Finanční majetek z pohledu účetnictví

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví Finanční majetek z pohledu účetnictví Diplomová práce Autor: Bc. Václav Záruba Finance, Finance a hospodaření územní samosprávy Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Březinová, CSc. Praha Červen, 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 29. června 2012

3 Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucí práce paní doc. Ing. Haně Březinové, CSc. za odborné vedení a poskytnuté konzultace.

4 FINANČNÍ MAJETEK Z POHLEDU ÚČETNICTVÍ FINANCIAL ASSETS IN ACCOUNTIG PERSPECTIVE Anotace Diplomová práce je zaměřena na finanční majetek v účetních jednotkách, kterými jsou územní samosprávné celky. Obsahuje jak základní charakteristiku územně samosprávných celků, tak právní vymezení a klasifikaci finančního majetku. Dále se zabývá oceňováním, metodami jeho přeceňování a účtováním finančního majetku u územně samosprávných celků. Annotation The thesis is focused on financial assets in entities which are regional self government units. It includes both the basic characteristics of regional self government units and the legal definition and classification of financial assets. Also deals with the valuation, methods of revaluation and accounting of financial assets for regional self - government units. Klíčová slova: finanční majetek, cenné papíry, dluhopisy, účetnictví, oceňování, samosprávné územní celky Key words: financial assets, securities, bonds, accounting, assessment, reigional selfgovernment units

5 Obsah 1 Úvod Cíl a metodika práce Cíl práce Metodika práce Vymezení finančního majetku u územně samosprávných celků Charakteristika územně samosprávných celků Právní vymezení a klasifikace finančního majetku Finanční majetek v účetnictví Krátkodobý finanční majetek ÚSC Dlouhodobý finanční majetek ÚSC Pořizovaný dlouhodobý finanční majetek Oceňování finančního majetku u územně samosprávných celků Oceňování při pořízení Oceňování k datu účetní závěrky Přeceňování finančního majetku na reálnou hodnotu a ekvivalenci Model kapitálového přecenění Model výsledkového přecenění Model částečného výsledkového přecenění Účtování finančního majetku u územně samosprávných celků Účtování krátkodobého finančního majetku Účtování cenných papírů k obchodování Závěr Seznam pouţitých zdrojů Odborná literatura Zákony a další pouţité zdroje Internetové zdroje Seznam tabulek Přílohy

6 1 Úvod Finanční majetek má v rozvaze územních samosprávných celků nezastupitelné místo, a to jak podle objemu, tak podle významu. Územní samosprávní celky disponují významnými objemy peněţních prostředků, jejichţ přesun na finančním trhu vytváří z měst a obcí významné věřitelské subjekty. Z těchto důvodů je kladen velký důraz na správnost pouţití účetních a oceňovacích metod při evidenci tohoto majetku. Nové závazné legislativní změny, platné od zasáhly do značné míry do vedení účetnictví samosprávných územních celků. Poslední transformací byl učiněn zásadní krok v přibliţování účetní legislativy podmínkám platným v Evropské unii. Diplomová práce je věnována specifikům účetnictví v oblasti samosprávných územních celků a upozorňuje na význam účetních informací v hospodaření tak významných subjektů. Proto první část diplomové práce poskytuje informace o principech územních samosprávných celků, jejichţ úkolem je samostatně spravovat a rozhodovat určité zákonem vymezené veřejné záleţitosti místního nebo regionálního významu. Neboť právě tak významné postavení ve sféře veřejných rozpočtů obce a kraje mají. Druhá část práce je věnována problematice finančního majetku po právní stránce. Tu vymezuje především zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. 6

7 2 Cíl a metodika práce 2.1 Cíl práce Cílem diplomové práce je teoreticky popsat a na praktických příkladech ukázat účtování finančního majetku u územně samosprávných celků, přiblíţit vliv reformy účetnictví státu na přeceňování finančního majetku na reálnou hodnotu a ekvivalenci od a prezentovat tak ucelenou práci, která by mohla poslouţit jako vzor k realizaci účetních případů v účetnictví u územně samosprávných celků. Přínosem práce je soubor příkladů, které by se mohly objevit v praxi, jelikoţ k uvedené problematice v současné době neexistuje ucelená literatura, tak aby mohla být vyuţita v účetnictví územních samosprávných celků. 2.2 Metodika práce V teoretické části je čerpáno z odborné literatury, která charakterizuje územní samosprávné celky a odborné literatury, která se zabývá problematikou finančního majetku. Dalším významným zdrojem informací jsou příslušné zákony a internetové zdroje. Podkladem pro praktickou část je téţ odborná literatura, pomocí které jsou ukázány konkrétní postupy účtování finančního majetku u územně samosprávných celků, a to především v případě závazných legislativních změn, platných od V textu je pouţito číselné označování účtů, které zjednodušuje výklad a vylučuje tak i případné záměny při jejich slovních označeních. 7

8 3 Vymezení finančního majetku u územně samosprávných celků 3.1 Charakteristika územně samosprávných celků Územně samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, které mají právo na samosprávu. Dvoustupňový systém územní samosprávy procházel řadou změn, spojených zejména s postavením a významem obcí. Změny územní samosprávy měly vliv na jejich fungování a hospodaření. Velkou změnu přinesla Reforma veřejné správy, která byla započata jiţ v roce Právě roku 1990 byl přijat zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), který zavedl terminologické změny. Například místní národní výbor byl nahrazen obecním úřadem, městský národní výbor byl nahrazen městským úřadem, předseda byl nahrazen starostou aj.), dále zavedl novou kategorii statutárních měst a pověřených obecních úřadů. Reforma pokračovala zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, který stanovil nových 14 krajů pojmenovaných podle sídelních měst (kromě kraje Středočeského). Kraje dle zmíněného zákona byly chápány jako Vyšší územně samosprávné celky (VÚSC), které ukončily první etapu reformy veřejné správy. 1 Reforma neznamenala pouze organizační změny, ale také práci na zvýšení kvality a obsahu veřejné správy, která se dotýkala vzdělávání ve veřejné správě, zvýšení účinnosti kontroly, dostupnosti a kvality veřejných sluţeb a také řízení veřejného sektoru. V roce 2002 vyvrcholily přípravy druhé etapy reformy veřejné správy, jejíţ podstatou je zrušení okresních úřadů a jejich nahrazení novými správními obvody obcí s rozšířenou působností, to vše s účinností od (podle zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky ministerstva vnitra č. 388/2002 o stanovení správních obvodů obcí s pověřenými obecními úřady a správních obvodů obcí s rozšířenou působností). Nicméně je 1 KRÁLÍK, O., 2006: Územně samosprávné celky. [online]. Dostupné na: 8

