Mezinárodní trestní právo Jan Kochan, 21. 4. 2015
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) 1919 Versailleská mírová smlouva měl být zřízen mez. soudní tribunál pro bývalého císaře Viléma II. (z pol. důvodů nebylo realizováno, císař získal azyl v Nizozemsku) 1924-1938 několik návrhů na mezinárodní trestní soud vypracovaný nevládními subjekty (např. International Association of Penal Law, International Law Association nebo Meziparlamentní unie), ale žádný z nich se nerealizoval. 1937 Úmluva o předcházení a potlačování terorismu (viz http://www.wdl.org/en/item/11579/) podepsaná v Ženevě k ní dodatková úmluva o zřízení mezinárodního trestního soudu, který by soudil pachatele teroristických činů. Tyto úmluvy ale nikdy nevstoupily v platnost (nezískaly potřebný počet ratifikací). Podnětem k vypracování návrhu této smlouvy Francií se stal atentát chorvatských a makedonských teroristů na jugoslávského krále Alexandra I. Karadjordjevice a francouzského ministra zahraničí Louise Barthoua v Marseille v roce 1934
Versailleská mírová smlouva: Část VII. - Ustanovení trestní. Článek 227 Mocnosti spojené a sdružené vznášejí veřejnou žalobu na Viléma II. Hohenzollernského, bývalého císaře německého, pro nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv. Ustaví se zvláštní soud, aby soudil obžalovaného, zajišťuje mu zásadní záruky práva hájiti se. Bude se skládati z pěti soudců jmenovaných po jednom těmito pěti mocnostmi: Spojenými státy americkými, Velkou Britanií, Francií, Italií a Japonskem. Soud bude souditi podle důvodů vyplývajících z nejvyšších zásad mezinárodní politiky, se snahou zajistiti úctu k povinnostem slavnostně převzatým, k mezinárodním závazkům i k mezinárodní mravnosti. Bude mu příslušeti, aby určil trest, jaký uzná za vhodný. Mocnosti spojené a sdružené se obrátí k vládě nizozemské s žádostí, aby vydala bývalého císaře do jejich rukou na soud. Článek 228 Vláda německá přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se zákonům a zvykům válečným. Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty zákonem stanovené. Tohoto ustanovení bude použito bez ohledu na jakékoli řízení neb stíhání před soudy Německa neb jeho spojenců. Vláda německá musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z nich, jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu příčícího se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo hodností, úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily německé úřady. Článek 229 Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti. Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů vojenských soudů mocností, o něž jde. V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého obhájce. Článek 230 Vláda německá se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k zevrubnému seznání činu za vinu kladeného, k vypátrání vinníků a k přesnému zjištění odpovědnosti
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) 1945 Mezinárodní vojenský tribunál se sídlem v Norimberku na základě dohody o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropské osy s připojeným Statutem první skutečně fungující soud 1946 Charta pro Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný Východ v Tokiu Oba tyto soudy měly mimořádnou, vojenskou povahu, neměly přímé nástupce. Přesto zásady v jejich statutech i rozsudcích obohatily MPV, a to jak materiální (katalog zločinů), tak i princip individuální trestní odpovědnosti
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) 1948 Úmluva o zabránění a trestání zločinů genocidia Čl. VI : Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III mají být souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestným soudem, který může být příslušný pro tyto smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc. 1973 Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu Čl. V: Osoby obviněné ze spáchání činů uvedených v článku II této úmluvy mohou být souzeny příslušnými soudy kteréhokoliv smluvního státu této úmluvy, který může mít jurisdikci nad obžalovanou osobou, nebo mezinárodním trestním soudem, který je příslušný pokud jde o ty smluvní státy, které jeho jurisdikci přijaly. Obě tyto úmluvy tedy počítaly s MTS, k jeho zřízení ale nedošlo
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) Přelomovým bylo až vytvoření Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii pro stíhání osob, odpovědných za vážná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná na území bývalé Jugoslávie od r. 1991. Tento tribunál s místně i časově omezenou jurisdikcí ovšem nevznikl na základě MS, nýbrž byl zřízen rezolucí RB č. 827 (1993), jednající na základě Hlavy VII Charty OSN Obdobně byl na základě rezoluce RB č. 955 v r. 1994 zřízen Mezinárodní tribunál pro Rwandu. Mimořádná povaha obou těchto ad hoc tribunálů přispěla na začátku 90. let k oživení zájmu o stálý trestní soud.
Zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) Statut Mezinárodního trestního soudu: Tvorba návrhu v rámci Komise pro mezinárodní právo 1994 - dokončení návrhu statutu. Následně Valné shromáždění ustavilo ad hoc výbor (1995) který se zabýval otázkami zřízení MTS. Potom na návrh ad hoc výboru VS vytvořilo Přípravný výbor pro MTS. Úkolem PV bylo vytvořit konsolidovaný text, který by mohl být předložen diplomatické konferenci. V lednu 1997 VS rozhodlo na pozvání italské vlády o svolání Diplomatické konference zplnomocněných zástupců ke zřízení MTS do Říma, kde se konala od 15. 6. do 17. 7. 1998. Diplomatická konference dostala jako podkladový dokument Zprávu Přípravného výboru ke zřízení MTS, obsahující ucelený návrh statutu, řada klíčových ustanovení byla pro nedostatek konsensu předložena v několika variantách. Jednání konference tedy nebylo formální, protože až tam se rozhodovalo o skutečné podobě, jakou bude mít nový soud. 17. 7. 1998 došlo k hlasování, v němž se na 120 států vyslovilo pro návrh, sedm států hlasovalo proti a 21 zemí se zdrželo. Tím byl přijat závěrečný akt konference a Statut MTS, který byl otevřen k podpisu všem zúčastněným státům. Římský statut ze dne 17. 7. 1998 byl přijat jako mnohostranná smlouva otevřená k podpisu všem státům. Sídlo MTS: Haag
Ad hoc tribunály OSN V minulosti (tzv. nultá generace ): Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný Východ v Tokiu Prolínání tradičních i nových rysů: Tradiční znaky (tradiční právo vítězů na potrestání poražených): zřízen na okupovaném území nejvyšší moc vykonávala vojenská správa rozhodování o výkonu a změně rozsudků bylo svěřeno této vojenské správě Nové prvky (počátky mezinárodní trestní spravedlnosti): složeny ze soudců z různých států souzeno dle pravidel MPV
Ad hoc tribunály OSN V současnosti: Mezinárodní trestní tribunály = zvláštní mezinárodní orgány soudního typu zřízené jako pomocné orgány OSN nebo jako zcela samostatné mezinárodní instituce 1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii - International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) 2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu - International Criminal Tribunal for Rwanda (ICTR) 3. Zvláštní soud pro Sierru Leone - Special Court for Sierra Leone (SCSL) Smíšené trestní tribunály - zřízené na základě zákona nebo dvoustranné smlouvy 4. Zvláštní panely na Východním Timoru 5. Mimořádné senáty soudů Kambodže 6. UNMIK a soudní systém v Kosovu 7. Zvláštní tribunál pro Libanon
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) o jeho zřízení rozhodla rezoluce RB č. 808 (1993), na základě které Generální tajemník OSN vydal zprávu S/25704 (Dodatek k ní je tvořen Statutem ICTY), ICTY následně zřízen roku 1993 rezolucí RB OSN č. 827 pomocný orgán OSN, sídlo v Haagu Složení: 3 soudní senáty + 1 odvolací 16 stálých soudců + soudci ad litem (povoláváni jen k souzení konkrétního případu) Úřad prokurátora, Soudní kancelář Omezená jurisdikce: a) Ratione materiae závažná porušení Ženevských úmluv (1949), porušení zákonů a obyčejů války, genocida, zločiny proti lidskosti b) Ratione personae fyzické osoby c) Ratione loci území bývalé Jugoslávie včetně vzdušných prostor a pobřežního moře d) Ratione temporis od 1.1.1991 konec není určen, nevědělo se, kdy válka skončí
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Princip konkurenční jurisdikce: ICTY a vnitrostátní soudy mají souběžnou jurisdikci ICTY má přednost před vnitrostátními soudy
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Princip ne bis in idem (dvojí postih v jedné věci) a výjimky:
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Tresty jsou pouze odnětí svobody, trest smrti je nepřípustný. Výše trestu by měla odpovídat praxi před soudy bývalé Jugoslávie Výkon trestu probíhá ve věznicích asi 17 států (mimo území bývalé Jugoslávie).
