Charakteristika doby Celé 18. století je silně ovlivněno dvěma světovými událostmi vyhlášením Deklarace nezávislosti Spojených států amerických (04. 07. 1776) a Velkou francouzskou revolucí (1789). Proti dřívějším zvyklostem se mluví o rovnosti všech lidí a svobodě jednotlivce. Válka za nezávislost (americké kolonie proti Británii, 1775 1783), jež byla oficiálně vyhlášena Deklarací nezávislosti, znamenala velký zlom v amerických dějinách. Zajištěna byla náboženská svoboda a volební právo pro muže. Vznikl stát, který se stal republikou s nejdemokratičtějším zřízením v tehdejším světě demokratičnost zřízení zajišťovala ústava doplněná o Listinu práv, jež garantovala individuální občanskou svobodu náboženství, slova, tisku, shromažďování, petičního práva, právo nosit zbraň, zajištění osobní bezpečnosti a nedotknutelnost majetku. Velká francouzská revoluce je vnímána jako hlavní přelomový bod evropských dějin, znamenala přechod od absolutismu k občanství a ustavení všech lidí jako hlavní politické síly. ÚSTAVA - nejdůležitější zákon ve státě, určuje způsob vládnutí a také práva a povinnosti občanů ABSOLUTISMUS (z lat. absolutus samostatný, nezávislý) je termín označující formu vlády tradičně charakterizovanou ústředním postavením panovníka, hospodářským a politickým centralismem, důležitostí armády a správního aparátu, existencí dvora a státní církve HESLO REVOLUCE VOLNOST ROVNOST BRATRSTVÍ (znamenala svobodu člověka) (před zákonem) (vyjadřovalo solidaritu lidí navzájem) KLASICISMUS z latinského classicus vynikající, vzorový umělecký směr konce 17. a 18. století uplatnil se nejdříve v 17. století ve Francii, vrcholu dosáhl za Ludvíka XIV. (krále slunce), v jiných evropských zemích se v této době ještě rozvíjí baroko klasicismus spatřoval smysl umění v napodobování nadčasových lidských hodnot, zdůrazňoval rozumový řád, což vyjadřuje věta filozofa Decarta: Cogito, ergo sum. (Myslím, tedy jsem.) kritérium krásy se stala pravdivost, mravní ideál ztělesňoval jednotlivec, který své soukromé zájmy podřídil službě širšímu lidskému společenství všechny tyto hodnoty nalézali teoretikové již v antice, proto bylo antické umění vyzdviženo jako vzor a norma literární žánry v tomto období se rozlišovaly na vysoké (tragédie, óda, epos) a nízké (bajka, komedie, satira) Klasicistní umění zasáhlo do architektury (zámek a zahrady ve Versailles), hudby (W. A. Mozart, Ludvig van Beethoven), sochařství (italský sochař Antonio Canova) i malířství (francouzský malíř Jacques Louis David, jeho obraz Paris a Helena, 1788). Klasicistní literatura je spojena s Francií 1
Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin [žan batyst poklen] (1622 1673) Světově uznávaný dramatik a divadelník, bývá nazýván mistrem francouzské divadelní komedie. Patří k nejslavnějším představitelům evropského klasicismu a v dějinách literatury je jeho význam srovnatelný s W. Shakespearem. Narodil se a vyrůstal v Paříži. Jeho matka velmi brzy zemřela, a tak se o jeho výchovu staral dědeček, vášnivý milovník divadla. Molière nedokončil studium práv a v roce 1644 založil Slavné divadlo, které však neprosperovalo, a Molière musel strávit několik měsíců ve vězení pro dlužníky. Poté se přidal ke kočovné společnosti (v roce 1650 se stal jejím ředitelem), s níž putoval po Francii a pro niž psal úspěšné jednoaktovky. Roku 1650 se vrátil