Pracovní cesty a cestovní náhrady 2019 Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění) 151 až 189 cestovní náhrady, 3 základní pracovněprávní vztahy ( 33, 75, 76 ), 4a odchylná úprava práv a povinností, vzdání se práva, 6 zaměstnanec, 34 pracovní smlouva (druh práce, MVP), 34a místo pravidelného pracoviště, 42 pracovní cesta, 109 odst. 3 tzv. státní a příspěvková sféra, 346c nelze zprostit zaměstnavatele, další paragrafy např.: 81, 85, 96, 103, 210, 230, 231, 265, 305, Vyhláška MPSV č. 333/2018 Sb., o tuzemském stravném a průměrných cenách pohonných hmot Vyhláška MF č. 254/2018 Sb., o zahraničním stravném Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů 6 odst. 1, 7 písm. a), 24 odst. 2 písm. zh). Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví Vyhláška č. 500/2002 Sb. Vyhláška č. 504/2002 Sb. Vyhláška č. 410/2009 Sb. Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákon Za cestovní náhrady se považují pouze náhrady podle 156 odst. 3 zákoníku práce, poskytnuté v souladu s 152 zákoníku práce (dále jen CN cestovní náhrady)! Cestovní náhrady přísluší: a) zaměstnancům v pracovním poměru, b) zaměstnancům činným na základě dohody o pracovní činnosti, nebo dohody o provedení práce, je-li poskytnutí cestovních náhrad sjednáno písemnou formou (viz odkaz na 77 odst. 2 písm. i) a 155 odst. 1 zákoníku práce. Cestovní náhrady nepřísluší: a) fyzické osobě, se kterou není uzavřen pracovněprávní vztah, b) zaměstnancům jiné společnosti, kdy zde z tohoto bodu b) jsou výjimky, a to: 1) vzájemná výměna zaměstnanců viz 188 odst. 4 ZP, 2) členové zastupitelstva 78 zákona o obcích, 3) 184 školského zákona, 4) 15 zákona o vysokých školách. Další okruh fyzických osob, které vykonávají závislou práci pro společnost podle 6 odst. 1 písm. b) a c) a odstavce 2) zákona o daních z příjmů, a zákona o obchodních korporacích. Jsou to tyto osoby:
1) společník, 2) jednatel, 3) člen představenstva a člen dozorčí rady, 4) prokurista, likvidátor, 5) komanditista. Těmto statutárům náleží v souvislosti s výkonem funkce statutára CN, a to za podmínek uvedených v zákoníku práce a pokynu GFŘ D-22 k ZDP. Kdy zaměstnanci CN přísluší: Zákoník práce 151 a 152: Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu cestovních výdajů (cestovní náhrady), které mu vzniknou při: Pracovní cesta 1) pracovní cestě ( 42 cesta mimo místo výkonu práce), 2) cestě mimo pravidelné pracoviště ( 34a), 3) mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn ( 81) vykonávaným v místě výkonu práce, anebo pravidelným pracovištěm, z důvodů: a) přeložení ( 43, 165, 177), b) dočasného přidělení ( 43a + 165) c) přijetí do zaměstnání ( 177, 165), d) výkonu práce v zahraničí ( 172, 181). Podle 42 zákoníku práce se rozumí: Pracovní cestou časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel však může zaměstnance vyslat jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na své pracovní cestě koná tuto práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal. S odkazem na shora uvedený pojem pracovní cesta je třeba zmínit ještě ust. 153 zákoníku práce, kdy podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel, kdy musí přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Výkon práce ve vazbě na pracovní cestu: Jen pro doplnění uvádím, co se podle zákoníku práce považuje za výkon práce, neboť tento pojem je rozhodující pro posouzení, zda se bude jednat o pracovní cestu či nikoliv. a) Je zcela jasné, že se jedná o výkon daného druhu práce uvedeného v pracovní smlouvě, b) za výkon práce se také považuje rekvalifikace, zaškolení, zaučení, c) dále pak podle 230 ZP též prohlubování kvalifikace. Za tyto činnosti pak náleží zaměstnanci mzda, nebo plat. Znamená to, že za podmínek uvedených v 42 zákoníku práce, by se jednalo o pracovní cestu. Naopak u bodu: d) zvyšování kvalifikace nenáleží mzda, ani plat, ale jen náhrady mzdy, nebo platu. Proto v případech zvyšování kvalifikace nejde o výkon práce, a tudíž nenáleží ani náhrady cestovních výdajů!