9 nutné zdůraznit, ţe současně nebyly zrušeny dosavadní okresy jako územní jednotky ve smyslu zákona č. 36/1960 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tyto jednotky jsou tedy stále spolu s obcemi základem územního členění státu. 2 Zmiňovaná reforma je v souladu s Ústavou České Republiky, která v článku 99 ukládá obci status, jako základního územního samosprávného celku, a také status kraji, jako vyššího územního samosprávného celku. Přesné znění článku 99 Ústavy České Republiky je: Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Obce jsou blíţe definovány zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích) a jsou součástí vyšších územních samosprávných celků, jimiţ jsou jednotlivé kraje, které se řídí zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o krajích). Členění na základní a vyšší územní samosprávné celky nevyţaduje vztahy nadřízenosti i podřízenosti, jelikoţ kaţdý územní samosprávný celek má své samostatné kompetence, do kterých jiný územní samosprávný celek zasahovat nemůţe. 3 Principem územních samosprávných celků je samostatně spravovat a rozhodovat určité zákonem vymezené veřejné záleţitosti místního nebo regionálního významu. Stát do takového rozhodování nezasahuje, pouze určí mantinely, v kterých se má samospráva pohybovat. Stát jen dohlíţí, zda a jak jsou tyto mantinely dodrţovány. 2 KRÁLÍK, O., 2006: Územně samosprávné celky. [online]. Dostupné na: 3 NOVÁKOVÁ, Š. Reforma účetnictví ve vybraných účetních jednotkách, II. díl. Účetnictví organizačních složek státu a obcí. 1. Vydání. Praha: OECONOMICA, 2011, s

10 3.1.1 Obec Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích vymezuje obec jako základní územní samosprávné společenství občanů. Tvoří územní celek, který je vymezen hranicí územní obce. Obec je veřejnoprávní korporací, která hospodaří s vlastním majetkem, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese z těchto vztahů odpovědnost. Veřejnoprávní korporace, jak vyplývá ze zákona o obcích, zahrnuje ještě sdruţení osob na určitém území, zlepšování místních podmínek ţivota, realizaci státní politiky a určuje obec jako právnickou osobu odvozenou od státu. Jelikoţ obec můţe provádět investiční činnosti a můţe vystupovat v právních vztazích, je významným subjektem regionálního rozvoje. Podstatu obce jako subjektu místní samosprávy tvoří vzájemné propojení následujících čtyř aspektů: 4 Osobní aspekt obce obec představuje společenství občanů obce Územní aspekt obce obec se nachází na vlastním území, na kterém je dána její samosprávná působnost Mocenský aspekt obce kaţdá obec má pravomoc vytvářet vlastní veřejnomocenské akty Ekonomický aspekt obce kaţdá obec samostatně hospodaří a disponuje vlastním majetkem a zdroji Z těchto aspektů plyne, ţe obec je povinna na svém území zabezpečit pro své občany potřebný rozsah a strukturu veřejných statků. Prostřednictvím svého rozpočtu zajišťuje jak vlastní činnosti (například místní dopravu, úklid, obecní policii apod.), tak ty činnosti, které na ni deleguje stát (školství, sociální péči, zdravotnictví apod.). Obec nemusí všechny veřejné statky zajišťovat sama, ale můţe k tomu zřídit jiné účetní jednotky propojené s jejím rozpočtem, jako jsou např. organizační sloţky nebo příspěvkové organizace. Do těchto účetních jednotek můţe obec vkládat svůj majetek. 4 NOVÁKOVÁ, Š. Reforma účetnictví ve vybraných účetních jednotkách, II. díl. Účetnictví organizačních složek státu a obcí. 1. Vydání. Praha: OECONOMICA, 2011, s

11 Členění obcí Obce lze členit do různých skupin, jako např. podle velikosti nebo významu. Základním rozlišovacím rysem obcí je však jejich právní postavení, které je dle zákona o obcích zobrazeno na následujícím schématu: obce města statutární města územně nečleněná územně členěná o zčásti o zcela hlavní město Praha Obcemi jsou územní samosprávné celky, které měly statut obce ke dni účinnosti zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a dále obce nově zřízené podle tohoto zákona. Městy jsou obce, které byly městy ke dni účinnosti zákona č. 128/2000 Sb. a dále města nově zřízená podle tohoto zákona. Novými městy se můţe stát obec, která má minimálně obyvatel a stanoví-li tak předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, přičemţ ke všemu se vyjadřuje vláda, jejíţ stanovisko však není závazné. Dále můţe nová obec nebo nové město vzniknout oddělením části obce nebo části města. Statutárními městy jsou města, která měla dříve postavení okresu. Statutární města se mohou členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy a toto členění je právně upraveno obecně závaznou vyhláškou neboli statutem. Praha je Ústavou České Republiky v článku 13 určena jako hlavní město České republiky. Na Ústavu navazuje zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, který jej dále specifikuje. Samostatný zákon o hlavním městě Praze není v poměru speciality k obecnímu zřízení ani k zákonu o působnosti a orgánech vyšších územních samosprávných celků. 11

12 Působnost a orgány obce Působnost z obecného hlediska vyjadřuje okruh záleţitostí, v kterých je nějakému konkrétnímu orgánu veřejné správy platným právním řádem umoţněno autoritativně - mocensky rozhodovat, coţ znamená, vytvářet a prosazovat svou vůli. Obec, která je základním článkem celé soustavy státní správy a samosprávy, si v rámci své samostatné působnosti spravuje sama záleţitosti, které jsou v jejím zájmu (vykonává vlastním jménem) a v zájmu jejích občanů. V oblasti samosprávy rozhoduje prostřednictvím obecně závazných vyhlášek zastupitelstvo obce. 5 Druhou působností je působnost přenesená, coţ je v podstatě výkon státní správy. Výkon státní správy je realizován nikoliv přímo státními orgány, ale prostřednictvím obcí a jejich orgánů. 6 Orgánem obce je tedy obecní zastupitelstvo, dále rada obce a starosta, který zároveň stojí v čele obecního úřadu a reprezentuje obec navenek, a také obecní úřad a zvláštní orgány obce. Rozhodnutí zastupitelstva vykonává rada obce, která vydává nařízení obce, kontroluje plnění úkolů obecním úřadem atd. Z toho plyne, ţe obecní úřad plní úkoly, které mu uloţí obecní rada nebo zastupitelstvo a pomáhá jednotlivým komisím a výborům v jejich činnosti. 5 KRÁLÍK, O., 2006: Územně samosprávné celky. [online]. Dostupné na: 6 KAPLAN, J. Právní postavení orgánů obce. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně,

