Cenné papíry obecně a jejich účtování

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Cenné papíry obecně a jejich účtování Stock and accounting for it Diplomová práce Autor: Bc. Miloslav Ţáček Finance, finanční obchody Vedoucí práce: Ing. Eva Holínská, CSc. Praha Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 20. dubna 2012 Miloslav Ţáček

Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Evě Holínské, CSc. za cenné připomínky, které mi pomohly k vypracování této diplomové práce.

Anotace Cenné papíry přispívají neodmyslitelně ke správnému fungování současné trţní ekonomiky. Postupem doby se vyvinuly různé typy cenných papírů a podle svého konkrétního účelu nacházejí stále větší uplatnění. Diplomová práce je zaměřena na tuto problematiku a má za cíl obecným způsobem charakterizovat jednotlivé druhy cenných papírů a popsat způsoby jejich účtování z hlediska obchodních společností. Teoretická část vychází z právních předpisů a popisuje aktuální právní úpravu cenných papírů. Praktická část je zaměřena na konkrétní způsoby zaúčtování a obsahuje příklady řešení účetních případů. Annotation Securities undoubtedly contribute to the proper functioning of the current market economy. Over time, various types of securities have been developed and are being used increasingly based on their specific purposes. This diploma thesis is focused on this issue, and its objective is to characterise individual types of securities in general and describe ways of calculating their value from the point of view of companies. The theoretical part is based on legislation and describes the current legal definition of securities. The practical part is based on specific methods of calculation and contains examples of solutions for accounting cases.

OBSAH Úvod... 6 Teoretická část... 8 1 Charakteristika cenných papírů... 9 2 Cenné papíry v právních předpisech... 11 2.1 Přehled právních úprav... 11 2.2 Zákon o cenných papírech... 12 2.3 Obchodní zákoník... 13 2.4 Zákon o dluhopisech... 18 2.5 Právo směnečné a šekové... 22 2.6 Zákon o zemědělských skladních listech... 26 3 Právní úprava oceňování... 28 4 Cenné papíry v účetnictví... 30 4.1 Mezinárodní účetní harmonizace... 30 4.2 Česká účetní legislativa... 33 Praktická část... 36 1 Majetkové cenné papíry... 37 1.1 Emise akcií... 39 1.2 Účtování majetkových účastí... 42 1.3 Účtování akcií určených k obchodování... 52 1.4 Majetkové cenné papíry v cizí měně... 55 2 Dluhové cenné papíry... 60 2.1 Emise vlastních dluhopisů... 62 2.2 Dluhové cenné papíry drţené do splatnosti... 64 2.3 Dluhové cenné papíry určené k obchodování... 68 2.4 Směnky... 71 3 Odvozené cenné papíry... 75 3.1 Pevné termínované operace... 77 3.2 Opční kontrakty... 79 Závěr a doporučení... 82 Seznam pouţité literatury... 83 5

Úvod Široké vyuţití cenných papírů nám nabízí moţnost zvyšovat výkon naší ekonomiky. Trhy cenných papírů se globalizovaly díky rozvoji moderních informačních technologií a představují finanční potenciál, jaký historie nepamatuje. Za obrovským rozvojem finančních trhů stojí i jiné faktory, například vstup rozvíjejících se ekonomik s novými investičními příleţitostmi. Svůj podíl na vývoji má však také obchodní politika bank a finančních institucí, které se snaţí přiblíţit moţnosti finančního investování také drobnějším střadatelům. Nabídky investování do cenných papírů, jak prostřednictvím různých fondů a investičních společností, tak přímo i s vyuţitím nových telekomunikačních moţností a on-line přístupu, jsou příčinou zvýšeného zájmu investorů. Bylo by jiţ těţké nemít k dispozici vše, co nám přináší současná úroveň vyuţití cenných papírů a obejít se bez nich v naší kaţdodenní činnosti. Značná část toho, co je dnes pro chod ekonomiky důleţité, by neexistovala. Majetkové struktury akciových společností by byly narušené a obchodní společnosti by měly problémy s kapitalizací. Základní kapitál by společnost nemohla získat vydáním akci a ani neexistující akciové trhy by nemohly podpořit hospodářský rozvoj. Pohledávky by nešly zajistit směnkou, která věřitelům dává o mnoho větší jistotu splacení dluhu. Uspořené, volné peněţní prostředky by nenacházely prostřednictvím kapitálového trhu cestu na podporu různých potřebných projektů. Na druhou stranu bychom však také zůstali ušetřeni některých negativních následků problematického vyuţívání cenných papírů. Dluhopisy by se nestaly lékem na špatný stav například veřejných financí. Chroničtí dluţníci by nemohli opakovaným vydáváním dalších dluhopisů odkládat řešení své neuspokojivé finanční situace. Zůstávali bychom také ušetřeni ztrát, způsobených pohyby akciových kurzů a burzy by nečekaly ţádný další černý pátek. Cenné papíry přesto můţeme vnímat se všemi pozitivními i negativními projevy jako zcela neodmyslitelnou součást našeho ţivota. Obchodování s cennými papíry dosahuje tak velkého objemu, ţe má významný dopad na chod celé naší ekonomiky. Zvýšení nebo pokles zájmu o obchodované tituly, případně pohyby směnných kurzů a objemy obchodů, se staly velmi citlivou signalizací stavu 6

ekonomiky, jako i moţných nastupujících ekonomických problémů. Zvláště v této době ještě intenzivněji vnímáme následky zvyšování úrokových sazeb na trhu státních dluhopisů a cítíme, jak úzce tento problém souvisí s naší ekonomickou budoucností. Předmětem většího zájmu se staly výkyvy na akciových trzích a my s určitou obavou sledujeme, jaký vliv má toto dění na naši ekonomiku, na ceny, zaměstnání a tak dále. Tento sektor ekonomiky, kterým se dříve zabýval jen úzký okruh finančních odborníků, se rychle stal předmětem pozornosti i široké laické veřejnosti. Abychom mohli efektivněji vyuţívat ekonomických moţností cenných papírů, vzniká celá řada odborných publikací. Díky tomu je snadnější orientovat se v rozsáhlé a poměrně komplikované problematice cenných papírů a finančních trhů. Podle zaměření autorů se jedná o různé publikace, od obecnějších aţ po čistě odborné, o publikace právního zaměření nebo naopak o texty plné ekonometrie, výpočtů a diagramů. A nechybí ani další odborné publikace, specifické pro účetnictví podnikatelských subjektů a bank. S důrazem na jiné aspekty zpracovávají tuto problematiku také daňoví poradci a ještě jiné specializované profese. Cílem této práce je obecným způsobem charakterizovat jednotlivé druhy cenných papírů a popsat způsoby jejich účtování, oceňování a vyrovnávání kurzových rozdílů. Práce je tedy kombinací různých pohledů na problematiku cenných papírů. Vychází z teoretické části, která popisuje aktuální právní úpravu cenných papírů a zabývá se také způsoby oceňování a účetní teorií. Záměrem je převést poznatky z této části do konkrétních příkladů účtování v části praktické. Pozornost je mimo jiné věnována vyjádření hodnoty cenného papíru v účetnictví, oceňovacím metodám a dopadům kurzových pohybů při obchodování v cizích měnách. K dosaţení cíle práce budu vycházet především: z aktuálních právních předpisů, upravujících problematiku cenných papírů, ze způsobů oceňování, z účetních předpisů a účetních metod, ze samostatně zpracovaných příkladů a srovnávání. 7

