Cenné papíry. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Bakalářská práce. Irena Choutková

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Cenné papíry Bakalářská práce Autor: Irena Choutková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Vlastimil Janeček Praha Duben, 2012

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Českých Budějovicích, dne Irena Choutková

3 Poděkováni Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu práce Mgr. Vlastimilu Janečkovi za jeho odborné vedení, rady a vstřícnost.

4 Anotace Bakalářská práce se zabývá cennými papíry obecně. Toto téma je pestré také proto, ţe přináší informace o cenných papírech a moţnostech jejich obchodování. Obsahem práce je charakteristika cenných papírů. Navazující část práce obecně popisuje vysvětlení pojmu,,cenný papír a moţné způsoby rozdělení cenných papírů. V práci se dále objevuje konkrétní popis jednotlivých druhů cenných papírů, jejich rozdělení, formy a zákon, kterým se řídí cenné papíry. Práce poskytuje základní informace o investování do cenných papírů a popisuje, jaké jsou moţnosti obchodování a prodeje na kapitálovém trhu, a dále se zabývá způsoby, jak mohou občané navázat spolupráci s burzovním systémem. Práce názorně popisuje postavení burzovního systému, jeho výhody, nabídky. Nabízí moţnosti, které mohou pomoci budoucím klientům v rozhodování, jak investovat své volné finanční prostředky. A zároveň nastiňuje historii a vývoj cenných papírů. Annotation This Bachelor's Thesis examines financial shares. The topic is very wide: it covers the definition of financial shares and the options for trading them. The content of the thesis is the description of financial shares. The following part defines the term financial share and its possible categories. Furthermore, the specific description of the individual categories of financial shares are presented as well as the form and law they follow. The thesis offers basic information on investing into shares and describes the options of trading on the stock market. It also discusses the means for citizens to co-operate with the stock market. The thesis gives examples of the workings of the stock market system, its advantages and the opportunities it supplies. It presents options which might help the future clients decide on how to invest their available finances. Finally, the history and evolution of financial shares is described.

5 Klíčová slova cenné papíry, obchodování, burza, ceniny, investování, Key Words securities, commerce, stock market, investment

6 Obsah Úvod Cenné papíry Pojem cenných papírů Rozdělení cenných papírů Podoba cenných papírů Listinná podoba Zaknihovaná podoba Formy cenných papírů Listinné cenné papíry na doručitele Listinné cenné papíry na jméno Listinné cenné papíry na řad Charakteristika jednotlivých druhů cenných papírů Akcie Dluhopisy Směnky Vkladové listy Šeky Opční listy Náloţné a skladištní listy Kupóny Zákon o cenných papírech Obecné právní prameny právní úpravy cenných papírů Zvláštní prameny právní úpravy cenných papírů Úplné znění zákona o cenných papírech Právní prameny upravující práva účastníků kapitálového trhu Obchodování s cennými papíry Prodej cenných papírů volného trhu Nákup dluhových cenných papírů Nákup dividendových hodnot, akcií, podílových listů a jiných Nákup kapitálových účastí Kotace cenných papírů Způsob distribuce (veřejná nabídka) Cenné papíry investiční a neinvestiční Vývoj na trzích cenných papírů v běhu hospodářského cyklu Obchodní cenné papíry... 30

7 3.10 Základní způsoby spekulace Spekulace na vzestup kurzu Spekulace na pokles kurzu Obecné zásady pro emitování veřejně obchodovatelných emisí cenných papírů Obchodování cenných papírů na veřejných sekundárních trzích Segmentace burzovních trhů Základní druhy burzovních obchodních systému Obchodní systém řízení příkazy Obchodní systém s centrální příkazovou knihou Obchodní systém řízení cenou Obchodní systém řízení kotacemi Aukční obchodní systém Aukční obchodní systém s jednotnou cenou Funkce informačního systému burzy Burzovní indexy Veřejné obchodování dluhopisů Pohled na CP z obchodního zákoníku Cenné papíry a současná právní úprava Zvláštní prameny právní úpravy cenných papírů Označení cenných papírů Nastínění Evropské právní úpravy historicky Předmět burzovních obchodů historicky Kapitálové trhy a válka Závěr... 52

8 Úvod Obchodování s cennými papíry je v poslední době jedna z moderních investic, jak zhodnotit své peníze, či v horším případě o ně přijít. Správné načasování obchodu je vţdy alfou a omegou kaţdé úspěšné investice. Jestli se rozhodnete, ţe nebudete investovat své finance vůbec, nebo naopak se bez přípravy vrhnete do první špatné investice, záleţí jen na vás. Investor musí zváţit podstupované riziko, investiční strategii a za pomocí buď své vlastní intuice a trochu toho štěstí zkusí obchodovat sám, anebo se spolehne na profesionální makléřské firmy. Postoj většiny lidí k finančnímu trhu je zdravý příklad přístupu dnešního člověka nejenom k realitě peněz, ale i realitě moderních finančních institucí. Ve své bakalářské práci chci přiblíţit problematiku spekulace s cennými papíry a dát tak zrychlenou představu o realitě obchodování s cennými papíry. Práce je rozdělena do několika kapitol: první se zabývá vysvětlením základní definice cenných papírů, jejich rozdělením, charakteristikou jednotlivých druhů cenných papírů, další část popisuje zákon o cenných papírech. Třetí kapitola pojednává o obchodování s cennými papíry, prodej, nákup CP, v další je nastíněn pohled na cenné papíry z obchodního zákoníku a v páté kapitole se zmíním o cenných papírech a jejich současné právní úpravě a poslední část se věnuje historii cenných papírů. Cílem bakalářské práce je seznámení s cennými papíry, se zákonem o CP, obchodování s CP, obecné zhodnocení současné právní úpravy a v neposlední řadě nastínění Evropské právní úpravy historicky. 8

9 1. Cenné papíry 1.1. Pojem cenných papírů Cenný papír vyjadřuje právní závazek určité osoby (emitenta cenného papíru) plnit konkrétní povinnosti, k níţ se emitent zavázal, a právní nárok majitele cenného papíru vůči vystaviteli (emitentovi cenného papíru) přijímat toto plnění. 1 Definice cenného papíru je tak tradičně přenechána teorii. Většina tradičních přístupů (a tedy ustanovení švýcarského předpisu) ovšem selhává na skutečnosti, ţe cenný papír dnes nemusí mít nutně listinnou podobu, tj. nemusí být papírem v obecném významu tohoto slova, a můţe být nahrazen zápisem do příslušné evidence (dematerializován). 2 Podstatou cenného papíru je zpravidla písemný projev vůle (tzv. skripturní akt), s nímţ jsou spojeny právní důsledky. Dispozice s tímto právem je pouze moţná jen spolu s dispozicí se skripturním aktem. Cenné papíry bývají finančními aktivy, instrumenty finančního trhu. Obchodování s cennými papíry nám zprostředkovává převod práv s nimi spojených. Aby cenný papír byl obchodovatelný, musí splňovat nejen právní, ale určité ekonomické podmínky, jako je například výnosnost, likvidita a kapitálová jistota. Obchodování s cennými papíry se udává na jeho trţní hodnotu (cena, kurz), která se většinou odlišuje od jejich hodnoty nominální 3, jmenovité, na kterou je cenný papír vystaven. Většinou se tyto hodnoty neshodují. Kolísání trţní hodnoty, kurzu cenného papíru kolem jeho nominální hodnoty je příčinou okolností, které se promítají do nabídky a poptávky po cenném papíru. Význam obchodovatelnosti cenných papírů je závislý na délce jejich ţivotnosti. Bývá tomu tak proto, ţe jejich vlastníci je mohou prodat a spekulovat s nimi za účelem kapitálového výnosu. Z toho vyplývá, ţe obchodovatelnost je mnohem významnější u akcií a obligací neţ např. u krátkodobých dluhopisů. 1 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana Bejček Josef, 2009, strana 78 3 Jmenovitá hodnota, tj. peněţní částka, na niţ zní cenné papíry (akcie, obligace atd.), vyjadřuje podíl na kapitálu nebo výši dluţního závazku, který cenný papír představuje, jeho cena trţní (kurs) se odchyluje od nominální hodnoty vlivem nabídky a poptávky 9

