Hospodářský cyklus a vývoj české ekonomiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Hospodářský cyklus a vývoj české ekonomiky Diplomová práce Autor: Bc. Jakub Frank Finance Vedoucí práce: Ing. Stanislav Heczko, PhD. Praha Duben, 2015

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Neratovicích 30. dubna 2015 Bc. Jakub Frank

PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych poděkovat svému vedoucímu diplomové práce Ing. Stanislavu Heczkovi, PhD., za vedení a odborné rady při tvorbě diplomové práce. Děkuji také RNDr. Aleně Kůlové za cenné rady a připomínky.

ANOTACE Diplomová je rozdělena do 4 ucelených na sebe navazujících částí. V první, úvodní části jsou shrnuta teoretická východiska související s průběhem a příčinami vzniku cyklů. Druhá část se snaţí vymezit definici hospodářského cyklu a poskytnout přehled o vybraných základních pojmech. Třetí část se zabývá shrnutím vývoje české ekonomiky především v období přechodu z plánované na trţní ekonomiku z pohledu jednotlivých fází hospodářského cyklu. V závěrečné kapitole jsou nastíněny moţnosti a hranice prognózy hospodářského vývoje. Klíčová slova: Hrubý domácí produkt, expanze, kontrakce, potenciální produkt, transformace, kupónová privatizace, fluktuace ANNOTATION The diploma is divided into four comprehensive following parts. First part summarizes the theoretical way outs related to the process and causes of formation of cycles. The second part tries to define the economic cycle and provide an overview of selected basic concepts. The third part deals with a summary of the Czech economy especially in the period of transition from planned to market economy from the perspective of the individual phases of economic cycle. The final chapter outlines the possibilities and limits of economic development prediction. Key words: Gross domestic product, expansion, contraction, potencial product, transfotrmation, coupon privatization, fluctuations

OBSAH PROHLÁŠENÍ... 2 PODĚKOVÁNÍ... 3 ANOTACE... 4 OBSAH... 5 ÚVOD... 7 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA... 9 1.1 ZÁKLADNÍ POJMY... 9 1.2 HISTORIE HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ VE SVĚTĚ I U NÁS... 9 1.3 PŘEHLED VYBRANÝCH TEORIÍ... 12 1.3.1 Předkeynesiánské teorie... 13 1.3.1.1 Psychologické teorie... 13 1.3.1.2 Teorie přeinvestování... 13 1.3.1.3 Inovační teorie... 13 1.3.1.4 Měnová teorie... 14 1.3.2 Keynesiánsky orientované teorie hospodářského cyklu... 15 1.3.2.1 Keynesova teorie... 15 1.3.2.2 Hospodářský cyklus jako společné působení akcelerátoru a multiplikátoru... 17 1.3.3 Nová konzervativní ekonomie... 18 1.3.3.1 Monetaristická teorie... 19 1.3.3.2 Neoklasicky orientované teorie hospodářského cyklu... 19 1.3.4 Teorie reálného hospodářského cyklu... 20 1.3.4.1 Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu... 20 1.3.4.2 Teorie náhodné procházky... 23 2 HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS - ROZBOR... 24 2.1 ROZDĚLENÍ CYKLŮ PODLE DÉLKY... 24 2.2 CHARAKTERISTIKA HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU DEFINICE VYBRANÝCH POJMŮ... 24 2.2.1 Potenciální produkt... 25 2.2.2 Produkční mezery... 26 2.3 FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU... 27 2.4 PŘÍČINY FLUKTUACÍ... 31 5

2.4.1 Nabídkové a poptávkové šoky... 31 3 VÝVOJ ČESKÉ EKONOMIKY... 34 3.1 TRANSFORMAČNÍ RECESE 1989-1992... 34 3.1.1 Kuponová privatizace... 37 3.2 HOSPODÁŘSKÉ OŢIVENÍ 1993 1996... 40 3.3 EKONOMICKÁ RECESE 1997 1999... 42 3.3.1 Příčiny změny měnového kurzu... 46 3.4 OBDOBÍ RŮSTU 2000-2007... 47 3.5 NÁSTUP KRIZE 2007... 50 3.5.1 Opatření NERV... 52 4 MAKROEKONOMICKÁ PROGNÓZA... 55 4.1 MAKROEKONOMICKÁ ANALÝZA... 55 4.2 VYBRANÉ PROGNOSTICKÉ METODY... 59 4.2.1 Expertní metoda... 59 4.2.2 Extrapolace trendů... 59 4.2.3 Burza nápadů (Brainstorming)... 60 4.2.4 Delfská metoda... 60 4.2.5 Metoda scénářů... 60 4.2.6 Metoda regresní analýzy... 61 4.2.7 Metoda technické analýzy... 61 4.2.8 Modelování... 61 4.2.9 Heuristické metody... 62 4.3 TVORBA MAKROEKONOMICKÝCH PROGNÓZ V ČR... 63 4.3.1 Kolokvium... 64 4.4 LIMITY A MOŢNOSTI MAKROEKONOMICKÉ PROGNÓZY... 66 5 ZÁVĚR... 67 ZDROJE... 69 6

ÚVOD Pod pojmem hospodářský cyklus rozumíme kolísání ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Hospodářský cyklus je moţné pozorovat na úrovni národní ekonomiky, nadnárodních celků či globální ekonomiky, vţdy je však důleţité uvědomit si konkrétní vztaţnou soustavu. Aţ se současnou globalizací můţeme hovořit o jakémsi supercyklu, všeobjímajícím a všezahrnujícím. Do jisté míry nezávisle na něm probíhají podruţné cykly v jednotlivých ekonomikách. Příčiny, průběh a důsledky jednotlivých fází hospodářského cyklu se ekonomové pokouší vysvětlit jiţ desítky let, nejčastěji se k tématu vrací v období recese, které je spojeno s vyššími ekonomickými i sociálními náklady. Naopak v době konjunktury se v historii opakovaně vyskytovaly názory, ţe hospodářský cyklus je mrtev. Z dlouhodobého pohledu se ale jednalo pouze o optický dojem a výkyvy ekonomické aktivity jsou prokazatelně trvalým a stále dokola se opakujícím jevem. 1 Problematika spojená s ekonomickými cykly a vývojem ekonomiky je pro mě zajímavá svou aktuálností a komplexností. Studium hospodářských cyklů a snaha o jejich pochopení vyţaduje orientaci v oborech historických, ekonomických, sociálních a současně vyţaduje bezpodmínečný nadhled a pokoru. Práce je rozdělena do čtyř částí. V první části své práce se věnuji vymezení a rozboru jednotlivých ekonomických pojmů souvisejících s hospodářským cyklem a shrnutí nejdůleţitějších teorií, které se příčinami, průběhem a důsledky hospodářského cyklu zabývají. Tato část si klade za cíl vytvořit ucelený přehled a zároveň poskytnout teoretické zázemí pro orientaci v dané problematice pohledem jednotlivých ekonomů, kteří se v průběhu historie ekonomickými cykly zabývali. Ve druhé části se zaměřím přímo na hospodářský cyklus, základní pojmy s ním spojené, věnuji se rozboru a analýze jeho jednotlivých fází. Cílem této části práci je podrobně doplnit charakteristiku ekonomického cyklu z první řady ještě v rovině získaných teoretických poznatků. Ve třetí části se zaměřím na vývoj české ekonomiky od pádu komunistického reţimu, na postupné zapojování do globální ekonomiky a nadnárodního ekonomického cyklu. Cílem 1 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-7201-576-1 7

této části diplomové práce je především nalézt, pojmenovat a odůvodnit jednotlivé fáze hospodářského cyklu v postkomunistickém vývoji české ekonomiky, přičemţ se blíţe zaměřím na analýzu polistopadové ekonomické transformace a její politické a sociální pozadí. Snahou bude rovněţ oddělit vnitřní a vnější příčiny jednotlivých fluktuací ve vývoji české ekonomiky. Čtvrtá a poslední část práce je zaměřena především na úlohu a praktické vyuţití prognóz týkajících se ekonomického vývoje. Zhodnocení moţností predikce je logickým vyústěním diplomové práce zabývající se hospodářským vývojem. Především první dvě části poskytují teoretický rámec analýze moţností předpovědí, třetí část poskytuje historický pohled na mantinely a problémy, se kterými se prognózování můţe setkávat. Cílem poslední části je analýza současných moţností a limitů prognostiky hospodářského vývoje a poskytnutí přehledu některých vybraných základních prognostických metod. Problematikou hospodářských cyklů a vývoje ekonomiky se zabýval Slavoj Czesaný, jehoţ dvě publikace Hospodářský cyklus teorie monitorování, analýza, prognóza a Česká ekonomika na prahu 21. století se pro mě staly zásadním zdrojem informací. Významný vliv na konečnou podobu mé práci měla rovněţ kniha Martina Myanta Vzestup a pád českého kapitalismu s podtitulem Ekonomický vývoj České republiky od roku 1989. V diplomové práci vyuţívám analýzu a deskripci dostupné literatury a odborných textů. Tato diplomová práce je účelovým textem, čili jakýmsi průvodcem danou problematikou. 8

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1 ZÁKLADNÍ POJMY Hospodářský cyklus (economic cycle / business cycle) - opakovaně pozorované a objektivně dokumentované, nepravidelné kolísání agregátní ekonomické aktivity aproximované HDP. Hrubý domácí produkt (HDP neboli GDP Gross domestic product) makroekonomický ukazatel, který měří celkový ekonomický výkon dané země. Celková hodnota všech finálních statků a sluţeb vyrobených v dané ekonomice a určité období vyjádřená v peněţních jednotkách. Expanze (Expansion) - vzestupná fáze, kdy reálný produkt roste. Kontrakce (Contraction) sestupná fáze cyklu, kdy reálný produkt klesá. Potenciální produkt (Potential product ) produkt v dané ekonomice, který můţe být vyroben při dané dlouhodobě udrţitelné úrovni výrobních faktorů a technologie. Privatizace (Privatization) transformace (přeměna) druţstevních nebo státních podniků na soukromé. Fluktuace (Fluctuation, labor turnover) nepravidelný pohyb, kolísání vzestup a pokles. 1.2 HISTORIE HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ VE SVĚTĚ I U NÁS Ekonomické výkyvy se pravděpodobně poprvé projevily jiţ v Anglii v 18. století. Do té doby vlastní hospodářské cykly nebyly, v zemědělství se objevovalo pouze střídání dobrého a špatného počasí, které mělo vliv na velikost úrody. V zemích, kde se rozvíjel průmysl, hospodářský růst neprobíhal hladce. Po určité době poklesal odbyt i výroba a stoupala nezaměstnanost. Původně se více pouţíval pojem průmyslový cyklus. Po krachu na Newyorské burze roku 1929 začala Velká hospodářská krize trvající celé desetiletí. Byla způsobena spekulační bublinou na finančních trzích. Optimističtí investoři věřili, ţe růst ekonomiky bude trvalý. Krach třetiny bank, nezaměstnanost 25% a sníţení 9