Místo výkonu práce a pravidelné pracoviště: Podle 34 odst. 1) písm. b) ZP musí být uvedeno co možná nejúžeji: a) jedno místo výkonu práce, nebo b) více míst výkonu práce, a to adresou pracoviště (pracovišť), provozovny (provozoven), event. nejčastěji sídla zaměstnavatele, nebo i široce, a to c) např. částí obce, obcí, několika obcemi, nebo i větším územním celkem, jako např. okres, kraj, či dokonce Česká republika, d) dále může být i místo výkonu práce adresa trvalého bydliště, pokud by se jednalo o práci z domova s ohledem na 317 ZP. Pravidelné pracoviště je sjednáno, není sjednáno: Za pravidelné pracoviště, pokud není konkrétně sjednáno v pracovní smlouvě, je vždy místo, ve kterém zaměstnanec vykonává svojí práci. Pravidelné pracoviště musí být sjednáno co nejúžeji, tj. nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec! Není-li pravidelné pracoviště sjednáno, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestli-že je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Příklad č. 1: Místo výkonu práce obec Zaměstnanec má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce jen názvem města. Náleží mu náhrady cestovních výdajů, pokud se bude pohybovat po tomto městě. Zaměstnanci přísluší podle 152 písm. a) zákoníku práce cestovní náhrady v případě, že jde o cestu k výkonu práce nebo související s výkonem sjednaného druhu práce mimo místo výkonu práce, tj. v případě uvedeného zaměstnance při cestě mimo uvedenou obec. Dále přísluší zaměstnanci cestovní náhrady podle 152 písm. b) zákoníku práce při cestě k výkonu práce mimo pravidelné pracoviště. V uvedeném případě však není v dotazu uvedeno, které místo je pravidelným pracovištěm zaměstnance. To může, ale nemusí být v pracovní smlouvě sjednáno. Bez zjištění pravidelného pracoviště nelze uvedený (ani žádný jiný) případ správně vyřešit. Jako pravidelné pracoviště může být v pracovní smlouvě v případě, kdy je místem výkonu práce obec, sjednáno jedno konkrétní místo nebo více konkrétních míst v této obci (např. sídlo nebo jiné pracoviště zaměstnavatele anebo např. všechna pracoviště zaměstnavatele v této obci nebo část této obce. Pak cestovní náhrady zaměstnanci přísluší vždy i při cestách mimo takové pravidelné pracoviště, tj. i na území této obce. Je-li jako pravidelné pracoviště sjednána tato obec, pak cesty po obci nejsou cestami, při kterých by zaměstnanci cestovní náhrady příslušely. V případě, že pravidelné pracoviště v pracovní smlouvě sjednáno není, je podle 34a zákoníku práce pravidelným pracovištěm sjednané místo výkonu práce, tj. v uvedeném případě obec a cestovní náhrady tomuto zaměstnanci při cestách po této obci nepřísluší. Příklad č. 2: Cesty do práce v sobotu a v neděli
Zaměstnanci mají rozvrh směn pondělí pátek od 7.00 hod. do 15.30 hod. Při mimořádné směně o sobotě a neděli poskytuje zaměstnavatel zaměstnancům stravenky. Je tento postup zaměstnavatele správný? Jestliže zaměstnanec nemá na sobotu a neděli rozvrhem směn podle 81 a dalších ZP stanovenu pracovní dobu, pak jde při výkonu práce na pravidelném pracovišti v sobotu a neděli podle 156 odst. 2 a 152 písm. c) zákoníku práce o pracovní cestu, při které mu přísluší všechny druhy cestovních náhrad, tj. jak náhrada jízdních výdajů za cestu na pravidelné pracoviště a zpět, tak za celou dobu trvání této pracovní cesty stravné. Pokud tak zaměstnavatel nečiní, hrubě porušuje zákoník práce. Stravenky může zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout prakticky kdykoliv, nicméně v uvedeném případě by poskytnutá menu stravenka byla podle 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP zcela jednoznačně nedaňovým nákladem zaměstnavatele. Komentář ke shora uvedenému příkladu: Zde je důležité si objasnit situaci, která je popsána v příkladě č. 2) kde jsou citovány 156 odst. 2 a 152 písm. c) ZP Cesta na pravidelné pracoviště. Podle tohoto ustanovení náleží zaměstnanci cestovní náhrady, kdy zaměstnanci vzniknou výdaje při mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště! Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že každá práce mimo rozvrh směn je prací mimořádnou a zaměstnance náleží s odkazem na 156 odst. 2) náhrady cestovních výdajů. Jen pro doplnění uvádím, že jako pracovní cesta se musí posuzovat cesta: a) pracovní cesta 42 ZP, b) cesta mimo pravidelné pracoviště, c) viz předchozí odstavec, d) přeložení 43 ZP, e) dočasné přidělení 43a ZP, f) přijetí do zaměstnání v pracovním poměru a g) výkon práce v zahraničí. Pracovní cesty a pravidla, které musí dodržet zaměstnavatel: Obecně je doporučeno, aby každý zaměstnavatel měl zpracovaný vnitřní firemní předpis k zajištění pravidel při vysílání zaměstnance na pracovní cesty a následné zabezpečení a poskytnutí jednotlivých nároků na náhrady cestovních výdajů, termíny vyúčtování pracovních cest. Jedná se především o naplnění 153 zákoníku práce podmínky konání pracovní cesty. Znamená to, že zaměstnavatel jednoznačně musí brát ohledy na svého zaměstnance při jeho vyslání na pracovní cestu, ale také by měl zohlednit ekonomickou stránku vzniklých nákladů, které vzniknou zaměstnavateli s pracovní cestou zaměstnance. Zaměstnavatel má právo zaměstnanci jednoznačně písemně či jiným průkazným způsobem určit před nástupem na pracovní cestu: místo nástupu a ukončení PC a její dobu, místo kam bude zaměstnanec vyslán a náplň jeho práce při pracovní cestě, způsob dopravy (ČSD, ČSAD, ČSA, služební vozidlo), způsob ubytování např. hotel do maximálně tří hvězd, nebo určí sám zaměstnavatel
další povinnosti zaměstnance, např. vyplnit tiskopis cestovní příkaz, kniha jízd, zápis o pracovní cestě, event. povinnost zaměstnance neprodleně oznámit zaměstnavateli změnu, která je rozhodná pro poskytnutí cestovních náhrad, viz 186 zákoníku práce. Druhy jednotlivých náhrad ve vazbě na 156 ZP Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci při splnění podmínek daných pro naplnění pojmu pracovní cesta níže uvedené náhrady cestovních výdajů: náhrada jízdních výdajů, jízdní výdaje k návštěvě rodiny, výdaje za ubytování, náhrada zvýšených stravovacích výdajů stravné, nutné vedlejší výdaje, zahraniční stravné, dobrovolně kapesné viz 180 ZP: Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout kapesné do výše 40 % zahraničního stravného poskytnutého zaměstnanci podle 170 odst. 3 nárok na zahraniční stravné." Na tyto náhrady cestovních výdajů zaměstnanci vzniká nárok, kterého se nemůže zprostit. Znamená to, že zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit odpovědnosti povinnosti za poskytnutí mzdy, platu, odměnu z dohody a jejich náhrady, odměnu za pracovní pohotovost, odstupné a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, viz 346 c) ZP. Doba trvání, průběh a konec pracovní cesty Pro posouzení doby trvání pracovní cesty je důležitá jasná identifikace skutečného odchodu z určeného místa