Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Smlouva o vkladovém účtu Bakalářská práce Autor: Jana Pajerková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Ing. Mgr. Eva Kutová Praha Duben 2011 1
Prohlašuji, ţe jsem svoji bakalářskou práci zpracovala samostatně, pouze s vyuţitím pramenů uvedených v seznamu literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Kyjově, dne 18. Dubna 2011 Jana Pajerková 2
Anotace Hlavním cílem práce je analyzovat právní úpravu smlouvy o vkladovém účtu v českém právním řádu. Je zde uveden rozdíl mezi smlouvami o vkladových účtech dle Obchodního zákoníku a úpravou vkladů dle Občanského zákoníku. Důleţitou součástí práce je podrobné představení podstatných a nepodstatných náleţitostí smluv, práv a povinností smluvních stran. Také objasnění vztahu mezi smlouvou o vkladovém účtu a obchodními podmínkami je důleţitou součástí této práce. Základní pojmy zde uvedené, mohou pomoci k lepší orientaci v bankovních sluţbách všem, kteří se v tomto oboru příliš neorientují. Annotation The main purpose of this study is to analyze legal form of deposit account contract in the czech legal order. This text deals with the difference between deposit account contract in the Commercial code and the one in the Civil code. Important part of this thesis is to introduce essential and non-essential terms of a contract and also discretions and duties of parties to a contract. Also clarification of terms deposit account contract and commercial conditions is a considerable part of this text. Fundamental terms included in this paper should make easier to orient in bank services to people who are not specialists in this branch of activity. 3
Obsah: Úvod 5 1. Obchodní závazkové vztahy 7 1.1. Obchodní právo a jeho vztah k občanskému právu 7 1.2. Pojetí obchodních závazkových vztahů 8 1.3. Druhy obchodních závazkových vztahů 9 1.4. Zásady právní úpravy obchodních závazkových vztahů 12 1.5. Vznik obchodních závazků 13 2. Typy vkladových účtů 17 2.1. Pojetí a druhy bankovních obchodů 17 2.2. Právní úprava vkladových účtů 17 2.3. Rozlišení vkladových účtů 19 3. Podstatné části smlouvy 27 3.1. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu 27 3.2. Pojetí smlouvy a její náleţitosti 28 3.3. Vznik a zánik smlouvy o vkladovém účtu 33 3.3.1. Vznik smlouvy o vkladovém účtu 33 3.3.2. Zánik smlouvy 34 4. Smlouva o vkladovém účtu v praxi 36 4.1. Smlouva o termínovaném vkladu 36 4.2. Smlouva o spořicím účtu 40 4.3. Smlouva o spořicím účtu s prémií 42 4.4. Všeobecné obchodní podmínky 43 4.4.1. Zákonné úpravy v činnosti bank 47 Závěr 49 Seznam literatury a dalších zdrojů 51 4
Úvod Téma mé práce jsem si vybrala proto, ţe pracuji mnoho let v bankovnictví a směr mé bakalářské práce mi pomůţe ještě více přiblíţit vkladové účty, tentokrát ale z pohledu práva a tvorby smluv, ne z pohledu uţivatele. Jedná se zde o zásadní smluvní typ pouţívaný v bankovnictví. Cílem práce je analýza právní úpravy smlouvy o vkladovém účtu v českém právním řádu, coţ vlastně umoţňuje konkretizovat a specifikovat jednotlivé body smlouvy. Mojí snahou je přiblíţit smlouvy z pohledu praxe v bankovnictví. Je nutné také posoudit, zda legislativa utváří rovnoprávné postavení smluvních stran, a to poskytovatele sluţby a příjemce sluţby. Účelem je ukázka velmi důleţitého postavení obchodního zákoníku při uzavírání důleţitých obchodních vztahů. Obchodní zákoník je uváděn v obchodních vztazích jako speciální vůči občanskému. Obsahuje základní ustanovení, od kterých se strany nemohou nikdy odchýlit. V mé práci se budu snaţit odlišit vklady podle občanského zákoníku a obchodního zákoníku. V první kapitole této práce objasním všeobecně obchodní závazkové vztahy, které se dotýkají širokého okruhu vztahů z prostředí zejména podnikatelského. Rozeberu také jednotlivé typy obchodů. Smluvní vztahy nejsou ale zaloţeny jen na obchodním zákoníku, ale také na zvyklostech v obchodních vztazích. Mnoho smluv má v obchodním zákoníku ustanovenu nutnost písemné formy smlouvy, jinak je smlouva neplatná. Tyto smlouvy jsou zde vyjmenovány. Ve druhé kapitole důkladně zanalyzuji typy vkladových účtů a jejich právní úpravu v českém právním řádu. Bankovní obchody jsou z většiny upraveny v obchodním zákoníku, ale některé typy vkladových účtů jsou upraveny také občanským zákoníkem. Zde porovnám také účty některých bank, s ohledem k jejich funkčnosti. Ve třetí kapitole se budu zabývat přesným výčtem náleţitostí smluv. Tyto jsou buď podstatné, tzn. ţe je není moţné vynechat a patří k hlavním smluvním ustanovením. Dále jsou náleţitosti nepodstatné, na kterých se strany mohou dohodnout, nebo nemusí být ve smlouvě vůbec řešeny. Budu se zde také zabývat způsobem, jakým jsou různé typy smlouvy o vkladovém účtu uzavírány a také způsobem, jakým dochází k zániku smluvního 5
vztahu vyplývajícího ze smlouvy o vkladovém účtu. Účelem zde je, aby byl viděn rozdíl mezi uzavíráním vztahu podle obchodního zákoníku a podle občanského zákoníku. V poslední části představím podrobně smlouvy o vkladovém účtu a spořicím účtu pouţívané v ČSOB, a.s. Jelikoţ součástí smluv jsou i obchodní podmínky, doplním zde také jejich výklad a posouzení dominantního postavení banky při uzavírání smluvního vztahu. 6
1. Obchodní závazkové vztahy 1.1. Obchodní právo a jeho vztah k občanskému právu Obchodní právo je součástí práva jako soustavy závazných pravidel. Právo nelze ztotoţňovat ani se zákonem, ani se zákonnými ustanoveními či judikáty. Je jím soubor závazných pravidel, jimiţ se řídí otevřená společnost a která zabezpečují individuální svobodu a současně umoţňují fungování společnosti. Vynucování dodrţování pravidel jejich adresáty je zabezpečeno státní mocí. 1 Tato pravidla určují souţití lidí ve společnosti tak, aby prosperovali jednotlivci, ale také celá společnost. Obchodní právo představuje soubor pravidel zabezpečujících svobodu jednotlivce při jeho účasti v ekonomických vztazích, při jeho účasti v hospodářské soutěţi. Tento systém pravidel současně respektuje a zabezpečuje volné uplatnění zákonitostí trţní ekonomiky, které stát ovlivňuje jenom v nezbytné míře, aby vyloučil excesy, zneuţití a jiné jevy nepřijatelné z hlediska základních principů otevřené společnosti. Dobře fungující obchodní právo je tudíţ předpokladem hospodářské prosperity společnosti. 2 Obchodní právo můţeme rozlišit podle jeho působnosti: - Časová působnost znamená vstup zákona v účinnost ( 775 ObchZ). Platí zásada zpětné účinnosti - Osobní působnost znamená vymezení okruhu osob podléhajících reţimu konkrétního zákona (zejména podnikatelé 1, 2, 261 odst. 1 ObchZ, ale také společníci obch. společností, členové druţstev, soutěţitelé, spotřebitelé a další). Podle 261 odst. 3 ObchZ mohou být prostřednictvím absolutních obchodních závazkových vztahů podřízení obchodnímu reţimu také nepodnikatelé (např. klienti bank, obchodníci s cennými papíry atd.). 1 Pelikánová I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 15 2 Pelikánová I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 17 7
