít homogenní členění celého 1 Paul Vidal de la Blanche byl významný francouzský geograf na přelomu 19. a 20. století a zakladatel regionální geografie. -11-

svého území. To však v praxi není možné, zejména z geografického hlediska. Proto se můžeme setkat i s pojmy jako je relativní homogenní region nebo kvazihomogenní region. Homogenní region lze tedy vymezit buď podle fyzické geografie, což jsou geologické, klimatické, geomorfologické nebo biogeografické prostorové jednotky, ale také podle sociogeografických kritérií, což jsou politické, administrativní celky, regiony založené na stejném náboženství či stejné národnosti obyvatelstva. V rámci jednoho území se tedy může vyskytovat i více homogenních regionů, např. obce s podobnou hustotou obyvatel v rozmezí 100 200 ob. na km 2 mohou tvořit jeden homogenní region a obce s hustotou 200-400 ob. na km 2 další homogenní region, viz obr. č. 1. Homogenní regiony mohou být členěny podle více znaků, než je jen hustota obyvatel na km 2. Poté je ale nutné, aby tato kritéria spolu úzce souvisela, nejlépe ve vertikálním směru (Toušek et al. 2008, str. 379). Dle Anděla (Anděl 1996, str. 21) je pro tento typ regionu charakteristická maximální vnitřní stejnorodost a zároveň maximální odlišnost od ostatních regionů. Obrázek č. 1: Homogenní region Zdroj: Parysek 1982, převzato z Toušek et al. 2008, str. 378. 1.1.2. Nodální region Tento typ regionu není založen jako předcházející homogenní region na vnitřní podobnosti jevů, ale na intenzitě vazeb, které jej propojují s jeho různými částmi. Základ vymezování nodálních regionů tvoří funkční vztahy v území typicky se uskutečňující ve -12-

směru horizontálním (Toušek et al. 2008, str. 379). Nodální region bývá lokalizován kolem jádra (také nodus), které hraje důležitou roli. Vztahy mezi jádrem a nodálním regionem jsou určovány intenzitou nebo sílou regionálních vazeb. Intenzita vazeb se dá určit např. podle Touška takto: V případě dojížďkového regionu je tato intenzita vyjádřena pomocí počtu obyvatel vyjíždějících z určité prostorové jednotky (obce) za prací do centra regionu. Nejčastější příklady nodálních regionů najdeme v humánní geografii a jsou to regiony obslužnosti, regiony spádovosti nemocnic a podobně. Nodální regiony jsou oproti homogenním regionům vnitřně heterogenní, viz obrázek č. 2 (Toušek et al. 2008, str. 380). Obrázek č. 2: Nodální region Zdroj: Parysek 1982, převzato z Toušek et al. 2008, str. 380. Podmnožinou nodálního regionu je sociogeografický region, ten podle Hampla a kol. (Hampl, Gardavský, Kühnl 1987, str. 129) je to komplex sociálně geografických jevů, které jsou ovlivňovány jejich vzájemnými vztahy. Organizace těchto vztahů odráží současně formu příslušné územní dělby práce, vnitřní diferenciaci relativně komplexního celku do základních funkčních částí. Přičemž důraz by měl být kladen zejména na ty části, které jsou prioritní (nejvýznamnější). Vymezení sociogeografických 2 regionů různých řádů a vyhodnocení jejich hierarchické organizace představuje relativně nejsyntetičtější část studia komplexní 2 Také se používá pojem sociálněgeografických. -13-

organizace sociogeografických systémů. V zásadě jde o vymezení relativně autonomních objektivně existujících komplexů sociálně geografických prvků a jejich vztahů, tj. organických územních celků. Klíčový význam má právě zdůraznění vztahů mezi příslušnými prvky i dílčími funkčními systémy (bydliště, pracoviště, služby atd.), neboť právě vztahy, respektive odpovídající procesy mají rozhodující integrační úlohu. Rozhodujícím hlediskem pro tvorbu sociogeografických regionů je tedy hledisko funkční (vztahové). 1.2. Hierarchické členění regionů Pokud budeme vycházet z faktu, že moderní regiony jsou uměle vytvořeny za účelem administrativním nebo ekonomickým je logické, že budou mít vytvořenou i svou vlastní hierarchii. Ta je tvořena z důvodů přehlednosti a vzájemné závislosti mezi velkými centry a menšími celky. Nejvhodnějším způsobem jak na tuto hierarchii nahlížet je socioekonomická regionalizace, kterou vytvořil Hampl. Ten vycházel zejména ze dvou pro něj stěžejních a dostatečně reprezentativních faktorů a to dojížďkou za prací a dojížďkou do škol 3. Jeho poslední verze sociogeografické regionalizace z roku 2001 byla vytvořena podle následujících zásad: a) Nejdříve je nutno vymezit elementární funkční jednotky mikroregiony 1. stupně. Ty podle něj tvoří základní stavební jednotky celého regionálního systému. Hlavním kritériem je zde převládající směr pracovní vyjížďky 4 vybraných středisek. z jednotlivých obcí do b) Druhým stupněm hierarchického uspořádání jsou mikroregiony 2. stupně. Zde je původní kritérium z mikroregionů 1. stupně rozšířeno a vyjížďku do škol a vzniká tak celková vyjížďka 5. c) Kritérium celkové vyjížďky se dá následně použít k vytvoření vícestupňové hierarchie středisek a jejich regionů a vznikají tak ještě mezoregiony a makroregion (což je celá ČR). d) Nutná je územní celistvost vymezovaných regionů s vyloučením enkláv a dostatečná velikost jak celého regionu, tak i samotného zázemí střediska. (Hampl 2005, str. 79-80). 3 Jedná se zejména o dojížďku na střední a vysoké školy. 4 Intenzita pracovní dojížďky výrazně převyšuje všechny ostatní formy mobility obyvatelstva, je tedy nejvýznamnějším ukazatelem, a proto nám k vyčlenění nejnižších sociogeografických jednotek plně vystačuje. 5 Celková vyjížďka se tedy skládá z vyjížďky do zaměstnání a vyjížďky do škol. -14-

