Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248



Podobné dokumenty
a) pevná fáze půdy jíl, humusové částice vážou na svém povrchu živiny v podobě iontů

Dekompozice, cykly látek, toky energií

05 Biogeochemické cykly

Úvod do biologie rostlin Výživa VÝŽIVA ROSTLIN. rostliny

AUTOTROFNÍ A HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN, VODNÍ REŽIM ROSTLIN, RŮST A POHYB ROSTLIN

Život ve stojatých vodách : mikrobiální smyčka v potravních sítích

Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií. Karel Holada khola@lf1.cuni.cz

Biogeochemické cykly biogenních prvků

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". 3. PEDOLOGIE

umožňují enzymatické systémy živé protoplazmy, nezbytný je kyslík,

DEKOMPOZICE, CYKLY LÁTEK, TOKY ENERGIÍ

Seminární práce Biologie Maturitní okruh č. 18 Mykologie

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Biologie - Kvinta, 1. ročník

kvasinky x plísně (mikromycety)

Izolace a identifikace půdních mikroorganismů. Mgr. Petra Straková Podzim 2014

Buněčné dýchání Ch_056_Přírodní látky_buněčné dýchání Autor: Ing. Mariana Mrázková

Minerální výživa rostlin

ROZDĚLENÍ A POŽADAVKY NA KATEGORIE FUNKCE VÝROBKU, KATEGORIE SLOŽKOVÝCH MATERIÁLŮ. Jana Meitská Sekce zemědělských vstupů ÚKZÚZ Brno

Saprofité-rozklad org. zbytků Paraziticky- mykosy... Symbioticky- s cévnatými rostlinami(mykorhiza)- 95% rostlinných druhů, rostlina poskytuje

Půdní mikroorganismy archea, bakterie, aktinomycety houby, řasy

Hydrochemie přírodní organické látky (huminové látky, AOM)

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2.

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Koloběh živin ve vodě a půdě

Biogeochemické cykly CO2 Cykly Fyzikální Chemické živé organismy energií Biogeochemické aktivity Současné

Katabolismus - jak budeme postupovat

Voda jako životní prostředí rozpuštěné látky : sloučeniny dusíku

Mikrobiologické zkoumání potravin. Zákonitosti růstu mikroorganismů v přírodním prostředí, vliv fyzikálních faktorů na růst mikroorganismů

Fermentace. Na fermentaci je založena řada potravinářských výrob. výroba kysaného zelí lihovarnictvní pivovarnictví. mlékárenství.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Sloučeniny dusíku. N elementární N anorganicky vázaný. N organicky vázaný. resp. N-NH 3 dusitanový dusík N-NO. amoniakální dusík N-NH 4+

Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ

plodnice většinou makroskopický útvar vyrůstají za příznivých podmínek z podhoubí a sloužící k rozšíření výtrusů (jen u vyšších hub)

Prokaryota. Eubacteria - podříše: Bakterie Sinice. Struktura buňky

DÝCHÁNÍ. uložená v nich fotosyntézou, je z nich uvolňována) Rostliny tedy mohou po určitou dobu žít bez fotosyntézy

Úvod do biologie rostlin Úvod PŘEHLED UČIVA

FOTOSYNTÉZA Správná odpověď:

J i h l a v a Základy ekologie

METABOLISMUS. -látková přeměna energie, syntézy, životní projevy. -souhrn všech anabolických a katabolických procesů v buňce

VY_32_INOVACE_ / Botanika systém rostlin Botanika nauka o rostlinách

Kyslík. Kyslík. Rybářství 3. Kyslík. Kyslík. Koloběh kyslíku Chemismus vodního prostředí. Výskyty jednotlivých prvků a jejich koloběhy

Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova Školní vzdělávací program pro ZV Ruku v ruce

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

CHEMICKÉ ZNAKY ŽIVÝCH SOUSTAV

Člověk a příroda přírodopis volitelný předmět

METABOLISMUS SACHARIDŮ

Biologie 30 Metabolismus, fotosyntéza, dýchání, glykolýza, kvašení

4.3. Vztahy rostlinstva a prostředí T Vzájemné vztahy mezi rostlinami (1/51)

Doména: Bakterie (Bacteria) Milan Dundr

Balíček k oběhovému hospodářství PŘÍLOHY. návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady,

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN

Země živá planeta Vznik Země. Vývoj Země. Organické a anorganické látky. Atmosféra Člověk mění složení atmosféry. Člověk mění podnebí planety