- Věcná působnost úzce souvisí s osobní působností. Předmět působnosti nerozlučně souvisí s povahou subjektů, které do těchto vztahů vstupují. 3 Obchodní zákoník je v postavení zákonné úpravy speciální vůči občanskému zákoníku, který tvoří obecný základ. Proto hraje i v obchodních závazkových vztazích nezanedbatelnou úlohu občanský zákoník. V případech, ve kterých obchodní zákoník nemá přesná ustanovení, obracíme se na občanský zákoník. Vztah mezi občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem, a tudíţ která úprava se pouţije v konkrétním případě, je určen: 1. obecným pravidlem 2. zvláštní úpravou pro smlouvy typu neupraveného obchodním zákoníkem, ale občanským zákoníkem nebo zvláštním předpisem 3. úpravou speciálního postavení nepodnikatelů v obchodních vztazích, 4. speciálním ustanovením splatnosti obchodních transakcí. Otázku, jakou úpravou se určitý konkrétní vztah řídí, řeší obecně výslovná úprava 1 odst. 2 obchod. Zák. Pro obchodní závazkové vztahy ( 261 a 262) platí speciální úprava v rozsahu, v jakém je dána. Otázky, které obchodní zákoník upravuje, se tedy řeší podle jeho úpravy. Otázky, které neupravuje, pro které speciální úprava není dána, se řeší podle předpisů práva občanského. Pro otázky, které nejsou těmito předpisy řešeny, platí zvláštní pravidlo dané v 2 obchodního zákoníku a to, ţe se posoudí podle obchodních zvyklostí. 4 1.2. Pojetí obchodních závazkových vztahů Obecně lze obchodní závazkové vztahy charakterizovat jako ty závazkové vztahy, o nichţ je stanoveno, ţe se řídí obchodním zákoníkem. Reţim obchodního zákoníku je zaloţen buď kogentními ustanoveními zákoníku ( 261), případně jiného zákona, nebo písemnou dohodou smluvních stran ( 262 ObchZ). Pro vymezení obchodního závazkového vztahu jsou důleţité dva aspekty: 3 Pelikánová I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 30 4 Autorský kolektiv, Obchodní právo MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha, s. 658-659 8
- Jde o právní vztah, který je závazkovým vztahem v obecném pojetí. - Jde o závazkový vztah, odlišující se od jiných závazkových vztahů buď povahou subjektů, povahou jejich činnosti nebo povahou vztahu samotného bez ohledu na povahu stran a jejich činnost. Odlišnost závazkových vztahů, které mají obchodní povahu přímo ze zákona, záleţí především na tom, ţe jejich subjekty musí být na obou stranách podnikatelé a závazkové vztahy se musí týkat jejich podnikatelské činnosti. Subjektem ale můţe být také stát, popř. státní nepodnikatelská organizace (např. příspěvková organizace), nebo samosprávné územní jednotky (obce, kraje), za podmínky, ţe druhou stranou závazkového vztahu je podnikatel a závazkový vztah se týká uspokojování veřejných potřeb. Jestliţe jde o závazkový vztah, který není obchodním přímo ze zákona, je důvodem jeho obchodní povahy shodná vůle jeho subjektů podřídit závazkový vztah reţimu obchodního zákoníku. 5 1.3. Druhy obchodních závazkových vztahů Obchodní závazkové vztahy dle 261 a 262 ObchZ. lze rozlišit na základní druhy (skupiny): - Relativní - Absolutní - Fakultativní (smluvní) Za relativní obchody lze označit ty závazkové vztahy, které mají přiznánu obchodní povahu z důvodu povahy svých subjektů a jejich činnosti. Patří sem obchodní vztahy mezi podnikateli navzájem, nebo podnikateli na straně jedné a naproti tomu organizace či samosprávná jednotka na straně druhé. Jsou upraveny v 261, odst.1 a 2 ObchZ. Kdo je podnikatelem v tomto případě určuje 2 ObchZ. Je to především kaţdá osoba (fyzická i právnická), která je zapsaná v obchodním rejstříku. 5 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 20 9
Ne všechny závazkové vztahy mezi podnikateli však mají povahu obchodních závazkových vztahů. Jsou to pouze ty, které se týkají podnikatelské činnosti těchto subjektů a s touto podnikatelskou činností souvisí. 6 K relativním obchodům zákon řadí také závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou jednotkou a podnikatelem, zde je ale podmínkou to, ţe se smlouva týká zabezpečení veřejných potřeb. 7 Dalším druhem jsou závazkové vztahy označované jako absolutní obchody. Obchody tohoto druhu se řídí obchodním zákoníkem (a za podmínek 1 odst. 2 ObchZ podpůrně i občanským zákoníkem) bez ohledu na povahu subjektů závazkového vztahu a bez ohledu na to, zda tyto závazkové vztahy vznikají při podnikatelské činnosti nebo jiné činnosti. 8 K absolutním obchodům se řadí závazkové vztahy dle 261 odst. 3 ObchZ: - mezi členy druţstva navzájem, - mezi společností nebo druţstvem na jedné straně a osobou, která je statutárním nebo jiným orgánem nebo jeho členem, na straně druhé, - mezi zakladateli a správcem vkladu 9 Jako tzv. absolutní neobchody jsou v právní teorii označovány smlouvy uzavírané podle ustanovení 261 odst. 7. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, ţe se jedná výhradně o pojistné smlouvy, které se řídí OZ a zvláštními zákony. 10 Třetím druhem obchodních závazkových vztahů jsou závazkové vztahy fakultativní (smluvní). Liší se od relativních a absolutních závazkových vztahů zejména tím, ţe získávají obchodní povahu nikoli ze zákona, ale na základě shodného projevu vůle (dohody) subjektů. Mohou to být závazkové vztahy mezi podnikateli navzájem, aniţ by se týkaly jejich podnikatelské činnosti, dále vztahy mezi podnikateli a subjekty, kteří nejsou podnikateli, ale také mezi subjekty, které nejsou podnikateli, navzájem. Tyto fakultativní závazkové vztahy jsou upraveny 262 odst. 1 4. 11 6 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 21-22 7 Obchodní zákoník zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 207 8 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha ASPI, 2009, s. 26 9 Obchodní zákoník zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 207-208 10 Obchodní zákoník zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 208 11 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 29 10