1.2.1. Mikroregiony 1. stupně Jedná se o regiony, které obsahují základní regionální procesy, jako jsou dojížďka za prací a dojížďka za základním typem služeb popřípadě dojížďkou do škol. Hampl stanovil základní kritéria takto: Požadovaná minimální velikost celého regionu je15 tisíc obyvatel a samotného zázemí 5 tisíc obyvatel. Tyto hodnoty odpovídají přibližně modální velikosti pracovních obvodů a lze je proto označit za kritické pro formování elementárně vyvinutého funkčního mikroregionu s odpovídající polaritou střediska a zázemí. (Hampl 2005, str. 79 99). V České republice se jedná o obce s rozšířenou působností, kterých je 205. 1.2.2. Subregiony Jedná se o relativně nekomplexní územní celky, kde nejvýznamnějšími vztahy jsou vazby mezi bydlištěm a některými základními službami. Jak je patrné, je zde absence pracovních příležitostí a ty jsou realizovány mimo prostor subregionů (Hampl et al. 1987, str. 129). Subregiony jsou často příměstskou zónou velkých měst a jejich obyvatelé pracují právě v nich. Subregiony jsem zařadil jako mezikrok mezi mikroregiony 1. a 2. stupně a to podle posledního vymezení dle Hampla. Ten uvádí následující 2 typy 6 : Subregiony typu A Ty splňují požadavek počtu obyvatel v pracovním obvodu, avšak nemají dostatek obyvatel v zázemí. Subregiony typu B Ty zase naopak nesplňují základní požadavek počtu obyvatel v pracovním obvodu, ale mají dostatek obyvatel v zázemí. 1.2.3. Mikroregiony 2. stupně Jsou to takové regiony, ve kterých je velmi silné propojení mezi bydlištěm, pracovištěm a základními službami. Hampl (Hampl 2005, str. 79 99) tento typ regionu opět vymezil početním kritériem. Počet obyvatel maximálního regionu (nejširší působnosti střediska) stanovil na 40 tisíc. Dále zde automaticky spadají střediska, která si podřizují jiný mikroregion 1. stupně. Mikroregionů 2. stupně je 64 a do konce roku 2002 se jednalo o okresy. 1.2.4. Mezoregiony Podle Hampla, (Hampl 2005, str. 78 98) mezoregiony odpovídají územně rozsáhlým jednotkám, jejichž integrita je již částečně vázána na prostorové vztahy 6 Požadavky na počet obyvatel jsou porovnávány s mikroregionem 1. stupně. -15-

obyvatelstva. Zde je již charakteristická nedenní dojížďka za prací (přechodná migrace), dojížďka do vyšších školských zařízení a dojížďka do vyšších druhů občanské vybavenosti. Velký význam na této úrovni mají vztahy mezi výrobními jednotkami a institucemi a zejména kvartérní činností. Integritu mezoregionu již nezajišťuje jediné centrum, jak to bylo u výše zmíněných, ale spíše celý systém silných a vzájemně propojených středisek. Mezoregionů je v České republice celkem 12 a odpovídají krajskému členění. Zvláštní postavení potom mají mezoregiony Ostrava a Brno. Dříve bývaly považovány za tzv. mezoregiony 2. stupně, ale postupem času se ukázalo, že jejich postavení není tak silné a jejich roli převzala Praha. 1.2.5. Makroregion Za makroregion je považováno celé území České republiky s výhradním postavením hlavního města Prahy. (Hampl 2005, str. 82). 1.3. Vymezení obslužných středisek Pro vymezení úrovní obslužných středisek budu vycházet z metodiky sestavené Dickinsonem a Smailesem a to Na základě údajů o funkci, kapacitě a využití zařízení maloobchodu a služeb v sídlech, nebo na základě velikosti obsluhovaného území, tedy na základě obslužných procesů mezi sídly. V prvním zmíněném případě se jedná a ukazatele statické (zde jsou využívána statistická data nebo data z resortních soupisů) a ve druhém o ukazatele dynamické, zde se využívají především data z anketárních šetření spádovosti obyvatelstva za obslužným vybavením sídel. (Maryáš 1983, str. 61). Jak uvádí ve své práci Maryáš, tak nejvýhodnější pro výběr obslužných středisek jsou metody používající ukazatele dynamické, případně kombinace metod založených na statických a dynamických ukazatelích. (Maryáš 1988, str. 8). 1.3.1. Určení obslužných středisek na základě statických charakteristik Tato metoda vychází z Christallerovy teorie centrálních míst 7, která říká, že střediska jsou vymezeny dle statistických ukazatelů buď podle druhů funkcí sídla, přebytku významnosti sídla, nebo podle komplexnějších ukazatelů. To záležení především na tom, které druhy zařízení maloobchodu a služeb jsou v sídlech umístěny, nebo jestli se zde vyskytují specializované druhy zařízení. Je prokázáno, že počet druhů obslužných zařízení v sídle závisí na počtu obyvatel. Pokud vymezujeme střediska dle přebytku významu, tak 7 Centrální místo je jednotka osídlení, která poskytuje služby ve svém zázemí. -16-

zjišťujeme zda sídlo dosahuje vyšší ukazatele, než by podle průměrných ukazatelů na 1 obyvatele ve zkoumaném území a vzhledem k počtu obyvatel mělo dosahovat. (Maryáš 1983, str. 62-68). Zmíněné vymezení se opírá o následující ukazatele: 1) počet obslužných zařízení, 2) kapacita obslužných zařízení, 3) využití obslužných zařízení. Poslední zmíněný ukazatel používá údaje o realizovaném maloobchodním obratu, a proto jej můžeme považovat za nejdůležitější. Maryáš dále uvádí ještě jeden metodický postup, který považuje za nejvhodnější a to vymezení středisek podle komplexnějších ukazatelů. V tomto přístupu jsou využívány buď kombinace výše zmíněných ukazatelů, nebo komplexní matematické indexy. 1.3.2. Určení obslužných středisek na základě dynamických charakteristik Určení obslužných středisek podle dynamických charakteristik, především podle údajů o spádovosti za občanským vybavením se využívá při vymezování a hierarchickém členění obslužných středisek. Rovněž se využívají k zjištění intenzity vztahu středisko zázemí. Údaje týkající se spádovosti obyvatel za nákupy jsou většinou získávány z anketárních šetření, jelikož se jimi statistické výzkumy moc často nezabývají. Podle Maryáše (Maryáš 1983, str. 68) je metodicky nejpřijatelnější formou sběru dat anketární šetření prováděné přímo na domácnostech. To se však velmi těžce realizuje při zkoumání většího územního celku, jelikož významnou otázkou je zde totiž velikost reprezentativního vzorku. Proto se využívají takzvaná náhradní šetření například s využitím obecních úřadů. Takto získané údaje jsou sice mírně zkreslené, jsou však více reprezentativnější než statické charakteristiky. Jak jsem uvedl výše, tak pro výběr obslužných středisek jsou nejvhodnější ukazatele dynamické, popřípadě kombinace dynamických a statických ukazatelů. Stanovení obslužných středisek pouze na základě dynamických charakteristik nelze pro naše účely aplikovat beze zbytku. Údaje získané z anketárního šetření mohou být totiž v konkrétních případech (vzhledem k způsobu jejich pořizování) zatíženy určitou subjektivitou, a to především při hodnocení obslužného významu místa bydliště respondentů, kde může -17-

