STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: mhrejsova@sosa sou.cz, www.sosa souneratovice.cz Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: III /2 Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace Vzdělávací obor: obory SOU Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Romantismus Sada: 5 Číslo DUM: 12 Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: 7. 12. 2012 Ročník: 2. Ověřující učitel: Mgr. Magdaléna Andršová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: mhrejsova@sosa sou.cz, www.sosa souneratovice.cz Název listu: Jméno autora: Anotace: Klíčová slova: K. H. Mácha Mgr. Magdaléna Andršová Osvojení si literárního žánru román, literárního směru romantismu, seznámení se s předními světovými i českými představiteli romantismu, podrobněji s životem K. H. Máchy a jeho dílem. Aktivující vědomostní test, který slouží k procvičení literárních pojmů a vědomostí o autorovi. Romantismus, román, poezie, generace. Klíčové kompetence: Přesahy a vazby: Organizace (čas, velikost skupiny, prostorová organizace): Cílová skupina: Pomocí vizuální elektronické techniky se učí umět vyhledávat a zpracovávat informace. Rozvíjí práci s literárním textem a v závěrečném vědomostním testu využívá dříve osvojených informací a pojmů. Vede k sebehodnocení nabytých vědomostí, eventuelně k možnosti opakování a upevnění dříve osvojeného učiva. Český jazyk a literatura práce s literárním textem, jeho zpětná reprodukce, aktivní poznávání literárních žánrů a směru v tradiční i mediální podobě. Jazykové předměty, společenskovědní vzdělávání. 30-35 minut, třída popř. skupina včetně žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Možnost užití PC popř. interaktivní tabule nebo samostatná práce s pracovními listy. žák oborů SOU Použitá literatura, zdroje: Velikost: Wikipedie.cz, Google.cz, Wikicitáty.cz viz. použitá literatura uvedená na poslední stránce pracovního listu, včetně odkazů na použité materiály a obrázky. Archiv autora. 882kB
Romantismus je umělecký a filozofický směr konce 18. století a začátku 19. století. Základní rysy romantismu jsou cit, individualita a duše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce osvícenství. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Za kolébku literárního romantismu je považována Anglie. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často (pro romantismus téměř vždy) iracionální cit, a tajemství, fantazii. Termín romantismus byl odvozen od slova román. První polovina a část druhé poloviny 19. století v Evropě byly pod silným vlivem romantismu. Současně s romantismem se objevil císařský styl empír a měšťanský styl biedermeier (zejména v německy mluvících oblastech, tedy i v českých zemích). V českých zemích je měšťanská kultura spojena především s tzv. národním obrozením, v Rakousku s biedermeierem. Hudba se od romantismu stala nedílnou součástí měšťanského života. Romantici dávají společnosti na vědomí svůj nesouhlas s jejím uspořádáním, například tím, ţe se toulají, chovají se nezvykle apod. Literatura zachycuje melancholii, stesk ( spleen - smutek) a boj jednotlivce proti společnosti. Malíři zobrazovali ponuré krajiny, ruiny, bouří stiţené lesy. Hudba vyuţívá lidových motivů i snových obrazů. Oblíbené motivy byly osamocení, noc, nebezpečí, tajemství, stesk nebo cesty. V literatuře, hudbě i ve výtvarném umění nalezneme obraz popravy. Mezi české skladatele hudebního romantismu patří především Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák, který sloţil symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek na motivy Erbenových balad. Architektura romantismu je ovlivněna zaměřením na minulost. Nejčastějším napodobovaným slohem byla gotika, proto tyto stavební úpravy jsou označovány jako novogotické. Ţenská móda Ţeny nosily rozevláté sukně ve tvaru kuţele. Pod sukněmi bývalo mnoho spodniček. Šaty se vyznačovaly úzkým pasem se sepnutým korzetem. Aby byl pás ještě hubenější, tak byl oděv v ramenou více rozšířený.
