Ochranné známky a jejich mezinárodní ochrana

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Ochranné známky a jejich mezinárodní ochrana Bakalářská práce Autor: Renata Kuřilová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Ing. Mgr. Tomáš Ciprovský Praha Duben 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Břeclavi, dne 27. 4. 2012 Renata Kuřilová 2

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Ing. Tomáši Ciprovskému za jeho dohled a připomínky k bakalářské práci a mému kolegovi Mgr. Milanu Kadlecovi za jeho rady a připomínky. 3

Anotace: Téma bakalářské práce se zaměřuje na srovnání právní úpravy ochranných známek v právu České republiky, v právu Evropské unie a v mezinárodních úmluvách. V jednotlivých kapitolách práce se snaţím přiblíţit problematiku ochranných známek a jejich mezinárodní ochranu. První kapitola práce je zaměřena na prameny právní správy ochranných známek v právu České republiky a následně v právu Evropské unie a mezinárodním právu. Druhá kapitola vymezuje pojem ochranná známka, funkce ochranné známky, tvorbu a znázornění známky, druhy ochranných známek. Ve třetí kapitole vymezujeme, kdo můţe být subjektem ochrany známkového práva. Čtvrtá přibliţuje rozdělení práv, platnost ochranné známky, moţnosti převedení ochranné známky. Pátá kapitola řeší vznik, trvání a zánik ochranné známky. V poslední kapitole představuji ochranné známy společnosti Fosfa akciová společnost. Klíčová slova: vlastník, známkové právo, předmět známkového práva, funkce ochranné známky, práva z ochranné známky Annotation: Topic of the bachelor thesis focuses on the comparison legal regulation of trademarks in the law of the Czech Republic, European Union law and international conventions. The individual chapters describe issues of trademarks and their international protection. The first chapter is focused on legal administration sources of the trademarks in the law of the Czech republic followed by European Union law and international law. The second chapter defines concept, function, creation and exemplification of the trademark, types of trademarks. The third chapter defines who may be subject of trademark law protection. The fourth chapter describe allocations of laws, validity of the trademark, options how to convert trademarks. The fifth chapter solves the origin, duration and expiration of the trademark. Trademark of the company Fosfa akciova společnost are introduced in the last chapter. Key words: owner, trademark law, subject of trademark law, function of trademark law, trademark rights 4

Obsah Úvod... 9 1. Prameny právní úpravy správy ochranných známek v právu České republiky, v právu Evropské unie a mezinárodním právu... 11 1.1. Právní úprava... 11 1.1.2. Princip teritoriality... 11 1.1.3 Ochrana známky na mezinárodních trzích... 11 1.2. Prameny právní úpravy správy ochranných známek v právu České republiky... 12 1.2.1 Zákon č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách... 12 1.2.1.1 Rozdělení ochranných známek podle zákona o ochranných známkách... 13 1.2.3. Ochrana známky na území Evropské unie ochranná známka Společenství... 14 1.3. Prameny právní úpravy správy ochranných známek v právu Evropské unie a mezinárodním právu... 16 1.3.1 Paříţská unijní úmluva... 16 1.3.1.1 Právo unijní priority... 17 1.3.1.2 Právo výstavní... 17 1.3.1.3 Základní zásady mezinárodní úpravy ochranných známek... 17 1.3.1.4 Obecně známe známky, slavné známky... 18 1.3.1.5 Ochranné známky sluţeb... 18 1.3.1.5 Ochranné známky tell-quelle... 18 1.3.1.6 Převod práva k ochranné známce... 18 1.3.1.7 Právo majitele ochranné známky... 19 1.3.2 Madridská dohoda... 19 1.3.2.1 Fáze zápisu ochranné známky... 19 1.3.2.2 Odmítnutí zápisu ochranné známky... 20 1.3.2.3 Doba trvání ochrany zapsané ochranné známky... 20 1.3.2.4 Poplatek za zápis ochranné známky... 20 1.3.3 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb... 21 1.3.3.1 Mezinárodní třídník výrobků a sluţeb... 21 1.3.4 Vídeňská úmluva o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků známek... 22 2. Předmět ochrany... 23 2.1. Vymezení pojmu ochranné známky... 23 2.1.1 Vymezení ochranné známky v právních řádech... 23 5

2.1.2 Karenční lhůta... 23 2.1.3 Rozdíl mezi ochrannou známkou a značkou... 24 2.2. Funkce ochranné známky... 24 2.2.1 Propagace ochranné známky... 25 2.2.2. Soutěţní funkce... 25 2.3. Tvorba a znázornění ochranných známek... 25 2.4 Druhy ochranných známek... 26 2.4.1 Slovní ochranná známka... 27 2.4.2 Obrazová ochranná známka... 28 2.4.3. Kombinovaná ochranná známka... 28 2.4.4 Prostorová ochranná známka... 29 2.5 Typy ochranných známek... 29 2.5.1 Výrobní ochranné známky... 29 2.5.2 Obchodní ochranné známky... 29 2.5.3 Zásobní ochranné známky... 30 2.5.4 Blokáţní ochranné známky... 30 2.5.5 Certifikační ochranné známky... 30 3. Subjekt ochrany... 31 3.1. Individuální ochranná známka... 31 3.2. Kolektivní ochranná známka... 31 3.2.1 Kolektivní ochranná známka společenství... 32 4. Subjektivní práva práva z ochranné známky... 33 4.1. Rozdělení práv... 33 4.1.1 Právo uţívat ochrannou známku... 33 4.1.1.1 Neoprávněné uţívání ochranné známky... 34 4.1.2 Vlastník ochranné známky... 35 4.1.3 Pouţití značek průmyslového vlastnictví... 35 4.2. Vyčerpání práv z ochranné známky... 35 4.3. Platnost subjektivních práv k ochranné známce... 35 4.3.1 Obnova zápisu ochranné známky... 36 4.4. Licence... 36 4.4.1. Co je to licence... 36 4.4.1.1 Výlučná licence... 37 6

4.4.1.2 Nevýlučná licence... 37 4.4.2. Účel licenční smlouvy... 37 4.4.3. Rozsah povolení o uţívání... 37 4.4.4. Obsah licenční smlouvy... 38 4.4.5. Pouţití licenční smlouvy... 39 4.5. Převod a přechod ochranné známky... 40 4.5.1. Převod práv z ochranné známky... 40 4.5.2. Převod částečný a úplný... 40 4.5.3. Převodní smlouva... 41 4.5.3.1. Zápis převodní smlouvy... 41 4.5.3.2 Převod vázaný a volný... 42 4.5.4. Přechod ochranné známky... 42 4.5.6. Přepis vlastníka... 43 4.7. Ochranná známka a osobností práva... 43 4.8. Meze výkonu subjektivních práv... 44 4.8.1. Konzumpce práva... 44 4.8.2. Ztráta prosaditelnosti práva... 44 5. Vznik, trvání a zánik ochrany... 45 5.1. Registrační princip kontinentální a anglo-americký systém... 45 5.1.1 Kontinentální systém známkoprávní ochrany... 45 5.1.2 Anglo-americký systém známkoprávní ochrany... 45 5.2. Platná právní úprava... 46 5.3. Přihláška ochranné známky... 46 5.3.1. Přihláška individuální ochranné známky... 48 5.3.2 Přihláška kolektivní ochranné známky... 48 5.4 Náleţitosti přihlášky ochranné známky... 49 5.5. Právo přednosti... 50 5.6 Řízení o přihlášce... 51 5.6.1 Formální průzkum... 51 5.6.2 Věcný průzkum... 52 5.6.3 Průzkum starších práv... 53 5.7 Připomínky k přihlášce ochranné známky... 54 5.8 Námitky proti přihlášce ochranné známky... 55 7

5.9 Souhlas se zápisem ochranné známky... 57 5.10 Úprava přihlášky ochranné známky... 58 5.11. Rozdělení přihlášky... 58 5.12 Disclaimer (vyloučení odpovědnosti)... 58 5.13 Zveřejnění přihlášky ochranné známky ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví... 59 5.14 Doba platnosti ochranné známky... 60 5.15 Obnova zápisu ochranné známky... 60 5.16 Zánik ochranné známky... 61 6. Ochranné známky společnosti Fosfa... 62 6.1. Seznámení s firmou... 62 6.2. Zaregistrované ochranné známky společnosti Fosfa... 63 6.2.1 Ochranné známky slovní zaregistrované v České republice... 63 6.2.1.1 Průběh zápisu ochranné známky ARION... 64 6.2.2. Ochranné známky kombinované zaregistrované v České republice... 68 6.2.2.1 Přihlašovaná ochranná známka Vive... 69 6.2.3 Ochranné známky slovní zaregistrované ve Slovenské republice... 69 6.2.4 Ochranné známky kombinované zaregistrované ve Slovenské republice:... 69 Závěr... 71 Seznam pouţité literatury... 72 Seznam obrázků... 74 Přílohy... 75 8

Úvod Ochranné známky se staly součástí běţné ţivota kaţdého z nás. Všichni je vnímáme, kdyţ jako koncoví spotřebitelé nakupujeme v různých hypermarketech, supermarketech, autosalonech apod. Při provádění nákupu ať uţ potravin, drogistického zboţí či automobilů naše jednání kromě ceny ovlivňuje především i známka, pod kterou je prodávané zboţí na trhu nabízeno právě koncovým spotřebitelům. S konkrétním názvem výrobku či poskytovanou sluţbou máme spojeny určité specifické znaky. Těmito znaky jsou zpravidla kvalita nabízeného zboţí či sluţby, historie společnosti, která na trhu zboţí či sluţby nabízí a s tím spojená tradice výrobce či poskytovatele sluţeb. I kdyţ všechny naše nákupy jsou ovlivněny značkou, známkou nebo konkrétním názvem výrobku, tak si málokdo z nás uvědomuje, ţe právě za spojením textu, obrázku nebo písmen na obalu výrobku nebo za propagací sluţby stojí ve většině případů ochranná známka. Výrobci či poskytovatelé sluţeb si registrují tyto slovní, obrazové či písemné spojení především proto, aby poskytovali jejich výrobkům či sluţbám právní neboli známkovou ochranu zapsané ochranné známky. Cílem práce je srovnání právní úpravy ochranných známek v právu České republiky, právu Evropské unie a v mezinárodních úmluvách a analyzovat dopad těchto právních úprav v podnikatelské praxi. V teoretické části jsem se zaměřila na popis procesu přihlašování ochranných známek v České republice a v zahraničí a dále na celkovou problematiku ochranných známek. Praktická část je věnovaná seznámení s ochrannými známkami společnosti Fosfa akciová společnost. 9

Je zde uveden celý proces přihlašování ochranné známky ARION spolu s podanými námitkami k přihlašované ochranné známce, následné vyřešení námitek, rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o zápisu ochranné známky ARION, dále podaný rozklad a následné vyřešení situace rozhodnutím PŘEDSEDY ÚŘADU PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ o zamítnutí rozkladu a souhlas se zápisem ochranné známky ARION. Dále se praktická část zaobírá velkou časovou náročností týkající se procesu zápisu ochranné známky do rejstříku ochranných známek vedených Úřadem průmyslového vlastnictví. 10

1. Prameny právní úpravy správy ochranných známek v právu České republiky, v právu Evropské unie a mezinárodním právu 1.1. Právní úprava Hlavním účelem vzniku známkového práva je ochrana vlastníkových práv k ochranné známce, kterou si zaregistroval pro určitou skupinu výrobků u příslušného úřadu v daném státě. U nás registraci provádí Úřad průmyslového vlastnictví, který sídlí v Praze. 1.1.2. Princip teritoriality Pro práva průmyslového vlastnictví platí zásada teritoriality, která říká, ţe ochranná známka platí pouze ve státě, ve kterém byla zaregistrována. V praxi princip teritoriality znamená, ţe pokud si například subjekt zaregistruje ochrannou známku prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví u nás v České republice, vztahuje se právo ochrany k ochranné známce pouze na území našeho státu a nikoliv na území v zahraničí (např. v Rakousku). 1.1.3 Ochrana známky na mezinárodních trzích V důsledku postupného rozvoje mezinárodního obchodu bylo nutné chránit své výrobky prostřednictvím ochranné známky i na mezinárodních trzích. Registraci na mezinárodních trzích můţeme zajistit prostřednictvím mezinárodních úmluv, které umoţňují registraci a částečně zjednodušují registrační řízení v jiných státech. Česká republika se řídí těmito mezinárodními úmluvami: Paříţskou unijní úmluvou, Madridskou dohodou o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek a Niceskou dohodou o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu ochranných známek. 11

1.2. Prameny právní úpravy správy ochranných známek v právu České republiky Problematiku ochranných známek v právu České republiky upravují tyto právní normy: zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách vyhláška č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích 1 1.2.1 Zákon č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách Nejdůleţitějším pramenem právní úpravy správy ochranných známek v České republice je zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 4. 2004 a je rozdělen do 13 hlav. V jednotlivých hlavách upravuje především: pojem ochranná známka, označení, která mohou tvořit ochrannou známku, důvody odmítnutí ochrany, účinky ochranné známky, uţívání ochranné známky, ochranná známka jako předmět vlastnictví, přihlášení ochranné známky, řízení o přihlášce, doba platnosti a obnova zápisu ochranné známky, vzdání se, zrušení a neplatnost, zvláštní ustanovení o kolektivních ochranných známkách, obecná ustanovení o řízení před Úřadem, vztahy k zahraničí, 1 Ochranná známka. Inovační portál Zlínského kraje. [online]. 2008 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z www: <http://www.inovacnipodnikani.cz/prumyslove-vlastnictvi/ochranna-znamka/> 12