docházet k nadhodnocování, případně i k nedocenění. Proto je vhodné použít určité korekce těchto údajů pomocí charakteristiky o úrovni vybavenosti obce. (Maryáš 1988, str. 8). 1.3.3. Určení obslužných středisek na základě regionální působnosti Prvořadým úkolem při rozboru anketárního šetření je určení úrovně, od které se již uplatňuje regionální působnost obcí jakožto středisek základní obslužné úrovně. Za základní obslužnou úroveň přitom považujeme úroveň, na které jsou uzavřeny nejpodstatnější a nejvíce frekventované obslužné procesy projevující se na vyšší než lokální hierarchické úrovni. Podle odborné literatury tuzemské (Hampl et al., 1978) nebo zahraniční (Berry, 1967) vyšlo najevo, že za takové služby můžeme považovat dojížďku za nákupy různého průmyslového zboží a dojížďku za komunálními službami. (Maryáš 1988, str. 17 19). Na této úrovni rozlišujeme dva typy cílů 8. Jedná se o hlavní cíle (To jsou takové, které obce označili za převážný cíl) a veškeré uváděné cíle (vedle převážného cíle i jako částečné, nebo výjimečné cíle). Za základní obslužné procesy nadlokální úrovně můžeme podle Maryáše (Maryáš 1988, str. 19) považovat dojížďku za nákupy běžného textilu a obuvi, běžného průmyslového zboží, knih, nábytku, léků a dojížďku za běžnými i speciálními typy služeb. Pro stanovení hierarchické úrovně, kdy již můžeme obec považovat za obslužné středisko, vycházíme z faktu, že středisko vyšší obslužné úrovně je automaticky střediskem i na všech nižších obslužných úrovních. Proto středisko nadlokální úrovně musí být hlavním cílem dojížďky pro procesy nižší úrovně (nákupy běžného textilu a obuvi, běžného průmyslového zboží, léků a běžných služeb). (Berry, 1967). Za postačující jsme zvolili podmínku, aby obec byla alespoň jednou další obcí uvedena jako jednoznačný cíl dojížďky ve výše uvedených obslužných procesech. Pro zvýšení objektivnosti bylo nutné rozšířit podmínku pro určení středisek na základě obslužné regionální působnosti. Obec se tedy mohla stát obslužným střediskem, když byla uvedena jako jednoznačný cíl dojížďky alespoň jedním nestřediskovým sídlem trvalého významu. V zázemí velkých měst 9 byla podmínka ještě více zpřísněna obec mohla být obslužným střediskem, pokud byla jednoznačným cílem alespoň pro tři obce nebo sídla trvalého významu. (Maryáš 1988, str. 23). 8 Rozloženy na základě převážných, částečných a výjimečných cílů, kde se realizuje 90% všech cest, a jsou měřeny vzdušnou vzdáleností. 9 Více než 50 tis. obyvatel a vzdálenost nejbližšího zázemí 16km od středu města. -18-

1.4. Vymezení sfér vlivu obslužných středisek V geografii maloobchodu a služeb je správné vymezení sféry vlivu obslužných středisek velmi významné, protože dojížďka za občanskou vybaveností tvoří spolu s dojížďkou do zaměstnání nejdůležitější regionotvorné procesy. K tomuto vymezení jsou využívány zejména následující dva přístupy. Jedná se o metodické přístupu založené buď na využití interakčních modelů, nebo na využití údajů z anketárního šetření. 1.4.1. Vymezení sfér vlivu podle interakčních modelů Mezi nejpoužívanější modely, které se zabývají vymezením sféry vlivu obslužných středisek, patří Gravitační modely (ty se člení na modely bez omezení a s omezením) a Modely intervenujících příležitostí. Tyto modely si rozebereme trochu podrobněji. U Gravitačních modelů je východiskem Newtonův gravitační zákon a patří mezi první modely 10, které se využívaly pro vymezení spádových území obslužných středisek. Původní vyjádření k těmto modelům zní takto 11 : Interakce mezi dvěma středisky (zónami) koncentrace obyvatelstva se mění přímo úměrně s velikostí obyvatel těchto středisek (zón) a nepřímo úměrně se vzdáleností mezi nimi. Tento model byl však dále rozvíjen a například místo počtu obyvatel sídla byla použita tzv. produkční proměnná, což je v podstatě úroveň poptávky v sídle a tzv. proměnné aktivity, což je úroveň nabídky v jiném sídle. Rovněž i vzdálenost byla nahrazována tzv. generalizovanou dopravní funkcí ( Maryáš 1983, str. 69). Gravitační model bez omezení ten se dá nejlépe definovat pomocí Reillyho zákona maloobchodní gravitace takto 12 : V zásadě Reillyho model respektuje několik skutečností při hodnocení konkurenční schopnosti středisek (středisek maloobchodu): místa (střediska) o stejné měřitelné významnosti mají bod rovnováhy na polovině své vzdálenosti (vzájemné odlehlosti), v případě míst nestejného měřitelného významu (tedy nestejné masy) se bod rovnováhy předem předvídatelným způsobem vychyluje směrem k menšímu z obou konkurenčních středisek. Další důsledek předchozích vztahů mimo přímku spojující obě střediska je ten, že zatímco v případě středisek se stejnou masou je množinou bodů rovnováhy přímka, v případě dvou nestejně významných středisek je pak množinou bodů rovnováhy kružnice (kruhový oblouk). Kromě toho je jasné, že masa se hodnotí jen u konkurujících si 10 Od 30. let 20. století, původně byly použity jen pro demografické účely. 11 Původním autorem této definice je Carrothers, 1956. 12 Reillyho model byl původně konstruován za účelem zjišťování spádovosti za maloobchodem a vycházel z čistě formálních vztahů (Reilly 1929, 1931). -19-