průmyslové výroby v USA na polovinu se rozšířilo i do Evropy. Došlo k poklesu na mezinárodní úrovni ekonomiky a to umoţnilo nástup Hitlera v Německu. V té době vznikla keynesiánská teorie, která doporučovala léčit hospodářskou recesi prostřednictvím expanzivní měnové politiky a to i za cenu zvýšení inflace a velkého deficitu státního rozpočtu, to vše za účelem stimulu a zvýšení agregátní poptávky. Většina hospodářských krizí, které ve 20. století proběhly, mají celou řadu společných rysů. Jsou často předcházeny aţ iracionální důvěrou ve stálý ekonomický růst, pro coţ se vţdy hledá nějaké odůvodnění. Tak tomu bylo například v případě ekonomické bubliny, kdy se věřilo v takřka neomezený potenciál technologií. Japonský realitní boom v 80. letech minulého století byl zase obhajován nedostatkem pozemků a pozoruhodnou silou ekonomiky. Konjunktura bývá posilována nízkými úroky a finančními inovacemi, které významně znásobují návratnost investic. To byl i příklad Velké Británie a Spojených států. Banky se začaly během konjunktury v podstatě osvobozovat od vkladatelů a dlouhodobě se levně refinancovat na mezibankovním trhu. Přenášely riziko dále na trh díky vyuţívání komplexních bankovních derivátů, zaloţených mj. na hypotékách. Tím došlo ke sníţení vnímání rizika u řady finančních institucí. Všechny tyto faktory ve svém důsledku vedly k prudkému nárůstu dostupnosti hypoték, avšak za cenu výrazného uvolnění úvěrových pravidel. Konjunktura nemovitostního trhu vedla k podceňování rizik a k lineárnímu modelu myšlení, kdy jsou očekávány stálé a trvalé růsty cen nebo např. trţeb. Při sníţení poptávky doprovázejícím krizi zaţívají drţitelé předraţených nemovitostí (zákazníci, developeři nebo financující instituce) rozvrat svých financí. Vzniká tlak na pokles cen. To vede ke sníţení hodnoty aktiv, coţ sniţuje schopnost soukromého sektoru dostát svým závazkům. Klesá důvěra v trh i celou ekonomiku, coţ také vede k poklesu cen aktiv např. nemovitostí. Zákazníci i společnosti jsou nuceny ve zhoršené situaci se odúvěrovat, čehoţ se snaţí docílit rozprodáním svých aktiv. Současnou finanční krizi odstartovaly problémy na americkém trhu nemovitostí v roce 2007. Do velkých potíţí byl finanční systém uveden pády investičních bank a pojišťoven jako např. AIG. Úpadek proslulé banky Lehman Brothers vedl k fatálnímu růstu nedůvěry a ohroţení mnoha institucí. Během několika týdnů krize přeběhla Atlantický oceán a destabilizovala evropský bankovní sektor. Vlády členských zemí EU i USA začaly rychle přijímat opatření proti důsledkům krize. V současnosti se vlády všech zemí snaţí tlumit účinky světové recese, přičemţ přijímají nákladné stabilizační balíčky. Společně s příchodem hospodářských problémů se začaly odhalovat i nedostatky v 10

domácích ekonomikách mnoha zemí. Důsledky obrovských státních dluhů, předimenzovaných sociálních systémů a nefunkční ekonomika se začaly plně projevovat. Země jako Řecko, Itálie, Španělsko nebo Portugalsko tak čelí reálné hrozbě státního bankrotu. Řecká ekonomika byla prostřednictvím mnoha záchranných balíčků, finančních injekcí a odpisů dluhů dočasně zachráněna. Osud ekonomik Řecka, podobně jako Španělska a Portugalska, je stále nejistý, stejně jako budoucí setrvání těchto států v EU. Současná krize na světových trzích bývá označována jako nejhorší od 30. let. 20. století. Pro českou společnost je krize ještě významnější v tom, ţe se jedná o vůbec první krizi v dějinách samostatné České republiky (dále ČR). V ČR sice jiţ v letech 1997 a 1998 proběhlo krátké období recese, které ovšem mělo na českou společnost jen minimální vliv, především díky nízkému průměrnému zadluţení domácností. Přesto došlo k výměně vlády a to nejen díky ekonomické situaci, ale také díky vnitřním rozporům ve vládní koalici. Byla ustanovena nová vláda odborníků pod vedením Josefa Tošovského. Současná krize a recese má však naopak na většinu obyvatel i hospodářských odvětví velký vliv. České ekonomice se před nástupem finančních a ekonomických problémů v září 2008 dařilo velmi dobře. Ekonomický růst sice přirozeně zpomaloval vlivem ekonomického cyklu, ale byl taţen příspěvkem zahraničního obchodu. Před dopadem finanční krize měla česká ekonomika řadu specifik. Růst byl výrazně posílen vlnou přímých zahraničních investic, které výrazně přispěly ke zlepšení exportní výkonnosti. Jejich objem se ještě zvětšil se vstupem ČR do EU v roce 2004. Ekonomice také značně prospěla restrukturalizace českého bankovního sektoru, která následovala po období privatizace. Ačkoliv ekonomický růst dosahoval v letech 2006 a 2007 více neţ 6 %, byl tento růst vybalancovaný a udrţitelný. I přes celkový růst ekonomiky se spotřeba a zadluţení domácností nedostaly do neudrţitelné roviny. I schodek běţného účtu ČR dosahoval v mezinárodním porovnání udrţitelných hodnot. Docházelo také k poměrně rychlému růstu mezd, coţ souviselo nejen s daňovými změnami. Velkým nedostatkem české ekonomiky je ovšem příliš velká specializace vývozu na některé typy strojírenských produktů, zejména pak automobily a jejich příslušenství. K částečnému oslabení české ekonomiky došlo mezi lety 2007 a 2008, na jejich přelomu došlo v důsledku sousledného působení několika faktorů (růst světových cen ropy i dalších surovin, zvýšení nepřímých daní) k jednorázovému zvýšení cenové hladiny, a tím i ke zpomalení růstu reálných příjmů domácností. Tyto skutečnosti byly známkami velkého 11

zpomalení růstu ekonomiky v roce 2008, kdy růst spotřeby domácností se značně zpomalil. Ekonomická krize, která se postupně změnila v globální recesi, významně zasáhla český zpracovatelský průmysl. Objednávky poklesly o desítky procent a pouze v automobilovém průmyslu došlo díky státním subvencím (např. tzv. šrotovnému) k jistému zlepšení. Dalším citlivým sektorem, který rychle zareagoval na pokles poptávky, byl sektor nemovitostí. Na jiná odvětví byl dopad pomalejší a více diferencovaný. Do ČR zároveň přestaly proudit zahraniční investice. České republice pomáhá stabilita jejího finančního systému. České banky utrpěly pouze malé ztráty z investic do toxických aktiv. Banky disponují také velkým objemem vkladů místních klientů, v drtivé většině navíc v domácí měně. Nízký poměr úvěrů k primárním zdrojům, činí bankovní sektor nejen poměrně odolným vůči krizi, ale také schopným úvěrovat klienty, coţ je v krizovém období důleţité, protoţe stále roste potřeba provozního kapitálu u většiny firem. 1.3 PŘEHLED VYBRANÝCH TEORIÍ Teorie popisující příčiny a průběh hospodářského cyklu je moţné rozdělit do několika skupin, dle pohledu na primární spouštěč změn v ekonomice. První moţností je rozdělení teorií podle toho, zda je hybná síla cyklu vnější či vnitřní. Za vnější spouštěče jsou pak povaţovány impulsy a šoky přicházející z vnějšku jako války, zemědělské neúrody, klimatické změny, politické krize, migrace obyvatel, inovace, vynálezy apod. Tyto vnější síly vychylují ekonomiku z určitého rovnováţného bodu. Odlišným přístupem je tvrzení, ţe ekonomika bude oscilovat kolem dlouhodobého trendu bez ohledu na vnější příčiny, neboť schopnost vytvářet hospodářské cykly mají i zdroje uvnitř ekonomiky. Na tomto místě můţeme hovořit například o nadměrných investicích, nedostatečné spotřebě apod. Dalším způsobem roztřídění teorií je jejich dělba dle toho, zda nalézáme příčiny vzniku hospodářských cyklů na straně monetárních faktorů nebo reálné ekonomiky. Monetární (měnové) teorie nalézají příčiny opakujících se výkyvů ve změně peněţní zásoby, které vyvolávají změnu agregátní poptávky. Naopak teorie reálného hospodářského cyklu spatřují zdroj výkyvů ve změnách agregátní nabídky. Teorie reálného hospodářského cyklu popisuje závislosti opačně neţ monetarismus. Peněţní změny jsou důsledkem, nikoli příčinou hospodářského cyklu. 12

1.3.1 Předkeynesiánské teorie Do první třetiny 20. století byly různé přístupy v ekonomických teoriích hospodářského cyklu. Výkyvy ekonomické aktivity mohou mít jednu příčinu nebo jsou způsobeny více faktory. 1.3.1.1 Psychologické teorie Ekonomové Pigou, Bagehot a Mills vysvětlovali, ţe fluktuaci ekonomiky způsobují změny nálad lidí a vedení firem v určitých vlnách. (optimismu a pesimismu), které vytvářejí nestabilitu. Psychologické faktory ovlivňují poptávku a způsobují změny ve vývoji ekonomické aktivity. 1.3.1.2 Teorie přeinvestování Významný post mezi ekonomickými teoriemi mají dva koncepty teorie, jejíţ základní myšlenkou je, ţe primární příčinou sestupné fáze hospodářského cyklu je pokles poptávky po investicích. V prvním konceptu této teorie jde především o pruţnost nabídky úvěrů, která reaguje na nastávající situaci v reálném sektoru ekonomiky, které převládají z větší části ve fluktuaci fixního kapitálu. Pokud se úrokové sazby sníţí pod rovnováţnou hladinu, následuje rychlejší růst investic neţ celkové agregátní poptávky. To způsobí, ţe ekonomika je nadměrně zatíţena investičním zboţím. Druhý koncept přeinvestování pojednává také o předpokladu úvěrové pruţnosti, jeţ dovolí investicím expandovat. Pokud investice vzrůstají neudrţitelným tempem a zároveň v některých sektorech průmyslu dochází k nadměrné kapacitě, jsou způsobeny hospodářské výkyvy. Současně také vzniká nedostatek spotřebního zboţí. Toto bývá způsobeno u investic s dlouhodobou návratností. 1.3.1.3 Inovační teorie S inovačními vlnami, které ovlivňují hospodářské cykly, přišel ve 30. letech dvacátého století Joseph Schumpeter. Tento rakouský ekonom povaţuje významné inovace a objevy za stěţejní bod, který startuje dlouhý hospodářský cyklus. Dle Schumptera nastartuje zásadní inovace/vynález nový dlouhodobý cyklus, protoţe nová vlna inovací způsobuje pozitivní nabídkový šok, díky kterému ekonomika prudce vzroste. Některé inovace jsou natolik zásadní (např. parní stroj, ţeleznice, telegraf, počítače, film ), ţe ovlivní 13

ekonomiku na dlouhý čas dopředu, neboť se díky nim otevře zcela nový, netušený prostor pro další objevování. Po vyčerpání inovační vlny pak přichází útlum. 1.3.1.4 Měnová teorie Představiteli těchto teorií byl R. G. Hawtrey, K. Wicksell a F.von Hayek, kteří vnímají jako hlavní příčinu cyklických výkyvů mnoţství peněz v ekonomice. R. G Hawtrey povaţuje ekonomickou stabilitu za situaci, kdy mnoţství peněz i jejich koloběh je stabilní, tím pádem i produkt a cenová hladina je stabilní. K. Wicksell předpokládal, ţe potlačení hospodářských cyklů je způsobeno měnovou politikou centrální banky. Ta má hlídat stabilní cenovou hladinu tím, ţe kdyţ roste cenová hladina, centrální banka se uchýlí k restriktivní politice. V té době peněţní úrokovou míru zvýší. V případě expanzivní politiky ji naopak sníţí. Aby cenová hladina byla stabilní, je nutné, aby peněţní úroková míra byla totoţná s přirozenou úrokovou mírou. F. von Hayek zpracoval utopickou teorii, kterou sám uznal za nereálnou a opustil od ní. Podstatou jeho teorie bylo, ţe nerovnováhu vyvolává nerovnoměrnost pohybu jednotlivých cen. Disproporcionální pohyb je důsledkem toho, ţe při ekonomické expanzi je volný kapitál vynakládán na investice do výrobních statků a omezován nákup statků spotřebních. V odvětví spotřebních statků se ceny a mzdy během konjunktury zvyšují rychleji neţ v odvětví spotřebních statků. Při poklesu je propad v těchto segmentech mnohem výraznější. Hayek přisuzuje za hlavní příčinu recese příliš velkou spotřebu, která způsobuje nedostatek volných úspor, které by mohly být pouţity jako úvěry. Východisko k zabránění cyklických poruch viděl Hayek v existenci tzv. neutrálních peněz. Jde o takové peníze, které neovlivňují relativní ceny, nevyvolávají poruchy ve výrobě, neovlivňují míru zisku. Neutrální peníze by mohly vyloučit disproporcionalitu pohybu různých cen, takže intenzita hospodářské aktivity by nebyla ani brzděna ani urychlována. Ekonomika by se chovala jako by peníze neexistovaly 2 2 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1.80-7201-576-1 14

