Návrh didaktické hračky DŮM a její využití při výuce výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy Návrh didaktické hračky DŮM a její využití při výuce výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy Diplomová práce Brno 2007 Autor práce: Alena Faltýnková Vedoucí práce: Mgr. Miroslava Brázdová

Děkuji vedoucí práce paní Mgr. Miroslavě Brázdové za odbornou pomoc a radu při zpracování této práce, a dále své 83leté babičce, která mi pomáhala při výrobě didaktické hračky Dům s neutuchajícím elánem a nasazením pro dobrou věc, ale také s obavou, Zda se jim náš domeček bude v Brně líbit a nebudou jej chtít reklamovat.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

- 4 - OBSAH ÚVOD...7 TEORETICKÁ ČÁST... 10 1. CO JE HRA?... 10 1.1. TŘÍDĚNÍ HER... 11 1.1.1. Třídění psychologické... 11 1.1.2. Třídění pedagogické... 11 2. CO JE HRAČKA?... 14 2.1. DIDAKTICKÁ HRAČKA... 15 3. HRA A HRAČKA VE VÝVOJOVÝCH STÁDIÍCH ČLOVĚKA 16 3.1. KOJENECKÉ OBDOBÍ... 16 3.2. BATOLECÍ OBDOBÍ... 17 3.3. PŘEDŠKOLNÍ VĚK... 18 3.4. MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK... 20 3.5. STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK... 21 3.6. DOSPĚLOST... 22 4. HISTORIE HRY A HRAČKY... 23 5. DIDAKTICKÁ HRA A HRAČKA V PEDAGOGICE 19. A 20. STOLETÍ... 26 5.1. DIDAKTICKÁ HRA A HRAČKA V POJETÍ FRÖBELA... 26 5.2. DIDAKTICKÁ HRA A HRAČKA V POJETÍ MONTESSORIOVÉ... 27 5.3. DIDAKTICKÉ HRY A HRAČKY NA ČESKÉM TRHU... 29 6. HRA A HRAČKA VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ... 32

- 5 - PRAKTICKÁ ČÁST... 35 1. NÁVRH DIDAKTICKÉ HRAČKY DŮM... 35 1.1. CÍL, HYPOTÉZY... 36 1.2. PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINY VÝTVARNÉ VÝCHOVY A JEJICH REALIZACE NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY... 37 RESUMÉ... 86 SUMMARY... 87 POUŽITÁ LITERATURA... 88

- 6 - Motto: Každý věk má své hračky. /francouzské přísloví/

- 7 - ÚVOD Hra je specifickým přirozeným projevem dětské aktivity, je především náplní života dítěte. Přináší mu uspokojení a radost, stává se základním výchovným prostředkem učitelů a vychovatelů, dále napomáhá k prohlubování zájmu o skutečnost, tříbí smysly, rozvíjí řeč, myšlení, paměť a fantazii, manuální a technické dovednosti, také utužuje tělesné zdraví, upevňuje vzájemný vztah mezi dětmi a vede k nutnosti dodržovat jistá pravidla chování. Většina her potřebuje nějaký materiální podnět, prostředek, a tím se stává hračka. Hračka stejně jako hra stimuluje rozvoj schopností pohybových, řečových, smyslových či prostorových. Didaktická hra, coby metoda výuky se stává v poslední době stále oblíbenější. Hra má své místo ve všech vyučovacích předmětech, ať již jde o hru neformální, která plní svou funkci a přitom nezdržuje, nebo o hru didaktickou, jenž vyžaduje nejen důkladnou přípravu učitele, ale i postupnou přípravu dětí. Prostředkem pro hry didaktické se stávají didaktické hračky, pomůcky neboli didaktický materiál. Téma mé diplomové práce jsem si vybrala na základě dlouholetého zájmu o problematiku hry a hračky. V roce 1999 jsem završila studium na vyšší odborné škole pedagogické a sociální absolventskou prací nazvanou Funkce hry a hračky v rehabilitaci dětí s diagnózou dětská mozková obrna. Cílem této práce bylo ukázat, že včasné využití hry a hračky vede k rychlejšímu rozvoji celé osobnosti dětí s uvedenou diagnózou. Tehdy jsem navrhovala a vyráběla hračky, které sloužily zejména k rozvoji jemné motoriky. Při výzkumu jsem navštěvovala Speciálně pedagogické centrum v Blansku, kde jsem prováděla všechna svá šetření. Pravdou je, že jsem tehdy pracovala především s dětmi postiženými, avšak

- 8 - zkušenosti z výchovně vzdělávací činnosti s nimi jsem zúročila i v pozdější práci s dětmi na nižším stupni základní školy. Výrobou různých školních pomůcek, her a hraček se zabývám již od počátku svého pedagogického působení na základní škole, tedy od roku 2000. Velmi ráda je využívám při výuce různých předmětů. Hlavně v nižších ročnících je mají děti v oblibě. Využívat se samozřejmě dají i ve vyšších ročních, ale zvolené hry už musí mít složitější, promyšlenější strukturu a jejich využívání nebývá tak časté, jako u dětí mladšího školního věku, což odpovídá stupni jejich celkového osobnostního vývoje. Cílem mé diplomové práce je ukázat, že mnou navržená didaktická hračka DŮM, jako prostředek výukové metody didaktická hra, napomáhá k dosažení cíle vyučovací hodiny výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy. Ke splnění tohoto cíle jsem analyzovala odbornou literaturu, zvláště pak práce Opravilové, Mišurcové, Matějčka, Slavíka Teoretická část diplomové práce je členěna do šesti kapitol. První a druhá kapitola objasňují pojmy hra a hračka. Třetí kapitola se zaměřuje na hru a hračku ve vývojových stádiích člověka od kojeneckého období po dospělost. Čtvrtá kapitola stručně popisuje historii hry a hračky od starověkého Egypta do dnešních dnů. Pátá kapitola se věnuje pedagogickým teoriím Friedricha Fröbela a Marie Montessori a dále představuje prestižní soutěž Správná hračka. Šestá kapitola analyzuje výskyt a využívání hry a hračky v hodinách výtvarné výchovy v různých vzdělávacích programech i v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Vlastní výzkumná část obsahuje návrh didaktické hračky DŮM, seznámení s cílem, metodami, hypotézou šetření, dále přípravy na

- 9 - vyučovací hodiny výtvarné výchovy a jejich realizaci v 1. ročníku základní školy. Ke zpracování diplomové práce byly použity tyto metody: analýza studované literatury výchovně vzdělávací činnost reflexe výchovně vzdělávací činnosti