středisek, zatímco v případě potenciálních bodů rovnováhy či jiných mezilehlých bodů masu nijak nehodnotíme. (Řehák et al. 2009, str. 48) Gravitační model s omezením ten se využívá, pokud nejsou k dispozici potřebné údaje, které lze nahradit zástupnými proměnnými. Zavedou se určitá omezení, která mohou vyústit v tyto případy: produkčně omezený případ, atrakčně omezený příklad nebo jejich kombinace, tedy produkčně atrakčně omezený případ. V geografii maloobchodu a služeb se nejčastěji vyskytuje produkčně omezený případ. Modely intervenujících příležitostí, na rozdíl od předchozích, využívají intervenující (možné) příležitosti, které definuje Stouffer (Stouffer, 1940, str. 846) takto: Počet cest do cílového sídla je přímo úměrný počtu příležitostí v tomto sídle a nepřímo úměrný počtu intervenujících ostatních příležitostí. Pokud je tento model upraven pomocí gravitačního modelu, dá se dobře využít pro vymezení nákupních zón ve velkoměstech a aglomeracích. Tento model se však potýká s řadou omezení, jako je například rovnovážný stav daného jevu, neuvažuje spádovost za nákupy apod. 1.4.2. Vymezení sfér vlivu pomocí anketárních šetření Pro zjištění spádovosti za nákupy a službami můžeme v zásadě použít dva typy anketárních šetření. První z nich je možné provádět ve vybraných zařízeních obslužné sféry střediska, zde však bývá problematické stanovení vhodných kritérií k vymezení rozsahu spádovosti, proto se považuje za vhodnější využít druhé varianty a to provést anketární šetření ve všech sídlech zkoumané oblasti (Maryáš 1983, str. 76). Pro praktickou část této práce jsem zvolil metodu vymezení sfér vlivu dle anketárních šetření, provedenou skrze náhradní šetření přes vedení obecních úřadů. Tuto metodu podrobně rozebral ve své práci Maryáš (Maryáš 1988, str. 33 36), ze které vycházím a budu ji dále citovat. Pro vymezení sfér vlivu obslužných středisek byly odpovědi z anketárních šetření hodnoceny tím způsobem, že vykazované směry spádu byly roztříděny podle intenzity spádu do tří typů ( Maryáš 1988, str. 33). Převážný spád 10bodů Částečný spád 5 bodů Výjimečný spád 1 bod -20-

Pro jednotlivé obce byla každému cíli i, který byl obcí vykazován v daném obslužném procesu j, přiřazena hodnota v ij, která určuje relativní význam cíle i pro vykazující obec v tomto obslužném procesu: Vij PC ij T ij *PT j *100 kde: T ij - bodová hodnota typu spádu do cíle i v obslužném procesu j PC ij PT j - počet cílů v tomto typu - součet bodových hodnot všech typů intenzity spádu uváděných obcí v obslužném procesu j. V každé obci byl součet hodnot v ij roven 100 % pro každý obslužný proces j. Každému obslužnému procesu byl dále přiřazen koeficient k j podle významu resp. frekvence využívání. Celkový relativní význam cv i cíle i pro danou obec za všechny hodnocené obslužné procesy je potom roven: cv i j v ij v * k * k i j ij j j *100 opět platí, že i cv 100% i (Maryáš 1988, str. 33-34). Při vymezování sfér vlivu obslužných středisek bylo hlavním problémem ohodnocení jednotlivých obslužných procesů nadmístní úrovně z hlediska frekvence využívání a tím i určité vyjádření důležitosti procesu pro uspokojování potřeb obyvatelstva. Na základě analýzy hlavních cílů (tj. cílů uváděných jako cíle převážných nákupů) byly pro ČSSR rozlišeny čtyři podskupiny základních obslužných procesů nadlokální úrovně. Těm byly pro další hodnocení přiděleny různé koeficienty. -21-

Tento koeficient byl stanoven na základě poměrů počtů hlavních cílů uvedených v daných obslužných procesech, a počtu hlavních cílů v dojížďce za speciálními službami, která vykazovala nejmenší počet hlavních cílů ze zjišťovaných základních obslužných procesů nadlokální úrovně. Poměry byly následující - speciální služby : nákupy nábytku : nákupy knih : nákupy léků : nákupy běžného průmyslového zboží : běžné služby : nákupy běžného textilu a obuvi = 1 : 1,2 : 1,3 : 2,0 : 3,3 : 4,0 : 4,0. (Maryáš 1988, str. 34) Koeficienty byly potom stanoveny následujícím způsobem: Koeficient 1 nákupy knih, nábytku, speciální služby, nákupy speciálního výběrového zboží, Koeficient 2 nákupy léků, Koeficient 3 nákupy běžného průmyslového zboží, Koeficient 4 nákupy běžného textilu a obuvi, běžné služby. K vybraným střediskům byly ostatní obce přiřazovány na základě převažujícího spádu, kdy celkový relativní význam druhého nejsilnějšího střediska nedosahoval více než dvou třetin hodnoty celkového relativního významu prvého nejsilnějšího střediska. Ostatní obce, které nevykazovaly dostatečně významnou spádovost k určitému středisku, byly považovány za oscilační. Při výpočtu populační velikosti základních obslužných regionů byl počet jejich obyvatel rozdělen mezi příslušná konkurenční střediska. (Maryáš 1988, str. 35-36). -22-

2. Tvorba dotazníku pro průzkum V této kapitole se budu věnovat jak možnostem sběru dat, tak i vlastnímu sestavení dotazníku pro tuto diplomovou práci. Praktická část diplomové práce vychází z průzkumu, který jsem prováděl podle výše uvedené metodiky. Proto bylo třeba shromáždit data o spádovostech v regionech Opava a Nový Jičín. Nejdříve se tedy zmíním, jaké jsou formy sběru dat, poté podrobněji rozeberu mnou vybranou metodu. 2.1. Metody sběru dat a typy výzkumu Pro tuto práci bylo nezbytné shromáždit primární údaje, které musí být relevantní, přesné a aktuální. V zásadě existují podle Kotlera (Kotler et al. 2007) tři hlavní metody sběru primárních dat. Jsou to dotazování, pozorování a experiment. Pozorování znamená shromažďování primárních údajů pozorováním příslušných osob, jejich jednání a situací. Experiment, nebo také experimentální výzkum poskytuje kauzální informace. Při experimentu jsou vybrány odpovídající skupiny respondentů, které jsou sledovány v různých podmínkách s kontrolovanými souvisejícími faktory. Poté jsou sledovány rozdíly v odpovědích skupin. Experiment se tedy snaží vysvětlit vztah příčina/následek (Kotler et al. 2007, str. 410 412). Pomocí výše zmíněných metod, tedy pozorováním a dotazováním se mohou shromažďovat informace pro experiment. Dále se budu podrobněji zabývat metodou dotazování, která je nejvhodnější pro potřeby této práce. 2.1.1. Dotazování Tuto metodu jsem vybral jako základní způsob sběru primárních dat. Dotazování představuje metodu sběru primárních dat založenou buď na přímém (osobní rozhovor), nebo zprostředkovaném (dotazník) kontaktu mezi osobou provádějící výzkum a respondenty. Osobní rozhovor má dvě formy individuální a skupinový rozhovor. Individuální rozhovor se odehrává doma nebo v zaměstnání dotazovaných, na ulici nebo v nákupních centrech. Tazatel se snaží získat respondenta ke spolupráci a délka rozhovoru může být od několika minut i po několik hodin. Zejména u časově náročnějších typu průzkumu se respondentům často platí za jejich čas. U skupinového rozhovoru se setkává většinou šest až deset respondentů, kteří tráví několik hodin se školeným moderátorem a baví se buď o konkrétní službě, výrobku nebo například firmě. Důraz je zde kladen na objektivitu moderátora, jeho dobrou znalost problému a měl by znát základní návyky zkoumaných skupin. (Kotler et al. 2007, str. 413 415). Pro úspěšné dotazování je nutné mít předem stanovenou formu otázek, díky které bude usnadněno následné vyhodnocení dat získaných průzkumem (Kozel et al., str. 175). -23-

