Generace ruchovců a lumírovců
Ruchovci V 60. letech vzniká nová generace autorů V r. 1868, při příležitosti položení základního kamene Národního divadla, je vydán almanach Ruch Redaktorem Ruchu byl Josef Václav Sládek Autoři kolem tohoto almanachu: ruchovci Dávali důraz na vlastenectví a na národní minulost
Ruchovci Snažili se spíše o původní a ryze českou tvorbu Častá přírodní a intimní lyrika, ale také politicky laděná tvorba Ruchovci představují tzv. školu národní: skupinu básníků, kterým jde hlavně o tvoření původní národní poezie Výraznou osobou hnutí byla Eliška Krásnohorská Příklon ke slovanské kultuře a slovanským zemím
Lumírovci V 70. letech se kolem časopisu Lumír začali seskupovat umělci, kteří chtěli tvořit spíše nadnárodní literaturu (s hodnotou nejen pro české publikum, ale i pro zahraniční) Lumír vydával Josef Václav Sládek (který se z ruchovce stal lumírovcem) Chtěli dohnat proudy světové literatury a vyrovnat se jí Jedná se o tzv. školu kosmopolitní Typický lumírovec byl Jaroslav Vrchlický
Ruchovci a lumírovci Mezi ruchovci a lumírovci probíhal v 60. a 70. letech spor: Ruchovci vyčítali lumírovcům nečeskost a kopírování cizích zahraničních vzorů Lumírovci zase vytýkali ruchovcům nízkou uměleckou hodnotu a neschopnost se vyrovnat světové literatuře Spor probíhal hlavně na stránkách časopisů Typickým příkladem tohoto sporu je Eliška Krásnohorská, která kritizovala Jaroslava Vrchlického, kterého nařknula z toho, že pouze kopíruje zahraniční poezii Spor v zásadě ukončil Jan Neruda svým článkem z 80. let
Svatopluk Čech 1846-1908 Novinář, básník a prozaik Patřil k ruchovcům Velmi se zajímal o českou historii (psal např. o husitech) Propojoval historii s problémy současnosti Psal ironickou a také politickou poezii
Svatopluk Čech: Ve stínu lípy Sbírka idylicky laděných básnických povídek Silně vlastenecky laděné Prostředí venkova Ironie Politická témata: udatnost českého vojáka v cizích službách Líčení bitvy
Svatopluk Čech: Lešetínský kovář Rozsáhlá epická báseň Hlavní hrdina je statný, upřímný a čestný kovář Téma Němců skupujících české statky Kovář proti ztrátě své kovárny bojuje, nakonec umírá, ale ví, že jeho boj nebyl veden nadarmo Pro Čecha typický patos a sklon k monumentálnosti
Svatopluk Čech: Lešetínský kovář Lešetínský kovář chlapík jak se sluší: Ocel rukou láme, pěstí kámen kruší, hračkou zvedne statný strom, jeho perlík jako hrom v kovadlinu buší.
Svatopluk Čech: Evropa Alegorická politická báseň Na lodi Evropa dojde ke vzpouře vězňů, ale ta nakonec způsobí potopení celého plavidla
Svatopluk Čech: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce Humoristická a satirická novela, kritizuje soudobé maloměšťáctví, neschopnost skutečného činu a stání si pevně za svým Přízemní pan Brouček, který myslí jen na své peníze a dobré živobytí, se dostane na Měsíce, kde se potká s Měsíčňany, jež jsou pravým opakem: důležitá je pro ně fantazie a naopak nedovedou být nohama na zemi Čech kritizuje tímto dílem materialistickou současnost, častá parodie Humor spočívá i v jazykových prostředcích
Svatopluk Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století Druhý díl Tentokrát se Brouček dostane mezi husity (v době bitvy o Vítkov) Je konfrontován pohodlný a bezpáteřní Brouček, kterému o žádné hodnoty nejde, s husity, kteří jsou schopni pro své názory a pro své kamarády zemřít Postavy: Jan Žižka, Zikmund Lucemburský
Svatopluk Čech: Písně otroka Alegorické politické básně Odehrávají se mezi otroky, kteří vzpomínají na slavnou minulost a zoufají si ve svém momentálním stavu Také motivy vzdoru a odporu, ale také naděje v budoucnost Otroci v básni jsou alegorií na současný stav českého národa
Josef Václav Sládek 1845-1912 Nejprve ruchovec, pak lumírovec Vydavatel časopisu Lumír Psal poměrně jednoduchou a jasnou poezii Psal také poezii pro děti Navazoval místy na lidovou tvorbu Dlouhou dobu působil v Americe; kniha Americké obrázky: mimo jiné se zde zabývá tragickými osudy Indiánů Významný překladatel Shakespeara do češtiny (přeložil 33 jeho děl)
Josef Václav Sládek: Jiskry na moři Raná básnická sbírka Depresivní lyrika Sládek v ní psal pod vlivem osobní tragédie: zemřela mu při porodu žena i s dítětem Místy i politické či vlastenecké verše
Josef Václav Sládek: Jiskry na moři Je noc a loď má na moři, té pláni černosklenné; jen hloub když boky zaoří, na tisíc jisker zahoří po vodě rozperlené; ty hasnou zas je temno. Loď letí ticho; po boku to sýká jenom v hluboku. To nesýká, to vyptává se na mne vlna zvědavá, to vlna lodi šepce v sluch: Jaký to jede divný druh? Já nejsem žádný divný druh, mnohý jen bol mi dal pán bůh a jaký, loď ti nemůž dít, to musíš zpět mi domů jít a domov můj tak v dáli je jak, má panenko, tam ti je? Má milá sedí v komoře a myslí dálné na moře; a hledí v nebes pokraji, jak hvězdy tam až padají. A když se hvězda svíří v pád, mne pozdravuje na stokrát a při každičkém pozdravě zatřpytí v hvězdy záplavě se slza v černém oku.
