Září 2004 zpravodaj z gentu 24.9.2004 v 17:30 času veskrze rychlejšího než zde, jsme opustili prahy našich domovů, naše zvyky, návyky, na prahu nového školního roku, totiž směrem na Prahu, a vydali se do krajin Victora Horty, Hercula Poirota a Marka Dütruie. Po důvodech naší cesty již osm dní nepátráme. Jsme v Gentu, univerzitním městečku nedaleko Bruselu (v Belgii). Protože jsme budoucí architekti v ráži, zůstaneme zde po dobu šesti měsíců na studijní stáži. William George Lievens, Rudi de Backer, Ralf Cousseé, Klass Goris, Marianne a Bartové, Rubbens, Francis, Martin, Floris, lidé, kteří mluví vlámsky, takže jim nerozumíme. Než porozumíme jejich řeči, domlouváme se na všem posunky a anglicky.tomáš chodí do kanceláře Cousseé&Goris, žhářsky založený Petr do kanceláře Nero (www.nero.be). Bydlíme za výlohou staré pekárny, v obchodech máslo pod cenou, zkažené mléko, lívance k obědu každý den... Sdílíme kuchyni a koupelnu se zarostlým mužem... jenom nábytku poskromnu. Sousedům z masny nevadí bydlet ve vykachličkovaném obýváku, v obchodě u Turka se domluvíte česky. A nad ránem je slyšet z kostela zvon.
Asi 40 km západně od Bruselu ležíme v Gentu, univerzitním městečku s více než tisíciletou historií. Město je velké jako Brno. Zimy jsou tu mírné, léta utíkají... Nám ale plyne čas pomalu. Harfista v kostele načíná další sonátu, lidé zde nikam nespěchají. Děvčátko s plyšovým psem, který neposlouchá, lodě, které někdo uvázal, a mraky pomalu jdou, stovky kostelů... To jsem Ti neříkal? Ve vodních kanálech plovou krokodýli, celí zabalení v toaletním papíru... a nápisy na zdech říkají: nebeská modř, pocit nadnešenosti, smutně kvílející saxofonista v zakouřeném baru, spadené ramínko průsvitné blůzky... A na konci toho všeho je moře, které je bez břehů.
Přechod mezi světlem a tmou je akcelerující veličinou, rozdělující den na dva rozdílné počitky, pozitivní a negativní. Všeobjímající jednota očekávání bývá v těchto pocitech interpretována rozdílně. Za soumraku se projevuje pocitem melancholie, čas ztrácí své obrysy, za ranního rozbřesku hledá myšlenka své místo digitální rychlostí. Jednoznačně: tma je zde tmavší, ale přes den je u nás víc vidět.
Architektura má lidštější měřítko, rámec člověčího vnímání by se vešel do obývacího pokoje. Městem lze procházet všemi směry, dlažba neodráží nebe tak jako kanály, nevytváří souostroví kamenných budov, dlažba dává pocitu doplnit o dotek, takže vím, kde se nacházím, kde stojím. Úzkými parcelami domy prorůstají městem jako stromy...vládnou tu barvy v chudém světle severského Září.
Pod nebem se tu v mechu kolíbá hladina zmrzlého milenčina dechu. Střechy valí vodu pod okapy, komíny s tvarem chimér vydechují kouřové siluety, stíny a mrakodrapy. Čerti chodí po hřebenech, dopíjejí černou kávu a zelený čaj, naschvály nosí na ramenech...a špínu dokáže vsáknout jen mech.
Nočním bděním v bedněních doků..- ach běda tomu, kdo senilní...kupte mu plastovou rouru za 30 euro...ale řeknu vám, řezbovat se dá nejen do dřeva...když k tomu připočtete ty čtyři zlaté..štítky s tvary, pro které se vám svět zatočí...lehce potřesete hlavou a pak rukou krasavici, která vás převede přes řeku...se slanou vodou. Já řku, dá se to zvládnout...i na kole bez přehazovačky...
Bez lidí a gymnastek by bylo na světě kamenně. Jako z filmových plakátů se svatými v barevných hadrech, prochází městem s pohledem uvolněného herce v penzi. Pronásledováním zvyků zjistíte, že se nesmíte otáčet přes rameno. A tak se nakonec uvolníte, změknete... Několik nezbytných frází pro společenský styk, vybraných z nizozemské konverzace... pojďte dál...komt u binnen / posaďte se, prosím...gaat u zitten / radši ne...liever niet / chcete si zatancovat?...wilt u dansen? / chcete něco k pití?...wilt u iets drinken? / to je od vás hezké...dat is erg aardig van u / mně se to líbilo...ik vond het heel leuk / dáš mi svou adresu?...mag ik je adres? / chci se s tebou zase sejít...ik wil je graag nog eens ontmoeten / velmi se mi líbíš...ik vind je heel aardig / půjdeme ke mně?...zullen we nar mijn huis gaan? / další raději bez překladu... : ik wil graag met je naar bed / ik wil niet vrijen zonder condoom / nee, bedankt / nech mě být...laat me met rust / rád...graag / musím jít...ik moet gaan /
A různých lidí, co tu potkáte...malíře, natěrače, zedníky a pekaře...v Neděli tu měli slávu, přišli v okázalém hávu. Panoptikum města Gentského, nakonec všeho dobrého...přijeli i dvě Japonky... děkujeme za pozornost, nashledanou u dalšího zpravodaje. petr čáslava _ tomáš doležal stiskni Esc