Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí Ochrana přírodních zdrojů Evropy. Životní prostředí

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí Ochrana přírodních zdrojů Evropy Životní prostředí

Europe Direct je služba, která vám pomůže odpovědět na otázky týkající se Evropské unie. Bezplatná telefonní linka (*): 00 800 6 7 8 9 10 11 (*) Informace jsou poskytovány zdarma, stejně jako většina telefonních hovorů (někteří operátoři, telefonní automaty nebo hotely však mohou telefonické spojení zpoplatnit). Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu. Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa (http://europa.eu). Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2013 ISBN 978-92-79-29750-2 doi:10.2779/26694 Evropská unie, 2013 Reprodukce povolena pod podmínkou uvedení zdroje. Printed in Italy Vytištěno na recyklovaném papíře Obálka : istockphoto

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí Ochrana přírodních zdrojů Evropy

Obsah Přehled co je směrnice o odpovědnosti za životní prostředí? 5 Jak je směrnice prováděna a kdo ji provádí? 5 Jak se určuje odpovědnost za škody? 11 Existují výjimky a osvobození ze směrnice o odpovědnosti za životní prostředí? 14 Co je náprava škod a jak je jí dosahováno? 14 Jak se určuje oblast působnosti a rozsah nápravy škod? 16 Co jsou náklady na nápravu škod a kdo je hradí? 18 Příklad použití analýzy náhrady zdrojů: škody na rybích populacích 19 Příklad použití analýzy náhrady stanoviště: škody na mokřadu 20 Příklad použití náhrady hodnoty: znečištění řeky 22 Nejbližší důležité termíny 23 Další informace 23 Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí istockphoto

Přehled co je směrnice o odpovědnosti za životní prostředí? Ochrana přírodních zdrojů Evropy (chráněných druhů a stanovišť, vody a půdy) a ekosystémových služeb, které nám tyto zdroje poskytují, je všeobecně uznávaným významným faktorem pro fungování zdravého hospodářství a společnosti. Vzhledem k bezprecedentnímu tlaku na životní prostředí včetně závažných ztrát biologické rozmanitosti, k nimž došlo v posledních desetiletích, se poskytování pobídek a záruk směřujících k zabránění škodám na životním prostředí stalo prioritou. Vnitrostátní režimy odpovědnosti za škody na životním prostředí zavedené v členských státech EU se liší v pokrytí škod na životním prostředí a v požadavcích na nápravu těchto škod. Evropská unie v roce 2004 přijala směrnici 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí s cílem zavést jednotnější režim pro předcházení škodám na životním prostředí a jejich nápravě. Tento novátorský právní předpis poprvé v EU zavádí komplexní režim odpovědnosti za škody na životním prostředí vycházející ze zásady znečišťovatel platí. Směrnice ukládá subjektům, které škody na životním prostředí způsobily, povinnost tyto škody napravit, a představuje tak důraznou pobídku, aby se v první řadě předcházelo vzniku takových škod. Směrnice rovněž těm, jejichž činnost znamená bezprostřední hrozbu škody na životním prostředí (která je definována jako dostatečná pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti dojde ke škodám na životním prostředí), ukládá povinnost přijmout preventivní opatření. Směrnice pomáhá posílit právní předpisy EU, jejichž účelem je zachovat přírodní zdroje a funkce, jež tyto zdroje plní. Spolu se směrnicí o stanovištích a směrnicí o volně žijících ptácích zajišťuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí režim odpovědnosti za škody zaměřený na prevenci a nápravu škod na biologické rozmanitosti všude v Evropě, jehož vrcholem se stala síť 22 000 lo kalit Natura 2000. Režim odpovědnosti za škody se vztahuje na všechny vodní zdroje v EU vymezené v rámcové směrnici o vodě, a také na veškerá znečištění půdy, kde existuje riziko poškození lidského zdraví. Členské státy měly směrnici provést nejpozději do 30. dubna 2007. Od července 2010 je směrnice plně provedena do právního řádu všech členských států EU, což by mělo zajistit vyšší stupeň ochrany životního prostředí v celé Evropě. Jak je směrnice prováděna a kdo ji provádí? Podle směrnice se příslušné orgány stávají strážci životního prostředí. Jejich povinností je zjišťovat odpovědné znečišťovatele a zajistit, aby provozovatelé, kteří způsobili bezprostřední hrozbu nebo skutečnou škodu na životním prostředí, provedli nebo uhradili požadovaná preventivní nebo nápravná opatření. Příslušné orgány a provozovatelé nejsou ze zákona povinni spolupracovat, ale s ohledem na osvědčené postupy se jim to doporučuje, aby mohli lépe pochopit provozní rizika, přijímat preventivní opatření potřebná pro předcházení škodám na životním prostředí a určovat nezbytné finanční zajištění. Ochrana přírodních zdrojů Evropy 5

Příslušný orgán: veřejná instituce, kterou členský stát pověřil prováděním a vymáháním této směrnice. Provozovatel: každá fyzická nebo právnická osoba, soukromá nebo veřejná, která provozuje nebo řídí pracovní činnost nebo v případech, kde tak stanoví vnitrostátní právní předpisy na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickým fungováním takové činnosti, včetně držitelů povolení nebo schválení takové činnosti, nebo osoba, která provádí přihlášení nebo oznámení takové činnosti. Pracovní činnost: každá hospodářská činnost, veřejná či soukromá, prováděná za účelem dosažení zisku či nikoliv. V rámci záruk jsou nevládní organizace a občané na základě směrnice o odpovědnosti za životní prostředí oprávněni oznamovat příslušnému orgánu každou škodu na životním prostředí (nebo bezprostřední hrozbu takové škody) a napadat úkony nebo nečinnost příslušných orgánů, aby se zajistilo, že při prevenci a nápravě škod na životním prostředí příslušné orgány postupují ve veřejném zájmu. V rámci procesů souvisejících s prováděním směrnice se přínosně zapojují i jiné strany včetně pojišťovatelů, právníků, technických odborníků (v oblasti ekologie a vědy, posuzování rizik, inženýrství, nápravy škod, ekonomiky a práva) (viz obrázek 1). Obrázek 1: Provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí Dojde ke škodám nebo bezprostřední hrozbě škod Přijetí okamžitých opatření k zabránění (dalším) škodám Posouzení škod na životním prostředí Plán nápravy škod Provádění nápravných opatření, sledování a podávání zpráv Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí istockphoto

Postupem času by zapojení těchto spolupracujících stran mělo vést ke společnému pochopení výhod a nevýhod takového přístupu, který snižuje rizika pro životní prostředí, vytvoření pobídek pro využívání osvědčených postupů v oblastech, jako jsou technologie a procesy bezpečné pro životní prostředí, a podpoře vývoje inovačních finančních nástrojů umožňujících pokrýt náklady spojené s odpovědností za případné škody. V následujícím přehledu jsou uvedeny osoby s jasně vymezenými povinnostmi ve směrnici o odpovědnosti za životní prostředí a jejich úloha. Příslušný orgán Veřejná instituce vybraná členským státem pro provádění a vymáhání směrnice. Členský stát, který má směrnici provádět a vymáhat. PŘED UDÁLOSTÍ (během běžného provozu) může podle vlastního uvážení přijmout taková opatření nebo vyzvat provozovatele k přijetí takových opatření, která sníží riziko vzniku škod (pokud to od něho není již vyžadováno, tj. u podniků nebo zařízení spadajících pod směrnici Seveso), a vyzývá k finančnímu zajištění, nebo je-li povinné, finanční zajištění vyžaduje. JAKMILE JE ZJIŠTĚNA BEZPROSTŘEDNÍ HROZBA (oznámená provozovatelem nebo sdělená postiženou osobou / nevládní organizací z její vlastní iniciativy) první a druhá odrážka jsou stejné jako v případě škod, jak je uvedeno níže; a dále vyzve provozovatele, aby přijal preventivní opatření, pokud tak již neučinil, a může kdykoli vyzvat provozovatele, aby poskytl informace, přijal nezbytná preventivní opatření a řídil se pokyny ohledně nezbytných preventivních opatření, nebo sám přijme nezbytná preventivní opatření, pokud tak provozovatel neučinil nebo pokud provozovatele nelze zjistit. JAKMILE JE ZJIŠTĚNA ŠKODA NA ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ zjistí, zda škoda pravděpodobně spadá do oblasti působnosti směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, jak je provedena ve vnitrostátním právu, pokud ano, zjistí odpovědného (odpovědné) provozovatele a určí použitelnou úpravu odpovědnosti (objektivní nebo založená na zavinění), vyzve provozovatele, aby poskytl doplňující informace, aby přijal požadovaná nezbytná nouzová nápravná opatření, tj. praktické kroky směřující k okamžité kontrole, zadržení a odstranění znečišťujících látek a/nebo jiných faktorů škody nebo aby s těmito látkami a/nebo faktory naložil jiným způsobem, a aby se řídil pokyny ohledně nezbytných nouzových nápravných opatření, vyzve provozovatele, aby ve spolupráci s příslušným orgánem přijal nezbytná opatření ke skutečné nápravě škod (primární, doplňková a vyrovnávací nápravná opatření), aby zjistil a posoudil možnosti nápravy, zejména pak schválí plán nápravných opatření a vyzve zúčastněné strany, aby vyjádřily své názory), vezme v úvahu názory provozovatele a zúčastněných stran, přijme konkrétní opatření a přijme rozhodnutí formalizující zvolený způsob nápravy (před přijetím rozhodnutí zaručí provozovateli a zúčastněným stranám právo slyšení), Ochrana přírodních zdrojů Evropy 7

oznámí rozhodnutí provozovateli a informuje ho o opravných prostředcích, které má podle právních předpisů k dispozici, spolupracuje s provozovatelem (provozovateli), aby bylo zajištěno, že budou přijata nezbytná opatření, tj. primární, doplňková a případně vyrovnávací opatření, v případě, že nápravná opatření zavede a provádí příslušný orgán (pokud tak provozovatel neučinil, nelze ho zjistit nebo má platné osvobození): vymáhá na provozovateli (provozovatelích) úhradu nákladů vynaložených na nápravu a posouzení škod, správních a jiných příslušných nákladů (v případě odpovědnosti více stran rozdělí náklady mezi ně), a kontroluje návrh, přijetí a realizaci nástroje finančního zajištění (je-li povinný). OBECNÉ PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE podílí se na vypracování zprávy členského státu o zkušenostech získaných při provádění směrnice nejpozději do 30. dubna 2013, a může podle vlastního uvážení vytvořit vnitrostátní systém podávání zpráv a databáze případů spadajících pod směrnici o odpovědnosti za životní prostředí nebo se na něm podílet.. Provozovatelé Každá fyzická nebo právnická osoba, soukromá nebo veřejná, která provozuje nebo řídí pracovní činnost nebo tam, kde to stanoví vnitrostátní právní řád na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickým fungováním takové činnosti, včetně držitelů povolení nebo schválení takové činnosti, nebo osoba, která provádí přihlášení nebo oznámení takové činnosti. PŘED UDÁLOSTÍ (během běžného provozu) musí přijmout veškerá opatření požadovaná právními předpisy a nařízeními o ochraně přírodního prostředí a v povoleních pro zařízení, včetně opatření, jež snižují rizika pro životní prostředí, mohou se rozhodnout pro zavedení opatření dále snižujících riziko vzniku škod na životním prostředí, a mohou se rozhodnout pro sjednání finančního zajištění nebo (kde je to povinné) sjednat finanční zajištění, jak vyžaduje vnitrostátní právní řád. JAKMILE JE ZJIŠTĚNA BEZPROSTŘEDNÍ HROZBA NEBO ŠKODA NA ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ v případě bezprostřední hrozby, a je-li to přiměřené, učiní okamžité kroky k zabránění škody, a rozhodně tehdy, nelze-li škodu odvrátit: okamžitě informuje příslušný orgán o všech významných aspektech vzniklé situace, řídí se veškerými pokyny příslušného orgánu, aby se předešlo škodám, v případě škod: učiní všechny proveditelné kroky k okamžitému zadržení, kontrole, odstranění nebo jinému zvládnutí příslušných znečišťujících látek a/nebo jiných faktorů škody, a poskytne na vyžádání doplňující informace a řídí se veškerými souvisejícími pokyny příslušného orgánu ohledně nouzových nápravných opatření, zjistí možná nápravná opatření a spolupracuje s příslušným orgánem při volbě Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