13 Kraj Kraj je nově zřízená územní jednotka vzniklá na základě zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, avšak jejich konkrétní podobu přinesl aţ zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění, který vešel v platnost 1. ledna roku Kraj lze chápat jako územní společenství občanů, kterému náleţí právo na samosprávu, kde kraj pečuje v samostatné působnosti o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a spolupracuje s obcemi (nezasahuje do jejich samostatné působnosti). Na kraj je pohlíţeno jako na veřejnoprávní korporaci, která vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost vyplývajících z těchto vztahů. Kraje v České republice vznikly v roce 2000 a postupně na ně přechází řada kompetencí dosud spravovaných státem. V současnosti je Česká republika rozčleněna do 14 krajů, respektive do 14 vyšších územních samosprávných celků (13 krajů + Hlavní město Praha), jejichţ seznam je následující: Hlavní město Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Kraj Vysočina Zlínský kraj Aby kraje mohly řešit společné otázky, hájit a prosazovat své zájmy či pomáhat řešit společné problémy, sdruţily se a daly moţnost vzniku v tomto ohledu nejaktivnějšímu a nejdůleţitějšímu subjektu, kterým je Asociace krajů České republiky (AKČR). Toto 13

14 zájmové sdruţení právnických osob vzniklo v roce 2001, jehoţ hlavním cílem je hájit a prosazovat společné zájmy a práva krajů Působnost a orgány kraje Kraj obdobně jako obec vykonává samosprávu a státní správu v přenesené působnosti. Zastupitelstvo kraje je jediný orgán kraje, který je ústavně zakotven. Výsadní postavení má také z hlediska přímé demokratické legitimity, jelikoţ jako jediný orgán kraje je přímo volen občany. Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Dle počtu obyvatel v kraji zákon o krajích určuje počet členů zastupitelstva. 7 Zastupitelstvo vydává ve věcech samostatné působnosti obecně závazné vyhlášky. Můţe také předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně, schvalovat programy rozvoje území kraje, stanovit rozsah základní dopravní obsluţnosti kraje, schvalovat rozpočet kraje atd. Dalším hlavním orgánem kraje je krajská rada. Krajská rada je výkonným orgánem, zodpovídá se zastupitelstvu kraje a plní úkoly v samostatné působnosti, které mu uloţí zastupitelstvo. Kraj také vykonává státní správu v přenesené působnosti kraje a to ve věcech, které mu ukládá zákon. Předpisy, které rada vydává v přenesené působnosti, se nazývají nařízení kraje. 8 Členy rady jsou hejtman, který navenek kraj reprezentuje, náměstci hejtmana, kteří jsou spolu s hejtmanem voleni z řad zastupitelstva, jemuţ jsou také za výkon své funkce odpovědni, a další členové rady. V krajích s počtem obyvatel do radu tvoří 9 členů, nad pak 11 členů. Posledním hlavním orgánem kraje, který má jak samostatnou působnost, tak i přenesenou působnosti, je krajský úřad. Samostatná působnost krajského úřadu se odvíjí od provedení rozhodnutí (úkolů), která mu byla zastupitelstvem nebo radou kraje delegována. Krajský úřad v této působnosti musí napomáhat výborům a komisím v jejich aktivitách. V oblasti přenesené působnosti platí, ţe 7 KARLICKÝ, J. Přenesená působnost územní samosprávy. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně, KRÁLÍK, O., 2006: Územně samosprávné celky. [online]. Dostupné na: 14

15 krajskému úřadu přísluší veškerá agenda v přenesené působnosti kraje s výjimkou věcí, které jsou zákonem (dle 67 odst. 1 zákona o krajích) svěřeny zastupitelstvu, radě či zvláštnímu orgánu kraje. Krajský úřad také ve věcech přenesené působnosti vykonává vůči orgánům obcí metodickou a odbornou pomoc, pomocí níţ má předcházet zbytečným chybám v rozhodnutích orgánů obce v přenesené působnosti. Za plnění úkolů delegovaných krajskému úřadu v samostatné i přenesené působnosti je hejtmanovi všeobecně odpovědný ředitel krajského úřadu. 15

16 3.2 Právní vymezení a klasifikace finančního majetku Problematiku finančního majetku po právní stránce vymezuje především zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. 1 zákona o cenných papírech definuje, na které cenné papíry se zákon vztahuje a dále odkazuje na konkrétní části zákonů u jednotlivých druhů cenných papírů. 2 tohoto zákona stanovuje, ţe jsou-li cenné papíry stejného druhu vydány stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě a vznikají-li z nich stejná práva, jde o zastupitelné cenné papíry. Právní úprava však neupravuje obecné ustanovení náleţitostí cenného papíru, ta jsou dána jednotlivými druhy cenných papírů a jejich upravujícími právními předpisy. Všeobecně se povaţuje za platné, ţe nehmotné cenné papíry nemusí obsahovat označení a podpisy emitenta a investora. Mezi cenné papíry se řadí zejména: majetkové cenné papíry dluhové cenné papíry ostatní cenné papíry deriváty (odvozené cenné papíry) 16

17 3.2.1 Majetkové cenné papíry Cenné papíry majetkové povahy jsou splatné v době pořízení nebo určené k prodeji s cílem dosahovat zisku z rozdílu cen při nákupu a prodeji. Mezi majetkové cenné papíry patří např. akcie, poukázky na akcie, zatímní listy a podílové listy investičních společností Akcie Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, 155, definuje akcie takto: Akcie je cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Tento cenný papír potvrzuje, ţe jeho majitel, kterým můţe být i územní samosprávný celek, vloţil určité finanční prostředky (kapitál) do akciové společnosti. S drţením akcií jsou spojena práva akcionáře, mezi která patří právo podílet se na zisku společnosti formou vyplácení dividend, hlasovat na valné hromadě a účastnit se tak na řízení společnosti a podílet se na likvidačním zůstatku v případě likvidace společnosti. Za závazky společnosti akcionář neručí. S akciemi se obchoduje na burze cenných papírů nebo na mimoburzovním trhu akcií, kde se tak určuje i jejich cena, která se řídí poptávkou a nabídkou, na něţ působí různé vlivy, jako jsou vývoj úrokových sazeb, inflace, spekulace apod. Výnosem akcií kromě dividendy je také kapitálový výnos, coţ je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou akcie. Mezi faktory, které působí na výši výnosu, patří měnová politika centrální banky, tím jsou myšleny její úrokové sazby a devizové kurzy, hospodaření firem (zisky firem) a agregátní poptávka, závislá na spotřebitelské důvěře. 17