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Činnost: 1993-listopad 1994 vytváření infrastruktury a přijímání procedurálních pravidel, v listopadu 1994 vzneseno první obvinění Celkem obviněno 161 osob, u 14 obžalovaných probíhá soudní řízení (4 u soudu, 10 u odvolacího senátu) u 147 bylo již ukončeno soudní řízení: - 18 osob zbaveno obvinění - 80 osob odsouzeno - u 13 osob bylo řízení postoupeno na národní soudy - u 36 případů bylo řízení z různých důvodů zastaveno (z důvodu stažení obvinění nebo smrti obviněného)
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Některé případy: Slobodan Milosević, bývalý prezident Srbska a Jugoslávie obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, zemřel během procesu Milan Babić, bývalý prezident Republiky Srpska Krajina, obviněn z válečných zločinů, odsouzen na 13 let, nalezen v cele mrtvý, zřejmě spáchal sebevraždu Ramush Haradinaj, bývalý předseda vlády Kosova, obviněn z válečných zločinů během války v Kosovu v roce 1999, zbaven všech obvinění, ale odvolací senát nařídil částečné obnovení řízení (i tam zbaven obvinění) Radovan Karadžić, bývalý prezident Republiky Srpske, bosenský Srb obviněný z válečných zločinů spáchaných proti bosenským muslimům a bosenským Chorvatům během obléhání Sarajeva a za nařízení masakru ve Srebrenici, řízení probíhá Radko Mladić, bývalý velitel bosenské srbské armády, obviněný z válečných zločinů, řízení probíhá Ante Gotovina, bývalý generál chorvatské armády, osvobozen
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) zřízen roku 1994 rezolucí RB OSN č. 955 pomocný orgán OSN, sídlo Arusha v Tanzánii odvolací senát společný s ICTY původně stejný prokurátor s ICTY, dnes jiný Omezená jurisdikce: a) Ratione materiae genocida, zločiny proti lidskosti, porušení čl. 3 společného pro 4 Ženevské úmluvy o ochraně osob za války z roku 1949 (týká se ochrany osob za vnitrostátních konfliktů) b) Ratione personae fyzické osoby c) Ratione loci území Rwandy a sousedních států ve vztahu k závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva spáchaným rwandskými občany d) Ratione temporis 1.1. 1994 31. 12. 1994 Princip konkurenční jurisdikce s předností ICTR 16 soudců (+ 9 ad soudců ad litem), 3 prvoinstanční senáty a 1 odvolací senát, Úřad prokurátora, Soudní kancelář (Registry)
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) Článek 3 (společný Ženevským úmluvám): Konflikty povahy jiné než mezinárodní V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze stran v konfliktu zavázána říditi se při nejmenším těmito ustanoveními: 1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku. Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby nahoře zmíněné: a. útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení, b. braní rukojmí, c. útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení, d. odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané civilizovanými národy za nezbytné. 2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni. Nestranná lidumilná organizace, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže, může nabídnouti své služby stranám v konfliktu. Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část. Použití předchozích ustanovení nebude mít vliv na právní postavení stran v konfliktu.
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) První soudní řízení (s Jean-Paulem Akayesu) bylo zahájeno v roce 1997, všechna prvoinstanční řízení měla být dokončena do konce roku 2008, později prodlouženo na konec roku 2009, a všechna řízení potom do konce 2010. 20. prosince 2012 vynesen poslední rozsudek v první instanci, nyní probíhají už jen odvolání, činnost ICTR má být ukončena, resp. předána mezinárodnímu reziduálnímu Mechanismu pro mezinárodní trestní tribunály (MICT), do konce roku 2015 Celkem obviněno 95 osob (čelní představitelé armády a vlády, politici, podnikatelé, náboženští vůdci, lidé z médií či policie), z toho: pravomocně odsouzeno 55 osob, 14 bylo zproštěno obžaloby, z žádnou osobou momentálně neprobíhá prvoinstanční řízení, 6 osob před odvolacím senátem, 2 osoby zemřely před vydáním rozsudku, 10 osob bylo předáno ke stíhání před národními soudy, u 4 osob byla obžaloba stažena, 4 osoby nebyly dosud dopadeny 36 osob si odpykává tresty, 16 osob si již trest odpykalo, 3 osoby zemřely při výkonu trestu
3. Zvláštní soud pro Sierru Leone (SCSL) založen v roce 2002 dvoustrannou smlouvou mezi OSN a vládou Sierra Leone ukončil svoji činnost v roce 2013, jeho aktivity (ochrana svědků, dozor nad výkonem trestů apod.) převzal Reziduální zvláštní soud pro Sierru Leone samostatná instituce, není součástí OSN, sídlo území Sierry Leone je sporné, zda se jedná o mezinárodní nebo smíšený soudní orgán Složení: Senáty, Úřad prokurátora, Soudní kancelář (Registry) Senáty: 2 senáty prvoinstanční (jejich složení 2+1, tj. 2 soudci mezinárodní a 1 soudce ze Sierry Leone), 1 senát odvolací (3+2) Omezená jurisdikce: a) Ratione materiae zločiny proti lidskosti, porušení spol. čl. 3 ŽÚ (1949) a Dodatkového protokolu II. (1977), jiná závažná porušení MHP, zločiny podle práva SL b) Ratione personae fyzické osoby včetně dětí od 15let c) Ratione loci území SL d) Ratione temporis od 30.11. 1996 Princip konkurenční jurisdikce s předností pro SCSL Ne bis in idem Problém se zajištěním spolupráce a vydáváním osob ze třetích států případ Ch. Taylora
3. Zvláštní soud pro Sierru Leone (SCSL) Celkem souzeno 22 osob, 16 odsouzeno na různé tresty od 1 roku podmíněného trestu až po 52 let nepodmíněného trestu, 3 osoby zemřely před dosažením rozsudku, 1 osoba (Johny Paul Koroma) na útěku (patrně zemřel v roce 2003), 2 osoby zbaveny obvinění Některé případy: Foday Sankoh, vůdce Revoluční sjednocené fronty (RUF), zemřel během procesu Charles Taylor, bývalý prezident Libérie, obviněný z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, 2012 vydán rozsudek na 50 let, trest si odpykává ve VB Samuel Bockarie, jeden z vůdců RUF nechvalně proslavený brutálními zásahy a amputacemi, zemřel během soudního řízení Johnny Paul Koroma, bývalý vůdce Sierry Leone v letech 1997-1998, nezvěstný, údajně zemřel v roce 2003
4. Zvláštní panely na Východním Timoru (VT) V rámci UNTAET (United Nations Transitional Administration in East Timor) po referendu na VT v roce 1999 byla téhož roku ustavena mise ke správě území VT a k posílení samosprávy. Po vzniku VT 20. května 2002 byla UNTAET nahrazena Misí OSN na podporu VT (UNMISET) UNTAET Regulation No. 2000/11 zavedla základní soustavu soudů, Regulation No. 2000/15 potom ustavila tyto zvláštní panely s výlučnou jurisdikcí nad závažnými trestnými činy (viz http://www.unmit.org/legal/untaet- Law/Regulations%20English/regenglish.htm) obvodní soud v Dilí výlučná jurisdikce na zločin genocidy, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, vražda, mučení, sexuální zločiny spáchané mezi 1. 1. a 25. 10. 1999 Přednostní jurisdikce zvláštních panelů (mohou převzít soudní řízení, které již probíhá před východotimorskými soudy) složení: mez. soudci a soudci VT aplikované právo: východotimorské/indonéské trestní právo platné v době spáchání, pokud je slučitelné s MPV a předpisy vydanými UNTAET
5. Mimořádné senáty soudů Kambodže zvláštní kambodžský soud, který získává podporu od OSN právní základ: vnitrostátní zákon a dvoustranná smlouva mezi OSN a Kambodžou podepsaná 6. června 2003, v roce 2006 jmenováni soudci cílem je potrestání čelných představitelů Rudých Khmérů za zločiny spáchané v období 1975-1979 složení: domácí i zahraniční soudci jurisdikce: trestné činy podle kambodžského trestního zákona z roku 1956 + zločiny podle MPV (genocida, zločiny proti lidskosti,...) spáchané v období 17. 4. 1975-6. 1. 1979 Souzeno 5 osob, 3 osoby odsouzeny na doživotí, 1 osoba zemřela (14. března 2013) a řízení bylo zastaveno, 1 osoba osvobozena
6. UNMIK a soudní systém v Kosovu Rezolucí 1244 (1999) zavedla RB OSN UN Mission in Kosovo (UNMIK), tato mise se snažila o obnovu soudní soustavy v Kosovu a možnost jmenování mezinárodních soudců (nařízení 2000/6 a 2000/34) nařízení UNMIK 2000/64 potom zakotvilo možnost pro zvláštního zástupce Generálního tajemníka jmenovat tříčlenné panely složené minimálně ze 2 zahraničních soudců, aby se zajistila převaha hlasů zahraničních soudců a odstranily se nejkontroverznější případy z rozhodování místních autorit
7. Zvláštní tribunál pro Libanon (STL) dvoustranná dohoda OSN a Libanonu (2007) a rezoluce RB OSN č. 1757 (2007) + Statut STL složení: v senátech mez. a domácí soudci, vyšetřující soudce, prokurátor, soudní kancelář jurisdikce: teroristický bombový útok z 14. 2. 2005, při němž zahynul libanonský premiér Rafík Harírí, popř. jiné útoky v Libanonu mezi 1. 10. 2004 a 12. 12. 2005 aplikované právo: libanonský trestní zákoník vztahující se na teroristické činy, zločiny a tr. činy proti životu a osobní integritě, nezákonné spolčení a neoznámení tr. činů velmi specifické princip konkurenční jurisdikce s předností pro Zvláštní tribunál sídlo poblíž Haagu zahájil činnost 1. 3. 2009 (již 2005-2009 existovala Mezinárodní vyšetřovací komise OSN, která případ vyšetřovala a shromažďovala důkazy) a zatím předpokládá činnost do roku 2015 4 osoby souzeny od ledna 2014 v nepřítomnosti, u 1 osoby probíhá v nepřítomnosti přípravné řízení
Rozdíl v úpravě jurisdikce tribunálu OSN a MTS jurisdikce ratione materie: ICTY: zločiny proti lidskosti, genocida, závažná porušení Ženevských úmluv, závažná porušení zákonů a obyčejů války ICTR: zločiny proti lidskosti, genocida, závažná porušení společného čl. 3 k ŽÚ a dodat. protokolu II MTS: zločiny proti lidskosti, genocida, válečné zločiny a zločin agrese (jurisdikce MTS je omezena jen na nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek) zločin proti lidskosti: podle statutu ICTY se vyžaduje war nexus, podle statutu ICTR nikoli, ani MTS nevyžaduje ICTY: zločiny mezinárodního nebo vnitrostátního charakteru, pokud byly spáchány za ozbrojeného konfliktu a byly namířeny proti jakémukoli civilnímu obyvatelstvu MTS: kterýkoli z uvedených činů musí být spáchán jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu, a to při vědomí takového útoku + vypočtené činy (skutky), které jsou zločiny proti lidskosti, jsou zde definovány
Různé termíny spojené s protiprávními činy v MPV Zločinem podle mezinárodního práva rozumíme chování těch fyzických osob, které v postavení státního orgánu způsobily, že jejich chování je přičteno státu jako porušení jus cogens a toto porušení pak kvalifikováno jako mezinárodní zločin státu samotného. Jedná se o odpovědnost jak státu, tak odpovědnost konkrétních fyzických osob. Mezinárodní zločin, resp. závažná porušení zásadních závazků k mezinárodnímu společenství je zvláštní režim odpovědnosti za závažné porušení státem takového závazku, který má vůči mezinárodnímu společenství jako celku a je podstatný pro ochranu jeho základních zájmů. Jedná se o odpovědnost státu. V případě konvencionálních trestných činů jde pouze o obsahovou adaptaci (harmonizaci) vnitrostátního trestního zákonodárství smluvních stran a o pravidla, jež mají usnadnit spolupráci států a umožnit postih pachatelů před příslušnými vnitrostátními soudy (jde tedy o činy původně definované v MPV úpravě, jejichž definice byly přejaté do vnitrostátní právní úpravy)
Skutkové podstaty ve Statutu MTS základním ustanovením je čl. 5 Statutu: zločin agrese ale de facto vyloučený
1. Genocida Základem je článek 6, definice je převzatá z Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia (1948): a) usmrcení příslušníka této skupiny (nevztahuje se na neúmyslné zabití) b) způsobení těžké újmy na tělesném nebo duševním zdraví příslušníků této skupiny - interpretační potíže, tribunál pro Rwandu vykládá extenzivně, Komise pro MP naopak restriktivně - dle Přípravného výboru jde o více než drobné nebo dočasné poškození duševních schopností c) úmyslné uvedení této skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení - může jít i o deportace, systematické vyhánění z domovů atd. d) zavedení opatření směřujících k tomu, aby se v této skupině bránilo rození dětí - sterilizace, nucené potraty, oddělení osob různého pohlaví, překážky manželství e) násilné převádění dětí z této skupiny do jiné skupiny - převádění dětí působí závažné důsledky pro budoucnost skupiny jako takové
2. Zločiny proti lidskosti čl. 7 Statutu můžou být spáchány i bez souvislosti s ozbrojeným konfliktem (posun od Norimberku) musí být spáchány jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu, při vědomí existence takového útoku skutkové podstaty: vražda vyhlazování zotročování deportace nebo násilný přesun obyvatelstva zbavení svobody při porušení základních pravidel MP mučení znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, sterilizace persekuce určité skupiny z politických, rasových, národnostních, etnických, kulturních, náboženských a jiných důvodů, které MP nedovoluje nedobrovolné mizení osob apartheid jiné podobné nelidské činy, způsobující úmyslně velké utrpení
2. Zločiny proti lidskosti útok zaměřený proti civilnímu obyvatelstvu = opakované páchání vyjmenovaných činů proti civilnímu obyvatelstvu v souladu s politickou linií státu či nějaké organizace musí jít o opakované jednání a nejde o činy jednotlivců, ale osoby jednající jménem státu či organizace vyhlazování = uvedení do podmínek, které mají přivodit zničení části obyvatelstva (ale není tu prvek genocidního úmyslu, jde o vztah subsidiarity ke genocidě) zotročování = výkon pravomocí, vyplývajících z vlastnického práva k osobě, včetně výkonu tohoto práva v souvislosti s obchodováním s lidmi nedobrovolné mizení osob = zatýkání, vazba nebo únosy osob prováděné státem nebo politickou organizací, nebo z jejich pověření, s podporou či tichým souhlasem (Pinochet, Chile) apartheid = činy páchané v rámci institucionalizovaného režimu systematického útlaku a nadvlády jedné rasové skupiny nad jinou rasovou skupinou
3. Válečné zločiny čl. 8 Statutu činy páchané zejména jako součást plánu či politiky nebo činy páchané v širokém měřítku (ale není to nezbytný požadavek) jedná se o porušení Ženevských úmluv z roku 1949 porušení článku 3 společného pro všechny 4 Ženevské úmluvy, jiná závažná porušení zákonů a obyčejů, platných pro vnitřní konflikty jiná závažná porušení zákonů a obyčejů aplikovatelných mezinárodním právem na ozbrojené konflikty Skutkové podstaty: úmyslné zabití mučení nebo nelidské zacházení, včetně biologických pokusů úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné újmy či poruchy zdraví rozsáhlé ničení a přivlastňování si majetku, které není ospravedlněno válečnou potřebou nucení válečných zajatců nebo jiných osob, požívajících ochrany, ke službě ve vojsku svévolné zbavení válečného zajatce nebo jiné osoby, požívajících ochrany, práva na spravedlivé a řádné soudní řízení protiprávní vyhoštění či přesídlení nebo protiprávní věznění braní rukojmí
3. Válečné zločiny porušení Ženevských úmluv z toho by vyplývalo, že válečné zločiny lze spáchat pouze v mez. konfliktu porušení čl. 3 ŽÚ jeho porušení také válečnými zločiny, ačkoli nejde o mezinárodní konflikt jedná se o činy proti osobám, které se aktivně neúčastní boje takovými zločiny jsou: násilné činy proti životu a zdraví těžká urážka lidské důstojnosti braní rukojmí ukládání trestů bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem závažná porušení zákonů a obyčejů MPV aplikovatelných na mezinárodní ozbrojený konflikt porušení haagského práva, další porušení Ženevských úmluv + další skutky jako vedení útoku proti personálu, zařízení, materiálu, vozidlům účastnícím se humanitární nebo mírové operace OSN závažná porušení zákonů a obyčejů, platných pro vnitřní konflikty viz výše + znásilnění, nucená prostituce atd.