K tomu, aby závazkový vztah, který není obchodním ze zákona, nabyl obchodní povahu, musí být splněny následující podmínky vyplývající z 262 odst. 1 a 2 ObchZ: - subjekty se musí o tom, ţe se jejich závazkových vztah bude řídit obchodním zákoníkem dohodnout - dohoda musí být uzavřena písemně - dohoda nesmí směřovat ke zhoršení právního postavení subjektu smlouvy, který není podnikatelem (jinak je zákonem výslovně prohlášena za neplatnou jde o neplatnost tzv. relativní) 12 V této části je nutné uvést také vztahy, které jsou uzavřeny mezi podnikateli, případně mezi státem či samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, které upravuje občanský zákoník pro daný smluvní typ. Pro vztahy z těchto smluv se pouţijí zvláštní ustanovení občanského zákoníku. Co není dáno zvláštní úpravou pro daný smluvní typ, platí obecná ustanovení daná pro obchodní závazkové vztahy obchodním zákoníkem, a to kogentní vţdy a dispozitivní pokud smlouva nemá vlastní úpravu, která by měla přednost. Jedná se o tyto smlouvy: - Kupní smlouva ( 588 OZ) pokud jde o nemovitost (ne nemovitost v podnikání) - Darovací smlouva ( 628 OZ) - Smlouva o půjčce ( 657 OZ) - Smlouva o výpůjčce ( 659 OZ) - Nájemní smlouva ( 663 OZ) (s výjimkou smlouvy o nájmu dopravního prostředku a smlouvy o nájmu podniku) - Smlouva o nájmu a podnájmu nebytových prostor ( 720 OZ a zák. č. 116/1990 S.) - Smlouva příkazní ( 724 OZ) (jen v případě, ţe nepůjde o smlouvu mandátní) - Smlouva o ubytování ( 754 OZ) - Smlouva o přepravě osob ( 760 OZ) - Smlouva o vkladu na vkladních kníţkách a vkladních listech ( 778 OZ) - Pojistná smlouva ( 788 OZ, pokud jde o vztahy ze smluv uzavřených do 1. 1. 2005) - Smlouva o sdruţení ( 829 OZ) 13 12 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 29 11
1.4 Zásady právní úpravy obchodních závazkových vztahů Úprava závazkových vztahů v obchodním zákoníku vychází z několika zásad: - Zásada profesionality vychází z předpokladu, ţe účastník obchodního závazkového vztahu má odborné znalosti, jaké jsou potřeba pro řádný výkon podnikatelské činnosti v daném oboru a ţe svoji činnost bude provádět odborně a řádně - Zásada smluvní volnosti - platí pro soukromoprávní úpravu obecně. Strany si mohou své vzájemné vztahy upravit podle svých potřeb. Tato zásada neznamená absolutní volnost, smluvní volnost je však omezena jen v nezbytné míře. - Zásada odpovědnosti za řádné splnění převzatých závazků a za porušení povinností - vychází z toho, ţe strany se rozhodují podle svého uváţení o převzetí závazků vyplývajících ze smlouvy a pak z tohoto rozhodnutí na druhé straně vyplývá poţadavek, aby své závazky řádné plnily. V případě nesplnění závazků proto dopadá odpovědnost na toho, kdo svůj závazek řádně nesplnil. - Zásada nesení rizika podnikání riziko je součástí podnikání, odhadování podmínek na trhu je věcí podnikatelské úvahy. Důsledky tohoto rozhodování proto nese podnikatel. - Zásada relativní neplatnosti právních úkonů pokud je v obchodních závazkových vztazích uvedena sankce neplatnosti k ochraně zájmu některého účastníka, můţe se této neplatnosti dovolávat jen tento účastník - Zásada poctivého obchodního styku zásada základní etiky v obchodních vztazích 14 V úpravě obchodního zákoníku se liší charakter jeho částí. Podle své povahy jsou ustanovení části první, druhé a čtvrté zásadně kogentní, ve druhé části jsou v řadě ustanovení výslovně dovoleny odchylné dohody. Jen v minimálním rozsahu taxativně vyjmenovaných ustanovení jde o závaznou úpravu, od níţ není odchylka moţná. 15 Strany se ve smluvních ujednáních nemohou odchýlit od kogentních ustanovení uvedených v 263 odst. 1 ObchZ a dále od základních ustanovení uvedených v této části ObchZ. 13 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10.vyd., Praha, C.H.Beck, 2005, s. 988-989 14 Autorský kolektiv, Obchodní právo MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha, s. 660-663 15 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10. Vyd., Praha, C.H.Beck, 2005, s. 994-995 12
Pro obchodní závazkové vztahy mají velký význam také obchodní zvyklosti. Tyto zvyklosti mají oporu v obchodním zákoníku ( 264) a jsou zpravidla stranami obchodních závazkových vztahů dodrţovány. Obchodní zvyklosti jsou důleţité vţdy. Jestliţe na ně smlouva neodkazuje, přihlíţí se k nim při přesném určení, jaké právo a jakou povinnost strany mají. Jestliţe však smlouva na určité obchodní zvyklosti odkazuje, pak nabývají povahy smluvního ujednání a mají proto před dispozitivní úpravou zákona přednost. 16 Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepoţívá právní ochrany ( 265 ObchZ). Strany mají širokou smluvní volnost a ve svém jednání jsou omezeny jen zákazy a příkazy vyplývajícím z právních předpisů. V některých případech můţe dojít k jednání, která sice nejsou s kogentní úpravou zákona v rozporu, ale zcela jasně porušuje zásady poctivého obchodního styku. Půjde zejména o zneuţívání práva (šikanu). Pro takový případ dává obchodní zákoník ochranu tak, ţe soud výkon práva odepře. Zákon, jak jiţ bylo uvedeno, předpokládá zdatnost podnikatele a jeho profesionální úroveň. Proto nese obchodník plné podnikatelské riziko a nemůţe se dovolávat na to, ţe určitý závazek převzal v tísni a za nevýhodných podmínek a odstoupit od smlouvy tak, jak je to moţné za takové situace ve vztazích řídících se úpravou občanského zákoníku. 17 1.5. Vznik obchodních závazků Úprava právních úkonů je obsaţena především v občanském zákoníku, a to v 34 aţ 42. Právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv, která jsou s ním podle právních předpisů spojena. Můţe být učiněn jak výslovným projevem, tak určitým jednáním, ovšem pokud se nejedná o výslovný projev, musí to být jednání, z něhoţ projev vyplývá dostatečně jasně. Toto je pravidlo obecně platné a pro určité případy tedy můţe být dána speciální úprava. V obchodních vztazích vyţaduje smlouva písemnou formu, vedle případů stanových zákonem, kdyţ alespoň jedna strana při jednání 16 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10.vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 996 17 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník - komentář, 10.vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 997 13
o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě ( 272) v tomto případě jde o jednostranný projev vůle. 18 Podmínkou pro to, aby šlo o platný právní úkon je, ţe musí být učiněn svobodně, váţně, určitě a srozumitelně. Právní úkon musí být také učiněn osobou způsobilou k právnímu jednání. Další podmínkou pro to, aby šlo o platný právní úkon je, ţe není nedovolený. Obecně podle 39 OZ platí, ţe je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jde o absolutní neplatnost, ale současně OZ upravuje v 40 pro občanskoprávní vztahy případy relativní neplatnosti. Pro případy, kdy jde o ochranu jen jednoho z účastníků obchodního závazkového vztahu, je zde uplatněn princip relativní neplatnosti, tj. jen tento účastník se můţe neplatnosti právního úkonu dovolat, jinak se tento právní úkon povaţuje za platný. Toto speciální pravidlo je ovšem dáno jen pro vzájemné závazkové vztahy mezi podnikateli. Pro tyto obchodní vztahy pak platí speciální úprava 267 ObchZ, kterou je pro tyto vztahy uplatněn princip relativní neplatnosti. 19 Obchodní zákoník stanoví zvláštní odpovědnost toho, kdo způsobil neplatnost právního úkonu. Pokud v důsledku neplatnosti právního úkonu byla osobě, jíţ byl tento právní úkon určen, způsobena škoda, je ten, kdo způsobil jeho neplatnost, povinen škodu nahradit. Povinnosti náhrady škody se můţe zprostit za předpokladu, ţe osoba, jíţ byl právní úkon určen, o jeho neplatnosti věděla. 20 Jak jiţ bylo zmíněno, aby se jednalo o platný právní úkon, musí být učiněn svobodně, váţně, určitě a srozumitelně. Toto ustanovení platí při uzavření smlouvy, jelikoţ smlouva vyjadřuje shodnou vůli a zároveň odpovídá shodnému zájmu smluvních stran a je tedy nutná dohoda o celém obsahu smlouvy. Jedna ze stran podává určitý návrh smlouvy druhé straně. Můţe se jednat o jednotlivce či více osob na kterékoliv ze stran. Smlouva v obchodních vztazích můţe vzniknout na základě přesně adresného návrhu, nebo návrhu určeného neurčitým osobám. 18 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 999 19 Štenglová I. Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 1002 20 Obchodní zákoník zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 212-213 14
Pro vznik smlouvy na základě adresně daného návrhu, tak jak to předpokládá ustanovení 43 OZ jako jediný a obecně platný způsob, platí toto ustanovení i pro obchodní vztahy s některými drobnými doplňky ve speciálních ustanoveních. Vznik smlouvy druhým, v obchodních vztazích moţným způsobem, na základě neadresně daného návrhu (daného neurčitým osobám) je upraven obchodním zákoníkem speciálně jako veřejný návrh na uzavření smlouvy v 276 aţ 280 a dále je zcela speciální úprava veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií v 183a. 21 V ObchZ je stanoveno v 272 nutnost uzavřít mezi stranami smlouvu v písemné podobě: předepisuje-li to obchodní zákoník poţaduje-li to alespoň jedna ze stran ObchZ přikazuje uzavírat písemně tyto smlouvy: Smlouvu o uzavření budoucí smlouvy ( 289 292) Smlouvu o prodeji podniku ( 476 488) Smlouvu o nájmu podniku ( 488b odst. 3) Smlouvu o koupi najaté věci ( 489 odst. 2) Licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví ( 508 odst. 2) Smlouvu o nájmu dopravního prostředku ( 630 odst. 2) Smlouvu o provozu dopravního prostředky ( 638 odst.2) Smlouvu o obchodním zastoupení ( 652 odst.4) Smlouvu o tichém společenství ( 673 odst. 2) Smlouvu o otevření akreditivu ( 682 odst. 2) Smlouvu o běţném účtu ( 708 odst. 2) Smlouvu o vkladovém účtu ( 716 odst. 2) Smlouva o výhradním prodeji ( 745 Smlouva zástavní Dohoda o určení části obsahu smlouvy soudem nebo rozhodcem Rozhodčí doloţka ( 760) Slib odškodnění ( 725 21 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 1004 15
Nedodrţení písemné formy má za následek neplatnost smlouvy. 22 Pokud je stanovena písemná forma smlouvy zákonem, nebo se takto dohodnout smluvní strany, je nutné jakékoliv změny smlouvy či doplnění smlouvy učinit také písemně. Smlouva se také ve svých ustanoveních můţe odkazovat na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi, nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jeţ jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiloţené ( 273 ObchZ). Tyto podmínky nesmí být v rozporu s kogentními ustanoveními právních předpisů. Tím ţe se na obchodní podmínky smlouva výslovně odkáţe, stávají se součástí smluvního ujednání. Pokud některé straně, která jedná o uzavření smlouvy, nejsou všeobecné obchodní podmínky, na které druhá strana uvádí odkaz, známé, má právo poţadovat, aby s těmito podmínkami byla seznámena, a je třeba, aby tohoto práva skutečně vyuţila. Pokud se s podmínkami neseznámí a smlouvu uzavře, nebude se moci pak odvolávat na svou neznalost. Jestliţe bude jednostranně oznámena změna obchodních podmínek, na které smlouva odkázala, není to platný úkon, v jehoţ důsledku by došlo ke změně smlouvy, a jednání jiné neţ podle původního znění, pokud nedojde řádným způsobem ke změně smlouvy, bude v rozporu se smlouvou. Je nutno si však uvědomit, ţe při takovém oznámeny změny jde o úkon relativně neplatný. Neplatnost proto musí být namítnuta. 23 Strany mohou uzavřít i jinou smlouvu neţ smlouvu zákonem upraveného typu, smlouvu nepojmenovanou inominátní kontrakt. Podmínkou takové smlouvy je, ţe předmět vzájemných závazků musí být v této smlouvě určen dostatečně přesně, jinak tato smlouva nevznikne ( 269 odst. 2 ObchZ). 24 22 Obchodní zákoník zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 214-215 23 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10. vydání, Praha, C.H.Beck, r. 2005, s.1013 24 Autorský kolektiv, Obchodní právo MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha, s. 672 16
