BEZPEČNOST NA VIA FERRATÁCH VLADIMÍR PROCHÁZKA 1/5
1 UPOZORNĚNÍ: JDE O ŽIVOT! Článeček berte jako první kusou informaci, upozorňující jen na některá nebezpečí. Žádné studium u krbu, natož tento stručný článek, však nemůže nahradit praktickou zkušenost. Vysokohorská turistika a horolezectví jsou nebezpečné, každý sám nese rizika spojená s jejich provozováním. Autor ani vydavatel nenesou odpovědnost za případné nehody a újmu na zdraví, které by mohly potkat čtenáře tohoto článku. 2 BEZPEČNĚ NA VYSOKOHORSKOU TURISTIKU Pojem vysokohorská turistika (VHT) je vžitý, ale asi poněkud zavádějící. Aniž bych se chtěl pouštět do nevděčných a nejspíše marných pokusů o jeho definici, pro potřeby následujícího pojednání bude užitečné říci si, čím se VHT liší od běžné turistiky. Rozdíl je v drsnějších podmínkách, za nichž je VHT provozována, a v její vyšší fyzické i psychické náročnosti. Ačkoli doménou VHT jsou samozřejmě vysoké hory (jak ostatně název napovídá), s touto formou turistiky se můžeme setkat i v malých nadmořských výškách a zdánlivě povlovné krajině. To hlavní, co VHT od běžné turistiky odlišuje, je objektivní nebezpečí. Hrozí nám náhlé zvraty počasí s následnou ztrátou orientace a možným fatálním podchlazením, časté bouřky nás vystavují nebezpečí zásahu bleskem v místech, odkud v danou chvíli nelze uniknout, na své živé terče číhá padající kamení. A v neposlední řadě při pohybu ve strmém terénu turista může spadnout z výšky. VHT je zkrátka "vyšší hra", která skýtá větší dobrodružství a po prožitém nebezpečí zanechává i hlubší a trvalejší zážitky. Aby bylo v dobrém na co vzpomínat, každou túru VHT je nutné pečlivě naplánovat a dobře se na ni připravit. Zvýšenou pozornost musíme věnovat správnému výběru výbavy - a nic nezapomenout doma. Zatímco při letní "nížinné" turistice bouřkový lijavec v nejhorším přežijete i v tričku a "bez ztráty květiny" uschnete v nejbližší hospodě, zapomenutá pláštěnka a rezervní svetr v odlehlých horách může třeba mrzet už jen vaše pozůstalé, podchlazení je hrozná věc. A to mluvíme o letní VHT. Kromě toho, co s oblibou navlékáte na sebe by tedy nikdy v batohu neměla chybět pláštěnka, větrovka, rezervní teplé oblečení, čepice a rukavice, ponožky, malá pohotovostní lékárnička, nůž, lehká svačina (ale kalorická bomba), láhev s pitím, mapa, buzola, kopie popisu cesty a sestupu z průvodce, baterka (nejlépe čelovka), píšťalka pro případné přivolání pomoci. O další, speciální nutné výbavě bude řeč níže. Jednou z klíčových součástí výstroje je vhodná obuv. V současné době již není problém vybrat si z pestré palety lehkých a přitom pevných "trekkingovek" s profilovanou podrážkou. S ohledem na podmínky, v nichž nejčastěji (a jak moc) budete šlapat, si nechte poradit u odborného obchodníka. Především podrážka by se měla hodit do daného terénu - např. příliš tvrdá guma některých "vibramek", z hlediska vysoké životnosti vynikající, je smekavější na lišejníkem porostlé a ohlazené žule (jako třeba ve Vysokých Tatrách) než guma měkká. A nesmekající se boty, to je přece základ! Pokud lze předpokládat přechod firnových polí (a v nejistotě raději předpokládejte že ano), přidejte cepín a mačky. V poslední době se objevily obě tyto pomůcky v celoduralovém provedení, lehké jako pírko (jsou určeny právě pro "horské vandrování", horolezcům do tvrdého ledu se nehodí) - pozor však, berte jen kvalitní značky, šetřit se nevyplácí. Zde je na místě upozornit na nutnost správného seřízení maček na danou velikost bot (a pozor, ne na všechny typy bot se mačky dají dobře připnout - na to je nutno pamatovat již při jejich výběru!). Nezapomeňte na nácvik správného používání. Učit se brzdit cepínem až při prvním pádu může být fatálně pozdě... 3 VIA FERRATA Zvláštní kategorií VHT je zlézání horských zajištěných cest, tzv. VIA FERRATA či KLETTERSTEIG (mezinárodně vžité italské a německé označení téhož). Obtížné a nad srázy exponované pasáže těchto cest jsou opatřeny fixními ocelovými lany či řetězy, které "vysokým" turistům slouží jak k sebejištění, tak k postupu v místech, kde chybí přirozené chyty a stupy (leckdy zde najdeme i žebříky či kramle). Mezi nejoblíbenější patří ferraty v Dolomitech, a v celé oblasti Alp jich jsou více než čtyři stovky (nedávno už i v češtině vyšel kompletní Klettersteig Atlas). Lze si vybrat mezi cestami lehkými, krátkými a relativně bezpečnými, i hodně dlouhými, těžkými a objektivně nebezpečnými. Od otevření hranic jsou via ferraty stále populárnější i mezi našimi "vysokými" turisty. V létě mnohé zdatné rodinky i s ratolestmi vyrážejí za horským dobrodružstvím na zajištěných cestách. A většinou se domnívají, jak je to bezpečné. VLADIMÍR PROCHÁZKA 2/5