4. Zločin agrese je uveden v čl. 5 Statutu jako zločin podléhající jurisdikci MTS, zároveň hned v dalším odstavci byla příslušnost soudu suspendována do doby přijetí definice tohoto zločinu Rezoluce VS OSN o definici agrese z roku 1974: agresí je použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu o tom, zda čin je či není agresí, rozhoduje Rada bezpečnosti OSN (což je problematické, neboť RB OSN je orgán politický, nikoli soudní) - tato definice je však pro účely MTS nevhodná vymezuje agresi státu, ale nelze mechanicky použít pro vymezení skutkové podstaty zločinu fyzické osoby, za který ponese individuální trestní odpovědnost konkrétní pachatel (rozdíl mezi jednáním fyz. osoby a tím, zda k agresi státu skutečně dojde) Inspiraci pro definici zločinu agrese fyzické osoby bylo možné hledat v čl. 6 Statutu Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, kde se hovoří o zločinech proti míru (alternativní název zločinu agrese): plánování, příprava, zahájení nebo vedení útočné války nebo války porušující mezinárodní smlouvy, dohody nebo ujištění, anebo účast na společném plánu nebo spiknutí k provedení kteréhokoli z výše uvedených - zde byla potvrzena obyčejová a dokonce kogentní povaha zákazu použití ozbrojené síly a souvislost mezi odpovědností státu za mezinárodní zločin a trestní odpovědností orgánů státu za zločin podle MP
Změna Římského statutu definice zločinu agrese Definice agrese podle čl. 5 odst. 2 Statutu MTS byla nakonec přijata na konferenci k revizi Římského statutu, která se konala 31. května- 11.června 2010 v ugandské Kampale. Hlavní změny Statutu: zrušen čl. 5 odst. 2 doplněny čl. 8 bis definice zločinu agrese čl. 15 bis výkon jurisdikce v případě oznámení smluvního státu čl. 15 ter výkon jurisdikce v případě oznámení RB OSN
Definice zločinu agrese (čl. 8 bis) Zločin agrese spočívá v tom, že fyzická osoba (popř. skupina osob), která ovládá stát nebo jeho politické či vojenské akce, plánuje, připravuje, iniciuje nebo vede činy agrese, které jsou dále vyjmenované a které svým charakterem, závažností nebo rozsahem představují zřejmé porušení Charty OSN Výčet činů agrese je založen na výše zmíněné definici agrese (států) obsažené v rezoluci VS OSN z roku 1974
Article 8 bis Crime of aggression 1. For the purpose of this Statute, crime of aggression means the planning, preparation, initiation or execution, by a person in a position effectively to exercise control over or to direct the political or military action of a State, of an act of aggression which, by its character, gravity and scale, constitutes a manifest violation of the Charter of the United Nations. 2. For the purpose of paragraph 1, act of aggression means the use of armed force by a State against the sovereignty, territorial integrity or political independence of another State, or in any other manner inconsistent with the Charter of the United Nations. Any of the following acts, regardless of a declaration of war, shall, in accordance with United Nations General Assembly resolution 3314 (XXIX) of 14 December 1974, qualify as an act of aggression: (a) The invasion or attack by the armed forces of a State of the territory of another State, or any military occupation, however temporary, resulting from such invasion or attack, or any annexation by the use of force of the territory of another State or part thereof; (b) Bombardment by the armed forces of a State against the territory of another State or the use of any weapons by a State against the territory of another State; (c) The blockade of the ports or coasts of a State by the armed forces of another State; (d) An attack by the armed forces of a State on the land, sea or air forces, or marine and air fleets of another State; (e) The use of armed forces of one State which are within the territory of another State with the agreement of the receiving State, in contravention of the conditions provided for in the agreement or any extension of their presence in such territory beyond the termination of the agreement; (f) The action of a State in allowing its territory, which it has placed at the disposal of another State, to be used by that other State for perpetrating an act of aggression against a third State; (g) The sending by or on behalf of a State of armed bands, groups, irregulars or mercenaries, which carry out acts of armed force against another State of such gravity as to amount to the acts listed above, or its substantial involvement therein.
Jurisdikce MTS nad zločinem agrese MTS bude vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese po splnění následujících podmínek (případné další podmínky závisí na tom, zda má být vyšetřování zahájeno na základě oznámení smluvním státem či z vlastní vůle prokurátora anebo na základě oznámení Rady bezpečnosti OSN viz dále): 1. čin agrese byl spáchán minimálně po 1 roku od okamžiku, kdy změny Statutu schválilo 30 smluvních států 2. změny Statutu, resp. aktivace jurisdikce MTS nad zločinem agrese, budou odsouhlaseny Shromážděním smluvních států, které bude svoláno nejdříve 1. ledna 2017 Tzn. jurisdikce MTS nad zločinem agrese bude vykonávána nejdříve od začátku roku 2017