1.3.2 Keynesiánsky orientované teorie hospodářského cyklu 1.3.2.1 Keynesova teorie J. M. Keynes byl jeden z nejznámějších ekonomů a autorů ekonomické literatury minulého století. Vytvořil celý teoretický systém. Jednu z příčin cyklů viděl v efektivitě soukromých investic, která je značně ovlivněná, psychologickým efektem nevyjímaje (nálada investorů umocňující krizi a také, ţe rozhodnutí spořit není totoţné s rozhodnutím investovat). Podle Keynese způsobovaly hospodářské výkyvy střídající se vlny investičního pesimismu a optimismu. Investice povaţoval za klíčovou proměnnou, která ovlivňuje hospodářský cyklus. Očekávání investorů o jejich budoucích výnosech se odráţejí v mezní míře efektivity kapitálu, která zapříčiňuje změny poptávky po investicích. Selhání očekávání podnikatelů o budoucích výnosech postupně vyvolá recesi. Keynes tudíţ vidí příčiny hospodářského cyklu právě v očekávání investorů o budoucím vývoji a v jejich subjektivních pocitech. V hospodářské depresi se podle něj pak trhy automaticky nepročistí a dosahují rovnováhy za existence nedobrovolné nezaměstnanosti. Pouze fiskální politika a monetární politika mohou tento stav napravit. Fiskální politika by měla s pomocí tzv. prvků jemného dolaďování a prostřednictvím fiskálních stimulů ekonomiky udrţovat hospodářství na velmi těsné úrovni kolem potenciálního produktu nebo na něm. Pokud by reálný domácí produkt klesl pod potenciální, měly by se zvýšit výdaje a sníţit daně, coţ by mělo vést k sníţení vzniklé produkční mezery a k návratu do rovnováţného stavu. Pokud by naopak reálný domácí produkt stoupl nad jeho potenciál, vytvořila by se inflační mezera a vláda by měla sníţit své výdaje a zvýšit daně. Tím by se měla utlumit přehřátá ekonomika. Dle Keynese nemusí být státní rozpočet vţdy vyrovnaný, ale stačí, pokud bude cyklicky vyrovnaný. Právě především v dobách hospodářských krizí by měla fiskální politika i za cenu vysokých deficitů veřejných rozpočtů podpořit ekonomiku. Opačně v dobách expanzí by měly být vzniklé dluhy splaceny a vláda by měla vykazovat přebytky. Tyto principy vstoupily v průběhu historie do praxe pouze z části. Deficitní financování veřejných rozpočtů většinou nebyl (aţ na výjimky) problém, ale vytváření přebytků a splacení dluhů v časech hospodářského růstu není ani zdaleka tak reálný. Teorie se vesměs zabývá především investicemi do fixního kapitálu, protoţe právě tyto investice jsou první, které soukromý sektor omezuje při vypuknutí krize. Při hospodářské 15

krizi poklesne agregátní poptávka a to způsobí přímý pokles investic, které nemusí být v té míře, v jaké se předpokládalo, ţe jsou. Postupně poklesnou i udrţovací náklady v rámci stávajících investic. Všechny tyto procesy budou mít vliv na HDP, který zcela jistě poklesne. Ač se můţe zdát divné, J. M. Keynes nebyl zastáncem velkých státních dluhů. Jeho základní myšlenka byla, ţe financování případných stimulů ekonomiky má být z přebytkových rozpočtů. J.M.Keynes povaţoval za hlavní příčinu Velké hospodářské krize vnitřní nestabilitu trţní ekonomiky, která v důsledku působení základního psychologického zákona ve vyspělých ekonomikách vyvolá nárůst úspor, které je obtíţné proinvestovat. Za příčinu cyklické fluktuace ekonomiky lze povaţovat změny objemu investic a státních výdajů a jimi následně vyvolané změny objemu spotřebních výdajů. Investičním výdajům je přikládána značná míra nestability, coţ lze ukázat pomocí keynesiánské investiční funkce: I = I 0 + e.y e b r (1) I 0 jsou autonomní investice, e je koeficient citlivosti investic na pohyb očekávaného reálného důchodu (Y e ) a b je koeficient citlivosti investic na pohyb reálné úrokové sazby (r). Podle této funkce způsobují kolísání investičních výdajů nejen kolísání reálné úrokové sazby, ale rovněţ kolísání samotného reálného důchodu. Recesi způsobuje pokles firemních investic a vládních výdajů, sníţení agregátních výdajů a multiplikovaného poklesu reálného produktu spojenému s růstem nezaměstnanosti. Pokles reálného produktu se brzy odrazí do poklesu disponibilního důchodu. Spotřební výdaje jsou závislé na reálném důchodu, v případě jejich sníţení dojde ke sníţení agregátních výdajů, multiplikovanému poklesu reálného produktu a sestup ekonomiky pokračuje dále Princip akcelerátoru Keynesiánský model je zaloţen na určení principu reálného důchodu z multiplikátoru autonomních výdajů. Základem jsou investice a investiční multiplikátor udává, o kolik jednotek vzroste reálný důchod, vzroste-li objem investic o jednotku: 16

dy = k di Multiplikátor reaguje na růst investic růstem reálné produktu. V domácnostech se zvýší příjmy, které jsou jenom z části vyuţity na spotřebu, ale vytvoří se důchody (příjmy) v jiných oblastech ekonomiky. Tudíţ princip multiplikátoru vytváří kauzální vztah od poklesu (či růstu) investic k multiplikovanému poklesu (či růstu) reálného důchodu. Princip akcelerátoru ukazuje přímou závislost změny investic při změně objemu produkce a to jak při expanzi tak při kontrakci. Další keynesiánští teoretici se domnívali, ţe existuje další kauzální vztah, u kterého je vazba příčina - následek opačná. Změna míry růstu reálného důchodu či reálného produktu způsobuje akcelerovanou změnu v objemu investic, coţ bývá nazýváno akcelerační princip. I = a dy dy- přírůstek reálného důchodu a investiční koeficient Princip akcelerátoru říká, ţe výše čistých indukovaných investic je funkcí změny reálného důchodu: Z rovnice vyplývá, ţe poptávka po spotřebních statcích (i reálný důchod) musí růst stejně, aby byla udrţována stabilní poptávka po investicích k rozšíření výroby. Jestliţe dojde ke sníţení míry růstu poptávky po spotřebních statcích (míry růstu reálného důchodu), dojde tak ke sníţení poptávky po investicích k rozšíření výroby. 1.3.2.2 Hospodářský cyklus jako společné působení akcelerátoru a multiplikátoru Spojí-li se princip akcelerátoru s principem multiplikátoru, dostaneme další možné vysvětlení hospodářského cyklu. Multiplikátor a akcelerátor jsou vnitřní síly, které svým 17

spolupůsobením mohou ekonomiku, jakmile je vnějším šokem vychýlena z rovnováhy, udržovat delší dobu v cyklickém výkyvu. 3 Ve fázi konjunktury reálný produkt roste a akcelerátor způsobuje zvýšený růst investic. Multiplikátor v reakci na růst investic zvýší reálný produkt. Multiplikátor a akcelerátor způsobují expanzi ekonomiky a její pohyb směrem k potencionální úrovni reálného produktu a udrţují přirozenou míru nezaměstnanosti. Po určité době se přiblíţí konjunktura ke svému vrcholu, nadměrnému vyuţívání kapacit, nadměrné zaměstnanosti a růst reálného produktu a firemních prodejů se zpomaluje. Akcelerátor způsobí násobný pokles investic, multiplikátor pokles reálného produktu. Pokles ekonomiky není trvalý, neboť by muselo docházet k negativním investicím. Tomu zabrání nahrazování opotřebeného kapitálu neboli obnovovací investice Kdyţ se pokles investic zastaví, zastaví se i pokles reálného produktu, ekonomika se odrazí ode dna a celý cyklus se opakuje. Někteří ekonomové se domnívají, ţe společné působení akcelerátoru a multiplikátoru způsobí, ţe konjunktura vede automaticky k recesi a naopak. Při vychýlení ekonomiky z rovnováhy oba uvedené procesy zapříčiní, ţe cyklické kolísání nepřestane. Podle odpůrců tato teorie má značné nedostatky, neboť přikládá příliš velkou sílu multiplikátoru a akcelerátoru. Tento názor je demonstrován neoklasickými a neokeynesiánskými ekonomy za pomoci spotřebních a investičních funkcí, které jsou mnohem stabilnější neţ původní spotřební a investiční funkce keynesiánské. Udrţuje se stálá poptávka po investicích k rozšíření výroby. Kdyţ dojde ke sníţení míry růstu poptávky po spotřebních statcích (míry růstu reálného důchodu), sníţí se absolutně poptávka po investicích k rozšíření výroby. Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, jenţ určuje investice (investiční výdaje), podle níţ je úroveň investic určována tempem růstu reálného HDP. 1.3.3 Nová konzervativní ekonomie V 60. a 70. letech navazovala na neoklasickou ekonomii a byla reprezentována především dvěma významnými směry: monetaristickou a později na novou klasickou ekonomii. Společnými prvky v těchto dvou směrů byly pruţné mzdy a ceny. 3 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 1. vyd. Praha: Linde, 2006, 199 s. Expert (Grada). ISBN 80-720-1576-1. 18

1.3.3.1 Monetaristická teorie V této teorii se hlavní příčinou ekonomických výkyvů stávají peníze, resp. změny v peněţní zásobě, které následně vedou ke změnám na straně agregátní poptávky. Mezi vůdčí představitele této teorie patří M. Friedman, který si myslel, ţe úloha vlády má být minimální. V situaci kdy centrální banka zvyšuje zásobu peněz v ekonomice, dochází k dočasnému sníţení úrokové míry. V důsledku depreciace měny čistý export, investice i spotřeba rostou a reálný produkt se tak dostává nad úroveň potenciálního produktu a ekonomika se dostává do situace, kterou nazýváme přehřátí ekonomiky. Spotřebitelé disponují vyššími příjmy, jejich spotřeba se zvyšuje a to se projevuje v rostoucí ceně statků. Poptávka po penězích roste, coţ vede k vyrovnání úrokové míry. Investoři poté zjistí, ţe jejich investice byly unáhlené a začnou je sniţovat. Tím klesne zaměstnanost i spotřeba a ekonomika se dostává do recese. 1.3.3.2 Neoklasicky orientované teorie hospodářského cyklu Neoklasičtí ekonomové předpokládají, že mzdy a ceny jsou v ekonomice vždy flexibilní (pružné) a ekonomika dosahuje plné zaměstnanosti, neboli plně využívá své zdroje. 4 Změny tempa růstu peněţní nabídky Ekonomové, kteří mají blízko k monetarismu a nové klasické makroekonomii, nalézají častou příčinu cyklického kolísání ekonomiky v kolísání tempa růstu peněţní nabídky. Tempo růstu nabídky peněz před recesí klesá a před konjunkturou roste. Hospodářský cyklus má tak na svědomí restriktivní či expanzivní monetární politika centrální banky. Neoklasický růstový model Tento model si zakládá na úloze prohlubování kapitálu (růstu kapitálového vybavení práce) a technologických změnách při výkladu růstu potenciálního reálného HDP. K prohlubování kapitálu dochází, pokud zásoba kapitálu vzrůstá rychleji neţ ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při absenci technologické změny to povede prohlubování kapitálu, k vzrůstu výstupu na jednoho pracovníka, k vzrůstu mezního produktu práce a k vzrůstu mezd. To zapříčiní pokles výnosů z kapitálu (zákon klesajících výnosů) a následný pokles reálné úrokové sazby. Při dosaţení dlouhodobější rovnováhy prohlubování kapitálu ustává a reálné úrokové sazby se přestávají sniţovat. Díky technologickému pokroku se 4 JUREČKA, Václav. Makroekonomie: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9. 19