nástupu na pracovní cestu a doba skutečného příchodu do určeného místa ukončení pracovní cesty. Příklad č. 3: Zaměstnavatel určil zaměstnanci nástup na pracovní cestu a ukončení pracovní cesty jen název obce např. Praha. Cestovní náhrady náleží zaměstnanci po celou dobu trvání pracovní cesty, tj. od okamžiku data, resp. hodiny nástupu na pracovní cestu v místě určeném zaměstnavatelem do okamžiku ukončení pracovní cesty (datum a čas). Zde musí zaměstnavatel jasně určit identifikovat konkrétní místo nástupu a ukončení pracovní cesty. Pokud by zaměstnavatel konkrétní místo neurčil, má právo si zaměstnanec toto místo nástupu a ukončení pracovní cesty sám určit. Poznámka: K tomuto případu by nemělo v praxi docházet, neboť vždy je povinností zaměstnavatele přesně konkretizovat místo nástupu a ukončení pracovní cesty (např. adresa trvalého bydliště zaměstnance, pravidelné pracoviště, sídlo společnosti místo výkonu práce. Přerušení pracovní cesty ( 160, 162, 163, 170) Zaměstnavatel může povolit přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance (tj. z jeho soukromých důvodů) před zahájením výkonu práce, po ukončení výkonu práce, nebo i
přerušení uprostřed pracovní cesty. O přerušení PC a jeho podmínkách musí být vždy dohodnuto předem. O přerušení PC se jedná v případech na straně zaměstnance. Nikdy se nejedná o přerušení PC na straně zaměstnavatele. Cestovní náhrady po dobu přerušení PC Jízdní výdaje ( 160 ZP): v prokázané výši, nejvýše však jako by k přerušení nedošlo. Ubytování ( 162 odst. 2 ZP): od okamžiku začátku výkonu práce do okamžiku ukončení výkonu práce, během přerušení PC není povinnost hradit stravné ( 163 odst. 5 ZP) a zahraniční stravné ( 170 odst. 6 ZP) po dobu přerušení nepřísluší, přísluší jen od okamžiku začátku výkonu práce do okamžiku ukončení výkonu práce. Tato doba musí být uvedena při vyúčtování cestovních náhrad. Stravné za dobu cestování během přerušení NENÁLEŽÍ. Příklad č. 4: Přerušení pracovní cesty před výkonem a i po výkonu práce Zaměstnanec byl vyslán na pracovní cestu do Salzburgu s určeným nástupem na pracovní cestu v pondělí ve 3.00 hod. a ukončením pracovní cesty v pátek. Před odjezdem požádal zaměstnavatele o souhlas s přerušením pracovní cesty před nástupem výkonu práce, neboť chce odjet ze soukromých důvodů již v sobotu ráno a dále o přerušení pracovní cesty po ukončení výkonu práce, protože chce poté v Rakousku zůstat týden na dovolené. Jak má být postupováno při poskytování cestovních náhrad, když zaměstnavatel s takovýmto přerušením pracovní cesty souhlasí. Jestliže zaměstnavatel prokazatelně před pracovní cestou souhlasil s uvedeným přerušením pracovní cesty před zahájením i po ukončení výkonu práce z důvodu na straně zaměstnance, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za cestu tam v sobotu i za cestu zpět po dovolené určeným dopravním prostředkem v prokázané výši, a to podle 160 zákoníku práce však maximálně do výše, která by mu náležela v případě, kdyby k přerušení pracovní cesty nedošlo. Ostatní cestovní náhrady, tj. náhrada výdajů za ubytování, náhrada jiných jízdních výdajů než za cestu do Salzburgu a zpět, náhrada nutných vedlejších výdajů a stravné zaměstnanci v uvedeném případě povoleného přerušení pracovní cesty před výkonem práce i po ukončení výkonu práce, přísluší až od okamžiku začátku výkonu práce v pondělí do ukončení výkonu práce v pátek před dovolenou. Prokazování a