18 Rozdělení akcií Akcie lze rozdělit podle různých hledisek do několika skupin Rozdělení podle převoditelnosti Akcie mohou být převoditelné na doručitele nebo na jméno. V případě převoditelnosti na doručitele se právo spojené s vlastnictvím akcie přenáší na jinou osobu pouze předáním tohoto cenného papíru. Takový způsob přináší určitou jednoduchost převodu, zároveň však vytváří prostor k jednání na hranici zákona, kdy v určitém okamţiku můţe být vlastníkem celé společnosti úplně jiná osoba. Akcie převoditelné na jméno jsou spojené se jménem konkrétního vlastníka a je tak omezena jejich převoditelnost. Akciová společnost vede seznam svých akcionářů a můţe také omezit převoditelnost tohoto typu akcií Rozdělení podle druhu Kmenové akcie disponují všemi právy a povinnostmi, jsou obchodovatelné na veřejném kapitálovém trhu, patří mezi nejrozšířenější a nejobchodovatelnější typ akcií. Prioritní akcie mají omezené hlasovací právo, ale akcionář má přednostní právo na výplatu dividend nebo podílu na likvidačním zůstatku společnosti. To znamená, ţe v případě výplaty dividendy mají akcionáři vlastnící prioritní akcii zaručenou prioritní dividendu. 18

19 Poukázky na akcie Poukázkami na akcie se podle 204b obchodního zákoníku rozumí cenný papír na doručitele, se kterým jsou spojena veškerá práva upisovatele. S jednou poukázkou na akcie jsou spojena práva vyplývající z upsání jedné akcie, nerozhodne-li valná hromada u listinných poukázek na akcie, ţe s jednou poukázkou na akcie mohou být spojena práva vyplývající z upsání více akcií. Zákon také stanovuje, ţe jestliţe při zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií, jejichţ převoditelnost není omezena, upisovatel zcela splatil emisní kurs akcie, můţe společnost před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku vydat poukázky na akcie, rozhodla-li o tom valná hromada Zatímní listy Podle 176 obchodního zákoníku, se zatímním listem míní cenný papír na řad, se kterým jsou spojena práva vyplývající z akcií, které zatímní list nahrazuje, a povinnost splatit jejich emisní kurs. Jestliţe vlastník zatímního listu převede zatímní list na jinou osobu před splacením emisního kursu nesplacených akcií, ručí za splacení zbytku emisního kursu. Zní-li zatímní list nebo jeho rubopis na jméno několika osob, jsou tyto osoby zavázány ke splacení nesplaceného emisního kursu akcií, které tento zatímní list nahrazuje, společně a nerozdílně Podílové listy Jsou druhem majetkového cenného papíru, který vydávají pouze otevřené podílové fondy. Definici podílových listů upravuje 8 Zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění následných novelizací, takto: (1) Podílový list je cenný papír, který představuje podíl podílníka na majetku v podílovém fondu a se kterým jsou spojena další práva plynoucí z tohoto zákona nebo statutu. (2) Podílový list obsahuje: a) název podílového fondu, b) jmenovitou hodnotu podílového listu, jestliţe je stanovena, c) údaj o formě podílového listu, 19

20 d) datum vydání nebo emise podílového listu, e) u listinné podoby téţ číselné označení podílového listu, podpisy nebo otisky podpisů osob oprávněných k datu emise jednat jménem investiční společnosti a u podílového listu na jméno téţ jméno prvního podílníka, f) údaj, zda se s podílníkem zachází podle odstavce 3 písm. a) nebo b), vyplývá-li takové rozdílné zacházení s podílníkem ze statutu. Podílové listy následně upravuje i zákon o cenných papírech. Podílové listy stejného podílového fondu se stejnou hodnotou mají stejná práva všech podílníků. Podílové listy jsou emitovány na jméno nebo na doručitele jak v zaknihované podobě, tak v listinné podobě, přičemţ podílové listy vydané v listinné podobě ve formě na jméno jsou převoditelné rubopisem. 9 9 REJNUŠ, Oldřich. Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. 2. vydání. Praha: COMPUTER PRESS, 2003, s

21 3.2.2 Dluhové cenné papíry Dluhové cenné papíry jsou nejčastěji dluhopisy, vkladové listy, pokladniční poukázky, úvěrové a dividendové kupony, směnky, šeky a jiné dluhové cenné papíry. Kaţdý dluţný cenný papír má svou trţní a nominální hodnotu, a úrok např. u dluhopisu je počítán z jeho nominální hodnoty Dluhopisy O dluhopisech pojednává zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, který definuje, ţe dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímţ je spojeno právo na splacení dluţné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dluhopis, obvykle obligace, je druh dluhového cenného papíru a je jedním z nabídky investičních nástrojů na kapitálovém trhu. Vydavatelem dluhopisů jsou vlády, města, obce, banky a podniky nebo mezinárodní instituce. Podle emitenta lze rozlišit dluhopisy státní, municipální, bankovní a korporátní. Dluhopisy jsou většinou vydávány na dobu určitou, coţ znamená, ţe je zde uvedena doba splatnosti. Dluhopisy jsou rozděleny dle různých kritérií, např. podle doby splatnosti, emitenta, rizika a způsobu určení. Obchodování s dluhopisy probíhá především na mimoburzovním trhu. Úrok je počítán z nominální hodnoty dluhopisu. Další výhoda spočívá v tom, ţe dluhopis můţe být půjčkou s niţším úrokem neţ např. u úvěru v bance. Nevýhodou dluhopisů je vyšší minimální investice, protoţe hodnoty se většinou pohybují v desetitisících aţ statisících. Součástí dluhopisu můţe být i opce (opční list), která dává drţiteli právo koupit nebo prodat aktiva za předem sjednanou cenu. Za nejbezpečnější způsob finančního investování se povaţuje nákup státních dluhopisů. V ČR však zatím územní samospráva nemá moţnost aţ na výjimky (např. v případě povodňových dluhopisů) nakupovat státní cenné papíry. Územní samosprávný celek má dluhopisy v drţení za účelem obchodování na burze s cílem dosáhnout zisku z rozdílu cen při nákupu a prodeji. Obce v minulých letech vyuţívaly k obchodování s cennými papíry (i těch, které dříve nakoupily), většinou specializované firmy. Za zprostředkování těchto obchodů se musí platit, coţ sniţuje čistý výnos. 21