2. Typy vkladových účtů 2.1. Pojetí a druhy bankovních obchodů Bankovní obchody nemají v českém právním řádu legální vymezení. Obchodní zákoník termín obchody uţívá při úpravě obchodního zastoupení jako označení smluv, resp. druhu smluv, k jejichţ uzavírání se obchodní zástupce zavazuje jménem zastoupeného. Jde v tomto případě o pojetí velmi úzké, nicméně z něho vyplývá, ţe termín obchody je uţit jako synonymum pro smlouvy. Bankovními obchody lze rozumět smlouvy uzavírané bankami při jejich podnikatelské činnosti a na základě těchto smluv vznikají závazkové vztahy. Smlouvy o bankovních obchodech jsou převáţně tzv. smlouvami adhezními. Termín adhezní smlouva není v našem právním řádu vymezen. Obecně se ale adhezní smlouvou rozumí smlouva, která je uzavírána na základě podmínek stanovených jednou ze smluvních stran. Druhá smluvní strana zásadně nemá moţnost stanovené podmínky pro konkrétní smlouvu měnit, nebo obsah uzavírané smlouvy podstatněji ovlivnit. 25 2.2. Právní úprava vkladových účtů Smlouva o vkladovém účtu náleţí do skupiny smluv, které se označují jako tzv. bankovní smlouvy. Smlouva upravuje vztahy mezi bankou jako účastníkem bankovních obchodů a majitelem účtu jako účastníkem bankovních obchodů na straně druhé. Řadí se mezi tzv. absolutní obchody, tedy takové vztahy, které jsou spravovány obchodním zákoníkem a jsou tedy obchodními závazkovými vztahy bez ohledu na povahu účastníků. Podobně jako smlouvu o běţném účtu, tak i smlouvu o vkladovém účtu je oprávněna uzavřít jen banka, popř. jiná obdobná oprávněná osoba. 26 Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu, má v zásadě dispozitivní povahu a to v ustanoveních 716 aţ 719 a Obch. Z. Kogentní povahu mají především: 25 Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1.vyd., Praha, ASPI, 2009, s. 22-24 26 Autorský kolektiv, Obchodní právo MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2, Praha, s. 1080 17
718, odst. 1, který upravuje výši úrokové sazby z prostředků na účtu v případě, ţe sazba nebyla ve smlouvě sjednána a ani nebyl ve smlouvě dohodnut způsob jejího stanovení 719a, který stanoví obdobné pouţití 715a na smlouvu o vkladovém účtu 27 Povinnost písemné formy právního úkonu ( 715 odst. 1 a 2 s 719b ObchZ). Při zřizování a vedení účtů zpravidla banky pouţívají obchodní podmínky ( 273, odst. 1), na které se ve smlouvách zpravidla odkazují. Činnost bank je formována na základě zákona 21/1992 Sb. (dále jen zákon o bankách ). Banky podnikají na základě licence udělené ČNB a na základě této licence provádí svoji podnikatelskou činnost. Nesmí provádět jiné činnosti, neţ ty, které jsou výslovně uvedeny v licenci. Jednou ze základních činností vymezených tímto zákonem je přijímání vkladů od veřejnosti. Vkladem dle tohoto zákona se rozumí svěřené peněţní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu ( 1 odst. 2 Zákona o bankách). Toto obecné vymezení nabývá konkrétnější podobu a to v případech: - Smlouva o vkladu dle 778-780 OZ, kde je uvedeno, ţe smlouva vzniká mezi vkladatelem a to sloţením prostředků na účet a přijetím těchto prostředků peněţním ústavem. Vkladatel má za poskytnutí těchto prostředků nárok na výplatu úroků a má také právo na poţádání tyto prostředky poţadovat zpět. - Vklady na vkladních knížkách ( 781-785 OZ) řeší zhodnocování prostředků prostřednictvím vkladních kníţek, které musí dle zákonné úpravy znít na jméno a disponovat s nimi můţe pouze osoba uvedená ve vkladní kníţce. Toto ustanovení neplatí pro jiný typ vkladní kníţky a to cestovní vkladní kníţku, u které je disponování zaloţeno na předloţení vkladní kníţky a také průkazního lístku. - Smlouva o běžném účtu dle 708 715 ObchZ, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na tento zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. V tomto ustanovení je jiţ viditelné, ţe jednou ze smluvních stran je banka, příp. spořitelní nebo úvěrové druţstvo. 27 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání., Praha, ASPI, 2009, s. 307-308 18
- Smlouva o vkladovém účtu dle 716 719b ObchZ, na základě níţ se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněţních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vloţit na účet peněţní prostředky, přenechat jejich vyuţití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. Majiteli výše uvedených vkladových účtů jsou jednak fyzické osoby, jednak jimi mohou být právnické osoby. Je tedy zřejmé, ţe v uvedených obchodních vztazích téměř mizí rozdíl mezi subjekty dle obchodního a občanského zákoníku. Je ale také skutečností, ţe vztahy upravované občanským zákoníkem jsou stále méně pouţívány. 2.3. Rozlišení vkladových účtů Základním významem vkladových a jiných bankovních účtu je: 1. Zhodnocování peněžních prostředků, neboli povinnost banky platit za svěřené prostředky úrok. Tento význam se řídí jednak obchodním zákoníkem, ale také občanským zákoníkem. Majitel poskytuje bance k disponování své prostředky, za účelem získávání úrokového výnosu. 2. Uskutečňování platebního styku účty jsou vyuţívány pro převody prostředků z účtu plátce na účet příjemce platby. Tyto platby se provádí prostřednictvím centrální banky, která pro banky vykonává funkci zúčtovacího centra a provádí tudíţ převody mezi bankami a tudíţ také jejich klienty. Na trhu vkladových účtů jsou různé typy termínovaných vkladů a spořících účtů, které se liší pouze drobnými odchylkami. Je na vkladateli, aby si stanovil své priority a to, zda je pro něj nejdůleţitější disponibilita prostředků, či výše úroků. Roli hraje také periodicita účtování úroků a v neposlední řadě stanovení poplatků za vedení účtů, či nakládání s vkladem. Rozdílem mezi vkladovými účty a běţnými účty je zejména to, ţe běţný účet neslouţí zpravidla ke zhodnocování prostředků, ale převáţně k uskutečňování platebního styku. Jedná se zejména o převody z účtu plátce na účet příjemce a naopak. Tato sluţba usnadňuje klientům bank moţnost úhrady ve prospěch příjemce platby. Prostředky na běţném účtu nejsou omezeny výpovědní lhůtou, ani jiným termínem omezujícím 19
