Prezentace učiva o současné češtině ve školních učebnicích Gabriela Lefenda KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY S DIDAKTIKOU, PdF OU
Sledované učebnice: Český jazyk učebnice pro základní školy (2. 5. ročník), Plzeň: Český jazyk učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], (6. 9.ročník), Plzeň: Sledované jevy: výklad o morfologických a lexikálních dubletách výklad o spisovnosti a variantnosti
Kosová, Jaroslava a kol. (2008): Český jazyk učebnice pro 2. ročník základní školy, Plzeň: učebnice samostatný výklad o morfologických a lexikálních dubletách neobsahuje na str. 26 je uvedeno poučení o synonymech, které je vysvětleno na příkladu slovní řady malý = nevelký = maličký = malinký = mrňavý lexikální dublety lze vysvětlit (není to ovšem zadáním) např. ve cvičení, kdy je dětem předložen obrázek domu a děti mají z řady slov vybrat ta, která ilustraci nejlépe vystihují (na výběr jsou substantiva: chata, dům, chatrč, bouda, kůlna, hala, budka, domeček, boudička, hájovna) zadání: Najdi vhodné synonymum pro podtržené slovo. Jirka běží lesem. Jitka se stále směje. V lese se nesmí křičet. V učebnici se objevuje požadavek návyku práce se SSČ a Pravidly českého pravopisu Kosová, Jaroslava a kol. (2009): Český jazyk učebnice pro 3. ročník základní školy, Plzeň: poučení o existenci tvarů jednotného, množného čísla a rodu u substantiv, o existenci životnosti opakování synonym nabízena jsou cvičení s vyhledáváním ve slovních řadách informace o slovech citově zabarvených na str. 101 lze výklad zaměřit na spisovnost a nespisovnost (a s ní spojené situační využití variant), explicitně však takové zaměření výkladu doporučeno není: Jak poprosíš maminku o peníze do divadla? učebnice žáky instruuje o existenci SSČ, kde mají vyhledávat například cizí slova, požadováno je rovněž ověřování pravopisu v Pravidlech českého pravopisu
Kosová, Jaroslava a kol. (2010): Český jazyk učebnice pro 4. ročník základní školy, Plzeň: žák se poprvé seznamuje se vzory podstatných jmen učebnice obsahuje výklad o dubletních koncovkách v 6. pádu jednotného čísla (o) mléku i mléce, (o) autu i autě, za množné číslo je uveden příklad (o) kolečkách i kolečcích tabulku skloňování substantiv podle mužských vzorů nabízí učebnice na str. 79 s upozorněním, že některá podstatná jména nemají vždy všechny tvary stejné jako jejich vzory. Proto jsou v tabulce uvedeny ve 2. a 6. pádu jednotného čísla vzoru hrad i tvary pomocného vzoru (les) je obsažena informace, že podstatná jména vzoru hrad mají v 6. pádu množného čísla základní koncovku -ech (o) hradech, pytlech bez bližší specifikace je uvedeno, že mnohá podstatná jména mají koncovku -ích (o) lesích, pytlích, balíčcích, některá také koncovku -ách (o) balíčkách
Kosová, Jaroslava a kol. (2011): Český jazyk učebnice pro 5. ročník základní školy, Plzeň: Na str. 13 nalezneme poučení o tvaru substantiva pán. Je zde uvedeno, že v 1. pádu množného čísla má podstatné jméno koncovku -i (páni). Pro 3. a 6. pád jednotného čísla je uvedena pouze koncovka -i (o) pánovi. Dubletní koncovka 1. pádu množného čísla -ové a jednotného čísla pro 3. a 6. pád -u uvedeny nejsou. Na str. 20 se v drobné poznámce na straně učebnice dočteme, že: Slovo lidé je podstatné jméno rodu mužského životného a také tvar množného čísla slova člověk. O příznakové koncovce Npl. -i výklad nepojednává. Na str. 86 je uvedeno, že některé slovesné tvary oznamovacího způsobu mají dvojí podobu. Zakončené v 1.os. jednotného čísla na -i (děkuji) jsou spisovné a používají se především v psané podobě jazyka. Zakončení na -u, -ou jsou popsána jako spisovné hovorové koncovky (děkuju, děkujou). Těch se podle výkladu používá v mluvené podobě jazyka.
Krausová, Zdena a kol. (2012): Český jazyk 6: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: K tvaroslovným variantám, kdy je možné dvojí zakončení, zde podrobné poučení o vhodnosti jejich užití nenalezneme. Ke tvaru substantiv vzoru předseda je uvedeno, že v 1. a 5. pádu množného čísla mají podstatná jména zakončená na -ita, -ista koncovku -é (hokejisté, husité), tvary s koncovkou -i jsou hovorové (hokejisti, husiti). Doporučení k preferencím užívání lexikálních dublet není v učebnici explicitně uvedeno. V kapitole Rozvrstvení národního jazyka je žákům vyloženo rozdělení národního českého jazyka na spisovnou a nespisovnou češtinu s dodatky, kde se těchto variet užívá. Podle čeho se žáci mají při výběru řídit, uvedeno není.
Krausová, Zdena a kol. (2013): Český jazyk 7: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: Učebnice pro 7. ročník je na konkrétní informace o pravidlech volby variantních koncovek neživotných maskulin a na poučení o lexikálních variantách nejskoupější. V kapitole Nauka o významu slov se tématu dotýká pouze cvičení ve výkladu o synonymech. Žáci je zde mají vyhledat a určit, zda jsou spisovná. Krausová, Zdena a kol. (2014): Český jazyk 8: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: V rámci opakování mají žáci v textu najít slova, která jsou za hranicí spisovné češtiny, nahradit je spisovnými synonymy a najít slova s nespisovnou koncovkou. Výklad o útvarech českého jazyka a jazykové kultuře obsahuje poučení o spisovné češtině a jejích prostředcích. Žákům jsou nabízena cvičení, kde mají nespisovné prvky v textu převést do spisovné češtiny. Morfologickými a lexikálními dubletami a vhodností jejich užití se však výklad dále podrobněji nezabývá.
Krausová, Zdena a kol. (2015): Český jazyk 9: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: Žákům jsou nabízena cvičení na zařazování slov do příslušné vrstvy jazyka podle jejich slohového příznaku. Učebnice obsahuje poučení o existenci centra a periferie slovní zásoby s odkazem na možnost ověření míry užívání slov v Českém národním korpusu (ČNK) a v korpusu psané češtiny (SYN2010). Na str. 54 výklad o vývojových tendencích tvarosloví, kdy je explicitně jmenována varianta demokraté/demokrati jako příklad dublety, jejíž užití se odlišuje podle slohového příznaku koncovky (s vysvětlením, že užití koncovek se liší většinou frekvencí jednotlivých tvarů). V krátkém výkladu o jazykové kultuře uvedeno poučení, že v oficiálních projevech má přednost spisovná čeština, ale přibývá veřejných komunikačních situací, kde se objevují tvary považované za nespisovné. V souhrnném cvičení je opět uloženo žákům hledat v textech jazykové prostředky obecné češtiny, rozdělovat řady slov na hovorové a nespisovné (nářeční a obecněčeské).
Závěr: Prezentace sledovaného učiva v hodnocených učebnicích je nestejná a nenabízí podrobné, souvislé a opakované poučení. Některé z učebnic osahují neúplné informace o morfologických dubletách. Učebnice nenabízejí dostatek příkladů k procvičení v námi sledované oblasti. Je na učiteli, zda aktivně vyhledá další možnost, jak dětem učivo doplnit (např. v hodinách slohu). Pokud je učebnice jediným učebním zdrojem, vyžaduje použití doplňujících didaktických materiálů (např. pracovních listů). Učebnice je vhodnější pro zkušenějšího učitele, který se již v předkládaném učivu bezpečně orientuje.
Zdroje: Kosová, Jaroslava a kol. (2008): Český jazyk učebnice pro 2. ročník základní školy, Plzeň: Kosová, Jaroslava a kol. (2009): Český jazyk učebnice pro 3. ročník základní školy, Plzeň: Kosová, Jaroslava a kol. (2010): Český jazyk učebnice pro 4. ročník základní školy, Plzeň: Kosová, Jaroslava a kol. (2011): Český jazyk učebnice pro 5. ročník základní školy, Plzeň: Krausová, Zdena a kol. (2012): Český jazyk 6: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: Krausová, Zdena a kol. (2013): Český jazyk 7: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: Krausová, Zdena a kol. (2014): Český jazyk 8: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: Krausová, Zdena a kol. (2015): Český jazyk 9: pro základní školy a víceletá gymnázia: [nová generace], Plzeň: