Metodika památkové péãe pracovní semináfi ve Slavonicích

Metodika památkové péãe pracovní semináfi ve Slavonicích K restaurování sgrafitové v zdoby fasád Pracovní semináfi, uskuteãnûn 16. záfií 2004 ve Slavonicích, byl zamûfien na problematiku restaurování a konzervování sgrafitov ch v zdob fasád a navázal na texty publikované na témûfi edesáti stranách ãasopisu Zprávy památkové péãe v jeho estém ãísle z roku 2003. Tehdy se autofii pfiíspûvkû pokusili na solidním odborném základû zahájit diskusi na téma inovace a modifikace metod záchrany a péãe o sgrafitovou v zdobu fasád, která pfiedstavuje specifickou a jedineãnou souãást úprav povrchû architektury. Jejich ãlánky odráïely mimo jiné jedno ze základních kritérií, kter m by se tato diskuse mûla fiídit. Tím je interdisciplinarita pohledû na fie enou problematiku. Tento pfiístup se musí uplatàovat jiï ve fázi prûzkumu sgrafit pfied zaãátkem restaurování. Sgrafito je, jak jiï bylo fieãeno, jedna z moïn ch variant historické úpravy povrchu architektury. Jedná se vût inou o úpravu specifickou, úpravu, která má umûleckou podobu, pfiedstavuje urãit umûleck, v tvarn, dekorativní koncept fie ení fasády. Jeho restaurování musí proto b t souãástí ãinnosti a v uky vysoko kolsky vzdûlan ch restaurátorû. Stejnû jako pro jiné zpûsoby historick ch úprav povrchû architektury platí také pro restaurování sgrafit nûkolik základních obecn ch v chodisek: 1 s památkou spojené historické, umûlecké nebo jiné kulturní hodnoty jsou závislé na hmotû památky, my lenka je vïdy svázána s materiálem, hmota bez povrchu neexistuje, povrchové úpravy jsou estetick m a materiálním zprostfiedkovatelem mezi architekturou a jejím okolím, povrchové úpravy jsou estetick m a materiálním zprostfiedkovatelem mezi architekturou a jejím pozorovatelem. Obecnû také platí, Ïe vzhled sgrafita je urãován: fyzikálním a chemick m charakterem a vzájemn mi kombinacemi pouïit ch materiálû, dekorativními (v zdobn mi) koncepty a v tvarn mi pfiedstavami a jejich materiálovou realizací, chtûn mi zmûnami, napfiíklad pfiizpûsobením se zmûnûnému zpûsobu uïívání objektu, jehoï povrch sgrafita tvofií (pokud byly pfii zfiízení obchodu udûlány v kladce, po kodilo to rozvrh sgrafit, proto byla úãelovû zaomítána), zmûnami konceptu v zdoby pfiemalbou, restaurováním, opravou a podobnû napfiíklad nahrazením tukovou v zdobou fasády, lze uvést také zkreslující restaurátorskou interpretaci a dal í zmûny pfiirozen m po kozováním stárnutím materiálû, zmûnami vlivem uïívání, zmûnami spojen mi s pouïit m materiálem nebo chybami pfii jeho zpracování a podobnû. Informace o materiálních strukturách sgrafit 2 a procesech v nich probíhajících i moïnostech jejich uchování poskytují pfiírodovûdecké metody prûzkumû pouïit ch historick ch v tvarn ch materiálû a poznatky z nich vypl vající. Vedle pfiírodovûdn ch prûzkumû je nutné provést také prûzkumy tûch sloïek sgrafit, jimiï se zab vají spoleãenskovûdní disciplíny a prûzkumy restaurátorské, zamûfiené pfiedev ím na odhalování umûleck ch, estetick ch, fiemesln ch rozmûrû sgrafit a z toho vypl vajících konkrétních moïností záchrany jejich hodnot. Takto získané interdisciplinární poznatky je tfieba v patfiiãné mífie soustfiedit a vyhodnotit pfied formulováním projektu zámûru kaïdého serióznû mínûného restaurátorského zásahu. Pfiitom musí b t urãen, pokud je to moïné, také vztah mezi památkov mi hodnotami a jejich hmotn m nositelem a je nutné zhodnotit, jakou hodnotu zprostfiedkovává jak materiál. Hledání moïn ch metod, které by napomohly dal ímu zachování sgrafit s pokud moïno nezmen- enou mírou jejich aï do souãasného restaurování dochovan ch památkov ch hodnot, snad napomohla tato slavonická pracovní dílna. Vratislav NEJEDL Poznámky 1 Friedrich KOBLER, Manfred KOLLER: Farbigkeit der Architektur, in: Reallexikon zur Deustchen Kunstgeschichte, Bd. VII., 1975, s. 222 225; Ivo HAMMER: Bedeutung historischer Fassadenputze und denkmalpflegerische Konsequenzen. Zur Erhaltung der Materialiät von Architekturoberfläche (mit Bibliographie und Liste von Konservierungsarbeite), in: Historische Architekturoberflächen Kalk-Putz- Farbe, Internationale Fachtagung des Deutschen Nationalkomitees von ICOMOS und des Bayerischen Landesamtes für Denkmalpflege München, 20. 22. November 2002, ISBN 3-87490-733-3, Mnichov 2003, s. 183 21. 2 Sgrafita jsou zde chápána jako jeden z mnoha moïn ch zpûsobû formování hmoty, jehoï v sledkem je v tvarné dílo. Sgrafita jsou pfiitom ve své naprosté vût inû souãástí povrchû architektur. Nûkteré souvislosti v voje technologie restaurování sgrafit 1 Technologie je uplatàování pfiírodovûdn ch poznatkû a souvislostí pfii cíleném ovlivàování a usmûràování sloïitûj ích pracovních nebo v robních postupû. Abychom mohli nûjak postup cílenû ovlivàovat a fiídit, je tfieba znát vedle pfiírodních zákonû také cíl snaïení a dostupné nástroje. Cílem památkové technologie je v procesu péãe o sgrafita jejich poznání a zachování. Poznání a zachování maxima hodnot, které, ãasto torzálnû dochované, historické dílo nese. Jednou hodnotovou sloïkou historického umûleckého nebo umûleckofiemeslného díla, jak m je sgrafito, je hodnota vlastního, na imi pfiedky pfiipraveného a zpracovaného materiálu. ZpÛsob zpracování, skladba a sloïení sgrafita je, kromû jiného, unikátním zdrojem informací o postupech a materiálech, které se dnes pouïívají jen v jimeãnû nebo jsou zcela zapomenuty. Restaurování je od poãátkû spojeno s hledáním takov ch prostfiedkû, které by dokázaly prodlouïit Ïivotnost historick ch materiálû. Vedle tohoto cíle v ak musí splàovat je tû celou fiadu dal ích podmínek. Je Ïádoucí, aby se pfii péãi o historické materiály pfiednostnû pouïívaly takové látky, které se sv mi vlastnostmi co nejvíc blíïí vlastnostem o etfiovan ch historick ch originálû, takové prostfiedky, které originál v Ïádném pfiípadû nebudou po kozovat ani pfiímo, ani prostfiednictvím látek, které z nich vznikají. Z pohledu technologa, kter peãuje o omítky a sgrafita, je moïné v e uvedené poïadavky na materiály pouïívané pro konzervaci a restaurování historick ch omítek a sgrafit splnit nûkolika zpûsoby. Napfiíklad tím, Ïe se exaktnû urãí v echny zásadní vlastnosti dochovan ch originálních sgrafit, stanoví se poïadované meze koneãn ch Poznámky 1 Pfiíspûvek je upravenou verzí referátu, kter byl pfiednesen na workshopu ve Slavonicích. 253

období nûkteré nûkteré dûsledky jejich nadmûrného pouïití na omítky masivního charakteristické pouïívání materiály 60. léta cement zavlhãené a zasolené neprody nû uzavfiené omítky pod cementov mi vrstvami, odtrïení nadmûrnû pevné bezcementové vrstvy spolu s ãástí podkladové historické omítky, nevhodné teplotní a vlhkostní dilatace cementov ch doplàkû a destrukce materiálu pod cementovou vrstvou a v okolí cementov ch vysprávek rûzné typy vodních skel vznik zasolení omítek, kontaminace nekompatibilními pojivy gely oxidu kfiemiãitého, málo prody né uzavfiení omítky pod zpevnûnou povrchovou vrstvou, odtrïení nadmûrnû pevného povrchu spolu s ãástí podkladní omítky 80. léta organické destrukce omítek pod neprody n mi povrchov mi filmy nátûrû, nestabilita polymery prostfiedkû v alkalickém prostfiedí, nestálost prostfiedkû vûãi UV záfiení, kontaminace omítek neïádoucími zbytky po rozkladu polymerû souãasnost sanaãní omítky nadmûrná destrukce historick ch omítek v okolí problematické partie, po kozování historického zdiva pod vnitfinû hydrofobní omítkou, trvalé zavlhãení historického zdiva a omítek pod i nad sanaãní omítkou organokfiemiãitany, rûzné typy vodních skel kontaminace neïádoucími látkami vnesení enormního mnoïství nekompatibilního pojiva gelu oxidu kfiemiãitého, nadmûrné zpevnûní omítek a odtrïení povrchu omítky, nadmûrné zaplnûní pórû v povrchov ch vrstvách omítek gelem oxidu kfiemiãitého, doãasná nebo trvalá hydrofobita povrchu, omezená sluãitelnost s vápenn mi materiály vlastností zrestaurovan ch originálû a na základû toho se navrhnou, odzkou í a vyberou prostfiedky, které budou splàovat stanovené pfiedpoklady. Pak je tfieba moïné pouïití rûzn ch, napfiíklad i moderních syntetick ch materiálû. V praxi je v ak reálné provedení testû ãasovû i finanãnû velmi nároãné, v pfiípadû omítek navíc není k dispozici dostatek specializovan ch pracovi È a v zkumn ch t mû, které by se systematick m zkoumáním kompatibility moderních prostfiedkû a historick ch omítek zab valy. Jak sgrafita, tak historické omítky obecnû byly donedávna na okraji zájmu technologû. MoÏná proto se v posledních desetiletích opakovanû stávalo, Ïe se pro o etfiování omítek pouïívaly prostfiedky, které byly pûvodnû navrïeny na restaurování kamene. JenÏe historické omítky nelze srovnávat s pfiírodním kamenem. Omítky vznikají zcela odli n mi postupy, jsou to materiály umûle pfiipravené ãlovûkem. Historické omítky, zejména vápenné, mají v porovnání s pfiírodním kamenem odli nou strukturu a sloïení, a hlavnû mají zcela nesrovnatelné mechanické vlastnosti. I pfies prvotní nad ení z úspû ného o etfiení historick ch omítek univerzálními prostfiedky pro konzervaci kamene 2 se jiï nûkolikrát ukázalo, Ïe zhruba po dvaceti aï tfiiceti letech dochází k pfiehodnocení v sledkû zásahu. Co se pûvodnû zdálo na novém prostfiedku jako v hodné, se posléze projevilo jako ne zcela bezproblémové. Na základû diskutabilních aï negativních zku eností s jedním typem materiálû (napfiíklad s cementem ãi s vodním sklem, které se na o etfiení historick ch omítek pouïívalo v 60. letech 20. století) se zaãaly pouïívat jiné, modernûj í prostfiedky. Po ãase se ale zase ukázalo, Ïe nové prostfiedky jsou napfiíklad pfiíli filmotvorné, Ïe v alkalickém prostfiedí omítek nekontrolovanû a velmi rychle degradují (jako tomu bylo v pfiípadû nûkter ch organick ch polymerû pouïívan ch na omítky hlavnû v 80. letech). Opût se sãítaly kody a cel postup se opakoval, protoïe na trhu jiï vládly organokfiemiãitany a dealkalizovaná vodní skla, tedy materiály na pfielomu tisíciletí moderní a zároveà ukázkov pfiíklad prostfiedkû, které byly pûvodnû jednoznaãnû navrïeny pro pfiírodní kámen, ale s úspûchem se zaãaly pouïívat i na omítky, sgrafita, nebo dokonce na nástûnné malby. 3 A to i pfiesto, Ïe úãinnou látkou jsou obdobné slouãeniny, jako v pfiípadû klasického, jiï jednou zavrïeného vodního skla! 4 A co bude za dvacet let? Zatratíme jiï jednou (aï dvakrát) zatracené a pûjdeme dál metodou pokus omyl s bláhovou nadûjí, Ïe teì to koneãnû bude to pravé? Tfieba ne. V kaïdém pfiípadû se obávám, Ïe po dvaceti letech opût budeme sãítat kody, které vznikají souãasn m pouïíváním prostfiedkû nevhodn ch na o etfiování historick ch omítek. Dal í moïn zpûsob péãe o historické omítky a sgrafita lze nazvat konzervativním a uplatàuje se v rámci konzervaãního pfiístupu k ochranû památek. 5 Konzervativní pfiístup vychází z následujícího pfiedpokladu. V sledné vlastnosti (chemické, fyzikální i estetické) mnoh ch historick ch materiálû jsou dány nejen jejich sloïením, ale také zpûsobem, jak m byly pfiipraveny, zpracovány, o etfiovány a exponovány. Pro omítky, a tedy i sgrafita to platí zcela jednoznaãnû. JestliÏe umíme zjistit chemické sloïení a strukturu originální malty a máme moïnost pouïít stejné nebo velmi blízké vstupní suroviny pro o etfiení, navíc mûïeme nov materiál zpracovat a aplikovat za podobn ch podmínek a obdobn m dosud znám m pracovním postupem, lze oãekávat, Ïe v sledné vlastnosti nového doplàku se budou blíïit historickému originálu jak ve sv ch materiálov ch, tak i estetick ch vlastnostech. 6 Originál se v í pravdûpodobností nebude doplàkem po kozován. Chemismus a projevy stárnutí budou obdobné. Opakovanou rekonzervaci a preventivní péãi bude moïné provádût i po mnoha letech shodn mi postupy, za pouïití velmi podobn ch, vzájemnû kompatibilních materiálû. 7 Materiály pro restaurování by mûly tvofiit dlouhodobû ucelen a kompatibilní systém. Odborné znalosti specialistû na ochranu památek by se mûly vyuïívat hlavnû k tomu, abychom se poznáváním historick ch materiálû pouãili od na ich pfiedkû, abychom oïivili zanikající pracovní postupy, jimiï vznikala díla, která pfietrvávají staletí. Restaurátofii omítek by se mûli zdokonalovat v tradiãních postupech, mûli by se znovu nauãit pouïívat tradiãní materiály. A mûla by to b t právû obec památkáfiû, která by pfii péãi o historická v tvarná díla, napfiíklad sgrafita, mûla vyïadovat, aby restaurátofii pouïívali piãkovû zvládnuté tradiãní umûlecké fiemeslo a aby pfiednostnû pracovali s materiály shodn mi s dobovou historickou pfiedlohou. Nenechme se znovu pokolikáté jiï ovlivnit reklamou, nenechme se zlákat líbivou, velmi ãasto zkreslenou agitací kolen ch dealerû moderních prostfiedkû na restaurování (respektive na konzervaci. JestliÏe se nepodafií zabránit tomu, aby byly historické omítky opakovanû kontaminovány cizorod mi a nekontrolovanû stárnoucími materiály, ztratíme dûleïitou a dosud ne zcela docenûnou ãást na eho kulturního bohatství. Nûkteré v e uvedené údaje o materiálech, které se pouïívaly a dosud pouïívají pro konzervaci a resturování omítek, jsou shrnuty v pfiiloïené tabulce. Dagmar MICHOINOVÁ 254

Poznámky 2 Univerzální prostfiedky prostfiedky údajnû pouïitelné na v echny porézní stavební materiály, bez ohledu na strukturu, sloïení a mechanické vlastnosti. Tedy prostfiedky pro rûzné typy pfiírodního i umûlého kamene, pro cementové i vápenné omítky, pro pálené i nepálené cihly a podobnû. 3 Nedávno jsem vznesla konkrétní dotaz u nejmenované ãeské filiálky nûmecké spoleãnosti, která vyrábí a nabízí prostfiedky pro restaurování, respektive pro restaurování kamene. Ptala jsem se, zda byla exaktnû zkoumána kompatibilita organokfiemiãitanû s historick mi vápenn mi omítkami a zda byly nûkde provedeny studie o chemismu tvrdnutí organokfiemiãitanû v alkalickém prostfiedí vápenn ch omítek. Bylo mi sdûleno, Ïe o Ïádném takovém materiálu nevûdí, a nic takového tedy nemají k dispozici. Pfiesto doporuãují pouïití organokfiemiãitanû na o etfiení omítek. 4 Jak v pfiípadû vodního skla, tak i v pfiípadû organokfiemiãitanû jsou jednou z úãinn ch látek hydratované gely oxidu kfiemiãitého. 5 Nûkteré zásady konzervaãního pfiístupu byly formulovány napfiíklad v Závûrech a doporuãeních z II. odborné památkáfiské dílny, konané na zámku v âeském Krumlovû dne 18. ãervence 2002, a jsou publikovány ve zprávû Závûry a doporuãení z II. odborné památkáfiské dílny, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 7, s. 211. 6 Ve vztahu ke sgrafitûm je tato vápenná technologie popsána napfiíklad ve ãláncích Václav GIRSA, Pavel JERIE, Dagmar MICHOINOVÁ: Konzervace dvorního prûãelí jiïního paláce hradu vihova, in: Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 6; Václav GIRSA: Restaurování exteriéru b valého opatského domu ve Zlaté Korunû, in: Zprávy památkové péãe 61, 2001, ã. 9. 7 Tímto pfiístupem byl udrïován, opravován a modernizován historick stavební fond aï zhruba do poloviny minulého století. Kontinuita tohoto konzervativního pfiístupu byla pfieru ena vpádem módních prostfiedkû, s v e popsanou zhruba dvacetiletou periodou. Technologické aspekty restaurování sgrafit Se sgrafitovou v zdobou se v ãesk ch zemích setkáváme od stfiedovûku. Jednotlivé typy se li í nejen v tvarnû, ale také technologicky a materiálovû. MÛÏe se jednat o jednovrstvé nebo vícevrstvé (nejãastûji dvouvrstvé) sgrafito, mohou b t pouïity rûzné typy omítek ãi tukû s rozdíln mi barvicími pfiísadami. Sgrafito je v podstatû sendviãov systém nûkolika vrstev omítek, vrstev, které se li í sv m slo- Ïením i fyzikálními parametry (tvrdost, nasákavost, odolnost vûãi solím, tepelná roztaïnost...), coï mûïe zejména pfii skokov ch zmûnách parametrû okolního