ochranná známka podle práva Evropských společenství o ochranné známce Společenství, ustanovení přechodná, zmocňovací a zrušovací. 2 1.2.1.1 Rozdělení ochranných známek podle zákona o ochranných známkách Na území České republiky poţívají ochrany tyto ochranné známky podle 2 zákona o ochranných známkách tyto druhy ochranných známek: a) národní ochranné známky, tj. ochranné známky, které jsou zapsány v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví; b) mezinárodní ochranné známky, tj. ochranné známky, které jsou s účinky pro Českou republiku zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví v Ţenevě na základě mezinárodní přihlášky ve smyslu Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo ochranných známek nebo Protokolu k Madridské dohodě; c) ochranné známky Společenství, tj. ochranné známky, které jsou zapsány v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (známky a vzory) (dále téţ OHIM) v Alicante podle nařízení Rady Evropských společenství o ochranné známce Společenství; d) všeobecně známé známky, tj. ochranné známky, které jsou na území České republiky všeobecně známé ve smyslu článku 6bis Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví. 3 2 Zákon č. 441/2000 Sb. ze dne 3. prosince 2003 o ochranných známkách 3 BEJČEK, Josef, Josef KOTÁSEK, Karel MAREK, Jarmila POKORNÁ a Eva VEČERKOVÁ. Základy obchodního práva v Evropě. 1. vydání, 2009. Brno: Masarykova univerzita, 2009. PrF MU, 429. ISBN 978-80-210-4957-4. 13

1.2.3. Ochrana známky na území Evropské unie ochranná známka Společenství Aby přihlašovatel dosáhl ochrany známky na celém území Evropské unie, musí podat přihlášku ochranné známky Společenství. Přihlášku je moţné podat na Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen OHIM) nebo prostřednictvím českého Úřadu průmyslového vlastnictví, který je povinen takto podanou přihlášku postoupit do 14dní OHIM. Přihlášku můţe přihlašovatel podat také na kterémkoliv národním úřadu průmyslového vlastnictví v zemích Evropské unie. Přihlašovatel při podání přihlášky musí uvést jazyk, v němţ přihlášku podává. Tímto jazykem můţe být kterýkoliv z úředních jazyků Evropské unie, coţ znamená i český jazyk. Zároveň si při podání přihlášky musí přihlašovatel vybrat druhý jazyk, který pouţívá OHIM (těmito jazyky jsou španělština, němčina, angličtina, francouzština a italština) a musí se lišit od prvního jazyka, ve kterém přihlašovatel známky přihlášku podal. Majiteli ochranné známky Společenství mohou být fyzické a právnické osoby, které musí splňovat tato kritéria: musí mít bydliště, sídlo nebo skutečný průmyslový či obchodní podnik na území státu, který je členem Evropského společenství nebo je smluvní stranou Paříţské unijní úmluvy nebo členem Světové obchodní organizace nebo jsou příslušníky těchto států. Ochranná známka Společenství se vyznačuje zejména jednotnou povahu (má stejné účinky na celém území Společenství) a můţe být zapsána, převedena, opuštěna, zrušena nebo prohlášena za neplatnou. V případě nedodrţení podmínek můţe být uţívání takto zapsané ochranné známky zakázáno na území celého Společenství. Povinnost uţívat ochrannou známku je díky jednotné povaze splněno i v případě, pokud je známka uţívaná pouze na území jednoho členského státu EU. 14

S rozšířením platnosti ochranných známek Společenství pro území České republiky vznikla také moţnost poţadovat zápis ochranné známky tzv. konverzí. Tento způsob zápisu ochranných známek je zaloţen na moţnosti poţádat o přeměnu ochranné známky Společenství na národní ochrannou známku, a to v případě, ţe výsledek řízení o zápisu takového označení byl před OHIM neúspěšný. Doba platnosti zápisu ochranné známky Společenství je deset let ode dne jejího podání na příslušném úřadu. Zápis můţe být obnoven, a to vţdy na období dalších deseti let. 4 Z judikatury Klamavost, zrušení ochranné známky (z rozsudku Městského soud v Praze, čj. 5 Ca 307/2006-99) Pokud v důsledku okolností nastalých po dni zápisu můţe ochranná známka vést ke klamání veřejnosti ( 31 odst. 1 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), Úřad průmyslového vlastnictví ji zruší bez ohledu na to, zda byl přihlašovatel (budoucí vlastník ochranné známky) v okamţiku zápisu známky v dobré víře a za jakých okolností byla zapsána. To, zda známka můţe vést ke klamání veřejnosti, je jejím objektivním rysem, a při jeho posuzování nemůţe Úřad brát zřetel na moţné subjektivní příčiny, které k danému stavu vedly. Je-li objektivně dán rozpor mezi asociacemi, které ochranná známka vyvolává, a skutečnosti, nemůţe být důvodem pro zachování napadené ochranné známky ani to, ţe znění zapsané obchodní firmy vlastníka se shoduje se slovním se slovním prvkem napadené ochranné známky. 4 Ochranná známka. Inovační portál Zlínského kraje. [online]. 2008 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z www: <http://www.inovacnipodnikani.cz/prumyslove-vlastnictvi/ochranna-znamka/> 15

1.3. Prameny právní úpravy správy ochranných známek v právu Evropské unie a mezinárodním právu 1.3.1 Pařížská unijní úmluva Mezi prameny právní úpravy správy ochranných známek v právu Evropské unie patří zejména Pařížská unijní úmluva (dále jen PUÚ). PPÚ byla uzavřená dne 20. března roku 1883 revidovaná v Bruselu dne 14. Prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. Června 1911, v Haagu dne 6. Listopadu 1925, v Londýně dne 2. Června 1934, v Lisabonu roku 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967. Země, na které se vztahuje, tvoří takzvanou Unii na ochranu průmyslového vlastnictví (taktéţ nazývanou Paříţská unie). Tato Unie má více neţ 100 států, mezi které patří i Česká republika. PUÚ tvoří základní stavební kámen pro další úmluvy na mezinárodní úrovni v dané oblasti, které musí být zároveň kompatibilní s článkem 19 PUÚ. Důleţité postavení má i proto, ţe je to jediná mezinárodní úmluva, která je univerzální povahy. Její význam v praxi známkového práva je nenahraditelný. Obsahem PUÚ je ochrana a úprava práv z průmyslového vlastnictví, pod které spadá i úprava ochranných známek. PUÚ v jednotlivých článcích upravuje: vymezení předmětů, na které se ochrana vztahuje, unijní prioritu, výstavní prioritu, základní zásady úpravy známek, obecně známé známky, známky sluţeb, svazové známky, známky telle-quelle, převod práva a uţívání známky, právní prostředky ochrany. 5 5 Zákon č. 441/2000 Sb. ze dne 3. prosince 2003 o ochranných známkách 16