Teoretická část Teoretická část se zabývá důleţitými základními pojmy z poměrně rozsáhlé problematiky cenných papírů. Je zde uvedena specifikace cenných papírů, popis a základní třídění, které charakterizuje moţnosti jejich vyuţití. Tato teoretická část se snaţí vycházet z nejdůleţitějších legislativních úprav cenných papírů, které jsou zde uváděny spolu s podstatnými částmi zákonných ustanovení, na něţ je nutné navazovat v části praktické. Jedná se například o zákony o cenných papírech, o dluhopisech, o právu směnečném a šekovém a značná pozornost je také věnována obchodnímu zákoníku. Část práce pojednává o platné úpravě oceňování cenných papírů. Na závěr teoretické části následuje kapitola, zabývající se cennými papíry v účetnictví podle české účetní legislativy a mezinárodní účetní harmonizace. 8

1 Charakteristika cenných papírů Pojem cenné papíry, přestoţe je obecně často pouţíván, nemá pouze jednu jedinou definici. Problematiku cenných papírů neřeší jeden právní předpis. Tento pojem je určitým souhrnným výrazem pro jednotlivé typy cenných listin, které vznikly a slouţí k rozdílným účelům a mají tak i různé právní úpravy. Z tohoto důvodu nacházíme podrobnější informace o nich na různých místech hned několika zákonů. Cenné papíry jsou právně vymezeny otevřeným výčtem v 1 odst. 1 zákona 591/92 Sb., o cenných papírech a podle tohoto ustanovení jsou jimi zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy. 1 Z právního pohledu je cenný papír nositelem právního nároku majitele tohoto cenného papíru vůči jeho emitentovi, který se zavazuje ke konkrétním povinnostem. 2 Forma závazku je dána konkrétním druhem cenného papíru. Jedná se vţdy o pevné spojení práva a listiny, která se tak stává jeho nositelem a bez ní nemůţe být toto právo uplatněno. Z ekonomického pohledu představuje cenný papír převoditelný finanční nástroj. Právě vlastnost převoditelnosti neboli obchodovatelnosti je důleţitá. Cenný papír jako finanční nástroj je u jedné strany finančním aktivem a u druhé strany finančním závazkem nebo kapitálovým nástrojem. 3 Spojení obou vlastností, obchodovatelnosti a finančního nástroje, umoţňuje, ţe aktiva ve formě dluhopisů, směnek nebo akcií je moţné prodat třetím osobám, aniţ je do transakce zapojen emitent dluhopisu nebo akcie nebo dluţník směnky. Cenné papíry je také moţno definovat jako prostředek transformace finančních prostředků do oblasti investic. Prostřednictvím finančních trhů jsou volné peněţní prostředky směňovány za cenné papíry a prodávajícímu tak jejich emise zajišťuje potřebný kapitál. Kupující naopak investují do cenných papírů ve snaze o lepší zhodnocení svých volných 1 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech 2 STROUHAL, Jiří. Peněžní prostředky a cenné papíry v účetnictví podnikatelů, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 260. ISBN 978-80-7357-557-1., strana 42 3 JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování, Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 648 s. ISBN 978-80-247-1653- 4., strana 98 9

finančních prostředků. Jejich cílem je dosáhnout výnosu většího, neţli jim nabízí případná investice alternativní. Na závěr této části uvádím roztřídění cenných papírů, které bylo v dostupné odborné literatuře nejpřehlednější a nejvýstiţnější. Jedná se o přehled podle typologie cenného papíru: 4 majetkové cenné papíry, o akcie, o poukázky na akcie, o zatímní listy, o podílové listy, dluhové cenné papíry, o dluhopisy, o směnky, o šeky, ostatní cenné papíry, o opční listy, o náloţné listy, o skladištní listy, o zemědělské skladní listy, odvozené cenné papíry (deriváty), o pevné termínové operace, futures kontrakty, forwardové kontrakty, swapové operace, o opční kontrakty. Ve své práci vycházím právě z tohoto uspořádání cenných papírů. 4 STROUHAL, Jiří. Peněžní prostředky a cenné papíry v účetnictví podnikatelů, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 260. ISBN 978-80-7357-557-1., strana 43 10

2 Cenné papíry v právních předpisech Druhá kapitola je zaměřena na výběr nejdůleţitějších právních předpisů, které podstatným způsobem upravují problematiku cenných papírů. Je zde také uvedena klasifikace cenných papírů, vzhledem k různým způsobům jejich pouţívání. 2.1 Přehled právních úprav Cenné papíry jsou u nás upraveny zákonem č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (aktuální úprava má číslo 409/2010 Sb.) Tento zákon je pro práci s cennými papíry úplným základem a z jeho ustanovení je nutné vţdy vycházet. Zákon je rozdělen na dvě části. Část první obsahuje ustanovení obecná, část druhá upravuje jednotlivé druhy smluv o cenných papírech. V tomto zákoně najdeme výčet cenných papírů, ale není zde jiţ podrobnější právní popis jednotlivých typů. Hned ve svém prvním ustanovení nás zákon odkazuje pro upřesňující informace na jiné právní předpisy, týkající se jmenovaných cenných papírů: zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů. Problematika cenných papírů je dále upravena řadou předpisů, týkajících se podnikání na kapitálovém trhu, dohledu nad kapitálovým trhem, kolektivního investování, investičních fondů a dalších. Jedná se zejména o tyto předpisy: zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. 11

Pro úplnost by musel být tento stručný výčet nejdůleţitějších zákonů rozveden ještě velkým mnoţstvím dalších právních předpisů. To by ale přesahovalo obecnější rámec této práce, a proto je nutné uvádět jen normy vyšší právní síly. To by mělo zabránit roztříštěnosti práce při popisování mnoha různých, méně významných problémů. 2.2 Zákon o cenných papírech Na prvním místě mezi zákonnými normami, upravujícími problematiku cenných papírů, je nutno jmenovat zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Jak jiţ bylo výše uvedeno, tento zákon definuje cenné papíry podle našeho práva a jsou jimi zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, opční listy, směnky, šeky, náloţné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy. Jedním z rozhodujících kritérií při práci s cennými papíry je forma, v jaké jsou vydány. Rozeznáváme proto cenné papíry: na doručitele (týká se i označení na majitele), na řad (týká se i označení na jméno při současném umoţnění převodu rubopisem), na jméno. 5 Forma cenného papíru má vliv na způsob převodu na nového majitele. Zatímco převod cenného papíru na doručitele se uskuteční pouhým předáním novému nabyvateli, u cenného papíru na řad nebo na jméno je převod o něco sloţitější a uskutečňuje se pouze předáním s rubopisem. Smlouva musí mít písemnou podobu. Povinné náleţitosti cenných papírů jsou upraveny zákonem, podle typu papíru se však opět jedná o více předpisů. Zákon č. 591/1992 Sb. stanoví, ţe náleţitostí není číselné označení, podpis a údaj o povolení příslušného státního orgánu. Další náleţitosti je nutné hledat vţdy v konkrétních zákonech u jednotlivých typů cenných papírů. 5 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech 12