prostfiedí (teploty a vlhkosti) vést k váïn m poruchám celého systému, pfiedev ím na rozhraní jednotliv ch vrstev. Pfii restaurování nebo konzervaci sgrafit je nezbytné provést dûkladn prûzkum, jehoï cílem by mûla b t specifikace a pfiesné lokalizování poruch, které je nutné odstranit. Zde nemám na mysli pouze plo nou lokalizaci, ta by mûla b t vïdy souãástí dokumentace, ale lokalizaci ãástí omítky vrstev sgrafita nebo jejich rozhraní, kde se porucha nachází. Dále by mûla b t objasnûna pfiíãina nalezeného typu degradace nebo destrukce. To jsou základní pfiedpoklady pro seriózní formulování restaurátorského zámûru k fie ení konkrétních problémû odpovídajícími metodami i materiály. Jednovrstvé sgrafito ryté nebo vy krabované v jedné, monochromatické vrstvû kletované omítky. Vícevrstvé sgrafito vrstva svrchní jemnozrnné svûtlé (bílé) vápenné omítky nebo vápenné ka e (intonaco bianco) je místy odstranûná (odfiezaná, pro krábaná) na spodní probarvenou omítku (intonaco colorito). Poãet vrstev omítek a tukû pod vlastním sgrafitem je rûzn, nejstar í u nás dochovaná sgrafita jsou obvykle svou stavbou nejjednodu í (ve srovnáni s renesanãními nebo novorenesanãními). Barevná vrstva intonaco colorito b vá znatelnû hrub í a heterogennûj í neï intonaco bianco a b vá probarvena vût inou edû nebo ãernû. Jako barvicí sloïka se pouïívalo nejãastûji drcené dfievûné uhlí, fiidãeji drcená bfiidlice nebo sklenûná struska. Ménû obvyklé je ãervené nebo tmavû okrové zabarvení. V tom pfiípadû je barvicí sloïkou drcená cihla nebo hlinky. Zde je na místû poznamenat, Ïe právû barvicí pfiísady mohou do znaãné míry ovlivnit fyzikálnû-chemické vlastnosti omítky. Buì mohou pûsobit jako hydraulická pfiísada (napfiíklad drcená cihla), nebo mohou svou vlastní hydrofobitou pfiispût ke zv ení hydrofobity této omítkové vrstvy (napfiíklad dfievûné uhlí). Polychromované sgrafito na vy í vrstvû sgrafita je tûtcem nanesena barevná polychromie nebo je na ni malováno bílou vápennou ka í. Sgrafito je, stejnû jako nástûnná malba, souãástí budovy. To znamená, Ïe kromû klimatick ch podmínek bezprostfiedního okolí povrchu mohou k jeho destrukci pfiispût jakékoli stavební poruchy objektu (statické poruchy, vzlínající vlhkost nebo zatékání, salinita) anebo pfiestavby ãi pozdûj í doplàky, respektive nevhodné nebo nevhodnû pouïité materiály. BohuÏel, k degradaci sgrafit v minulosti nezfiídka pfiispûly i restaurátorské zásahy. Pfiíãiny degradace: statické poruchy budovy, vzlínající vlhkost, obvykle spolu se salinitou (zpûsobené nedostateãnou izolací, okapními svody sveden mi k patû budovy, poruchami vodovodního fiadu nebo kanalizace), vlhkost ze zatékání (zapfiíãinûná patnou stfiechou, nefunkãními okapy a svody, poruchami odpadû ãi rozvodû vody, nedostateãn m odklízením snûhu a podobnû), vlhkost sráïková na nechránûn ch fasádách, vystaven ch prudk m de ÈÛm, (Degradaãní pûsobení vlhkosti, eventuálnû salinity spoãívá hlavnû v opakovan ch cyklech krystalizace a rekrystalizace. V pfiípadû pouhé vody jsou tyto cykly spojeny s opakovan mi zmûnami teploty kolem bodu mrazu (v prûbûhu zimy jsou ãetné zejména na ãásteãnû oslunûné fasádû), zatímco k rekrystalizaci solí dochází i v tepl ch roãních obdobích, v souvislosti s kolísáním vlhkosti omítky. Krystalizaãní tlaky jsou velmi silné a dovedou lehce rozru it porézní hmotu omítky. Vzhledem k tomu, Ïe jednotlivé vrstvy systému sgrafitové v zdoby mají obvykle rozdílné fyzikální vlastnosti (míru i charakter porozity, paropropustnost, smáãivost...), lze pfiedpokládat, Ïe alespoà ze zaãátku bude úroveà jejich degradace rozdílná. Ke krystalizaci mûïe docházet pfiednostnû jen v nûkteré vrstvû, nebo na jejich rozhraní. V tomto pfiípadû se vrstvy od sebe zaãnou separovat. Dal í typ degradace zpûsobené vodou je ãásteãné rozpou tûní a vym vání pojiva (uhliãitanu vápenatého) z omítky. Tím dochází ke sníïení její soudrïnosti, které mûïe vést aï k úplné dezintegraci (rozpadu). Na druhé stranû pomalé, dlouhodobé ãásteãné rozpou tûní CaCO 3 v omítkách, na pojivo velmi bohat ch, vede paradoxnû k jejich zpevnûní, neboè ãást rozpu tûného CaCO 3 pak rekrystaluje v porézním systému omítky. Tato no- 255

vá krystalická struktura je dokonalej í a lépe uspofiádaná neï pûvodní. Také lze pfiedpokládat, Ïe zmûní charakter pûvodní porozity omítky ve prospûch vy ího podílu uzavfiené porozity. Taková omítka zkamení a kromû toho, Ïe bude pevnûj í, bude i ménû nasákavá pro vlhkost neï pûvodní omítka.) abraze povrchu, mechanické po kození (pekování), pozdûj í nevhodné zásahy, napfiíklad drastické sníïení paropropustnosti povrchu nebo jeho zasolení (zpûsobené aplikací neprody n ch vrstev omítek, nátûrû nebo konzervaãních prostfiedkû na povrch sgrafita). Typické poruchy sgrafita 1. delaminace sgrafita od zdiva a vznik dut ch kapes, 2. delaminace jednotliv ch vrstev sgrafita od sebe, 3. ztráta pojiva a následnû ztráta soudrïnosti nûkteré (nebo v ech) vrstev sgrafita, 4. zprá kování povrchu, které vede k neãitelnosti sgrafita. Prvním a naprosto nezbytn m pfiedpokladem konzervace ãi restaurování sgrafita je odstranûní konkrétních pfiíãin jeho destrukce (zamezení dotace vlhkosti, stavební stabilizace budovy a podobnû). Struãn kritick pfiehled historick ch fie ení v - e zmínûn ch poruch sgrafita Ad 1. Z kapes byly odstranûny zbytky nesoudrïn ch omítek (protaïení drátem), do soudrïn ch vrstev sgrafita byly navrtány otvory a kapsy byly zainjektovány fiídkou maltovou smûsí (lícová plocha sgrafita byla mechanicky zaji tûna proti odch lení od stûny aï do doby karbonatace injektá- Ïí). V minulosti i v souãasné dobû byly pouïívány injektáïe jak na bázi vápna, tak na bázi cementu (Ledan). Pokud je objekt such (bez zatékání a bez transportu vody z podloïí), obvykle nejsou zdrojem obtíïí ani cementové injektáïe. (Napfiíklad partie sgrafit, které se zachovaly na zámku Nelahozeves, byly ve 20. letech injektovány cementovou smûsí. Bez tohoto zásahu by se nedochovaly.) Ad 2. Obdobnû (injektáïí) b vá fie ena delaminace sousedních vrstev omítky. V obou pfiípadech jsou v zásadû moïná dvû fie ení: buì namíchat injektáïní smûs in situ na základû zku enosti restaurátora, nebo pouïít komerãní injektáïní systém (Ledan, Mapei, Terako). V prvním pfiípadû je nutné nejdfiíve provlhãit obû vrstvy, které mají b t k sobû pfiilepeny. Naopak komerãní injektáïní systémy jsou jak z hlediska rheologie injektáïe, tak z hlediska mechanick ch vlastností v sledné zkarbonatované hmoty jiï navrïeny tak, Ïe není tfieba pfiedchozího vlhãení omítky. Ad 3 a 4. Jedná se v podstatû rovnûï o ztrátu pojiva, ale pouze ve svrchní vrstvû. Ztráta pojiva byla v minulosti jak u kamene, tak u omítky fie ena napou tûním vápennou vodou. Nev hodou této metody je nízká rozpustnost slouãenin vápna ve vodû, a tedy nutnost mnohonásobného provlhãení celé omítkové vrstvy, do které má b t dodáno pojivo, dále nedostateãná smáãivost vodn ch systémû (ve srovnání s rozpou tûdlov mi systémy) a riziko mobilizace solí v omítce. Pozdûji (v první polovinû 20. století) docházelo k napou tûní vodním sklem anebo fluorokfiemiãitany (fluátováním). Nev hodou obou tûchto metod je (kromû jedovatosti fluorokfiemiãitanû) obdobnû jako u vápenné vody nedostateãná smáãivost a vytvofiení pomûrnû tvrdé povrchové krusty, která v znamnû sniïuje paropropustnost kamene ãi omítky, dále v pfiípadû vodního skla vnesení sodn ch nebo v lep ím pfiípadû draseln ch iontû, které mohou pfiispût ke zv ení zasolení omítky. Negativa tûchto konzervaãních látek rostou pfiímo úmûrnû vlhkosti materiálu. První vodné disperze syntetick ch pryskyfiic se objevily jiï v polovinû 20. století (nejdfiíve vinylacetátové, pozdûji disperze na bázi kopolymerû akrylov ch nebo styren-akrylov ch polymerû) a byly pro konzervaci silikátov ch materiálû (tedy i omítek) pomûrnû masivnû pouïívány aï do 90. let. Nev hodou jsou relativnû velké dispergované ãástice (fiádovû 10 µm) a opût malá smáãivost. Pfii pouïití nízk ch koncentrací neb vá zpevnûní dostateãné, pfii pouïití vy ích koncentrací se vytváfií na povrchu omítky slupka, která opût sniïuje paropropustnost. (Vinylacetátové disperze navíc produkty své vlastní degradace pfiispívaly k rozpou tûní pojiva.) Asi v 70. letech minulého století byly k tomuto úãelu pouïity první organokfiemiãitany. Z dosud uveden ch prostfiedkû mají patrnû nej ir í uïití a relativnû nejménû nev hod. Lze je pouïít v nepolárních rozpou tûdlech, která mají velmi dobrou smáãivost, volbou konkrétního typu a koncentrace organokfiemiãitanû lze v pomûrnû irokém rozpûtí kontrolovat míru zpevnûní, sníïení paropropustnosti omítky je minimální. Za hlavní nev hodu zde je moïné oznaãit nutnost dobré znalosti chemismu jejich pûsobení (pro vlastní volbu konkrétního prostfiedku) a nutnost dûsledného respektování aplikaãních podmínek. Teprve na pfielomu 20. a 21. století se objevilo první pouïití vápna ve formû alkoholick ch disperzí anebo alkoholátû. V hodou je fiádovû vy í obsah slouãenin vápna v 1 litru disperze neï ve vod- 1 2 ném roztoku, mnohem lep í smáãivost ve srovnání s vodou, rychlé odsychání, a tedy moïnost rychlej ího opakování napou tûcích cyklû, nehrozí mobilizace solí v omítce. Nev hodou mûïe b t bûlav povrch, ale ten lze eliminovat. Dal í nev hodou mûïe b t vy í cena technick ch alkoholû. RovnûÏ v této dobû zaãala v roba dealkalizovaného gelu ãisté kyseliny kfiemiãité. V hodou je niï í cena neï u organokfiemiãitanû, dále moïnost pracovat v rozpou tûdlovém systému i moïnost plynulé regulace míry zpevnûní. Hlavní nev hodou je zatím nedostatek zku eností s tímto zpûsobem konzervace. Závûrem lze konstatovat, Ïe neexistuje univerzální konzervaãní prostfiedek pro restaurování sgrafita. Optimální zpûsob konzervace a restaurování je moïné zvolit aï na základû prûzkumu a s vûdomím v ech pozitiv i negativ jednotliv ch konzervaãních prostfiedkû. Ivana KOPECKÁ 256