Úmluva zabezpečuje všem státům, které jsou členy Paříţské unie tytéţ výhody, jaké jsou poskytovány příslušníkům dané země, ve kterých registrace probíhá. Příslušníkům unijních zemí jsou naroveň postaveni ti příslušníci zemí nepatřících k Unii, kteří mají na území některé unijní země bydliště nebo skutečné (opravdové) závody, a to průmyslové nebo obchodní. 6 1.3.1.1 Právo unijní priority Hlavním právem je právo konveční v PUÚ se jedná o právo unijní priority. Za prioritní přihlášku se povaţuje přihláška podaná na národní úrovni, která má veškeré potřebné náleţitosti. Spolu s podáním přihlášky začíná běţet prioritní lhůta, která trvá šest měsíců od data podání přihlášky v unijní zemi. Přednostní právo si musí přihlašovatel uplatnit jiţ v přihlášce ve stanovené lhůtě a zároveň musí toto právo prokázat. Přihlašovatel prokáţe přednostní právo za pomoci prioritního dokladu, který mu vystaví úřad země, ve kterém byla přihláška ochranné známky podána. 1.3.1.2 Právo výstavní Dalším právem, které plyne z PUÚ je právo výstavní, to mohou uplatnit země, které jsou členy unie a zároveň představily svůj výrobek na mezinárodní výstavě, úředních, úředně uznávaných a pořádaných na území unijních zemí. 1.3.1.3 Základní zásady mezinárodní úpravy ochranných známek Základní zásady mezinárodní úpravy ochranných známek jsou definovány v čl. 6 PUÚ. První zásada říká: Podmínky přihlášky a zápisu továrních a obchodních známek stanoví v kaţdé unijní zemi její národní zákonodárství 7 druhá zásada se týká nezávislosti přihlášky, která je v PUÚ uvedená takto: Známka řádně zapsaná v některé unijní zemi se pokládá za nezávislou na známkách zapsaných v jiných unijních zemích včetně země původu. 8 Článek 6ter obsahuje negativní vymezení pojmu ochranná známka. Tento článek zakazuje pouţívání znaků státní svrchovanosti, zkratek, názvů mezinárodních mezivládních organizací, úředních, zkušebních, záručních, puncovních značek. 6 Článek 3, Paříţské unijní úmluvy, ze dne 20. Března 1883, 22/1993 Sb. 7 Článek 6, odst. 1 Paříţské unijní úmluvy, zde dne 20. Března 1883, 22/1933 Sb. 8 Článek 6, odst. 3 Paříţské unijní úmluvy, zde dne 20. Března 1883, 22/1933 Sb. 17

1.3.1.4 Obecně známe známky, slavné známky Za známky obecně známé jsou povaţovány známky, které nejsou oficiálně zapsaný jako ochranné známky avšak plní rozlišovací funkci a jejich názvy se všeobecně vţily do podvědomí odběratelů i spotřebitelů. Pojem slavné známky PUÚ nezná. Dají se pouze dovozovat judikaturou a jejich úprava v zákonodárství jednotlivých zemí schází. Ochrana těchto známek je spíše výjimečná zejména proto, ţe hrozí rozmělňování ochranné známky a také můţe dojít k parazitování na goodwillu známky. 1.3.1.5 Ochranné známky služeb Ochranné známky sluţeb připustila aţ Lisabonská revize PUÚ z roku 1958, která ukládá povinnost, chránit tyto známky na území unie oproti tomu neukládá však povinnost provést zápis na základě národního zákonodárství. Ochranné známky sluţeb však můţeme chránit jinými právními předpisy jako je např. právo nekalé soutěţe. 1.3.1.5 Ochranné známky tell-quelle PUÚ upravuje i známky tell-quelle. Tell-quelle představuje v praxi zjednodušený postup přihlašování ochranné známky řádně zapsané v zemi původu. Na základě tohoto zápisu je moţné tell-quelle provést zápis ochranné známky i v dalších unijních zemích. Takový postup je moţné odmítnout jen z důvodů jasně stanovených. Těmito důvody mohou být například: rozpor s dobrými mravy, klamavost, hrozící záměna, výlučná popisnost. Proto, aby mohla být ochranná známka přihlášena tell-quell je potřeba potvrzení úřadu, který známku zapsal a zaregistroval. 1.3.1.6 Převod práva k ochranné známce Převod práva k ochranné známce je platný i v případě, ţe dojde k převodu jen části podniku nebo obchodu, pokud nový vlastník bude vyrábět a prodávat výrobky opatřené ochrannou známkou, která byla součástí převodu. Pokud by docházelo ke klamání veřejnosti spojené s tímto převodem ochranné známky, nemusí unijní země platnost převodu uznat. 18

1.3.1.7 Právo majitele ochranné známky PUÚ upravuje ve článku 9 a článku 6septies ochranu práv majitele ochranné známky a vztah mezi majitelem a jednatelem. Ustanovení článku 6septies brání, aby agent zastupující unijní zemi nemohl zneuţít svého postavení a známku neoprávněně uţívat ke své potřebě nebo ji nechat zapsat v některé z dalších unijních zemí. 1.3.2 Madridská dohoda Dalším pramenem je Madridská dohoda ze dne 14. Dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, revidovaná v Bruselu 14. Prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. Června 1911 a nakonec v Haagu 6. Listopadu 1925. 9 Dohoda a Protokol k této dohodě zajišťují smluvním státům ochranu jejich továrních a obchodních známek (dále jen ochranná známka) ve všech smluvních zemích a zároveň zjednodušuje získání ochrany ve smluvních zemích. K pouţití Madridské dohody se přistoupí v případě, ţe stát, ve kterém chceme ochrannou známku zaregistrovat, není smluvní zemí, která má uzavřenou Paříţskou unijní úmluvu. 1.3.2.1 Fáze zápisu ochranné známky Zápis ochranné známky v zemi původu probíhá v následujících fázích: 1. ochranná známka se přihlásí u mezinárodního úřadu v Bernu prostřednictvím úřadu dané země původu, 2. ţádost o zápis musí být předloţen na předepsaném formuláři, 3. úřad země původu musí potvrdit správnost údajů uvedených v národním rejstříku ochranných známek (u nás rejstřík ochranných známek vede Úřad průmyslového vlastnictví, ten nás také zastupuje v mezinárodních řízeních), 4. mezinárodní úřad zapíše ihned přihlášené známky a následně informuje o zápisu jednotlivé úřady, 5. známky zapsané mezinárodním úřadem se zveřejňují v periodickém listě vydávaném mezinárodním úřadem, 9 24/1933 Sb. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. Dubna 1981 19