zvýší produktivita práce, výše kapitálu na jednoho pracovníka, a tím pádem i celkový produkt. Z historie víme, ţe tempo technologických změn bylo dostatečně rychlé k tomu, aby vykompenzovalo klesající výnosy z kapitálu. Také se dařilo udrţovat úrokovou sazbu a míru zisku na téměř neměnné úrovni, přičemţ reálné mzdy nepřetrţitě rostly. 1.3.4 Teorie reálného hospodářského cyklu Tato teorie se naopak zaměřuje na reálné veličiny a na nabídkovou stranu ekonomiky. Tvrdí, ţe některé cyklické pohyby ekonomiky vznikají zdánlivě jakoby na straně poptávky, ale ve skutečnosti jsou vyvolány změnami nabídkové strany ekonomiky. Recese či konjunktura mohou být vyvolány nabídkovými šoky, které sniţují či zvyšují výrobní kapacitu ekonomiky. Za nabídkové šoky lze označit různé reálné poruchy. Ty mohou být vyvolány změnou přírodních podmínek (mimořádně příznivé či nepříznivé počasí, přírodní katastrofy), politickými událostmi (např. válka v Perském zálivu, vystřídání republikánů demokraty v USA, sjednocení Německa), technologickými šoky (objevení nových technologií, zavedení převratných inovací), nákladovými šoky (výrazné zvýšení cen ropy či jiných surovin) nebo změnou spotřebitelských preferencí. 1.3.4.1 Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu Podstatu cyklických výkyvů ekonomiky je nutno hledat i v politické sféře. Hlavními iniciátory politického hospodářského cyklu jsou vláda a vládnoucí část parlamentu, které mají zájem na expanzivní fiskální politice v období těsně před novými volbami, neboť se tím zvyšují jejich naděje na znovuzvolení. Druhým "zdrojem" je centrální banka, která (ač třeba relativně nezávislá) často podléhá politickým tlakům a zásadám fungování byrokratické instituce. Tato teorie je zaloţena na předpokladu, ţe politikové si uvědomují existenci krátkodobého substitučního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností a moţnost vyuţití tohoto vztahu k politickým ziskům. Kdyţ je sestavena nová vládní koalice, za několik měsíců po volbách zjistí, ţe ekonomika vykazuje rostoucí míru inflace, neboť hospodářská politika minulé vlády byla příliš expanzivní. Nikdo zatím novou vládu neobviňuje, tato vláda se přesto rozhodne výrazně sníţit míru inflace. Proto přijímá opatření jako je zvýšení některých daní a sníţení státních výdajů a parlament tato opatření bez větších problémů schválí. Zároveň vyvine vláda silný tlak na centrální banku, aby sníţila tempo růstu peněţní nabídky. Následkem těchto opatření míra inflace výrazně 20

klesá, roste ale výrazně míra nezaměstnanosti. Toho se však vláda zatím bát nemusí, neboť další volby budou aţ za několik let. Po čase se inflační očekávání sníţí, ekonomika se přesunuje a vrací se zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Jakmile se začnou blíţit volby, uvědomuje si stávající vládní koalice, ţe vyhlídky na její znovuzvolení jsou nejisté, a rozhodne se posílit své volební vyhlídky prostřednictvím expanzivní hospodářské politiky. Nyní je vládou navrţeno sníţení daní, zvýšení státních výdajů a centrální bance je doporučeno zvýšení tempa růstu nabídky peněz. Je-li alespoň část z těchto návrhů úspěšná, stav ekonomiky se zlepší. Vládní koalice opět volby vyhraje, ale po čase je konfrontována se skutečností, ţe míra inflace dále vzrostla a nezaměstnanost dále klesla. Je-li ekonomika ponechána svému vývoji, přesune se po roce či dvou zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Ekonomický ţivot je však mnohotvárnější, míra inflace a míra nezaměstnanosti jsou ovlivňovány daleko větším počtem proměnných, neţ je vládní hospodářská politika. Jestliţe se nezaměstnanost nebudeme chápat jen jako izolovaný jev, nebo jako důsledek naprosto přemrštěné daňové zátěţe. Mohou se potom hledat důvody i mezi nepřímou úměrou ekonomických veličin, nezaměstnanosti a celkovou inflací, které jsou popisovány pomocí Phillipsovy křivky. 21

Graf č. 1 - Phillipsova křivka (Zdroj: Blog idnes. Důsledky krize, nebo vládnutí? [online]. 2013 [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: http://zavladsky.blog.idnes.cz/c/313879/dusledky-krize-nebo-vladnuti.html.) 22

1.3.4.2 Teorie náhodné procházky Teorie popisuje průběh hospodářského vývoje jako výkyvy kolem potenciálu. Fluktuace samotná je zapříčiněna změnami agregátní nabídky i poptávky. Teorie ovšem popisuje, ţe tyto cykly jsou nepředvídatelné a aplikování hospodářské politiky jako preventivního opatření tedy není moţné, jelikoţ není jasné, jakým směrem se bude dále ekonomika vyvíjet. Teorie ekonomického růstu Ekonomický růst se většinou měří jako roční tempo růstu reálného HDP (nebo reálného potenciálního produktu) určité země. Mezi hlavní zdroje ekonomického růstu patří růst výrobních faktorů (zejména práce a kapitál), růst celkové produktivity výrobních faktorů, kterou zapříčiňují faktory jako vzdělání, inovace, technologie, úspory z rozsahu, vědecký pokrok apod. Smithovy a Malthusovy klasické modely Jeden z modelů, který popisuje ekonomický vývoj za neměnného rozsahu půdy a rostoucího počtu obyvatel. Rostoucí počet obyvatel nakonec vyčerpá zásobu nevyuţité půdy v případě, ţe nedochází k technologickým změnám, Malthusiánská rovnováha nastává, kdyţ se, mzdy sníţí na existenční úroveň a obyvatelstvo se nebude reprodukovat a tím se sníţí nabídka práce. 23

2 HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS - ROZBOR V této části diplomové práce je uveden stručný přehled a základní charakteristika ekonomického cyklu a jeho jednotlivé fáze jsou podrobeny rozboru. Současně jsou blíţe popsány vybrané základní pojmy, které jsou s hospodářským cyklem spjaté. Cílem této kapitoly je především umoţněné orientace v problematice samotných hospodářských cyklů a objasnění základních pojmů s tím spjatých. 2.1 ROZDĚLENÍ CYKLŮ PODLE DÉLKY Hospodářské cykly lze z hlediska délky jejich trvání rozdělit do tří aţ čtyř základních skupin. Autoři publikací se často rozchází v délce trvání těchto cyklů Rozdělení podle S. Czesaného Kitchinovy cykly (3-5 let): krátkodobé cykly jsou vyvolávány změnami zásob, Juglavovy cykly (7-11 let): střednědobé (velké) cykly, které závisí s produkcí a investicí do strojů a zařízení Kuznetzovy cykly (15-25 let): dlouhodobé cykly, jeţ závisí na růstu populace, velikosti pracovní síly, Kondratěvovy cykly (55-60 let): dlouhodobé cykly, které závisí na technologických inovacích a posunují ekonomiku na vyšší technologickou úroveň Rozdělení podle J. Vlčka a kol. Kitchinovy cykly (36-40 měsíců) Juglavovy cykly (10-11 let) Kondratěvovy cykly více neţ 40let Juglavovy cykly jsou známé i jako obchodní nebo průmyslové cykly, ale také jako konjunkturní cykly. 2.2 CHARAKTERISTIKA HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU DEFINICE VYBRANÝCH POJMŮ Hospodářský cyklus lze také definovat jako opakovaně pozorované a objektivně dokumentované, nepravidelné kolísání agregátní ekonomické aktivity aproximované HDP. Kolísání v tomto smyslu je myšleno jako určitá fluktuace reálného produktu kolem trendové křivky dlouhodobého vývoje potenciálního reálného produktu. 24

Hospodářský cyklus tedy představuje více či méně pravidelné střídání expanze (konjunktury) a kontrakce recese ekonomické aktivity kolem dráhy trendového růstu. 5 Hospodářské cykly jsou výkyvy celkové ekonomické aktivity vyznačující se expanzí nebo kontrakcí produktu ve většině sektorů ekonomiky. K hospodářskému cyklu dochází, jestliţe skutečný HDP vzhledem k potenciálnímu produktu roste (expanze) nebo klesá (kontrakce nebo recese). V dlouhém období se ekonomika nachází v průměru na svém potenciálním produktu. Na tomto místě je důleţité si uvědomit, ţe ačkoli hovoříme o cyklu, ţádné dvě fáze cyklu nebudou mít stejný průběh ani stejnou délku. 2.2.1 Potenciální produkt Potenciální produkt bývá označován jako maximální udrţitelná úroveň výstupu, které je ekonomika schopna vyprodukovat. Jestliţe se hospodářství nachází na úrovni svého potenciálního produktu, nastává vysoká míra vyuţití pracovní síly i kapitálu. Potenciální produkt ekonomiky je formulován její výrobní kapacitou, která koreluje na mnoţství dostupného kapitálu, práce, půdy a dalších zdrojů. Růstová tendence potenciálního produktu je pozvolná, jelikoţ především nejvíce vyuţívané výrobní faktory jako pracovní síla, kapitál a technologická úroveň se mění velmi pomalu. V současnosti je definován potenciální produkt jako maximální výkon ekonomiky, který je pro ekonomiku dlouhodobě udržitelný, aniž by docházelo k následnému růstu inflace. 6. Maximální udrţitelnou úroveň outputu tedy představuje potenciální produkt, kterého je ekonomika schopna dosáhnout. Kdyţ se hospodářství dostane na úroveň svého potenciálního produktu, dochází k vysoké míře vyuţití pracovní síly i kapitálu. Potenciální produkt lze v dynamickém pojetí charakterizovat jako trendovou složku vy vývoje HDP, 7 Po křivce potenciální produktu by se potom pohyboval skutečný produkt, ale to jen v případě plně vyuţívaných výrobních zdrojích. Ale skutečný produkt (HDP) kolem potenciálního krátkodobě osciluje. Skutečně zjištěný produkt se můţe od potenciálního odlišovat. Pokud se tak děje, tak o těchto rozdílech mluvíme jako o tzv. mezerách výstupu nebo také produkčních mezerách (output gap). Potenciální produkt by 5 VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2005, 559 s. ISBN 80-735-7103-X. 6 International Monetary Fund. IMF Estimates of Potential Output: Tudory and Practise [online]. 1997 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/wp97177.pdf. 7 VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2005, 559 s. ISBN 80-735-7103-X. 25

se dal tedy popsat jako úroveň produktu, která můţe být vyrobena bez dodatečných tlaků na změnu cen. V koncentrované podobě jsou tyto informace velmi cenné pro analýzu o poptávkových tlacích v ekonomice. (viz ČNB) 2.2.2 Produkční mezery Pozitivní produkční mezera charakterizuje situaci, kdy skutečný výstup v důsledku přebytečné poptávky převyšuje úroveň potenciálního produktu a vyvolává tlak na růst inflace, opak platí v případě záporné mezery. 8 Jestliţe skutečný HDP roste nad úroveň potenciální produktu, vzniká kladná produkční mezera a ekonomika se nachází ve vzestupné fázi hospodářského cyklu neboli fázi expanze. V této etapě mohou přicházet tlaky na růst inflace a zvyšování úrokových sazeb. Pokud bychom zašli do extrémnějších hodnot, kdy se skutečný produkt posune daleko za potenciální, dochází k následnému přehřátí ekonomiky. Taková ekonomika má nedostatek volných zdrojů, což vyvolává tlak na zvýšení jejich cen a výsledkem může být růst cenové hladiny neboli inflace. 9 Opakem je recesní mezera neboli záporná produkční mezera, která vzniká tehdy, kdyţ reálný HDP klesá pod svou potenciální úroveň. Tato sestupná fáze cyklu, se nazývá kontrakce. Ekonomika se ocitá v recesi, pokud pokles reálného HDP trvá po dobu dvou nebo více po sobě následujících čtvrtletí. Hluboký, dlouhotrvající, nepříznivý stav ekonomické situace se nazývá deprese. Deprese se dá charakterizovat jako delší období, pro něţ je typická vysoká nezaměstnanost, stagnace produkce, sníţená podnikatelská důvěra vedoucí ke sníţení investiční činnosti, vysoká četnost bankrotů firem a pokles cen. Ekonomika se však v realitě v krátkém období většinou nenachází na své potenciální úrovni. Je pro ni charakteristické kolísání různé intenzity a různého trvání. Jsou období, kdy je ekonomika nad svým potenciálním produktem a kdy je naopak pod ním. Toto neustálé kolísání ekonomiky jsou hospodářské cykly. V obecném smyslu je možno hospodářské cykly charakterizovat jako výkyvy (fluktuace) v podobě opakovaného kolísání reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisku a jiných 8 KADEŘÁBKOVÁ a Václav ŢĎÁREK. Makroekonomická analýza [online]. Praha, 2006 [cit. 2014-04- 18]. Dostupné z: http://www.vsem.cz/data/data/sis-ukazky-kapitol/uc_zma_kapitola.pdf. 9 JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80- 247-3258-9. 26