vhodných nápravných nebo preventivních opatření (plán nápravy škod), má právo vyslovit názor dříve, nežli příslušný orgán přijme jakákoli nápravná opatření, přijme jakékoli kroky k provedení (nebo financování) primárních, doplňkových a vyrovnávacích opatření v oblasti životního prostředí v souladu s plánem nápravných opatření a/nebo v souladu s pokyny příslušného orgánu, s cílem uvést poškozené přírodní zdroje zpět do původních podmínek a zohlednit každou přechodnou škodu (ztrátu) do doby, než dojde k obnově životního prostředí, a uhradí příslušné náklady, jak vyžaduje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí. Poskytovatelé finančního zajištění Jako např. pojišťovací/zajišťovací společnosti, banky PŘED UDÁLOSTÍ (během běžného provozu) (nejedná se o povinnost podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, ale o možnou úlohu) eagují na žádosti o přiměřené finanční zajištění, provádějí posouzení potenciálních rizik, navrhují přiměřené udržitelné nástroje finančního zajištění v souladu s příslušnými zásadami (např. zásadami pojišťovnictví), a účtují si pojistné odpovídající riziku s ohledem např. na hospodářskou činnost, oblast působnosti daného finančního zajištění, omezení výše plnění. JAKMILE JE ZJIŠTĚNA BEZPROSTŘEDNÍ HROZBA NEBO ŠKODA NA ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ (nejedná se o povinnost podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, ale o možnou úlohu), poskytovatelé finančního zajištění se podílejí na posouzení škod na životním prostředí, určení nejefektivnějšího a nejúčinnějšího nápravného opatření, úhradě nákladů, a řízení nápravy škody na životním prostředí v úzké spolupráci s příslušným orgánem a s provozovatelem. Odborníci V oblasti ekologie, jiných přírodních věd, posuzování rizik, inženýrství, návrhu a provádění nápravných opatření, ekonomiky, práva apod., kteří pomáhají při provádění směrnice. PŘED UDÁLOSTÍ (za běžného provozu) (nejedná se o povinnost podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, ale o možnou úlohu) poskytují příslušné technické vstupy pro opatření, aby se snížilo riziko bezprostřední hrozby škody. JAKMILE JE ZJIŠTĚNA BEZPROSTŘEDNÍ HROZBA NEBO ŠKODA NA ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ (nejedná se o povinnost podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, ale o možnou úlohu) poskytují poradenství k právním, ekonomickým a veškerým technickým aspektům na životním prostředí a jejich nápravy, posuzují a přezkoumávají (bezprostředně hrozící nebo skutečné) škody na životním prostředí a volbu, návrh a realizaci možnosti nápravy a provádějí kontrolu, pomáhají v souvisejících regulačních otázkách a otázkách odpovědnosti za škody, při podávání zpráv a vyvozování důsledků pro budoucí metody řízení. Ochrana přírodních zdrojů Evropy 9

Zúčastněná strana Každá fyzická nebo právnická osoba (včetně nevládních organizací), která je postižena nebo pravděpodobně může být postižena škodou na životním prostředí nebo je jinak dostatečně zainteresována nebo jejíž práva daná vnitrostátními právními předpisy byla porušena. JAKMILE JE ZJIŠTĚNA BEZPROSTŘEDNÍ HROZBA NEBO ŠKODA NA ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ (nejedná se o povinnost, ale o právo) mohou informovat o bezprostřední hrozbě nebo škodě na životním prostředí spolu s příslušnými vyjádřeními a musí poskytnout odpovídající informace a údaje, o něž se vyjádření předložená příslušnému orgánu opírají, mají právo požadovat, aby příslušný orgán přijal nápravné opatření, mají právo obdržet rozhodnutí příslušného orgánu, jež musí obsahovat informace o nápravných prostředcích, a mají právo odvolat se proti rozhodnutí příslušného orgánu k soudu nebo jinénezávislé a nestranné veřejné instituci. Škody na životním prostředí definuje směrnice jako škody na chráněných druzích a stanovištích, škody na povrchových a podzemních vodách a škody na půdě. Provozovatel je odpovědný za nápravu škody, je-li škoda považována za významnou a pokud lze stanovit příčinnou souvislost mezi činnostmi provozovatele a dotčenou škodou. Povinnost prevence stanovená směrnicí vzniká vždy, jakmile dojde k bezprostřední hrozbě takových škod (která je definována jako dostatečná pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti dojde ke škodám na životním prostředí). Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí stanoví odpovědnost pouze v případech, kdy šetřené škody na životním prostředí způsobila činnost provozovatele. Právní odpovědnost lze snáze prokázat v případě jednoho provozovatele, který způsobí nehodu s jasně vymezeným znečištěním z bodového zdroje, ale směrnice se vztahuje i na škody způsobené znečištěním, které je široce rozšířené a rozptýlené, pokud lze stanovit příčinnou souvislost. Směrnice se vztahuje i na případy, kdy se na jedné nehodě nebo na déle trvajících škodách na životním prostředí společně podílí více provozovatelů (více viz Raffinerie Méditerranée (ERG) SpA v. Ministero dello Sviluppo economico, Soudní dvůr Evropské unie, 9. března 2010, C-378/08, bod 58). V případech, do nichž je zapojeno více stran, mohou vnitrostátní právní předpisy stanovit specifická pravidla pro rozdělení nákladů. V neposlední řadě příslušný orgán určuje význam škod v každém jednotlivém případě. Obecně se význam škod na životním prostředí odvíjí převážně z velikosti a doby trvání škod. Významnou roli hrají také pojmy přirozené obnovy, měřitelnost škod a zásada přiměřenosti. Příloha I směrnice o odpovědnosti za životní prostředí stanoví, které faktory by měly být vzaty v úvahu při posuzování škod. Za významné jsou například považovány škody na životním prostředí, které mají prokázané účinky na lidské zdraví. Na druhé straně, v případě chráněných stanovišť a druhů, by nebyly považovány za významné následující škodní situace: škody, které jsou menší než běžné průměrné (přirozené) odchylky pro příslušný druh nebo stanoviště, nebo škody, které jsou důsledkem přirozené odchylky dotčených zdrojů nebo vyplývají z normální správy těchto zdrojů, jak je vymezena v záznamech o stanovištích nebo cílových dokumentech anebo jak ji prováděli v minulosti majitelé nebo provozovatelé, nebo škody na druzích nebo stanovištích, o nichž je známo, že se v krátké době a bez zásahů zotaví zpět do stavu odpovídajícího výchozím podmínkám nebo do stavu, který vede k podmínkám považovaným za rovnocenné výchozím podmínkám nebo za lepší než výchozí podmínky, pouze prostřednictvím dynamiky daného druhu nebo stanoviště. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí istockphoto