Nûkolik poznámek k charakteru sgrafit Renesance pro svoji architekturu objevila nejen arkádu, kle tinu, fabionovou fiímsu, ale i zeì. Zeì dostala jasnou a klidnou povahu. V duchu dobového cítûní ov em musela b t umûlecky ztvárnûna. Bílé plochy omítek zdí, místy provedené na ménû hodnotném zdivu, se pak staly místem nejen pro umístûní sgrafit, ale i pro projekci ambicí, pfiedstav a ideálû stavebníkû. Opticky úãinné sgrafito se v iroké kále provedení stalo v znamn m a charakteristick m prvkem pro renesanãní architekturu. Sgrafito je ve své podstatû systém vrstven ch omítek s rûzn mi fyzikálními vlastnostmi, v mnoha pfiípadech hluboce pro kraban ch. Z technického hlediska se jedná o mechanicky naru enou omítku. Struktura sgrafita je v podstatû velmi citlivá a zranitelná vnûj ími vlivy, které následnû b vají pfiíãinami budoucího zmaru. Navíc do ãesk ch zemí byla tato technika importována z jiïních krajû s pfiíznivûj ím klimatem. Díla vytvofiená touto technikou tedy v na ich povûtrnostních podmínkách více trpí. Sgrafito je omítkov systém, kter obûtoval ãást sv ch konstrukãních a ochrann ch funkcí ve prospûch hodnot v tvarn ch a estetick ch. Po v tvarné stránce se u sgrafit na první pohled zdá, Ïe se jedná pouze o problém grafického, respektive malífiského ztvárnûní plochy, které vyuïívá grafické nebo barevné stínování, kolorování a podobnû. Pfii prohlídce reprodukcí dfievofiezû Albrechta Dürera nás musí napadnout, Ïe mnohé ze zmínûn ch v tvarn ch problémû byly v jeho dobû jiï vyfie eny. Zdánlivû tedy jiï jen staãilo vzít tyto grafické pfiedlohy a pfienést je reprodukãní technikou na zeì. Chápeme-li ale sgrafito jako v sledek aktivit v tvarn ch, fiemesln ch a technick ch, musíme si uvûdomit, Ïe zde ke grafické stránce pfiistupují i dal í aspekty, jeï s sebou nese proces hmotné realizace díla, které v znamnû spoluurãují, dotváfiejí jeho charakter, stávají se v tvarn m prostfiedkem a musejí b t pfii restaurování respektovány. Jedním z nich je interakce materiálû realizace, kde základní roli hraje kvalita a barva spodní omítky, která udává nejen dominantní barevn tón sgrafita, ale i kontrast vyjádfiení. Stejnû v znamná je i skladba této omítky a granulometrie. Zjednodu enû lze fiíci, Ïe zrnitûj í a otevfienûj í struktury omítky jsou (zejména pfii osvûtlení sluncem) opticky tmav í a pûsobí ménû tvrdû. Rytá kresba ve spodních omítkách je potom také ménû precizní a pûsobí malebnûji. Zásadní podíl má promûnlivá hloubka pro krábání. Hloubka a ífie pro krábání mûïe, zejména pfii boãním osvûtlení, navozovat silnû plastick dojem. Sgrafito potom pfiekraãuje grafické meze a smûfiuje k reliéfu, na jehoï dotvofiení se podílí promûnlivá hra svûtla a stínu. Podobn v znam mûïe mít i ménû nápadná kresba rytá v obnaïené spodní omítce, která pomáhá vytváfiet iluzi dal ích prostorov ch plánû. Stejnou bohatost mûïeme nalézt i ve zpûsobech provedení intonacové vrstvy. Je-li fiádnû utaïena, má hedvábn lesk, a prozafiuje-li jej teplá barevnost podkladu, mûïe pûsobit velmi nûïnû. U star ích sgrafit mûïeme rozpoznat, Ïe takto provedená vrchní vrstva je podstatnû slab í a ménû v razná neï ta, kterou známe z novodob ch provedení, kde intonaco tvofií samostatnou pastózní vrstvu. Vzniká pak odli n kontrast barevnosti i struktury. V této souvislosti je pochopitelné, Ïe u nûkter ch sgrafit nacházíme dal í barevné vstupy a pokusy tónování partií kompozice, ale to se jiï vracíme zpût k malífisk m aspektûm sgrafit. Kromû v e zmínûn ch dílãích restaurátorsk ch problémû je pfii stanovení koncepce restaurátorsk ch prací nutné fie it i zásadní metodick, památkov a v tvarn problém vztahu sgrafita jako solitérního v tvarného díla k dílu architektonickému, jehoï je souãástí, jejich interakce a hodnoty, které spoleãnû vytváfiejí. Doufám, Ïe tûchto nûkolik poznámek pfiispûje ke komplexnûj ímu pohledu na problematiku vzniku i restaurování sgrafit jako v tvarn ch dûl s pfiihlédnutím ke vztahûm pouïit ch materiálû, technologií a v tvarn ch prostfiedkû. Zvlá tû chceme-li respektovat jejich autentické hodnoty. Jifií NOVOTN 4 3 Obr. 1. Detail reprodukce dfievofiezu Albrechta Dürera z roku 1511. (Archiv autora) Obr. 2. Litomy l (okres Svitavy), zámek, hlavní nádvofií pûvodní sgrafito pod hlavní fiímsou. (Foto Jifií Novotn ) Obr. 3. Litomy l (okres Svitavy), zámek, hlavní nádvofií pûvodní sgrafito (rytá kresba v podkladové omítce). (Foto Jifií Novotn ) Obr. 4. Litomy l (okres Svitavy), zámek, v raznû plastická pûvodní rustika. (Foto Jifií Novotn ) 257

a povolení k restaurování sgrafit lze udûlit pouze tomu, kdo v teorii i praxi prokáïe dûkladnou znalost problematiky. 3. Pfii restaurování sgrafit je nutné dûslednû uplatàovat interdisciplinární pfiístup zahrnující práci restaurátorû, technologû a specializovan ch pracovníkû památkové péãe. 4. Metodicky i prakticky komplexní pfiístup k restaurování musí b t zavr en preventivní péãí. Její náplní musí b t cílen monitoring stavu sgrafit, vyhodnocování úãinnosti uïit ch konzervaãních prostfiedkû a následn pfiehledn systém a dlouhodob harmonogram preventivních oprav. Tûmito opatfieními lze pfiedcházet v raznûj ímu po kození a zásadnû prodluïovat Ïivotnost pûvodních sgrafitov ch fasád. Petr PAVELEC 1 2 Struãná rekapitulace restaurování sgrafit ve Slavonicích Jihoãeské Slavonice jsou známé mimofiádnû hodnotn m souborem sgrafitov ch fasád a interiérov ch dekorací. Zachovaly se zde sgrafitové fasády s iluzivnû architektonick mi motivy i s bohat mi figurálními v jevy a vzácnû se zde nacházejí sgrafitové obrazy také v interiérech mûstsk ch domû. Podobnû jako v jin ch lokalitách vznikala slavonická sgrafita v období renesance od poloviny 16. století do poãátku 17. století, zatímco v následujících staletích do lo v dûsledku slohov ch zmûn a souvisejících stavebních úprav k jejich postupnému zakrytí nov