Datum vydání cenného papíru určuje emitent. Při splnění všech zákonných povinností nastává v den, kdy se cenný papír stane majetkem prvého nabyvatele. Částka, za kterou emitent vydává cenný papír, se nazývá emisním kurzem. 6 Emise můţe mít podobu: jednotlivých cenných papírů (šek, směnka) hromadné listiny nahrazující jednotlivé cenné papíry (dluhopisy, akcie). V zákoně o cenných papírech jsou ustanovení pod 12, týkající se vydávání kupónů. Jedná se cenné papíry na doručitele a slouţí drţiteli k uplatnění práva na výnos z akcie, zatímního listu nebo dluhopisu. Jsou vydávány v kupónovém archu a musí obsahovat údaje o druhu, emitentovi a číselném označení papíru, k němuţ jsou vydány 7. Důleţitou součástí je způsob určení výnosu a datum a místo uplatnění práva na výnos. V kapitole věnované dluhovým cenným papírům jsou příklady účtování dluhopisů s kupónem nebo bez kupónu. 2.3 Obchodní zákoník Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. je při řešení problematiky cenných papírů nezbytný, a to nejen v případě, kdy hledáme konkrétní právní úpravu akcií. Pod 154 aţ 220 najdeme základní ustanovení, týkající se akcií a upravující širokou oblast od zaloţení a vzniku akciové společnosti, práva a povinnosti akcionářů, zvýšení a sníţení základního jmění, aţ po zrušení a likvidaci společnosti. Nalezneme zde, jak postupovat při vydávání opčních listů. Další důleţitá ustanovení o cenných papírech, a to o náloţných a skladištních listech, je moţno najít v té části obchodního zákoníku, která upravuje obchodní závazkové vztahy, ve smlouvě o přepravě věci a ve smlouvě o skladování. Akcie mají mezi cennými papíry výhradní, aţ dominantní zastoupení. Jsou velmi hojně vyuţívány po celém světě a dávají pravý obsah pojmu cenný papír. Dá se říci, ţe jde o pravý archetyp cenného papíru. Většina lidí si pod pojmem cenný papír vybaví akcie na prvním místě. 6 6 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech 7 12 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech 13

Svoji prioritu mezi cennými papíry si akcie zaslouţí i vzhledem k tomu, co pro svého majitele představují. Na rozdíl od ostatních cenných papírů mu totiţ dávají více významných oprávnění. Kromě obvyklého práva, spojeného s finanční pohledávkou, má její majitel ve svých rukách také podíl na řízení společnosti, která akcie vydala. Je to pro něho velice významné právo. Znamená, ţe kromě pasivního čekání na finanční odměnu za drţení akcie ve formě dividendy, má také zákonný nárok na aktivní účast při rozhodování o směrování společnosti a moţnost nést spoluzodpovědnost za její další vývoj a budoucnost. Samozřejmě jen úměrně velikosti drţeného podílu a formou hlasování na valné hromadě společnosti, ale i malý podíl znamená neopomenutelné právo. Význam akcie pro majitele stoupá s velikostí drţeného podílu, jinými slovy je úměrný velikosti důvěry, kterou akcionář investovaným kapitálem do společnosti vloţil. V zákonné úpravě tato práva akcionáře znějí takto: 8 právo podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, právo podílet se na jejím zisku, právo podílet se na likvidačním zůstatku. Akcie můţe být vydána na majitele nebo na jméno. U akcií na jméno musí vést společnost podrobný seznam akcionářů a jejich převoditelnost můţe být omezena stanovami, případně souhlasem orgánu společnosti a oběma stranám přináší více omezení neţ převod akcií na majitele. Akcie obchodované na kapitálových trzích jsou akcie na majitele. Kaţdá akcie musí mít tyto náleţitosti: firmu a sídlo společnosti, jmenovitou hodnotu, označení formy akcie (na jméno nebo na majitele), u akcie na jméno firmu nebo jméno akcionáře, výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie, datum emise, listinné akcie musí navíc obsahovat číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva. 8 155 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 14

Akcie je zároveň specifická tím, ţe u ní určujeme více hodnot a kaţdá z nich má svůj význam: dvě z nich, jmenovitou hodnotu a emisní kurz, vymezuje obchodní zákoník, hodnota trţní je určována trhem, pravá, vnitřní hodnota akcie zjistitelná za pomoci fundamentální analýzy, účetní hodnotu určenou platnými způsoby oceňování najdeme v účetnictví. Jmenovitá hodnota akcie vyjadřuje její podíl na základním kapitálu akciové společnosti. Podle 157 musí stanovy určit jmenovitou hodnotu u všech akcií, které jsou vydány. Součet těchto hodnot musí odpovídat výši základního kapitálu. V případě neuvedení jmenovité hodnoty je akcie neplatná. Význam jejího stanovení a uvedení přímo na akcii spočívá v tom, ţe právě z této hodnoty se počítá počet hlasů, které má akcionář ve společnosti. Přímo to určují stanovy, kolik hlasů na konkrétní jmenovitou hodnotu připadá a společnost musí zajistit, aby tento poměr mezi hodnotou a počtem hlasů byl u všech akcií stejný. Jak je výše uvedeno, český právní řád vyţaduje uvedení jmenovité hodnoty. Praxe na vyspělých trzích (zejména v USA) je však taková, ţe řada emisí akcií jmenovitou hodnotu jedné akcie neuvádí. To můţe působit problémy při posuzování, zda taková akcie splňuje náleţitosti cenného papíru v České republice. 9 Je to pravděpodobně otázka harmonizace předpisů v budoucnosti. Emisní kurs je hodnota, za kterou společnost akcie vydává. 10 Rozdíl mezi emisní a jmenovitou hodnotou spočívá v tom, ţe zatímco jmenovitá hodnota představuje podíl hodnoty akcie na základním kapitálu, emisní hodnotu stanoví společnost při převodu akcie prvnímu nabyvateli a ta nesmí být niţší neţ její jmenovitá hodnota. Pokud je při emisi dosaţen kurs akcie vyšší, tvoří kladný rozdíl mezi emisním kursem a jmenovitou hodnotou akcií emisní áţio. V praktické části této práce budou uvedeny příklady účtování. U obchodovaných akcií je snaha o objektivní stanovení pravé hodnoty akcie, podle které by se investoři mohli co nejpřesněji rozhodovat, zda je nakoupit či prodat. Na finančních 9 KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007, s. 147. ISBN 978-80-7265-105- 4., strana 29 10 163a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 15