Často nosily velké klobouky zdobené umělým ovocem nebo květinami. Účesy byly často sloţité. Na plesy nosily hedvábné dlouhé rukavičky, šály a vějíře. Muţská móda Muţi nosili frakový kabát, který měl pestré a syté barvy. Pod kabátem mívali kostkované vesty. Kalhoty byly dlouhé a především jiné barvy neţ kabát. V zimě si oblékali dlouhé pláště s několika límci. Těmto kabátům se říkalo carriky. Ke kabátu nosili špacírku (hůlku) s cylindrem na hlavě. Jejich muţnost podtrhoval knír a postranní licousy. Anglický romantismus odráţel drsnost, nezkrotnost a tajemnost tamní přírody, legendy i kontakty s orientem. Vzorem byla anglickým romantikům gotika (pro svoje tajemství, rytířství a ideály). Nejvýznamnějším představitelem anglické romantické literatury byl George Gordon Byron a Sir Walter Scott. Významným ruským představitelem romantismu byl Alexandr Sergejevič Puškin. Jeho dílo Evţen Oněgin nabylo celosvětového významu a úspěchu. Dalším významným ruským romantikem a obdivovatel výše zmiňovaného Puškina byl Michail Jurjevič Lermontov. Polský romantismus -Adam Mickiewicz, Fryderyk Chopin. Nejvýznamnější osobnosti českého romantismu byli Karel Hynek Mácha a Josef Václav Frič. Významní francouzští představitelé romantismu Alexandr Dumas, Victor Hugo. Eugene Delacroix, George Sand, Alfred de Musset, Stendhal. Německý romantismus Novalis, Franz Schubert, Robert Schumann, Bratři Grimmové, Friedrich Schlegel, Heinrich Heine. Americká nejvýznamnější osobnost - Edgar Allan Poe.
Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jeţ si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769 1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781 1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manţelům Máchovým narodil syn Michal (1812 1871). Kvůli finanční krizi neţila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, kdyţ bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převáţná část jeho literárního díla. Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou kříţovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 aţ 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na praţské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téţe univerzitě práva.
Uměl výborně německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (revoluce v roce 1830) a četby polských autorů (Adam Mickiewicz) se Mácha začal učit polsky. V letech 1831 aţ 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna. Máchovi pochválil báseň Svatý Ivan. Literární dílo Své první básnické pokusy psal v němčině (Versuche des Ignac Macha, Hoffnung). Od roku 1830 psal česky. V prosinci 1831 vychází v časopise Večerní vyraţení první Máchův text, báseň Svatý Ivan. V jeho básnické tvorbě nacházíme sonety i lyrickoepické skladby. Básně se vyskytují i v jeho prózách (Marinka, Cikáni). V próze se věnoval hlavně historickým tématům. Rozhodl se napsat čtyřdílný román Kat, ale jeho části Vyšehrad, Valdek a Karlův tejn zůstaly pouze v náčrtcích. Jediná dokončená a časově nejpozdější část zamýšlené tetralogie z doby Václava IV. je Křivoklad (1834). Cyklus Obrazy ze ţivota mého (Večer na Bezdězu, Marinka) se odehrává v jeho současnosti a nacházíme v něm i autobiografické prvky, ostatně jako v celé Máchově tvorbě. Obě jeho práce byly uveřejněny v roce 1834 v Květech. Jeho nejrozsáhlejší prací je román Cikáni. Pracoval na něm od října do prosince 1835. Román neprošel cenzurou a poprvé vyšel kompletně aţ v roce 1857. Z jeho dalších próz lze zmínit Pouť krkonošskou, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů či Sen. Mácha si rovněţ vedl literární zápisník, deníky a psal dopisy; právě tyto prameny jsou důleţitými zdroji o jeho ţivotě. Kontroverzním je i jeho intimní deník z roku 1835, částečně psaný šifrovaně. Obsahuje detaily z jeho kaţdodennosti a otevřeně přibliţuje jeho vztah s Lori. Poprvé deník neúplně rozluštil Jakub Arbes roku 1884, zcela pak Karel Janský (1890 1959) ve 20. letech 20. století, který se zasazoval o jeho nezveřejnění. Máj Na této skladbě intenzivně pracoval na přelomu let 1835 a 1836, ale dochoval se náčrt básně jiţ z roku 1834. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho ţivota. Musel ji však vydat sám. Tisk provedla praţská tiskárna Jana Spurného. Máj byl vydán 23. dubna 1836. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo.