disponování s těmito prostředky. Za tuto sluţbu jsou bankami inkasovány bankovní poplatky, které jsou rozdílné u všech bank. Tabulka č. 1: Jednotlivé typy účtů a jejich odlišnosti Strany Pojmové znaky Hlavní funkce obch. vztahu Smlouva o vkladu Vkladatel Vztah vzniká sloţením vkladu Zhodnocení (občanský zákoník) (FO či PO) Vkladatel má právo na úroky peněţních ----------- Výplata je vázána na předloţení prostředků Peněţní listiny, či na heslo ústav Smlouva o běţném Vkladatel Závazek banky zřídit účet Provádění účtu (obchodní (FO či PO) Přijímání vkladů a plateb zúčtovacího a zákoník) ----------- Uskutečňování plateb a výplat platebního styku Banka Smlouva o Vkladatel Závazek banky zřídit účet a platit vkladovém účtu (FO či PO) z peněţních prostředků na účtu (obchodní zákoník) ------------- úroky Banka Závazek majitele účtu vloţit prostředky na účet a přenechat je bance na dobu určitou nebo neurčitou Zdroj: Obchodní zákoník, Občanský zákoník Zhodnocení peněţních prostředků Smlouva o vkladovém účtu může obsahovat dále: a) Osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky na účtu b) Výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku účtu majiteli c) Lhůty, v nichţ oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a výplaty a platy a výši zůstatku peněţních prostředků a dále formu tohoto oznámení 20
d) Ujednání, zda a za jakých podmínek, můţe majitel účtu nakládat s peněţními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu nebo před uplynutím výpovědní lhůty ( 716a ObchZ) Smlouva o běžném účtu může obsahovat dále: a) Osoby oprávněné nakládat s peněţními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi b) Výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků placené vkladateli ze zůstatku účtu, případně ujednání, ţe úroky nebudou placeny c) Lhůty, v nichţ oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněţních prostředků a dále formu tohoto oznámení d) Výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí. Výši úplaty je moţné sjednat odkazem na ceník banky. ( 709 ObchZ). Mezi nejznámější vklady podle Občanského zákoníku a ty, které jsou jmenovitě uvedeny v Občanském zákoníku patří: Vklady na vkladních knížkách přijetí vkladu potvrdí peněţní ústav vkladní kníţkou a následnými zápisy v této vkladní kníţce. Je zde uvedena výše vkladu, případné vklady či případné výběry z vkladní kníţky. Není-li jiným způsobem prokázána jiná výše vkladu, platí zápis ve vkladní kníţce ( 781 OZ). Vkladní kníţka můţe být vystavena pouze na jméno a pouze ten, na jehoţ jméno, příjmení, adresu a datum narození, nebo jiný identifikační znak právnické osoby je vkladní kníţka vystavena, můţe s vkladem nakládat ( 783 OZ). Výjimku tvoří cestovní vkladní kníţka, která je zabezpečena navíc průkazním lístkem. Vkladní kníţka je potvrzením sui generis, neboť z 783 odst. 1 OZ vyplývá, ţe s vkladem nelze nakládat bez předloţení vkladní kníţky. Podle 784 OZ při ztrátě nebo zničení vkladní kníţky můţe vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li peněţní ústav vkladní kníţku za umořenou. Uvedená právní úprava obsahuje prvky charakteristické pro 21
vymezení cenného papíru. Vkladní kníţka však není právní úpravou určena jako cenný papír. 28 Z 3 vyhlášky o peněţních sluţbách občanům vyplývá, ţe vkladní kníţka musí obsahovat údaje, které umoţňují průkaznou identifikaci vkladového vztahu, a to: Obchodní firma peněţního ústavu včetně označení pobočky, u které je vklad uloţen Určení druhu vkladní kníţky Identifikační znaky vkladatele u fyzických osob je to jméno, příjmení, datum narození a adresa, u právnické osoby název včetně sídla a identifikačního znaku 29 Dříve byly vyuţívány jednak vklady na vkladních kníţkách na doručitele a jednak vklady na vkladních kníţkách jméno. Novela občanského zákoníku obsaţená v zákoně č. 367/2000 Sb. Zrušila moţnost peněţních ústavů uzavírat vkladní kníţky na doručitele. Vklady na vkladních kníţkách na jméno dle 782 OZ jsou nyní jedinou moţnou formou vkladu na vkladních kníţkách. Vkladní listy jsou potvrzením peněţního ústavu o pevném jednorázovém vkladu. Výše vkladu je uvedena na vkladním listu. Vkladní list můţe být vystaven pouze na jméno ( 786 OZ). Další formy vkladů v souladu se zásadou smluvní volnosti umoţňuje právní úprava občanského zákoníku ( 787 OZ) sjednávání i jiných forem vkladů neţ jsou vkladní kníţky či vkladní listy. Na tyto vklady se vztahují obecná ustanovení o vkladech ( 778 aţ 780 OZ). I kdyţ pro určení práv a povinností stran je rozhodující zejména obsah smluvního ujednání, platí i zde určitá forma vkladu. I kdyţ v některých bankách (např. Česká spořitelna, a.s.) je nadále velké mnoţství vkladních kníţek, které jsou stále vyuţívány vkladateli, je tato sluţba víceméně opouštěna a dále je více vyuţíván obchodní vztah na základě ustanovení dle Obchodního zákoníku. 28 Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s. 174 29 Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s 175 22
Tabulka č. 2: Porovnání vybraných vkladových účtů některých bank v ČR Banka Úroky Disponování s Nutnost vkladem běţného účtu KBtermínovaný Pevná sazba na určitou dobu vklad --------------- KB spořící --------------- Vyhlašovaná sazba účet ČStermínovaný Pevná sazba na určitou dobu vklad --------------- ----------------- ČS-spořící Vyhlašovaná sazba účet ČSOBtermínovaný Pevná sazba na určitou dobu vklad --------------- -------------------- ČSOBspořící Vyhlašovaná sazba + účet s prémie (1x za půl prémií roku) Fio banka- Pevná sazba na termínovaný vklad --------------- určitou dobu pro FO, vyhlaš. sazba pro PO ----------------------- Fio bankaspořící Vyhlašovaná sazba účet Pouze v dispoziční lhůtě, Není nutný jinak sankce ------------------ Bez výpovědi - okamţitě ---------- Není nutný Pouze v dispoziční Není nutný lhůtě,jinak sankce (moţno max.25% vkladu bez sankce) ------------ Bez výpovědi okamţitě Není nutný převodem z účtu Pouze v dispoziční lhůtě, Není nutný jinak sankce (moţno max20% vkladu bez sankce) ----------------------------- ------------- Bez výpovědi okamţitě Je moţno i převodem z účtu v jiné bance Pouze v dispoziční lhůtě Není nutný --------------------------- -------------- Bez výpovědi -okamţitě Je moţno i v jiné bance Zdroj: http://www.fio.cz/bankovni-sluzby/sporeni/terminovy-vklad-s-obnovou Sankce za výběr Za předčasný výběr Není Za předčasný výběr ------------ Není Za předčasný výběr -------------- Není Nelze mimo disp. lhůtu ------------ Není Zdroj: http://www.csas.cz/banka/nav/osobni-finance/vkladove-produkty-v-kc-d00013419 Zdroj:http://www.sazebnik-kb.cz/cs/obcane/terminovane-a-sporici-ucty/terminovane-asporici-ucty.shtml 23