6. aby se zapsané známky staly obecně známými, zašle mezinárodní úřad všem dalším úřadům tolik exemplářů uvedené publikace kolik bude potřeba. 10 Od provedení zápisu ochranné známky u mezinárodního úřadu bude poţívat stejné ochrany, jako kdyby byla přihlášena v kaţdé jednotlivé smluvní zemi zvlášť. 1.3.2.2 Odmítnutí zápisu ochranné známky Úřady zemí, které k tomu zmocňují jejich zákony, mohou prohlásit, ţe přihlašované známce nemůţe být poskytnuta ochrana na jejich území. Odmítnutí je moţné vyslovit jen v případě, ţe jiţ dříve byla na tomto území přihlášena známka k národnímu zápisu. 11 1.3.2.3 Doba trvání ochrany zapsané ochranné známky Ochrana známky, která je přihlášena u mezinárodního úřadu, je dvacet let s tím, ţe lhůta začíná běţet ode dne zápisu. Zápis je moţné obnovit na období další dvaceti let. 12 1.3.2.4 Poplatek za zápis ochranné známky Poplatek za zápis vybírá úřad země původu dle svého uváţení (jedná se o tzv. národní poplatek). Vedle tohoto národního poplatku se vybírá ještě mezinárodní poplatek (ve švýcarských francích), který činí sto padesát franků za první známku a sto franků za kaţdou další známku, která byla přihlášena zároveň s první známkou. 13 10 24/1933 Sb. Madridská dohoda, ze dne 14. Dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek 11 Článek 5 Madridské dohody, ze dne 14. Dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, 24/1933 Sb. 12 Článek 6 Madridské dohody, ze dne 14. Dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, 24/1933 Sb. 13 Článek 8 Madridské dohody, ze dne 14. Dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, 24/1933 Sb. 20

1.3.3 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb Dalším důleţitým pramenem je Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu ochranných známek uzavřená 15. června 1957, revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Ţenevě 13. května 1977. Státy, které uzavřely dohodu, tvoří Zvláštní unii na základě které, přijímají společné třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek. V jednotlivých článcích je upraveno třídění výrobků, jazyky ve kterých bude třídění vyhotoveno, právní dosah třídění, pouţití třídění, zřízení výboru znalců, kompetence výboru znalců, hlasovací práva, oznamování změn, vstoupení platnosti změn a jejich zveřejnění, shromáţdění Zvláštní unie, zastoupení ve Zvláštní unii, povinnosti a kompetence Mezinárodního úřadu, financování zvláštní unie má vlastní rozpočet, ratifikace kdo můţe ratifikovat, kdo můţe přistoupit k Niceské dohodě 14. 1.3.3.1 Mezinárodní třídník výrobků a služeb Mezinárodní třídník výrobků a sluţeb je k dispozici veřejnosti na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví. Výrobky jsou zde rozděleny do čtyřicetičtyř tříd a sluţby do osmi tříd. Vzhledem k tomuto rozdělení má majitel ochranné známky větší právní jistotu ochrany známky. Prvního ledna 2012 vstoupila v platnost nová 10. verze Niceského třídníku výrobků a sluţeb. 15 14 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu ochranných známek 15 Třídníky - ochranné známky. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. 2008 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: <http://www.upv.cz/cs/publikace/tridniky/tridniky-ochranne-znamky.html> 21

1.3.4 Vídeňská úmluva o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků známek V oblasti ochranných známek je uzavřena ještě Vídeňská úmluva o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků známek. Této úmluvy není Česká republika členem. Nejdůleţitější postavení v systému mezinárodních úmluv má Paříţská unijní úmluva, pod kterou spadá i úprava ochranných známek 22

2. Předmět ochrany 2.1. Vymezení pojmu ochranné známky Předmětem známkového práva je ochranná známka. Ochranná známka je značka, která slouţí oprávněnému subjektu k označování jeho zboţí nebo sluţeb a k rozlišení výrobků nebo sluţeb na trhu. 2.1.1 Vymezení ochranné známky v právních řádech Ochranná známka jako taková můţe být vymezena v právních řádech jednotlivých zemí pozitivně nebo negativně. Pozitivní vymezení zahrnuje zejména stanovení druhu a formy označení ochranné známky. Negativní vymezení znamená, ţe uvádí údaje, které nemohou být ochrannou známkou. Návrh ochranné známky můţe obsahovat údaje, které nejsou pro zápis známky přípustné, tudíţ se nemohou stát součástí ochranné známky. Těmito znaky mohou být například: druhové označení, které lze pouţít na všechny výrobky určitého druhu zboţí nebo sluţeb vyráběných nebo poskytovaných různými výrobci či poskytovateli, také můţe obsahovat údaje, které by mohly působit klamavě na veřejnost zejména nepravdivé zeměpisné označení. Některé nepřípustné znaky mohou tvořit součást ochranné známky jen za předpokladu předem uděleného souhlasu osoby, která je na ochranné známce ztvárněna nebo vyobrazena. 2.1.2 Karenční lhůta Určitou formou výjimky je tzv. karenční lhůta. Je to výjimka časově omezená a znamená to, ţe ochrannou známku nelze zapsat po dobu dvou let pro jiný subjekt, pro výrobky, sluţby stejného druhu označené shodnou ochrannou známkou, k níţ právo zaniklo. Účelem pouţívání karenční lhůty je samozřejmě ochrana nejen majitele ochranné známky, ale i spotřebitele. 16 16 Ochranná známka. Inovační portál Zlínského kraje. [online]. 2008 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z www: <http://www.inovacnipodnikani.cz/prumyslove-vlastnictvi/ochranna-znamka/> 23

2.1.3 Rozdíl mezi ochrannou známkou a značkou Ochranná známka nemůţe existovat sama o sobě, ale vţdy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje nebo s konkrétními sluţbami, které jsou pod ochrannou známkou poskytovány. Hlavní rozdílem mezi ochrannou známkou a značkou je ten, ţe pod pojmem značka rozumíme nechráněné označení, které nám pomáhá k rozlišení a označení výrobků. Na straně druhé ochranná známka, je takové označení, které si jednotlivé subjekty zaregistrovaly prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví a byla zapsána, zaregistrována v rejstříku ochranných známek, který vede Úřad průmyslového vlastnictví a poţívá právní ochrany na území konkrétního státu. Účelem ochranné známky je chránit výrobky nebo sluţby vyráběné, poskytované pod označením, které bylo zapsáno jako ochranná známka. Pojem ochranná známka není ve známkovém právu stejný. Právní řád ve Velké Británii pouţívá k tomuto označení termín obchodní známka neboli trade mark ve Spojených státech americký se pouţívá pojem registered trade mark. V dokumentech Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), Světové obchodní organizace (WTO) a v právu Evropského společenství se taktéţ pouţívá pojem registered trade mark. České znění Paříţské unijní úmluvy pouţívá výraz tovární a obchodní známka. 2.2. Funkce ochranné známky Nejdůleţitější funkcí ochranné známky je její rozlišovací schopnost. Ochranná známka pomáhá zákazníkovi lépe se orientovat na trhu zboţí a sluţeb, odlišovat výrobky a zboţí od různých výrobců a poskytovatelů sluţeb, zároveň je zárukou určitého původu, kvality a tradice výrobce nebo poskytovatele sluţeb (např. Bosh, Gillette, Nokia apod.). V supermarketech a hypermarketech tak z části nahrazuje funkci prodavačů a pomáhá spotřebiteli k výběru zboţí a tím k urychlení nákupu. Ochranná známka je vţdy chráněna ve spojení s určitým druhem zboţí nebo sluţbou pro které byla zapsána Úřadem průmyslového vlastnictví do rejstříku Ochranných známek, z čehoţ vyplývá, ţe samotná ochranná známka jako taková není chráněna. 24