Dotazování má několik forem, jako jsou osobní dotazování (hlavní výhodou je zpětná vazba, ale je velmi finančně náročné), telefonické dotazování (hlavní výhoda je zde rychlost, nicméně je třeba počítat s nutnou trpělivostí respondenta), v poslední době velmi hojně používané online dotazování (mezi výhody patří nízká finanční i časová náročnost) a písemné dotazování (nebo také dotazování poštou.) U písemného dotazování musí být otázky formulovány co možná nejjednodušeji a nejpřesněji, protože se respondent nemá koho dotázat na jejich upřesnění. Součástí tohoto typu dotazování bývá i průvodní dopis a ofrankovaná obálka pro zaslání odpovědi. Pro potřeby této práce bylo dotazování vedeno skrze emailovou, tedy elektronickou, komunikaci. Jednalo se o náhradní dotazníkové (nebo také anketární) šetření vedené skrze obecní úřady jednotlivých obcí. Osobní rozhovor s respondenty byl taktéž využit během získávání dat pro tuto práci. Konkrétně byla tato technika použita v případě, kdy na vzorku obyvatel příslušných obcí byla zjišťována spádovost do jednotlivých středisek. Tyto údaje posloužily k porovnání odpovědí uvedenými starosty obcí a zjištění, zdali jsou relevantní. Nyní bych zmínil obecnou metodiku konstrukce dotazníku. Dotazník představuje formulář (papírový nebo elektronický) se sérií otázek, na něž respondenti odpovídají, případně obsahují také varianty jejich odpovědí. Dotazník může sloužit tazateli, respondentovi, nebo oběma stranám. Je to vlastně způsob psaného řízeného rozhovoru. Význam dotazníku spočívá v následujících čtyřech oblastech (Kozel et al. 2011, str. 200). Získává informace od respondentů Poskytuje strukturu a usměrňuje proces rozhovoru (čtení) Zajišťuje standardní jednotnou matrici (šablonu) pro zapisování dat (odpovědí) Ulehčuje zpracovávání dat Při vytváření dotazníku je velmi důležitá konstrukce otázek. Měly by být dodrženy tyto zásady: Ptát se přímo otázka musí být jasná. Ptát se jednoduše otázky musí pochopit každý respondent, bez rozdílu vzdělání. Užívat známy slovník vyhnout se nadměrnému používání cizích slov a odborných výrazů. Ptát se konkrétně otázka musí být jasně formulovaná a přesná. -24-

Užívat krátké otázky čím je otázka delší, tím je větší riziko, že se v ní respondent přestane orientovat. Vyloučit zdvojené otázky atp. Rovněž délka dotazníku by měla být podle Kozla (Kozel et al. 2011, str. 205) přiměřená a pokud možno přijatelně časově náročná. Uvádí se, že více jak dvacet otázek nebo délka vyplňování více jak dvacet minut již potencionálního respondenta odradí od jeho vyplnění. Dotazník by měl na první pohled upoutat pozornost. Měl by být: Srozumitelný Přehledný Jednoduchý na vyplnění Měl by mít patřičnou formální úpravu Logickou strukturu 2.2. Výběr respondentů Pro potřeby primárního výzkumu je nutné stanovit tzv. výběrový soubor. Ten nám poskytne reprezentativní segment populace, který je v ideálním případě reprezentativní natolik, že můžeme učinit závěry platné pro širší část populace. Aby bylo možno vytvořit takový výběrový soubor, je podle Kotlera (Kotler et al. 2007, str. 419 420) nutné odpovědět na tyto tři otázky: 1) Kdo bude sledován (jaká výběrová jednotka). 2) Kolik lidí se má výzkumu zúčastnit (velikost výběrového souboru). Větší soubory poskytují spolehlivější výsledky, než malé. Přesto není nutné pro získání spolehlivých výsledků použít celý cílový vzorek nebo jeho větší část. Dobře vybraný soubor, který může být i menší než 1 % může být často velmi spolehlivý. 3) Jak by měl být výběrový soubor vybrán (jaký zvolit proces). Pro potřeby této práce a po konzultaci s vedoucím diplomové práce RNDr. Jaroslavem Maryášem jsem však zvolil velikost zkoumaného souboru na 2 %. -25-