Mezi vkladové účty podle Obchodního zákoníku patří: - termínované účty - spořicí účty U termínovaných vkladů je zpravidla moţné stanovit délku trvání vkladu od 7 dnů aţ do 60 měsíců (Fio banka)30. Dále se ve smlouvě či v souvisejících obchodních podmínkách stanoví, zda termínovaný vklad po uplynutí sjednané lhůty končí, nebo se automaticky provede jeho obnova na stejnou dobu. Termínovaný vklad můţe být také sjednán na dobu určitou bez automatické obnovy, a tudíţ s uplynutím dohodnuté délky trvání vkladu tento skončí a prostředky jsou zpravidla převedeny na předem dohodnutý a ve smlouvě uvedený účet. Některé termínované vklady umoţňují výběr určité části vkladu i mimo dispoziční lhůty, coţ znamená, ţe klient bez jakékoliv sankce můţe vybrat 20% nebo 25% vkladu (víz. výše uvedená tabulka). Mezi spořícími účty je v současnosti asi nejvíce nabízen spořicí účet bez výpovědní lhůty, tudíţ vlastně vklad na viděnou Znamená to, ţe vkladatel má své peněţní prostředky k dispozici v ten den, kdy poţádá banku o jejich vyplacení či bezhotovostní převod. Nadále jsou také nabízeny spořicí účty s výpovědní lhůtou a to většinou od 1 dne do 1 měsíce. Toto znamená, ţe vkladatel má právo disponovat s prostředky aţ po uplynutí výpovědní lhůty. Jelikoţ výše úrokového výnosu je také parametrem, který hraje při volbě banky či jiného peněţního ústavu velkou roli, je nutné zmínit rozdíl mezi pevnou úrokovou sazbou a vyhlašovanou úrokovou sazbou, které se u zmíněných typů vkladových účtů pouţívají. Pevná úroková sazba je platná po dobu uvedenou ve smlouvě o vkladovém účtu, a tudíţ je po tuto dobu neměnná. Tento parametr můţe být výhodou v době klesajících úrokových sazeb, ale také nevýhodou, pokud nabízené úrokové sazby mají vzrůstající tendenci. Vyhlašovaná sazba je více pod vlivem sazeb na mezibankovním trhu a také pod 30 http://www.fio.cz/bankovni-sluzby/sporeni/terminovy-vklad-s-obnovou 24
vlivem úrokových sazeb vyhlašovaných ČNB zejména diskontní a lombardní sazbou. Tuto sazbu můţe banka změnit kdykoliv, je povinna pouze tuto sazbu zveřejnit v sazebníku úrokových sazeb, aby se vkladatelé s tímto mohli seznámit. Tabulka č. 3 Vývoj úrokových sazeb ČNB od roku 2002 (v %) Stav k 2T repo sazba Diskontní sazba Lombardní sazba PMR 7. 5. 2010 0,75 0,25 1,75 2,00 17. 12. 2009 1,00 0,25 2,00 2,00 7. 8. 2009 1,25 0,25 2,25 2,00 7. 5. 2009 1,50 0,50 2,50 2,00 6. 2. 2009 1,75 0,75 2,75 2,00 17. 12. 2008 2,25 1,25 3,25 2,00 7. 11. 2008 2,75 1,75 3,75 2,00 8. 8. 2008 3,50 2,50 4,50 2,00 8. 2. 2008 3,75 2,75 4,75 2,00 29. 11. 2007 3,50 2,50 4,50 2,00 30. 8. 2007 3,25 2,25 4,25 2,00 26. 7. 2007 3,00 2,00 4,00 2,00 31. 5. 2007 2,75 1,75 3,75 2,00 29. 9. 2006 2,50 1,50 3,50 2,00 28. 7. 2006 2,25 1,25 3,25 2,00 31. 10. 2005 2,00 1,00 3,00 2,00 29. 4. 2005 1,75 0,75 2,75 2,00 1. 4. 2005 2,00 1,00 3,00 2,00 28. 1. 2005 2,25 1,25 3,25 2,00 27. 8. 2004 2,50 1,50 3,50 2,00 25. 6. 2004 2,25 1,25 3,25 2,00 1. 8. 2003 2,00 1,00 3,00 2,00 26. 6. 2003 2,25 1,25 3,25 2,00 31. 1. 2003 2,50 1,50 3,50 2,00 1. 11. 2002 2,75 1,75 3,75 2,00 26. 7. 2002 3,00 2,00 4,00 2,00 26. 4. 2002 3,75 2,75 4,75 2,00 1. 2. 2002 4,25 3,25 5,25 2,00 22. 1. 2002 4,50 3,50 5,50 2,00 Zdroj: http://www.finance.cz/bankovnictvi/sazby-cnb/ 25
Za posledních cca 10 let jsou sazby ČNB na dlouhodobém minimu, viz. výše uvedené údaje. Od těchto sazeb se odvíjí, jak jiţ bylo zmíněno, úrokové sazby vkladových účtů u bank. Ty se pohybují také na velmi nízké úrovni. Sankce za předčasný výběr z vkladových účtů, které jsou uzavřeny na určitou dobu, se u bank v ČR liší. Některá banka vyměřuje sankce určitým procentem z vybírané částky, některá naopak pevnou částkou bez ohledu na výši vybírané částky. Tyto sankce bývají zpravidla uváděny v sazebnících poplatků a vkladatelé mají moţnost se s nimi seznámit jednak přímo v bance, jednak na webových stránkách bank a jiných peněţních ústavů. 26
3. Podstatné části smlouvy 3.1. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu Smlouva o vkladovém účtu je smlouvou, kterou jako smluvní stana zavazující se zřídit vkladový účet můţe uzavřít pouze banka podle zák. č. 21/1992 Sb. o bankách, v novelizovaném znění. Za podmínek stanovených zák. č. 87/1995 Sb., v novelizovaném znění, můţe smlouvu o vkladovém účtu uzavřít také spořitelní a úvěrní druţstvo. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu obsaţená v obchodním zákoníku platí nejen pro vztahy mezi bankou a podnikateli, ale také pro vztahy mezi bankou a fyzickými a právnickými osobami, které podnikateli nejsou. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu je obsaţena v 716 aţ 719 ObchZ. Kogentní povahu mají především 718 odst. 1., který upravuje výši úrokové sazby z prostředků na účtu v případě, ţe sazba nebyla ve smlouvě sjednána a ani nebyl ve smlouvě dohodnut způsob jejich stanovení, a dále 719a, který stanoví obdobné pouţití kogentního 715a ObchZ na smlouvu o vkladovém účtu. Kromě toho se smluvní strany nemohou odchýlit ani vyloučit základní ustanovení vymezující smlouvu o vkladovém účtu ( 716) a ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu ( 715 odst. 1 a 2 ve spojení s 719b). V 719b je stanovena přiměřená pouţitelnost ustanovení o smlouvě o běţném účtu pro smlouvu o vkladovém účtu, jestliţe ustanovení tuto smlouvu upravující nestanoví něco jiného. Přiměřená pouţitelnost se týká zejména: 709 odst. 1, který stanoví povinnost banky označit majitele účtu ve smlouvě údaji uvedenými v tomto ustanovení 710 odst. 1 a 3 upravující povinnosti banky a okruh osob oprávněných nakládat s peněţními prostředky na účtu 712 zejména pokud jde o povinnost banky oznámit majiteli účtu přijaté vklady a provedené výplaty a platby a povinnost banky informovat majitele účtu o zůstatku peněţních prostředků na účtu výpisem z účtu 713 upravující lhůty pro odepsání peněţních prostředků bankou z účtu a pro připsání peněţních prostředků bankou ve prospěch účtu 27