22 Vkladové listy Vkladové listy jsou cenné papíry, které vydávají nejčastěji banky jako potvrzení o vkladu. Jejich doba splatnosti se pohybuje od jednoho měsíce do několika let a jejich výnos je vyšší neţ u termínovaných vkladů. K jejich výhodám patří, ţe pokud je drţitel vlastní déle jak šest měsíců, tak je jejich výnos osvobozen od daně z příjmu. Dříve neţ uplyne datum splatnosti, tak je nemůţe drţitel vrátit bance k proplacení. Vkladové listy mají podobu cenného papíru na jméno nebo na doručitele a jejich nominální hodnota činí obvykle od jednoho do padesáti tisíc korun. Vkladové listy mohou být: 10 pevně nebo variabilně úročené vzestupně úročené nulové neúročené (úrok je vyplácen při splatnosti najednou) výherní listy atd Pokladniční poukázky Pokladniční poukázky jsou povaţovány za téměř bezrizikové cenné papíry. Existují pouze v zaknihované podobě a jejich krátkodobost se vyznačuje splatností do jednoho roku. Pokladniční poukázky se prodávají prostřednictvím aukcí, na kterých obchodují banky a makléřské firmy. Podmínky pro tyto aukce určuje Česká národní banka ve své vyhlášce. Existuje několik typů pokladničních poukázek. Jsou to pokladniční poukázky vlády, která je vydává za účelem pokrytí pokladního schodku státního rozpočtu, nebo jsou to pokladniční poukázky centrální banky, která je vydává za účelem ovlivňování mnoţství peněz v oběhu. Při nutnosti sníţit mnoţství peněz v oběhu je centrální banka prodává, při nutnosti zvýšit mnoţství peněz v oběhu je centrální banka nakupuje KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví. 6. vydání. Praha: BANKOVNÍ INSTITUT, a. s., 2006, s HLADÍK, R. Trhy cenných papírů. 1. vydání. Ústí nad Labem: RENECO, 2003, s

23 Úvěrový a dividendový kupón Kupón je dividendový nebo úrokový list, který je součástí konkrétního cenného papíru. Po předloţení kupónu má jeho vlastník právo na obdrţení úroků nebo dividend. Výplatním termínem výnosů z cenného papíru je termín splátky kupónu. V kupónu musí být uvedeno: 12 o jaký druh kupónu se jedná, emitent a číselné označení cenného papíru, k němuţ byl vydán, s výjimkou číselného označení zaknihovaného cenného papíru výše výnosu nebo způsob jeho určení datum a místo uplatnění práva na výnos Směnky Nástrojem, vyuţívaným územním samosprávným celkem, můţe být také směnka. Směnka je úvěrový cenný papír, jehoţ povinné náleţitosti stanovuje zákon, ale jeho podobu nikoliv. Ze směnky vyplývá dluţnický závazek, který dává majiteli směnky právo poţadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku. Směnka je tedy písemným závazkem, není vydávána hromadně jako např. obligace. Směnka je převoditelná, coţ znamená, ţe je povaţována za platební instrument a můţe tak nahradit hotové peníze při placení i v platebním styku jako takovém, pokud se subjekty na takovém způsobu placení dohodnou. Základní typy směnek jsou: Směnka vlastní Vlastní směnka je listina, která dává závazný platební slib, ţe výstavce směnky vyplatí remitentovi na stanoveném místě a ve stanovenou dobu stanovený směnečný obnos peněţitou sumu zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů 23

24 Směnka cizí Cizí směnka je listina, v níţ výstavce směnky vyzývá třetí osobu (směnečníka), kterou můţe být osoba právnická i fyzická, aby vyplatila ve směnce uvedené osobě (remitentovi) sumu na směnce uvedenou. Vyzývaným bývá také obchodní banka, která spravuje účet výstavce směnky. Rozdíl mezi výstavcem vlastní směnky a cizí směnky je tedy v tom, ţe první je přímým dluţníkem povinným zaplatit, kdeţto druhý výstavce je ten, kdo odpovídá, aby zaplaceno bylo. Směnka se stává cenným papírem v okamţiku, kdy přejde do majetku územního samosprávného celku s účinky od dne vystavení uvedeného na směnce. Územní samosprávné celky jsou v této pozici majiteli směnky, ale mohou být také ručiteli, coţ nemusí být vţdy výhodné. Tuto moţnost pouţívají k překlenutí určitých finančních potíţí nebo jako zástavu. 13 Majitel směnky anebo i ten, kdo směnku má jen v rukou, ji můţe aţ do splatnosti předloţit směnečníkovi v místě jeho bydliště k přijetí a proplacení Šeky Šek je jako druh cenného papíru upravován zákonem č. 191/1950 Sb., zákonem směnečným a šekovým. Tento cenný papír obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku osobě, u níţ má výstavce šeku pohledávku, aby vyplatila určitou peněţitou částku, uvedenou na šeku, oprávněnému majiteli šeku. Jedná se tedy o klasický nástroj platebního styku, který je vyuţíván při hotovostních i bezhotovostních platbách. Je moţné se s nimi setkat v obchodním styku i při neobchodních platbách soukromých osob. 13 MARKOVÁ, H. Finance obcí, měst a krajů. 1. vydání. Praha: ORAC, s.r.o., 2000, s zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů 24