mi omítkami nebo nátûry. Proces objevování a odkr vání probíhal zhruba ve ãtyfiech etapách. První odkryvy se uskuteãnily ve 30. letech 20. století. Rozsáhlej í práce následovaly v souvislosti s první vlnou plánované regenerace historick ch mûst na poãátku 50. let 20. století a podstatná ãást slavonick ch sgrafit byla odkryta a restaurována v 60. aï 80. letech. K posledním objevûm a restaurování do lo v 90. letech, ov em aï do souãasnosti je provádûna revize a preventivní údrïba star ích restaurátorsk ch zásahû. Tato revize a preventivní péãe je nutnû provázena reflexí dosavadního poznání metodick ch i praktick ch pfiístupû k restaurování. Pozitivním pfiínosem dlouhodobého procesu restaurování je iroce otevfiené spektrum moïností studia sgrafita ve v ech umûleckohistorick ch, v tvarn ch a urbanistick ch aspektech, ato jak v teoretické rovinû, tak z hlediska praktick ch dopadû v oboru památkové péãe i vzhledem k vnímání irokou vefiejností. Odvrácenou stranou tohoto procesu je alarmující skuteãnost zji tûná v plném svûtle teprve v posledních letech, Ïe to, co bylo na základû dosud publikovan ch textû a dálkov ch pohledû v eobecnû vnímáno jako mimofiádnû hodnotn a relativnû dobfie zachovan fond, je ve skuteãnosti ve znaãné mífie v havarijním stavu a ikonograficky i stylovû zne vafieno. PÛvodnû pfiedstavovala slavonická sgrafita autorsky, technicky a v tvarnû pozoruhodnû diferencovan soubor. Ten je ale dnes témûfi ztracen v dûsledku pau alizujících a v mnoha pfiípadech prostû nedbal ch a nezodpovûdn ch pfiístupû restaurátorû i pracovníkû památkové péãe. Podrobnû byla celá situace rozebírána v nedávné dobû v odborném tisku 1 a v chodiska lze ve struãnosti shrnout do nûkolika bodû: 1. Sgrafito je nutné ze zásadních dûvodû vnímat jako specifickou, v tvarnû a technicky pozoruhodnû diferencovanou v tvarnou disciplínu. 2. Instituce, které vychovávají restaurátory, se musí sgrafitu intenzivnû vûnovat v teorii i praxi Obr. 1. Slavonice (okres JindfiichÛv Hradec). Relativnû bezproblémové vnímání celku sgrafitové fasády domu ãp. 517. (Foto P. Pavelec) Obr. 2. Slavonice (okres JindfiichÛv Hradec). Detail sgrafita na fasádû domu ãp. 517, z nûhoï je patrné opakované pfievrstvení pûvodního sgrafita, pfii kterém do lo k naru ení formální struktury i materiálové podstaty pûvodního sgrafita. (Foto P. Pavelec) Obr. 3. Slavonice (okres JindfiichÛv Hradec). Pohled na sgrafitové domy na Horním námûstí. (Foto P. Pavelec) Poznámky 1 Vratislav NEJEDL, Petr PAVELEC: K historii a metodologick m otázkám restaurování sgrafit, in: Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 6, s. 373 388. Václav PALE: Problémy restaurování jiï restaurovan ch sgrafit, in: Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 6, s. 388 403. 258

Slavonická sgrafita a jejich restaurování Idea vûnovat jedno z pracovních setkání pofiádan ch Národním památkov m ústavem problematice restaurování sgrafit ve Slavonicích vy la hned z nûkolika podnûtû. Prvním z nich bylo esté ãíslo ãasopisu Zprávy památkové péãe z roku 2003, jehoï hlavní ãást byla sgrafitûm vûnována, ãímï se po dlouhé dobû toto téma otevfielo z teoretického hlediska. Nejvhodnûj í zpûsob pro následnou diskusi je jistû její uskuteãnûní in situ a to nejideálnûj í místo pro ni nabízejí právû Slavonice. Nachází se zde jeden z nejobsaïnûj ích souborû sgrafitov ch fasád rûzn ch typû, dnes je tû ãásteãnû s doklady rûzn ch zpûsobû restaurování, poplatn ch nûkter m dobov m trendûm. ZároveÀ se tu v ak jiï deset let postupnû formuje nov pfiístup, zaloïen na dûkladnûj ím poznání a identifikaci velmi rûznorodé v tvarné i formální podstaty této historické v tvarné techniky. To je druh m dûvodem. Tím tfietím je fakt, Ïe zjednodu en a unifikovan pfiístup k chápání sgrafita jako grafického reliéfu, obnovovaného pfievrstvováním vrchní plochy a tónováním spodní, je stále i dnes pfievaïující realizovanou a památkáfii tolerovanou restaurátorskou metodou. Pfii postupném restaurování sgrafitov ch objektû ve Slavonicích, jejichï poãet do dne ních dnû pfiekroãil desítku, jsem mûl pfiíleïitost seznámit se nejprve sám, pozdûji se stále se roz ifiujícím kolektivem spolupracovníkû se v emi problematick mi dûsledky zmínûné koncepce, která chápe sgrafito jako sochafisk reliéf a obnovuje jej takzvan m reverzním zpûsobem evokace jeho povrchu. Pfiitom technologická stránka vlastního restaurování byla opomíjena a zjednodu ována. Je nutné pfiiznat, Ïe omezená materiálová základna v pfiedchozích obdobích restaurátorûm práci pfiíli neusnadàovala. Odpustit jim i dohlíïejícím a spolupracujícím památkáfiûm v ak nelze ledabylost v identifikaci nalezen ch originálû. Opakovanû napfiíklad nebyla rozpoznána pûvodní úprava povrchu sgrafit formou v razného stínování, dále nebyly identifikovány obsahy zobrazovan ch v jevû, nedûsledná, pokud vûbec nûjaká, byla práce s pfiedlohami. Málokdo analyzoval sloïení pûvodních omítek a nátûrû a následnû z nich vycházel, prakticky nikdo nekonsolidoval spodní vrstvy sgrafitového sendviãe. To v e ve svém dûsledku znamenalo znaãné deformování originálu, zmûny pûvodních tvarû, zatírání detailû a naopak zv razàování ãástí, které se pûvodnû neuplatàovaly. Technick stav originálu i v ech reliktû