veličin. Při praktickém sledování hospodářských cyklů se pozornost soustředí pouze na výkyvy aktuálního reálného produktu. 10 2.3 FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU Hospodářský cyklus má čtyři fáze - dno, expanzi, vrchol a kontrakci. Průběh těchto čtyř fází je zachycen pomocí křivky, která zachycuje vývoj skutečného reálného produktu v čase, a která kolísá okolo růstové dráhy potenciálního produktu. Kontrakce (trvá-li více neţ 6 měsíců, označuje se jako recese) je charakterizována poklesem produkce, zaměstnanosti a vyuţívání kapacit. S rostoucí mírou nezaměstnanosti částečně klesají důchody domácností, coţ vede k dalšímu sníţení poptávky. Firmy se dostávají do finančních potíţí, jejich zisky klesají, investice nepřinášejí očekávané výnosy. Sniţuje se míra realizace nových investičních projektů a agregátní poptávka dále klesá. Aţ se ekonomika dostane na dno, celý hospodářský cyklus začíná znovu. Recese je fáze, kdy reálný produkt klesá, ekonomika se posouvá pod svůj potenciální produkt. Firmám se hromadí zásoby, musí začít omezovat produkci, začnou omezovat investice, propouštět zaměstnance a sniţují cenu své produkce. V důsledku toho roste nezaměstnanost, lidé mají niţší příjmy, a proto omezují svou spotřebu. Recese můţe být způsobena např. vypuknutím pesimismu spotřebitelů, pesimismu investorů (obojí např. kvůli obavám z budoucnosti), omezením vládních výdajů, poklesem exportu z důvodu negativního vývoje v zahraničí. Kvůli tomu klesá reálný produkt a klesá také cenová hladina. Obdobně recesi můţe vyvolat pokles peněţní zásoby monetární faktor. Niţší peněţní zásoba vede k růstu útokové míry. Firmy omezují investice, neboť se jim zdraţily zdroje. Lidé díky niţší peněţní zásobě omezují spotřebu. Recese nastane, vzrostou-li ceny vstupů. Nejčastěji je zmiňován růst cen ropy na světových trzích., mohou ale růst např. i nominální mzdy nebo nepřímé daně, které také přímo zvyšují ceny statků a sluţeb. Dno hospodářského cyklu je bod obratu, kdy hospodářská aktivita a reálný produkt poklesnou na svou nejniţší úroveň. Je-li pokles hospodářské aktivity velmi prudký, jedná se o depresi. Dno je charakterizováno nevyuţitými kapacitami, zvýšenou mírou nezaměstnanosti a nízkou úrovní spotřebitelské poptávky ve vztahu k moţnostem výroby 10 HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie: základní kurs. 2. přeprac. vyd. Slaný: Melandrium, 2002, x, 326 s. Expert (Grada). ISBN 80-861-7525-1. 27

spotřebního zboţí v ekonomice. Zisky firem jsou velmi nízké nebo záporné. Očekávání ohledně budoucího ekonomického vývoje jsou pesimistická a firmy nejsou ochotny přijímat rizika spojená s realizací nových investičních projektů Expanze (konjunktura, zotavení) je fáze, kdy reálný produkt roste, ekonomika se posouvá nad svůj potenciální produkt. Firmy nabírají nové pracovníky, zvyšují výrobu a začínají investovat. Lidem rostou příjmy, zvyšují své spotřební výdaje. Reálný produkt roste, jestliţe vypukne optimismus spotřebitelů nebo investorů, vláda zvýší své výdaje nebo se světová poptávka přesune na domácí zboţí (reální faktory). Dalším zdrojem expanze by byl růst peněţní zásoby (monetární faktor). Firmám se zvyšují objednávky, začínají zvyšovat produkci, najímat dodatečné pracovníky a zvyšovat ceny své produkce. Výsledkem je růst reálného produktu a růst cenové hladiny. V případě růstu peněţní zásoby klesá úroková míra, na to reagují firmy vyššími investice a lidé vyššími spotřebními výdaji. Konjunktura bývá charakterizována poklesem míry nezaměstnanosti, nahrazováním opotřebeného kapitálu, růstem spotřebitelské poptávky a optimističtějšími očekáváními ohledně budoucího vývoje ekonomiky. Postupně začínají být realizovány investiční projekty, které se dříve zdály rizikové. Agregátní poptávka roste a produkce je rozšiřována relativně snadno vyuţíváním dosud nevyuţitých kapacit a zaměstnáváním dočasně propuštěných dělníků. Vrchol je bod obratu ekonomického cyklu, kdy se ekonomická aktivita nachází dočasně na nejvyšší úrovni. Kapacity ekonomiky jsou vyuţity zcela či nadměrně a začíná se objevovat nedostatek pracovní síly (zejména kvalifikovanějších pracovníků). Produkci lze dále zvyšovat pouze investováním do nových kapacit a zaměstnáváním nových pracovníků. Vysoká míra investic vyčerpává existující úspory a začíná vznikat nedostatek finančních fondů. Relativně přebytečná poptávka a nedostatkovost se rozšiřuje na všechny trhy a důsledkem je obecný růst cen. Konec vrcholu je označován jako horní bod obratu a za tímto bodem přechází ekonomika do fáze poklesu. Dvě fáze hospodářského cyklu jsou od sebe oddělené vrcholem (při přechodu z expanze do recese) nebo dnem (při přechodu z recese do expanze). Podle některých modelů hospodářského cyklu obsahuje pouze dvě fáze kontrakci a expanzi. Podle jiného pojetí (čtyřfázového) lze nalézt recesi, depresi, oţivení a rozmach. Běţně se však hospodářský cyklus nepozoruje přesně. Nesleduje se odchylka produktu od potenciálního produktu (mezera produktu), ale v podstatě pouze vývoj reálného produktu. Ekonomové hovoří o recesi tehdy, kdyţ reálný produkt klesá alespoň dvě po sobě jdoucí čtvrtletí. Vývoj 28

reálného produktu není sledován pouze ročně, ale také čtvrtletně. Jestliţe se reálný produkt v podstatě nemění (neroste ani neklesá) mluvíme o stagnaci. Pokud je recese dlouhotrvající a hluboká, můţeme se setkat také s označením deprese. Snad nejznámější deprese v historii je tzv. Velká hospodářská krize (velká deprese) v letech 1929-1933. Historické expanze bývají delší a rozsáhlejší neţ kontrakce (není pravidlem). Po druhé světové válce se perioda (průměrná délka ekonomických cyklů) prodluţuje a amplituda (průměrná velikost cyklů) sniţuje. Perioda ekonomického cyklu je dána počtem měsíců, které uplynou mezi body zvratu v průběhu cyklického pohybu (např. Mezi dvěma po sobě následujícími vrcholy či dvěma sedly) Amplituda (rozkmit) ekonomického cyklu odpovídá počtu měsíců, které v průběhu cyklického pohybu uplynou mezi horním a dolním bodem zvratu (tj. mezi vrcholem a sedlem) 11 11 JUREČKA, Václav. Makroekonomie: základní kurs. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9. 29

Období a počet cyklů Kontrakce počet měsíců Expanze (počet měsíců) Cyklus (počet měsíců, ode dne dna k předchozímu dnu) 1854-1919 (16 cyklů) 21,6 26,6 48,2 1919-1945 (6 cyklů) 18,2 35 53,2 1945-2009 (11 cyklů) 11,1 58,4 69,5 Tab. 1 Průměrná délka trvání ekonomických cyklů ve Spojených státech (1854 2001), Zdroj: The National Bureau of Economic Research. US Business Cycle Expansions and Contractions [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.nber.org/cycles.html V současnosti recese nebo expanze nepostihují jednotlivé státy izolovaně. Ekonomiky jsou silně propojené jak mezinárodním obchodem, tak mezinárodním pohybem kapitálu. Např. expanze ve Spojených státech s sebou s velkou pravděpodobností potáhne i ostatní země. Růst produkce v USA zvýší jejich dovoz, čímţ podpoří produkci v jiných zemích. Pozitivní vývoj na amerických kapitálových trzích by se také rozšířil do ostatních států. Recese nutně neznamená, ţe se všem firmám v ekonomice daří špatně. Některé firmy mohou v tomto období i růst. Recese zasahuje různá odvětví s různou intenzitou. To platí samozřejmě také pro expanzi. Z hlediska výdajové stránky hrubého domácího produktu jsou na recesi nejcitlivější investice. Celkové investice v sobě zahrnují i zásoby a ty budou v průběhu hospodářského cyklu výrazně fluktuovat. 30

2.4 PŘÍČINY FLUKTUACÍ Jiţ od počátku sledování fluktuací ekonomických aktivit v jednotlivých fázích hospodářského cyklu se ekonomové snaţili vysvětlit příčiny i mechanizmy střídání expanze s recesí. Existuje mnoho teorií, ale nelze zcela jasně vyznačit tu pravou. Empiricky bylo potvrzeno že každý cyklus probíhá za jiné konstelace faktorů a podmínek a je nemožné uplatnit jednu universálně platnou teorii na vysvětlení kolísavosti ekonomické aktivity 12 2.4.1 Nabídkové a poptávkové šoky K expanzi můţe docházet vlivem pozitivního nabídkového šoku v podobě např. technologických inovací, díky kterým roste produktivita práce. Díky tomu budou firmy schopné nabízet více produkce dokonce za niţší cenu. Při recesi vţdy klesá reálný produkt. Cenová hladina však můţe vzrůst (v případě negativního nabídkového šoku) nebo můţe klesnout (v případě negativního poptávkového šoku). Při expanzi vţdy roste reálný produkt Kolísaní ekonomiky můţe být způsobeno buď ze strany agregátní poptávky poptávkový šok, nebo ze strany agregátní nabídky nabídkový šok. Poptávkové a nabídkové šoky mohou být pozitivní a negativní. Pozitivní šoky vedou k expanzi a negativní šoky k recesi. Nabídkové šoky přicházejí ze strany krátkodobé agregátní nabídky. Faktory, které způsobují změny v agregátní nabídce, se rozdělují na nominální a reálné. Nominálními faktory jsou změny cen vstupů do výroby. Za reálné faktory se označují změny mnoţství výrobních faktorů a jejich produktivity. Poptávkový šok přichází ze strany agregátní poptávky. Základní čtyři komponenty agregátní poptávky jsou spotřeba, investice, vládní nákupy a čistý export. Cokoliv, co ovlivní pozitivně některou z těchto komponent, způsobí pozitivní poptávkový šok. A obráceně, negativní poptávkový šok je způsoben vším, co negativně ovlivní některou z komponentů agregátní poptávky, např. centrální banka sníţí peněţní zásobu a tím klesne agregátní poptávka, rovněţ klesne reálný produkt a všeobecná cenová hladina. Často bývá doprovázen 12 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1. 31

poklesem reálného produktu, kdy ovšem všeobecná cenová hladina v tomto případě neklesá, nýbrţ roste Příklad nabídkových respektive poptávkových šoků: Zvýšení cen nerostných surovin, např. ropy se stává nabídkovým šokem a to hned z několika důvodů. Ropa je často primárním vstupním faktorem ve výrobě. Míra dopadu ropného šoku na vývoj hospodářského cyklu je v jednotlivých zemích rozdílná, přičemž rozhoduje výše míry závislosti ekonomického růstu na vstupech ropy do ekonomiky. 13 Při zvýšení cen (často uváděno cena dolarů za barel) se zvyšují výrobní náklady, coţ můţe vést ke sníţení agregátní poptávky, které vede ke sníţení výroby a poptávky po pracovní síle. Tím dojde ke sníţení spotřeby domácností a vlád a agregátní výstup země klesá. Sníţení disponibilního důchodu a zhoršení očekávání investorů a spotřebitelů následně v ekonomice způsobí kontrakci. Cenová hladina v průběhu expanze, vyvolané poklesem cen výrobních vstupů způsobuje sniţující průměrnou cenu v ekonomice. Logicky lze vyjádřit, ţe chování cenové hladiny, způsobené nabídkovými změnami je kontracyklické. Jedním z nejsilnějších faktorů v agregátní poptávce je soukromá spotřeba, protoţe změny v její hodnotě výrazně ovlivňují změny v hodnotě reálného produktu v ekonomice. Kdyţ nedostatečná soukromá spotřeba neodpovídá nabídce, je způsobena nízkým disponibilním důchodem, vysokou mírou sklonu k úsporám nebo negativním očekáváním spotřebitelů v budoucí vývoj ekonomiky. Ekonomicky známým poptávkovým šokem, který značně ovlivňuje ekonomickou aktivitu, se stává přeinvestovanost kdy se nadměrné kapacity dostávají do nesouladu s nasyceností poptávky 14 Dochází k sníţení poptávky, pokles zisků, firmy omezují svoji nabídku a postupně nastává útlum ekonomické aktivity. Měnová a bankovní krize způsobuje finanční krizi a dopady se negativně projeví v reálné ekonomice. Příčinou měnové krize můţe být oslabení měnového kurzu, které následuje po předchozím umělém nadhodnocení. Bankovní krizi způsobují díky nedostatečné likviditě, kdy klienti nejsou schopni splácet úvěry 13 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1. 14 CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1. 32