10 Podle zákona o cenných papírech mohou v ČR existovat tyto cenné papíry: akcie, zatímní listy, podílové listy, kupony, investiční kupony, dluhopisy, včetně vkladových listů a vkladových certifikátů, směnky, šeky, cestovní šeky, náloţné listy, skladištní listy a jiné listy, které jsou za cenné papíry prohlášeny zvláštními zákony. Za cenné papíry nelze povaţovat jak legitimační listiny, tak i veřejnoprávní listiny, jako jsou ţivnostenský list nebo koncesní listina Rozdělení cenných papírů Cenné papíry lze rozdělit dle různých kritérií. Za prvé podle druhu práv obsaţených v cenných papírech. To jsou majetkové cenné papíry, dluţnické cenné papíry a cenné papíry dispozičního charakteru. Za druhé dle převoditelnosti cenných papírů na cenné papíry na doručitele (majitele), ty jsou neomezeně převoditelné, dále na cenné papíry na jméno, kdy převoditelnost můţe být vyloučena, a v neposlední řadě na cenné papíry na řád, kdy emitent nebo majitel můţe převoditelnost cenného papíru omezit. Cenné papíry také členíme dle formy výnosu na cenné papíry variabilně úročené, cenné papíry pevně úročené a cenné papíry neúročené. Podle emitenta to jsou cenné papíry emitované státem (veřejné), cenné papíry emitované jinými veřejnoprávními subjekty a cenné papíry emitované ostatními subjekty (soukromé). Za další se člení podle podoby na listinné, zaknihované, na doručitele, na řad, na jméno, zastupitelné, nezastupitelné, obchodovatelné, neobchodovatelné. Další členění je moţné dle měny, splatnosti, výnosu, platby či zástavního práva, likvidity a daňových hledisek. 1.3 Podoba cenných papírů Rozlišujeme dvě podoby cenných papírů. Listinné cenné papíry jsou pořízené v hmotné podobě, obvykle na listině, a zaknihované cenné papíry jsou vedené v příslušné evidenci Listinná podoba Všechny cenné papíry mohou existovat v listinné podobě. Výjimky stanoví zvláštní právní předpis (podle 20 odst. 1 zákona o bankách můţe banka akcie, se kterými je spojeno 4 Koncesovaná listina je listina, která opravňuje fyzické osobě provozovat koncesovanou ţivnost, např. pohřební sluţby, cestovní kanceláře, taxisluţbu apod. 10

11 hlasovací právo, emitovat pouze v zaknihované podobě). Kvalita hmotného nosiče a jeho technického provedení (charakter papíru, jeho rozměry, barvy apod.) je libovolná a záleţí na emitentovi, jaký materiál pro zachycení náleţitostí cenného papíru zvolí. Je nutné ale dodrţovat určitou kvalifikovanou podobu, kdy například šek můţe být vystaven na jakémkoliv podkladu, nebude-li však vystaven na bankovním formuláři, s největší pravděpodobností nebude šek proplacen Zaknihovaná podoba K zaknihování cenného papíru slouţí evidence o cenném papíru a ta plní všechny povinnosti s tím spojené, tzn., zaznamenává všechny změny, převody, přechody cenného papíru. Plné zaknihování zároveň znamená, ţe cenný papír vůbec ve fyzické formě neexistuje a osoba vedoucí evidenci pouze vede evidenci práv z cenného papíru vyplývajících. Zaknihovat, tzv. nahradit zápisem do určité evidence, lze podle českého práva (srov. 91 PKT) pouze zastupitelné cenné papíry. S ohledem na podobu cenných papírů stanoví 4 odst. 2 CenP náleţitosti, které nejsou vyţadovány u zaknihovaných cenných papírů. Jde o jejich číselné označení, podpisy, nebo jejich otisky a údaje o povolení příslušného státního orgánu. 5 Zaknihované cenné papíry jsou ty papíry, které jsou vedené v následujících evidencích. Jsou bud zapsány do tzv. centrální evidence ( 92 PKT), nebo vedeny v tzv. samostatné evidenci ( 93 Z PKT), anebo vedeny v evidenci České národní banky (srov. 91 o kapitálovém trhu). Na centrální i samostatnou evidenci můţe navazovat tzv. navazující evidence (např. obchodník s cennými papíry či investiční společnost). Centrální evidence vede centrální depozitář a osoby oprávněné vést evidenci. K základním činnostem společnosti patří vedení centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů vydaných v České republice, provozování vypořádacího systému pro vypořádání burzovních i mimoburzovních obchodů s investičními nástroji, půjčování cenných papírů, administrace a správa garančních prostředků, úschova a správa investičních nástrojů vedených v samostatné evidenci, přidělování identifikačního označení (ISIN) investičním nástrojům, a od roku 2007 téţ vypořádání obchodů s elektrickou energií. 6 5 Bejček Josef, 2009, strana 82 6 Zdroj: 11