Název: Hmoto, jsi živá? I

Suroviny. Výrobní operace. Kamila Míková

SYSTÉMY BIOLOGICKÉHO ODSTRAŇOVÁNÍ NUTRIENTŮ

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník

Potravní řetězec a potravní nároky

Každý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů:

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Otázky pro opakování. 6. ročník

orientuje se v přehledu vývoje organismů a rozliší základní projevy a podmínky života

Respirace. (buněčné dýchání) O 2. Fotosyntéza Dýchání. Energie záření teplo BIOMASA CO 2 (-COO - ) = -COOH -CHO -CH 2 OH -CH 3

Biologické odstraňování nutrientů

Energetický metabolizmus buňky

Základy pedologie a ochrana půdy

základní přehled organismů

základní přehled organismů

vznik života na Zemi organické a anorganické látky a přírodními jevy ekosystémy, živé a neživé složky přírodního prostředí

Hydrolytické a acidogenní mikroorganismy

Ekosystémy přirozené a umělé (odlišnosti,vliv člověka) Polní ekosystém

Sacharidy a polysacharidy (struktura a metabolismus)

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Metabolismus sacharidů. VY_32_INOVACE_Ch0216.

Sešit pro laboratorní práci z biologie

1. Houby. 2. Areály. 3. Sopečná činnost. 4. Mineralogie. význam, rozdělení a nejdůležitější zástupci. reliktní a synantropní druh. činností.

Příloha č.: 1 ze dne: je nedílnou součástí osvědčení o akreditaci č.: 416/2007 ze dne:

Marek Matouš Marinka 9. B 2015/2016. Bakterie

Enzymologie. Věda ležící na pomezí fyz. ch. a bioch. Zabývá se problematikou biokatalyzátorů.

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

6.Úprava a čistění vod pro průmyslové a speciální účely

Vztahy mezi populacemi

Pedogeochemie. Zdroje prvků v půdě UHLÍK V PŮDĚ. Globální bilance C. 10. přednáška. Procesy ovlivňující obsahy prvků v půdě

Biogeochemické cykly vybraných chemických prvků

MIKROBIOLOGIE (pro zahradnické obory) Díl 2. Ekologie mikroorganismů

CHEMIE. Pracovní list č. 12 žákovská verze Téma: Závislost rychlosti kvašení na teplotě. Mgr. Lenka Horutová

ČSN EN ISO ČSN ISO ČSN EN ISO 6579, kromě bodu

14. Fyziologie rostlin - fotosyntéza, respirace

Přírodopis - 6. ročník Vzdělávací obsah

Biologické odstraňování nutrientů

Cykly živin v terestrických

aminy RNDr. Marcela Vyletělová, Ph.D. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o., Rapotín

Transkript:

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Přehled OB03 TYPY VÝŽIVY Učební přehled pro čtyřletá gymnázia a vyšší ročníky osmiletých gymnázií Zhotovil: Mgr. Tomáš Hasík G a SOŠPg Čáslav

TYPY VÝŽIVY ZÁKLADNÍ POJMY 1. Autotrofie Typ výživy, kdy jsou zdrojem stavebních látek (zejména uhlíku, dusíku a síry) látky anorganické. Heterotrofie Typ výživy, kdy jsou zdrojem stavebních látek (zejména uhlíku, dusíku a síry) látky organické. Mixotrofie Typ výživy, kdy je autotrofie doplněna specifickým přísunem látek organického původu, čímž nabývá rysů heterotrofie. Chemolitotrofie Typ výživy, kde jsou zdrojem elektronů pro tvorbu ATP anorganické látky. Chemoorganotrofie Typ výživy, kde jsou zdrojem elektronů pro tvorbu ATP organické látky. Fotolitotrofie, fotoorganotrofie Typy výživy fotosyntetizujících organismů. Zdrojem energie pro fotosyntézu je světlo. Fotosyntéza Pro současný život klíčový komplex biochemických reakcí. Podstatou fotosyntézy je tvorba organických látek z látek anorganických. Zdrojem energie pro tuto přeměnu je světlo (tzv. rostlinný typ fotosyntézy) či oxidace anorganických látek např. H 2 S (tzv. bakteriální typ fotosyntézy). Organické látky vzniklé při fotosyntéze jsou energetickým zdrojem pro tvorbu ATP v procesu dýchání či fermentace.