Systémové změny v ekonomikách způsobené přechodem centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky zaloţené na trţních principech. Tyto přechody jsou spojeny s liberalizací cen, uvolnění zahraničního obchodu, změny v bankovním sektoru, privatizaci a restrukturalizaci průmyslu a následkem se často stává období recese. Touto sloţitou cestou si musela projít i Česká republika 33

3 VÝVOJ ČESKÉ EKONOMIKY Ekonomický vývoj v postkomunistické České republice byl nerovnoměrný a lze jej rozdělit na několik vývojových etap: 15 1989-1992 transformační recese 1993-1996 hospodářský růst 1997-1999 druhá recese 2000-2007 období růstu 2007 nástup krize 3.1 TRANSFORMAČNÍ RECESE 1989-1992 Kdyţ v roce 1989 padl komunistický reţim, mělo Československo velmi dobrou výchozí pozici na cestě k ekonomické reformě a to v porovnání s ostatními postkomunistickými státy v Evropě. Hrubý státní dluh byl na konci roku 1989 na lehce zvládnutelné výši, celkový počet úvěrů mírně převyšoval dluhy. Z tohoto pohledu byla startovní pozice ČR výhodnější neţ např. Maďarska či Polska. Mezi nesporné výhody Československa patřila rovněţ jeho geografická poloha či vysoká vzdělanost obyvatelstva. Bohuţel tohoto náskoku nebylo vyuţito. A to především kvůli několika faktorům. Za prvé ve společnosti mylně panoval přehnaný dojem o průmyslové jedinečnosti Československa, které ve skutečnosti ztratilo svoji pozici v této oblasti vzhledem k západní Evropě jiţ v průběhu sedmdesátých let. Současně se tehdejší politická garnitura zaměřila především na vnitřní ekonomické uspořádání, bez snahy o výraznější integraci do světové ekonomiky. Československé produkty nebyly schopné obstát v zahraniční konkurenci a procento exportu hotových výrobků do západní Evropy bylo nízké. Šanci obstát měly pouze polotovary a suroviny, v hotových výrobcích Československo technologicky zaostávalo. Zahraniční obchod byl významně zaměřený na Sovětský svaz, v jehoţ rámci se nedá hovořit o klasickém konkurenčním prostředí. Zároveň chyběl konsensus v oblasti pohledu na vývoj očekávané ekonomické transformace. Chyběl ucelený plán, dlouhodobý 15 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7. 34

program, na kterém by se většina shodla. Shoda panovala pouze v tom, ţe dříve to bylo špatně a nově má být vše jinak. Promyšlená strategie otevření československé ekonomiky chyběla. 16 Absence strategie logicky souvisela s nezkušeností nové vládnoucí generace a s její do jisté míry pochopitelnou neochotou naslouchat ekonomům aktivním jiţ v roce 1968. 17 Postupně se nicméně vyvinulo několik návrhů scénářů, podle nichţ měla ekonomická transformace tehdejšího státu proběhnout. Ze současného pohledu se zdá být problematická především jejich heslovitost, nekomplexnost a neurčitost. Socialistický koncept transformace (reprezentovaný mimo jiné např. Z. Hábou, L. Rusmichem, A. Bálkem) se začal vyvíjet jiţ před listopadem 1989 a vycházel ze snahy o skutečné zespolečenštění výrobních prostředků a další doplňování socialistického systému o trţní prostředky. Další diskutovanou cestou byla koncepce gradualistická, jejímţ zastáncem byl například V. Komárek, M. Zeman, M. Zelený a další. Jednalo se o projekt tzv. moderní smíšené ekonomiky, ve které by ke změnám docházelo postupně. Přestoţe by některé sektory přešly do soukromých rukou, stát by si stále zachovával své postavení v určitých odvětvích (sociální a ekologické), postupná by byla i liberalizace zahraničního obchodu a privatizace státních podniků, které by nejprve prošly restrukturalizací, a aţ po vytvoření trhu a právních institucí by následně postupně přešly do soukromých rukou. Posledním a nejradikálnějším diskutovaným scénářem byla tzv. šoková cesta, zastáncem tohoto neoliberálního konceptu volného trhu byl například V. Klaus, J. Zielenec, K. Dyba, T. Jeţek nebo D. Tříska. Podle této radikální koncepce mělo dojít ke všem změnám najednou, naráz měla být spuštěna volná tvorba cen, svobodný zahraniční obchod i privatizace. První nabízená koncepce transformace byla vzhledem k celospolečenským náladám a postojům zavrţena téměř okamţitě, reálně se poté rozhodovalo mezi gradualistickým konceptem a radikální cestou. Přes výhrady opozice, Vysoké školy ekonomické, či Prognostického ústavu byl v září 1990 schválen dokument s názvem Scénář ekonomické reformy, který v sedmi kapitolách shrnoval strategii nadcházející ekonomické transformace radikální cestou. První část 16 MYANT, M. Vzestup a pád českého kapitalismu: ekonomický vývoj České republiky od roku 1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 351 s. XXI. století. ISBN 978-80-200-2288-2. 17 MYANT, M. Vzestup a pád českého kapitalismu: ekonomický vývoj České republiky od roku 1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 351 s. XXI. století. ISBN 978-80-200-2288-2. 35

dokumentu obsahovala závazek k antiinflační politice. Cílem této politiky byl rozpočtový přebytek a vysoká úroková míra, jejímţ následkem mělo být omezení růstu úvěrů v soukromém sektoru. Druhá část dokumentu se zabývala privatizací, stěţejním bodem celé reformy. Některé drobné firmy měly být restituovány původním majitelům, ostatní měly být rozprodány občanům formou aukce. Velké podniky měly být převedeny do soukromého sektoru mimo jiné odprodejem kuponů. Odtud pojem kuponová privatizace, o které podrobněji hovořím v dalších částech práce. Třetí část reformního scénáře se věnovala liberalizaci cen. Ačkoli některé ceny stále kontroloval stát (např. doprava, energie, nájemné, léky ), aby se předešlo inflaci, většina cen se uvolnila. Konkurenci, která do té doby téměř neexistovala, mělo nastartovat uvolnění zahraničního dovozu. Na druhé straně zatím nemělo dojít k deregulaci mezd. Čtvrtá kapitola programu se zabývala umoţněním vnitřní směnitelnosti měny, coţ v praxi mělo znamenat moţnost nakoupit cizí měnu do soukromého podniku přímo od státní banky. Zároveň ale takový podnik musel bance prodat všechnu tvrdou měnu, kterou utrţil. Poslední tři sekce dokumentu se zabývaly především sociálními aspekty transformace ve vztahu k zemědělství, trhu a sociální politice. Obsahovaly poměrně neurčitá prohlášení o podpoře potřebných změn, ale v celku se jednalo o nekonkrétní prohlášení bez hlubšího obsahu. 18 Atmosféra a nálada v tehdejší společnosti si ţádala rychlou a radikální změnu, nakonec byla pro transformaci ekonomiky zvolena právě tzv. šoková cesta. Následovalo jednorázové uvolnění tvorby většiny výrobních i spotřebitelských cen k 1. 1. 1991. Podstatná liberalizace zahraničně obchodního systému a vnitřní směnitelnost koruny byla zavedena k 1. 1. 1991 a to devizovým zákonem č. 528/1990 Sb. ve znění zákona č. 228/1992 Sb. Hlavním smyslem bylo zavedení vnitřní směnitelnosti spolu se zrušením monopolu zahraničního obchodu za účelem propojení vnitřního trhu s trhem světovým. Snahou bylo znovu obnovit přirozený tlak na domácí podnikatelskou sféru vyplývající ze zahraniční konkurence a jejího znovu zapojení do mezinárodní dělby 18 MYANT, M. Vzestup a pád českého kapitalismu: ekonomický vývoj České republiky od roku 1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 351 s. XXI. století. ISBN 978-80-200-2288-2. 36

práce. Příliv a odliv kapitálu byl však přísně regulován na začátku transformace. 1. 10. 1995 byl přijat nový devizový zákon zavádějící externí směnitelnost koruny, který se týká plně běţného účtu platební bilance a s určitými omezeními i kapitálového účtu. Také došlo k uplatnění přísné restriktivní měnové a fiskální politiky (zejména v prvním postliberalizačním roce 1991), proběhla komplexní daňová reforma k 1. 1. 1993, limitoval se mzdový růst tzv. mzdovou regulací (od počátku roku 1991 do sklonku I. pololetí 1995). Proběhla mimořádně rychlá privatizace (alespoň po formální stránce) rozhodující části národního majetku, a to zejména díky vyuţití tzv. kupónové metody privatizace (legislativní základy privatizace byly poloţeny v období let 1990-1991, její rozhodující část pak proběhla v letech 1991-94). Ani ti, kteří šokovou terapii prosazovali, si nebyli zcela jistí jejími přímými důsledky. V tomto je patrný největší problém zvoleného postupu, neboť jak jiţ bylo zmíněno výše, neexistovala pragmatická koncepce naplánovaná krok po kroku, konzultovaná s odborníky a zvolená na základě širšího politického i odborného konsensu. Léčba šokem, který nastal po 1. lednu 1991, měla za následek značný propad národní ekonomiky nad rámec očekávání. Strmě kleslo HDP, vzrostla inflace, klesly příjmy fyzických osob, vzrostla nezaměstnanost. Vyčerpáním transformačních polštářů (měnových a mzdových), které byly pro reformu vytvořeny v letech 1991-1992, se neuskutečnila restrukturalizace naší podnikové sféry dostatečně. Problémy byly s dobýváním pohledávek ze zahraničí, prvotní a druhotnou platební neschopností naší podnikové sféry, úvěrovou zátěţí bank. Období let 1991-1992 můţeme právem nazvat obdobím transformační deprese 3.1.1 Kuponová privatizace Kupónová privatizace se uskutečnila v letech 1992 1994 ve dvou vlnách. Celková hodnota jmění podniků, které se privatizovaly kupónovou metodou, byla 679 miliard korun v cenové hladině ke dni zahájení první vlny. Masivní mediální propagace byla tak silná, ţe způsobila v první vlně účast 77 % všech oprávněných občanů a v druhé vlně 74 % občanů. První vlny se účastnilo celkem 264 investičních fondů, kterým občané - drţitelé investičních kupónů svěřili celkem 71,8 % všech investičních bodů investovaných pro první vlnu. Lidé dostali za 1000 Kčs bezcennou papírovou kupónovou 37