2.2.1 Propagace ochranné známky Proto, aby mohla ochranná známka dobře plnit svoji funkci a spotřebiteli pomáhat k dobrému odlišování výrobku a sluţeb jednoho výrobce od druhého, musí být neustále propagována, coţ zahrnuje i velké finanční náklady, které musí výrobce vynaloţit proto, aby si jeho zboţí dokázal spotřebitel spojit s konkrétní ochrannou známkou. 2.2.2. Soutěžní funkce Jako další funkce ochranné známky, kterou můţeme uvést je soutěţní funkce. Uţití ochranné známky totiţ není ničím jiným neţ soutěţním jednáním. Ochranná známka se stává významným nástrojem k získání a udrţení soutěţní pozice vůči dalším soutěţitelům, kteří na trhu působí. Čím úplněji a komplexněji jsou naplňovány funkce ochranné známky, tím má pro svého majitele větší hodnotu, která se promítá nejen do cenové úrovně jeho produkce, ale zároveň tvoří podstatnou část celkového jmění podniku. To je také jeden z důvodu proč některé firmy kupují jiné společnosti - právě pro jejich ochrannou známku. 2.3. Tvorba a znázornění ochranných známek Kaţdá ochranná známka, kterou chceme zaregistrovat a která má plnit účel ochranné známky, musí splňovat podle zákona tato kritéria: - musí být schopná grafického znázornění, - musí odlišit výrobky nebo sluţby jedné osoby od výrobků nebo sluţeb druhé osoby. 17 Pokud chceme, aby ochranná známka poskytovala co největší známkovou ochranu výrobku nebo sluţbě měla by dále splňovat tato kritéria: - obsahová závislost známky na subjektu, pro něhoţ má být vytvořena, - originalita (čím je známka originálnější, tím spolehlivější ochranu poskytuje) a nevšednost, - dobrá rozlišovací schopnost od známek jiţ zapsaných, zavedených a pouţívaných, - obsahová závislost známky na subjektu vlastníkovi známky - neměnnost vzhledu, časová stálost a neustálá módnost, 17 1, zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách, ze dne 3. prosince 2003 25

- jednoduchost, výraznost a snadná zapamatovatelnost, - všestranná pouţitelnost na různém materiálu v jakékoliv barvě, - moţnost zmenšování a zvětšování podle potřeby. 18 Pokud chceme, aby ochranná známka naplno plnila svůj účel, měla by obsahovat všechny výše uvedené vlastnosti. Kdyţ začínáme tvořit ochrannou známku, je důleţité vycházet jednak z dobrých tvůrčích a duševních znalostí a jednak ze znalostí psychologických a propagačních. Většina firem si na tvorbu ochranné známky najímá designové a grafické agentury, které pomáhají tvořit ochrannou známku podle představ společnosti a navíc ovládají veškeré psychologické, propagační, tvůrčí i duševní znalosti. Společnosti ve které pracuji, pomáhá s takzvaným grafickým kabátem ochranných známek dceřiná společnost zabývající se grafikou a designem. Nejlépe pro veřejnost vnímatelnou a zapamatovatelnou ochrannou známkou je známka, která má jednoduché provedení. Tvůrce ochranné známky by se neměl snaţit co nejvíce popsat svůj výrobek nebo sluţbu a spojit ho s prvkem, který je jiţ všeobecně známým. Takto provedená ochranná známka by mohla působit klamavě a následně zapadnout mezi další podobně provedené ochranné známky tudíţ nemůţe majiteli poskytovat plnou známkovou ochranu. 2.4 Druhy ochranných známek Naše právní úprava rozděluje ochranné známky na: slovní, obrazové, kombinované, prostorové. 18 HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., doplněné a přepracované vydání 2011. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 26

2.4.1 Slovní ochranná známka Slovní ochranná známka můţe být tvořena písmeny, jmény, slovy jak z obecné slovní zásoby, tak slovy uměle vytvořenými a názvy. I slovní označení můţe mít grafickou podobu například: Google, Gillette nebo nutella (viz. obrázky níţe). Grafická podoba slovní ochranné známky je tvořena zejména barvou písmen, velikostí a stylem písma. Právě výše uvedené ochranné známky splňují kritéria, které by slovní ochranná známka měla obsahovat. Mezi tato kritéria patří jiţ zmiňovaná jednoduchost, snadná zapamatovatelnost, rozlišovací způsobilost, výstiţnost, původnost, originalita, zvučnost, snadná vyslovitelnost, a to jak v našem rodném jazyce, tak i v cizích jazycích. Právě proto, ţe výše uvedené ochranné známky splňují tato kritéria a majitel věnuje dostatečnou pozornost propagaci, dokáţe si kaţdý z nás s výše uvedenými slovními známkami snadno spojit známý vyhledávací server, pánskou kosmetiku a lískovo-oříškový krém. Spojení ochranné známky s výrobkem nebo sluţbou není závislé pouze na dobrém výběru ochranné známky, ale také na dostatečné propagaci. Slovní ochranná známka by měla být také fantazijní a esteticky působící, většinou odráţí vztah k podniku nebo k jeho činnosti. Slovní ochranné známky jsou nejčastěji tvořeny zkratkami, jako například ochranná známka ČEDOK. Čím více je známka originální, tím lépe plní ochranné funkce. Pokud víme, ţe budeme chtít ochrannou známku registrovat i v jiných zemí, je dobré si dopředu zjistit, zda v těchto zemích nemá v překladu do mateřského jazyka hanlivý význam. Obrázek 1:Nutella Zdroj:http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSqCCaK5h0MuBBsddfJeEqpTodQBt0CCJ3w4XfMHTEilPYIzAT Obrázek 2:Gilette Zdroj:http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQupioNpHpjKgaJVrKBXdwQW9jsVmmSSBJIR5WPxfjueoCJ03YFng 27