trzích jsou pouţívány různé analytické metody a jednou z nich je fundamentální analýza akcií. Například v dividendovém diskontním modelu lze vyjádřit vnitřní hodnotu akcie jako součet všech budoucích dividend, diskontovaných do současnosti. Relativní modely vyuţívají poměrových ukazatelů. Nejpouţívanější je poměr cena / zisk na akcii, tzv. P/E (Price/Earnigs Ratio). Akcie jsou vydávány v listinné nebo zaknihované podobě. Listinné akcie se obvykle skládají z pláště a z kupónového archu s talónem. Jejich vzhled bývá často vnímán jako prestiţní záleţitost a forma prezentace společnosti. Zaknihované akcie existují pouze ve formě zápisu v evidenci. V České republice ji vede Středisko cenných papírů. Akcie můţeme rozlišit také z hlediska rozsahu práv akcionářů na kmenové a prioritní akcie. Drţitel prioritní akcie má oproti drţiteli kmenové akcie právo na stálou výši dividend bez ohledu na zisk. Naproti tomu obvykle nemá hlasovací právo a tím se blíţí dluhopisům. 11 Emise akcií je prováděna formou veřejné nabídky nebo bez veřejné nabídky. V prvém případě to znamená povinnost vypracování a schválení prospektu cenného papíru u České národní banky. Pro ekonomiku společnosti má význam ustanovení 203, týkající se moţnosti zvýšení základního kapitálu formou upsání nových akcií. Akciová společnost si tak můţe zajistit potřebný kapitál výhodnějším způsobem, neţli za cenu zvýšení svých závazků při čerpání úvěru nebo vydáním dluhopisů. Tento rozdílný způsob financování společnosti má dopady do účetnictví společnosti a odráţí se také ve výsledné rozvaze. Zvláštním typem cenného papíru podle obchodního zákoníku jsou tak zvané vyměnitelné dluhopisy. S nimi je spojeno právo na jejich výměnu za akcie společnosti, pokud valná hromada rozhodne o podmíněném zvýšení základního kapitálu. Paragraf 176 se týká dalšího typu cenného papíru, kterým je zatímní list. Tento list vydává akciová společnost po zápisu do obchodního rejstříku a upisovateli tímto listem 11 MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku, Praha: Ekopress, s.r.o., 2009, 634 s. ISBN 978-80- 86929-49-1., strana 425 16

nahrazuje jím upsané a nesplacené akcie. Zatímní list je jen dočasný a ihned po splacení emisního kursu jej společnost akcionáři vymění za akcie. Dalším druhem cenného papíru, který je legislativně upraven obchodním zákoníkem, je poukázka na akcie ( 204b). Stejně jako u zatímních listů se jedná o dočasnou náhradu akcií, za které mají být později poukázky vyměněny. Společnost je můţe vydat jako cenné papíry na řad. V tomto případě však, na rozdíl od zatímních listů, upisovatel splatil celý emisní kurs před zápisem o zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Opční list je dalším typem cenného papíru, který je oprávněna vydat akciová společnost (podle 217a). Jedná se o cenný papír na doručitele a jeho účelem je dát majiteli moţnost k uplatnění přednostního právo na akcie, případně na vyměnitelné nebo prioritní dluhopisy společnosti. Jedná se o právo, nikoliv povinnost. Náloţní list je cenný papír, který podle smlouvy o přepravě věci můţe být povinen vydat dopravce odesílateli při převzetí zásilky k přepravě. 12 Drţitel této listiny má právo poţadovat na dopravci vydání zásilky a dopravce je povinen ji oprávněné osobě vydat. Převoditelnost náloţného listu se uskutečňuje podle toho, je-li list vydán na doručitele, na jméno nebo na řad, to znamená pouhým předáním, postoupením pohledávky nebo ještě sloţitějším předáním s rubopisem. Náleţitosti jsou uvedeny v 614 a jsou obvyklé jako u ostatních cenných papírů. Skladištní list můţe být vydán jako potvrzení o převzetí věci ke skladování. Smlouvou o skladování podle 527 a násl. se skladovatel za úplatu zavazuje převzít věc, aby ji uloţil a opatroval. Potvrzení o převzetí má povahu cenného papíru, je s ním spojeno právo poţadovat vydání skladované věci. Skladištní list můţe být vydán na doručitele nebo na jméno. Náleţitosti skladištního listu a moţnost převodu na další osobu jsou podobné, jako u ostatních cenných papírů, přesto je vţdy nutné při konkrétní práci s tímto typem cenného papíru vyhledat v zákoníku patřičná ustanovení. Ustanovením obchodního zákoníku pro cenné papíry je třeba vţdy věnovat velkou pozornost. Například v případě povinných náleţitostí cenných papírů jsou ustanovení zákona 12 612 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 17

velmi striktní a vţdy je přesně uvedeno, co musí cenný papír obsahovat. Takto legislativně upravené povinnosti zúčastněných stran musí být dodrţeny, protoţe jejich případné opomenutí nebo chyby mohou mít váţné následky, vezmeme-li v úvahu, jak velké hodnoty cenné papíry někdy představují. 2.4 Zákon o dluhopisech Dluhopisy, stejně jako akcie, jsou velmi rozšířeným typem cenného papíru. Obchodování s nimi probíhá ve velikých objemech na finančních trzích po celém světě. Dluhopisy vydávají především významné a silné společnosti nebo banky a státy. Jsou pro ně výhodnou formou financování investic, ne z vlastních, ale z cizích zdrojů. Dalším důvodem emise, především u dluhopisů státních, je krytí schodků veřejných rozpočtů. V našem právním řádu upravuje vydávání dluhopisů zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Podle tohoto zákona lze dluhopis specifikovat jako právo majitele na splacení dluţné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dluţná částka se skládá ze jmenovité hodnoty dluhopisu a z výnosu. Dluhopisy mohou být vydány v listinné nebo zaknihované podobě. Na veřejných trzích jsou v drtivé většině obchodovány dluhopisy zaknihované. 13 Dluhopisům je přidělován identifikační údaj podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN). Platný dluhopis musí mít následující náleţitosti: údaje o emitentovi, jak je stanoví 6 zákona o dluhopisech, název dluhopisu, který obsahuje slovo dluhopis nebo označení zvláštního druhu dluhopisu, identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů, jmenovitou hodnotu, 13 KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007, s. 147. ISBN 978-80-7265-105-4., strana 32 18