Jak se určuje odpovědnost za škody? Směrnice rozlišuje mezi dvěma skupinami provozovatelů: provozovatelé, kteří vykonávají nebezpečné pracovní činnosti uvedené v příloze III směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, a provozovatelé, kteří vykonávají všechny ostatní pracovní činnosti. Pro každou z těchto skupin existuje různá úprava odpovědnosti (viz obrázek 2). Pro provozovatele vykonávající činnosti uvedené v příloze III platí systém objektivní odpovědnosti. To znamená, že u provozovatele, aby mohl být shledán odpovědným za škody na půdě, vodě a na chráněných stanovištích a druzích, nemusí být zjišťováno zavinění. Pro všechny ostatní provozovatele, kteří nevykonávají činnosti uvedené v příloze III, platí systém odpovědnosti založené na zavinění. Aby mohl být provozovatel shledán odpovědným, musí být u něho zjištěno zavinění nebo zanedbání. Tito provozovatelé navíc mohou nést odpovědnost pouze za škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích. Obrázek 2: Druhy odpovědnosti za škody na životním prostředí a druhy škod Objektivní odpovědnost Odpovědnost založená na zavinění Příloha III (příklady): Povolení IPPC/IED Povolení k nakládání s odpady Vypouštění do vodního prostředí Nebezpečné látky Odběry vody (rámcová směrnice o vodě) Geneticky modifikované organismy Přeprava odpadů Těžební odpady Zachytávání a ukládání uhlíku Pracovní činnosti neuvedené v příloze III Škody na půdě Škody na vodách Škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích Ochrana přírodních zdrojů Evropy 11

Škodami na chráněných druzích a přírodních se rozumí jakékoli škody, které mají závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo zachovávání příznivého stavu ochrany takových stanovišť nebo druhů. Význam takových účinků je posuzován podle výchozích podmínek, přičemž jsou zohledněna kritéria stanovená v příloze I, s výjimkou dříve určených nepříznivých účinků schválených na základě právních předpisů o ochraně přírody. Škodami na vodách se rozumí jakékoli škody, které mají závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický a/nebo kvantitativní stav a/nebo ekologický potenciál dotčených vod, jak je vymezen rámcovou směrnicí o vodě (2000/60/ES), s výjimkou nepříznivých účinků v případech, kdy se uplatňuje čl. 4 odst. 7 uvedené směrnice. Škodami na půdě se rozumí jakákoli kontaminace půdy, která představuje závažné riziko pro lidské zdraví, které je nepříznivě ovlivněno v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů do půdy, na půdu nebo pod povrch půdy. Některé příklady nehod, které mohou způsobit škody zdrojům, na které se vztahuje směrnice: Druhy nehod, které mohou způsobit škody na: stanovištích a druzích vodách půdě přímé odstranění nebo zničení chráněných stanovišť a druhů, fyzické poškození nebo chemické úniky, vypouštění nebo podobné znečištění nebo významné vyrušování (včetně hluku a vibrací), mikrobiální znečištění chráněných stanovišť a druhů např. v důsledku nesprávných zemědělských postupů, úmyslné pronásledování a usmrcování chráněných druhů (například prostřednictvím nezákonného lovu ptáků). odběry vod, které způsobují změnu kvantitativního stavu, vypouštění chemických látek z průmyslové lokality, kde jsou uskladněny, nebo z nákladního automobilu nebo ropného tankeru, který je převáží (např. v důsledku havárie), přehrazování povrchové vody způsobující významné změny v ekologickém potenciálu vody, úniky chemických látek, ropy nebo odpadů z podzemních a nadzemních zařízení pro zásobování, manipulaci a přepravu, jež vedou ke škodám na podzemních a nadzemních vodách (chemický stav). selhání systému čištění kouřových plynů ve spalovně odpadů, které má za následek znečištění povrchové vrstvy půdy v nedaleké obytné oblasti těžkými kovy, náhodný chemický únik z oblasti skladování, manipulace a výroby a migrace plynů do vnějšího prostředí a/nebo migrace chemických látek do půdy a podzemních vod, úmyslné nepovolené ukládání odpadů na povrchu terénu nebo do podzemí, které vede ke vzniku plynu (nebezpečných chemických látek) a k migraci do nedalekých obytných prostor, vyřazení závodu z provozu, jež vede k náhodnému úniku nebezpečných látek do půdy a podzemních vod. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí istockphoto