TYPY VÝŽIVY ZÁKLADNÍ POJMY 2. Aerobní dýchání Biochemický komplex reakcí vedoucí k tvorbě ATP za účasti molekulárního kyslíku, který je v dýchacím řetězci akceptorem elektronů. Anaerobní dýchání Biochemický komplex reakcí vedoucí k tvorbě ATP bez využití molekulárního kyslíku. Akceptorem elektronů v dýchacím řetězci je anorganická látka, jejíž součástí je kyslík. Fermentace (kvašení) Biochemický komplex reakcí vedoucí k tvorbě ATP bez využití molekulárního kyslíku. Akceptorem elektronů v celém procesu je jeden z meziproduktů, které vznikají při rozpadu organického substrátu. Holoparazitické rostliny Nefotosyntetizující rostlinní parazité závislí na příjmu asimilátů z hostitele. Hemiparazitické rostliny Fotosyntetizující rostlinní parazité přijímající z hostitele vodu s anorganickými látkami, v některých případech i asimiláty. Endoparazit Vnitřní parazit, zpravidla živočich. Parazituje v hostiteli, např. v jeho trávicí soustavě. Hostitel je zdrojem stavebních i energetických látek. Ektoparazit Vnější parazit, zpravidla živočich. Parazituje na povrchu hostitele. Hostitel je zdrojem stavebních i energetických látek. Saprofyt Organismus čerpající stavební látky a energii z odumřelých organismů.

TYPY VÝŽIVY ZÁKLADNÍ POJMY 3. Nitrifikační bakterie Bakterie mající schopnost převádět NH 4 + na NO 2 - či NO 2 - na NO 3 -. Významné pro koloběh dusíku. Denitrifikační bakterie Bakterie mající schopnost převádět nitráty NO 3 - na nitrity NO 2 - či až na molekulární dusík N 2. Významné pro koloběh dusíku. Hlízkové bakterie Bakterie mající schopnost poutat molekulární dusík N2 a redukovat ho na NH 4 +. Významné pro koloběh dusíku a výživu rostlin. Spolu s nehlízkujícími fixátory N 2 symbionti s některými rostlinami. Proteolytické bakterie Bakterie odbourávající aminokyseliny na amoniak NH 4 +, oxid uhličitý a nižší mastné kyseliny. Desulfurikační bakterie 2- Bakterie převádějící sulfát SO 4 Významné pro koloběh síry. na sirovodík či sirné ionty. Octové bakterie Aerobní bakterie se schopností oxidovat ethanol na kyselinu octovou. Mykorhiza Symbiotické soužití mezi houbami a kořeny cévnatých rostlin. Houba do systému dodává vodu a minerální látky, rostlina asimiláty. Lichenismus Symbiotické soužití mezi heterotrofní houbou a autotrofním fotobiontem (řasou či sinicí). Houba do systému dodává vodu a minerální látky, fotobiont asimiláty.

Chemolitotrofie Zdroj fixovaného uhlíku: CO 2 Zdroj energie: Oxidace anorganických látek (H 2 S, S, sulfidy, H 2, NH + 4, NO - 2, Fe 2+, CH 4,) Donor elektronů pro tvorbu ATP v procesu aerobní či anaerobní respirace: Anorganické látky výše uvedené Akceptor elektronů: - při aerobní respiraci: molekulární kyslík - při anaerobní respiraci: jiná anorganická látka, jejíž součástí je kyslík (dle konkrétního typu bakterie např. SO 4 2-, CO 2, HCO 3 -, Fe 3+ ) viz samostatná tabulka CHEMOTROFIE Chemoorganotrofie Zdroj fixovaného uhlíku: Organické látky Zdroj energie: Oxidace organických látek Donor elektronů pro tvorbu ATP v procesu aerobní či anaerobní respirace: Organické látky nebo při anaerobním kvašení (fermentaci): Uhlíkatý meziprodukt rozpadu organického substrátu Akceptor elektronů: - při aerobní respiraci: molekulární kyslík - při anaerobní respiraci: jiná anorganická látka, jejíž součástí je kyslík (dle konkrétního typu bakterie např. NO - 3, CO 2, HCO - 3, fumarát) - při anaerobním kvašení (fermentaci): NAD + viz samostatná tabulka