- 10 - TEORETICKÁ ČÁST 1. CO JE HRA? Hra je zrcadlem života vlastního i cizího, vnitřního i okolního. / B. Fröbel / Hra je pro dítě základní činností a má své počátky už v kojeneckém věku, mezi pátým a šestým měsícem života. Hra je nedílnou součástí celého dětství a na důležitosti nabývá především v období prvních šesti let. Hra plní řadu funkcí: poznávací a vzdělávací, pohybovou, citovou, estetickou, volní, společenskou, terapeutickou a zdravotní. Hra poskytuje dítěti nezbytné podněty pro jeho optimální rozvoj. Hra je dobrovolnou, spontánní činností. Možnost vlastní aktivity při hře působí příznivě na fyzický a psychický vývoj dítěte, rozvíjí se při ní volní proces. Hra jako aktivní činnost přispívá hlavně ke spokojenosti dítěte a je důležitým faktorem, který podmiňuje jeho náladu. Charakteristické pro dětskou hru je hluboké a vážné zaujetí, s nímž se dítě hře věnuje. Jedna teorie říká, že hra je přípravou na dospělost a na život. Postupem času se hra přehoupne nenásilnou a přirozenou cestou k práci. Jak práce, tak hra představují aktivní činnost jedince. Úroveň všech herních činností je závislá na vývoji fyziologických funkcí dítěte, na prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, na příležitostech, které se mu ke hře naskytnou, na zájmu ze strany dospělých, a také na tom, jaké mu dospělí poskytují vzory. Jak Matějček uvádí, hra dítě aktivizuje, drží jeho nervový systém v pohotovosti, cvičí vzrušení a útlum. Hra vede ke cvičení pohyblivosti, smyslů, orientace na ploše a v prostoru. Děti

- 11 - ve hře cvičí svůj prožitkový svět, ve kterém prožívají příjemné i nepříjemné prožitky. (1989, s. 110) Z pohledu dětí je hra vážná věc, proto by se nemělo dětské hraní podceňovat. Pro děti je hra prací, která má velkou vývojovou a výchovnou hodnotu, navíc je i způsobem uvolňování psychického stresu. 1.1. Třídění her Existuje mnoho způsobů, jak dělit hry. V této kapitole uvádím podrobněji, jak lze třídit hry, a to z hlediska psychologie a pedagogiky. 1.1.1. Třídění psychologické Psychologie třídí hry na intuitivní, senzomotorické, kolektivní a individuální. Hry intuitivní: Hry nepodmíněné reflexní. Hry senzomotorické: Přispívají k rozvoji smyslů. Hry individuální: Hra je soustředěna na dítě samotné, je ve středu zájmu do doby, než se jeho vývoj přesune od hry vedle sebe ke hře kolektivní. Hry kolektivní: Hry, při kterých si dítě dokáže hrát s ostatními dětmi, spolupracuje s nimi a přizpůsobuje se kolektivu. 1.1.2. Třídění pedagogické Z hlediska pedagogiky se hry dělí na hry tvořivé a hry s pravidly. Hry tvořivé (spontánní) jsou takové, při nichž má dítě volbu a průběh hry plně ve své pravomoci. Hry s pravidly navazují na hry tvořivé, ale

- 12 - navíc jsou v nich vymezeny vztahy k ostatním hráčům pomocí určitých pravidel. Do her s pravidly patří hry didaktické a pohybové. 1.1.2.1. Hry tvořivé Hry tvořivé zahrnují tyto typy her: Hry předmětové: Dítě má k dispozici předmět, většinou hračku, se kterým nakládá podle svého přání. Mimo hraček si dítě hraje s předměty denní potřeby, pomocí nichž rozvíjí své smysly a poznává jejich vlastnosti. Hry úlohové (námětové): Dítě přejímá známou sociální roli dospělého, napodobuje jeho chování a vztahy mezi lidmi (hra na maminku, tatínka). Hry dramatizační: Při těchto hrách jde o vyvolání vnitřních pocitů a pochodů dítěte. Dítě ve své podstatě vytváří děje, prožitky apod.. Hry konstruktivní: Dítě při nich záměrně manipuluje s umělými předměty, které připomínají svým vzhledem nebo funkcí skutečnost. 1.1.2.2. Hry s pravidly Hry pohybové: Např. Na babu, míčové hry, Na honěnou apod.. Hry intelektuální (didaktické): Dítě při nich rozvíjí především své rozumové schopnosti: logické, prostorové, vizuální i vyjadřovací dovednosti. Jsou to např. skládanky, pexesa, stolní hry, stavebnice, puzzle, různé učební pomůcky: tabulky a karty se slovními druhy, čísly, chemickými prvky, geografickými pojmy, historickými daty, fotografie, počítačové programy, didaktické karetní hry, hudební nástroje, tělovýchovná náčiní, počitadla, domina aj..

- 13 - Didaktické hry se v odborné literatuře řadí mezi jednu z metod výuky. Prostřednictvím herních situací se dají s žáky řešit i složité učební úlohy, neboť hra se pro ně stává silným motivačním stimulem, který je schopen značně mobilizovat jejich kognitivní potenciál, zejména při soutěživých hrách. (Kalhous, Z., Obst, O. a kol., 2002, s.323)

- 14-2. CO JE HRAČKA? Většina her potřebuje nějaký materiální podnět, který představuje předmět pro hru speciálně určený. Tímto předmětem se stává hračka. Hračka napomáhá dítěti vytvořit si představu o reálném životě, o světě v němž žije, a to způsobem jemu vyhovujícím. Hračka motivuje jeho činnost tak, aby se pomocí ní a v ní dokázalo plně projevit a vyžít. Hračkou není jen to, co vychovatelé a rodiče považují za hračku, ale je to vše, co dítě přitahuje a podněcuje jeho zvídavost, např. při obědě se polévka stává rybníkem a zelenina se mění na rybičky, které se prohánějí ve vodě. Kolečka z banánu jsou kola auta, a když se překrojí, už jsou z nich ouška medvídka. Hračka by měla podněcovat pohybový, smyslový, rozumový a citový vývoj dítěte, měla by žádoucím směrem rozvíjet jeho společenské postoje a napomáhat k vytváření dobrých návyků, měla by podněcovat a vhodně usměrňovat jeho fantazii. Přitom by měla být hygienicky nezávadná a pokud možno bezpečná. (Matějček, Z., 1999, s. 108 109) Hra s dobrou hračkou dokáže připravit dítě na společný život s ostatními lidmi. Jednoduchá pravidla výběru hraček: Hračka by měla odpovídat věku dítěte. Pokud je pro dítě příliš náročná, nedokáže ji plně využít. O velmi jednoduchou hračku ztratí dítě zájem ihned. Hračka by měla rozvíjet fantazii a tvořivost, proto nejsou vhodné hračky, které umí všechno, ty potlačují kreativitu dítěte.

- 15 - Mimo hraček pro individuální hru dítě potřebuje i hračky, které mu umožní navazovat vztahy s dalšími dětmi i dospělými. Mimo hraček rozvíjejících rozumové schopnosti potřebuje dítě i hračky rozvíjející motoriku. Hračky musí být bezpečné, hygienicky nezávadné, nerozbitné. Hračky i hry by neměly vzbuzovat a šířit násilí. Hračky by měly být pěkné, vzhledné, vkusné. 2.1. Didaktická hračka S vyhledáváním pojmu didaktická hra v odborné literatuře nebývá problém, což nelze říct o didaktické hračce. V literatuře lze najít příbuzné pojmy: vzdělávací hračka, didaktický materiál, didaktické pomůcky či senzorický a školní materiál. Vzdělávací hračky a hry stimulují rozvoj různých intelektuálních schopností: verbálních, prostorových či numerických. Jsou účinným a zábavným doplňkem školy a napomáhají dosažení jejich cílů. (Meglosa, J., Posse, R., 2003, s. 79) Didaktickým materiálem rozumíme jednoduché pomůcky pro nácvik jednoduchých činností, pro manipulaci, rozebírání a skládání, rozlišování barev, tvarů a zvuků, rozvíjení motorických schopností, pro cvičení smyslů. (Svobodová, J., Jůva, V., 1996, s. 39)