25 V souladu s článkem II, 1 zákona směnečného a šekového, musí šek obsahovat tyto podstatné náleţitosti: označení, ţe jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tento text sepsán; bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu; jméno toho, kdo má platit (tzv. šekovníka); údaj místa, kde má být placeno; datum a místo vystavení šeku; podpis výstavce. Zvláštním druhem šeku, vyuţívaným především v rámci mezinárodního cestovního ruchu, je cestovní šek. Na tento typ šeku se nevztahuje zákon směnečný a šekový, ale je upravován obchodního zákoníku, který jej vymezuje jako cenný papír, který opravňuje osobu v něm uvedenou k přijetí určené částky při jeho předloţení k výplatě, a to podle podmínek stanovených výstavcem cestovního šeku. 25

26 3.2.3 Ostatní cenné papíry Dalším příkladem cenných papírů mohou být tzv. opční listy Opční listy Opční listy a především jejich náleţitosti upravuje 217a obchodního zákoníku, který především vymezuje jejich náleţitosti. Opční listy jsou cenné papíry, se kterými se pojí právo na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů nebo na přednostní upsání akcií. Mohou se vydávat pouze jako cenné papíry na doručitele. Opční listy mohou být emitovány v listinné nebo zaknihované podobě. Mezi ostatní cenné papíry, které ovšem nejsou předmětem této diplomové práce, patří náloţné listy, skladištní listy či zemědělské skladní karty. 26

27 3.2.4 Finanční deriváty Finanční deriváty jsou investiční instrumenty, které jsou odvozené (derivované) od jiných podkladových aktiv. Jejich hodnota se odvíjí od hodnoty tzv. podkladového aktiva (akcie, dluhopisy, úrokové sazby, měny, komodity, atd.). Jejich podstatou je termínovaný obchod, dochází tedy k určitému zpoţdění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním. Jelikoţ deriváty mají obvykle podobu smlouvy mezi dvěma stranami, mohou, ale také nemusí být cennými papíry. Základními typy derivátů jsou forwardy, futures, swapy a opce Pevné termínové operace Termínové kontrakty typu forward a futures jsou všeobecně nazývány jako tzv. pevné termínové obchody (nebo také jako termínové kontrakty v tzv. uţším slova smyslu), při jejichţ uzavření se stanoví konkrétní podmínky obchodu, který ovšem fyzicky proběhne aţ v přesně dohodnutém budoucím termínu. To znamená, ţe kontakt tohoto typu uzamkne při jeho uzavření dohodnutou cenu směny, ke které ovšem dojde aţ později ve předem sjednaném termínu. Jedná se tedy v podstatě o smlouvu o budoucím obchodu, při které zpravidla, aţ do chvíle plnění, nedochází mezi účastníky obchodu k ţádné, tedy ani peněţní výměně Forwardy mají charakter privátní smluvní dohody mezi dvěma stranami. Na jedné straně existuje závazek kupujícího koupit sjednané aktivum k dohodnutému dni za sjednanou cenu a na druhé straně závazek prodávajícího toto aktivum za dohodnutých podmínek prodat. Forwardy nejsou standardizovány a neexistuje pro ně burzovní trh Futures jsou v podstatě kontrakty podobné forwardům, avšak liší se především tím, ţe se obchodují na organizované burze, jsou tedy standardizované. Při uzavírání kontraktu futures vstupuje mezi smluvní strany clearingové centrum, které garantuje vypořádání obchodu. 15 REJNUŠ, O. Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. 2. vydání. Praha: COMPUTER PRESS, a. s., 2003, s

28 Swapy jsou kontrakty mezi dvěma stranami o pravidelné směně peněţních toků. Protoţe se jedná o příslib budoucích plateb, lze se na ně dívat jako na řadu opakujících se forwardů. Například měnový swap lze charakterizovat jako řadu směn peněţních toků vyjádřených ve dvou různých měnách, a to jako úloţku jedné měny (například USD) a výpůjčku druhé měny (např. Kč) Opční kontrakty Opční kontrakt dává svému majiteli právo, nikoli povinnost, v budoucnu koupit (či prodat) podkladové aktivum za předem sjednanou cenu. Vzhledem k tomu, ţe majitel opčního kontraktu má právo, od kterého můţe v budoucnu odstoupit, hradí za tuto výhodu druhé straně tzv. opční prémii STROUHAL, J. Peněžní prostředky a cenné papíry v účetnictví podnikatelů. 1. vydání. Praha: WOLTERS KLUWER ČR, a.s., 2010, s

29 3.3 Finanční majetek v účetnictví Účetnictví v České republice je regulováno zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů, který je samostatnou právní normou. Závazným předkladatelem zákona o účetnictví je Ministerstvo financí České republiky. Kromě tohoto zákona Ministerstvo financí vydává ještě různá sdělení, pokyny, vyhlášky a české účetní standardy, kterými se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví. K 1. lednu 2010 došlo v oblasti veřejných financí k rozsáhlé reformě a zavedení účetnictví státu. V souladu s novou vyhláškou č. 410/2009 Sb., jenţ ruší vyhlášku č. 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, za které jsou povaţovány územní samosprávné celky, svazky obcí, příspěvkové organizace, státní fondy podle rozpočtových pravidel a organizační sloţky státu, jsou tyto účetní jednotky povinny přejít na aplikaci nových pravidel po této provedené účetní reformě. 1 této vyhlášky stanoví pro vedení účetnictví v plném rozsahu a vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu: 17 a) rozsah a způsob sestavování účetní závěrky, b) uspořádání, označování a obsahové vymezení poloţek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce, včetně uspořádání, označování a obsahového vymezení podrozvahových účtů, c) uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce, d) uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze v účetní závěrce, včetně informací o nakládání s prostředky státního rozpočtu a rozpočtů územních samosprávných celků, e) uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněţních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu, f) směrnou účtovou osnovu, g) účetní metody, zejména způsoby oceňování a jejich pouţití včetně oceňování souboru 17 Vyhláška ministerstva financí č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky 29