údaj o schválení emisních podmínek, výnos dluhopisu nebo způsob stanovení jeho výše, datum emise, způsob a místo výplaty jmenovité hodnoty dluhopisu a výnosu z něho, formu dluhopisu, prohlášení emitenta, ţe se zavazuje splatit dluţnou částku způsobem a v místě uvedeném v emisních podmínkách, data splatnosti a výnosu z něho. 14 U listinného dluhopisu dále nesmí chybět číselné označení dluhopisu, identifikace prvního vlastníka a podpis nebo otisk podpisu osob oprávněných k datu emise jednat jménem emitenta. Zákon také stanovuje emisní podmínky, vymezuje práva a povinnosti emitenta a vlastníka dluhopisu a informace o emisi. Jedná se o údaje velmi důleţité pro obě strany, jako například údaj o podobě dluhopisu, o emisním kurzu, jmenovité hodnotě, výpočtu výnosu a další. Emisní podmínky podléhají schválení České národní banky. Po schválení musí být emisní podmínky uveřejněny nejlépe formou inzerce v celostátním deníku, nejpozději k datu emise. Při rozlišování dluhopisů bereme v úvahu různá hlediska. Například způsob splácení a bonity klienta nebo způsob stanovení výnosu. Podle způsobu splácení tvoří jednu velkou skupinu dluhopisy s jednorázovým splacením ke stanovenému termínu splatnosti. Jedná se o nejvíce pouţívaný způsob, při kterém je jmenovitá hodnota splacena najednou. Další skupinu tvoří dluhopisy s procentuálním splácením, kdy se v kaţdém období splácí stejné procento jmenovité hodnoty. Dále je moţno uvést dluhopisy s anuitním splácením, kdy všechny platby zasílané emitentem majitelům dluhopisů jsou vţdy stejně velké v pravidelných obdobích a v součtu splátky jmenovité hodnoty a úrokové platby. 15 14 6 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech 15 MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku, Praha: Ekopress, s.r.o., 2009, 634 s. ISBN 978-80- 86929-49-1., strana 385 19

Podle bonity emitenta je hlediskem třídění riziko nesplacení. Dluhopisy jsou na finančních trzích povaţovány za méně rizikové neţ investice do akcií. I přes tuto menší míru rizika však rozdíly existují a je moţno určitým způsobem toto riziko rozlišit. Za nejbonitnější dluhopisy jsou povaţovány státní dluhopisy. Při současných problémech Eurozóny s odepisováním pohledávek ze řeckých státních dluhopisů zní bezrizikovost státních dluhopisů trochu pochybně, ale musíme vzít v úvahu, ţe hodnocení rizika je nutno porovnávat z velkého počtu emitentů a za dlouhé časové období. Velmi dobře jsou hodnoceny také dluhopisy vydané věrohodnými bankami a velkými společnostmi. Mnohem opatrněji nakupují investoři do svého portfolia dluhopisy komunální a podnikové. Výnos dluhopisu bývá obvykle nejčastěji stanoven těmito způsoby: pevnou úrokovou sazbou, pohyblivou úrokovou sazbou, rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho niţším emisním kurzem. Celkový zisk pro investora plyne z úrokového výnosu a kapitálového výnosu. Úrokový výnos je spojen s kupónem dluhopisu a to buď s pohyblivou, nebo pevnou úrokovou sazbou. Kapitálový výnos investor obdrţí, prodá-li dluhopis za vyšší kurz neţ za nákupní, nebo v případě dluhopisů s nulovým kupónem výnos vyplývá z rozdílu mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho niţším emisním kurzem. Právo investora na výnos můţe být podle emisních podmínek odděleno od dluhopisu a spojeno s kupónem. Tento kupón se stává samostatným cenným papírem a jeho vydání se řídí zákonem o cenných papírech. Dluhopisy s pevným kupónem mají stanovenu pevnou úrokovou sazbu a emitent vyplácí v době splatnost jistinu a pevný úrok. Existuje zde úrokové riziko a od něho se odvíjí cena dluhopisu. Jak se úrokové sazby v čase mění, mění se i výnos do splatnosti a tím i trţní cena dluhopisu. Obě veličiny ale opačným směrem. Roste-li cena dluhopisu na trhu, jeho výnos do splatnosti klesá, a naopak. 16 Například růst trţních úrokových sazeb musí být při dané 16 KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007, s. 147. ISBN 978-80-7265-105-4., strana 34 20

pevné úrokové sazbě (pevném kupónu) dluhopisu kompenzován poklesem jeho ceny. Na finančních trzích převládá tento typ dluhopisu. U dluhopisu s pohyblivým kupónem vyplácí emitent v době splatnosti jistinu a pohyblivý úrok v závislosti na vývoji úrokových sazeb. V České republice bývá tento kupón vázán na mezibankovní sazby PRIBOR. Dluhopisy s nulovým kupónem jsou vydávány s diskontem proti nominální hodnotě a výnos tak neplyne z výplaty úroku, ale z rozdílu mezi nominální hodnotou a emisní hodnotou, za kterou je dluhopis pořízen. Výnos je pro investora tím vyšší, čím niţší je emisní kurz za který nakupuje. Druhá část zákona o dluhopisech je věnována zvláštním druhům dluhopisů. Patří mezi ně zejména: státní dluhopisy a dluhopisy České národní banky, komunální dluhopisy, hypoteční zástavní listy, vyměnitelné a prioritní dluhopisy, podřízené dluhopisy, sběrné dluhopisy. Státní dluhopisy jsou v České republice vydávány na základě zvláštního zákona o státním dluhopisovém programu nebo jiného zvláštního zákona. Tento zákon stanoví přesné podmínky emise, která následně probíhá prostřednictvím České národní banky. Komunální dluhopisy jsou takové, které vydává územně samosprávný celek za souhlasu ministerstva. Ţádost obsahuje přesně uvedené podmínky a údaje, potřebné k povolení emise. Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy, které jsou kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů aţ do výše jmenovité hodnoty a výnosu dluhopisu. Splacení je tedy zajištěno zástavním právem k nemovitosti. Podmínky zástavy i vydání listu jsou podrobně legislativně upraveny a je třeba vţdy vycházet z přesného znění 28. Hypoteční zástavní listy můţe vydávat pouze banka. 21