- 16-3. HRA A HRAČKA VE VÝVOJOVÝCH STÁDIÍCH ČLOVĚKA Hra provází člověka celým životem. V jednotlivých etapách vývoje člověka má své specifické rysy. Každé dítě je jedinečná osobnost, proto si hraje každé trochu jiným způsobem. Hra a fantazie uspokojuje řadu základních potřeb. Různorodá a přiměřená hra, která má svoji výchovnou hodnotu, pomáhá v přípravě dítěte na budoucí život. Hraní také pomáhá při socializaci dítěte a usměrňuje jeho výdej energie. Dále budu pokračovat charakteristikou hry a hračky v jednotlivých etapách lidského vývoje. 3.1. Kojenecké období Rozvoj herních činností v kojeneckém období, tedy v období od narození do jednoho roku dítěte, je spjat se smyslovým a pohybovým vývojem. Od třetího měsíce se kojenec učí postupně vidět a rozeznávat předměty, jejich barvu a tvary. Současně se rozvíjí i jeho sluch a hmat. Ve čtvrtém měsíci dítě začíná sahat po předmětech, tzn. že se vytvořila koordinace zraku, hmatu a pohybového aparátu. Později si dítě začíná hrát se svým tělíčkem, s předměty svého bezprostředního okolí, zkrátka se vším, co se mu zdá zajímavé. V osmém měsíci se začíná objevovat jednoduchá hra na schovávanou, při které si dítě pomocí nějakého předmětu zakrývá a odkrývá obličej. První hračky bývají zavěšovány nad postýlku. Ty pak později dítě uchopuje a prozkoumává ústy. Jak dítě dozrává, dostává nové hračky. Od sedmého měsíce si umí hrát s míčem, kostkami, zvířátky

- 17 - z gumy. Od devátého měsíce se přidávají jednoduchá vozítka, textilní hračky a zvířátka. Jakmile dítě začne chodit je dobré mu pořídit hračku, kterou může tahat za sebou na provázku, nebo ji tlačit před sebou. Dítě si hraje nejen s hračkami, ale zajímá se o předměty denní potřeby jako jsou lžičky, hrnečky, krabice apod.. Dítě kojeneckého věku potřebuje při hře dohled a mnohdy i pomoc. Pokud dítě neví, co si s hračkou počít, tak mu musí dospělý ukázat, co s ní dělat a povzbuzovat dítě k opakovaným pokusům. Od chvíle, kdy se dítě pokouší uchopovat předměty, vyluzovat z nich zvuky, házet je a různě prozkoumávat, stává se hra téměř posedlostí. 3.2. Batolecí období V tomto období, mezi prvním a třetím rokem života, dochází k významnému obohacení herní činnosti. Na scénu se dostává tzv.experimentace, což je odborný termín pro neúnavnou a mnohostrannou aktivitu dítěte. U kojenců postupně vznikají koordinované a diferencované pohyby. Dítě přechází od chaotických pohybů rukou k tomu, že předměty uchopuje a vyhazuje z postýlky. Asi od jednoho a půl roku se experimentace stává složitější a herní činnost se začíná prolínat s fantazií. O něco později už je hra podmiňována fantazií. Hra se tedy stává složitější, a protože se v ní uplatňují prvky fantazie a kreativity, mluvíme o činnosti složitější než je experimentace. Hra bývá řízena určitou představou a vede k určitému cíli. Postupně se u dítěte vytváří pocit, že vše, co dělá, je hra. Stírá hranice mezi hrou a prací. Dítě jí, uklízí hračky, obléká se a všechny tyto úkony vnitřně prožívá jako hru. Pro tento věk jsou typické hry motorické, manipulační a později hry intelektuální. Hry pohybové jsou zastoupeny chůzí, poskakováním, házením předmětů aj.. S rozvojem jemné motoriky souvisí hry manipulační. Dítě

- 18 - opakovaně otevírá a zavírá dveře, krabice aj., rádo se zaobírá hračkami. Pro děti od jednoho roku do dvou let jsou vhodné hračky duté formy, např. vkládací kostky, misky apod.. Hra s tímto typem hraček upevňuje držení ruky a paže, zdokonalují se drobné pohyby rukou a prstů. Ve dvou letech je dítě schopno skládat a rozkládat různé tvary. Už si nehraje jen s hračkami, ale soustředí se na okolní prostředí, vytahuje věci za zásuvek a skříní. Pro batolata jsou nevhodné hračky malé, korálky a jiné drobné předměty, protože hrozí nebezpečí, že si je dítě zavede do nosu nebo do uší nebo je sní. Oblíbenou hrou se stává hra námětová, na něco nebo někoho. Obsah námětových her se liší podle toho, kde se dítě pohybuje a jaké má vzory. Rozvoj námětových her je rovněž podmíněn dobrou hračkou. Vhodné jsou hračky zmenšené, představující předměty z okolí dítěte, panenky, autíčka, zvířátka. Důležitým elementem se stává nejen hračka sama, ale doplňky, oblečky na panenku, zboží v obchodě, domácí potřeby apod.. Batolecí období je dobou nejintenzivnějšího vývoje řeči, a v tomto ohledu se hra stává významným pomocníkem. Při jednoduchých říkadlech a písničkách si dítě osvojuje a zlepšuje výslovnost, intonaci a rytmus řeči. Učí se tak vyjadřovat a získává chuť mluvit. Zpěv dítě citově rozvíjí. Batole se začíná výtvarně projevovat, kreslí, modeluje z plastelíny. Od dvou do tří let si dítě hraje rádo samo s hračkou nebo věcí a okolní svět je mu lhostejný. 3.3. Předškolní věk Čačka nazývá předškolní věk, období od tří do šesti let, zlatým věkem dětské hry. (2000, s. 83) V tomto období je v nebývalém rozvoji fantazie. Ta bývá v předškolním věku obvykle velice živá, neotřelá a tvořivá.

- 19 - Dítě si už nehraje samo, ale začíná vyhledávat jiné děti. Dochází k přechodu od hry individuální přes hru vedle sebe ke hře kolektivní. Ve třech letech si ještě dítě stále hraje individuálně, ale má radost z blízkosti jiných dětí. Od čtyř let si hraje s ostatními, vyměňuje si s ostatními hračky, povídá si a zajímá se o druhé děti, ale ještě nesdílí s ostatními společný cíl. Mezi hlavní druhy her dětí předškolního věku patří hry námětové (na maminku, tatínka, na obchod, na lékaře apod.). Při těchto hrách si dítě daleko více všímá detailů. Kolem pátého roku se hra stává složitější a obsahově na vyšší úrovni. Pro pocit opravdovosti při hře děti potřebují oblečení, vybavení pro jednotlivé profese typické. Např. při hře na lékaře potřebují kufřík, stetoskop, injekční stříkačku apod.. Děti tohoto věku mívají hračky, kterým se svěřují. Jsou to jejich kamarádi. Děvčata mívají většinou panenky, chlapci různá zvířátka. Panenky a zvířátka považují za živé a velmi snadno se s nimi ztotožní. Duševní rozvoj podporují hry didaktické. S těmi se děti setkávají doma i v mateřských školách. Jsou to hračky a předměty, které je nejen rozptýlí, ale také něčemu naučí. S postupujícím věkem se uplatňují hry konstruktivní. K jejich rozvoji slouží stavebnice a práce s přírodninami. K rozvoji smyslů přispívají hry senzorické, např. hry se zvuky. Dítě rádo zvuky poslouchá, ale také tvoří. K tomu slouží tzv. Orffův instrumentář (soubor lehce ovladatelných hudebních nástrojů). Předškolní děti jsou velmi vitální, v oblibě mají hry pohybové, kde se uplatňují poskoky, chůze a jiné tělocvičné pohyby. Pohybové hry mohou doprovázet říkadla, také nářadí. Hrát se dají v místnosti, ve volném prostoru, ale také ve dvojicích, trojicích nebo družstvech. Při týmové hře si dítě osvojuje základy skupinové strategie a solidarity. Hra předškolních dětí by se neměla násilně ukončovat nebo narušovat. Dítě si má hrát v klidu a pokud je nutné

- 20 - hru přerušit, musí ho vychovatel nebo rodič taktně a jemně na tuto skutečnost upozornit. 3.4. Mladší školní věk Toto období, mezi šestým a jedenáctým rokem, je výrazně ovlivněno docházkou do školy. Osobnost dítěte se mění po stránce duševní, tělesné i sociální. Hra už není hlavní činností. Hra je plánovitá, promyšlená, rozpracovaná, věcná a směřuje k cíli, který má smysl. Mezi šestým a sedmým rokem si děti hrají ve skupinách, aby mohly vytvořit nějaký kolektivní projekt, jako např. stavbu hradu z písku. Zadávají si jednoduché úkoly typu: Ty doneseš vodu. Ty nahrneš písek. a určí si jednoho nebo více vedoucích skupiny. Asi ve čtvrté až páté třídě dítě inklinuje ke hře a pomůckám, které si samo opatřuje. Ještě více se rozvíjí jemná motorika podmíněná volbou pomůcek a charakterem hry. Začíná se objevovat větší rozdíl mezi hrou dívek a chlapců. Chlapci jsou hlučnější a energičtější, dávají přednost hrám pohybovým s prvky bojovnosti. Chlapci rádi hrají soutěživé hry, narozdíl od dívek, které dávají přednost pohybově rytmickým hrám, ručním pracím a hraní si s pečovatelským nádechem. Oblíbené hry obou pohlaví jsou hry dramatické. Děti představují osoby známé i neznámé, mění kostýmy, recitují, zpívají, tančí. Hrají si na divadlo, pro které vyrábí kulisy, kostýmy nebo loutky podle svých představ a možností. Oblíbené jsou různé soupravy, které umožňují variace modelu (stavebnice, technické modely, pomůcky pro malování, modelování, vyšívání, vystřihování, lepení). Ve škále her nemohou chybět hry intelektuální, jako je dáma, hlavolamy, stolní hry jako např. Člověče nezlob se, pexeso, domino apod.. Velký význam mají též hry soutěživé a sportovní, které se řadí k hrám společenským. V dnešní době získávají stále

- 21 - více na oblibě hry počítačové s nejrůznější tematikou od edukačních programů po čistě zábavní. Lze u nich najít klady i zápory. Mezi klady můžeme počítat spojení hry a vzdělávání, upoutání pozornosti nebo podpora rychlosti reagování. Zápory se stávají přílišné vazby na audiovizuální prostředky, omezení mezilidské komunikace, ztráty typicky lidského charakteru hry napodobujícího běžné životní situace. Negativem se také stává časová náročnost a manipulace s nereálným světem, jenž může lehce vyústit v dětskou agresivitu. Dítě mladšího školního věku projevuje při hře více samostatnosti. Školní věk je doprovázen hrou stejně jako učením. 3.5. Starší školní věk Pro rozdělení herních činností do jednotlivých etap vývoje je starší školní věk vymezen na dobu mezi jedenáctým a osmnáctým rokem života dospívajícího jedince. Obraz hry v této době doznává mnoha změn vyplývajících ze specifického životního úseku. Přichází puberta a s ní změny v životě, tedy i změny ve hře a přístupu k ní. S postupem doby se stále snižuje hranice věku, kdy se hra postupně mění a nabývá charakteru hry dospělých. Z pohledu dnešní doby se stanovuje tato hranice na období mezi dvanáctým až patnáctým rokem školáka. Převládají hry kolektivní, nejprve s výraznějším rozdělením na hry dívek a chlapců, avšak později se rozdělování her podle pohlaví značně zredukuje. Konstruktivní hry nabývají na složitosti, stále se hrají hry společenské a stolní. Velkého rozvoje dosahují hry sportovní. Nezastupitelnou funkci mají hry kolektivní s pravidly, které podněcují sociální vyzrávání a prohlubují interpersonální vztahy adolescentů v kolektivu. Opět musím zmínit oblíbené počítačové hry. Hra později ustupuje jiným činnostem a zálibám.

- 22-3.6. Dospělost Hra dospělých má samozřejmě jiný charakter a poslání než hra dětí. U dospělých slouží k obohacení jejich života, k uplatnění schopností, k osvěžení a načerpání tělesných a duševních sil. Mezi hry dospělých patří sportovní hry, při kterých je dospělý jako hráč nebo také jako divák, hry společenské, jako např. šachy, stolní hry, karty, hry pohybové, např. kulečník, kuželky, minigolf a hry intelektuální, např. křížovky, kvízy, hlavolamy. Hrou je i provozování nejrůznějších zálib, jako je sběratelství čehokoli, modelářství, tanec, hudba, malba, kresba, keramika, kutilství, ruční práce aj.. U dospělých se hra stává formou aktivního odpočinku, která vyplňuje jejich volný čas.

- 23-4. HISTORIE HRY A HRAČKY Hra jde ruku v ruce s celým společenským životem od samého prvopočátku našich dějin. Tuto skutečnost nám potvrzují archeologické vykopávky v různých částech planety Země a dochované literární památky. K prvním archeologickým nálezům patří hračky starověkého Egypta. Byly to hračky jako např. dřevěný krokodýl s pohyblivou čelistí, míč z papyru, hliněné figurky a různé jiné kultovní předměty. V antickém Řecku si děvčata hrála s panenkami z textilu, dřeva, hlíny. Dívky z bohatých rodin si mohly hrát s panenkami z mramoru, slonoviny, jantaru, stříbra a zlata. Pro chlapce se vyráběly vozíky, vojáčci a koníci. V dávných dobách nebyla hra přisuzována jen dětem, ale plnila důležitou funkci i v životě dospělých. V Antice byly hry spojovány s náboženstvím a bohy. Nejznámější byly hry Olympijské, ale také hry scénické, jezdecké, gladiátorské a mnohé další. Významnou úlohu her v Antice potvrzují dochovaná literární díla. Vždyť už Platón a Aristoteles koketovali s myšlenkou důležitosti hry a o její funkci v lidském životě, o jejím využití ve výchově dětí a mládeže. Dokonce bájní Inkové měli hračku na kolech přes to, že jejich kultura dospělých kolo nepoužívala. I ve středověku se hře věnovala pozornost. Z památek se dozvídáme, že děti z vyšších vrstev se učily číst hravým způsobem pomocí písmenek ze dřeva a slonoviny. S příchodem renesance se začala zdůrazňovat duševní a pohybová složka osobnosti. S tím se pojí vznik několika nových sportů a sportovních her. Ve vyučování začíná být kladen důraz na názornost především grafickou a vznikají tak hry s obrázky napomáhající mladým šlechticům při výchově a vzdělávání. Nemohla bych se nezmínit o práci jednoho z nejvýznamnějších pedagogů, a to o práci J. A. Komenského. Komenský ve svém díle