Objektivní odpovědnost U činností uvedených v příloze III směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, včetně činností a/nebo vypouštění, na něž se vztahují následující směrnice (konkrétnější seznam a přesné znění najdete v příloze III): Provozy zařízení podléhající směrnici 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC) kodifikované směrnicí 2008/1/ES, která byla nahrazena směrnicí 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED). Provozy nakládání s odpady podléhající rámcové směrnici o odpadech (75/442/EHS) kodifikované směrnicí 2006/12/ES a přepracované směrnicí 2008/98/ES, směrnici o nebezpečných odpadech (91/689/EHS) kodifikované směrnicí 2006/12/ES a přepracované směrnicí 2008/98/ES, směrnici 1999/31/ES o skládkách odpadů, směrnici 2000/76/ES o spalování odpadů začleněné do směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích. Rámcová směrnice o odpadech, tj. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic. Tato směrnice zrušila směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (kodifikovanou verzi směrnice 75/442/EHS v platném znění), směrnici o nebezpečných odpadech (91/689/EHS) a směrnici o nakládání s odpadními oleji (75/439/EHS). Poskytuje obecný rámec pro požadavky nakládání s odpady a stanoví základní definice nakládání s odpady v EU. Veškeré vypouštění do vnitrozemských povrchových vod podléhající směrnici o nebezpečných látkách (76/464/EHS) kodifikované směrnicí 2006/11/ES. Veškeré vypouštění látek do podzemních vod podléhající směrnici 80/68/EHS o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami, kterou nahradila směrnice 2006/118/ES. Vypouštění nebo vtlačování znečišťujících látek do povrchových nebo podzemních vod podléhající rámcové směrnici o vodě (2000/60/ES). Odběry vod a vzdouvání vod podléhající předchozímu povolení podle rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES). Výroba, používání, skladování, zpracování, plnění, uvolňování do životního prostředí a doprava v rámci provozu látek a přípravků vymezených ve směrnici o nebezpečných látkách (67/548/EHS) nahrazené nařízením (ES) č. 1272/2008 (CLP) o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, směrnici o nebezpečných přípravcích (1999/45/ES), směrnici o přípravcích na ochranu rostlin (91/414/EHS) a směrnici o biocidních přípravcích (98/8/ES) nahrazené nařízením o biocidních přípravcích (EU) č. 528/2012. Silniční, železniční, vnitrozemská vodní, námořní nebo letecká přeprava nebezpečných nebo znečišťujících věcí vymezených ve směrnici o bezpečnosti silniční přepravy (94/55/ES) zrušené směrnicí 2008/68/ES, směrnici o bezpečnosti železniční přepravy (96/49/ES) a směrnici 93/75/EHS týkající se provozu plavidel zrušené směrnicí 2002/59/ES. Jakékoli uzavřené nakládání, včetně přepravy, a úmyslné uvolňování a uvádění na trh geneticky modifikovaných mikroorganismů, na které se vztahují směrnice týkající se geneticky modifikovaných organismů (90/219/EHS; 2001/18/ES). Přeshraniční přeprava odpadu v rámci, do nebo z Evropské unie (nařízení Rady č. 259/93 nahrazené nařízením (ES) č. 1013/2006). Směrnice 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Provozování úložišť podle směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého. Vnitrostátní provádění v členských státech může přinést větší skupinu činností, na které se vztahuje režim objektivní odpovědnosti. Odpovědnost založená na zavinění U všech ostatních pracovních činností, než jsou pracovní činnosti uvedené v příloze III. Ochrana přírodních zdrojů Evropy 13

Existují výjimky a osvobození ze směrnice o odpovědnosti za životní prostředí? Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí se nevztahuje na škody způsobené emisemi, událostí nebo nehodou, ke kterým došlo před 30. dubnem 2007, nebo pokud činnost, která škody způsobila, byla ukončena před tímto datem, nebo na škody, uplynulo-li více než 30 let od doby, kdy došlo k emisím, události nebo nehodě, které způsobily tyto škody. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí se nevztahuje na případy škod nebo bezprostřední hrozby škod, které vyplývají z (viz článek 4 směrnice o odpovědnosti za životní prostředí): ozbrojených konfliktů, nepřátelských akcí, občanských válek nebo povstání, živelních událostí výjimečné a neodvratné povahy, činností, jejichž hlavním účelem je sloužit národní obraně nebo mezinárodní bezpečnosti nebo ochraně před přírodními katastrofami, nebo činností zahrnutých v některých mezinárodních úmluvách, které se týkají škod způsobených ropným znečištěním na moři, přepravy nebezpečných látek a nebezpečných věcí po moři, železnici nebo silnici a jaderných škod a činností zahrnutých ve Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii, nebo činnosti v případě plošného znečištění, pokud nelze stanovit příčinnou souvislost mezi danou činností a škodami). Provozovatel dále není finančně odpovědný, jestliže prokáže, že škody byly způsobeny třetí stranou (za podmínky, že byla přijata vhodná bezpečnostní opatření), nebo prokáže, že škody jsou důsledkem splnění příkazu nebo pokynu orgánu veřejné moci. Směrnice rovněž poskytuje možnost osvobození (tj. podle uvážení členských států), kdy některé případy mohou být vyjmuty z finanční odpovědnosti. Provozovatelé, kteří prokážou, že nejednali úmyslně ani z nedbalosti, nemusejí nést náklady na nápravu škod, pokud škody na životním prostředí, jež způsobili, jsou důsledkem emisí nebo událostí: výslovně povolených regulačním orgánem (výjimka na základě povolení), jestliže provozovatel postupoval plně v souladu s podmínkami tohoto povolení, nebo u nichž podle stavu vědeckých a technických znalostí v době, kdy došlo k uvolnění emisí nebo k provádění činností, nebylo považováno za pravděpodobné, že by způsobily škody na životním prostředí (výjimka na základě stavu znalostí). Co je náprava škod a jak je jí dosahováno? Celkovým cílem směrnice je plná náprava poškozených přírodních zdrojů a jejich funkcí do výchozích podmínek, jaké by existovaly, kdyby k žádným škodám nedošlo. Byl-li například poškozen mokřad, pak by náprava v plném rozsahu znamenala návrat celého dříve existujícího mokřadního stanoviště a všech druhů a jejich rozsahu nebo populací a funkcí, jež tyto mokřadní zdroje poskytovaly veřejnosti, nebo jiným přírodním zdrojům, jako je např. rekreace, filtrace vody, poskytování potravy, estetický vzhled, schopnost zadržovat vodu, nebo jako stanoviště, které je domovem mokřadních ptáků a jiných druhů. Výchozí podmínky lze určit pomocí stávajících údajů o daném zdroji a poškozené lokalitě, údajů z podobných lokalit, o kterých mohou být k dispozici nezbytné údaje, nebo které mohou být pozorovány po nehodě (referenční lokality) nebo údaje získané prostřednictvím modelování zdrojů a jejich funkcí. Existují tři druhy nápravných opatření: primární, vyrovnávací a doplňková. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