2.3. Tvorba vlastního dotazníku Pro potřeby této práce jsem vytvořil dotazník, který zjišťuje spádovost obyvatel za službami. Pro sestavování otázek a stanovení formální úpravy jsem po konzultaci s RNDr. Jaroslavem Maryášem použil již dříve schválený a ověřený dotazník. Jak jsem zmiňoval výše, tak stejná struktura dotazníku usnadní následnou analýzu a zpracování dat. Proto bylo výhodné užití již zavedené standardizované formy tohoto dotazníku. Tento dotazník (k dispozici v příloze č. 2) jsem následně zasílal spolu s průvodním dopisem (k dispozici v příloze č. 1), kde jsem se představil, uvedl důvod, proč jim tento dotazník zasílám a zdvořile poprosil o jeho vyplnění. Byly zde uvedeny poměrně podrobně pokyny pro jeho vyplnění, včetně názorného příkladu, jak postupovat. Pro jistotu jsem uvedl ještě telefonické a emailové spojení na svou osobu pro případ, že by se vyskytli nějaké nejasnosti. Rovněž zde byla uvedena i emailová adresa, na kterou jsem žádal zaslání vyplněných dotazníků. Po grafické stránce jsem se snažil tento dotazník upravit, aby byl maximálně přehledný a jednoduchý. Jedná se o tabulku, která je rozčleněná do tří základních okruhů, které se nacházejí v jednotlivých řádcích. Jsou to zdravotnictví, školství a ostatní služby. Dále jsou zde další tři sloupce, do kterých je možno doplňovat odpovědi. Jsou zde nabízeny varianty převážně (pravidelně), částečně (méně často), výjimečně (velmi zřídka). Tento dotazník měl celkově 28 otázek, a jak jsem uvedl výše, jsou rozděleny do tří základních okruhů. První okruh se zabývá zdravotnictvím a jsou zde uvedeny tyto otázky: Návštěva pohotovosti Návštěva nemocnice Návštěva všeobecného lékaře Návštěva dětského lékaře Návštěva zubního lékaře Návštěva ženského lékaře Návštěva specialisty Druhý okruh byl věnován školství a patří zde: Návštěva mateřské školky Návštěva základní školy (1. stupeň) -26-

Návštěva základní školy (2. stupeň) Návštěva střední školy (gymnázia, obchodní akademie, SOU) Návštěva vyšší odborné školy Návštěva vysoké školy Poslední okruh s názvem ostatní služby zahrnuje tyto otázky: Denní nákupy (potraviny, drogerie, běžné domácí potřeby) Nákupy textilu a obuvi Běžné služby (holičství, čistírny, opravny atd.) Nákupy v lékárně Nákupy běžného průmyslového zboží (elektronika atd.) Nákupy knih, hudebních a filmových nosičů Nákupy nábytku a bytových doplňků Nákupy speciálního výběrového zboží (šperky, auta atd.) Speciální služby (fotograf, oprava hodinek, šití šatů atd.) Návštěvy kina Návštěva zábavného zařízení (diskotéka, bowling, biliardový klub atd.) Návštěvy restaurací, vináren, barů atd. Návštěvy kulturních zařízení (divadel, muzeí, koncertů, galerií atd.) Návštěvy sportovních zařízení (fitcentra, aerobic, tělocvičny, bazény, regenerační centra atd.) Návštěva finančních institucí Odpovědi sloužily k určení středisek, kam lidé směřují za daným typem služeb. Pokud lidé z dané obce směřovali za danou službou převážně do jednoho střediska, byl vyplněn název tohoto střediska ve sloupci převážně. Pokud nešlo jednoznačně určit jeden převažující směr, je vyplněn sloupec částečně, nebo výjimečně. Přičemž u této možnosti bylo možno uvést i více obcí. Pokud lidé dojížděli za daným typem služeb převážně do jedné obce a výjimečně i do jiné, byly uvedeny obě možnosti. 2.4. Sběr dat pro vlastní průzkum Pro praktickou část této diplomové práce bylo potřeba získat primární data. Na základě těchto získaných údajů jsem poté mohl provést šetření a vyvodit závěry. Pro potřeby mého průzkumu jsem zvolil metodu dotazování, konkrétně metodu náhradního anketárního -27-

šetření vedeného přes obecní úřady. Tuto metodu jsem zvolil z důvodu, že starostové, popřípadě místostarostové a úředníci obecního úřadu mají o své obci nejlepší a objektivní informace. Proto jsou nejvíce kompetentní odpovídat na otázky týkající se spádovostí za službami v jejich obci. Pro toto šetření jsem využil dotazník již popsaný výše a jeho kompletní podoba je v příloze č. 2. Sběr dat probíhal ve třech fázích. V první fázi, která trvala od ledna do března 2013, jsem zaslal dotazník starostům jednotlivých obcí prostřednictvím emailů. 13 Jelikož se mi vrátila jen velmi malá část (asi 20% pro okres Opava a 30% pro okres Nový Jičín) nazpět, tento proces jsem opakoval celkem pětkrát, většinou s odstupem 2 3 týdnů. Přičemž jsem k obcím, které mi odpověď neposlaly, přidal i emailové adresy místostarostů a úředníků obecních úřadů. Tímto způsobem se mi podařilo získat z okresu Opava přibližně 80% dotazníků a z okresu Nový Jičín téměř 90%. Ve druhé fázi jsem telefonicky obvolával ty obce, u kterých jsem se nedočkal žádné odpovědi. Většinou se mi podařilo sehnat telefonický kontakt přímo na starosty obcí. Zejména v okrese Opava jsem se však setkal s neochotou se mnou jakkoliv komunikovat. V okrese Nový Jičín se mi nakonec podařilo v této fázi získat všechny odpovědi. V druhé polovině března mi scházely z okresu Opava odpovědi z 11 obcí, které již nereagovali na emailovou korespondenci ani na telefonickou výzvu. Tyto data jsem získal ve třetí fázi sběru dat, kdy jsem osobně navštívil jednotlivé obecní úřady v jejich úředních hodinách. Během osobní návštěvy mi starostové, popřípadě místostarostové vyšli vstříc a dotazník se mnou osobně vyplnili. Na konci března 2013 jsem tak měl veškerá potřebná data pro analýzu okresů a určení spádovosti jednotlivých obcí. 13 Jednotlivé emailové adresy jsem získal na internetových stránkách obcí. -28-