kníţku. Pro osoby ovládající investiční fondy to bylo nejvýhodnější, neboť tím občané ztratili nad svými kupony jakoukoli kontrolu. Legislativa kontrolující fondy nebyla nikdy vytvořena a to i pro vytrvalý odpor V. Klause, D. Třísky a spol. Ve druhé vlně se účastnilo jiţ 353 investičních fondů, kterým občané drţitelé investičních kupónů svěřili jen 64 % všech investičních bodů investovaných pro druhou vlnu. Díky tomu měly investiční fondy prakticky kontrolu nad privatizovanými podniky a jejich majetkem. S majetkem zprivatizovaným kupónovou privatizací se nakládalo dvěma způsoby. V prvním případě byl ihned zpronevěřen a dá se říct rozkraden. Nastaly nevýhodné obchody, zadluţování, systematické vyvádění aktiv a vytváření pasiv, tzv. proslulé české "tunelování". Na kupónovou privatizaci lze nahlíţet jako na rychlý způsob vyřešení privatizace ohromného státního majetku vytvořeného za socialismu a to v co nejkratším čase a bez dostatečného kapitálu občanů České republiky. Probíhala v nestandartních podmínkách a bez dostatečné zákonné regulace. Sice po technické a organizační stránce splnila rychlost a spravedlnost procesu, ale přinesla i velké kauzy transformačního procesu (Podvody století - vytunelování Harvardských fondů Koţený a spol.). Harvardské fondy lákaly na jméno renomované univerzity, se kterou však neměly nic společného. A pak také investorům slibovaly desetinásobné zisky, řečeno jednoduše, že jim bude hodnota jejich kuponových knížek desetinásobně přeplacena. Díky masivní mediální kampani dostala skupina pod kontrolu majetek v účetní hodnotě minimálně 60 miliard korun a v roce 1994 kontrolovala asi 50 nejlukrativnějších českých podniků. V témže roce začínají peníze z Harvardských fondů mizet do kyperských společností, které je následně přeprodávaly společnosti Daventree. K hlavním kritikům kuponové privatizace, kteří poukazují především na případy tunelování, patří bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman. Ten kuponovou privatizaci označil za podvod století. 19 19 Česká Televize. Kuponová privatizace: Experiment, který měl udělat z každého Čecha akcionáře [online]. 2011 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/138065-kuponovaprivatizace-experiment-ktery-mel-udelat-z-kazdeho-cecha-akcionare/ 38

K obhajobě privatizace ekonomiky naší země jsem vybral hodnocení bývalého ministra financí, později předsedy vlády a následně prezidenta České republiky V. Klause. Radikální ekonomickou transformaci tvoří tyto základní principy - makroekonomická stabilizace musí být provedena dříve, než dojde k liberalizaci cen a zahraničního obchodu (tedy vnitřních a vnějších trhů); - liberalizace cen a zahraničního obchodu musí být provedena současně (jinak hrozí důsledky chování zděděných monopolů či oligopolů); - liberalizaci zahraničního obchodu musí zároveň předcházet výrazná devalvace měny a musí být doprovázena její interní konvertibilitou; - liberalizační a deregulační kroky musí být co nejrozsáhlejší (ne-li úplné), ekonomické veličiny musí být free to move, musí být veličinami z kategorie proměnných, a to s jednou jedinou výjimkou: měnový kurs se musí stát kotvou, na níž jsou navázány všechny další ekonomické veličiny. 20 20 KLAUS, Václav. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1995, 179 s. ISBN 80-859-4305-0. 39

3.2 HOSPODÁŘSKÉ OŢIVENÍ 1993 1996 Období let 1993-1996 je povaţováno za pravděpodobně vůbec nejúspěšnější období transformace. V přelomovém roce 1993 dochází k rozdělení Československa na dva samostatné státy. Prezidentem České republiky se stal Václav Havel. Počátkem roku 1993 dochází k měnové reformě, kdy je oddělena slovenská a česká měna k celní unii tedy proti původním předpokladům nedochází. Zároveň probíhá daňová reforma, je zavedena daň z příjmů fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty. Dochází ke sniţování inflace a poklesu nezaměstnanosti, Česká republika je v těchto letech povaţována za nejúspěšnější mezi transformujícími se postkomunistickými státy. Období recese je jiţ za svým dnem a přichází čas hospodářského oţivení. V průběhu roku 1994 probíhá druhá vlna kuponové privatizace, do soukromého sektoru je v tomto roce převedeno jiţ zhruba 78% majetku. V roce 1995 pokračuje vzestupná fáze hospodářského cyklu, růstová fáze je nejvýraznější v celém transformačním období. Tato skutečnost je registrována i na mezinárodní úrovni, přičemţ snaha o transformaci české ekonomiky je korunována 21. 12. 1995 vstupem ČR do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). ČR se do OECD dostává jako první z postkomunistických zemí. Se vstupem do OECD se pojí i zavedení vnější směnitelnosti koruny v roce 1995, coţ fakticky odstranilo překáţky pro transfer kapitálu a formálnímu umoţnění přílivu zahraničních financí. 21 Jedním z nejdůleţitějších růstových faktorů oţivení ekonomiky v těchto letech byl růst poptávky, který s sebou nesl i růst investic. Rozmach investic souvisel mimo jiné s tehdejší uvolněnou a nadějeplnou atmosférou, která dodávala potřebnou odvahu jak investorům, tak bankám, které investice financovaly. Pozitivně naladěné období těchto let se tedy projevilo značnou mírou investic. Problematické však mimo jiné bylo, že investice nebyly plně pokryty (byť v té době vysokými) domácími úsporami. Nerovnováha byla vyrovnána přílivem zahraničních investic. 22 21 ŢÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2006, ix, 304 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-7179-922-x. 22 ŢÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2006, ix, 304 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-7179-922-x. 40

1995 1996 1997 1998 Hrubá tvorba kapitálu 34 34,9 32,8 29,7 Domácí úspory 30,4 27,2 26,7 27,8 Převis v bodech 3,6 7,7 6,1 1,9 Tab. 2 Míra investic a hrubých domácích úspor (podíly v % HDP), Zdroj: Ţídek, Libor s. 112 Dalším významným faktorem oţivení ekonomiky byl růst spotřeby domácností. Naplno se zde projevuje zvýšení mezd, vyvíjí se příjmy ze sociálních dávek, bohatství domácností se zvětšuje. Důleţitým prvkem růstu spotřeby domácností jsou i příjmy plynoucí z privatizace, kapitálových transakcí a podnikatelských aktivit. 1993 1994 rozdíl Spotřeba 305,6 314,9 9,3 Spotřeba domácností 214,5 225,9 11 Spotřeba vlády 91,1 89-2,1 Tab. 3 Růst spotřeby domácností 1993 1994, (mld Kč), Zdroj: CSÚ, dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t1692_02.htm Ačkoli se na první pohled zdá vše v pořádku, při bliţším pohledu je zřejmé, ţe příznivý stav vyplývá z některých dočasných a dílčích úkonů jako je například privatizace. Příjmy z ní dotovaly státní rozpočet. Současně docházelo ke sniţování daňového zatíţení. Kladné hodnoty státního rozpočtu tedy nevycházely primárně ze systematického plánu a na základě komplexní strategie. I vhledem k délce úspěšného období je třeba hovořit spíše o hospodářském oţivení, neţ o hospodářském růstu. Nicméně jak je zřejmé z tabulky č. 4 níţe, zotavení české ekonomiky po letech recese je jednoznačné. Od roku 1993 do roku 1995 klesá míra inflace, roste HDP (v roce 1995 aţ o 5,9 %) a klesá nezaměstnanost. Ruku v ruce s rostoucím HDP roste i sebedůvěra původců ekonomické transformace. K obratu se schyluje jiţ v roce 1996 (v tabulce č. 4 zvýrazněn oranţovou barvou) 41

HDP Platební bilance Nezaměstnanost Míra inflace 1993 0,1 1,3 3,5 20,8 1994 2,2 0,7 3,2 10,0 1995 5,9-1,9 2,9 9,1 1996 4,3-7,4 3,5 8,8 1997-0,8-6,1 5,2 8,5 1998-1,2-1,9 7,5 10,7 1999-0,4-2,0 9,4 2,1 2000 2,9-4,8 8,8 3,9 2001 3,6-4,3 8,9 4,7 Tab. 4 Ukazatele stavu české ekonomiky, 1993-2001, údaje HDP vyjadřují růst, platební bilance ukazuje přebytek jako % DPH, nezaměstnanost je uvedena jako % pracovní síly, která byla na konci daného roku registrována jako nezaměstnaná, inflace udává procentní nárůst průměrných spotřebitelských cen za rok) Zdroj: Martin Myant, s. 81-82 3.3 EKONOMICKÁ RECESE 1997 1999 Příliš rychle uskutečněná privatizace a zvolená radikální šoková terapie chtěla dosáhnout nové úrovně společenského rozvoje, ale způsobila i výraznou ekonomickou diferenciaci společnosti. Jiţ v roce 1996 Česká národní banka reaguje na klesající fázi hospodářského cyklu restriktivní měnovou politikou, kdy zvyšuje povinné minimální rezervy a úrokové sazby. S příchodem roku 1997 však dochází naplno k útlumu růstu ekonomiky a ochlazení hospodářství. Plně se projevuje vnější nerovnováha a měnová krize. Je zřejmé, ţe představy o úspěšně dokončené transformaci české ekonomiky byly příliš optimistické. Situaci nepomáhá ani turbulentní vývoj odehrávající se na politické scéně. Projevuje se útlum domácí i zahraniční investiční aktivity. Současně totiţ nastala krize na mezinárodních (především asijských) finančních trzích, investoři přestali důvěřovat nově vznikajícím trhům a urychleně stahovali kapitál z České republiky. Důsledkem toho je hromadný prodej koruny a nákup zahraniční měny, coţ nutí k dalším opatřením centrální banku. Nakonec mění fixní kurz koruny na řízený plovoucí. Dne 26. 5. 1997 bylo provedeno uvolnění fixního kursu koruny, coţ vedlo k znehodnocení koruny zhruba o 10 42

- 12% vůči USD a DEM. 23 Stoupá nezaměstnanost, klesá HDP a roste inflace. Nové nerovnováhy přiměly vládu V. Klause k změně liberální hospodářské politiky a vytvoření tzv. balíčku opatření (16. 4. 1997) a tzv. ozdravného programu (28. 5. 1997) Tyto balíčky představovaly fiskální a mzdovou restrikci (pokles investičních výdajů vlády, krácení výdajů rozpočtových a příspěvkových organizací). Léta 1997-1998 se tak stala obdobím tzv. posttransformační krize, vyvolané nezvládnutím transformačního procesu. Požadavkem doby se stala zásadní změna ekonomické strategie a radikální revize hospodářské politiky. Proto také v parlamentních volbách 1996 došlo k celkovému posílení opozice a předčasné volby roku 1998 dokonce přinesly volební vítězství opoziční ČSSD a tak tento náročný úkol připadl již nové sociálně demokratické vládě 24 Tyto restrikce a znehodnocení koruny znamenalo pro českou ekonomiku pád do tzv. posttransformační recese let 1997-1998, která byla v pozadí pádu vlády V. Klause. Podle Spěváčka 25 se dají příčiny poklesu HDP shrnout do těchto skupin: tvrdá měnová stabilizační a protiinflační politika ČNB, která, nekoordinovaně s hospodářskou politikou vlády, vedla k podvázání přílivu peněz do ekonomiky a v souběhu se stále se zpřísňujícími pravidly obezřetného chování bank a vysokými úrokovými sazbami značně ztížila přístup podnikatelských subjektů k novým úvěrům zpomalení procesu strukturálních reforem, jmenovitě nedostatečný pokrok v restrukturalizaci velkých klíčových průmyslových podniků, nedůraznost postupu v konkurzu a vyrovnávání ztrátových firem a otálení v doprivatizaci velkých komerčních bank, ochablá konjunkturální situace na světových trzích, především na trhu EU. 26 23 Změnou měnového kurzu se podrobně zabývám v podkapitole 3.3.1 Příčiny změny měnového kurzu 24 Vaševěc. Stanislav Heczko: Historie a realita ekonomické transformace u nás [online]. 2011 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: https://vasevec.cz/blogy/stanislav-heczko-historie-realita-ekonomicke-transformace-unas 25 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7. 26 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7. 43