pozdûj ích oprav vãetnû rozsáhl ch rekonstrukcí se postupnû zhor oval a odstupy od jednotliv ch restaurátorsk ch oprav se zkracovaly. Na tûstí hor í stav vïdy vykazovaly pozdûj í vstupy, fragmenty originálu ub valy pomaleji. Pokus o obrat v zavedené praxi, kter ve Slavonicích postupnû uplatàujeme, je zaloïen na dûkladné anal ze nálezû originálu, kterého je v ak po odstranûní v ech pozdûj ích rekonstrukcí na nûkter ch objektech pfiekvapivû malé mnoïství a jehoï autentická podoba dnes jiï bohuïel prakticky neexistuje. Rozmanitost v tvarné koncepce, rozliãné sloïení originální hmoty, nestejn technick stav, rûzné mnoïství zachované pûvodní plochy, podoby rukopisu a nejednotné dal í charakteristiky pfiedpokládají také rûznorodé pfiístupy pfii vlastním restaurování, technickém zaji tûní i zpûsobu prezentace. Právû neortodoxní pfiístup, jak ve zpûsobu restaurování, tak pfii pouïití technologií, které kombinují klasické i takzvané moderní postupy, umoïàuje alespoà se pfiiblíïit pûvodnímu vzhledu i poslání sgrafitové v zdoby. V prûbûhu pracovní dílny, tedy v dobû restaurátorské sezony, kdy byly ve Slavonicích nûkteré sgrafitové fasády pod le ením uprostfied restaurování, jsme nechali její úãastníky nahlédnout tak fiíkajíc do své kuchynû pracovních postupû a fie- ení koncepãních problémû. Riziko tohoto kroku, které bylo násobeno pfiítomností znaãného poãtu kolegû restaurátorû, nechè je zároveà dokladem snahy o maximální otevfienost, kterou bychom rádi vnesli do dal ích diskusí nejen o problematice sgrafit, ale také o dal ích problémech restaurátorské a památkáfiské praxe. To se zdá b t v dobû stále ãastûj ího rerestaurování pûvodních památek velmi nutné. Václav PALE 3 259

Závûry z pracovní dílny o restaurování sgrafit, Slavonice, 16. záfií 2004 V sledkem odborné diskuse na pracovní dílnû, které se zúãastnilo celkem 54 odborn ch pracovníkû institucí památkové péãe, ale také zástupci Akademie v tvarn ch umûní v Praze, Institutu restaurování a konzervaãních technik v Litomy li, místní samosprávy i firem zab vajících se v robou a distribucí materiálû uïívan ch pfii restaurování památek, byla následující konstatování a doporuãení. Sgrafito je jedna ze specifick ch variant historické úpravy povrchu architektury. Jedná se vût- inou o specifick zpûsob formování hmoty, úpravu, jejímï v sledkem je v tvarné dílo, které pfiedstavuje urãit umûleck, dekorativní koncept fie ení fasády. Metody a techniky jeho restaurování-konzervace musí proto b t souãástí ãinnosti a v uky vysoko kolsky vzdûlan ch restaurátorû. Stejnû jako pro jiné zpûsoby historick ch úprav povrchû architektury i pro restaurování- -konzervaci sgrafit platí nûkolik základních obecn ch v chodisek. Informace o materiálních strukturách sgrafit, procesech v nich probíhajících a z toho vypl vajících moïnostech jejich uchování poskytují pfiírodovûdné disciplíny. Vedle pfiírodovûdn ch prûzkumû a jejich vyhodnocení je nutné provést také prûzkumy tûch slo- Ïek sgrafit, jimiï se zab vají spoleãenskovûdní disciplíny a prûzkumy restaurátorské-konzervátorské, soustfieìující se pfiedev ím na odhalování jejich ikonografick ch, v tvarn ch, estetick ch a fiemesln ch rozmûrû a z toho vypl vajících konkrétních moïností záchrany jejich hodnot. Takto získané interdisciplinární poznatky je tfieba v patfiiãné mífie soustfiedit a vyhodnotit pfied formulováním zámûru projektu kaïdého serióznû mínûného restaurátorského-konzervátorského zásahu. Musí b t pfiitom urãen, pokud je to moïné, také vztah mezi památkov mi hodnotami a jejich hmotn m nositelem. Dále musí b t stanoveno, jakou hodnotu zprostfiedkovává jak materiál. Obecnû je tfieba pfii formulování konceptu restaurování-konzervování grafitové v zdoby fasád objektû klást dûraz na zachování hodnoty stáfií a hodnoty dokumentární (sgrafita napfiíklad mohou b t dokumenty technologií, technik dfiívûj- í v roby, ale také dokumenty pozdûj ích oprav a restaurování). Znamená to, Ïe nebude restaurován pouze vzhled sgrafit, ale budou zachovány také historické materiály a zpûsoby jejich zpracování (struktury, textury, faktury a dal í). V znamnou památkovou hodnotou, ke které je také nutno pfii restaurování-konzervování sgrafit jako souãásti architektury pfiihlíïet, je uïitná hodnota stavby. Teprve po poznání v ech památkov ch hodnot sgrafita pfiipravovaného k restaurování a materiálû, které tyto hodnoty zprostfiedkovávají, je moïné urãit celkovou památkovou koncepci, technologické postupy a materiály, jichï se bude v tom kterém konkrétním pfiípadû pro záchranu konkrétní hodnoty uïívat. Pouze pfii dodrïování tûchto odborn ch metodick ch postupû je moïné vyvarovat se pfii restaurování-konzervování sgrafit pau alizujících obecn ch odsudkû jednûch restaurátorsk ch metod a materiálû a nad eného preferování druh ch. Pokud má totiï památková péãe a v jejím rámci restaurování-konzervování b t vysoce odbornou interdisciplinární ãinností, je nutné uplat- Àovat pro kaïd jednotliv pfiípad specifické metody poznání a vyhodnocení památkov ch hodnot a z toho vypl vající metody jejich zachování. Vratislav NEJEDL Obr. 1. Slavonice (okres JindfiichÛv Hradec), detail restaurovaného sgrafita s datací na domû ãp. 479 na námûstí Míru. (Foto Václav pale) 1 260