- 24 - objasnil mnoho možností, jak postupovat při výchově a výuce dětí. Ve svém díle Svět v obrazech podal dobovou charakteristiku her a hraček. Sám pokládal hru nejmenších dětí za velmi důležitou pro jejich zdravý vývoj. Propagoval myšlenku, že hra slouží dětem pro pobavení, obohacení znalostí, rozvoj smyslů a myšlení. Hravý způsob učení má vést postupně od spontánní hravé činnosti k záměrné a účelné práci. Rozvoj hry Komenský spojoval se seznámením se s přírodninami, s předměty denní potřeby a s hračkami. V jeho době se za hračky považovaly figurky osob, zvířat a miniaturní nástroje kopírující realitu. Neopomínal důležitost pohybových her k udržování tělesného i duševního zdraví. Usiloval o to, aby si radost, tolik typická pro hru, našla své místo i ve škole. V 17. století vznikaly hry přibližující řeckou gramatiku, dějepis, zeměpis, náboženství, morálku a vojenství. Oblíbené byly hry s vojenským tématem, avšak opět pouze pro děti šlechticů. S vojenstvím je spojena spousta hraček. Vojenské hračky patřily odedávna k jedněm z nejuniverzálnějších. Děti šlechty si hrály s vojáčky a zbraněmi ze stříbra, děti měšťanů měly hračky dřevěné, děti z vyšších tříd si hrály s olověnými hračkami a děti z vesnic si vyráběly hračky z toho, co měly po ruce, z klacíků, slámy, kamení apod.. V 18. století se začínají hračky vědomě rozlišovat a využívají se při výchově dětí zdravých, ale už také při výchově dětí postižených. Důraz byl kladen na využití hry v procesu učení, jelikož hra umožňuje lepší soustředění a usnadňuje rozvoj schopností dítěte. Vznikaly hry jako např. skládací abeceda, početní domino, hra s květinami apod.. 19. století přineslo mnoho nových technicky promyšlených hraček, což zcela přirozeně vyplývá ze společenské situace tehdejší doby. Jako důsledek rozvoje techniky a průmyslu vzniká hračka nová,

- 25 - mechanická. Vyráběly se však i hračky jiné, různé vozíky, miniaturní nábytek, míče, draci, kostky a kostičky, vojáčci apod.. 20. století bývá nazýváno stoletím dětí. Od jeho počátku stále roste zájem o dítě, tedy i o hru a hračku, které s ním bezprostředně souvisí. Žijeme v přetechnizovaném světě, ve kterém má hračka všestranně rozvíjet dětskou aktivitu. Mnohdy také musí hračka nahrazovat dítěti omezený styk s přírodou. Od 20. století se hra stává předmětem zkoumání mnoha věd, např. psychologie, pedagogiky, sociologie, kulturní antropologie. S postupem doby se měnila hra i hračka stejně jako lidstvo samo, ale ve všech dobách vždy napomáhala ve výchově. Pomocí ní se předávaly zkušenosti dalším generacím, jimž také podávala obraz své doby.

- 26-5. DIDAKTICKÁ HRA A HRAČKA V PEDAGOGICE 19. A 20. STOLETÍ Zejména teorie dvou významných evropských pedagogů 19. a 20. století popisují hru a hračku jako prostředek vzdělávání i výchovy. Prvním z nich je Friedrich Fröbel, který podrobně rozpracoval didaktické hry s tzv. dárky. Druhá je pedagožka a lékařka Marie Montessori, jenž svoje pedagogické teorie založila na manipulaci s didaktickým materiálem. Navazovala na russeauovský důraz na smyslový svět dítěte a na fröbelovské dárky. 5.1. Didaktická hra a hračka v pojetí Fröbela Friedrich Fröbel (1782-1852), německý pedagog a zakladatel prvních mateřských škol v Německu, velmi oceňoval hru jako jeden z nejdůležitějších výchovných prostředků. Ve svém Ústavu k pěstování pudu po zaměstnání pro děti a mládež vytvořil systém didaktických her s tzv. dárky a hry se stavebním materiálem a jinými prostředky pro zaměstnání dětí. Odtud byly dárky rozesílány do celého světa. Rovněž tu byly i prakticky odzkoušeny na dětech z blízkého okolí Blankenburgu, kde ústav sídlil. Hry převládaly pohybové. Dárky byla různá geometrická tělesa jako jsou koule a krychle. Krychle má představovat dítěti v sobě uzavřenou jednotu, a krychle mnohotvárnost, která se dále vyvíjí. Jak Fröbel uvádí: První, čím jsme se snažili rozvíjet veškerou činnost dítěte, čím ji zevně chceme sjednotit, byl míč a proti němu jako pomůcky z něho vzniklé koule a krychle. (Fröbel, F., 1984, s. 231) Fröbelova pedagogika se neomezovala jen na předškolní výchovu. Zabýval se otázkami výchovy člověka ve všech vývojových stádiích. Díky tomuto celostnímu bádání však došel k tomu, že zvláštní

- 27 - pozornost zasluhuje právě dětství, jelikož je počátkem, který povětšinou rozhoduje o celém dalším vývoji, a proto rozpracoval konkrétní metodiku předškolní výchovy. Ve Fröbelově systému jde především o skutečnou hru, o jednoduché poskytnutí podnětů k přirozené dětské aktivitě, a to prostřednictvím dárků, které provokují dětskou aktivitu. Svou jednoduchostí umožňují rozvíjet estetické, motorické a intelektuální funkce současně. 5.2. Didaktická hra a hračka v pojetí Montessoriové Marie Montessoriová (1870-1952), italská lékařka a pedagožka, zakladatelka Domu dětství Casa dei bambini v Římě pro děti od 3 do 7 let, založila svoji pedagogiku na práci s tzv. senzorickým materiálem ke cvičení smyslů a školním materiálem k učení se psaní, počítání, měření a řešení drobných hlavolamů. Marie Montessori zjistila, že manipulace s jednoduchým senzorickým materiálem děti velmi upoutávala, a to jak děti postižené, tak i tzv. normální, zdravé. Dítě chápala jako aktivní bytost schopnou koncentrace, která vytváří sama svoji osobnost, pohybuje-li se ve správně pedagogicky připraveném prostředí. Tento objev je z odborné literatury znám jako fenomén Montessori. Slavná pedagožka kladla důraz na spontánní činnost dětí, jejich samostatnost, sebevýchovu a seberozvíjení. Vychovatel by v jejím pojetí neměl do procesu výchovy příliš zasahovat, měl by spíše dítěti pomáhat v jeho snaze k nezávislosti tím, že se umí vžít do jeho světa. Tento požadavek lze shrnout do prosby malého děvčátka, která byla jedním z impulsů pro změnu rolí učitele a dětí: Pomoz mi, abych to mohla udělat sama. ( Svobodová, J., Jůva, V., 1996, s.40)

- 28 - Didaktickým materiálem, dle Montessoriové, rozumíme pomůcky pro nácvik jednoduchých činností, rozebírání a skládání, rozlišování zvuků, tvarů, barev, rozvíjení smyslů. Jde o: materiál pro cvičení běžných životních činností a sebeobsluhy přišívání knoflíků, zalévání květin smyslový materiál ústřižky látek, poslouchání zvuků cvrlikání, tikot i poslouchání ticha ( hra na ticho ) jazykový materiál obrázková abeceda, soubory zvířátek matematický materiál geometrická tělesa koule, kužel, krychle, hranol, dřevěné vsazovací válce materiál ke kosmické výchově život člověka v přírodě a mezi lidmi Hrou s množstvím didaktického materiálu získávaly děti vlastní zkušenosti nezprostředkované dospělými, poznávaly vlastnosti předmětů, které nakonec pochopily. Tento způsob vyučování má tři fáze: a. pojmenování předmětu, b. poznání předmětu a spojení s použitím, c. vyslovení slova. Těmito fázemi prochází dítě např. při výuce čtení: Učitelka ukáže písmena A, E a pojmenuje je. Potom se dítě dotkne písmen A, E, která jsou vystřižena ze smirkového papíru. Učitelka vede jeho ruku. Dítě tvary srovnává, ale nepojmenovává. Učitelka jej vyzve: Přines mi A, E. Dotkni se A, E. Učitelka nechá dítě písmena pojmenovat.