Vyměnitelný dluhopis je spojen s právem na jeho výměnu za jiný dluhopis nebo za akcie a byl zde jiţ popsán v kapitole 2.3. Drţitel prioritního dluhopisu má právo na splacení dluhopisu nebo právo na přednostní úpis akcií, které emitent dluhopisu vydá. Podřízené dluhopisy znamenají, ţe v případě vstupu emitenta do likvidace nebo úpadku, nebo u podobného opatření u zahraničního emitenta, jsou uspokojeny pohledávky drţitele aţ po uspokojení všech pohledávek ostatních. Sběrný dluhopis je listinný dluhopis a představuje souhrn jednotlivých dluhopisů dané emise, které jsou upsány v emisní listině. Zákonný dohled nad dodrţováním povinností a stanovenými podmínkami vykonává České národní banka. 2.5 Právo směnečné a šekové Nejstarší právní úpravou cenných papírů u nás je zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Směnka patří mezi dluhové cenné papíry. Stejně jako v případě dluhopisů se dluţník svým podpisem zavazuje uhradit majiteli směnky nebo třetí osobě, v době splatnosti, dluţnou částku. Se směnkou lze stejně jako s dluhopisem obchodovat a věřitel má moţnost získat peníze prodejem směnky ještě před její splatností od další osoby. Pouţívání směnky v dodavatelsko-odběratelských vztazích má své nesporné výhody. Především banky nabízí zprostředkování celé řady operací se směnkami, například aval, akcept nebo eskont směnky, 17 jak bude uvedeno dále. 17 MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku, Praha: Ekopress, s.r.o., 2009, 634 s. ISBN 978-80- 86929-49-1., strana 337 22

V některých případech můţe mít vydání směnky zajišťovací funkci. Zajišťování dluhu tímto způsobem bývá obvyklé mezi podnikateli. Výhoda spočívá ve skutečnosti, ţe vymáhání směnečného dluhu je snadnější neţ v ostatních případech a v soudním řízení je věřitel rychleji uspokojen. To ovšem za předpokladu, ţe směnka má všechny formální náleţitosti a věřitel postupoval při odepření přijetí nebo neplacení směnky dluţníkem v souladu se zákonem. Směnka je cenný papír, který pro svoje výhody a tradici láká k vyuţití i širší laickou veřejnost, ale v tom je právě její úskalí. Bez dobrých odborných znalostí je lépe se směnce raději vyhnout. Po formální stránce se jedná o poměrně sloţitou problematiku, je nutné dodrţet předepsané náleţitosti a lhůty, spojené s kaţdým právním úkonem. Jediné opomenutí můţe znamenat, ţe ze směnky se stane místo papíru cenného papír bezcenný. Rozeznáváme základní dva typy směnky, a to směnku cizí a směnku vlastní. Směnka cizí (trata) je bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţní částku. Takto je přesně definována zákonem a v 1 se uvádí další náleţitosti. Jsou jimi jméno směnečníka (toho, kdo má zaplatit) a jméno remitenta (komu má být zaplaceno), splatnost, místo kde má dojít k placení, datum, místo vystavení a podpis. V textu nesmí chybět označení, ţe se jedná o směnku, například formou za tuto směnku zaplaťte. 18 U směnky cizí vystupují tři osoby: výstavce, který přikazuje směnečníkovi zaplatit a odpovídá za přijetí směnky (stává se vedlejším směnečným dluţníkem), směnečník, jako hlavní dluţník, kterému je adresován příkaz zaplatit (dluţníkem se však stává aţ v okamţiku přijetí směnky), směnečný věřitel, kterému má být zaplaceno. 19 Výstavce směnky můţe být i směnečníkem (cizí směnka na vlastní řad), nebo můţe být uveden jako ten, v jehoţ prospěch (na jehoţ řad) má být zaplaceno. 18 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový 19 JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování, Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 648 s. ISBN 978-80-247-1653-4., strana 425 23

Směnka vlastní je bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţní částku. Na rozdíl od směnky cizí se tedy nejedná o příkaz, ale o písemný závazek osoby, která směnku vystavuje. U směnky vlastní proto vystupují dvě osoby, a to směnečný dluţník a směnečný věřitel (remitent). Jejich přesná identifikace je povinnou náleţitostí směnky. Mezi další náleţitosti patří údaj splatnosti, údaj místa, kde má být zaplaceno, datum a místo vystavení, podpis výstavce. Opět nezbytný údaj je písemné označení, ţe jde o směnku. Povinný údaj splatnosti můţe být uveden různým způsobem a směnky je tak moţno rozdělit na tyto druhy: na viděnou (vistasměnka), na určitý čas po viděné (časové vistasměnky), na přesně stanovený den (fixní směnky), na určitý čas po vystavení (datosměnky). Přijetím neboli akceptem se směnečník zavazuje směnku zaplatit. Přijetí musí být bezpodmínečné, ale můţe být omezeno jen na určitou částku. Musí být napsáno na směnku a vyjádřeno slovem přijato. Směnka se předkládá směnečníkovi k přijetí v místě jeho bydliště aţ do doby splatnosti. V praxi jako akceptanti vystupují obvykle banky. Směnka akceptovaná důvěryhodnou bankou je dobrým platebním instrumentem. 20 Zaplacení směnky lze zaručit avalem směnky neboli směnečným rukojemstvím. Aval představuje přijetí bezpodmínečné záruky za směnečný závazek. Píše se na směnku nebo na přívěsek a vyjadřuje slovy jako rukojmí nebo podobného významu a připojí se podpis. Věřitel můţe dluh poţadovat přímo na avalistovi, aniţ se předtím obrátil na avaláta (výstavce směnky). Jako avalisté vystupují obvykle k tomu účelu specializované banky. Směnka se pak stává rovněţ velmi kvalitním platebním nástrojem a prostředkem k získání úvěru. 21 Směnka se převádí indosamentem (rubopisem). Indosament musí být bezpodmínečný a je nutno jej napsat na směnku nebo na list s ní spojený. Směnku lze převést také na směnečníka, ať směnku přijal nebo ne, na výstavce nebo jinou směnečně zavázanou osobu. Tyto osoby pak mohou převádět rubopisem směnku dále. V případě, ţe výstavce uvedl 20 MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku, Praha: Ekopress, s.r.o., 2009, 634 s. ISBN 978-80- 86929-49-1., strana 338 21 MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku, Praha: Ekopress, s.r.o., 2009, 634 s. ISBN 978-80- 86929-49-1., strana 339 24