3. Vymezení zkoumaného území V této kapitole se budu zabývat stručnou charakteristikou obou zkoumaných okresů, zaměřím se na počty obyvatel, i s jejich vývojem v čase s rozdělením na pohlaví a věkové skupiny. Dále uvedu detailní seznam všech mnou zkoumaných obcí, včetně jejich příslušnosti k obci s rozšířenou působností (ORP). 3.1. Charakteristika okresu Opava Okres Opava vznikl v roce 1960 sloučením bývalého okresu Hlučín, větší části okresu Opava, severních částí okresů Bílovec a Vítkov a několika obcí okresů Bruntál a Ostravaokolí. Okres Opava leží ve středu severní části Moravskoslezského kraje. Na severní straně okresu leží státní hranice mezi Českou republikou a Polskem, východní částí sousedí s Ostravou a malou částí okresu Karviná, jižní hranice probíhá v sousedství okresů Nový Jičín a Olomouc a na západní straně hraničí s obcemi okresu Bruntál a Olomouc. Jeho celková rozloha činí 1 113 km 2. Jedná se o třetí největší okres Moravskoslezského kraje. 14 Průměrná rozloha obce je 1446 ha (největší obcí je Opava s 9061 ha a Budišov nad Budišovkou se 7652 ha, naopak nejmenší jsou Nové Sedlice se 158 ha a Mladecko s 266 ha). Tento okres je složen ze 77 obcí, které se člení na 149 částí obcí a 139 katastrálních území. Je zde celkem 7 měst (Opava, Hradec nad Moravicí, Hlučín, Dolní Benešov, Vítkov, Kravaře a Budišov nad Budišovkou), z nichž je největším městem Opava, která má pozici statutárního města a žije zde téměř 60 tisíc obyvatel. Přibližně 48 % obcí má méně než 1 000 obyvatel. Malé obce leží především v západní a jihozápadní části okresu. 15 Okres Opava je členěn do čtyř správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP) Jsou jimi Hlučín, Kravaře, Opava a Vítkov viz obrázek č. 3. 14 Data jsou ke dni 31. 12. 2012. 15 Charakteristika okresu Opava [online]. 2013. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z WWW:<http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_opava> -29-

Obrázek č. 3: Správní obvody obcí s rozšířenou působností - Opava Zdroj: Upraveno autorem podle dat z Českého statistického úřadu (ČSÚ) 16 3.1.1. Počet obyvatel v okrese Opava Počet obyvatel v okrese Opava je od roku 2000 poměrně ustálený a pohybuje se okolo 177 tisíc. Poměr mužů a žen je relativně vyrovnaný (49% mužů a 51% žen). Z šetření prováděné Českým statistickým úřadem vyplívá, že populace v tomto okrese mírně stárne. Zatímco v roce 2000 zde žilo jen 12,7% obyvatel starších 65 let, tak v roce 2011 to bylo již 15,4%. Zajímavé je, že počet obyvatel v produktivním věku je pořád ustálený na zhruba 70% a ubývá nově narozených a obyvatel ve věku 0-14 let. Průměrný počet obyvatel na jednu obec činí 2296. Největší jsou Opava s 58 923 a Hlučín s 14 232 obyvateli a nejmenší jsou pak Bratříkovice se 156 a Mladecko se 174 obyvateli. 16 Český statistický úřad MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ [online]. 2013 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z WWW:< http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/administrativni_rozdeleni_okresu_opava_k_1_1_2008/$file/opava.gif> -30-

Tabulka č. 1: Celkový počet obyvatel v okrese Opava od roku 2000 do roku 2011 Počet obyvatel Z toho ženy Ve věku: 0 14 Ve věku: 15 64 Ve věku: 65 a více Měřicí jednotka osoby % % % 2000 178 006 91 133 17,1 70,3 12,7 2001 177 712 90 992 16,7 70,5 12,8 2002 177 287 90 794 16,2 70,9 12,9 2003 177 040 90 664 15,8 71,2 13,1 2004 176 870 90 501 15,4 71,2 13,5 2005 176 653 90 343 15,0 71,0 14,0 2006 176 624 90 292 14,8 71,0 14,3 2007 176 820 90 371 14,7 70,9 14,5 2008 177 213 90 446 14,6 70,7 14,7 2009 177 133 90 434 14,6 70,5 14,9 2010 177 236 90 502 14,7 70,3 15,0 2011 177 173 90 383 14,9 69,7 15,4 Zdroj: Vytvořeno autorem podle dat z ČSÚ První ze dvou zkoumaných oblastí je okres Opava, kde jak jsem již zmínil výše, spadá celkem 77 obcí. Jsou jimi: Bělá, Bohuslavice, Bolatice, Branka u Opavy, Bratříkovice, Brumovice, Březová, Budišov nad Budišovkou, Budišovice, Čermná ve Slezsku, Darkovice, Děhylov, Dobroslavice, Dolní Benešov, Dolní Životice, Háj ve Slezsku, Hať, Hlavnice, Hlubočec, Hlučín, Hněvošice, Holasovice, Hrabyně, Hradec nad Moravicí, Chlebičov, Chuchelná, Chvalíkovice, Jakartovice, Jezdkovice, Kobeřice, Kozmice, Kravaře, Kružberk, Kyjovice, Lhotka u Litultovic, Litultovice, Ludgeřovice, Markvartovice, Melč, Mikolajice, Mladecko, Mokré Lazce, Moravice, Neplachovice, Nové Lublice, Nové Sedlice, Oldřišov, Opava, Otice, Píšť, Pustá Polom, Radkov, Raduň, Rohov, Skřipov, Slavkov, Služovice, Sosnová, Staré Těchanovice, Stěbořice, Strahovice, Sudice, Svatoňovice, Šilheřovice, Štáblovice, Štěpánkovice, Štítina, Těškovice, Třebom, Uhlířov, Velké Heraltice, Velké Hoštice, Větřkovice, Vítkov, Vršovice, Vřesina a Závada. Na následujícím obrázku č. 4 je vidět podrobné členění celého okresu a jsou zde vyznačeny i správní obvody obce s rozšířenou působností. V tabulkách č. 2 až č. 5 níže je uveden podrobný seznam obcí včetně důležitých údajů, jako jsou rozloha obce, celkový počet -31-

obyvatel v dané obci a procentuální rozložení mužů a žen v obci. Tabulky jsou rozděleny pro jednotlivé správní obvody obcí s rozšířenou působností, do kterého daná obec spadá. Obrázek č. 4: Administrativní členění okresu Opava Zdroj: Český statistický úřad 17 Tabulka č. 2: Seznam obcí pro SO ORP Hlučín Název obce Rozloha (ha) Počet obyvatel Muži v % Ženy v % Bělá 286 670 48 52 Bohuslavice 1533 1649 51 49 Darkovice 514 1298 49 51 Děhylov 508 691 49 51 Dobroslavice 724 749 48 52 Dolní Benešov 1481 4203 49 51 Hať 1575 2575 49 51 Hlučín 2114 14122 49 51 17 Český statistický úřad MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ [online]. 2013 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z WWW:< http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/administrativni_rozdeleni_okresu_opava_k_1_1_2008/$file/opava.gif>. -32-