30 majetku, postupy tvorby a pouţití opravných poloţek, postupy odpisování, postupy tvorby a pouţití rezerv, h) závazný vzor částí účetní závěrky. Samostatné územní celky se podle 2 vyhlášky řídí následně podle: Čl. 99 a násl. ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů; Zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů; Zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; Zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Postupným procesem úprav účetnictví České republiky byly vytvořeny tzv. české účetní standardy, které podrobně rozvádějí účetní metody a stanovují postupy účtování v konkrétních účetních případech i pro určité skupiny majetku. Hlavním cílem účetních standardů je dosaţení souladu pouţívání účetních metod účetními jednotkami. Prováděcí vyhláška a české účetní standardy doplňují a vysvětlují zákon o účetnictví. K problematice finančního majetku dosud Ministerstvo financí český účetní standard nevydalo. Příklady účetních standardů, platných pro rok 2011, kterým se účtování finančního majetku u ÚSC řídí jsou Český účetní standard pro některé vybrané účetní jednotky č Účty a zásady účtování na účtech, Český účetní standard pro některé vybrané účetní jednotky č Fondy účetní jednotky a jiné účetní standardy. České účetní standardy nesmí být v rozporu s ustanovením zákona o účetnictví a ostatními právními předpisy a stejným způsobem zákon o účetnictví České republiky stanoví soulad s právem Evropských společenství. Jedná se o harmonizaci s pravidly vyhlášenými mezinárodními účetními standardy (International Accounting Standards IAS / International Financial Reporting Standards IFRS), které vytvořilo Evropské hospodářské společenství (EHS) v rámci ekonomické spolupráce a stanovilo tak rozsah a způsob vedení průkazného účetnictví povinného pro všechny členské státy Evropské unie. Příkladem mezinárodních účetních standardů, které jsou spojeny s finančním majetkem ÚSC jsou: IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování, jehoţ cílem je stanovit principy 30

31 účtování a oceňování finančních aktiv, finančních závazků a některých smluv o koupi nebo prodeji nefinančních poloţek. Tento standard pouţijí všechny účetní jednotky na všechny typy finančních nástrojů s výjimkami, které tento účetní standard uvádí. IAS 32 Finanční nástroje: vykazování stanovuje poţadavky na vykazování informací o finančních nástrojích a IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování, kde jsou stanoveny poţadavky na zveřejňování informací o finančních nástrojích. 18 Finanční majetek, stejně tak jako majetek nefinančního charakteru, pohledávky, závazky, vlastní kapitál, náklady a výnosy je nedílnou součástí účetního systému. Podstatou účetnictví je zkoumání tohoto systému, ale je to také především systém zaloţený na přesně stanovených a obecně uznávaných zásadách umoţňující podávat věrný obraz skutečnosti a zajišťovat, aby veškeré informace byly průkazné, úplné a správné. Všeobecné účetní zásady jsou základem účetních systémů zemí Evropské unie a dalších států a tyto zásady se promítají do všech ustanovení platného zákona o účetnictví. 18 Mezinárodní účetní standard IAS 39 - Finanční nástroje: účtování a oceňování 31

32 K nejdůležitějším účetním zásadám patří: 19 Zásada věrného a poctivého obrazu Zásada vychází z povinnosti účetní jednotky vést účetnictví tak, aby účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Účetnictví je věrné, jestliţe obsah jednotlivých poloţek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu. Zásada nepřetržitého trvání účetní jednotky Zásada vychází z předpokladu, ţe účetní jednotka je zaloţena na neomezenou dobu. Z toho vyplývá povinnost vést účetnictví v obdobích po sobě následujících od vzniku účetní jednotky aţ do jejího zrušení. Zásada účetní jednotky Účetní jednotka je chápána jako uzavřený celek, který vede účetnictví a za který je sestavována účetní závěrka Zásada bilanční kontinuity Na konečné zůstatky na rozvahových účtech bezprostředně navazují počáteční stavy těchto účtů mezi jednotlivými účetními obdobími, nedochází ke změnám účetních postupů, změnám oceňování, způsobům odpisování a obsahovému vymezení poloţek účetní závěrky během účetního období. Zásada jednotné soustavy účetních záznamů Účetní jednotky jsou povinny účetnictví vést za účetní jednotku jako jeden celek. Zásada akruálního principu O veškerých nákladech a výnosech účtuje účetní jednotka bez ohledu na okamţik jejich zaplacení nebo přijetí. Zásada opatrnosti Podle této zásady se oceňuje majetek s ohledem na různá moţná rizika. Úbytky majetku se zaznamenávají v účetnictví v peněţních jednotkách uţ tehdy, jsou-li pravděpodobné výnosy, popř. zisky, aţ se stanou jistými. 19 MRKOSOVÁ, J. Účetnictví 2011, učebnice pro SŠ a VOŠ. 1. vydání. Brno: COMPUTER PRESS, a. s., 2011, s

33 Zásada vzájemného zúčtování (zákaz kompenzace) Zásada zakazuje vzájemné vyrovnávání mezi jednotlivými sloţkami majetku. Účetnictví jako soustava účetních záznamů Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů. Aby účetní systém odpovídal skutečnosti, musí být dostatečně identifikován. Jde o postup určování podstatných charakteristik systému a procesů uvnitř. Identifikace v účetnictví tedy představuje nalezení nebo zpřesnění modelu zkoumaného účetního systému a je realizována účtováním. Cílem účtování je zpřesnění zkoumaného účetního systému rozvahy. Rozvaha je základním modelem v účetnictví, a přestoţe matematicko-účetní analýza rozvahu sestavit dokáţe, k jejímu upřesnění je potřeba provést inventarizaci. 20 Územní samosprávné celky pomocí inventarizace finančního majetku ověřují skutečný stav majetku a porovnávají ho se stavem účetním. Zároveň tyto účetní jednotky mají také povinnost prokázat auditorovi a finančnímu úřadu při daňové kontrole, ţe skutečný stav finančního majetku ověřila. Základem jednotné organizace finančního účetnictví (jeho jednotného postupu standardizace) je účtová osnova. Účtová osnova zajišťuje splnění hlavního cíle účetnictví, kterým je zobrazovat účetnictví věrně a pravdivě. Vydává ji Ministerstvo financí České republiky jako směrnou účtovou osnovu. Pro územní samosprávné celky je závazná směrná účtová osnova, která je součástí Vyhlášky č. 410/2009 Sb., viz příloha diplomové práce č. 1. Uspořádání směrné účtové osnovy je členěno na účtové třídy, účtové skupiny a syntetické účty v dané závazné struktuře. Směrná účtová osnova je univerzální a závazná pro účetní jednotky účtující podle 2 Vyhlášky, včetně číselného označení. Syntetické účty lze pro potřeby účetní jednotky dále členit na analytické účty. V případě, ţe účetní jednotka je povinna předávat účetní záznamy, včetně účetních zápisů v účetních 20 MÁČE, M. Účetnictví pro územní samosprávné celky, příspěvkové organizace a organizační složky státu vydání. Praha: GRADA PUBLISHING, a. s., 2010, s