Obrázek 3:Google Zdroj: http://www.google.cz/ 2.4.2 Obrazová ochranná známka Obrazová ochranná známka je tvořena kresbou nebo grafickou zkratkou. Kritériem je zde opět snadná zapamatovatelnost, jednoznačnost, přenositelnost na výrobek, také by se měla dát měnit velikost známky. Při zmenšování a zvětšování by měla být zachována její čitelnost a nemělo by docházet ke splynutí jednotlivých prvků na ochranné známce. Známka by měla být vytvořena tak, aby se co nejlépe dala přenést na konkrétní výrobek, obal apod. aniţ by způsobovala majiteli zvýšené náklady na obaly a obchodní korespondenci. 2.4.3. Kombinovaná ochranná známka Kombinovaná ochranná známka představuje spojení slova, kresby nebo grafické zkratky. Pro kombinovanou ochrannou známku je typickou vlastností, ţe spojuje vlastnosti obou výše uvedených typů ochranných známek (známky slovní i obrazové). Výhodu zde představuje i to, ţe můţe obsahovat prvek neschopný zápisu ovšem jen za předpokladu, ţe další prvek poskytne ochranné známce dostatečnou rozlišovací způsobilost. Ve většině případů vychází z jiţ zaregistrovaných slovních nebo obrazových ochranných známek a spojuje tak obě známky v jednu a zároveň poskytuje ochranu konkrétnímu barevnému provedení firemním barvám, které se pouţívají k označení výrobků nebo sluţeb, čímţ přibliţují koncového spotřebitele ke konkrétnímu výrobku nebo sluţbě poskytovaných firmou. Představují tak volné spojení s řadou výrobků jednoho výrobce, kdy obrazový prvek zůstává stejný a mění se pouze barva nebo odstín. Příkladem kombinované ochranná známky jsou například ochranné známky společnosti The Coca-Cola Company (obrázek č. 4). Obrázek 4:Coca Cola Zdroj: http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:and9gcs8oqnchsnwzuc5ttrshwwgxzpymo0wm5yvatr7fupm8fsfuzgw 28

2.4.4 Prostorová ochranná známka Prostorová ochranná známka je trojrozměrné vyobrazení známky např. design výrobku, tvar lahve apod. Prostorová ochranná známka patří mezi nejméně uţívané. Tento fakt spojen s tím, ţe prostorové ochranné známky svým vyobrazením podstatně omezují vlastníka v rozsahu jejího uţívání a to z toho důvodu, ţe mají přesně definované rozměry a k tomu uzpůsobené i obaly. Především z těchto důvodů musí vlastník takto zaregistrované ochranné známky respektovat jejich rozměr i rozsah uţívání a nemůţe se od nich ve větším rozsahu odchýlit. U prostorových ochranných známek můţe v některých případech dojít ke spojení práva průmyslového (průmyslový vzor) a práva známkového (ochranná známka). Například tvar výrobku můţe být chráněn průmyslovým vzorem a zároveň ochrannou známkou. 2.5 Typy ochranných známek Podle způsobu vyuţití můţeme ochranné známky rozdělit na výrobní, obchodní, zásobní, blokáţní. 2.5.1 Výrobní ochranné známky Výrobní ochranné známky se váţí ke konkrétnímu výrobnímu podniku a na zboţí které daný podnik vyrábí. Tyto známky jsou nepřenositelné a tvoří trvalou hodnotu podniku. Trvalou hodnotu představují proto, ţe vyráběný produkt či obchodní firma je natolik spjatá s konkrétním podnikem, ţe není moţné produkt vyrábět v ţádném jiném závodě. 2.5.2 Obchodní ochranné známky Obchodní ochranné známky souvisí s obchodní firmou a zboţím které prodává. Tato forma označení se pouţívá zejména v případech, kdy zboţí stejné povahy, druhu se vyrábí pro jednoho výrobce několika výrobními podniky nebo se na výrobě podílí více výrobních podniků současně. Pouţíváme je především na vnitřním trhu, příkladem nám mohou být obchodní ochranné známky obchodních řetězců jako Makro, Metro, Tesco a další. Konečný spotřebitel kupuje výrobek řetězce nikoliv toho, kdo výrobek skutečně vyrobil. 29

2.5.3 Zásobní ochranné známky Ochranné známky zásobní si výrobce registruje dříve pro případ, kdy by chtěl rozšířit stávající sortiment výroby o další druhy zboţí, jedná se mu tedy o rozšíření výrobkové řady o nové produkty nebo změnu třídění výrobků, případně z cenových důvodů. 2.5.4 Blokážní ochranné známky Blokáţní ochranné známky se registrují proto, aby jimi nikdo další nemohl označit své zboţí. Mají zpravidla vztah k jiţ zapsaným ochranným známkám. Blokáţní ochranné známky jsou ohroţeny zákonnou povinností uţívat ochrannou známku, coţ znamená, ţe je nutné vyuţívat je alespoň fiktivním způsobem, tak aby nedošlo k jejich zániku. 2.5.5 Certifikační ochranné známky Posledním typem je certifikační známka. Ta má informovat veřejnost, ţe výrobek označený touto značkou má určité vlastnosti a jakost. Certifikační známky jsou určeny pro kteréhokoliv výrobce, jehoţ výrobky splňují stanovené normy či zvyklosti. Majitelem certifikační známky můţe být instituce, v jejíţ působnosti je ověřovat, zda výrobky nesoucí certifikační známku tato kritéria splňují, nebo spolek či sdruţení uţivatelů těchto známek dohlíţející na kvalitu označovaných výrobků. 19 19 HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., doplněné a přepracované vydání 2011. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-417-9. 30

3. Subjekt ochrany Subjektem ochrany známkové práva mohou být fyzické i právnické osoby, případně sdruţení bez právní subjektivity. Majitelem ochranné známky můţe být pouze osoba, která je oprávněným provozovatelem hospodářské (podnikatelské) činnosti. Tato osoba můţe být majetkem ochranné známky pouze pro výrobky nebo sluţby, které jsou zahrnuty do jejího předmětu činnosti. Hospodářská činnost je vymezena v paragrafu 8, odst. 1 ZOZ. Tento pojem je třeba vykládat tak, aby zahrnoval kromě osob uvedené v paragrafu 2 obchodního zákoníku i umělce, výkonné umělce a další. Pro známkové právo není důleţité, zda provozovaná činnost směřuje k dosahování zisku. Podle počtu subjektů můţeme ochranné známky rozdělit na individuální a kolektivní. 3.1. Individuální ochranná známka Individuální ochranná známka je známka zapsaná ve prospěch jedince právnické nebo fyzické osoby. Přihlášku individuální ochranné známky můţe podat fyzická nebo právnická osoba. Pokud je přihlašovatelem fyzická osoba, musí být v přihlášce uvedeno jméno, příjmení a adresa pro doručování. V případě, ţe podává přihlášku právnická osoba je nutno v přihlášce vyplnit název obchodní firmy vč. právní formy a adresu sídla. 3.2. Kolektivní ochranná známka Kolektivní ochrannou známkou je ochranná známka, která je takto označena jiţ při podání přihlášky a která je způsobilá rozlišovat výrobky nebo sluţby členů či společníků právnické osoby nebo účastníků sdruţení od výrobků nebo sluţeb jiných osob. Kolektivní ochranná známka je upravena v zákonu o ochranných známkách konkrétně v paragrafu 7 a 8, odst. 4 a v paragrafu 7 vyhlášky. Jejím účelem je rozlišovat výrobky a sluţby členů sdruţení, které jsou majitelem ochranné známky od výrobků a sluţeb jiných podniků. 31