do směnky slova nikoli na řad je moţno směnku převést jen formou obyčejného postoupení pohledávky, tak zvané cesse. Placení směnky upravuje v zákonu směnečném a šekovém 38 aţ 42. Směnku splatnou v určitý den nebo čas po datu vystavení, resp. po viděné, musí předloţit majitel směnečníkovi k zaplacení v platební den, nebo ve dvou následujících pracovních dnech. Částečné plnění nesmí majitel odmítnout. Směnečník můţe ţádat o vydání potvrzení o zaplacení. Není-li směnka předloţena k zaplacení ve lhůtě, můţe dluţník uloţit dluh u příslušného soudu na náklady majitele. Nebyla-li směnka zaplacena, vyplývá z této skutečnosti právo majitele na postih indosantů, výstavce i jiných směnečně zavázaných osob. Stejné právo jako při nezaplacení, má i při odepření přijetí. Odepření přijetí nebo placení musí být zjištěno veřejnou listinou, tak zvaným protestem pro nepřijetí nebo pro neplacení. 22 Protest musí být učiněn v zákonem stanovených lhůtách a musí být učiněn soudem nebo notářem. Šek patří stejně jako směnka mezi dluhové cenné papíry. Vyjadřuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku určený tomu, kdo má platit, zaplatit určitou peněţitou částku. Šek, aby byl platný, musí obsahovat označení, ţe jde o šek, a to písemně v textu. Dále nesmí chybět vyjádření příkazu, identifikace šekovníka (kdo má platit), údaj místa placení, datum a místo vystavení šeku, podpis výstavce. Šek bývá obvykle vystavován na peněţní ústav, u něhoţ má výstavce pohledávku. Můţe znít na vlastní řad výstavce, ale lze jej vystavit i na účet třetí osoby. 23 Převod šeku lze provést indosamentem (rubopisem). Další moţnost převodu je cessí (postoupením) v případě, ţe je šek vystavený pro určitou osobu s doloţkou nikoli na řad. Indosament musí být bezpodmínečný, v celé částce a je nutno jej napsat na šek nebo na list s ním spojený (přívěsek). 22 44 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový 23 STROUHAL, Jiří. Peněžní prostředky a cenné papíry v účetnictví podnikatelů, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 260. ISBN 978-80-7357-557-1., strana 50 25

Na šek nebo na přívěsek se také píše případné rukojemské prohlášení. Vyjadřuje se slovy jako rukojmí nebo podobným významem. Tímto prohlášením je šekový rukojmí zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Šek je splatný vţdy jen na viděnou. Důleţité jsou lhůty, které je nutno dodrţet při předloţení šeku. Například nejobvyklejší varianta je, ţe šek je vystaven a je zároveň splatný ve stejném státě. V tom případě musí být předloţen k placení do osmi dní. U jiného státu, neţ v jakém je splatný, je lhůta dvacet dní. Legislativně jsou upraveny i další moţnosti předloţení. Lhůty začínají běţet od data vystavení. Jestliţe není včas předloţený šek zaplacen, musí být odepření placení zjištěno veřejnou listinou, písemným prohlášením šekovníka, napsaným na šek, nebo datovaným prohlášením. Zákon upravuje povinnosti zúčastněných stran a lhůty, které je nutné dodrţet, aby právo věřitele nemohlo být zpochybněno. 2.6 Zákon o zemědělských skladních listech Zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech upravuje vydávání zemědělských skladních listů k vybraným zemědělským produktům uskladněným v zemědělských veřejných skladech a nakládání s nimi jako s listinnými cennými papíry. Je s nimi spojeno vlastnické právo k tomuto zboţí. 24 Zemědělské skladní listy vystavuje provozovatel zemědělského veřejného skladu, kterým je právnická osoba se sídlem v České republice a má k provozování skladu povolení. Při převzetí zboţí ke skladování vyznačí druh, mnoţství, jakost a cenu ke dni převzetí. Provozovateli také vzniká povinnost řádně zboţí uskladnit. Vydaný skladní list je cenný papír na řad a je převoditelný rubopisem a předáním. Jeho majitel má vlastnické a zástavní právo k uskladněnému zboţí. 24 1 zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech 26

Podle těchto dvou práv, která list představuje, se skládá: z listu vlastnického, z listu zástavního. Je nepřípustné vystavení jen jedné části. Stejně tak po obsahové stránce je nepřípustné opomenutí jakéhokoliv povinného údaje při vystavení listu podle 4 zákona. Mělo by to za následek jeho neplatnost. Zákon dále podrobně upravuje práva spojená se zemědělským skladním listem, moţností jeho výměny, rozdělení, umoření a převodu. Část je věnována podmínkám provozování zemědělského skladu a státnímu dozoru. 27

3 Právní úprava oceňování Další oblastí, které je nutné věnovat zvýšenou pozornost v souvislosti s cennými papíry, je problematika oceňování. Správné způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot a sluţeb upravuje zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon se vztahuje také na cenné papíry ( 19 a 20), avšak postup správného oceňování je trochu komplikovanější. V 1 odst. 3 se říká, ţe ustanovení tohoto zákona se nepouţijí pouze v případech, kdy zvláštní předpis stanoví odlišný způsob oceňování. 25 Zvláštním předpisem je v tomto případě zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Ten v části čtvrté (v 24 aţ 27) rovněţ upravuje způsoby oceňování majetku, včetně cenných papírů. Z toho vyplývá, ţe při oceňování cenných papírů musíme být opatrní při volbě zákona, podle kterého budeme oceňovat. Jestliţe se oceňovaný papír vyskytuje jak v zákoně o oceňování, tak i v zákoně o účetnictví, musíme porovnávat oba způsoby ocenění a v případě zjištění odlišnosti je nutné dále postupovat jen podle zákona o účetnictví, protoţe ten má podle výše uvedeného ustanovení přednost. Zákon o oceňování dělí cenné papíry na papíry obchodované na regulovaném trhu, zahraničním regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu a na cenné papíry neobchodované na těchto trzích. Z toho vyplývá rozdíl ve způsobu ocenění. Tuzemské nebo zahraniční cenné papíry obchodované na regulovaném trhu se oceňují: závěrečným kurzem vyhlášeným na regulovaném trhu v den ocenění, pokud nebyl v den ocenění cenný papír obchodován, ocení se posledním závěrečným kurzem z předchozích třiceti dnů, pokud nebyl obchodován ani v den ocenění ani v období předcházejících třiceti dnů, ocení se nejniţším dosaţeným závěrečným kurzem vyhlášeným ve stejném období na jiném místě v České republice. 26 25 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku 26 19 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku 28

Tuzemské nebo zahraniční cenné papíry obchodované pouze na zahraničním regulovaném trhu se oceňují: závěrečným kurzem vyhlášeným ke dni ocenění, pokud není k dispozici, ocení se posledním závěrečným kurzem z předchozích třiceti dnů, pokud nebyl obchodován, ocení se posledním závěrečným kurzem vyhlášeným na jiném zahraničním regulovaném trhu ve státě, v němţ byl přijat k obchodování. V případě obchodování ve více státech platí kurz nejniţší. 27 Cenné papíry, které nejsou obchodovány na regulovaném trhu nebo nebyly přijaty k obchodování, se oceňují: akcie a podílové listy uzavřených podílových fondů podílem, v čitateli je vlastní jmění podle účetní závěrky, ve jmenovateli počet akcií nebo podílových listů převedený na shodnou emisní hodnotu, dluhopisy s kupónem jmenovitou hodnotou se zahrnutím úroků a jiných očekávaných výnosů, dluhopisy bez kupónu jmenovitou hodnotou sníţenou o poměrnou část rozdílu mezi průměrným emisním kurzem a jmenovitou hodnotou do doby splatnosti (poměrná část se určí podílem počtu dní ode dne ocenění do dne splatnosti a celkové splatnosti určené ve dnech), směnky jmenovitou hodnotou, zatímní listy částkou odpovídající hodnotě splaceného vkladu, včetně emisního áţia ke dni ocenění, cenné papíry, které představují právo ke zboţí, cenou tohoto zboţí, ostatní cenné papíry cenou obvyklou. 28 27 19 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku 28 20 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku 29