12 1.4. Formy cenných papírů Forma cenného papíru vypovídá o tom, kdo je jeho vlastníkem a jakým způsobem můţe tento vlastník cenný papír převést. Toto se týká zaknihovaných cenných papírů Listinné cenné papíry na doručitele V cenných papírech na doručitele zpravidla nebývá osoba oprávněného. Oprávněným je majitel listiny, a tím převod cenného papíru vyţaduje kromě smlouvy také předání listiny nabyvateli. Tyto papíry jsou na doručitele neomezeně převoditelné a není nutný zápis do určité evidence ani uzavření písemné smlouvy a cenný papír legitimuje kaţdého drţitele, tím nemá ani emitent ţádné moţnosti, jak převodům zabránit nebo na ně dohlíţet Listinné cenné papíry na jméno Pro tyto cenné papíry je charakteristické, ţe většinou jméno prvního oprávněného je obsaţeno v textu cenného papíru. Převodu zpravidla dochází písemnou smlouvou či postoupením pohledávky dle občanského zákoníku Listinné cenné papíry na řad V případě cenných papírů na řad je první oprávněná osoba z cenného papíru (remitent) na něm výslovně uvedena (běţně se uţívá doloţka na řad, za kterou následuje jméno vlastníka cenného papíru). Aţ do převodu cenného papíru můţe práva spojená s tímto cenným papírem vykonávat pouze ta osoba, na jejíţ jméno byla listina vystavena. Jsou to např. směnka nebo šek. Výlučně na řad můţeme zařadit zemědělské skladní listy a zatímní listy. Podstatou rubopisu (indosamentu, dříve téţ ţira ) je písemné prohlášení převodce obsaţené obvykle na rubu cenného papíru. Na rubu se tak můţe vytvořit souvislá řada rubopisů obsahující jména postupných majitelů cenného papíru, přičemţ aktuální majitel by měl být obvykle legitimován posledním rubopisem 7. Některé cenné papíry jsou na řad ze zákona, tzn., ţe není nutné uvádět zvláštní doloţku v listině a jsou to například listinné dluhopisy znějící na jméno, zatímní listy nebo listinné akcie znějící na jméno a další. Někdy však bývá obtíţné rozlišit formu cenného papíru na jméno od formy na řad. Toto řešení mezi formami cenného papíru najdeme v 3 ods.3. CenP. 7 Bejček Josef, 2009, strana 84 12

13 1.5 Charakteristika jednotlivých druhů cenných papírů Akcie Akcie ( 155 an. Obch. Z) podle zákona jsou majetkové obchodovatelné cenné papíry. Jsou to cenné papíry, které dávají práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, ziskem a likvidačním zůstatkem při zániku společnosti. Představují jistou část základního kapitálu akciové společnosti. Tato část je vyjádřená jako jmenovitá hodnota akcie a platí, ţe souhrn hodnot všech akcií společnosti představuje částku základního kapitálu. Emitent akcie je zavázán plnit práva jako majitel akcie. Majitel akcie (akcionář) má určitá práva. Jsou to práva podílet se na řízení akciové společnosti, účastnit se valné hromady akcionářů a disponovat právem dostupnosti informací, jakoţ i právem majetkovým, tzn. právem podílu na vytvořeném zisku, právem upsat nové emitované akcie či právem podílet na vyrovnání likvidačního zůstatku při zániku akciové společnosti. Ani drţba akcie tímto nedává akcionáři právo poţadovat vrácení podílu od akciové společnosti. Akcii, kterou disponuje, můţe proměnit za peníze jen tím, ţe ji prodá na sekundárním kapitálovém trhu. Akcie můţeme členit dle různých kritérií, z nichţ nejčastějšími jsou podle technického provedení, převoditelnosti, práva akcionářů, doby emisí a sídlem emitenta. Dle technického provedení je dělíme na akcie listinné, které upravuje obchodní zákoník, a dále na akcie nematerializované, které upravuje zákon o cenných papírech. Podle převoditelnosti to jsou akcie na doručovatele, na jméno a v neposlední řadě akcie na řad. Dalším kritériem je jiţ zmíněné dělení podle práva akcionářů na kmenové, kde se rychle pohybuje trţní hodnota a přednostní s prioritním pevným výnosem. Podle doby emise je lze členit jako nové a staré akcie. Podle sídla emitenta je rozlišujeme na akcie tuzemských subjektů a akcie zahraničních subjektů Náležitosti akcie Náleţitosti listinné akcie bývají upraveny zákonem. Jde o obchodní jméno, sídlo společnosti, číselné označení akcie a její jmenovitá hodnota, označení převoditelnosti (na majitele, na jméno, na řad), výše základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie, datum vydání akcie a podpisy obou členů představenstva oprávněných podepisovat za společnost a povolení příslušného orgánu (ministerstva financí) k emisi. 13

14 Zákon připouští, aby akcie téţe společnosti měly různou jmenovitou hodnotu. Vydá-li společnost více druhů akcií, musí akcie obsahovat označení druhu a listinné akcie musí obsahovat i určení práv s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy. Akcie, s nimiţ nejsou spojena ţádná zvláštní práva (tzv. kmenové akcie), nemusí označení druhu obsahovat. S akciemi téhoţ druhu musí být spojena stejná práva (nestanoví-li obchodní zákoník v konkrétních případech jinak). Akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně. Jiné druhy akcií, neţ které upravuje zákon, nesmějí být vydávány. 78 Jestliţe společnost vydala akcie na jméno, vede tzv. seznam akcionářů, v němţ se zapisuje označení druhů akcií a formy akcie, její jmenovitá hodnota, firma nebo název a právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je akcionářem. Investování do akcií vyţaduje určitou sumu ekonomických znalostí a dostatek údajů. Proto je potřeba sledovat ukazatele ekonomické společnosti a efektivnost hospodaření vybrané společnosti. Tím je také důleţité správné rozhodnutí, kdy koupit, kdy prodat, nebo do kdy cenný papír drţet. K tomuto účelu slouţí různé akciové analýzy, které se zaměřují na trţní hodnotu akcie, zejména finanční analýza. Finanční analýza si klade za cíl, zda kurz akcie přinese do budoucna očekávaný výnos Převod akcií Toto je zakotveno v obchodním zákoníku. Ten nám stanoví, ţe listinné akcie na jméno se převádějí rubopisem a předáním. V rubopisu firma stanoví svůj název nebo sídlo právnické osoby, nebo jméno a bydliště fyzické osoby, na níţ se akcie převádí a den převodu akcie. K účinnosti převodu akcie na jméno je nutný zápis o změně v osobě akcionáře v seznamu akcionářů. Omezení převoditelnosti můţe spočívat např. v podmínění převodu souhlasem orgánu společnosti. V tomto případě se můţe určit, za jakých případů a podmínek je tento orgán povinen udělit souhlas k převodu, popřípadě v jakých případech ho odmítnout. Akcie na majitele podléhá reţimu zákona o cenných papírech ustanovení vztahujících se na cenné papíry na doručitele, tedy k jejich převodu dochází předáním. Tyto akcie jsou neomezeně převoditelné. Převodem akcie se tak převádějí všechna práva s tím spojená. Emitent však rozhoduje o tom, zda od akcií oddělí právo na vyplacení dividendy, přednostní právo na upisování akcií, 8 Zdroj: 14