3.2.1 Kolektivní ochranná známka společenství Kolektivní ochranná známka společenství můţe být tvořena označením, která mohou slouţit k zeměpisnému označení původu sluţby nebo výrobku. Při přihlašování kolektivní ochranné známky společenství je třeba předloţit ještě pravidla pro její uţívání, musí se uvést osoby, které mají právo uţívat známku, dále musí obsahovat podmínky pro členství ve sdruţení a podmínky pro její uţívání vč. stanovených sankcí. Výlučné právo uţívat kolektivní ochrannou známku mají členové či společníci právnické osoby nebo účastníci sdruţení, zapsaní v rejstříku za podmínek stanovených smlouvou o uţívání. U kolektivní ochranné známky můţe dojít ke zrušení práv majitele prohlášením neplatnosti na základě návrhu podanému OHIM nebo na základě protinávrhu, který byl podán na základě sporu z porušení způsobené nedostatkem přijatých opatření, aby nedocházelo k pouţívání známky způsobem odporujícím stanoveným podmínkám o uţívání známky. Následkem tohoto nesprávného uţívání je uvedení spotřebitelů v omyl. U kolektivní ochranné známky můţe dojít k neplatnosti na základě návrhu podaného OHIM nebo na základě protinávrhu, který byl podán na základě sporu z porušení v případě, ţe došlo k zápisu ochranné známky v rozporu s ustanoveními nařízení o kolektivní ochranné známce, pokud majitel známky Kolektivní ochranná známka nemůţe být předmětem licence. Přihlášku kolektivní ochranné známky můţe podat právnická osoba, sdruţení s právní subjektivitou i sdruţení bez právní subjektivity. 32

4. Subjektivní práva práva z ochranné známky 4.1. Rozdělení práv Subjektivní práva můţeme rozdělit na: právo uţívat, právo zakázat, právo stáhnout z trhu a zničit výrobky, právo zakázat uţívání obstaravatelem. 4.1.1 Právo užívat ochrannou známku Subjektivní právo představuje pro majitele ochranné známky výlučné právo uţívat zaregistrovanou ochrannou známku ve své třídě ve spojení s výrobky nebo sluţbami, pro které si ochrannou známku zaregistroval. Pod pojmem uţívání ochranné známky rozumíme umísťování zaregistrovaného označení na výrobky, nabízení výrobků pod tímto označením, exportování i importování výrobků pod tímto označením, pouţívání známky na reklamních produktech a listinách. Z práva ochranné známky dále vyplývá, ţe nikdo nesmí bez souhlasu majitele v obchodním styku uţívat tuto ochrannou známku. Obecný zákaz uţívání shodné nebo podobné ochranné známky je definován v zákoně o ochranných známkách. Neoprávněné uţívání znamená, ţe nikdo nesmí pouţívat shodné označení ochranné známky pro výrobky nebo sluţby podobné těm, pro které je jiţ ochranná známka zaregistrovaná jiným subjektem nebo označení, které by mohlo působit klamavě na veřejnost, která si daný výrobek nebo sluţbu kupuje, to znamená, ţe by bylo shodné nebo podobné zboţí označenému registrovanou ochrannou známkou. 33

4.1.1.1 Neoprávněné užívání ochranné známky Za neoprávněné uţívání ochranné známky se rozumí také pouţívání shodného nebo podobného označení, pro které není ochranná známka zapsaná ve své třídě, ale jedná se o ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno a uţívání této ochranné známky by těţilo z dobrého jména ochranné známky nebo by jí mohlo způsobit újmu. Tyto zákazy je moţné překonat souhlasem majitele ochranné známky. 20 Majitel ochranné známky, případně uţivatel ochranné známky, který je k tomu zmocněn licenční smlouvou se mohou při zásahu, do práv, která vyplývají z registrace ochranné známky domáhat u příslušného soudu, aby porušení nebo ohroţení jeho práv bylo zakázáno včetně odstranění následků takového porušení, taktéţ se mohou domáhat přiměřeného zadostiučinění a to v peněţních prostředcích, práva na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody. 21 Majitel ochranné známky můţe ţalobou poţadovat, aby soud nařídil druhému subjektu, který ohroţuje práva a porušuje práva zaregistrované ochranné známky zničení nebo stáhnutí těchto výrobků z trhu. Soud nemůţe nařídit zničení nebo stáhnutí věcí, které nejsou majetkem toho, proti komu ţaloba směřuje. Majitel ochranné známky má právo obstaravateli zakázat pouţívání ochranné známky v případě, byla-li ochranná známka zapsaná dle článku 6septies Paříţské unijní úmluvy na jméno obstaravatele. Právo k ochranné známce majitel prokáţe výpisem z rejstříku ochranných známek nebo osvědčením o zápisu, které je vydáno při zaregistrování ochranné známky Úřadem průmyslového vlastnictví. 20 Ochranná známka. Inovační portál Zlínského kraje. [online]. 2008 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z www: <http://www.inovacnipodnikani.cz/prumyslove-vlastnictvi/ochranna-znamka/> 21 Ochranná známka. Inovační portál Zlínského kraje [online]. 2008 [cit. 2012-04-26].. Dostupné z www: <http://www.inovacnipodnikani.cz/prumyslove-vlastnictvi/ochranna-znamka/> 34

4.1.2 Vlastník ochranné známky Vlastníkem ochranné známky neboli majitelem je osoba zapsaná v rejstříku ochranných známek vedeným Úřadem průmyslového vlastnictví. Majitel ochranné známky je oprávněn na svých výrobcích uvádět značku, která znamená, ţe takto označený výrobek je chráněn ochrannou známkou. Značka pochází ze slova registred. 4.1.3 Použití značek průmyslového vlastnictví Uţití značky na produktech, pro které nebyla ochranná známka zapsána, se povaţuje za nekalosoutěţní jednání. V právu průmyslové vlastnictví je pouţívání značek běţné, například značka TM se pouţívá pro ochranné známky zapsané podle anglosaského práva. 4.2. Vyčerpání práv z ochranné známky Vlastník ochranné známky nemá oprávnění zakázat pouţívání ochranné známky na výrobcích, které byly s touto ochrannou známkou uvedené na trh v České republice nebo v Evropské unii s jeho předchozím souhlasem, jedině ţe by se stav výrobků po uvedení na trh změnil nebo zhoršil. V takovém případě má vlastník ochranné známky právo zakázat její pouţívání, i kdyţ k němu dal předtím souhlas. Majitel ochranné známky nemůţe bránit uţívání nové shodné nebo podobné ochranné známky za předpokladu, ţe strpěl její uţívání po dobu pěti let ode dne, kdy se o jejím uţívání dozvěděl. Právo neplatí v případě, ţe přihláška nové ochranné známky nebyla podána v dobré víře. 4.3. Platnost subjektivních práv k ochranné známce Subjektivní práva majitele ochranné známky platí po ochrannou dobu, která trvá deset let. Tato doba se počítá ode dne podání přihlášky. Následně po uplynutí této doby je moţné zaţádat Úřad průmyslového vlastnictví o prodlouţení ochranné známky, a to na základě ţádosti o prodlouţení platnosti ochranné známky. 35