- 29 - Do procesu učení se takto zapojuje nejen činnost duševní, ale dítě se učí prací, hrou, tj. činností manuální. Montessoriová rovněž kladla důraz na prostředí, ve kterém je dítě vychováváno. Šlo o připravené, podnětné prostředí, tzn. nábytek v místnostech měl být tak lehký, aby si jej děti mohly samy přenášet, měl odpovídat dětské výšce, aby si mohly samy uklízet a zkrášlovat své okolí, kliky měly být snížené, veškeré zařízení snadno přístupné. Tabule měly být tak nízko, aby na ně děti mohly bez problémů psát a kreslit. Nutným vybavením byl koberec, na kterém pracovaly s veškerým didaktickým materiálem. K odkazu Montessoriové se hlásí mnozí současní evropští výrobci učebních pomůcek, didaktických hraček a her, včetně českých výrobců. Některé z těchto výrobků jsou vystavované na různých akcích. V České republice existuje např. soutěž Správná hračka, kterou jsem již dříve zmiňovala, odvolávající se též k montessoriovské pedagogice. Distribucí některých didaktických hraček se šíří pedagogika Montessoriové i do škol, které se k alternativním montessoriovským školám nepočítají. 5.3. Didaktické hry a hračky na českém trhu Český trh nabízí širokou škálu didaktických her a hraček vyrobených z různých materiálů jako jsou např. dřevo, plasty, textil, papír, kov, které rozvíjí tvořivost, fantazii, jemnou či hrubou motoriku. S cílem informovat o didakticky i výtvarně hodnotných herních prostředcích z nabídky českých firem, pomoci pedagogům, vychovatelům a rodičům orientovat se v široké škále her a hraček, byla vyhlášena soutěž Správná hračka. Zatím poslední kolo soutěže, zveřejněné na webových stránkách www.asociacepv.com., proběhlo 22. 10. 2004 v Praze. Přihlášené hry a hračky hodnotila

- 30 - odborná porota podle daných kritérií. Jména porotců a instituce, ve kterých pracují, či jsou jejich členy, zaručovala soutěži vysokou odbornou úroveň. Složení poroty: PhDr. J. Cardová, Asociace předškolní výchovy v Praze PhDr. M. Černá, Pražská pedagogicko-psychologická poradna PhDr. M. Jurková, PhD., Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Mgr. H. Kolářová, Střední umělecko-průmyslová škola v Praze PhDr. I. Macháčková, Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství Praha Doc. PhDr. E. Opravilová, CSc., Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Mgr. L. Šprachtová, Asociace předškolní výchovy v Praze D. Titěra, Sdružení pro hračku a hru v Praze Kritéria pro hodnocení jsou následující: kvalita materiálu, jeho funkčnost kvalita výroby, technologie design vzhled, estetická úroveň originalita výrobku použití hračky výchovný účel, didaktické využití, funkčnost hračky V roce 2004 vyhověly těmto kritériím tyto přihlášené hračky:

- 31 - Labyrinth magnetická rallye Záchranný systém a stavba Chytré blešky Vrták kaštanů Sada dřevěných dopravních prostředků požární auto, autosklápěčka, auto s kontejnerem, traktor s vlekem Sada puzzle dřevěná Dřevěná hra Multitalent Zajíc v pytli didaktická hra s obrázky Duha didaktická hra s obrázky Dětský kobereček s kostkami a figurkami Člověče, nezlob se Autoři oceněných hraček získali právo pro svůj výrobek používat logo Správná hračka, tj. lipový lístek, ale i ptáček v zeleném poli. Seznam všech hraček, které mohou používat logo Správná hračka lze najít na internetové adrese www.asociacepv.com.

- 32-6. HRA A HRAČKA VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ Zatím nejčastěji využívaným vzdělávacím programem pro základní školství je vzdělávací program Základní škola. Dalšími variantami jsou programy Obecná škola a Národní škola. Všechny programy vystřídá v novém školním roce Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání, ale jen v 1. a 6. ročníku, ostatní ročníky tzv. doběhnou ve starých, zatím užívaných, programech. V osnovách výtvarné výchovy pro 1. 9. ročník vzdělávacího programu Základní škola z roku 2001 nalezneme mezi základními prostředky pro naplňování cílů výtvarné výchovy tyto: laborování, hra a experimentace s výtvarnými prostředky a objevování jejich výrazových možností. V prvním klíči tohoto programu pro 1. 3. ročník je mezi klíčovými slovy, mimo jiné, uvedena také hra. Dále program např. uvádí, že žáci postupně přecházejí od hry k experimentu a inspirací je pozorování, zkoumání a poznávání tvarů, barev hračky, zařízení školy, sestavování, rozebírání atd.. Školním rokem 2007/2008 se nastartuje období, v němž dojde k zavedení nové koncepce výchovy a vzdělávání do praxe. Tímto materiálem je Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV). Jelikož je dle RVP ZV důraz kladen na dítě a nikoliv na učivo, jak tomu bývalo dříve, jsou v tomto dokumentu vymezeny očekávané výstupy v jednotlivých obdobích, ale není tu přesně uvedeno, jak těchto výstupů dosáhnout. Učitelé tak získávají větší míru svobody, ale zároveň větší zodpovědnost při naplňování stanovených cílů a dosahování daných kompetencí pro určitý stupeň vzdělání. Z tohoto důvodu lze najít jen málo pasáží, v nichž by byla doslovně definována funkce hry i hračky. Je na každém pedagogovi, jakým způsobem a v jaké vzdělávací oblasti hru i hračku použije. To samozřejmě platí i pro výtvarnou výchovu. Vzdělávací oblast, do

- 33 - které výtvarná výchova patří se nazývá Umění a kultura. Termín hračka nalezneme v učivu výtvarné výchovy v odstavci Uplatňování subjektivity a typy vizuálně obrazných vyjádření. Termín hra je mnohokrát skloňovaný v celém RVP ZV, zejména v průřezových tématech, ať již jako součást dramatické výchovy či prostředek výuky a výchovy téměř v ostatních vzdělávacích oblastech, zejména pro 1. stupeň základních škol. Zajímavou zkušeností pro mne byla exkurze do doby nedávno minulé, při studiu metodické příručky Výtvarná výchova v 1. a 2. ročníku s úpravami podle nového pojetí výtvarné výchovy z roku 1984, kde je možné se také dočíst o funkci hry a hračky ve výtvarné výchově. Oprostíme-li se od společenských, politických a jiných, dnes již přežitých sdělení, objevíme několik zajímavých citací a doporučení. Například: Z hravých konkrétních činností vyplývají vlastní výtvarné úkoly, vedoucí k celkovému výtvarnému rozvoji. Tematickými pracemi, experimentováním a hrou uvádíme děti do světa barev a tvarů, rozvíjíme jejich výtvarnou představivost a paměť i smysl pro rytmus. (Poupa, V. aj., 1984, s. 18) Pozornost dětí dále zaměřujeme na umění v životě a okolí dítěte, zejména na hračky, loutkové divadlo, film a televizi. Z hraček mají velký estetickovýchovný význam především ty, které lze chápat jako výtvarnou záležitost dětem tohoto věku blízkou a srozumitelnou. Děti vedeme k tomu, aby si všímaly materiálu, tvaru i barevného řešení hraček. Adekvátně věku žáků řešíme konkrétní situace přírodního prostředí, objasňujeme vztahy mezi materiálem, tvarem a funkcí předmětu a začínáme děti učit, jak člověk své prostředí utváří a