do Paříže, kde hrál svá představení králi, který byl jimi nadšen. Kvůli hře Tartuffe se dostal do sporu s církví (hra zakázána), ale roku 1665 vzal Molièrův soubor pod ochranu sám Ludvík XIV. a dramatik se tak stal organizátorem společenského života u královského dvora. Molière napsal celkem 33 her skoro všechna dramata byly komedie. K jejich hlavním námětům patří otázka mravnosti, přetvářky, pokrytectví a touha po majetku a penězích. Věnoval se také postavení žen v rodině a ve společnosti. Zápletky her jsou založeny na konfrontaci lidských chyb se zdravým rozumem a lidskou morálkou. Pro jeho komedie je typický nevelký počet postav, spletitý děj s překvapivým rozuzlením a především aktuálnost problémů. Postavy, které vytvořil, jsou svým charakterem nadčasové, mají obecnou platnost (lakomec, svůdník, pokrytec). Originálně až mistrně pracuje Molière s jazykem v jeho hrách najdeme archaismy, neologismy, hovorová i nářeční slova, slovní hříčky i skryté narážky. Nejznámější Molièrovy hry Tartuffe (1664, česky Svatoušek) ostře satirickou komedií, která mířila proti náboženskému fanatismu, si Molière znepřátelil církev, hra byla zakázána až do roku 1669, kdy byla k předvádění povolena její druhá přepracovaná verze. Hra vypráví o Tartuffovi, který se vetře do přízně zámožného měšťana Orgona a postupně ovládne celou jeho rodinu. Orgon podlehne jeho vlivu natolik, že na něj nechá přepsat všechen svůj majetek. I když nakonec měšťan Tartuffa odhalí, je pozdě. Jen díky zásahu samotného krále je zachráněna Orgonova čest i majetek. Mizantrop (1666) veršovaná hra, v níž Molière ztvárnil sám sebe jako člověka, který neumí jednat s lidmi, není schopen dodržovat dvorní konvence, je smutný a znechucený životem. Zdravý nemocný (1673) hlavní postavou je měšťan Argan, který si za peníze koupil krásnou ženu a který si chce koupit i zdraví. Tento hypochondr tyranizuje své okolí, a dokonce nutí svou dceru k sňatku s lékařem. Ke komickému vyznění hry napomáhají i jména postav Diaforus (průjem) nebo Purgon (projímadlo). Don Juan (1665) tragikomedie, ve které je svérázný způsobem zpracován starý oblíbený námět o španělském svůdci žen. Hra byla dlouhá léta zakázána, text byl vydán až 1682. 2
Lakomec (1668) dodnes se hra těší obrovské popularitě, hlavní postavou je bohatý lakomý vdovec Harpagon (latinsky harpago = kořistník), člověk, jehož smyslem života jsou peníze a který je schopen pro ně udělat cokoliv. Majetek rozmnožuje hlavně lichvou. Jeho dcera Eliška se tajně zasnoubí se šlechticem Valérem. Šedesátník Harpagon touží po mladé ženě Marianě, ač ji miluje jeho syn Kleantes. Své děti chce výhodně provdat dceři Elišce našel bohatého starce Anselma, synovi vybral bohatou vdovu. Změnu jeho postoje způsobí až ztráta 30 000 zlatých dukátů (vzal je sluha, aby pomohl Kleantovi). Výměnou za peníze se Harpagon vzdá Mariany. Když se ukáže, že Mariana a Valér jsou dětmi bohatého Anselma, nenamítá Harpagon nic proti svatbě svých dětí, zvláště když Anselmo zaplatí obě hostiny a nevyžaduje věno Valér se ožení s Eliškou a Kleantes s Marianou. Harpagona jeho závislost na penězích odcizuje rodině i přátelům a tak se z něj stává osamělý člověk, který miluje jen své peníze UKÁZKA KLEANT: A co to je? ČIPERA: Pokladna vašeho otce. Vypálil jsem mu ji. KLEANT: Jak jsi to provedl? ČIPERA: Všechno vám povím. Ale teď se spasme! Slyším ho křičet. Výstup sedmý sám Harpagon HARPAGON: (vbíhaje bez klobouku, křičí už ze zahrady) Zloděj! Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Chyťte ho! Ó spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mi peníze! Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknout, abych ho dopadl? Kam se rozběhnout? Není snad tam? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! (Chytaje sám sebe za ruku.) Vrať mi mé peníze, taškáři... Ach, to jsem já. Už se mi z toho plete rozum, a já nevím, kdo jsem, kde jsem a co dělám. Achich! Mé milé peníze! Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé,... Jean De La Fontaine [žan de lafonten] (1621 1695) Jeden z nejslavnějších básníků klasicismu, který se proslavil především jako autor Bajek. Psal je v průběhu 30 let a nakonec vyšly ve 12 knihách (celkem 237 bajek). Náměty přebíral od Ezopa. Jeho krátké bajky, psané volným veršem, podávají satirický obraz tehdejší francouzské společnosti kritizují nedostatky dvorských kruhů a věčné lidské nešvary (závist, domýšlivost, pokrytectví, lstivost) a upozorňují na problémy společnosti (rozdíl mezi bohatými a chudými). Bajka - 3
OSVÍCENTSVÍ intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka: racionalismus (víra v rozum), logiku (vše lze logicky vysvětlit) a humanismus (člověk je středem bytí, nikoliv Bůh) vytvořilo důležité principy, do té doby neznámé, které daly základ dnešním konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv osvícenci kladli důraz na pravdivé poznání a příčinou veškerého zla je podle nich nevědomost osvícenství spojovalo učence, filozofy, literáty, publicisty i politiky Literatura FRANCIE K nejvýznamnějším vědeckým událostem patřilo vydání naučného slovníku Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. Její tvůrci jsou nazýváni jako encyklopedisté spisovatel Denis Diderot [deny dydro] (1713 1784), filozof Jean-Jacques Rousseau [žan žak rusó] (1712 1778) a matematik Jean d'alembert [žan dalambér] (1717 1783). Tento naučný obrázkový slovník vycházel v le tech 1751 až 1772 a měl shrnout veškeré lidské vědění tehdejšího světa. ANGLIE Daniel Defoe (asi 1660 1731) Spisovatel, novinář a obchodník. Jeho život je zahalen množstvím tajemství, částečně také kvůli mystifikacím a nepřesnostem, které sám o sobě šířil. Narodil se v Londýně kolem roku 1660, ale jeho jméno není zaneseno v matrice ani v žádném jiném dokumentu. V mládí odmítl převzít otcovu řeznickou živnost a začal s prodejem různého zboží. Během svého podnikání stanul mnohokrát před soudem, vždy viněn z podvodů, nakonec byl také odsouzen a postaven na pranýř. Později začal organizovat špionážní síť, a proto bývá označován za zakladatele anglické špionážní služby. Napsal řadu románů, např. Kapitán Singleton nebo Roxana, slavný se stal ale až díky knize Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1719), kterou napsal až na sklonku svého života. Robinson Crusoe představuje nový typ románu, tzv. dobrodružný, jehož kolébkou je právě Anglie. Kniha vypráví o synovi z kupecké rodiny, jenž uteče na moře, aby se stal námořníkem, a po ztroskotání lodi žije 28 let na pustém ostrově. Příběh je údajně založen na skutečném příběhu námořníka Alexandra Selkirka. V tomto románu vytvořil Defoe typ nového hrdiny člověka podnikavého a praktického, který je schopen překonat nástrahy přírody, a dokonce si ji i podmanit. Kniha přesně vystihovala osvícenské přesvědčení o neomezených možnostech lidského rozumu. Toto dílo o přemožení nejen přírody, ale především sebe sama se velice brzy rozšířilo do celého světa a inspirovalo další autory k napsání tzv. robinsonád (např. Francouz Jules Verne [žil vern] napsal roku 1888 Dva roky prázdnin, u nás je známá Robinsonka Marie Majerové). 4