Chemolitotrofie Některé eubakterie, většina archebakterií Bakterie s aerobní respirací (rozdělení dle oxidované látky): Vodík oxidující bakterie (Alcaligenes entrophus) donor e - : H 2 akceptor e - : O 2 produkt: H 2 O Některé bezbarvé sirné bakterie (někteří zástupci rodu Thiobacillus) donor e - : S 2- akceptor e - : O 2 produkt: SO 4 2- Nitrifikační bakterie oxidující NH 4 + (Nitrosomonas) donor e - : NH 4 + akceptor e - : O 2 produkt: NO 2 - + + H + + H 2 O - Nitrifikační bakterie oxidující NO 2 (Nitrobacter) donor e - - : NO 2 akceptor e - - : O 2 produkt: NO 3 Železité bakterie (Siderocapsa, Gallionella) donor e - : Fe 2+ akceptor e - : O 2 + H + produkt: Fe 3+ + H 2 O Methanotrofní bakterie* (Methylomonas) *) zdrojem C i donorem elektronů je methan (organická látka neobsahujícívazbu C-C) Bakterie s výhradně anaerobní respirací: Desulfurikační bakterie (Desulfovibrio) donor e - : NADH akceptor e - 2- : SO 4 produkt: H 2 S + H 2 O + OH - Methanogenní bakterie (Methanococcus) donor e - : H 2 akceptor e - : CO 2, HCO 3 - produkt: CH 4 + H 2 O CHEMOTROFIE Chemoorganotrofie Bakterie s výhradně aerobní respirací: Octové bakterie (Acetobacter) Hlízkové bakterie (Rhizobium) Někteří nehlízkující fixátoři N 2 (Azotobacter) Některé patogenní bakterie (Mycobacterium tuberculosis) Bakterie aerobně respirující s možností anaerobní respirace: Některé denitrifikační bakterie (někteří zástupci rodů Bacillus a Pseudomonas) Bakterie s výhradně anaerobní respirací: Acetogenní a sukcinogenní bakterie Bakterie výhradně anaerobně fermentující: Některé bakterie mléčného kvašení (Lactobacillus bulgaricus) Bakterie máselného kvašení (Clostridium butyricum) Proteolytické bakterie (Clostridium histolyticum) Některé patogenní bakterie (Clostridium tetani) Bakterie anaerobně fermentující s možností aerobní respirace: Některé střevní symbiotické bakterie (Escherichia coli) Některé střevní patogenní bakterie (Salmonella typhi, Shigella dysenteriae) Některé bakterie mléčného kvašení (Streptococcus lactis) Eukaryotické organismy s aerobní respirací: Nezelené rostliny (hlístník, kokotice) Nezelené části rostlin (kořen, květ, plod aj.) Živočichové (člověk) Houby (hřib smrkový) Eukaryotické organismy anaerobně fermentující: Pletiva ponořená v bahně, někdy plody Někteří živočichové (tasemnice, škrkavka) Eukaryotické organismy anaerobně fermentující s možností aerobní respirace: Některé houby (kvasinky)

Fotolitotrofie Zdroj fotosyntézou fixovaného uhlíku: CO 2 Zdroj energie pro fotosyntézu: Světlo Donor elektronů pro bakteriální fotosyntézu: H 2 S, H 2 Donor elektronů pro rostlinnou fotosyntézu: H 2 O Donor vodíku pro bakteriální anoxygení fotosyntézu: H 2 S, H 2 Donor vodíku pro rostlinnou oxygenní fotosyntézu: H 2 O Donor elektronů pro tvorbu ATP: Organické produkty fotosyntézy FOTOTROFIE Fotoorganotrofie Zdroj fotosyntézou fixovaného uhlíku: Organické látky Zdroj energie pro fotosyntézu: Světlo Donor elektronů pro bakteriální fotosyntézu: Uplatňuje se jen cirkulující elektron bakteriochlorofylu (probíhá jen cyklická fotofosforylace) Donor vodíku pro bakteriální anoxygenní fotosyntézu: Organické látky (např. mastné kyseliny) Donor elektronů pro tvorbu ATP: Organické produkty fotosyntézy Anaerobní provozovatelé bakteriální fotosyntézy : Purpurové sirné bakterie (Chromatiaceae) Zelené sirné bakterie (Chlorobiaceae) Aerobní provozovatelé rostlinné fotosyntézy : Sinice* Prochlorofyty Fotosyntetizující rostliny* *) některé uplatňují mixotrofii Anaerobní provozovatelé bakteriální fotosyntézy : Purpurové nesirné bakterie* (Rhodospirillaceae) *) za specifických podmínek se mohou chovat jako fotolitotrofové případně ve tmě jako aerobní chemoorganotrofové.