714 odst. 3 pokud jde o zásadu, ţe úroková sazba se stanoví jako roční a o povinnost banky připsat úroky k zůstatku peněţních prostředků na účtu včetně lhůty pěti dnů, ve které mají být úroky připsány 31 3.2. Pojetí smlouvy a její náležitosti Smlouva o vkladovém účtu je vymezena jako dohoda, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro druhou smluvní stranu (majitele účtu) a platit z peněţních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vloţit na účet peněţní prostředky, přenechat jejich vyuţití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. 32 Smlouva o vkladovém účtu se odlišuje od smlouvy o běţném účtu především tím, ţe banka nemá povinnost provádět platební styk na vkladovém účtu. Ze základního ustanovení ( 716 ObchZ) vymezujícího smlouvu o vkladovém účtu vyplývá, ţe k jejím podstatným částem (pojmovým znakům) patří: 1. Závazek banky vkladový účet zřídit 2. Určení doby, od kdy bude účet zřízen 3. Určení měny, ve které bude účet zřízen 4. Závazek banky platit z peněţních prostředků úroky 5. Závazek majitele účtu vloţit na účet peněţní prostředky 6. Závazek majitele účtu přenechat peněţní prostředky vloţené na účet k vyuţití bance 7. Určení doby, na kterou se peněţní prostředky bance k vyuţití přenechávají, nebo určení výpovědní lhůty, jestliţe určitá doba vyuţití není stanovena a peněţní prostředky jsou bance přenechány na dobu neurčitou 33 Dohoda o těchto podstatných náleţitostech, stejně tak jako dohoda o ostatních (nepodstatných) částech smlouvy musí mít písemnou formu ( 40 odst. 3 a 4 OZ). 31 Plíva S., Elek Š., Liška P., Marek K., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s. 57-58 32 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 308 33 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník - komentář, 10. vyd., Praha, C.H.Beck, r. 2005, s 1391 28
Ad. 1 Závazek banky vkladový účet zřídit je zpravidla prvním ustanovení ve smlouvě o vkladovém účtu. Banka se tedy zavazuje výslovně zřídit a vést vkladový účet. V případě, ţe klient splní veškeré podmínky identifikace klienta v souladu se zákonem O praní špinavých peněz a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Na zřízení účtu nemá vkladatel právní nárok, coţ znamená, ţe banka nemá povinnost účet zřídit. Jedná se o smlouvu dvou smluvních stran, které uzavírají vztah svobodně a váţně. Ad. 2 Určení doby, od kdy bude účet zřízen. Toto ustanovení obsahuje buď přesný datum, od kdy je smlouva uzavřena (zřízen účet), nebo můţe být termín podmíněn odkládací podmínkou. Ad. 3 Určení měny, ve které bude účet zřízen. V dřívější právní úpravě bylo stanoveno, ţe pokud není uvedena měna, platí to, ţe se účet zřizuje v českých korunách. Dnešní právní úprava stanovuje nutnost určení měny. Banky vedou účty v určitých měnách mimo české koruny. Jedná se zpravidla o americký dolar, euro, britská libra, některé banky vedou účty v australských dolarech či kanadských dolarech. Ad. 4 Závazek banky platit z peněţních prostředků úroky. Smlouvu o vkladovém účtu není moţné uzavřít jako bezúročnou. Ve smlouvě však nemusí být uvedena výše úroků, které se banka zavazuje majiteli účtu platit. Ta je buď dohodnuta ( 716a), nebo vyplývá z kogentního ustanovení ( 718). 34 Zde je uvedeno, ţe pokud výše úroků není stanoveno ve smlouvě, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené ČNB ke dni, kdy jsou úroky připisovány k zůstatku peněţních prostředků na účtu. Jsou-li peněţní prostředky uloţeny na dobu kratší neţ jeden rok, jsou úroky připsány po uplynutí lhůty, po kterou byly prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle 717 odst.1. Nebyla-li smlouva o vkladovém účtu sjednána na dobu určitou, jsou úroky splatné nejpozději ke konci kalendářního roku. Jsou-li peněţní prostředky uloţeny na dobu delší neţ jeden rok, je banka povinna vyplatit na ţádost majitele účtu úroky po uplynutí kalendářního roku. Úroky náleţí majiteli účtu ode dne, kdy byly prostředky připsány na účet do dne, který předchází dni, kdy byly peněţní prostředky z účtu odepsány. 34 Štenglová I., Plíva S., Tomsa M. a kolektiv, Obchodní zákoník komentář, 10.vyd. Praha, C.H.Beck, r. 2005, s. 1391 29
Ad. 5 Závazek majitele účtu vloţit na účet peněţní prostředky. Ve smlouvě můţe být jmenovitě uvedeno, kolik se zavazuje majitel účtu vloţit (zejména u smluv na dobu určitou). Naopak můţe být také závazek majitele bez uvedení přesné peněţní částky, ale s odkazem na obchodní podmínky, které stanoví minimální vklad na takový účet. Je tedy moţné, aby na takový druh vkladového účtu byly jakékoliv částky připisovány v průběhu trvání smluvního vztahu. Ad. 6 Závazek majitele účtu přenechat peněţní prostředky vloţené na účet k vyuţití bance. Tento závazek znamená, ţe majitel účtu má omezenou moţnost nakládat s vloţenými prostředky. To znamená, ţe nakládání s prostředky je omezeno zcela, nebo jen částečně. Od tohoto závazku se odvíjí vlastně termínovanou vkladu ( 717). Ad. 7 - Určení doby, na kterou se peněţní prostředky bance k vyuţití přenechávají, nebo určení výpovědní lhůty, jestliţe určitá doba vyuţití není stanovena a peněţní prostředky jsou bance přenechány na dobu neurčitou. V případě, ţe majitel účtu nakládá s prostředky před dobou určenou ve smlouvě o vkladovém účtu, nebo před uplynutím výpovědní lhůty, zaniká právo na výplatu úroků z vkladu zcela, nebo se výplata úroků sníţí způsobem stanoveným ve smlouvě a to u té části vkladu, u níţ nebyla dodrţena lhůta pro uloţení prostředků nebo dohodnutá výpovědní lhůta. ( 717 ObchZ). V tomto případě se jedná o relativně pevný termín vkladu. Absolutně pevný termín uloţení prostředků musí být výslovně ve smlouvě uveden. Je to případ, kdy prostředky před uplynutím lhůty vybírat nelze. Zákonná úprava smlouvy o vkladovém účtu postrádá úpravu výpovědi a výpovědních lhůt a ponechává to na dohodě účastníků ve smlouvě. Pokud by výjimečně nebyla výpovědní lhůta ve smlouvě uzavřené na dobu neurčitou sjednána, lze takovou smlouvu vypovědět podle 582 odst. 1 OZ ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. Pokud by výpověď, resp. výpovědní lhůta nebyla sjednána ve smlouvě uzavřené na dobu určitou, nebylo by moţné před uplynutím stanovené doby smlouvu vypovědět. 35 Vedle obligatorních náleţitostí (podstatných částí) můţe a většinou bude smlouva obsahovat i řadu dalších náleţitostí - nepodstatných částí. Některé z těchto náleţitostí, které lze označit jako pravidelné, uvádí 716a ObchZ. Jsou jimi: 35 Autorský kolektiv, Obchodní právo MERITUM, Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2, Praha, s 1083 30