Jonathan Swift (asi 1667 1745) Básník a spisovatel, považován za největšího anglicky píšícího satirika své doby. Proslavil se imaginárním cestopisem Guliverovy cesty (1726), který vydal anonymně. Tento čtyřdílný utopistický román nepředstavuje jen poutavý cestopis, ale je alegorií na mravy a společenské zřízení Anglie. Hlavním hrdinou románu je kapitán Lemuel Gulliver, jenž postupně navštíví čtyři země Liliput, kde žijí trpaslíci, Brobdingnag, zemi obrů, Laputu, což je létající ostrov, zemi Hvajninimů, kde lidé slouží ušlechtilým koním. Voltaire [voltér] (1694 1778) Popularitu mu získala nejen literární práce, ale i jeho občanská pomyslné zemi. angažovanost, s níž vystupoval proti despotismu a zastával se obětí bezpráví a justičních omylů. Dodnes čteny jsou jeho filozofické spisy Filozofické listy (1734) a Rozprava o snášenlivosti (1763). Projevuje se v nich jako horlivý hlasatel tolerance a odpůrce fanatismu. ITÁLIE Carlo Goldoni [karlo goldóny] (1707 1793) Dramatik, který se proslavil hrou Sluha dvou pánů (1745). Hlavní hrdina, mazaný a přihlouplý sluha Truffaldino, přijímá místo u dvou pánů zároveň. Nutnost vyhovět oběma pánům vede sluhu k mnoha ztřeštěným skutkům. Komedie plná záměn a nedorozumění dospěje skrze nečekané peripetie až ke šťastnému konci. NĚMECKO Gotthold Ephraim Lessing [gothold efrajm lesing] (1729 1781) Spisovatel a teoretik umění přispěl ke světovému divadlu osvícenskou komedií Mína z Barnhelmu (insc. 1767) a tragédií Emílie Galotti (insc. 1772). RUSKO Ivan Andrejevič Krylov (1769 1844) Básník a dramatik, proslavil se především jako tvůrce národní bajky satiricky v ní zobrazil individuální lidské slabosti i tehdejší absolutistickou ruskou společnost. Rozsáhlý soubor Bajek vznikal v letech 1788 až 1834 a navazuje tak na dlouhou tradici krátkých příběhů s ponaučením. 5
PREROMANTISMUS umělecký proud, který vznikl zhruba v polovině 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství a který ohlašoval blížící se romantismus na rozdíl od klasicistního důrazu na rozum zdůrazňuje preromantismus především citové hodnoty, ideálem je prostý, nezkažený člověka literatura se tematicky obohacuje přírodou (oproti klasicismu přírodu nezasaženou člověkem), historií (oblíbený je hlavně středověk), lidovou kulturou a mytologie Literatura NĚMECKO Johann Wolfgang Goethe (1749 1832) Básník, prozaik a vědec. Představoval typ renesančního člověka kromě literatury se zabýval studiem přírodních věd, geologií, mineralogií a anatomií. Napsal i odbornou studii o barvách, ve které je rozlišil na teplé a studené. Narodil se Frankfurtu nad Mohanem, studoval v Lipsku a Štrasburku. Roku 1775 se usadil ve Výmaru, kam se později přistěhoval i Friedrich Schiller (1794 1805). Vzájemná inspirace těchto dvou básníků se dovršila v jejich významných dílech Goethe napsal Utrpení mladého Werthera (1774) a dokončil Fausta (1808), Schiller vydal balady (Rukavička, Záruka), sepsal báseň Óda na radost (1785) a