Primární náprava škod odkazuje na nápravné opatření, které se uskutečňuje v dotčené lokalitě a které vrací poškozené přírodní zdroje a/nebo jejich narušené funkce do výchozích podmínek. Primární náprava škod na místě je preferovaným a koncepčně nejjednodušším způsobem nápravy škod, avšak nemusí vždy být možná nebo proveditelná. V případě, že primární náprava škod nevede k úplnému návratu poškozené lokality zpět do výchozích podmínek, vyžaduje směrnice realizaci doplňkových nápravných opatření v jiné lokalitě a/nebo vůči druhům, které mohou být stejné nebo dostatečně podobné jako poškozená lokalita / poškozené druhy, což v důsledku zajistí, že v obou lokalitách bude dosažena podobná úroveň přírodních zdrojů nebo jejich funkcí. Směrnice také uznává, že k úplné nápravě je zapotřebí času, a proto vyžaduje vyrovnání přechodných ztrát, tj. takových, které zdroje přírodního prostředí nebo jejich funkce utrpí během období obnovy (viz obrázek 3). Toto se nazývá vyrovnávací nápravou škod a lze ji poskytnout také v jiné lokalitě zlepšením stavu poškozených druhů nebo jiných dostatečně podobných druhů. Alternativně lze vyrovnávací nápravu škod poskytnout provedením primární nápravy škod, která povede ke stejnému nebo většímu prospěchu oproti výchozím podmínkám v dotčené lokalitě (část, která přesahuje, se započítá jako náhrada škody v rámci vyrovnávací nápravy škod). V případě škody na půdě je podle směrnice minimálním požadavkem požadavek, aby příslušné odstraněné, kontrolované, izolované nebo snížené znečišťující látky již nadále nepředstavovaly významné riziko nepříznivého účinku na lidské zdraví (doplňková nebo vyrovnávací náprava škod se nevyžaduje). Obrázek 3: Ukázka výchozích podmínek, původních škod, přechodné ztráty a nápravných opatření Úroveň funkcí daného zdroje Přechodné ztráty Výchozí podmínky Přirozená obnova Obnova při primární nebo doplňkové nápravě škod Vznik škody Zahájení primární/doplňkové nápravy škod Čas Ochrana přírodních zdrojů Evropy 15

Jak se určuje oblast působnosti a rozsah nápravy škod? Aby bylo možné určit, jaký typ vyrovnávací a doplňkové nápravy škod bude vyžadován a v jakém rozsahu, provádí se analýza náhrady. Jednoduše řečeno, analýza náhrady stanoví, které zdroje a funkce lze považovat za dostatečně podobné poškozeným zdrojům a funkcím, a kvantifikuje úroveň nápravy (náhrada ztrát) tak, aby se rovnala ztrátě způsobené v důsledku škod (ztráty). Podle toho, jaké jednotky se pro kvantifikaci těchto ztrát a náhrady ztráty použijí, doporučuje směrnice tyto metody posuzování náhrady škod (viz příloha II směrnice): analýza náhrady založená na rovnocennosti zdrojů: kde ztráty a náhradu ztrát lze vyjádřit v jednotkách zdrojů (např. počty ryb nebo ptáků, objem podzemních vod v litrech), analýza náhrady založená na rovnocennosti funkcí nebo analýza náhrady stanovišť: kde ztráty a náhradu ztrát lze vyjádřit v podmínkách stanoviště (např. plocha mokřadu a jaká část jeho funkcí (v %) je ztracena nebo získána). Pokud takové analýzy nelze provést (buď proto, že to není technicky proveditelné, nebo je to nežádoucí, anebo příliš nákladné), lze zvolit metodu odhadu hodnoty ztracených přírodních zdrojů a/nebo funkcí a přínosu nápravy škod v peněžním vyjádření, přičemž se použije: posouzení náhrady založené na rovnocennosti hodnot a porovnání hodnoty oproti nákladům: kde ztráty a náhrada ztrát jsou vyjádřeny v peněžních jednotkách (rovnocennost hodnot). Pokud lze odhadnout finanční hodnotu škod, ale nelze odhadnout finanční hodnotu, která vznikla nápravou škod, je možné stanovit rozpočet (náklady) na nápravu škod ve stejné výši, jako je hodnota škod (porovnání hodnoty oproti nákladům). Použití peněžního vyjádření neznamená, že je vyžadována finanční náhrada: zásadou směrnice zůstává náprava poškozených zdrojů a funkcí. Metody stanovení rovnocennosti jsou koncipovány tak, aby braly v úvahu chemickou, fyzickou, biologickou a případně sociální a ekonomickou povahu škod a možností nápravy. Možnosti nápravy je třeba hodnotit na základě takových kritérií, jako jsou účinky dané varianty, náklady na její provedení a pravděpodobnost úspěchu. Obecně bude provádění analýzy náhrady zahrnovat pět základních kroků (pro všechny druhy analýzy), které se liší pouze v druhu použitých jednotek. 1. Předběžné hodnocení: zahrnuje zjištění dostupných údajů, možností nápravy škod, vhodného rozsahu analýzy a posuzování. 2. Určení a kvantifikace škod (ztráta): zahrnuje určení příčin škod, volbu měrné jednotky (jednotek) pro posouzení škod, a to včetně přechodných ztrát, určení a kvantifikaci výchozích podmínek, pochopení rozsahu škod, charakteristiky poškozených zdrojů a funkcí, určení přínosu primární nápravy škod. 3. Určení a kvantifikace přínosu z nápravy škod (náhrada ztráty): zahrnuje zjištění možností nápravy škod, volbu nejvhodnějších a proveditelných možností na základě kritérií stanovených v příloze II směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, odhad přínosu nápravy škod s použitím stejných měrných jednotek jako v kroku 2. 4. Určení rozsahu opatření: zahrnuje určení celkového rozsahu nápravy škod, odhad nákladů na nápravu škod. 5. Sledování a podávání zpráv: zahrnuje vypracování plánu nápravy škod (cíle, projekty, dílčí cíle) a sledování jeho provádění. Při každém kroku analýzy je třeba stanovit hlavní nejistoty a předpoklady, které je třeba vytvořit pro jejich řešení, a provést rozbor citlivosti. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