15 vyměnitelných a prioritních dluhopisů a právo na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku spojeného s akcií. Samostatné právo spojené s akcií se převádí bud smlouvou o postoupení pohledávky, nebo můţe být od akcie odděleno a spojeno s cenným papírem vydaným k této akcii. Pokud byl k akcii vydán cenný papír, se kterým je spojeno samostatně převoditelné právo, nepřechází toto právo spolu s akcií. Převod samostatně převoditelného práva musí být na listinné akcii nebo v evidenci zaknihovaných cenných papírů vyznačen Druhy akcií Dříve byly akcie moţné rozdělovat na akcie úrokové (přinášející svému vlastníkovi úrok bez ohledu na hospodářský výsledek), dále na akcie zlaté (poskytující zvláštní hlasovací práva bez ohledu na podíl na základním kapitálu) a na akcie zaměstnanecké. V současnosti lze jiţ vydávat jen akcie dvou typů kmenové a prioritní. Kmenové se nevyznačují ţádnými zvláštními předpisy, vyjma základních práv na akcionáře. S prioritními akciemi jsou spojena přednostní práva, týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. Pod pojmem zaměstnanecké akcie chápeme ty akcie, které nabývají zaměstnanci společnosti za zvýhodněných podmínek Ukazatelé výnosnosti akcie Mezi nejjednodušší ukazatele při investování se řadí dividendový výnos akcie, poměr kurzu na zisku, účetní hodnota akcie, výplatní kvóta, výnosová hodnota akcie, anebo kurz po navýšení kapitálu. Dividendový výnos nám určuje vztah mezi vyplácenou dividendou a kurzem akcie. Tento ukazatel se srovnává u různých akcií a s jinými investičními moţnostmi. Poměr kurzu k zisku připadajícímu na jednu akcii bývá jedním z nejpouţívanějších ukazatelů při posuzování akcií. Tato veličina vyjadřuje, kolik peněţních jednotek trţní ceny akcie připadá na jednu jednotku zisku. Účetní hodnota akcie označuje v bilanci společnosti vykázaný vlastní kapitál na jednu akcii. Tyto hodnoty bývají zpravidla niţší neţ reálné hodnoty společnosti. 15

16 Výplatní kvóta se vyjadřuje v procentech, jde o díl zisku, který se vyplatí jako dividenda. Pokud je nízká, znamená to, ţe dividendová politika není akcionářům příliš nakloněna. U výnosové hodnoty akcie investor propočítává výnos investice do cenného papíru ve srovnání s jiným uloţením dočasně volných peněţních prostředků Dluhopisy Dluhopis je dluţnický cenný papír, který stvrzuje podmínky, za jakých si emitent půjčuje dočasně volné peněţní prostředky. Je to závazek emitenta splatit majiteli dluhopisu dluţnou částku a vyplácet výnosy k určitému datu. Pojem dluhopis lze vyjádřit i pod termínem obligace. Obligace pochází z latinského slova obligatio závazek, který pouţívá náš zákon o dluhopisech. Podle zákona č. 530/1990Sb, o dluhopisech, ho vymezuje jako cenný papír, s nímţ je spojeno právo majitele poţadovat splacení dluţné částky ve jmenovitých hodnotách a vyplácení výnosů z něj k určitému datu. Také zahrnuje povinnost osoby oprávněné (emitenta) tyto závazky plnit. Dále tento zákon uvádí eventuální jiná práva spojená s dluhopisem (např. právo na výměnu), kde se upřesňuje jmenovitá hodnota dluhopisu a kurzu. Kurz je cena, za kterou je prodáván. Emitent si emisí dluhopisů opatřuje finanční zdroje převáţně pro uskutečnění svých investičních záměrů, krytí schodku hospodaření či získání zdrojů pro další operace a vyuţití. Investorům slouţí dluhopis ke střednědobému či dlouhodobému uloţení kapitálu a úspor. Nemohou ţádat jeho splacení před stanoveným datem, pokud se k tomu emitent výslovně nezavázal. Dluhopisy mohou být vydávány jako listinné i jako zaknihované cenné papíry: na doručitele, nebo na jméno, listinné i na řad. 9 Listinný dluhopis se skládá jako akcie z dvou částí, tj. pláště a kuponového archu s legitimačním talonem. Na plášti i na kuponech jsou vyznačeny následující náleţitosti. Za prvé jde o označení emitenta, dále to jsou nominální hodnota dluhopisu, název a číselné označení dluhopisu, způsob stanovení výnosu, závazkové prohlášení emitenta splatit danou nominální hodnotu v určitém termínu a období, vyplácet určitý výnos ve stanovených termínech a určení způsobu vyplácení. V neposlední řadě jde o jméno prvního majitele 9 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana

17 u dluhopisů na jméno, údaje o povolení emise dluhopisů, datum vydání a povolovací údaje jsou-li předepsány Termíny související s dluhopisem Za prvé jde o kuponový arch, který obsahuje poukázky (kupony) na výplatu výnosu. Jejich počet je závislý na délce období splatnosti dluhopisu. U většiny z nich se zpravidla vyplácejí pololetně nebo ročně. Naopak u zaknihovaných dluhopisů je emitent povinen zveřejnit náleţitosti předepsaným způsobem. Dluhopisy se emitují a určitými způsoby se umístí na trh. Povolení k emisi vydává ministerstvo financí se souhlasem České národní banky. Podle zákona mohou být emitenty pouze právnické a fyzické osoby, které podnikají. V ţádosti o povolení emise musí emitent uvést tyto náleţitosti. Za prvé jde o účel poţadované emise, o současnou a předpokládanou budoucí finanční situaci a o prohlášení o zabezpečení návratnosti poţadované emise. U těch dluhopisů, za jejichţ splácení převzala záruku jiná osoba, se musí uvést údaje o ručiteli a jeho finanční situaci a za poslední je nutné uvést způsob zveřejnění emisních podmínek a ročních výsledků svého hospodaření. Dluhopisy se umisťují na trhu několika způsoby. Konkrétně jde o tři způsoby. 1. Tzv. veřejné upsání. Zde investor musí během doby, ke které se upisuje, vyplnit list, ve kterém se zaváţe k odběru určitého mnoţství dluhopisů za určitý kurz (liší od jmenovité hodnoty akcie). 2. Tzv. prodej z volné ruky, kde investoři přímo nakupují dluhopisy aţ do jejich rozprodání za trţní kurz. 3. Tzv. tender. Tender můţe být buď cenový, nebo zaměřený na mnoţství. Při cenovém tenderu emitent vyhlásí minimální emisní cenu a potenciální investoři pak nabízejí cenu. Proto jsou přednostně uspokojeni ti, kteří nabízejí nejvíce. Při tendru zaměřeném na mnoţství je cena fixní (stálá), ale generuje se mnoţství dluhopisů, které je investor ochoten nakoupit. Při nákupu většího mnoţství totiţ klesají transakční náklady. Majitelé si mohou ponechat své dluhopisy do konce splatnosti, nebo je kdykoliv prodat na sekundárním trhu. Investování do dluhopisů přináší zpravidla vyšší zhodnocení 17