4 Cenné papíry v účetnictví Na účetnictví jsou v současnosti kladeny větší nároky, neţ tomu bylo v minulosti. Účetní jednotka dnes nevystačí s podklady pro sestavení účetní závěrky a splnění zákonné povinnosti, která slouţí hlavně pro vypořádání daňových závazků vůči státu. Dnešní uţivatelé, ať uţ vedení podniku, banky, věřitelé nebo investoři na finančních trzích, jsou mnohem náročnější a potřebují podrobnější informace, které jim mohou poskytnout reálnější obraz o stavu hospodaření účetní jednotky. Tyto účetní informace jsou hlavním podkladem pro hodnocení míry investičního rizika, rentability, likvidity a dalších ukazatelů výkonnosti společnosti. Ke splnění těchto nároků kladených na účetnictví je nutné vycházet z jednotnosti pravidel, harmonizace účetních postupů a regulace účetnictví. Sjednocování účetních předpisů můţe pomoci všem uţivatelům účetních informací ke správnému posouzení hospodaření společnosti a zároveň můţe zjednodušit přístup společnosti na zahraniční finanční trhy. Při srovnatelnosti účetních dat se zvětší jejich transparentnost a srozumitelnost především pro stávající nebo potencionální investory, kteří by měli být podle koncepce a záměru mezinárodních účetních směrnic hlavní cílovou skupinou uţivatelů. 4.1 Mezinárodní účetní harmonizace Harmonizace účetních pravidel a účetních výkazů na evropské a postupně i celosvětové úrovni se stala cílem Výboru pro mezinárodní účetní standardy - IASC, později IASB. Mezinárodní účetní standardy vydané do roku 2001 jsou označovány jako IAS (International Accounting Standards), nové standardy mají název IFRS (International Financial Reporting Standards Mezinárodní standardy účetního výkaznictví). Důvodem existence IFRS je vysoká míra globalizace a investování na finančních trzích. Cílem je zabezpečit srovnatelnost účetních informací a poskytovat uţivatelům jednotné informace pro rozhodování. V konkrétní podobě se jedná především o nadnárodní fúze a akvizice, které nelze upravit pouze na úrovni národních pravidel. 30

V rámci Evropské unie se nástrojem harmonizace stala především čtvrtá, sedmá a osmá směrnice Evropského společenství. Velmi významné i pro práci s cennými papíry je Nařízení číslo 1606/2002 Evropského parlamentu o povinnosti uţívání mezinárodních účetních standardů IFRS na konsolidované účetní závěrky pro společnosti, které emitují cenné papíry registrované na regulovaných kapitálových trzích, a to nejpozději od roku 2005. Jednotlivé členské země Evropské unie budou při pokračující harmonizaci postupně zavádět jednotná účetní pravidla i pro další účetní jednotky neţ jen společnosti s veřejně obchodovatelnými cennými papíry. Důleţitou úvodní částí IFRS je Koncepční rámec. Jsou zde vymezeny účetní zásady, pojmy a prvky účetní závěrky. Zároveň je jeho součástí základní koncepce oceňování. Předpokladem pro oceňování je splnění předpokladu trvání podniku. IFRS definuje tyto výchozí oceňovací báze: historické náklady (historical cost), běţná cena (current cost), realizovatelná, vypořádací hodnota (realisable value), současná hodnota (present value). Historické náklady vycházejí z původních nákladů vynaloţených při pořízení aktiv, například z pořizovací ceny. Závazky se oceňují v částce, kterou bude třeba vynaloţit na jejich úhradu. Běţná cena je částka, která by musela být zaplacena, jestliţe by se stejné nebo podobné aktivum pořizovalo ke dni ocenění. Jedná se o cenu reprodukce, obnovy. Závazky se oceňují v nediskontované částce, kterou by bylo nutné vynaloţit k vypořádání závazku ke dni ocenění. Realizovatelná, neboli vypořádací hodnota oceňuje aktiva na úrovni peněţních prostředků, které by bylo moţno získat například jejich prodejem. V případě závazků se jedná o nediskontovanou částku, kterou bude podle očekávání třeba vynaloţit k úhradě závazků k datu ocenění. 31

Současná hodnota oceňuje aktiva v diskontované hodnotě budoucích čistých přítoků peněz, které bude aktivum dle očekávání vytvářet v běţném podnikání. Závazky se oceňují v diskontované hodnotě budoucích čistých odtoků peněz, nutných k vypořádání závazku. Současná hodnota je tedy spíše metodou, která umoţňuje vnášet do ocenění faktor času. Koncepční rámec neupřednostňuje ţádnou z uvedených oceňovacích bází, pouze konstatuje, ţe nejčastěji pouţívanou základnou jsou historické ceny. Historické ceny jsou však v některých případech (týká se to i cenných papírů) zejména z pohledu externího uţivatele nefunkční a odklon od historických cen je prosazován vlivnými skupinami uţivatelů účetních informací. 29 V praxi je často vyuţíváno ocenění reálnou hodnotou - fair value, které Koncepční rámec neobsahoval, ale právě praxe si tuto úpravu vyţádala. V roce 2011 byl přijat standard IFRS 13 Oceňování ve fair value. Reálná hodnota je ocenění, které odráţí trţní hodnotu k datu ocenění. Rozdíl oproti realizovatelné hodnotě je v tom, ţe ohodnocení nemůţe vycházet z podmínek účetní jednotky, ale z podmínek trhu (market view). Musí se jednat o objektivizovanou trţní cenu. Fair value není výsledkem jen jedné konkrétní uskutečněné transakce, ale odráţí cenu aktivního trhu. To znamená, ţe obchodovatelné poloţky jsou na trhu stejnorodé, obvykle je moţno najít kupující a prodávající ochotné uskutečnit obchodní transakci a zároveň informace o cenách jsou veřejně dostupné (například ve formě kótované ceny na burze). 30 Kromě výše uvedených oceňovacích bází v Koncepčním rámci se problematikou cenných papírů zabývají standardy IFRS: IAS 32 Finanční nástroje: prezentace, IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování, IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování, IFRS 9 Finanční nástroje. 29 DVOŘÁKOVÁ Dana. Finanční účetnictví a výkaznictví podle mezinárodních standardů IFRS, Brno: Computer Press, a.s., 2011, 327 s. ISBN 978-80-251-3652-2, strana 26 30 DVOŘÁKOVÁ Dana. Finanční účetnictví a výkaznictví podle mezinárodních standardů IFRS, Brno: Computer Press, a.s., 2011, 327 s. ISBN 978-80-251-3652-2, strana 27 32