34 knihách, v členění stanoveném v technické vyhlášce o účetních záznamech, vytváří členění syntetických účtů na odpovídající analytické účty, pokud uvedené povinnosti přenosu účetních záznamů nezajistí jiným způsobem Vyhláška ministerstva financí č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky 34

35 3.4 Krátkodobý finanční majetek ÚSC Krátkodobým finančním majetkem u ÚSC se označují nástroje finančního trhu a další nástroje, které účetní jednotka pořizuje s cílem zhodnotit volné peněţní prostředky. Krátkodobým finančním majetkem jsou také peněţní prostředky v hotovosti a na účtech u finančních institucí. Charakteristická je pro něj vysoká likvidnost 22 a bezprostřední obchodovatelnost Pokladna Hospodaření s hotovými penězi je upraveno podobně jako v podnikatelských subjektech. Pokladník odpovídá za stav a pohyb peněz v pokladně. Výše pokladního limitu je určena vnitřní směrnicí. Kontrola pokladní hotovosti probíhá po skončení pokladních hodin a alespoň jednou do roka musí být provedena inventarizace pokladní hotovosti a vypořádány inventarizační rozdíly. Pohyby hotovosti se neklasifikují rozpočtovou skladbou, tzn., ţe převod peněz do pokladny se při odepsání peněz z bankovního účtu oklasifikuje jako poskytnutá záloha pokladně a po ukončeném vydání peněz z pokladny se sníţí poloţka ZÁLOHY POSKYTNUTÉ POKLADNĚ a pohyb peněz se zatřídí na poloţku, které se operace týkala. K tomuto překlasifikování slouţí vnitřní účetní doklad Peníze na cestě Účet PENÍZE NA CESTĚ se pouţívá k překlenutí časového a dokladového nesouladu mezi vklady, výběry peněz, šeků a přijetím bankovních výpisů při převodech mezi jednotlivými bankovními účty. Územní samosprávné celky účtují na účtu PENÍZE NA CESTĚ i rozpočtové příjmy, které inkasovaly na svůj bankovní účet rozpočtových příjmů, ale nebyly do konce běţného měsíce vypořádány se základním běţným účtem. O pohybu peněz v hotovosti se účtuje na základě 22 Likvidnost je snadnost přeměny majetku na peníze 23 SCHRÁNIL, P., KUBÍČKOVÁ, D. Účetnictví organizačních složek státu, státních fondů, územních samosprávných celků a příspěvkových organizací. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. v edici EUPRESS, 2007, s

36 příjmového či výdajového pokladního dokladu a o pohybu peněz v bance se účtuje na základě výpisu z bankovního účtu Ceniny Na účtu CENINY se účtuje stav a pohyb cenin (jako jsou poštovní známky, dálniční nálepky, kolky, telefonní a ostatní karty, mají-li hodnotu před jejich vydáním, ze které bude moci být po vydání do pouţívání čerpáno). Na tomto účtu se také účtují stravenky do provozoven veřejného stravování nebo ceniny určené k platbě určitého zboţí nebo do určitých typů provozoven. Ceniny svěřené pracovníkům na předem stanovené účely se účtují jako pohledávky za zaměstnance. 25 Formou ceniny můţe být lístek, nálepka, známka, kupón, sešitek či kníţka, ţeton nebo dokonce čipová karta. Ceniny v závislosti na svém charakteru jsou většinou opatřeny různými ochrannými prvky proti padělání. Při pouţití jsou pak ceniny znehodnoceny, odebrány nebo jejich hodnota zanikne uplynutím nebo zrušením její platnosti či události, pro niţ byly určeny Běžný účet a ostatní běžné účty Na BĚŢNÉM ÚČTU se účtuje o stavu a pohybu peněţních prostředků u bank; jde například o běţný účet, vkladový účet, výdajový účet, devizový účet. Analytické účty se pak vedou podle jednotlivých typů účtů otevřených v bankách. ÚSC si můţe zvolit i jiný způsob evidence peněţních operací. Můţe vyuţívat pouze jediný okruh a jediný bankovní účet, ze kterého jsou realizovány veškeré příjmové i výdajové operace. Musí však být zajištěny souvztaţnosti mezi jednotlivými účty. Jde tedy o pouţívání pouze základního běţného účtu, který podle svých potřeb můţe členit na kmenový, příjmový a výdajový základní běţný účet. Regulace příjmů můţe probíhat buď jednou za měsíc v úhrnné výši realizovaných příjmů a výdajů nebo souběţně s kaţdým realizovaným příjmem a výdajem SCHRÁNIL, P., KUBÍČKOVÁ, D. Účetnictví organizačních složek státu, státních fondů, územních samosprávných celků a příspěvkových organizací. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. v edici EUPRESS, 2007, s Český účetní standard pro podnikatele č Krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry 26 SCHRÁNIL, P., KUBÍČKOVÁ, D. Účetnictví organizačních složek státu, státních fondů, územních samosprávných celků a příspěvkových organizací. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. v edici EUPRESS, 2007, s

37 Bankovní účty mají vţdy aktivní zůstatek, ale pokud je to bankou umoţněno, tak můţe být ke konci rozvahového dne vykázán pasivní zůstatek na bankovním účtu. Pasivní zůstatek je pak v rozvaze vykazován jako poskytnutý krátkodobý bankovní úvěr Majetkové cenné papíry k obchodování Jedná se o majetkové cenné papíry, které účetní jednotka hodlá drţet po dobu kratší neţ dvanáct měsíců za účelem docílit obchodováním zisku Dluhové cenné papíry k obchodování Jedná se o dluhové cenné papíry, které účetní jednotka hodlá drţet po dobu kratší neţ dvanáct měsíců za účelem docílit obchodováním zisku Jiné cenné papíry Účetní jednotka můţe drţet například duhové cenné papíry se splatností do jednoho roku do jejich splatnosti, krátkodobé směnky apod Pořízení krátkodobého finančního majetku Kalkulační účet POŘÍZENÍ KRÁTKODOBÉHO FINANČNÍHO MAJETKU lze vyuţít v průběhu pořizování cenných papírů. Zde se účtují sloţky pořizovací ceny nakupovaných cenných papírů včetně poplatků a provizí makléřům, v níţ se cenné papíry při jejich pořízení oceňují. Podle 25 vyhlášky ministerstva financí č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, se krátkodobý finanční majetek člení takto: 37