Vždyť přece mají úvaz a kus motouzu. Zatímco při pohledu na horolezce v akci se jim tají dech, sami si na ferratě připadají naprosto bezpečně. A při pohledu na ně se zpravidla zase tají dech horolezcům. Proč? Jen málokdo si uvědomuje, že na exponovaných úsecích takových "železných" cest hrozí při uklouznutí a pádu výrazně větší nebezpečí, než při jištění horolezeckým způsobem. Proč tomu tak je? Podstatný vliv na zatížení všech zajišťovacích pomůcek i samotného lezce při zachycení jeho pádu má poměr délky pádu k délce lana, na němž je navázán, tzv. pádový faktor. Čím vyšší pádový faktor, tím větší "pecka" (správně záchytný náraz) při zachycení pádu. Turista se na via ferrata obvykle jistí krátkým kusem horolezeckého lana, přivázaným k úvazu, na jehož dvou koncích má dvě karabiny. Ty zapíná do fixního ocelového lana (fixu) či řetězu na skále. Karabiny se po něm volně posouvají. Řekněme, že fixy jsou kotveny každých 5 m. Pak lezci na kolmé stěně hrozí až pětimetrový volný pád. Lano od úvazu ke karabině měří okolo 1m. To znamená, že v takovém případě pádový faktor může dosáhnout hodnoty 5. Budou-li ukotvení fixu po 10 m a lezec spadne těsně pod horním kotevním bodem, pádový faktor bude 10! Naproti tomu při postupu lanového družstva, které se jistí horolezeckým způsobem, se může faktor v nejhorším případě rovnat 2! Připojené obrázky napoví více, porovnejte si to. pádový faktor = 10:9 = 1,11 - pádový faktor = 10:5,2 = 1,92 Z výše uvedeného vyplývá, že záchytný náraz na via ferrata může dosáhnout děsivých hodnot, na které nejsou stavěny ani pomůcky, natož pak křehká lidská skořápka. Síly okolo 2000 dan, působící na padajícího, nejsou žádnou výjimkou. (Pro srovnání, při nejtvrdším možném pádu při horolezeckém jištění na lezce působí v nejhorším případě síly zhruba poloviční. Jako maximální zatížení, které je člověk ještě schopen přežít, lékaři uvádějí přetížení 15 G - u 80 kg chlapa tedy vyjde maximální přípustné zatížení "jen" 1200 dan a nikoli oněch "ferratových" 2000 dan). Dále, na via ferrata jsou karabiny o ukotvení fixů často zatěžovány naprosto nevhodně páčením napříč. Pak vydrží daleko méně, než je na nich napsáno, neboť žádné karabiny pro tento způsob zatěžování nejsou konstruovány ani zkoušeny! Jedinou rozumnou cestou jak systém vylepšit je vložit mezi úvaz a závěsné lano tlumič pádu. Pro daný účel se jako nejvhodnější ukázaly kovové tlumiče. Tlumič pádu VLADIMÍR PROCHÁZKA 3/5
Lano jimi prochází cik-cak, při zachycení pádu dochází k prokluzu a ztlumení nárazu na přijatelné hodnoty. Namísto "pecky natvrdo" tedy pozvolné brždění (něco jako při čelním nárazu rozdíl mezi autem s deformačními zónami a bez nich). Padající i pomůcky mají šanci nehodu přežít bez větší újmy. (Ano, šanci - ale ještě je tu riziko vážného poranění během pádu, teď však řešíme "jen" pevnostní předpoklady). 3.1 Co tedy bezpodmínečně potřebujete k sebejištění na via ferrata? - Horolezecký úvaz - nejlépe se osvědčila kombinace sedacího a prsního úvazu, dobře lze použít i celotělový úvaz. Nikdy neberte pouze samotný prsní úvaz, je to nebezpečné! - Tři kusy horolezeckého dynamického lana - (jednoduchého, označovaného jedničkou v kroužku), v délkách cca 3,60 a 1,60 m (pozor, musí mít přesně pro tlumič vhodný, jeho výrobcem předepsaný průměr!) plus 2 až 2,10 m (ke spojení úvazů - máte-li celotělový, tento kus lana nebudete potřebovat). - Dvě karabiny typu Klettersteig - (velké, s velkým rozvorem a označenou písmenkem K v kroužku) a zásadně s pojistkou (nejlépe automatickou Expres, Twistlock či Shell Lock - karabiny bez pojistky nejsou bezpečné, nejobvyklejší šroubové pojistky zase zdržují při postupu a když je nepoužijete, jako by nebyly). Je s výhodou, jsou-li karabiny vybaveny hrazdičkami, které drží provázané lano stále na správném místě a nelze je tedy nechtěně vycvaknout. - Tlumič pádu Položky č. 2, 3 a 4 lze od předních výrobců s výhodou koupit již nachystané jako kompletní sestavu v transportním pytlíku - Klettersteig Set. Odpadnou starosti s hledáním kalibrovaného lana atd. Zásadně se vyhýbejte neznačkovým výrobkům bez atestu, nakupujte jen u seriózních obchodníků! Před časem se u nás objevilo výborné ruské šplhadlo Ural Alp BASIC, které se narozdíl od běžných šplhadel hodí i na ocelová lana ferrat. Po fixním laně se posouvá nahoru volně, ve směru dolů blokuje. Pád tak zastaví téměř okamžitě v daném místě (nikoli až u nižší kotevní skoby jako pouhá karabina). Upozorňuji však, že nemusí jít použít vždy a všude vzhledem k možným nevhodným průměrům fixních lan v terénu. BASIC nenahrazuje tlumič pádu, ten v systému ponechte! Kompletní sestava k sebejištění s tlumičem pádu (bez šplhadla) Máte tedy Klettersteig Set (nebo si jej sestavíte z jednotlivých součástí podle obrázku a návodu k použití tlumiče), můžete se navázat. Prsní a sedací úvaz na těle vzájemně spojte pomocí krátkého kusu lana, který nejdříve svažte nad sedacím, pak nad prsním úvazem (nejsnáze vůdcovskými, lépe však osmičkovými uzly). K takto vzniklé spojce přivažte tlumič pádu pramenem lana, který z něj vychází. Postupujte podle obrázku. Pod tlumičem nechte dostatečný volný průvěs lana cca 1 až 1,2 m nutný k prokluzu, na této vzdálenosti si nachystejte jednoduchý osmičkový uzel, z něj vycházející konec provlékněte postupně závěsným okem tlumiče a spojkou mezi prsním a sedacím úvazem (viz obr. ), nakonec jej vraťte do nachystaného osmičkového uzlu a protisměrně jej okopírujte a dotáhněte. Tím vznikne spolehlivý dvojitý osmičkový uzel. Pozor, volné konce u všech uzlů po jejich dotažení musí být dostatečně dlouhé (alespoň desateronásobek průměru lana), jinak po zatížení může dojít k jejich rozvázání! VLADIMÍR PROCHÁZKA 4/5
Postup vzniku osmičkového uzlu protisměrným kopírováním Nezapomeňte ještě přilbu na hlavu, na frekventovaných cestách bývá padajících kamenů jako bublinek v sodovce. Přilba chrání hlavu nejen před kamennou kanonádou shora, ale také při pádu. Berte výhradně kvalitní horolezecké helmy, jsou stavěny tak, aby tlumily nárazy, jejich postroj zaručuje za všech situací správnou polohu na hlavě. V poslední době se objevují lehoučké horolezecké přilby s vystýlkou z pěnového polystyrénu (váží okolo 250 g), takže ani nevíte, že je máte na hlavě. Dobrá přilba vlevo, špatná vpravo Jste připraveni a můžete se vydat. Karabiny na fixní lana cvakejte obě. Při dosažení ukotvení přepněte na další úsek nejdříve jednu karabinu a pak teprve druhou. Tak v žádném okamžiku nezůstáváte nejištěni. Důležitou zásadou bezpečnosti je, že mezi dvěma kotevními body na fixním laně (řetězu) smí být připnut pouze jeden lezec. Všímejte si také stavu fixů a ukotvení, nemusí být všude zcela v pořádku - slepá důvěra se nevyplácí! Nepadejte! Popsaný systém je pouhou pojistkou na život, nevylučuje jeho ohrožení či těžkou újmu na zdraví během pádu a při jeho zachycení! Pokud však najdete v létání zálibu, nezapomeňte si hned po pádu nasoukat špagát v tlumiči zpátky do původní pozice, jinak by to při další tlamě bylo natvrdo! Po takto aktivním výletu se sluší lano v tlumiči vyměnit za nepřismahnuté stejného typu i průměru jako původní (důležité!). Během lezení pravidelně kontrolujte utažení uzlů, povolené dotáhněte! Dobrý nápad také je, prchnout z fixů pokud možno ještě před prvním zahřměním, drátěné lano je moc dobrý hromosvod! Tento skromný příspěvek však nevyčerpává plně danou problematiku a v žádném případě nemůže nahradit potřebný výcvik, který byste měli absolvovat ještě před prvním kontaktem s ferratami. Přeji vám hodně krásných a dobrodružných zážitků v horách. Vladimír Procházka ml. Obrázky na základě podkladů autora nakreslili Jiří Červinka a Petr Ďoubalík VLADIMÍR PROCHÁZKA 5/5