18 vloţených prostředků, neţ lze dosáhnout na vkladní kníţce, ale klade na investory vyšší nároky při rozhodování o výběru konkrétního titulu dluhopisu. Příčinou toho je existence celé řady různých modifikací dluhopisů, navzájem se lišících svými podmínkami. 10 Pro investora jsou důleţité určité charakteristiky dluhopisu, např. jméno emitenta a jeho bonita (čím horší je bonita emitenta, tím vyšší zúročení by měl dluhopis obsahovat). Dále celková hodnota emise dluhopisů, měna, ve které jsou dluhopisy nenominovány, způsob úročení, splatnost emise dluhopisů, emisní kurz, metoda splácení nominální hodnoty dluhopisu a daňové zatíţení výnosu Dělení dluhopisů Podle osoby dluţníka rozeznáváme dluhopisy průmyslové, bankovní, státní, veřejné a eurodluhopisy. Průmyslové dluhopisy vydávají soukromé společnosti a financují jimi investiční potřeby, dlouhodobější potřeby oběţného majetku, nové zdroje se mohou pouţít ke splácení dříve přijatých bankovních úvěrů či pro další účely. Bankovní dluhopisy jsou emitovány peněţními ústavy s cílem opatřit si dlouhodobé a stabilizované peněţní zdroje k poskytování úvěrů. Státní a veřejné dluhopisy jsou vydávány vládou, městy, obcemi a dalšími institucemi k opatření si dodatečných zdrojů ke krytí deficitu v rozpočtu a také na financování větších investic. Eurodluhopisy jsou vydávány v cizí měně na daném území. Podle stanovení výnosu můţeme najít dluhopisy pevně úročené, variabilně úročené dluhopisy a neúročené dluhopisy. Pevně úročené dluhopisy jsou vypláceny emitentovi úrok vyjádřený stanoveným procentem z nominální hodnoty dluhopisu v daných termínech, tento úrok je fixně stanoven po celou dobu platnosti dluhopisu. Dále jdou to variabilně úročené dluhopisy, kde se úrok skládá ze dvou částí. První část je část proměnlivá, například diskontní nebo trţní úroková sazba daného trhu, která odráţí momentální situaci. Druhá část je fixní v podobě stálého procenta. A v neposlední řadě to jsou neúročené dluhopisy, z nichţ emitent nevyplácí průběţně výnos, prodává je však za niţší neţ nominální hodnotu. Jinak lze dluhopisy členit na prioritní, které skrývají přednostní právo na upisování nově vydávaných akcií společnosti. Dále to jsou vyměnitelné dluhopisy, které skýtají právo na výměnu za akcii společnosti nebo jiný dluhopis. Jako poslední můţeme najít zaměstnanecké dluhopisy, které jsou výlučně pro vlastní pracovníky emitenta. 10 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana

19 Zvláštním druhem jsou dluhopisy nazývané perpetuity, které nemají datum splatnosti, a úrok je navţdy vyplácen Ukazatelé používané k hodnocení dluhopisů Tyto ukazatele se podobně jako u akcií zaměřují na analýzu ekonomické situace emitenta a řadu jiných s nimi spojenými. Jako ukázky mohou slouţit výpočet současné hodnoty, běţné nominální výnosové procento, výnosnost do dne splatnosti a hodnota konverze. Výpočtem současné hodnoty se rozumí nynější hodnota v budoucnu splatných kapitálových výnosů. Podle vzorce vypočteme veličinu současné hodnoty čili vnitřní hodnoty, kterou nazýváme téţ spravedlivá cena, kterou porovnáme s kurzem dluhopisu a z toho vyvodíme, zda je dluhopis správně hodnocen, podhodnocen či nadhodnocen. Výnos z dluhopisu lze posuzovat jako nominální, běţný a výnos do doby splatnosti. Nominální výnos vyplývá z kuponové platby, která se rovná procentu vyplácenému na základě stanovené úrokové sazby. Běţný výnos vyjadřujeme v procentech a porovnáme ho s trţní úrokovou mírou, nebo s výnosem v procentech z jiných aktiv. Běţný výnos vypočteme opět pomocí vzorce ze kterého můţeme vyvodit, ţe při neměnném kuponovém výnosu je běţný výnos tím niţší, čím je trţní cena dluhopisu vyšší a naopak. Výnos do doby splatnosti tento výnos je pokládán za relativně nejpřesnější způsob hodnocení výnosu z dluhopisu. Propočet tohoto ukazatele lze provádět jako přibliţný anebo jako zcela přesný. Výnos do doby splatnosti dluhopisu je procentní míra (téţ úroková míra), při které se rovná kupní cena dluhopisu současné hodnotě všech ročních plateb a kuponů a splátky jistiny (jmenovité hodnoty dluhopisu). 11 Hodnota konverze je pořizovací cena akcie, které vznikla prostřednictvím nákupu vyměnitelného dluhopisu na sekundárním trhu a jeho následující konverzí. V tomto případě musí investor vedle kurzu vyměnitelného dluhopisu zaplatit i naběhlý úrok, který se konverzí ztrácí. Hodnocení dluhopisů má pomoci investorům určit pravděpodobnost, s jakou bude dluhopis splacen. Několik hlavních hodnotících agentur (např. Moody s a Standard & Poors) 11 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana

20 rozvinulo metodologie pro hodnocení kvality korporačních dluhopisů. I kdyţ se můţe přesná metodologie, kterou tyto agentury pouţívají, poněkud lišit, pokouší se kaţdá agentura měřit pravděpodobnost splacení půjčky na základě hodnocení finanční situace a výkonnosti emitenta dluhopisu. 12 Ukázka výpočtu výnosu z dluhopisu, viz příloha č Směnky Směnky označují písemné dluţnické závazky sepsané v přesně stanovené podobě, poskytující majitelům směnek nesporné právo poţadovat ve stanovenou dobu zaplacení peněţních částek na směnkách uvedených. Směnka je listinný cenný papír s předepsaným obsahem podle zákona, ve kterém výstavce sám slibuje, ţe zaplatí určité osobě určitou peněţitou částku, coţ se nazývá vlastní směnka. Jedná-li se o cizí směnku, zde výstavce naopak přikazuje platit určité osobě a tou je směnečník. Základními typy jsou směnky vlastní a směnky cizí. Výstavce vlastní směnky nám dává tím závazný platební slib, ţe na stanoveném místě a ve stanovenou dobu vyplatí stanovený směnečný obnos. V cizí směnce výstavce směnky vyzývá jinou právnickou nebo fyzickou osobu, aby třetí osobě uvedené ve směnce vyplatila danou sumu na směnce uvedenou. Vyzývaným bývá i obchodní banka, která spravuje účet výstavce. Směnka je zásadně neúročeným dluţnickým papírem. Při vystavení směnek se často v praxi postupuje tak, ţe jistina se při vydání směnky zvýší o smluvené úroky a směnečná suma, bez výslovného rozlišení, obsahuje jak jistinu, tak úroky. Vzhledem k nepochybnosti nároku ze směnky nepřipadá v úvahu námitka, ţe úroky byly zahrnuty do směnečné sumy v nepřípustné výši. 13 Kvalitní směnky, tzv. směnky důvěryhodných dluţníků, přijímají banky k eskontu a k dalším platebním a úvěrovým transakcím. V této souvislosti je důleţitý způsob, jímţ se směnka převádí u jednoho majitele na druhého. 12 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana

21 Převod směnky Převod směnky je moţný dvěma základními způsoby. První je tzv. indosament (rubopis) a druhý je převod postupem práv, coţ je málo pouţívaný postup. Převod směnky indosamentem je velmi častý působ převodu. Dosavadní majitel směnky převádí práva ze směnky na další osobu. K tomuto není nutný souhlas ani směnečníka ani výstavce směnky. Umístění rubopisu je předepsáno tak, ţe musí být na rubu směnky nebo na přívěsku, tj. další listu ke směnce připojeném a se směnkou spojeném. Toto je samozřejmě součástí směnky jako listiny. Dosavadní majitel, který směnku převede, se nazývá indosant. Nový majitel se jmenuje indosatář, tedy ten, na koho byla směnka převedena. Rubopisem vstupuje indosatář do všech daných práv indosanta ze směnky plynoucích. Indosatářem můţe být kterákoliv třetí osoba, můţe jím být výstavce nebo jiná směnečně závazná osoba, například její ručitel Další typy a modifikace směnek V praxi se vyskytují další typy cizích směnek. Velice rozšířenou je směnka cizí na vlastní řad, která má formu cizí směnky, ale vyskytují se zde pouze dvě osoby, neboť výstavce a remitent jsou jedna osoba. U těchto typů směnek má věřitel při vystavení směnky iniciativu. Emituje směnku ihned při vzniku pohledávky (např. dodání zboţí) a ţádá akceptaci na dluţníkovi (odběrateli) nebo jeho bance. Má velmi široké uplatnění v tuzemské i zahraniční praxi. Naopak u zastřené vlastní směnky se vyskytují tři osoby, ale osoba výstavce se kryje s osobou směnečníka. Důvody pro pouţití těchto směnek mohou někdy zcela formální, např. výstavce nechce sám stylizovat vlastní směnku a má momentálně k dispozici jen formulář traty. V bankovní a úvěrové praxi jsou někdy pouţívány další směnečné modifikace, jako například bianco směnky, v níţ jsou některé údaje nevyplněny, jako například termín splatnosti nebo směnečná suma. Dále můţeme směnky dělit na obchodní a finanční. Obchodní směnka vzniká na podkladě prodeje zboţí. Na směnce nemusí být uveden důvod vzniku, lze obchodní směnku odvodit od podepsaných zúčastněných osob. Figurují-li na směnce dvě společnosti, lze vyjít z předpokladu, ţe vznikla na podkladě obchodu. Nemusí tomu tak ovšem být, neboť směnka 21

22 mohla být vydána i na podkladě finanční půjčky. Hospodářský obsah obchodních směnek se povaţuje za velmi kvalitní, neboť se vychází z předpokladu, ţe při prodeji zboţí dluţník inkasuje trţbu, z níţ splatí směnečný závazek. 14 Finanční směnky se pouţívají za účelem opatření finančních prostředků na výplatu mezd, na zaplacení daní a jiné splatné peněţní závazky. Jsou velmi podstatné v případech, kdy daná společnost neposkytuje odběratelům obchodní úvěr směnečnou formou a nemůţe si opatřit obchodní úvěr od dodavatele, nebo jeho vyuţití nepokládá za výhodné. V těchto případech a na podkladě vystavené směnky lze poţádá banku o úvěr a banka směnku eskontuje Vkladové listy Vkladové listy jsou cenné papíry, které vydávají banky a spořitelny. Jsou určeny drobným vkladatelům a podle toho se vyznačují nízkými nominálními hodnotami. Nominální hodnota je pět, deset nebo padesát tisíc korun. Mají splatnost od jednoho měsíce do několika let a úrokový výnos je většinou vyšší neţ u termínových vkladů. Navíc pokud je drţíte déle jak šest měsíců, jejich výnos je osvobozen od daně z příjmů. To z nich činí atraktivní investiční nástroj Šeky Šeky bývají dosti podobné cizí směnce. Představují příkaz jiné osobě od výstavce obvykle bance, u které má výstavce účet, zaplatit určitou peněţitou částku. Šek lze vydat pouze v listinné podobě a můţe mít formy cenného papíru Opční listy Jedná se o cenný papír, který opravňuje uplatnit přednostní právo na upisování akcií, které mají být akciovou společností vydány ke zvýšení kapitálu, nebo dávají právo na získání vyměnitelných či prioritních dluhopisů Náložné a skladištní listy Jsou upraveny společně se smlouvou o přepravě. Touto smlouvou se dopravce zpravidla zavazuje odesílateli přepravit zásilku z určitého místa do jiného místa. Podle smlouvy je poté dopravce povinen vydat odesílateli náloţní list a je s ním spojeno pouze 14 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana

23 právo poţadovat na dopravci vydání přepravované věci. Skladištní list ztělesňuje právo na vydání skladované věci Kupóny Kupón se vydává pro uplatnění práva na dividendu z akcie, zatímního listu nebo výnosu z dluhopisu či podílového listu. Kupóny lze podle českého práva emitovat výhradně jako cenný papír na doručitele, bez ohledu na formu příslušného hlavního cenného papíru. Lze jej vydat v listinné i zaknihované podobě. Pokud jsou kupóny vydány v listinné podobě, vydávají se v uceleném bloku kupónů pro více období v budoucnu v tzv. kupónovém archu, obsahujícím kupóny na příslušná období (u akcií obvykle po rocích). 815 Kupón obsahuje údaje o emitentovi a také o příslušném cenném papíru. Dále je zde uvedena výše výnosu nebo způsob jejího určení a informace o datu a místa uplatnění práva na výnos. 15 Bejček Josef, 2009, strana

24 2. Zákon o cenných papírech Cenný papír je listina nebo listinu nahrazující záznam (evidence), které inkorporují soukromé právo a toto právo je se svým nosičem relativně trvale a těsně spjato, zejména tak, ţe k uspokojení tohoto svého práva musí majitel předloţit listinu či prokázat své právo z příslušné evidence dematerializovaných cenných papírů. 16 Cenný papír je v právním řádě definován zákonem č.591/1992 Sb. cenných papírech. Ne všechny listiny, které se účastníkům jeví jako cenný papír, jimi podle práva jsou. Od cenných papírů je potřeba odlišit deklaratorní listiny, které mají sice právní význam, ovšem nejsou předpokladem vzniku určitého práva a mohou být tak nahrazeny jinými prostředky. Zrovna tak není cenný papír písemná smlouva, prohlášení ručitele nebo písemné uznání dluhu, třebaţe jde o právní listiny a písemní projev. Za cenné papíry nelze také povaţovat legitimační listiny, které jen osvědčují určité právo a slouţí k běţným nárokům majitele (např. ubytovací poukazy) a rovněţ sem nepatří ani veřejnoprávní listiny, jako jsou například ţivnostenský list nebo koncesní listina. 2.1 Obecné právní prameny právní úpravy cenných papírů Hlavní místo mezi obecnými prameny upravující cenné papíry zaujímá zákon o cenných papírech. Jedná se o obecný zákon právní úpravy cenných papírů v tom smyslu, ţe se vztahuje na všechny typy cenných papírů bez výjimky. Obchodní zákoník je pro právní úpravu cenných papírů významný v několika ohledech. Jednak upravuje jako zvláštní předpis řadu cenných papírů (akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, opční listy, náloţné a skladištní listy a cestovní šek). V jiných případech je však obchodní zákoník ve vztahu k zákonu o cenných papírech předpisem obecným (srov. např. ustanovení 13 odst. 1 CenP). 17 Je však paradoxem, ţe zákon o cenných papírech upravuje přímo pouze jediný cenný papír, a tím je kupón v 12 a ostatní cenné papíry upravují detailně speciální zákony. Občanský zákoník a občanský soudní řád řadí mezi obecné prameny práva cenných papírů v obecných soukromých právních kodexech. Zákon o cenných papírech zahrnuje 16 Bejček Josef, 2009, strana Dědič Jan, Pauly Jan, 1994, strana 79 24