dokončil historickou hru Nevěsta messinská (1803). Víte, že Goethe měl vřelý vztah k Čechám? A to hlavně ke Karlovým Varům a Mariánským Lázním, kde se léčil a kde se v 74 letech seznámil se svou 17letou láskou Ulrikou von Levetzow. Dvoudílní román v dopisech Utrpení mladého Werthera (1774) byl ve své době velkou literární událostí. Ovlivnil množství mladých lidí a vyvolal vlnu tzv. wertherovské horečky, která ovlivnila dobovou módu a přinesla vlnu sebevražd. Zásadní vliv měla i na Wahlheim, v němž se děj románu o dehrává a z něhož se stalo téměř poutí místo. Děj knihy je zasazen do let 1771 a 1772, kdy Werther přijíždí do malého horského městečka. Zde se zamiluje Lotty, ta se však vdá za jeho přítele Alberta. Zoufalý hrdina zmítající se ve svém smutku a sebelítosti končí tragicky spáchá sebevraždu. Kniha byla církví odmítnuta, proto ji Goethe pro druhé vydání přepracoval. Dvoudílná veršovaná tragédie Faust (1808) obsahuje přes 12 000 veršů. Autor čerpal inspiraci ze staré pověsti o doktoru Faustovi, který v touze po poznání zaprodal duši ďáblu. Podle dohody mezi Stvořitelem a Mefistofelem se Faust stává tím, na kom se má prokázat hodnota či bezcitnost člověka. Pokud se ďáblu podaří, aby doktor Faust, muž věčně hledající a toužící po poznání, přijal jeho služby a jejich prostřednictvím dosáhl konečně uspokojení, propadne Faustova duše peklu. Faust nakonec Mefistofelovy služby přijímá s tím, pokud bude spokojen, dá mu svou duši. Mefistofeles navrátí Faustovi mládí a pošle mu do cesty měšťanku Markétku. Do té se Faust okamžitě zamiluje, láska však dopadne tragicky. Markétka zavraždí jejich dítě. Později si Faust uvědomuje svoji vinu a snaží se Markétku vysvobodit z vězení. Nakonec ale podlehne Mefistofelovu našeptávání a Markétku, která ho miluje, opouští. Ta se na popravišti odevzdá božímu soudu a její duše je zachráněna. 6
Ve druhém díle odvádí Mefistofeles Fausta na císařský dvůr, kde si Faust získá přízeň vynálezem papírových peněz, které zachrání celou říši před úpadkem. Od císaře dostává jako odměnu bažinatou krajinu, kterou zúrodní tak, aby v ní mohli žít lidé. V pomoci lidem nalezl zestárlý a osleplý Faust své životní uspokojení. Jeho duše nepropadla ďáblu, ale po jeho smrti byla spasena. Faustova cesta životem je symbolickým podobenstvím o lidském hledání smyslu bytí a světa. Faust ztělesňuje věčný nepokoj, otázku a touhu po naplnění lidské existence. Gottfried August Bürger (1747 1794) Známý je jako autor satiricko-fantastického románu Podivuhodné cesty barona Prášila (1786) a souboru Balady (1789). Nejznámější z nich, Lenora, zachycuje truchlivý příběh dívky, čekající na návrat svého milého z války. Bürgerovy balady inspirovaly i tvorbu českého romantického básníka Karla Jaromíra Erbena motivy Lenory se odrazily v básni Svatební košile ze sbírky Kytice z pověstí národních (1853). Napsal řadu románů, např. Kapitán Singleton nebo Roxana, slavný se stal ale až díky knize Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1719), kterou napsal až na sklonku svého života. Robinson Crusoe představuje nový typ románu, tzv. dobrodružný, jehož kolébkou je právě Anglie. Kniha vypráví o synovi z kupecké rodiny, jenž uteče na moře, aby se stal námořníkem, a po ztroskotání lodi žije 28 let na pustém ostrově. Příběh je údajně založen na skutečném příběhu námořníka Alexandra Selkirka. 7