- 34 - v čem spočívá hodnota věcí, které nás obklopují a které denně používáme. (Poupa, V. aj., s. 14)

- 35 - PRAKTICKÁ ČÁST 1. NÁVRH DIDAKTICKÉ HRAČKY DŮM Freudova psychologie spojuje symbolicky dům s ženou a matkou, a to jak v sexuálním smyslu, tak i ve smyslu místa zrození. Dům a domov bývá pro dítě obvykle místem plným lásky a porozumění. Doma se cítí v bezpečí, obklopené svými nejbližšími. Děti i dospělí si většinou spojují domov s příjemnými zážitky, které se jim v průběhu života opakovaně vybavují. V době, kdy jsem přemýšlela, jaký typ didaktické hračky navrhnu, mne napadl právě dům. Jelikož již šestým rokem vyučuji na 1. stupni základní školy, začaly se mi postupně vybavovat souvislosti s používáním didaktické hračky DŮM a jeho multifunkční využití v různých předmětech, zejména však ve výtvarné výchově, při vzdělávací i výchovné činnosti. Zúročila jsem i své doposud nabyté teoretické i praktické zkušenosti s výukou a výchovou dětí mladšího školního věku. Navržená didaktická hračka DŮM je zjednodušeným dvojrozměrným obrazem několikapodlažního domu. K hračce náleží přídavný didaktický materiál zalaminované sady barevných papírů v několika odstínech a obrázky s tematikou přírody, dále pak výtvarné prostředky a další předměty používané žáky během vyučování, především v hodinách výtvarné výchovy. Použitým výrobním materiálem je textil ve třech barvách: žluté, červené a zelené. Jednotlivá oddělení domu jsou světle žlutá, aby příliš nekontrastovala s vkládaným přídavným didaktickým materiálem, zřetelně oddělena zelenou konturou. Střecha je tradiční, sytě

- 36 - červená. Každé podlaží má dvě oddělení pomyslné byty či pokojíky. Protože je dům pětipodlažní, najdeme v něm takových pokojíků deset. Celková výška domu je 190 cm. Obytná část je vysoká 150 cm, střecha má výšku 40 cm. Jednotlivá oddělení tvoří čtverce s délkou strany 30 cm. Celková šířka didaktické hračky je 60 cm. 1.1. Cíl, hypotézy Cílem výzkumné činnosti bylo: ukázat využití didaktické hračky DŮM při výuce na 1. stupni základní školy v hodinách výtvarné výchovy. K naplnění tohoto cíle byla stanovena hypotéza:

- 37 - Hypotéza: Didaktická hračka DŮM, jako prostředek výukové metody didaktická hra, napomáhá k dosažení cíle vyučovací hodiny. Při výzkumu bylo použito těchto metod: analýza studované literatury výchovně vzdělávací činnost reflexe výchovně vzdělávací činnosti 1.2. Přípravy na vyučovací hodiny výtvarné výchovy a jejich realizace na 1. stupni základní školy Výzkum zahrnuje výchovně vzdělávací činnost v průběhu 9 vyučovacích hodin, 3krát 3 hodiny výtvarné výchovy v 1. ročníku k jednomu tematickému celku. Každý tematický celek je rozdělen do tří jednotlivých témat vyučovacích hodin. Tematické celky a jednotlivá témata vyučovacích hodin: 1. tematický celek DÉŠŤ Jak si kapky povídají. Koho schováš pod svůj deštník? I starý deštník se může líbit. 2. tematický celek KAMENY, KAMÍNKY, OBLÁZKY Oblázkova cesta Kamenný hrad Kameňáčci

- 38-3. tematický celek ŠNEČKU, ŠNEČKU, VYSTRČ RŮŽKY. Šneček na cestách Šneček architekt Šnečkův pokojíček Součástí praktické části diplomové práce jsou přípravy učitele na jednotlivé hodiny výtvarné výchovy a závěrečné reflexe z těchto hodin. Každá příprava má tyto náležitosti: název hodiny, třída, počet žáků, čas, námět, inspirace, cíle, průřezová témata, technika, pomůcky pro žáky a učitele, motivace, úkol, organizace. Hodiny jsou uspořádány do celků, tematicky sjednocených motivačním příběhem.

- 39 - TEMATICKÝ CELEK DÉŠŤ Jak si kapky povídají Třída: 1. ( 7 dětí ) Čas: 45 min. Námět: Jak si kapky povídají. Inspirace: déšť Cíle: Rozvíjet dovednosti práce s barvou. Pěstovat představivost, fantazii. Prohlubovat schopnost empatie. Rozvíjet schopnosti neverbální komunikace. Průřezová témata: OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA Prožitek z hodiny vede žáka k osvojení si schopnosti komunikovat jinak než verbálně, sděluje své prožitky prostřednictvím vlastní výtvarné tvorby, rozvíjí schopnost kreativity schopnost vidět věci jinak. Prohlubuje schopnost empatie a nazírání a na svět očima druhého. Technika: malba prsty, tupování Pomůcky pro žáky: temperové barvy červená, modrá, žlutá, papíry různých formátů, hadříky, tácek na barvy, fixy, deštník Pomůcky pro učitele: písnička Prší, prší, ozvučná dřívka, didaktická hračka DŮM, karty s odstíny barev, motivační příběh Motivace: deštník, písnička a hra na tělo, motivační příběh Úkol: Jednoduchými výtvarnými prostředky vyjádřit představu, jak si kapky povídají. Naučit se spolupracovat, respektovat spolužáka, vnímat různé odstíny jedné barvy. Organizace:

- 40 - Děti sedí na koberci a poslouchají motivační příběh: Už jste se někdy loudaly v dešti? A slyšely jste někdy rozmlouvat kapky? Ne? Brzy poznáte, že některé si chtějí povídat a hrát si. Nejprve naráží jemně jedna na druhou, potom do všeho kolem, co jim přijde do cesty. K rozpustilým kapkám se přidávají další kamarádky a najednou prší čím dál víc. Když budete pozorní, uslyšíte, jak déšť šumí. To si kapky šeptají, a když do deště zasvítí sluníčko, tak se kapky obléknou do barevných šatiček. Některé jsou modré, jiné červené, žluté, fialové. Dospělí říkají, že se na obloze objevila duha. My však víme, že si takto povídají kapky. Nechcete si povídat stejně jako ony? Děti zpívají známou písničku Prší, prší.., připojují hru na tělo a zkouší napodobovat zvuky malých kapek deště, většího deště i lijáku. Potom si najdou kamaráda do dvojice, nebo si vytvoří větší skupinku a začínají pracovat. Pokyny učitelky: S kamarádem se budete loudat v dešti. Pozor, není to obyčejná procházka! Proměníte se v dešťové kapky, které do sebe jemně naráží, skotačí na střechách, bubnují na okna a padají do kaluží, kde se rozstříknou. Vyberte si barvu podle nálady, a jako kapky nechávejte na papíře stopy barvy pomocí prstíků. Sledujte i stopy kamaráda a zkuste si jako kapky povídat. Protože kapky nemluví lidskou řečí, zkuste si povídat jen tak na papíře a sledujte, jak se mohou barvy prolínat a měnit jako barvy duhy. Učitelka přichystá didaktickou hračku DŮM a vysvětlí dětem, že stejně jako smutná a veselá nálada, existují i smutné (studené) a