25 103 paragrafů rozdělených do šesti částí. Část první to je 1 aţ 12 obsahuje vymezení soustavy cenných papírů a základní pojmy pouţívané při úpravě papírů. V části druhé, to je 13, aţ 44 jsou upravena specifika smluv o převodech, úschově, uloţení a správě cenných papírů. V části třetí 45 aţ 70 jsou upravena instituce trhu, jako obchodníci, makléři, středisko s cennými papíry a mimoburzovní trh. V části čtvrté 71 aţ 78 je upravena problematika veřejně obchodovatelných papírů. Část pátá 79 aţ 86 obsahuje ochranu finančního trhu a část šestá 87 aţ 103 zahrnuje společná, přechodná a závěrečná ustanovení. V závěrečném ustanovení 100 aţ 102 je obsaţena dílčí novela zákona o ţivnostenském podnikání, obchodního zákoníku, zákon o investičních fondech, společnostech a zákon o dluhopisech Zvláštní prameny právní úpravy cenných papírů Zvláštní prameny práva cenných papírů jsou zejména právní předpisy upravující především typy cenných papírů. Jsou to: zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., zákon č. 307/ 2000 Sb. o zemědělských vkladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 92/1991 Sb. O podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby upravující investiční kupony a zákon č. 219/ 1995 Sb. devizový zákon upravující zahraniční cenné papíry odlišně od zákona o cenných papírech. Další typy cenných papírů jsou zmíněny v obchodním zákoníku nebo v zákoně o cenných papírech. Anebo je upravují práva a povinnosti účastníků kapitálového trhu Úplné znění zákona o cenných papírech Mezi nejdůleţitější zákony o cenných papírech patří zákon číslo 591/1992 Sb. o cenných papírech. Za prvé uvádíme několik paragrafů v části první tohoto zákona Obecná ustanovení, tento zákon se zmiňuje o cenných papírech jako celek, náleţitosti, kurzy a burzy cenných papírů. Úplné znění zákona viz příloha č Viz např. zdroj 25

26 2.2 Právní prameny upravující práva účastníků kapitálového trhu Dalšími prameny právní úpravy cenných papírů jsou právní předpisy, které upravují práva a povinnosti účastníků kapitálového trhu. Právní předpisy neupravují přímo typy cenných papírů, výjimku tvoří zákon o kolektivním investování, který upravuje podílové listy jako jeden z typů cenných papírů. Na zákon o kolektivním investování navazuje tak velké mnoţství vyhlášek. Hlavním předpisem upravující oblast kapitálového trhu je zákon č. 256/2004 o podnikání na kapitálovém trhu. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu komplexně řeší veřejnoprávní regulaci sluţeb poskytovaných na kapitálovém trhu a jejich poskytovatelůreguluje mj. investiční sluţby a podmínky pro jejich poskytování, veřejnou draţbu cenných papírů, veřejné nabízení cenných papírů, trh s investičními nástroji, vypořádání obchodů s investičními nástroji, evidenci investičních nástrojů, ochranu kapitálového trhu a investorů včetně úpravy Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, jakoţ i státní dozor. Na uvedený zákon navazuje celá řada vyhlášek Bejček Josef, 2009, strana 80 26

27 3. Obchodování s cennými papíry 3.1. Prodej cenných papírů volného trhu Politika volného trhu označuje nákup a prodej cenných papírů centrální bankou na vlastní účet. Česká národní banka v rámci měnové politiky nakupuje a prodává na volném trhu trţní sazby státní pokladniční poukázky, dále státní dluhopisy a další cenné papíry se zárukou, krátkodobé cenné papíry emitované ČNB i jiné cenné papíry dle zákona o ČNB. Obchody ČNB sledují ovlivnění peněţní zásoby, řízení likvidity bankovního systému, dopad na úroveň úrokových měr a také i další vlivy na ekonomickou sféru. Prodej papírů volného trhu bankám má dopad na staţení likvidity bank, sníţení peněţní zásoby, vzestup úrokových měr a další vlivy na ekonomiku. Naopak nákup papírů volného trhu od bank má následek na posílení likvidity bank, zvýšení peněţních zásob, pokles úroků a další dopady. Prodej těchto papírů volného trhu provádí ČNB ve formě obchodů s cennými papíry na volném trhu s ujednáním o zpětném odkupu (repo operace). ČNB odkupuje od bank úročené cenné papíry s tím, ţe se prodávající zaváţe tyto cenné papíry odkoupit ve stanoveném termínu zpět, ale s cenovou přiráţkou. Význam obchodovatelnosti je u cenných papírů vyšší, čím bude delší doba jejich ţivotnosti. Děje se tak proto, ţe jejich vlastníci je mohou potřebovat prodat, a také proto, ţe dlouhodobé papíry slouţí ke spekulaci, a tudíţ se obchodují za účelem získání kapitálového výnosu. Z toho vyplývá, ţe obchodovatelnost je mnohem významnější u akcií a obligací neţ u krátkodobých dluhopisů. 3.2 Nákup dluhových cenných papírů Úročené dluhové cenné papíry bývají pro banky důleţitou investiční formou. Dají se v případě potřeby nejrychleji krátkodobě prodat bez kurzových ztrát. Vedle funkce vyrovnání likvidity přispívají velkou měrou k vyrovnání rentability bank, protoţe jejich výnosy jsou relativně vysoké. 3.3 Nákup dividendových hodnot, akcií, podílových listů a jiných Investice peněţních rezerv tzv. dividendových hodnot na burze cenných papírů závisí na situaci na kapitálovém trhu. Touto investicí se dá příznivě situaci na burze vylepšit, protoţe lze realizovat výhodné kurzové výnosy. Na druhou stranu je zde riziko z moţného poklesu 27