MIXOTROFIE Způsob výživy, kdy je autotrofie doplněna specifickým přísunem látek organického původu, čímž nabývá rysů heterotrofie Některé chemolitotrofní bakterie Masožravé rostliny (rosnatka) Některé hemiparazitické rostliny (černýš) Rostliny tvořící symbiózu s fixátory vzdušného dusíku (bobovité rostliny s hlízkovými bakteriemi, lipnicovité rostliny s fixátory žijícími volně v půdě) Hemisaprofyti (některé autotrofní bakterie, včetně sinic a některé řasy)* *) hemisaprofyty je v zásadě i většina vyšších zelených rostlin dokáží čerpat a zužitkovat jednoduché organické látky z odumřelých organismů, např. aminokyseliny)

SPECIFICKÉ TYPY VÝŽIVY I. Saprofytismus Parazitismus Zdroj uhlíku: Organické látky z odumřelých organismů Zdroj energie: Organické látky z odumřelých organismů Dekompoziční bakterie Saprofytické houby (např. většina Zygomycetes, v kombinaci s mykorhizou většina Basidiomycetes) Saprofytické rostliny (hnilák) Zdroj uhlíku: Organické, případně anorganické látky z živých organismů Zdroj energie: Organické látky z živých organismů, u rostlinných hemiparazitů vždy alespoň částečně světlo Patogenní bakterie v době parazitace (Clostridium tetani) Parazitické houby (rzi, sněti) Endoparazitičtí živočichové (škrkavka) Ektoparazitičtí živočichové (blecha, veš) Rostlinní holoparaziti (kokotice) Rostlinní hemiparaziti (černýš, jmelí)

SPECIFICKÉ TYPY VÝŽIVY II. Symbiotická potravní soužití Mykorhiza Symbióza kořenů až 90% cévnatých rostlin s houbami Ektotrofní mykorhiza Stavba: - Houba tvoří kolem kořenů hyfový plášť, jež zasahuje i do mezibuněčných prostorů v kořeni. - Kořenové vlášení je potlačeno a nahrazeno hyfovým pláštěm. Endotrofní mykorhiza Stavba: - Hyfy pronikají až do buněk kořenového parenchymu. - Kořenové vlášení je zachováno. Význam houby: - Dodává vodu, minerály (zejména P), fytohormony, vitaminy - Omezuje napadení rostliny patogeny - Kumuluje těžké kovy (Pb, Cd) a zamezuje jejich průniku z půdy do rostliny Význam rostliny: - Dodává uhlíkaté asimiláty (sacharidy)* *) jedná se až o 20% všech cukrů transportovaných do kořene Časté u lesních dřevin Vstavačovité rostliny a Rhizoctonia solani houba dodává mj. i organické látky klíčícímu semeni

SPECIFICKÉ TYPY VÝŽIVY III. Symbiotická potravní soužití Lichenismus Symbióza mezi heterotrofní houbou a Autotrofní sinicí či řasou (tzv. fotobiontem) Houba dodává: H 2 O, minerální látky Fotobiont dodává: Asimiláty terčovka, provazovka, dutohlávka Symbióza mezi kořeny rostlin a fixátory molekulárního dusíku Význam fixátora: Pomocí enzymu nitrogenázy převádějí molekulární dusík N 2 na NH 3, jež může rostlina využít. Jedná se o energeticky náročný děj. Význam rostliny: Poskytuje uhlíkaté asimiláty (zdroj uhlíku a energie). 1. typ: hlízkové baktérie (Rhizobium, Frankia) dokáží fixovat molekulární dusík pouze poté, co na kořenech rostlin (zejména bobovitých) vyvolají tvorbu hlízek, které obývají. Než se vytvoří hlízky, bakterie v kořenech parazitují. 2. typ: baktérie netvořící hlízky žijí volně v půdě poblíž kořenů rostlin (např. čirok), kde se živí asimiláty vypouštěnými z kořenů. 3. typ: volně žijící sinice (Anabaena) tvoří symbiózu s kapraďorosty (Azolla) v rýžovištích. Mohou pokrývat až 75% nároků rýže na dusík.