- 41 - veselé (teplé) barvy. Děti rozlišují teplé a studené barvy a umisťují připravené barevné listy do DOMU a naučí se skládat barevnou škálu jejich odstínů. Reflektivní dialog Reflexe: V pátek 16. 3. 2007 byly v 1. třídě všechny děti, tzn. 7 žáků. Již od čtvrtka se těšily, co se bude dít nového, protože den předem dostaly domácí úkol: přinést si vlastní deštník. Tematický celek DÉŠŤ začínal hodinou nazvanou Jak si kapky povídají. Namotivované děti deštníkem, písničkou s hrou na tělo a krátkým příběhem začaly tvořit. První problém nastal, když se měly domluvit, kdo s kým bude pracovat ve skupince. Jeden chlapec zůstal sám a čekalo se, zda si jej někdo vezme k sobě. Našla se dívenka, která mu nabídla, aby pracoval ve skupině s ní a s kamarádkou. Všechny skupinky dostaly čtvrtky a mohly začít pracovat. Zajímavé bylo, že chlapec, který se přidal k dívkám nakonec ještě využil sám vlastní papír a vytvořil práci navíc. Jedna chlapecká skupinka se striktně držela toho, že kapka může být jen jeden otisk prstíku. Tento obrázek je opravdu plný barevných stejně velkých kapek spojených do různých cestiček. Všechny děti pracovali na koberci, ne v lavicích. Děti měly k dispozici základní barvy, které se učily nenásilnou formou míchat, a to tak, že se dvě kapky potkaly a spojily se. Naučily se míchat zelenou, oranžovou a fialovou. Při práci si děti povídaly, hrály role dešťových kapek, které se potkávají a hovoří. Záznam rozhovorů: Ahoj!

- 42 - Jak se máš? Co děláš? Jezdím na autě, na kole, na motorce. Uklízím. Co uklízíš? Prach, špínu. Pojď si hrát na hoňku, na schovku nebo Člověče nezlob se! Pojď míchat barvičky! Pojď se učit do školy! Co tam budu dělat? Budeš se učit písmenka, psát, budeš tam dělat výtvarku, počítat, číst. Skamarádíme se! Kde bydlíš? Kam jedeš? Děti daly práce schnout a šly si zopakovat některé barvy a jejich odstíny s didaktickou hračkou DŮM. Nejprve použily vlastní fixy různých barev, které uložily do okének DOMU. Didaktická hračka fungovala jako skákací panák tak, že při doskoku do jednotlivých okének děti musely říct správnou barvu fixy, která v daném okénku leží. Po té se děti pokoušely sestavit různé odstíny jednotlivých barev od nejsvětlejšího po nejtmavší. Barvy skládaly tak, že si připomněly i míchání barev, když vedle sebe umístily žlutou, modrou a zelenou. Na závěr děti umístily své práce na DŮM tak, jak kapky stékají po domě, tzn. na střechu, okno, před dům a ještě jednou si připomněly, co si jejich kapky povídaly.

- 43 - Motivační písnička Prší, prší s hrou na tělo. Jak si kapky povídají. míchání barev

- 44 - Opakování názvů barev s didaktickou hračkou "Dům". Řazení odstínů jednotlivých barev a opakování míchání barev s pomocí didaktické hračky DŮM.

- 45 - Jak si kapky povídají v galerii DŮM.

- 46 - Koho schováš pod svůj deštník? Třída: 1. ( 7 dětí ) Čas: 45 min. Námět: Koho schováš pod svůj deštník? Inspirace: deštník Cíle: Rozvíjet fantazii, výtvarnou představivost a kreslířské schopnosti. Kultivovat citové schopnosti vnímání, obohacovat citové a racionálně reflektované vztahy k sobě samému, k ostatním lidem a okolnímu světu. Průřezová témata: OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA Prožitek z hodiny vede žáka k porozumění sobě samému a k druhým, vede k uvědomování si hodnoty různosti lidí, získává dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému, pomáhá k rozvoji kreativity pružnosti nápadů, originality, schopnosti vidět věci jinak. Technika: kresba voskovým pastelem kolorovaná vodovými barvami Pomůcky pro žáky: voskové pastely, vodové barvy, vlasové štětce, nádoby na čistou vodu, čtvrtky různých formátů, deštník Pomůcky pro učitele: motivační příběh, didaktická hračka DŮM Motivace: didaktická hračka, deštníky schovávaná pod deštníky - hra Úkol: Jednoduchými výtvarnými prostředky vyjádřit představu, koho jsem ochotný schovat pod svůj deštník. Naučit se využívat plochu celé čtvrtky. Naučit se vystihnout postavu v pohybu, jak drží deštník.

- 47 - Organizace: Hra na schovávanou pod deštníky: Rozevřené deštníky se umístí ve třídě a fungují jako domečky. Učitelka s dětmi zpívá prší, prší, děti chodí v rytmu písničky po třídě. Když učitelka přestane zpívat, musí se děti schovat pod deštníky. Na koho nevyjde deštník, vypadává ze hry a pomáhá učitelce zpívat. Po každém kole se jeden deštník ubírá a vítězí ten, který jako poslední zůstal schovaný pod deštníkem. obdoba hry židličky. Následuje uklidnění po hře. Děti sedí v domečku a poslouchají motivační příběh: Venku se najednou rozpršelo. Dešťové kapky ťukaly na okno, za kterým stál kluk a díval se smutně ven. Právě chtěl jít s kamarády na hřiště vyzkoušet nový kopací míč a nemohl. Všude bylo mokro. Najednou se kluk radostí rozzářil. Vzpomněl si, že má deštník, pod který se schová on i jeho kamarád. Jen si cestou musí pořádně promyslet, kterého ze svých kamarádů pod deštníkem schová. A co vy děti, taky máte svůj deštník, který vás ochrání před deštěm? Koho schováte pod deštníkem vy? (Slavíková, H. a kol. 2000, s. 91) Děti si představují, že jsou hlavní postavou příběhu a přemýšlí, koho by schovaly ony pod deštník. Než začnou v lavicích tvořit, tak si rozevřou svůj deštník pro dokonalou představu a s pomocí učitelky pozorují jeho tvar, rukojeť aj.. Pokyny učitelky: Váš deštník je kouzelný, jiný než ten, co jste si přinesly z domu. Umí se zvětšit i natáhnout, a i když je veliký, tak je lehoučký a vy jej unesete. Vejdou se pod něj více než dva lidé, kamarádi. Kdo to bude? Promyslete si, kdo a jak bude držet deštník. Při kreslení využijte celou plochu čtvrtky.