zjištění výše cestovních náhrad Přípustná výše cestovních náhrad je dána příslušnými limity, které jsou dané v příslušných právních předpisech, viz limity např. tuzemského stravného, zahraničního stravného, a to také s ohledem na 24 ZDP daňově uznatelné jsou cestovní náhrady poskytnuté s odkazem na zákoník práce. Vše, co by zaměstnavatel poskytl zaměstnanci nad přípustný daný limit, je částka nad tento limit zdanitelným příjmem zaměstnance! Zaměstnanci přísluší náhrada výdajů (pokud mu výdaje vznikly) v prokázané výši. Výdaje musí zaměstnanec při vyúčtování prokázat: výdaje musí být doloženy hodnověrnými doklady,
čestné prohlášení není pro účely CN hodnověrný doklad, při vnější kontrole vše prokazuje zaměstnavatel. V některých případech může být poskytnuta bez prokázání výše výdaje, v některých musí být poskytnuta bez prokázání. Jízdní výdaje 157 atd. Jak uvedeno v 153 ZP je právem zaměstnavatele určit zaměstnanci vhodnost dopravního prostředku, kterým se bude na pracovní cestu dopravovat. Znamená to, že tam, kde zaměstnavatel přímo zaměstnanci určí dopravní prostředek (vlak, autobus, osobní vozidlo zaměstnavatele, nebo povolí zaměstnanci jeho motorové vozidlo, nebo letadlo), je zaměstnanec povinen tento dopravní prostředek použít. V případech, kdy tak zaměstnanec neučiní a použije o své vůli jiný dopravní prostředek, má zaměstnavatel právo zaměstnanci výdaje, které vynaložil zaměstnanec použití jiného dopravního prostředku neproplatit. Obecně tedy platí, že zaměstnavatel zaměstnanci proplatí náhrady jízdních výdajů, a to: v prokázané výši na dopravu do místa určení pracovní cesty a zpět (bus, vlak, letadlo, loď) a v prokázané výši při použití městské dopravy v místě určení pracovní cesty (tramvaj, bus, taxislužba, převozník), event. u bodu b) lze uznat i prohlášení o vynaložené částce v rámci místní hromadné dopravy, pokud nebyl přepravcem vydán příslušný účetní doklad! Je však čistě na zaměstnavateli, zda takovéto prohlášení bude zaměstnavatelem uznáno. Viz 185 zákoníku práce, kde je jasně uvedeno, že pokud zaměstnanec neprokáže oficiálním dokladem příslušné výdaje na dopravu, může mu zaměstnavatel poskytnout tuto náhradu v jím uznané výši, která odpovídá určeným podmínkám! Soukromé vozidlo zaměstnance a pracovní cesta Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele své soukromé motorové vozidlo, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek! Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele své motorové vozidlo, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu, kdy k 1. 1. 2019 jsou základní sazby náhrady za 1 km jízdy: a) jednostopá vozidla a tříkolky 1,10 Kč, b) osobní silniční motorové vozidlo 4,10 Kč, c) u nákladních vozidel, autobusů, nebo traktorů přísluší zaměstnanci nejméně ve výši dvojnásobku sazby uvedené částky pod bodem b), d) při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu je to částka nejméně 15 % ze základní náhrady. Viz 157 zákoníku práce. Zaměstnanec při použití motorového vozidla musí jednoznačně prokázat původ vozidla, tj. lze uznat motorové vozidlo, které je: a. v majetku samotného zaměstnance je vlastníkem, b. je v podílovém spoluvlastnictví, c. je součástí společného jmění manželů, d. vlastníkem je jiný majitel a zaměstnanec si vozidlo vypůjčí, e. vozidlo, které má zaměstnanec v nájmu, f. majitelem vozidla je leasingová společnost, g. zaměstnanec si vozidlo vypůjčil v autopůjčovně.