V celkovém shrnutí ekonomického vývoje let 1997-1999 je rovněţ nutné zmínit katastrofální záplavy na Moravě a ve východních Čechách v červenci roku 1997. Škody se se odhadují zhruba na 63 miliard korun. Globální vliv povodní byl odhadován na 1 % HDP. 27 V roce 1998 se sociálně demokratická vláda v zájmu podpory exportu snaţila o vytvoření příznivějších podmínek systému proexportní politiky. To znamenalo rozšiřování finančních zdrojů a sluţeb a zkvalitnění činností společností a agentur pro její podporu, jako je CzechTrade (na podporu exportu spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) a Česká exportní banka.(ceb) Vláda se na základě stanovování jednotlivých směrů své činnosti v oblasti proexportní politiky opírala o několik obecně platných principů. Princip dodrţování mezinárodních závazků České republiky, princip liberalizace zahraničního obchodu, princip respektování volné soutěţe, princip nediskriminace, transparentnosti a právní jistoty, princip kontinuity proexportních aktivit vlády. Díky těmto principům vyústila exportní politika ČR do několika směrů. Jeden z hlavních směrů byla teritoriální exportní politika. S cílem koncentrovat a v nejvyšší míře zefektivnit proexportní působení státu zpracuje vláda teritoriální koncepci proexportní politiky, která v několikaletém horizontu a s přihlédnutím ke komoditním možnostem ekonomiky bude činnost na podporu vývozu soustřeďovat do několika vybraných teritorií. 28 Dalším důleţitým směrem bylo posílení kvalifikovaných především obchodních, ekonomicky zdatných diplomatů za účelem zesílení obchodního zastoupení na zastupitelských úřadech. Koordinace vlivových činností zejména vysokých státních úředníků s cílem tržně konformním způsobem a v souladu s mezinárodními závazky upozornit na možnosti české ekonomiky 29 27 SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7. 28 Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. Koncepce proexportní politiky vlády ČR [online]. 1997 [cit. 2014-04-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t034800a.htm. 29 Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. Koncepce proexportní politiky vlády ČR [online]. 1997 [cit. 2014-04-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t034800a.htm. 44

Ucelení systému individuálního posuzování vládních úvěrů na podporu exportu díky dlouhodobým úvěrům za výhodných podmínek na konkrétní vývozní projekty bylo nedílnou součástí této politiky Rozhodující zdroj exportní výkonnosti české ekonomiky se stal zpracovatelský průmysl. Probíhala restrukturalizace a revitalizace průmyslových podniků, v rámci programu k podpoře konkurenceschopnosti při jejich privatizaci. Vláda podporovala činnost Českomoravské záruční a rozvojové banky. Vláda v rámci přípravy ke vstupu do EU se musela začít přizpůsobovat určitým pravidlům a jejich kvótám. V tomto směru se pomalu začaly vyuţívat finanční prostředky z Evropské unie, které byly poskytnuty v rámci přístupového partnerství. Snaţila se vypracovat program podpory malého a středního podnikání v souladu se standardy EU. Vládě ČSSD se podařilo přijmout řadu významných dokumentů strategického charakteru jako: Hospodářskou strategii vstupu do Evropské unie: konkurenceschopnost - růst - zaměstnanost - solidarita, Národní plán zaměstnanosti (květen 1999), Státní informační politiku či Koncepci energetické politiky (leden 2000). Připravoval se téţ Národní program telekomunikační politiky, Národní program podpory jakosti, rozvojové programy ke zvyšování konkurenceschopnosti v citlivých oblastech průmyslu (hutnictví, ocelářství, textil atd.) a probíhala diskuse o koncepci vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice. V rámci proexportní politiky došlo k aktivnější roli obchodního zastoupení v zahraničí, ke zvýhodnění podmínek poskytovaných Českou exportní bankou a Exportní garanční a pojišťovací společností ke zlepšení státní informační podpory a začaly se poskytovat zvýhodněné tzv. měkké vládní úvěry pro jednotlivé vývozní projekty. Byly zřízeny dva klíčové mimorozpočtové fondy: Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond rozvoje bydlení. V dubnu 1999 téţ vláda přijala po dlouhých vnitřních sporech očekávaný revitalizační program oţivení průmyslu (Řešení hospodářské situace některých průmyslových podniků). Tento program pomohl řadě bank a podniků, protoţe umoţnil vyvedení částí klasifikovaných aktiv (úvěrů) bank do Revitalizační agentury, čímţ očistil jejich bilance a usnadnil tím následnou privatizaci a sanaci. 45

3.3.1 Příčiny změny měnového kurzu V roce 1989 došlo ke znehodnocení kurzu CSK jako výsledek tří devalvací československé koruny v systému fixních (pevných) měnových kurzů. V roce 1990 devalvace CSK nastartovala stimul exportu československého zboţí. Reálná kupní síla koruny v roce 1993 poklesla a došlo k vyčerpání důsledků devalvací z roku 1990, coţ bylo to dáno větší inflací doma neţ u zahraničních partnerů. Reálný měnový kurz se zhodnotil, ale poškodil moţnosti českého exportu. I pro rok 1994 platilo, ţe reálné zhodnocení české koruny způsobilo další zhoršení exportních moţností českých firem Tím, ţe byl kurz navázán na dolar, byla znemoţněna depreciace měny, coţ se ukázalo jako nevhodné. V roce 1995 došlo k zavedení vnější směnitelnosti CZK. Změnou reálného měnového kurzu došlo k negativnímu vývoji naší obchodní bilance. Také obnova ekonomického růstu po roce 1992 způsobila v souladu s poznatky ekonomické teorie zhoršení obchodní bilance ČR Tři roky před měnovou krizí (1997) ekonomika rostla přes 3% a byla nízká nezaměstnanost. V roce 1997 propuká malá finanční (měnové) krize, která si vyţádala přechod od systému pevných měnových kurzů na systém flexibilních měnových kurzů, který u nás platí do současnosti. Ovšem inflace v dvouciferných hodnotách byla problémem. Měnová politika Centrální banky byla pro zvýšení úrokové sazby, ale bohuţel ani to nestačilo. Zvýšení úrokové míry způsobilo nákladnost půjček a vyšší úrokové sazby v úvěrech přispěly k poklesu míry schopnosti splácet úvěr. To vše mělo negativní vliv na export. Protoţe banky poskytovaly úvěry velmi rizikovým subjektům, bankovní sektor se dostal do krize. Dalším důleţitým faktorem byl deficit běţného účtu platební bilance způsobený pevným kurzem, který znemoţňoval depreciaci měny. Domácí finanční trh nebyl schopen poskytnout potřebné investice do ekonomiky. Vlivem těchto skutečností došlo ke krachům bank, přičemţ jednou z nich byla i do té doby 6. největší banka, tj. Agrobanka. Proto Česká národní banka transformovala v roce 1998 kurz na plovoucí a umoţnila mu depreciovat dle trţních principů. Se změnou měnové politiky a přechodem na plovoucí měnový kurs se Česká národní banka vzdala důleţité nominální kotvy transformačního procesu, jeţ měla působit protiinflačně. Obavy některých ekonomů o nekontrolovatelně vzrůstající inflaci se nenaplnily. Došlo k obnově růstu HDP a inflace výrazně poklesla. Viz graf níţe. 46

. Graf č. 2 Míra inflace ČR 1991 2012, Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava 3.4 OBDOBÍ RŮSTU 2000-2007 Začátek tohoto tisíciletí se stal pro českou ekonomiku poměrně dobrým obdobím, ekonomika se začala vzpamatovávat z prodělané měnové krize a transformační procesy byly jiţ téměř ukončené. To značí růst reálného HDP uţ od roku 2000 aţ do roku 2009, kdy na Českou republiky dolehla hospodářská krize. Během těchto let byl hospodářský růst i 7% vzrůstu. V grafu níţe je moţné pozorovat oscilaci jak HDP s absolutními hodnotami v běţných cenách tak i v stálých cenách roku 2005. Na grafu je vidět hospodářský růst od roku 2000 ale i strmý propad v období krize. 47

Graf č. 3 Růst HDP v procentech, Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava Hlavním problémem, inflací, která několik let Českou republiku trápila, se podařilo velmi výrazně zkrotit. Inflace se postupem času začala dostávat na hodnotu oznámenou ČNB v rámci inflačního cílování. Inflační cílování bylo utvořeno v oscilačním pásmu v rozpětím 2%. Od roku 2001 bylo inflační interval v rozmezí 2-4 % a aţ od roku 2005 zpřísněn na 1-3%. V roce 2006 přišla změna v cílování inflace ze strany ČNB a to v podobě bodového cílování na úrovni 3%. 48

Graf č. 4 Míra inflace v letech 2000 2013, Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava V roce 2002 ve volbách opět zvítězila ČSSD a byla vytvořena nová vládní koalice: ČSSD, KDU - ČSL a US - DEU. Předsedou vlády se stal V. Špidla. Koaliční vláda se zaslouţila o dokončení přístupového procesu České republiky do Evropské unie a 1. 5. 2004 se ČR stává členem EU (společně s dalšími devíti přistupujícími státy). Poměrně příznivý vývoj české ekonomiky pokračoval, po určitém poklesu ekonomického růstu v roce 2002 došlo v dalších letech ke zvýšení tempa růstu naší ekonomiky. Je moţné, ţe to bylo i díky očekávání pro vstup ČR do EU. 49

3.5 NÁSTUP KRIZE 2007 Jiţ v roce 2007 se na českém HDP začalo projevovat vypuknutí krize v USA v podobě mírného poklesu. Bohuţel uţ v této době bylo všem jasné, ţe díky podílu nakaţených aktiv v evropských bankách se krize Evropě, tudíţ ani České republice, nevyhne. Je důleţité zdůraznit, ţe oproti předchozím dvěma krizím měla nadcházející hospodářská krize vnější původ. Tentokrát šlo o krizi importovanou, vyvolanou prudkým poklesem zahraniční poptávky - českou republiku nezasáhla globální krize finanční, ale až světová krize ekonomická. Předchozí recese z let 1997 a 1998, stejně jako hospodářský útlum z roku 2001-2002, měly původ interní. V prvním případě byla příčinou měnová krize po výrazném vychýlení české ekonomiky z vnější i vnitřní rovnováhy, ve druhém pak zmrazení úvěrové aktivity po krizi úvěrových portfólií největších bank v ČR. 30 Je zřejmé, ţe komplexní důsledky krize bude moţné analyzovat aţ s odstupem času. Jiţ nyní ale můţeme popsat její nástup a průběh na některých významných makroekonomických ukazatelích. V České republice po desetiletém období růstu pokleslo reálné HDP a potřetí v historii upadla země do recese. HDP České republiky v reálném vyjádření rostl v letech 2006 a 2007 (+6,8 %, resp. +6 %) dvakrát rychleji než průměr Evropské unie (+3,3 % a 3 %), což posilovalo reálnou konvergenci. I když následný ekonomický pokles v ČR (-4,1 % v roce 2009) byl prakticky stejný jako v EU (-4,2 %), lze soudit, že dopad krize na ekonomiku ČR byl tvrdší, protože propadu předcházely vysoké předchozí růsty jejího HDP. Podle rozdílu měřícího ekonomickou dynamiku v závěru konjunktury (tj. předkrizovém roce 2007) a v krizovém roce 2009 v procentních bodech, byl její dopad na ČR zřetelnější změna v dynamice HDP české ekonomiky činil za tu dobu 10,2 p.b., zatím co u ekonomiky unie pouze 7,2 p.b. 31 30 DUBSKÁ, Drahomíra. Dopady světové finanční a hospodářské krize na ekonomiku České republiky. In: Agrární komora České republiky [online]. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: http://www.apicak.cz/novinky/dopady-svetove-financni-a-hospodarske-krize-na-ekonomiku-ceske-republiky.php 31 DUBSKÁ, Drahomíra. Dopady světové finanční a hospodářské krize na ekonomiku České republiky. In: Agrární komora České republiky [online]. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: http://www.apicak.cz/novinky/dopady-svetove-financni-a-hospodarske-krize-na-ekonomiku-ceske-republiky.php 50

Graf č. 5 Vývoj HDP (sezóně očištěno, v %), Zdroj: ČSÚ 2013 Dalším negativním projevem krize byl růst průměrné míry nezaměstnanosti. V roce 2008 dosáhla míra nezaměstnanosti v ČR hodnoty 5,4 %, tedy svého minima za sledované období 2007 2012. Následně v roce 2009 vystoupala aţ na 9 %, jak je patrné z grafu níţe. 51