Máj je věnován Hynku Kommovi (1790 1875), praţskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímţ byl zřejmě Máchův otec v obchodním styku. K básni je připojen autorův výklad, určený patrně pro cenzuru. Mnohovrstevnatá báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Básnický jazyk, plný metafor, oxymór a dalších prostředků, líčí tragický příběh, k němuţ autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774. Tematické zuţování Máje na píseň lásky, oslavu přírody či líčení romantického příběhu je zavádějící. Dotýká se také otázek metafyzických (především druhý zpěv skladby). Soudobá domácí kritika (Josef Kajetán Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský) pro Máj nenašla pochopení (absence národnostního apelu, údajné kopírování Byrona atd.). Máj se však šířil v opisech a definitivní rehabilitaci mu přinesla generace Májovců. Dnes je Máj jednou z nejvydávanějších českých knih. Mácha navštěvoval divadelní představení česká i německá. Sám ochotnicky vystupoval ve Stavovském a Kajetánském divadle, kde v letech 1834 aţ 1835 vystoupil v 16 hrách (především Klicperových a Štěpánkových). Jako student univerzity musel vystupovat pod pseudonymy: Milihaj, Chám, Hynek. V tisku (Česká včela) byl Mácha nejvíce chválen (Chmelenským) za výkon v roli Jindřicha Prachatického v Klicperově Blaníku. Sám se také pokoušel o dramatickou tvorbu. Svědčí o tom dochované zlomky historických dramat, vzniklých mezi lety 1831 a 1833. Jmenují se Bratři, Král Fridrich, Boleslav, Bratrovrah. Ţádnou divadelní hru však nikdy nedokončil. Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásou přírody. Zvláštní půvab měly pro Máchu hrady a zříceniny. Mácha byl obdařen i výtvarným talentem. Dochovalo se 115 kreseb a akvarelů hradů spatřených. První doloţenou láskou byla Marinka Stichová (1810 1853), s níţ se seznámil 15. srpna 1832 v Benešově. Máchovi imponoval nejen její vzhled, ale i to, ţe znala a četla české knihy. Ozvěny vztahu k Marince se promítly i do Máchovy tvorby. Samotný vztah neměl dlouhého trvání. Na konci roku 1832 zahořel láskou k mladinké herečce Rošrové, ale výsledkem vzplanutí byla jen báseň Panně Rošrové. Skutečnou Máchovou partnerkou, snoubenkou a matkou jeho syna Ludvíka byla Eleonora Šomková. Mácha se s ní seznámil někdy v zimě 1833/1834 po divadelní zkoušce. K seznámení s Lori došlo za přítomnosti Josefa Kajetána Tyla a jeho pozdější
ţeny Leni Forchheimové. Charakter jejich vztahu, jejţ ukončila po téměř třech letech Máchova smrt, nastiňuje Máchův intimní deník z roku 1835 a jeho dopisy. Podstatnou roli hrála v tomto vztahu Máchova povaha, jeho přecitlivělost a ţárlivost, své učinili i rodiče mladých partnerů, ale třeba i Lořina neochota naučit se česky. 1. října 1836 porodila Lori Máchovi syna. Naposledy se s Máchou viděla 16. října 1836. Jejich svatba se měla konat 8. listopadu 1836 v kostele svatého Štěpána v Praze. Poslední týdny a smrt Na začátku srpna 1836 získal Mácha absolutorium na právech. Koncem září nastoupil jako koncipient u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase (1793 1853). 1. října se v Praze narodil Lori syn Ludvík. 4. října jel Mácha do Prahy, aby potomka viděl. V noci 15. října se doslova rozběhl z Litoměřic do Prahy; bylo to naposledy, kdy Prahu navštívil a kdy viděl syna a Lori. V neděli 23. října si z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml poţáru dole ve městě. Při obětavém hašení se nalokal vody, jeţ mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění. Začátkem listopadu se Máchovo zdraví rychle zhoršovalo. Měl průjem, ale ţádné léky neuţíval a dál chodil do kanceláře. 2. listopadu píše dva poslední dopisy rodičům a Lori. V noci na 5. listopad se mu velmi přitíţilo, zvracel a vyţádal si lékaře. Přesto ráno vstal a šel se omluvit do práce, kam mu přivolaný doktor nedovolil dojít. Zemřel v neděli 6. listopadu 1836 přibliţně ve tři hodiny ráno. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova úmrtí Brechdurchfall, tedy cholerinu, mírnější formu cholery, projevující se dávením a průjmy. Protoţe byla obava ze šíření nákazy, bylo jeho datum úmrtí na úřední listině o jeden den posunuto. Z toho důvodu je na pamětní desce v Litoměřicích i na náhrobku uvedeno datum úmrtí jiţ 5. listopadu. Pohřeb se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu 1836 ve tři hodiny odpoledne za přítomnosti Máchova bratra Michala. Máchovy ostatky zde byly uloţeny na téměř 102 let. Máchův odkaz Kdyţ po Mnichovu hrozilo zabrání českého pohraničí, byly 1. října 1938 z iniciativy tehdejšího guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše Máchovy tělesné ostatky exhumovány a převezeny do Prahy. Zde je antropologicky zkoumal a pietně konzervoval profesor Jiří Malý. Druhý Máchův pohřeb 7. května 1939 na vyšehradském hřbitově se stal národní manifestací proti nacismu. Mácha byl plně pochopen a oceněn byl aţ Nerudovou a Hálkovou generací, generací almanachu Máj z roku 1858. Májovci rozpoutali vlnu máchovského
zájmu. Mácha nakonec dosáhl uznání i u kritiky (Šalda) a stal se básníkem, jehoţ kult je srovnatelný s kultem svatého Václava. Po Máchovi je pojmenováno mnoho ulic, různých institucí, Velký rybník dokeský (Hirschbergský) je přejmenován na Máchovo jezero, celá oblast kolem Bezdězu je zvána Máchovým krajem, měsíc květen Máchovým časem. Máj je zhudebňován, recitován a naposledy i zfilmován. Osobnost a dílo Karla Hanka Máchy se staly synonymem lásky, romantismu, mladistvého entuziasmu, to vše do značné míry navzdory skutečnému Máchovu ţivotu a metafyzickému přesahu jeho díla. Vědomostní test: 1. Za kolébku romantismu je povaţována a) Anglie b) Francie c) Itálie 2. Architektura romantismu je zaměřena na minulost. Nejčastějším napodobovaným slohem je a) románský b) gotický c) barokní 3. Nejvýznamnějším ruským představitelem romantismu je a) A. S. Puškin b) Adam Mickiewicz 4. Máchův Máj je a) lyrickoepická báseň b) román 5. K. H. Mácha a) se oţenil s Eleonorou Šomkovou b) ţil s Eleonorou Šomkovou
Vyhodnocení: 1a,2b,3a,4a,5b 5 bodů výborný 4 body chvalitebný 3 body- dobrý 2,1,0 bodů zopakuj Použitá literatura a obrázky: http://cs.wikipedia.org/wiki/romantismus http://cs.wikipedia.org/wiki/karel_hynek_m%c3%a1cha http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:jan_vil%c3%admek_- _Karel_Hynek_M%C3%A1cha.jpg