28 kurzu, které je někdy spojeno se ztrátou. Kurzový výnos je rozdíl mezi nákupní cenou daného cenného papíru a jeho prodejní cenou. Dividenda bývá podíl na zisku, který vyplácí emitent cenného papíru na jeden cenný papír. 3.4 Nákup kapitálových účastí Další investiční typ představuje pro banky podílová účast na kapitálu právnických osob. Toto zahrnuje drţbu určitého mnoţství akcií a podílů, která umoţňuje bance plnění vlastnických práv plynoucích z těchto papírů. Získání podílových účastí patří do kapitálových investičních obchodů, pokud stojí v popředí zájmu investiční motiv a nikoliv záměr získání vlivu. V zájmu zabezpečení likvidity bank je rozsah podílových účastí bank přísně vymezen zákonem o bankách Kotace cenných papírů Základem třídění na kotované a nekotované 21 cenné papíry je okolnost, zda je daný cenný papír přijat k obchodování na určitém veřejném trhu. Musí jít o regulovaný trh. Coţ je trh, který mívá určitá stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování. Za kotovaný cenný papír můţeme podle zákona povaţovat papír přijatý k obchodování na regulovaném trhu, 22 který má sídlo v členském státě Evropské unie. Veškeré podmínky pro přijetí investičních cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu stanovuje zákon 57 PKT. Důleţitou podmínkou pro přijetí je uveřejnění tzv. prospektu příslušného cenného papíru a uplynutí jednodenní lhůty od tohoto uveřejnění. Prospekt je takový podrobný rodný list cenného papíru a musí obsahovat informace týkající se samotného cenného papíru, majetku, dluhů emitenta a jeho finanční situace. Z pohledu emitenta znamená kotace jeho cenného papíru zpravidla nutnost uveřejňovat velké mnoţství informací, a to budˇ periodicky (jde o tzv. výroční a pololetní zprávu či tzv. mezitímní zprávu) nebo průběţně po celý rok, srov. 119b PKT. 23 Emitent nesmí pouţívat nepravdivé, klamavé nebo zavádějící údaje, zrovna tak zamlčovat skutečnosti důleţité pro rozhodování investorů. Nesmí nabízet výhody, kdyţ nemůţe garantovat jejich spolehlivost a není vhodné uvádět nesprávné údaje o své 20 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 2006, strana Nekotované znamená veřejně obchodovatelné cenné papíry. 22 Pojem na regulovaném trhu je myšlen pro cenné papíry vydávané fondem kolektivního investování, které jsou na trhu registrovány za účelem publikace jejich hodnoty. 23 Bejček Josef, 2009, strana 88 28

29 hospodářské situaci. Uvedené informační povinnosti emitentů tvoří sloţku tzv. povinně uveřejňovaných informací. Zrovna tak i pro kotované cenné papíry je ustanovení o ochraně vnitřních informací ( PKT) a manipulaci s trhem ( PKT). 3.6 Způsob distribuce (veřejná nabídka) Veřejná nabídka cenných papírů ( 34 an. PKT) znamená jakékoli sdělení širšímu okruhu osob obsahující informace o nabízených investičních cenných papírech a podmínkách pro jejich nabytí, které jsou dostatečné k tomu, aby investor učinil rozhodnutí koupit nebo upsat tyto investiční cenné papíry. Nemusí tedy jít přímo o návrh smlouvy. Pod kritérium veřejné nabídky budou spadat i jen výzvy, která by jinak měly jen marketingový význam 24. Ten, kdo zamýšlí veřejně nabízet investiční cenné papíry, je povinen uveřejnit prospekt schválený ČNB nebo orgánem jiného členského státu EU. 3.7 Cenné papíry investiční a neinvestiční Podle 3 odst. 2 PKT se za investiční cenný papír řadí cenný papír obchodovatelný na kapitálovém trhu. Investičními cennými papíry jsou akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na společnosti nebo jiné právnické osobě, dále dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dluţné částky, cenné papíry opravňující k nabytí nebo zcizení investičních cenných papírů, za další to jsou cenné papíry, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích a jejich hodnota je daná hodnotou investičních cenných papírů, měnových kurzů, úrokových sazeb, úrokových výnosů, komodit či finančních indexů. Uvedená klasifikace je důleţitá pro obchodování s cennými papíry, např. u veřejné nabídky a publikaci informací. Zařazení cenného papíru mezi investiční cenné papíry z něj dělají tzv. investiční nástroj. Investiční cenné papíry se dělí na kapitálové a dluhové. Za kapitálové se řadí akcie nebo podobné cenné papíry představující podíl na společnosti nebo jiné právnické osobě. Dluhové cenné papíry jsou definovány tím, ţe nespadají pod definici kapitálových cenných papírů ( 34 odst. 2). 24 Bejček Josef, 2009, strana 89 29

30 3.8 Vývoj na trzích cenných papírů v běhu hospodářského cyklu Vzhledem těsnému propojení finančního a ekonomického systému mají pro vývoj na finančním trhu silný vliv jak současný, tak i očekávaný vývoj národní i světové ekonomiky. To znamená, ţe do investování cenných papírů je zapotřebí přihlíţet k působení hospodářského cyklu, v jehoţ fázích se mění jak výše úrokových měr, tak i trţních cen neboli kurzů jednotlivých cenných papírů. 3.9 Obchodní cenné papíry Společnosti získávají dlouhodobý kapitál emisemi akcií a obligací. Krátkodobé finanční prostředky jim poskytují na úvěr komerční banky nebo jim je zajistí emise obchodních cenných papírů. Obchodní cenný papír je dluhopis, který se nabízí někdy jako diskontní nástroj, někdy také jako jistina plus úrok. V případě diskontního nástroje neexistují ţádné úrokové platby. Místo toho je kupní cena nástroje niţších neţ jeho nominální hodnota, která je majiteli vyplacena v době splatnosti. Rozdíl mezi kupní cenou a nominální hodnotou je úrokem z investice. Za úrokový nástroj klient zaplatí při nákupu plnou nominální hodnotu a v době splatnosti obdrţí jistinu plus úrok. Ani jeden z nástrojů nemá pevně stanovenou úrokovou sazbu. Na té se kupující a prodávající strany dohodnou při uzavření obchodu a úrok se vypočítá z nominální nebo plné hodnoty. Aby kupující úrok obdrţel, musí si úrok z mnoha praktických důvodů ponechat aţ do doby splatnosti. Pokud je nástroj prodán dříve, podléhá jeho cena všem výkyvům trhu. 25 Obchodní cenné papíry se prodávají dvojím způsobem, a to přímým rozprodejem nebo pomocí obchodníků. Přímý rozprodej se uskutečňuje mezi bankou a jejími zákazníky. Banka jménem svých klientů kontaktuje emitenta a poté cenný papír odkoupí. Jednatel s obchodními papíry koupí celý balík papírů, které pak rozprodává svým zákazníkům. Transakce se u obchodních cenných papírů vyúčtovávají ten samý den, tzn., jestliţe kupujete dnes, musíte také dnes zaplatit. Jednatelé rovněţ platí za papíry v den jejich nákupu. Normálně se platby uskutečňují pomocí federálních fondů. Díky velikosti transakcí se většina obchodů vyúčtovává mezi bankami za pouţití federální sítě. Fyzickou formou obchodního papíru je certifikát, který vydává banka, jeţ zastupuje danou společnost. Banka můţe emisi odkoupit 25 David M. Weis, 1995, strana