Čtenáře zajímající se o toto téma odkazujeme na školicí materiál ke směrnici, kde najdou podrobnější výklad ke každému z uvedených kroků (viz údaje na konci této brožury). Po provedení analýzy rovnocennosti a po volbě a určení rozsahu nápravných projektů se vypracuje plán nápravy škod, který zahrnuje cíle projektů, podrobnosti k jejich provádění, technické výkresy a návrhy a biologické plány a návrhy. Plán nápravy škod obsahuje také postupy a harmonogramy pro sledování obnovy zdrojů a funkcí po realizaci a pro hodnocení úspěšnosti projektů. Příklady, jak provádět analýzu náhrady, najdete na konci této brožury. LIFE06 NAT/BE/000087 Před obnovou vlhkých proláklin v dunách odstraněním křovin a stromů a otevřením nádrží v dunách. LIFE06 NAT/BE/000087 (po obnově) Ochrana přírodních zdrojů Evropy 17

Co jsou náklady na nápravu škod a kdo je hradí? V případě, že preventivní a nápravná opatření provede příslušný orgán, vymáhá tyto náklady od provozovatele, který škody způsobil. Náklady, které lze takto vymáhat, zahrnují: náklady na posouzení životního prostředí prováděné za účelem zjištění rozsahu škod a opatření nezbytných pro nápravu těchto škod, úsilí o nápravu škod vynaložené přímo tímto orgánem, náklady na administrativu, právní záležitosti a vymáhání a náklady na sběr dat, sledování a kontrolu a další související náklady. Směrnice doporučuje, aby náklady na zvolená nápravná opatření nebyly neúměrné. Pojem neúměrnosti není ve směrnici vymezen, představuje však základní zásadu práva Unie a má precedens například v rámcové směrnici o vodě. Náklady spojené s nápravou škod, jinými slovy, odpovědnost provozovatele, nejsou úměrné, pokud by přesahovaly hodnotu ztracenou v důsledku škod (nebo přínos pro životní prostředí získaný prostřednictvím nápravy škod). Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na úrovni EU nepředepisuje provozovatelům finanční záruky na pokrytí jejich potenciální odpovědnosti, ale požaduje, aby členské státy podporovaly rozvoj finančně zabezpečovacích nástrojů. V praxi dosavadní provádění směrnice ukázalo, že: nejpoužívanějším nástrojem k pokrytí odpovědnosti za životní prostředí je pojištění. Pojistné/zajistné trhy (jednotlivé pojišťovací společnosti i skupiny) kryjí prevenci a nápravu škod na životním prostředí na základě rozšíření působnosti směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na politiky pojištění obecné odpovědnosti a veřejných závazků (např. Německo, Rakousko), politik pojištění odpovědnosti za životní prostředí (např. Spojené království) nebo řešení prostřednictvím skupin soupojištění (např. Španělsko, Francie, Itálie a Nizozemsko), druhým nejčastěji používaným nástrojem podle zprávy Komise z října 2010 jsou bankovní záruky (Rakousko, Belgie, Kypr, Česká republika, Nizozemsko, Polsko, Španělsko a Spojené království) a o jiných tržních mechanismech, jako jsou fondy, dluhopisy atd. se podle zprávy Komise z října 2010 diskutuje v Rakousku, Belgii, Bulharsku, na Kypru, v Polsku a Španělsku. istockphoto Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