Kozmice 1087 1826 49 51 Ludgeřovice 1082 4722 50 50 Markvartovice 679 1886 50 50 Píšť 1568 2108 50 50 Šilheřovice 2165 1596 49 51 Vřesina 689 1502 48 52 Závada 527 581 47 53 Zdroj: Vytvořeno autorem podle dat z ČSÚ. Do správního obvodu obce s rozšířenou působností Hlučín patří celkem 15 obcí. Jedná se o druhý nejpočetnější správní obvod ORP v rámci okresu Opava. Jeho celková rozloha je 16 532 ha a žije zde 40 178 obyvatel. Tabulka č. 3: Seznam obcí pro SO ORP Kravaře Název obce Rozloha (ha) počet obyvatel Muži v % Ženy v % Bolatice 1324 4430 49 51 Chuchelná 767 1277 49 51 Kobeřice 1715 3280 50 50 Kravaře 1937 6736 50 50 Rohov 664 619 49 51 Strahovice 507 916 50 50 Sudice 942 671 49 51 Štěpánkovice 1253 3145 48 52 Třebom 951 219 55 45 Zdroj: Vytvořeno autorem podle dat z ČSÚ. Správní obvod ORP Kravaře je vůbec nejmenším obvodem v počtu obcí i v celkové rozloze v rámci okresu Opava. Patří zde pouze 9 obcí a jeho rozloha je 10 060 ha. Ovšem žije zde 21 293 obyvatel, což je o zhruba 7 tisíc více než u SO ORP Vítkov, který má téměř trojnásobnou rozlohu. Tabulka č. 4: Seznam obcí pro SO ORP Opava Název obce Rozloha (ha) počet obyvatel Muži v % Ženy v % Branka u Opavy 692 1077 50 50 Bratříkovice 374 161 54 46 Brumovice 2550 1489 49 51-33-

Budišovice 702 666 51 49 Dolní Životice 1126 1141 55 45 Háj ve Slezsku 1379 3281 49 51 Hlavnice 1109 630 50 50 Hlubočec 936 576 51 49 Hněvošice 616 1019 50 50 Holasovice 1623 1377 50 50 Hrabyně 1001 1173 49 51 Hradec nad Moravicí 4403 5470 49 51 Chlebičov 362 1100 48 52 Chvalíkovice 446 698 50 50 Jakartovice 5004 1091 52 48 Jezdkovice 360 220 53 47 Kyjovice 693 812 49 51 Lhotka u Litultovic 507 202 51 49 Litultovice 1035 840 50 50 Mikolajice 740 264 54 46 Mladecko 265 152 50 50 Mokré Lazce 1057 1148 49 51 Neplachovice 573 935 49 51 Nové Sedlice 158 496 48 52 Oldřišov 1578 1351 49 51 Opava 9061 58281 48 52 Otice 720 1343 49 51 Pustá Polom 1658 1451 49 51 Raduň 802 985 51 49 Skřipov 2022 1004 50 50 Slavkov 1104 1864 49 51 Služovice 599 815 50 50 Sosnová 1302 410 50 50 Stěbořice 1776 1399 51 49 Štáblovice 1037 626 50 50 Štítina 302 1204 50 50-34-

Těškovice 917 844 48 52 Uhlířov 387 342 50 50 Velké Heraltice 3930 1659 49 51 Velké Hoštice 1004 1781 47 53 Vršovice 794 497 53 47 Zdroj: Vytvořeno autorem podle dat z ČSÚ. Správní obvod ORP Opava je největším ze zkoumaného území. Patří zde 41 obcí a taktéž celkovou rozlohou 56 704 ha zaujímá dominantní postavení v celém okrese. Rovněž počtem obyvatel 101 874 výrazně převyšuje ostatní správní obvody ORP. Tabulka č. 5: Seznam obcí pro SO ORP Vítkov Název obce Rozloha (ha) počet obyvatel Muži v % Ženy v % Březová 3888 1391 50 50 Budišov nad Budišovkou 7649 3036 50 50 Čermná ve Slezsku 1233 363 50 50 Kružberk 830 266 51 49 Melč 1403 638 52 48 Moravice 1110 251 57 43 Nové Lublice 687 209 50 50 Radkov 1537 508 50 50 Staré Těchanovice 747 152 57 43 Svatoňovice 1645 279 49 51 Větřkovice 1783 754 52 48 Vítkov 5503 5981 49 51 Zdroj: Vytvořeno autorem podle dat z ČSÚ. Do správního obvodu ORP Vítkov patří 12 obcí a jeho celková rozloha je 28 015 ha. V tomto správním obvodu žije nejmenší počet obyvatel (13 828) ve zkoumaném území okresu Opava. 3.2. Charakteristika okresu Nový Jičín Okres Nový Jičín leží v jižní části ostravské průmyslové aglomerace. Svou rozlohou 882 km 2 se řadí spíše mezi menší okresy České republiky. Z hlediska geomorfologického náleží území okresu Nový Jičín ke dvěma odlišným geologickým útvarům k České vysočině, zabíhající na území okresu výběžky Nízkého Jeseníku s Vítkovskou vrchovinou a Karpatům s Podbeskydskou pahorkatinou a Moravskoslezskými Beskydami. Území -35-

Moravské brány podél toku řeky Odry odděluje obě horopisné jednotky úrodným pruhem údolní nivy. I přesto, že počtem obyvatel přes 150 tis. je druhým nejmenším okresem v rámci kraje, mu v rámci republiky patří 16. místo mezi všemi 76 okresy. 18 Průměrná rozloha obce je 1663 ha, přičemž největší rozlohu má obec Odry (7408 ha) a Fulnek (6846 ha) a nejmenší jsou naopak obce Heřmánky (331 ha) a Jakubčovice nad Odrou (338 ha). V současnosti se okres administrativně člení do 54 obcí, z toho je 9 měst (Bílovec, Studénka, Fulnek, Odry, Nový Jičín, Příbor, Kopřivnice, Štramberk a Frenštát pod Radhoštěm), z nichž počtem obyvatel největší jsou Nový Jičín (přes 25 tis.) a Kopřivnice (přes 23 tis.). Okres Nový Jičín je členěn do pěti správních obvodů obcí s rozšířenou působnosti, viz obrázek č. 5. S účinností od 1. 1. 2003 zajišťují města Bílovec, Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice, Nový Jičín a Odry přenesený výkon státní správy. Obrázek č. 5: Správní obvody obcí s rozšířenou působností - Nový Jičín Zdroj: Upraveno autorem podle ČSÚ 19 18 Charakteristika okresu Nový Jičín [online]. 2013. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z WWW:< http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_novy_jicin>. 19 Český statistický úřad MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ [online]. 2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z WWW:< http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/administrativni_rozdeleni_okresu_novy_jicin_k_1_1_2008/$file/nov%c3 %BD%20Ji%C4%8D%C3%ADn.gif>. -36-