Josef Václav Sládek: Na prahu ráje Radostnější sbírka básní Jedná se o sbírku sonetů Sonet: čtrnáct veršů s ustáleným rozdělením na sloky; nejznámější dělení je na dvě sloky o čtyřech a dvě o třech verších Opět se v ní odráží Sládkův život: znovu se oženil a narodila se mu dcera Vzpomínky na dětství Blízké lidové poezii
Josef Václav Sládek: Na prahu ráje Babička naše jako pampeliška, tak šedivá, jak sedí podle meze a celé hejno dětí po ní leze, jak s mladými když na mez vyjde myška. A vzpomíná nám dětem na Ježíška, jak od Prahy už k nám ho liška veze: však jí, že už to v hlavě jako v jeze a umře spíš, než přijede ta liška. Jak se to umře? ptá se jedno z dětí. To jako na ten květ když tady foukne a jenom Bůh ví, kam to pýří letí! A kluk si myslí: Zkusit to je hříčkou a v pampelišky fouká za babičkou a zvědavě se vždycky po ní koukne!
Josef Václav Sládek: Sluncem a stínem Sbírka intimní lyriky Motivy rodinného štěstí, ale taky smrti a vzpomínek na první ženu Náboženské motivy
Josef Václav Sládek: Selské písně a české znělky Básně oslavující českého sedláka z vesnice Motivy propojení s přírodou Motivy vlasti, vesnice, zemědělství a země, která dává obživu Některé z básní sonety (jinak též znělky )
Josef Václav Sládek: Selské písně a české znělky Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati jak vás dnes to slunko zlatí! Vlavé žito jako břehy, květná luka plná něhy, na úhoru, v žírné kráse, pokojně se stádo pase. Nad vámi se nebe klene jako v květu pole lněné, nad lesy jen z modrošíra pára v tichý déšť se sbírá. A jak slunce vás tak zhřívá a jak cvrček v klasech zpívá, v šíř i v dál, vy rodné lány, buďte vy nám požehnány!
Josef Václav Sládek: tvorba pro děti Sbírky básní Skřivánčí písně či Zvony a zvonky Někdy bývá Sládek považován za tvůrce české poezie pro děti
Josef Václav Sládek: Zvony a zvonky Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes. Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen. Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd.
Jaroslav Vrchlický 1853-1912 Básník, předkladatel a dramatik Jeden z nejvýznamnějších českých básníků Silný zástupce programu lumírovců Hodně překládal, při tvorbě vlastní poezie se inspiroval v moderní světové poezii, např. francouzské Zastánce konceptu známého jako lartpourlartismus (z francouzského l'art pour l'art umění pro umění): umění nemá řešit politiku, nemá se zabývat závažnými tématy či poučovat, ale jen být estetické a potěšit svou krásou člověka Také zástupcem literárního směru původem z Francie parnasismu
Jaroslav Vrchlický: Eklogy a písně Sbírka básní intimní lyriky Ekloga: kratší báseň zpracovávající idylické (poklidné a mírumilovné) téma, často s přírodními či pastýřskými motivy
Jaroslav Vrchlický: Eklogy a písně Pojď, půjdem pod jabloně, kvetou právě, na větvi pták, a motýl mih' se v trávě; pojď, žežhulky hlas ozývá se v stráních, pojď, vonné slzy střemcha na mez roní! Ó pohleď, jak se staré štěpy kloní, čím starší jsou, tím víc je květu na nich! Ty staré stromy, ty znáš tady všecky, vždyť hlídaly tvé hry, tvůj úsměv dětský, ba zdá se, že tvá duše jejich sestra; znáš všecky větve, staré, sukovité, víš dobře, kde jest jaké hnízdo skryté i jakých ptáků vajíčka v něm pestrá.
Jaroslav Vrchlický: Eklogy a písně Květ porosen i každá řasa se leskne novou svěžestí, dech vánku s větví kapky střásá a nové šumí pověsti. I záře slunce z mraků šlehla jak v přeletu a pospěchu, a zlato své, jak v listí vběhla, hned rozsypala po mechu. Pavouk se vrací v svoje sítě, ó jak ho ten déšť vyděsil, neb místo mušek v bílé nitě mu samé perly zavěsil.
Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně Divadelní hra Veselá komedie Na Karlštejn nesmí ženy, dvě ženy (královna Alžběta a Alena) se vydají na hrad v převleku Motivy lásky
Jaroslav Vrchlický: Zlomky epopeje Cyklus sbírek epických básní Velká část básní se vztahuje k starověkému Řecku, které básník obdivuje, protikladem k Řecku je násilnický Řím V básních je tematizován také středověk, ten je vnímán spíše negativně (kritika moci církve) Zahrnuty také české dějiny Epopej (epos): rozsáhlá epická báseň
Jaroslav Vrchlický: Zlomky epopeje Sen podivný mi sevřel těsně víčka: Do výše vyrůstaly klenby dómu, v jichž pestrých oknech slunce zlatem plálo. Bouř třásla klenbou jako jásot hromů, jak vichru kolébavka les kdy hýčká; a množství, jež kol klečelo a stálo, to schváceno se zdálo nejvyšším plesem, závratí a blahem, neb alleluja, jež mu z úst se dralo, to přehlušilo trouby, děla, zvony. Já davy klečet zřel za dómu prahem a dál a dál, až k horám české země, ba celé české plémě své nářky odvěké a kletby, stony na hymnu změnilo v té svaté chvíli, co koruna Tvá, Ty náš první kníže, jak svatovínek blíže ku skráním krále českého se chýlí.
Jaroslav Vrchlický: Okna v bouři Sbírka lyrických básní Často pesimistické ladění, pocit zklamání
Jaroslav Vrchlický: Okna v bouři Za trochu lásky šel bych světa kraj šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý šel v lednu, ale v duši věčný máj šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy šel pouští a měl v srdci perly rosy za trochu lásky šel bych světa kraj. Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Jaroslav Vrchlický: Poutí k Eldorádu Pozitivněji laděná lyrická sbírka básní Převážně o lásce Eldorádo: bájné zlaté město, vysněný ráj na zemi
Jaroslav Vrchlický: Bodláčí z Parnassu Sbírka básní Některé básně jsou balady Také vlastenecky laděné básně Parnass: město ve Francii, od něj název směru parnasismus Parnasismus: literární směr, původem z Francie, který se objevil v druhé půlce 19. století a zaměřuje se zejména na dokonalost literární formy a který chce umění, které bude dokonale propracované, ale nebude řešit závažnější otázky (lartpourlartismus)
Jaroslav Vrchlický: Bodláčí z Parnassu S bílých svahů Parnassu přesazeno v naši hlínu, modním parkům v okrasu rosteš v dešti, vichru, stínu. Proč tě přesadily sem? Naše prosaická zem dá ti živné mízy dost, svojich listů bys rozvilo skvost? Nemáš barvu domácí listů pestře pruhovaných, na mdlou žluť se obrací šedá pleť tvých stvolů tkaných; nedospěješ ku výši v domácím jak zátiší, pouze stejně ostrý hrot dí nám, jak tu rveš se o život.
Jaroslav Vrchlický: Bodláčí z Parnassu Ve vás, děti zlatovlasé, pod mým oknem na pažitu hlučně jež se v každém čase proháníte, usmívá se vlasti jitro v novém svitu. Veselé vždy a vždy svěží jste jak rosný kvítek z rána, na kterém dech noci leží, korunka však zlatem tkána sluncem jest již zulíbána. Sluncem nové doby příští, jež nám kyne velkou zoří, po tom dlouhém českém hoři, v srdečkách vám jež se blýští a nám nové jaro stvoří.
Julius Zeyer 1841-1901 Také lumírovec Psal především prozaickou i veršovanou epiku Často čerpal témata ze starých mýtů a pověstí různých národů Je u něj také téma nejvyšší dokonalosti, ke které se může člověk postupně blížit Postavy v jeho dílech často vznešené, ušlechtilé a odvážné
Julius Zeyer Román Ondřej Černyšev: odehrává se na ruském carském dvoře v 18. století Román o věrném přátelství Amise a Amila: román o dvou rytířích, odehrává se ve středověké Francii Veršovaná epika: Karolinská epopej: o Karlu Velikém Tři legendy o krucifixu: tři povídky, odehrávají se ve Španělsku, v Praze a na Slovensku, společná je křesťanská tematika Povídka Inultus: odehrává se v pobělohorské Praze; o žebrákovi, kterého chce sochařka za vzor pro sochu Krista, nakonec se on sám začne podobat Kristovi, sochařka jej zabije Divadelní hra Radúz a Mahulena: o nesmrtelné síle lásky; motiv lásky mladých lidí ze znepřátelených stran (jako Romeo a Julie)
Národní divadlo Divadlo v Praze Dříve na jeho místě Prozatímní divadlo, po výstavbě Národního divadla byly budovy spojeny 1868 položení základního kamene Otevřeno roku 1881 operou Bedřicha Smetany Libuše Výtvarná výzdoba divadla: Mikoláš Aleš, František Ženíšek (strop a opona), Josef Václav Myslbek (sochař) 1881 velký požár, který poničil část divadla, mimo jiné shořela Ženíškova opona (novou dělal Vojtěch Hynais) Po veřejné sbírce rekonstrukce a opět otevření se Smetanovou Libuší