Příklad použití analýzy náhrady zdrojů: škody na rybích populacích Tato případová studie představuje aplikaci analýzy náhrady zdrojů pro situaci vypuštění znečišťujících látek do řeky, které způsobilo úhyn ryb. Dne 22. února 2011 došlo k velké zimní průtrži mračen v údolí K (hypotetická lokalita), kde se nachází skalní nádrž vyplněná důlní hlušinou. Vlivem deště roztál sníh v údolí, což nakonec vedlo k porušení hráze, která hlušinu zadržuje. V důsledku tohoto porušení důlní hlušina zaplavila řeku K. Ačkoli byli během jednoho dne do lokality protržení hráze mobilizováni pracovníci pro nouzové nasazení, do doby, než bylo porušení hráze opraveno, se do řeky K dostalo mnoho tisíc tun důlní hlušiny, která zanesla nejméně 10 km vodního toku. V týdnech následujících po poruše hráze bylo provedeno předběžné hodnocení události. Během období předběžného hodnocení byla získána řada informací různého druhu. Tyto informace například obsahovaly: dobu vzniku a dobu trvání události, koncentrace určitých těžkých kovů (např. mědi, zinku a kadmia) a kyselost vypuštěné vody, popis opatření nouzové reakce a informace o kvalitě vody před událostí. Za účelem kvantifikace škod na vodním zdroji se příslušný orgán ve spolupráci s provozovatelem rozhodl použít pro analýzu náhrady zdrojů jako klíčovou indikativní měrnou jednotku výskyt pstruha obecného. Na základě odběru vzorků v referenčních lokalitách a po proudu řeky K se dospělo k závěru, že výchozí hustota pstruha obecného byla 10 jednotek na 100 m 2. Na horním úseku řeky v délce 10 km došlo v důsledku této události k vymizení pstruha obecného v roce 1 po události s předpokládanou obnovou výchozího stavu do 10 let. Pomocí analýzy náhrady zdrojů byla celková škoda ( ztráta ) vyčíslena na přibližně 33 000 jednotek pstruha obecného za rok. Tj. o tolik pstruhů obecných by po tuto dobu žilo v řece K více, kdyby k události nedošlo. Na základě předběžného hodnocení došel příslušný orgán ve spolupráci s provozovatelem k závěru, že je nezbytná vyrovnávací náprava škod na rybích populacích v této řece. K náhradě ztráty u pstruha obecného byly zvažovány tři možnosti určení vyrovnávací nápravy škod: žádné opatření přirozená obnova (tato varianta nebyla zvolena, protože přechodná ztráta 33 000 pstruhů obecných za rok se jeví jako příliš vysoká), doplnění v líhních (nebylo zvoleno kvůli obavám souvisejícím s genetikou atd.) a obnova stanovišť v toku, a to v jiných přítocích řeky K (zvolená varianta). Obnova stanovišť v toku byla zvolena proto, že zvýší únosnou kapacitu, pokud jde o pstruha obecného. S ohledem na druh nezbytných nápravných opatření, dobu potřebnou k tomu, aby se projevil plný přínos nápravy škod, a dobu, po kterou by tato nápravná opatření přinášela prospěch, bylo odhadnuto, že obnova 1 km stanoviště v toku by přinesla náhradu ztráty zvýšením populace pstruha obecného o přibližně 7 500 jednotek za rok. Při kalkulaci ztráty ve výši 33 000 jednotek a náhrady ztráty ve výši 7 500 jednotek na každý kilometr čtvereční provedené nápravy škody bylo určeno, že by bylo nezbytné provést vyrovnávací nápravu škod ve formě obnovy stanovišť v délce toku 4,4 km (33 000/7 500). Ochrana přírodních zdrojů Evropy 19

Náklady na vyrovnávací nápravu škod byly vypočítány na základě nákladů na plánování lokalit, technické výkresy, realizaci opatření k nápravě škod na říčním toku, kontrolu, sledování a podávání zpráv o projektu. Celkové náklady byly odhadnuty přibližně na 100 000 EUR na každý kilometr toku provedené nápravy škod (hypotetická částka), tj. celkové náklady na vyrovnávací nápravu škod přibližně ve výši 440 000 EUR. Příklad použití analýzy náhrady stanoviště: škody na mokřadu V této případové studii je použita analýza náhrady stanoviště za účelem posouzení škod a možností nápravy škod v případě hypotetické události, při níž došlo k poškození hypotetického mokřadu. Touto událostí je vypuštění vysoce kyselé vody z průmyslového zařízení. Mokřad má plochu 10 ha. Vysoce kyselá voda způsobuje původní poškození značného rozsahu, takže vědci na základě nadzemního porostu, který je považován za dobrý ukazatel zdraví mokřadu, odhadují, že původní ztráta představuje 75 % veškerého rostlinného života. Předpokládá se, že během příštích 5 let se mokřad vrátí zpět do původních podmínek. Vycházeje z povahy mokřadu a z předpokladu, že se nakonec vrátí zpět do výchozích podmínek, nebyla provedena žádná primární náprava škod. Na základě těchto informací byla provedena analýza náhrady stanoviště. Původní ztráta v rozsahu 75 % bude obnovena po pěti letech a vedla ke ztrátě 21,6 jednotek. Podrobnější popis, jak se k tomuto počtu jednotek v této případové studii dospělo, a vstupní předpoklady lze najít ve školicí příručce ke směrnici. Na základě přezkumu dostupných informací a znalosti okolních mokřadů se stanoví vyrovnávací nápravné opatření. Je známo, že v okolí se vyskytují i jiné mokřady, ale kdyby bylo vynaloženo určité nápravné úsilí, mohlo by to zlepšit jejich celkové zdraví. Byl určen jeden konkrétní mokřad, kde by odstranění exotických rostlin vedlo ke zlepšení jeho celkového zdraví měřeného plochou nadzemního porostu pokrytou přirozenými druhy mokřadních rostlin. Odhaduje se, že nadzemní porost by v porovnání se stavem mokřadu před vznikem škod bylo možno zvýšit z 50 na 100 %. Naplánování a provedení nápravných opatření by trvalo 2 roky a zlepšení rostlinného pokrytí z 50 na 100 % by trvalo další 3 roky. Přínos neboli náhrada ztráty dosažená zlepšením stavu 1 hektaru tohoto mokřadu se vypočítá jako poskytnutí 15,5 jednotky náhrady ztráty po dobu předpokládané délky života zlepšeného mokřadu. Aby se nahradilo 21,6 jednotky škod na mokřadu (ztráta) nápravou škody v blízkém mokřadu (náhrada ztráty), musel by se tedy odstraněním exotických rostlin zlepšit stav 21,6/15,5 = 1,4 hektaru znehodnoceného mokřadu. Náklady na nápravu škod na ploše 1,4 hektaru mokřadu zahrnují náklady na plánování a výkresy, získání povolení, provedení, kontrolu, provoz/údržbu, sledování atd. Při kalkulaci hypotetických nákladů ve výši přibližně 50 000 EUR/ha by celkové náklady na nápravu pro vyrovnání škod činily 1,4 50 000 = 70 000 EUR. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí