Univerzita Palackého v Olomouci

Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Olomouc 2013 Dagmar LAŠŠANOVÁ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie Dagmar LAŠŠANOVÁ III. ročník kombinované studium Obor: pedagogika sociální práce PROBLEMATIKA JEDINCE S MENTÁLNÍ ANOREXIÍ A BULIMIÍ A JEHO ZAČLENĚNÍ DO SPOLEČNOSTI Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Alena Petrová, Ph.D. OLOMOUC 2013

Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 16. 4. 2013. vlastnoruční podpis

Ráda bych touto cestou poděkovala doc. PhDr. Aleně Petrové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce a cenné rady při její realizaci.

Obsah Úvod 7 1 Cíl práce 8 2 Historie poruch příjmu potravy (PPP) 9 3 Vymezení PPP jako klinický problém 12 4 Příčiny PPP 13 4.1 Biologické faktory 13 4.2 Psychologické faktory 14 4.3 Sociokulturní podmínky 15 4.4 Rizikové faktory anorexie drţení diety 16 5 Popis jednotlivých poruch PPP 18 5.1 Klinický obraz mentální anorexie 18 5.2 Klinický obraz bulímie 21 5.3 Osobnostní a povahové rysy v kontextu poruch příjmu potravy 23 6 Diagnostika a terapie PPP 24 6.1 Diagnostická kritéria podle MKN-10 mentální anorexie 24 6.2 Diagnostická kritéria podle MKN-10 bulímie 25 6.3 Specifické typy poruch příjmu potravy 25 6.4 Diagnostický screening 26 6.5 Terapie 26 6.6 Druhy psychoterapií 28 7 Historie a perspektiva PPP 30 7.1 Zdravotní, psychické a společenské důsledky poruch příjmu potravy 32 7.2 Statistiky výzkumu mentální anorexie a bulimie 34 7 Závěr 38 5

8 Přílohy 39 Popis rodinného prostředí dívky s mentální anorexií 39 Skutečný příběh dívky s mentální anorexií 40 Rozhovor s matkou 42 Rozhovor s dívkou 44 Anotace bakalářské práce Seznam literatury 46 6

Úvod Bakalářská práce Problematika jedince s mentální anorexií a bulimií a jeho začlenění do společnosti, se věnuje dopadům zmíněných poruch příjmu potravy na člověka a to především po stránce sociální. Zabýváme se tedy důsledky, jeţ negativně ovlivňují společenský ţivot nemocného jedince a jeho okolí. V teoretické části se zabýváme historií poruch příjmu potravy a dále vymezením pojmů mentální anorexie a bulimie. Následně uvádíme s nimi spojené příčiny, příznaky, rizika a případnou léčbu. V praktické části nahlédneme do ţivota rodiny postiţené dívky mentální anorexií. Její proţívání, boj s touto nemocí a zpětný pohled, pomocí kazuistiky a rozhovorem dívky trpící mentální anorexií. Problematika mentální anorexie a bulimie je jiţ mnoho let aktuálním tématem naší společnosti. Současná média čím dál více zdůrazňují kul krásného mladého štíhlého jedince a pokud tyto aspekty splňujeme stáváme se pro společnost více atraktivními. Proto jsem domníváme, ţe tato přehnaná snaha podobat se vyzáblým tělům v módních časopisech zapříčinila vznik další chorobě moderní doby. Onemocněním bývají ohroţeny zejména ţeny ve věku od 13-25 let. U muţů se vyskytuje zřídka. V orovnání ţen je to ovšem zanedbatelné. Drţení různých diet bývá často prvním krokem k dokonalosti a řešením našich problémů, tělo se stává našim nepřítelem. Lišíme se ovšem individualitou a je velmi těţké určit své hranice, které dělí zdravou krásu od té nebezpečné, která v sobě ukrývá následky, rizika a problémy spojené s touto posedlostí po dokonalosti. Problematiku mentální anorexie a bulimie jsem si vybrala proto, ţe ve většině odborných literatur se setkáváme pouze s informacemi, které se týkají pouze průběhu, příčin a zdravotních rizik. Opomíjeny jsou sociální následky, které jsou důleţitou součástí našeho ţivota. Je důleţité upozornit také na to, co se děje v zákulisí jedince. Jaký má mentální anorexie a bulimie dopad na ţivot rodinný, partnerský a sociální postiţeného jedince touto chorobou. 7

1 Cíl práce Hlavní cíl: Hlavním cílem této práce je podat základní informace o psychických a sociálních důsledcích onemocnění poruch příjmu potravy, konkrétně mentální anorexie, a jejich vlivu na společenský život pacientů a jejich rodiny. Dílčí cíle: 1 Historický úvod do poruch příjmu potravy 2 Obecná charakteristika poruch příjmu potravy 3 Popis jednotlivých poruch příjmu potravy 4 Poruchy příjmu potravy jako celospolečenský problém 8

2 HISTORIE PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Mentální anorexie jako taková je známá jiţ mnoho staletí, poprvé její příznaky popsal uţ ve 2. století Galén, jeden z nejznámějších starověkých lékařů, avšak věrohodně popsané případy Mentální anorexie se objevují aţ ve druhé polovině 19. století. Jsou známy i případy z 12.-15. století kdy ţeny hladověly aby očistily své tělo od hříchů, pak se prohlašovaly za světice. V 16. století jsou tyto anorektické světice pronásledovány církví a označovány za posedlé ďáblem, arogance půstu je v té době církví odmítána víc neţ přejídání. (Navrátilová, Češková, Sobotka, 2000). V roce 1694 britský lékař Richard Morton poprvé definoval Mentální Anorexii a v roce 1874 ji William Gull identifikoval a diagnosticky vymezil. Zpočátku byla Mentální anorexie všeobecně povaţována za duševní poruchu, avšak v roce 1914 hamburský patolog Morris Simmonds objevil u některých vyhublých pacientů léze v podvěsku mozkovém a Mentální anorexie začala být nerozlučně spojována se Simmondsovou chorobou. Trvalo další dvě desetiletí, neţ byla tato mylná hypotéza jednoznačně odmítnuta. Ve čtyřicátých letech byla mentální anorexie opět objevena jako duševní porucha. Na počátku dvacátého století vzrostl počet onemocnění ve středních a vyšších středních třídách západní Evropy, časopisy začaly vydávat návody na zhubnutí, modelky, baletky a celebrity začaly trpět Mentální anorexií. Tento začátek celosvětového problému vyvrcholil otisknutím módního časopisu Vogue z roku 1967, na jehoţ titulní straně byla modelka Twiggy, která při svých 170cm váţila pouhých 41kg. Psychologové jiţ tou dobou varovali před nárůstem nemocných Mentální Anorexií, začala také vznikat specializovaná střediska. V roce 1987 WHO prohlašuje, ţe Mentální anorexie je důleţitý problém světové populace. Lékaři Pyle, Katzman, Pope a Hsu v tom roce také popisují nápadný aţ epidemický růst incidence PPP. Nejznámější světovou anorektičkou byla princezna Sissi, nejznámější bulimičkou pak princezna Diana. 9

2. století 12. - 15. století 16. století Galén poprvé popisuje příznaky mentální anorexie ţeny hladovějí, aby umlčely své hříšné tělo a prohlašují se za světice, sebetrýzní odčiňují své hříchy a osvobozují duši tzv. anorektické světice jsou prohlašovány za "posedlé ďáblem" a jsou pronásledovány církví. Arogance půstu je odsuzována mnohem přísněji neţ přejídání 1694 britský lékař Richard Morton poprvé definuje mentální anorexii 1874 1873 William Gull identifikuje a diagnosticky vymezuje mentální anorexii, přednáší sdělení o "apepsia hysterica" Charles Lasegue definuje symptomatickou triádu anorexia-amenoreavyhublost 1883 Gilles de La Tourette rozlišuje primární a sekundární - psychogenní anorexii 1884 Janet diferencuje psychastenickou a hysterickou formu mentální anorexie 1890 1908 1917 1930 spisovatelka H. B. Stoweová kritizuje společnost, která povaţuje normální ţenu za "monstrum" P. Poiret - paříţský módní návrhář - poprvé představil novou, štíhlou módní siluetu - poprvé v historii je tělo pod šaty vidět, nepomohou korzety ani vycpávky Dr. Lulu Hunt Peters zavádí do diet termín kalorie, který byl znám pouze z fyziky, vydává knihu o dietách a zdraví, doporučuje nízkotučné, sacharidové diety přibývá mentální anorexie v dobře situovaných vrstvách západní Evropy, Hollywood přináší grapefruitové diety. Zájem o psychoanalýzu u poruch příjmu potravy (interpretovány jako strach z orální erotiky a gravidity) 1950 Dr. Keys a jeho práce o důsledcích polohladovění - neuróza z hladovění 1962 Hilde Bruch referuje o změnách myšlení, vnímání u MA, častý výskyt PPP u modelek, baletek. V New Yorku je pozorován 7x vyšší výskyt obezity u ţen s nejniţším socioekonomickým postavením. Publikovány výsledky prvních epidemiologických studií 1967 Twiggy na titulní straně módního časopisu Vogue - 41 kg a 170 cm 1970 1979 S. Theander, švédský psychiatr, varuje před hrozivým nárůstem PPP, 70% amerických rodin kupuje nízkokalorické potraviny, soutěţe MISS Amerika vyhrávají stále štíhlejší dívky G. Russelll a termín bulimia nervosa, vznik prvních speciálních zařízení pro PPP 1980 vymezení kritérií mentální anorexie a mentální bulimie 1981 1983 M. C. Brotmana G. Humprey přednášejí referát o MB - zneuţívání ipekakuanhuy (hlavěnky dávivé - obsahuje emetin) - jed pro kosterní svaly - periferní myopatie + popisovaná kardiomyopatie R. C. Casper poukazuje na riziko obezity a PPP - snahu ţen zachovat si štíhlost - adiktivní charakter PPP 10

1986 1987 1990 - dosud aţ 80% desetiletých a jedenáctiletých děvčat v San Franciscu drţí diety. D. M. Garner a E Garfinkel poukazují na podobnost mentální anorexie a mentální bulimie - předpokládají multifaktoriální etiologii WHO prohlašuje, ţe mentální bulimie je důleţitý problém světové populace. Pyle, Katzman, Pope, Hsu popisují nápadný aţ epidemický růst incidence PPP preventivní a podpůrné programy pro PPP, veřejnost nespokojená s idealizací vyhublosti a nepřiměřených dietních opatření. Konkrétní metody a důkladná znalost specifik PPP http://www.anabell.cz/index.php/clanky-a-vase-pribehy/poruchy-prijmu-potravy/10- obecne-o-poruchach- prijmu -potravy/95-historie-poruch- prijmu -potravy 11

3 Vymezení poruchy příjmu potravy jako klinický problém Obecná charakteristika poruchy příjmu potravy Poruchy příjmu potravy jsou v mnoha směrech příznačným problémem současného světa - zjednodušenou a extrémní odpovědí na sloţitou otázku osobní spokojenosti, společenského úspěchu a zdraví. Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) shodně s Diagnostickým a statistickým manuálem americké psychiatrické asociace (DSM-IV) zahrnují podpojem poruch příjmu potravy dva nejzřetelněji vymezené syndromy: mentální anorexii a mentální bulimii (Krch, 1999). Ve svých projevech představují mezní polohy nutričního chování od ţivot ohroţujícího omezování příjmu potravy aţ po přejídání spojené s tzv. pročišťováním nebo hladověním. Pro obě poruchy je příznačné intenzivní úsilí po dosaţení štíhlosti, strach z tloušťky a nespokojenost s vlastním tělem. Mentální anorexie se nejčastěji objevuje ve věku 13-20 let a mentální bulimie obvykle ve věku 16-25 let (Marádová, Krch, 2003). 12

4 Příčiny vzniku poruchy příjmů potravy Byla jsem normální, hezká, inteligentní dívka; nikdy jsem nebyla tlustá. Co se stalo, že jsem nakonec skončila jako nemohoucí, vychrtlá troska, která se ze všeho nejvíc bojí rohlíku se šunkou? Jak je možné, že každou chvíli někomu říkám, že musím přibrat, a potom dokážu primitivně lhát a podvádět kvůli kousku másla? Jak jsem se jenom mohla takhle změnit? Nebo jsem vždycky byla nějak divná? I když se dobře znám, nemohu na to najít jasnou odpověď (Krch, 2010, s.57). Přesné a konkrétní příčiny vzniku anorexie nejsou známy. Roli sehrává kombinace různých vlivů. Zejména se uplatňují biologické, psychologické a sociálně-kulturní faktory. Shrneme-li poznatky odborné literatury, pak lze uvést o přehledu následující skupiny činitelů podílející se na vzniku poruch příjmu potravy. 4.1 Biologické faktory Biologické faktory představují riziko, které je zřetelnější u rodin s výskytem depresivních poruch, různých závislostí a obezity. Riziko vzniku poruchy zvyšuje ţenské pohlaví a dále hruškovitá distribuce uloţení tuku v těle. Jedním z nejvýznamnějších predisponujících faktorů pro rozvoj poruch příjmu potravy je ţenské pohlaví. Stačí být ţenou a riziko vzniku mentální anorexie je desetkrát vyšší (Marádová, Krch, 2003). Ţenské tělo je tradičně důleţitější a tělesné proporce hrají jinou roli v ţivotě ţeny a muţe. Vnímání vlastního těla se výrazně mění v průběhu puberty a dospívání. Puberta je hodnocena jako období typické pro vznik mentální anorexie a bulimie. Období dospívání je nevyhnutelně obdobím změn jak tělesných, tak psychických. Dochází k dramatickým změnám v proporcích lidského těla. Zatímco chlapci přibývají na svalové hmotě a tím se přibliţují kulturnímu ideálu tělesné krásy, dívky přibývají především na tukové hmotě a vzdalují se "anorektickým" proporcím současného světa módy. Tyto změny mohou být dospívajícími obtíţně přijímány za vlastní a mohou být navíc zdrojem nevhodných komentářů z okolí a frustrujících zkušeností (Marádová, Krch, 2003). Se zvyšující se tělesnou hmotností vzrůstá u dívek rovněţ nespokojenost se svým tělem a nebezpečí pouţívání redukčních diet, které 13

zvyšují riziko vzniku poruch příjmu potravy asi osmkrát. Můţe také dojít ke zpomalení aţ zastavení tělesného růstu, projevů sekundárních pohlavních znaků a oddálení nástupu menstruace (Krch, 1999). Významnou roli v tomto období hraje také sexuální potřeba a s ní spojený problém osobní přitaţlivosti a atraktivity. Potřeba nových cílů, vztahů a partnera mohou být pro dospívajícího i traumatizující. Reakcí můţe být uzavření se do sebe, izolace a nadměrné soustředění se na vlastní tělo, které se stává prostředkem seberealizace a komunikace se světem (Krch, Málková, 1993). Dospívání je rovněţ obdobím vytváření názorů, postojů, hodnot a vlastní identity vůbec. Výrazně vzrůstá uvědomování si sebe sama a přemýšlení o sobě. Dívky jsou v tomto směru oproti chlapcům vnitřně nejistější, mají niţší úctu k vlastnímu tělu, niţší sebevědomí, zvýšenou sebekritiku a také sklon k poruchám příjmu potravy (Krch, 1999). Puberta má intenzivní potřebu navazování nových kontaktů, hraní nových rolí v různých skupinách, jedinci. Tento skupinový vliv má důleţitou roli pro vyzrávání osobnosti, neboť se posiluje sebepojetí, sebevědomí, nabírá síly pro další střety se společenskými poţadavky. V těchto skupinách ztrácí svoji individualitu, přejímá skupinové vzory i hodnoty, diskutuje o morálce, o smyslu ţivota, a zaţívá podporu vlastních názorů. (Šimíčková, Číšková 2010) 4.2 Psychologické faktory Psychologické faktory se týkají osobnostních rysů, zejména charakteru emocionality a vztahů. Osobnostní profil bývá odlišný u pacientek s mentální anorexií a bulimií. Anorektičky mívají rysy úzkostnosti, jsou perfekcionistické, zaměřené na výkon. Oproti tomu bulimičky bývají impulzivní, s projevy emocionální lability, s tendencí k depresi a sebepoškozování (Krch, Málková, 1993). Rodinné okolnosti jsou nejčastěji vyjádřeny problematickou rodinnou interakcí. Jde o formální znaky komunikace a obsah komunikace (zaměření na jídlo, diety, štíhlost). Zde se setkáváme s poruchami příjmu potravy v druhé generaci, kdy matka v minulosti trpěla poruchami příjmu potravy, toto své zaměření pak přenáší na děti. Příjem potravy hraje zásadní roli v ţivotě kaţdé rodiny. Zde dítě získává první zkušenost s jídlem a osvojuje si jídelní návyky (Krch, Málková, 1993). Rodinné prostředí, vliv osobnosti obou rodičů a sourozenců 14

a vzájemné rodinné vztahy jsou tak významným faktorem ve vzniku poruch příjmu potravy. Příčinou většinou bývá nadměrně ochraňující rodina, rigidní, obtíţně vyjadřující přímo emoce a vyhýbající se konfliktům (Kocourková, Hort, 19995). Matky anorektiček jsou popisovány jako hyperprotektivní a dominantní. Mívají především ambivalentní postoje ke svým dětem. Mohou být současně i vzorem k zaměření na štíhlost dodrţováním různých diet a tzv. zdravou stravou. Jsou charakterizované malou mírou empatie k potřebám dětí, lpějící na vnějších podobách pořádku a perfektnosti, někdy pracovně ctiţádostivé, někdy zklamané vlastním profesionálním neúspěchem, který obětovaly dětem. Často mívají různé projevy deprese (Gjuričová, Kocourková, Koutek, 1995). Otec bývá někdy charakterizován jako nespolečenský, málo aktivní, udrţující si emoční odstup, nebo naopak jako dominantní a perfekcionistická osoba. Poruchy příjmu potravy se objevují ve věku, kdy se mnoho mladých lidí vyrovnává s úkolem opustit domov. Jejich problémy jsou pak chápány jako výraz konfliktu při separaci od rodiny. Jako významný rizikový faktor se uvádí i výskyt mentální anorexie v rodině. Podle různých výzkumů byla v rodině anorektických dívek zastoupena takto :mentální anorexií trpělo 6% sourozenců, 6% matek a 2% sester (Krch, 1999). 4.3 Sociokulturní podmínky Sociokulturní podmínky představují nespecifické ale důleţité rizikové faktory. Sociokulturní zaměření na štíhlost, diety, sebekontrolu a sebeovládání, prezentace ideálů krásy v časopisech pro ţeny ovlivňuje i dívky mladšího věku. Pro dospívající dívky bývá identifikace s tímto prakticky nedosaţitelným ideálem štíhlosti poškozující a přinášející trvalou nespokojenost se sebou. Poruchy příjmu potravy byly dříve povaţovány za nemoc středních a vyšších sociálních vrstev. Svět se ale změnil a tělesná vyhublost se stala významnou hodnotou i pro niţší socioekonomické vrstvy, jiné rasy a kultury. Protoţe nadváha a redukční diety spolu souvisejí podobně jako diety a poruchy příjmu potravy, jsou dnes dívky z rodin s niţšími příjmy a s niţším vzděláním vystaveny stejnému nebo i vyššímu riziku vzniku poruch příjmu potravy (Krch, 1999).V posledním desetiletí se mládeţ stala významnou cílovou skupinou mediálních kampaní módního, potravinářského a dietního průmyslu. Stále více se rozšiřuje názor, ţe štíhlost je nejdůleţitějším aspektem fyzické přitaţlivosti. 15

Sociokulturní zaměření na diety, sebekontrolu a sebeovládání, prezentace ideálu krásy ovlivňuje i dívky mladšího věku (Krch, 2002). Štíhlost je asociována s mládím, zdravím, úspěšností, aktivitou a nezávislostí. Hodnotová orientace bývá výrazně zaměřena na osobní individualitu, úspěch, výkon a prestiţ (Kocourková, Hort, 1995). Nespokojenost s tělesným vzhledem, hmotností a omezování se v jídle jsou dnes všudepřítomnými faktory. Jejich význam výrazně vzrůstá u populačních skupin, kde je kladen velký důraz na postavu a hmotnost (profesionální tanečnice, modelky, manekýni, baletky, gymnastky, ţokejové apod.) (Krch, 1999). U muţů se mentální anorexie můţe projevit tzn. excesivním posilováním, pěstováním nadměrné fyzické zátěţekulturistikou. Tato fyzická zátěţ můţe mít stejný návykový charakter, ve kterém se za honbou po krásném těle skrývá touha zakrýt komplex méněcennosti. 4.4 Rizikové faktory anorexie držení diety Sníţení hmotnosti si způsobuje pacient sám tím, ţe se vyhýbá jídlům, po kterých se tloustne. Jiţ dívky pod deset roků jsou schopny drţet radikální diety a excesivně cvičit. Zneuţívání léků u dětí méně časté. Děti trpící mentální anorexií se zabývají hmotností podobným způsobem jako adolescenti. Stávají se experty na potraviny a jejich energetickou hodnotu. Strach z přibírání je běţný. Při neuváţeném drţení diety hrozí riziko příbytku hmotnosti. Tělesná hmotnost u pacientů s mentální anorexií je udrţována 15 % pod předpokládanou hmotností nebo tzv. Queteletův index hmoty těla (BMI Body Mass Index) je 17,5 nebo méně. Tento index tělesné hmotnosti je ukazatelem či indikátorem podváhy, normální tělesné váhy, nadváhy a obezity, umoţňující statistické porovnání tělesné hmotnosti. Jeho výpočet je jednoduchý a poměrně známý i u laické veřejnosti. 16

Tabulka č. 1 (hodnoty BMI) Klasifikace: BMI Podváha < 18,5 Normální váha 18,5 24,9 Zvýšená váha 25,00 Nadváha 25,0 29,9 Obezita I.stupně 30,0 34,9 Obezita II.stupně 35,0 39,9 Obezita III.stupně 40,0 Graf č.1 klasifikace hodnot BMI http: upload.wikipedia.org/wikipedia/commons/3/32/bmi_grid_ cs.svg V současné době jde o spíše o orientační hodnotové ukazatele, odbornější přístup charakterizuje spojení více faktorů, jako např.: zjišťování podílu svalové hmoty, tuku, vody a p. v organizmu jedince. 17

5 POPIS JEDNOTLIVÝCH PORUCH PŘÍJMU POTRAVY 5.1 Klinický obraz mentální anorexie Mentální anorexie, latinsky anorexia nervosa je duševní nemoc, která spočívá v odmítání potravy na základě zkreslené představy o svém těle. Je charakterizována neustálou snahou zhubnout. Proto lidé trpící anorexií jsou posedlí svou váhou a tvarem těla, postupně sniţují příjem potravy a nakonec úplně přestávají jíst. Ačkoli se anorexie vztahuje k jídlu, není to onemocnění, které by se týkalo jen potravy. Většinou jde o nezdravou cestu a vypořádání se s emocionálními problémy, perfekcionizmem a touhou po kontrole. Lidé s tímto onemocněním si připadají tím hodnotnější, čím jsou hubenější. Je to nemoc současně spojena s představou drţení diety a souvisí se změnou fyzické přitaţlivosti v moderní společnosti. Nejčastěji se vyskytuje u dívek mladších patnácti roků. Ve většině předmoderních společností představovala ideál ţenské krásy plnější postava, štíhlost byla povaţována za neţádoucí a byla spojována s nedostatkem potravy chudobou. Dnešní mentální anorexie je choroba spíše majetných vrstev, není výrazně spojena s ţádným náboţenstvím. Mentální anorexie a bulimie se často u jedné osoby střídají: po anorexii, kdy vyzáblá ţena hladoví, nastupuje bulimická fáze, vedoucí k nadváze. Rozšíření mentální anorexie v České republice je srovnatelné se zeměmi Evropy, kde postihuje přibliţně jednu dívku ze dvou set (0,5-0,8 %) (Krch, 2002). Jisté příznaky mentální anorexie se však mohou vyskytnout aţ u 6 % dívek na konci puberty. Dieta je stále větším počtem ţen zaměňována za normální jídelní reţim a jen málokterá dívka má reálnou představu o tom, kolik by měla váţit. Narušené jídelní postoje a ohroţující způsoby kontroly tělesné hmotnosti můţeme proto pozorovat aţ u 10 % mladých ţen (Krch, 2002). Fraňková, Dvořáková a Janů (2003) vymezují pojem MA jako dlouhodobé a spontánní sniţování příjmu potravy pod fyziologické potřeby organismu, jejímţ výsledkem jsou poruchy mechanismů, které regulují příjem potravy, potravní motivaci a potravní chování. Na internetu se můţeme setkat s velkou škálou různých definic. Nejvíce se ztotoţňuji s následující z nich, která uvádí, ţe pro mentální anorexii je charakteristické odmítání jednotlivce uchovat si normální tělesnou hmotnost, silný strach z váhového přírůstku a významně narušené vnímání tělesných tvarů 18

nebo rozměrů. Změna stopsigma [online]. Mentální anorexie celým názvem Anorexia Nervosa se řadí mezi velmi závaţná psychická onemocnění, přesněji poruchy osobnosti. Tato porucha postihuje především dívky na konci pubertálního období dospívání, ale mnohdy jí trpí také ţeny v různých fázích ţivota. Její oběti jsou vyhublé, trpí podvýţivou, a přesto si vnucují neustálou představu, ţe jsou obézní. Pomoc nejčastěji hledají v brutálních dietách (Krch, 2002). Právě pokřivený obraz vnímání sebe samého je stěţejním znakem nemoci. Anorektičky se pak za pomoci drastických diet snaţí co nejvíce zhubnout, coţ v mnoha případech doplňují také přehnanou sportovní činností. Ocitají se tak v kolotoči, kde si často nedopřejí odpočinku a málokdy polknou několik soust jídla. Přesto si neustále připadají nedokonalé a tak pokračují ve shazování kil. Omezování se v jídle si pak často kompenzují třeba vařením pro druhé, pročítáním receptů nebo pozorováním různých pokrmů. V důsledku dlouhodobého hladovění pak nejčastěji zcela přijdou o chuť jíst. Zesláblé tělíčko začíná chátrat po všech stránkách, na dotyčných jsou patrně zjevné známky zdravotních komplikací a při prvním pohledu nás zarazí nevábně vypadající vystouplé kosti. V nejhorších případech můţe vést podvýţiva aţ ke smrti. Podobné jednání se mnohdy přisuzuje současnému módnímu trendu, ovšem tuto domněnku odborníci vyvracejí připomínkou, ţe existují doloţené případy anorektických onemocnění i z dob, kdy vyhublé tělo nebylo symbolem krásy. Anorexie [online] Skutečností ovšem zůstává ten fakt, ţe u jedinců trpících anorexií existuje podle specialistů asi 200krát vyšší riziko sebevraţdy neţ u ostatních psychických onemocnění. Dotyční si tímto počínáním významně poškozují vlastní tělo, a pokud se o jejich stav začne zajímat někdo z jejich okolí, obvykle se brání jakékoli pomoci. Anorexie [online] Dle Krcha (2010) lze diagnostická kritéria MA shrnout do tří základních znaků: 1. aktivní udrţování abnormálně nízké tělesné hmotnosti (pod 85% normální tělesné váhy s ohledem na výšku a věk, coţ u starších dívek odpovídá váze niţší neţ 17,5 19

BMI); 2. strach z tloušťky, trvající i přes velmi nízkou tělesnou hmotnost; 3. u ţen porucha menstruačního cyklu v případě, ţe nejsou podávány hormonální přípravky. Dle Kocourkové, Horta (1995) je štíhlost asociována s mládím, zdravím, úspěšností, aktivitou a nezávislostí. Hodnotová orientace bývá výrazně zaměřena na osobní individualitu, úspěch, výkon a prestiţ. Obr. č. 2 Na obrázku č.2 je pro ilustraci uvedeno schéma vnímání vlastního těla a portrét anorektické ţeny. Poruchy příjmu potravy [online]. 20

5.2 Klinický obraz bulímie Spočívá v záchvatovitém přejídání a snaze tomuto čelit tzn. např. úmyslným vyvrhováním potravy, ale také vyvoláváním průjmu, uţíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postiţený netloustl. Projevuje se zejména u dívek (ţen) ve věku 13 18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a setkáváme se s nimi u muţů. Bulimie se léčí často pomocí psychoterapie. Narozdíl od lidí s mentální anorexií zůstává mentální bulimie utajena i po celá léta, protoţe její oběti si udrţují normální váhu a přejídání i vyprazdňování provádějí v tajnosti (Krch, 2003). Jak uvádí Balch, (1998, str. 206) Mentální bulimie je stravovací porucha, charakteristická záchvaty pojídání obrovského množství vysoce kaloricky hodnotných jídel, následovanými vynuceným zvracením za účelem očisty těla od jídla snědeného během záchvatu. Jak jídlo, tak zvracení jsou provozovány v tajnosti. Jde o vážný lékařský a psychologický problém, které může mít vážné komplikace. Bulimie může vést k vážným zdravotním komplikacím, mimo jiné k žaludečním vředům, vnitřnímu krvácení, hypoglykémii, protrženému žaludku, poškození ledvin, nepravidelnostem srdečního rytmu, zastavení menstruačního cyklu, nízké tepové frekvence a krevnímu tlaku. Při záchvatech přejídání se, jsou lidé trpící bulimií schopni do sebe dostat velké mnoţství jídla a neřeší, zda je tučné či nikoliv. Posléze se jich zmocní panická hrůza, ţe budou tlustí a proto zvrací, aby tu hromadu jídla zas dostaly ven. V jiném případě jsou jejich pomocníkem projímadla. Přejídání probíhá totiţ vţdy tajně. Toto tajemství se někdy daří udrţet mnoho let. Přejídání dochází v ústraní a okolí je často záměrně udrţováno v nevědomosti. Zachování tajemství můţe vyţadovat velkou dávku lstivosti a podvádění (Cooper, 1993). V praxi to znamená, ţe si toho okolí a nejbliţší rodinní příslušníci nemusí všimnout, ţe jde o počáteční stádium nemoci. Mají totiţ většinou normální, avšak kolísavou váhu. Dalo by se říci, ţe tyto pacientky se snaţí naprosto perfektně vytvářet ţenskou roli. I kdyţ jsou štíhlé a atraktivní, stále se povaţují za tlusté a jejich sebevědomí je na bodě mrazu. Charakteristické je pro ně zejména definování sama sebe pouze svým vzhledem, hubenou postavou. Mají zakódováno, ţe okolí je vnímá a obdivuje jen díky jejich štíhlosti. Většinou trpí bulimičky neustálým strachem a stresem, který si kompenzují jídlem. Přejídáním si 21

ulevují od deprese a negativních proţitků. Pro anorektičky i bulimičky platí společný fakt: Jsou fanatické v oblasti kontroly. Jejich těla musejí být taková, jaká je chtějí mít, jak si je vysnily. Bulimie je taková "tajná" nemoc. Dívka můţe být postiţena touto nemocí i dlouhé roky aniţ by to kdokoliv poznal. Venku se ukazují jako dokonalá stvoření a mají většinou výborný prospěch ve škole, popřípadě podávají dobrý výkon v práci. V okolí jsou oblíbené, ţádané a pro muţe atraktivní. Málokdo by si pomyslel, ţe je něco v nepořádku. Wilhelmina [online]. Takto popisuje bulimii Hall a Cohn: Bulimie je posedlost jídlem a sledováním tělesné hmotnosti charakterizovaná opakovanými záchvaty přejídání, po nichž následuje kompenzační chování, například záměrně vyvolané zvracení či nepřiměřený tělesný pohyb (Hall, Cohn, 2003, s.2). Fraňková a Dvořáková-Janů (2003) uvádějí obdobně, ţe bulimie jsou opakující se epizody neovladatelného, překotného příjmu potravy v krátkém časovém úseku doprovázené pokusy o zhubnutí. Dále píší o bulimických stavech, které byly pozorovány jiţ v r. 130 a příznacích, které byly popsány v r. 1800. Zmiňují se i o americkém psychiatrovi G. Russellovi, který navrhl v roce 1979 termín bulimia nervosa. Od této doby se datuje první extenzívní studium bulimie. Krch (2010) opět uvádí tři základní znaky k určení diagnózy bulimie: 1. Opakující se epizody přejídání. Podle některých autorů je subjektivní pocit neovladatelné ztráty kontroly nad jídlem důleţitějším příznakem přejídání neţ zkonzumované mnoţství. 2. Opakující se nepřiměřená nebo nadměrná kontrola tělesné hmotnosti, coţ kromě vyvolaného zvracení, zneuţívání projímadel a léků na odvodnění zahrnuje také opakující se hladovky a nadměrné cvičení. 3. Strach z tloušťky a nadměrný zájem o tělesný vzhled a tělesnou hmotnost. V závislosti na těchto hodnotách se pohybuje i sebehodnocení nemocného. Většina bulimiček si potraviny rozděluje na dovolené a zakázané. K dovoleným patří většinou typická dietní strava jako tvaroh, jogurty, ovoce a zelenina. Zakázáno je všechno, co jde na tloušťku a co obsahuje hodně cukru, tuků a sacharidů. Naprostý zákaz platí pro sladkosti. Když už bulimičky musejí jíst ve společnosti, pak se stravují celkem normálně. Jedí spíše méně, protože často drží dietu, a troufají si pouze na dovolené potraviny. Ty zakázané u nich vyvolávají strach a zároveň je magicky 22

přitahují. Při dalším záchvatu do sebe pak nacpou všechno, co by jíst neměly a co jde na tloušťku: fast food, konzervy a moře sladkostí (Brohmövá, 1999, s.59). 5.3 Osobnostní a povahové rysy v kontextu poruch příjmu potravy Určité osobnostní rysy mohou být jádrem vzniku poruch příjmu potravy. Papeţová (2000) uvádí následující rizikové povahové rysy, které mohou vést ke vzniku mentální anorexie: perfekcionismus - snaha být naprosto dokonalá a tím utišit enormní sebekritičnost a nízké sebevědomí: zranitelnost - nejistota ohledně sebe sama vede k výrazně zvýšené snaze zalíbit se druhým nestálost - kontrola nad jídlem zastupuje kontrolu nad nestabilními instinkty a radostmi puritánství a asketizmus - překonat vlastní potřeby, včetně jídla, je povaţováno za morální a očišťující sebetrestání - dívky se mohou trestat za to, ţe mají problém, se kterým se neumějí vyrovnat. Věří, ţe jsou špatné. Kdyby byly perfektní, neměly by problémy nebo by je měly pod kontrolou. Obr.č. 3 V následujícím schématu ( obráţet č.3) je názorně zobrazeno, jak daná nemoc postihuje celé tělo pacienta. Poruchy příjmu potravy [online]. 23

6 DIAGNOSTIKA A TERAPIE 6.1 Diagnostická kritéria podle MKN-10 mentální anorexie MKN-10 (1992) označuje mentální anorexii kódem F 50.0 a pro definitivní stanovení této diagnózy vymezuje přítomnost všech následujících projevů : Tělesná hmotnost je udrţována nejméně 15 % pod předpokládanou úrovní (ať jiţ byla sníţena nebo jí nebylo nikdy dosaţeno) nebo BMI 17,5 (kg/m2) a niţší. Prepubertální pacienti nesplňují během růstu očekávaný hmotnostní přírůstek. Sníţení hmotnosti si způsobuje nemocný sám tím, ţe se vyhýbá jídlům, "po kterých se tloustne", a ţe uţívá jeden nebo několik z následujících prostředků : vyprovokované zvracení, vyprovokovaná defekace, uţívání anorektik a diuretik, nadměrné cvičení. Přetrvává strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle jako neodbytná, vtíravá obava z dalšího tloustnutí, která vede jedince ke stanovení si velmi nízkého hmotnostního prahu (optimální nebo cílové váhy). Rozsáhlá endokrinní porucha, zahrnující osu, se projevuje u ţen jako amenorea a u muţů jako ztráta sexuálního zájmu a potence. Zřejmou výjimkou je přetrvávání děloţního krvácení u anorektických ţen, které uţívají náhradní hormonální léčbu, nejčastěji ve formě antikoncepčních tabletek. Mohou se také vyskytovat zvýšené hladiny růstového hormonu, zvýšené hladiny kortizolu, změny periferního metabolismu thyreoidního hormonu a odchylky ve vylučování inzulínu. Jestliţe opoţděny nebo dokonce zastaveny (zastavuje se růst, u dívek se nevyvíjí prsa a dochází k primární amenoreie, u hochů zůstávají dětské genitálie). Po uzdravení dochází často k normálnímu dokončení puberty, avšak menarché je opoţděna. Hypothalamo-hypofýzo-gonádové je začátek onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy 24

6.2 Diagnostická kritéria podle MKN-10 bulímie MKN-10 (1992) označuje mentální bulimii kódem F 50.2 a pro definitivní stanovení této diagnózy vymezuje přítomnost všech následujících projevů : Opakované epizody přejídání (nejméně 2x týdně po dobu 3 měsíců), při nichţ je v krátkém čase konzumováno velké mnoţství jídla. Neustálé zabývání se jídlem a silná, neodolatelná touha po jídle (ţádostivost). Snaha potlačit "výkrmný" účinek jídla jedním nebo některým z následujících způsobů: vyprovokované zvracení, zneuţívání projímadel, střídavá období hladovění, uţívání léků typu anorektik, thyreoidální preparátů nebo diuretik; diabetici se mohou snaţit vynechávat léčbu inzulínem. Pocit přílišné tloušťky spojený s neobytnou obavou z tloustnutí (pacient usiluje o niţší neţ premorbidní a často přiměřenou hmotnost. Často je v anamnéze epizoda anorexie nebo intenzivnějšího omezování se v jídle (Krch, 1999). 6.3 Specifické typy poruch příjmu potravy 1. Purgativní typ - pravidelné zvracení, zneuţívání laxativ nebo diuretik 2. Nepurgativní typ - přísné diety, hladovky nebo intenzivní fyzické cvičení, ne však pravidelné purgativní metody (Krch, 1999). Nutkání se přejíst, přejídání a pocity ztráty kontroly nad jídlem se mohou objevovat i u některých duševních poruch (mánie, oligofrenie, deprese, alkoholismus (Krch, Marádová, 2003). 1. Nebulimický (restriktivní) typ - během epizody mentální anorexie u pacienta nedochází k opakovaným záchvatům přejídání 2. Bulimický (purgativní) typ - během epizody mentální anorexie u pacienta dochází k opakovaným záchvatům přejídání (Krch, 1999). 25

6.4 Diagnostický screening Pokud lidské tělo strádá po duševní i tělesné stránce, potřebuje energii pro opětovné získání rovnováhy. Stav této rovnováhy je u pacientů narušen změnou příjmu potravy, která v praxi znamená např.: mění se její jídelníček, ze kterého nejprve mizí tučná a sladká jídla "Zákaz" je postupně rozšiřován na další a další potraviny, aţ zbudou jen "ligt" jídla mění se jídelní reţim. Vynechává jídla Ráno tvrdí, ţe jíst nemůţe, a večer ţe uţ je pozdě. mění se jídelní chování v jídle se nimrá, jí nápadně dlouho a pomalu. mění se chut'. Někdy hodně solí. Někdy hodně pije (zapijí hlad, jindy nepije vůbec. výhýbá se jídlu ve společnosti, přecitlivěle reaguje na to, kdyţ ji někdo po jídle pozoruje. často vzrůstá její aktivita, neustále někde pobíhá, chce si "dát do těla", zpotit se. nápadně často se zaobírá svou postavou a hmotností. Postává před zrcadlem, neustále se váţí nebo se naopak váze vyhýbá. první zhubnutí je zpravidla doprovázeno zlepšením nálady a růstem sebevědomí. V této době můţe být velmi společenská. Později se však začíná vyhýbat přátelům a uzavírá se do sebe. pokud zvrací, zavírá se po jídle na toaletu, bez rozmyslu nakupuje jídla (Krch 2002). 6.5 Terapie Zvítězit nad poruchou příjmu potravy není vůbec jednoduché. Mentální anorexie a bulimie jsou závaţná psychické onemocnění, jichţ se nelze zbavit ze dne na den. K boji proti nim je zapotřebí hodně odvahy, síly a času. Je však moţné zcela se uzdravit a uţívat si ţivota plnými doušky (Bröhmová, 1999). Ve všech dostupných literaturách se můţeme dozvědět, ţe základem uzdravení 26

se je předpoklad, ţe nemocná to bude sama opravdu chtít. Jedině ona sama si musí uvědomit, ţe si tímto chováním škodí, ţe riskuje své zdraví ba dokonce ţivot. Aţ potom, co je pacientka plně přesvědčena, ţe se chce vyléčit a opět normálně společensky ţít, je zahájení léčebného procesu na místě. Léčba mentální anorexie je velmi složitá, neboť pacientky nechtějí spolupracovat. Lehčí formu lze léčit ambulantně, těžší onemocnění vždy vyžaduje pobyt v nemocnici a zajištění umělé výživy sondou nebo infuzemi. Léčení je vhodné doplnit o psychiatrickou léčbu a péči psychologa. Avšak ani léčba nemusí zajistit vyléčení. Ukazuje se, že se vyléčí asi 30 % nemocných, u 20 % dochází k chronickému průběhu a u 10 % se projeví těžké psychiatrické onemocnění, např. schizofrenie či endogenní deprese. Varující je to, že i v dnešní době asi 7 % nemocných na toto onemocnění umírá. Proto je vždy nutné vyhledat lékaře včas Poruchy příjmu potravy [online]. Autorka Marádová (2007) uvádí, ţe léčba PPP se zakládá na třech léčebných postupech: 1.) léčba poškozeného organismu způsobeného opakovaným zvracením, zneuţíváním projímadel apod.; 2.) psychoterapie poskytující nemocnému moţnost pochopit příčiny jeho onemocnění; 3.) psychoterapie, která se zaměřuje na změny stravovacích návyků a ţivotního stylu. Léčba PPP velmi často vyţaduje dlouhodobou terapii kvalifikovaným odborníkem majícího v této oblasti mnoho zkušeností. U lehčích případů je moţná dlouhodobá ambulantní léčba, jelikoţ pacienti nejsou vytrţeni z jejich přirozeného prostředí a problémy se učí průběţně aktivně zvládat. U vyléčených případů však nelze vyloučit případnou recidivu. Nebezpečná jsou především období ţivotních krizí jako např. rozchod s partnerem anebo snaha co nejrychleji sníţit svou váhu po porodu (Krch, Málková, 1993). V prvé řadě se rozhodne, zda se bude jednat o léčbu ambulantní, nebo bude pacient hospitalizován na některém specializovaném psychiatrickém oddělení nemocnice. V některých případech je od počátku dokonce nutné umístění na jednotce intenzivní péče, kde je potrava podávána nitroţilně a lékaři se snaţí upravit 27

celkový rozvrat organismu, který můţe při dlouhodobém hladovění nastat. Dalším krokem velmi často bývá volba léčby vhodnými psychofarmaky, neboť léčebné postupy a zvláště nutnost jíst vyvolává u pacientů značnou úzkost. Psychofarmaka se ponechávají aţ do té doby, neţ je pacient schopen se sám v klidu dostatečně najíst a zůstat i po jídle v dobrém psychickém stavu. K tomu dopomáhá pacientovi psychoterapie, která by měla být vedena zkušeným odborníkem na PPP. Zdravě.cz [online]. 6.6 Druhy psychoterapií V případě anorexie se psycholog snaţí najít postup, který pacientovi individuálně vyhovuje. Můţe to být: skupinová terapie skupina nemocných lidí diskutuje o problému pod vedením psychologa; rodinná terapie vhodná pro pacienty ţijící s rodiči ve společné domácnosti; kognitivně behaviorální terapie učí rozpoznávat a racionalizovat své pocity; muzikoterapie, hippoterapie, ergoterapie - doplňkové terapie při pobytu v nemocnici. V případě, ţe pacient není schopen se během doby mezi jednotlivými terapeutickými sezeními chovat tak, aby dále nehubnul, volí se hospitalizace. Zdravě.cz [online]. Léčebné přístupy lze dle Krcha (1999) uvést následovně: Hospitalizace a částečná hospitalizace Tento způsob léčby poruch příjmu je vhodný v případech, kdy je potřeba stabilizovat somatický stav pacientů. Nemocní tedy mají abnormní jídelní chování. Nejčastěji je hospitalizace nutná také v případech, je-li u pacientek zjevná depresivní porucha, nebo kdyţ předchozí léčba nebyla úspěšná. Při rozhodování o potřebě hospitalizace nemocných s PPP pak existuje několik obecných vodítek. Jedná se zejména o: - nezbytnost návratu k normální hmotnosti či přerušení trvalého úbytku hmotnosti u vyhublých pacientů; - přerušení záchvatů přejídání, zvracení či zneuţívání projímadel v případech, ţe 28

jsou spojeny s váţnými somatickými obtíţemi, nebo kdyţ představují závaţné zdravotní riziko; - zhodnocení a léčba jiných potencionálně váţných zdravotních potíţí; - léčba některých přidruţených stavů jako je např. těţká deprese, riziko sebepoškozování nebo zneuţívání psychoaktivních látek. Na klinice člověk stráví minimálně šest týdnů, ale v některých případech i půl roku. Dobrá klinika se pozná podle toho, ţe zde lékaři, psychologové, odborníci na zdravou výţivu odborníci na pohybovou terapii budou k dispozici kdykoliv to pacient bude potřebovat. Klinika sestaví pro pacienta individuální terapeutický program (Bröhmová,1999). Částečná hospitalizace se v současné době u nás zatím moc nepraktikuje. Tato forma je vhodná pro pacientky, které např. musí nutně odejít z domova, aby léčbu zvládly, ale současně nechtějí jít na kliniku. Takzvané denní kliniky jsou typické např. pro různá německá města, jako je Mnichov. Pacienti tam docházejí k dennímu pobytu, absolvují zde terapeutický program a na noc se vracejí domů. Nejsou tak zcela vytrţeni ze svého běţného prostředí (Bröhmová,1999). 29

7 HISTORIE A PERSPEKTIVA PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Na počátku kaţdé společnosti bylo první starostí člověka zajištění potravy, aby neumřel hlady. Základní povinností kaţdé rodiny v kaţdé kultuře bylo postarat se o obţivu a tím uspokojit základní lidskou potřebu. Ať uţ hovoříme o nejstarším typu lidské společnosti, kterou tvořili lovci a sběrači a jejichţ kaţdodenním úkolem byl boj o přeţití, nebo o společnosti současné. Dříve muţi získávali obţivu lovem, rybaření, zatímco ţeny sbíráním jedlých hub a rostlin ve volné přírodě. Po několika letech, asi před dvaceti tisíci lety, začaly některé skupiny lovců nacházet hlavní zdroj obţivy chovem domestikovaných zvířat a obděláváním polí. Společnost se vyvíjela, vznikaly nové prostředky a moţnosti na lepší stravování. Člověk díky své zručnosti, ale také trpělivosti a rozumem dosáhl mnohého rozvoje a zkušeností, které předával z generace na generaci. Vytvořil pro zemi bohatou a rozmanitou kulturu, která se stala dědictvím její dlouhé historie. Ne však všechny země se mohou chlubit svou vyspělou civilizací, mnohé se musejí potýkat s kulturními, sociálními a ekonomickými problémy. Takzvané země Třetího světa jsou zaplaveny chudobou, postrádají pitnou vodu a jedinou jistotou, která je spojuje, je bída. Je aţ neuvěřitelné jaké rozdíly vládnou mezi vyspělými západními zeměmi a zeměmi ekonomicky zaostalými. Nedostatečný příjem energie a některých ţivin můţe být příčinou duševních a somatických poruch. Hlad totiţ znamená psychické strádání, zúţenou duševní perspektivu a omezený sociální prostor. Někteří lidé nemají na výběr, protoţe nemají co jíst, narodili se v zemi, kde se hlad stal kaţdodenní zvyklostí. Na rozdíl od mnoha lidí hlavně ţen z moderní rozvinuté společnosti, kde je potravy dostatek, hladoví z vlastní vůle, nebo jí tak málo, ţe jim hrozí smrt. Vysvětlení chování takových lidí najdeme v biologických a fyzických faktorech, ve spojení se sociálními a kulturními vlivy. Vedle krátkodobého pocitu sebekontroly je to především strach z tloušťky, který dnes vnucuje desetitisícům mladých ţen martyrium přísných redukčních diet. Kde je pak ale hranice mezi úspěšnou redukční dietou a mentální anorexií? Jak po měsíčním dietním reţimu rozpoznat, zda jde o návrat k normálnímu jídelnímu reţimu, nebo o přejedení? Jak uvěřit tomu, ţe tělesná hmotnost můţe klesnout i bez diet? 30

Současně se posouvají hranice běţné normy. Redukční dieta je povaţována za "normální" jídelní reţim a rigidní sebekontrola v jídle je ztotoţňována se zdravou výţivou. Podle dosavadních zkušeností zvyšuje dieta výrazně riziko mentální anorexie a bulimie. V londýnské střední škole byli ţáci rozděleni na ty, kteří drţeli dietu a na ty, kteří nedrţeli redukční dietu. Po roce byli opět vyšetřeni. Zatímco ve skupině dívekdietářek mělo 21% výrazně narušené jídelní chování, ve druhé skupině to byla pouhá 3 %. Nebezpečí působení rozmanitých diet samozřejmě zvyšují rizikové faktory, jako je obezita v dětství nebo v rodině, nevhodné rozloţení tělesného tuku, porucha příjmu potravy v anamnéze rodiny nebo jinak nevhodné jídelní návyky blízkého okolí. V zásadě je přitom jedno, jestli se celá rodina baví denně o jídle, nebo o zdravé výţivě, nebo zda se rodiče často přejídají, nebo se děsí dceřiny domnělé nadváhy nebo případně, kdyţ matka drţí dietu a sestra je vegetariánka. To vše ještě často umocňuje chaotický jídelní reţim v mnoha českých rodinách. V USA a v Kanadě má ve 13 letech osobní zkušenost s dietami 80% dívek a 10% chlapců. V České republice podle naší zkušenosti drţí redukční dietu asi 50% dívek a většina ji v minulosti uţ vyzkoušela. Dietní snaha omezovat energetický příjem nemusí být vţdy přiznána nebo patrná na první pohled. Například 34% českých dívek uvádí, ţe pravidelně vynechává některé denní hlavní jídlo (avšak pouze 15% chlapců) a 16%, ţe dává přednost racionální výţivě. Tam, kde diety nepomohou, se mohou zoufalé dívky pokoušet o ještě dramatičtější a nebezpečnější způsoby kontroly tělesné hmotnosti. Anabell [online]. Rozšíření mentální anorexie a bulimie v České republice je srovnatelné s ekonomicky vyspělými zeměmi světa a má pravděpodobně stále vzrůstající tendenci. Podle statistiky bylo v roce 1996 v České republice hospitalizováno celkem 389 ţen a 23 muţů s diagnózou mentální anorexie nebo bulimie. Anabell [online]. Strachem z nadváhy a snahou zhubnout nebo alespoň nepřibrat je ovládán také ţivot mnoha dospělých ţen, zejména pokud mají sklony k nadváze. Jejich trýznivé proţitky, nevhodné jídelní postoje a nepřiměřené reakce na podněty, týkající se příjmu potravy a tělesného vzhledu jsou v mnoha směrech podobné proţitkům, postojům a reakcím nemocných s poruchami příjmu potravy. Intenzivní obavy z tloušťky a ztráty sebekontroly, sebevědomí nepřiměřeně závislé na tělesné hmotnosti a dramatické proţitky provinění v případě nedodrţení biologicky nevhodných ambicí zná také většina lidí, kteří podlehli iluzi diet. Dieta je přepych a ještě před několika desítkami let bylo 31

estetickým a zdravotním problémem, jak přibrat a ne zhubnout. Teprve aţ kultura přesyceného a pohodlného světa druhé poloviny dvacátého století začala nekriticky oslavovat vyhublou štíhlost, zejména jednostrannou sebekontrolu. V posledním desetiletí výrazně vzrostl výskyt poruch příjmu potravy zejména v niţších socioekonomických vrstvách a v kulturách, pro které dlouho nebyla nadváha sociálním ani zdravotním problémem a dieta pokušením. 7.1 Zdravotní, psychické a společenské důsledky poruch příjmu potravy "Celý můj ţivot se točí kolem jídla. Nedokáţi se na nic jiného soustředit, jsem podráţděná a u ničeho nevydrţím. Přestalo mě těšit nejenom jíst, ale také pravidelně se vídat s přáteli a rodiči, se kterými se neustále hádám kvůli jídlu. Začala jsem být uzavřená a zahleděná do sebe. Ztratila jsem veškerou sebedůvěru a přestala jsem se mít ráda. To, co mě mělo povzbudit, dnes zcela ovládá můj ţivot (Krch, 2003, s. 67). V důsledku hladovění a velké podvýţivy dochází ke vzniku spousty různých somatických onemocnění. Některé jsou pak natolik zřejmé, ţe slouţí jako signál k návštěvě odborníka. Jak uvádí Krch (2003), spousta bulimiček si svoje nevhodné stravovací postoje a návyky snaţí zdůvodňovat škodlivostí přejídání či nadváhy. To, co je však mnohem nebezpečnější a alarmující, jsou zdravotní následky nedostatečné výţivy a vychrtlosti, mezi něţ patří: - zvýšená citlivost na chlad; - celková únava, svalová slabost a spavost; - často se opakující poruchy spánku; - zaţloutlá, praskající pleť, nadměrný růst ochlupení po celém těle, řídké, suché a lámající se vlasy; - nadměrná kazivost zubů; - zpomalení funkce střev, která vede k zácpě - nepravidelná menstruace; - srdeční obtíţe, zejména bradykardie a arytmie - oslabený krevní oběh, chudokrevnost, pomalý puls, zvýšená hladina cholesterolu v krvi; 32

- nedostatek ţivin poškozuje játra, která pak nejsou schopna vyrábět dostatek tělesných bílkovin a tím pádem dochází k otokům; - odvápnění kostí, které jsou tenké a křehké; - slabý močový měchýř, častější nucení na močení; - pocity nevolnosti spojené se zmenšením ţaludku; - oslabení celkové obranyschopnosti organismu; - u mladých dívek se můţe zpomalit růst a opozdit pubert. Psychické a společenské důsledky MA můţeme dle Krcha (2002) shrnout následovně: - nálada je nadměrně závislá na tělesné váze a stupni sebekontroly; - namísto posílení sebevědomí přibývá nejistoty úzkostných proţitků. I malé problémy se zdají jako neřešitelné; - vzrůstá potřeba úzkostné sebekontroly, která se přenáší z jídla i na jiné oblasti ţivota; - v myšlenkách se neustále zabývají jídlem, roste nutkání přejídat se nebo naopak nechuť k jídlu; - nemocní se přestávají orientovat ve svých vnitřních pocitech, zejména kdyţ jsou vázány na jídlo. Pocity hladu, sytosti nebo chuti ztrácí svoji regulační funkci a nelze na ně spoléhat; - koncentrace pozornosti se zhoršuje, stejně jako pracovní tempo a pohotovost chápat komplexní problémy; - zhoršuje se celková intelektová výkonnost; - posiluje se závislost nemocného na jeho okolí, které na jeho problémy reaguje zvýšenou úzkostí a obavami a neumoţňuje mu tak přiměřenou sociální zpětnou vazbu a vyzrávání; - sniţuje se zájem o okolí a sexuální ţivot. Poruchy příjmu potravy tedy nezpůsobují pouze zdravotní problémy a rizika. Další důleţitou skupinou důsledků MA a BL jsou sociální dopady na jedince a jeho okolí. V následující kapitole se zaměříme podrobněji právě tyto důsledky. Uvedeme důleţitá 33

fakta vztahující se k sociálním důsledkům, které tyto zákeřné poruchy s sebou přinášejí. V následujícím uvedeme vybrané grafy výzkumného šetření a jeho statistické závěry. 7.2 Statistiky výzkumu mentální anorexie a bulimie Graf č.2 Na otázku Máte nějakou zkušenost s mentální anorexií odpovídali respondenti takto: 33,64 % o problému zaslechl, ale osobu ţádnou neznají. 26,73 % se s touto nemocí dosud nesetkali, 23,96 % má zkušenost ze svého širokého okolí (známí), 19,82 % má zkušenost u osoby blízké (přátelé), 7,37 % měl vlastní zkušenost s touto nemocí a 4,15 % má zkušenost u osoby ve vlastní rodině. Graf č.3 Na otázku U jaké věkové skupiny je podle Vašeho názoru nebezpečí mentální anorexie největší odpovídali respondenti takto: 70,51 % je největší nebezpečí u věkové skupiny 34

16-20 let, 58,06 % u věkové skupiny 11-15 let, 5,53 %, u věkové skupiny 21-30 let 1,84 %, 31 a více let 1,38 % do 10 let. Z uvedeného vyplývá, ţe se respondenti domnívají, ţe nejrizikovější kategorie je věková hranice od 11-20 let. Graf č.4 Na otázku Máte pocit, ţe společnost preferuje štíhlost respondenti odpovídali: 92,63 % ano, 4,15 % neví a 3,23 % odpovídá ne. Domnívám se, ţe vysoký podíl respondentů preferující štíhlost můţe výrazně ovlivnit jedince a výskyt moţné nemoci. Graf č. 5 Na otázku Máte pocit, ţe štíhlí lidé mají jednodušší ţivot respondenti odpovídali takto: 53,46 ano, 23,5 % nevím a 23,04 ne. Lze předpokládat, ţe respondenti, kteří odpověděli ano, povaţují štíhlost za lepší cestu k úspěchu. 35

Graf č. 6 Na otázku Jsem spokojena se svým vzhledem respondenti odpovídali takto: 14,29 % je spokojena, 43,32 % spíše spokojena, 10,14 % neví, 22,12 % spíše nespokojena a 10,14 % nespokojena. Graf č. 7 Na otázku Často si odpírám to, co mi chutná, protože to není zdravé respondenti odpovídali takto: 17,05 % ano - tedy jsou schopni si odepřít to, co není zdravé, i když jim to chutná, 82,95 36