Další povinnosti, které musí zaměstnanec zaměstnavateli doložit k ověření: 1) zaměstnanec je vlastníkem řidičského průkazu, 2) je zdravotně způsobilý k řízení motorového vozidla, 3) vozidlo je způsobilé provozu na pozemních komunikacích velký technický průkaz, 4) STK, 5) je sjednáno zákonné pojištění platná zelená karta, 6) podle požadavků zaměstnavatele, zda je nutné i havarijní pojištění (nadstavba není toto povinnost). Příklad č. 5 Zaměstnavatel určil veřejný hromadný prostředek vlak a poté den před pracovní cestou povolil zaměstnanci použití soukromého vozidla. Jak to bude vypadat s proplacením náhrady jízdného? Zde je výjimka, a to s odkazem na 159 odst. 1) a 157 odst. 2 zákoníku práce, kdy bude zaměstnanci náležet náhrada jízdních výdajů ve výši ceny jízdného původně určeným hromadným prostředkem vlak, ale zároveň zaměstnanci náleží i náhrady podle 157 odst. 2) ZP. Příklad č. 6 Zaměstnanec byl požádán, aby použil své soukromé motorové vozidlo. Zaměstnanci budou náležet dvě náhrady a to: základní náhrada 4,10 Kč/km, + náhrada za spotřebované pohonné hmoty viz 157 odst. 3) ZP. Náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty Zaměstnavatel po předložení velkého technického průkazu musí zjistit údaje o průměrné ceně pohonné hmoty příslušného motorového vozidla. Zde se mohou vyskytnout následující situace. S kombinovaná spotřeba podle norem EU je uveden vždy třetí údaj, kombinovaná spotřeba v technickém průkazu není uvedena zde sečteme údaje a provedeme aritmetický průměr, v technickém průkazu není žádný údaj o průměrné spotřebě zde je třeba doložit technický průkaz vozidla shodného typu ve vazbě na obsah válců. Po předložení těchto údajů pak bude stanovena náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty následujícím výpočtem: Náhrady za pohonné hmoty = Spotřeba ujeté kilometry cena PHM : 100 Znamená to, že zaměstnanec musí doložit doklad o nákupu PHM, a to ne starší jak dva dny před pracovní cestou, nebo event. dva dny po pracovní cestě. Pokud by doložil více dokladů o čerpání pohonné hmoty v průběhu pracovní cesty, provede se aritmetický průměr cen PHM. V případě, že nedoložil doklad o čerpání pohonné hmoty, provede se výpočet podle vyhláška MPSV č. 333/2018 Sb., o průměrných cenách kdy: BA 95 33,10 Kč/l E5, BA 98 37,10 Kč/l, nafta 33,60 Kč/l B7, u LPG, CNG je nutné vždy doložit doklad! Příklad č. 7: Výpočet náhrady jízdních výdajů za soukromý automobil
Zaměstnanec použil na základě žádosti zaměstnavatele svůj osobní automobil. V jeho technickém průkazu je mj. jako palivo uveden benzín BA 95 B, spotřeba 9,8/5,1/6,8 l/100 km a norma EU 2016/646W. Celkem zaměstnanec ujel na pracovní cestě 452 km. Doklad o ceně PHM nedoložil. Jak se vypočte náhrada za spotřebované pohonné hmoty? Zaměstnanci v tomto případě podle 157 odst. 3 ZP přísluší základní náhrada (ZN) a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty (NPHM). Základní náhrada se stanoví jako součin sazby základní náhrady a ujeté vzdálenosti, tj. ZN = SZN km = 4,10 452 = 1 853,20 Kč. Náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty se zjistí jako součin kombinované spotřeby podle norem EU uvedené v technickém průkazu vozidla (není-li tam, pak průměrné spotřeby), ujeté vzdálenosti a zaměstnancem dokladem doložené ceny PHM, z něhož je patrná souvislost s pracovní cestou. Nemá-li zaměstnanec takový doklad, pak cenou z vyhlášky MPSV platné pro příslušné období. Norma EU 2016/646 W, uvedená v technickém průkazu vozidla je normou, která novelizuje normu ES 692/2008 a tedy třetí údaj o spotřebě uvedený v technickém průkazu v kolonce spotřeba paliva, je údajem o kombinované spotřebě, který je nutno k výpočtu NPHM použít. Výpočet: NPHM = S km C =: 6,8 : 100 452 33,10 = 1 017,36 Kč. Celková výše náhrady jízdních výdajů tak činí: ZN + NPHM = 1 853,20 + 1 017,36 = 2 870,56 Kč. Tato nezaokrouhlená částka se uvede ve vyúčtování cestovních náhrad, sečte se ostatními druhy cestovních náhrad, odečte se záloha poskytnutá zaměstnanci na uvedenou pracovní cestu, rozdíl (doplatek nebo přeplatek) se zaokrouhlí na celé Kč směrem nahoru a poskytne zaměstnanci (vyplatí z pokladny, převede na jeho účet nebo vypořádá jiným způsobem). Poznámka: Pokud použije i MHD, přísluší mu i náhrada jízdních výdajů za MHD.