ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Č.j. 189 ICm 2392/2016-65 ( MSPH 89 INS 24346/2015) ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Felcmanovou ve věci žalobce: JUDr. Manuel Villalobos, insolvenční správce dlužníka Luďka Rychnovského, narozeného 20.12.1966, bytem Nad Mazankou 1984/36, 182 00 Praha 8, se sídlem Prvního pluku 347/12a, 186 00 Praha 8 Karlín proti žalovanému: Tovirax a.s. ( dříve NAOMA, a.s.) IČO: 28225490 se sídlem Příkop 838/6, Zábrdovice, 602 00 Brno, o určení neplatnosti smlouvy a zaplacení 225 000 Kč takto: I. Určuje se, že kupní smlouva o prodeji motorového vozidla tovární značky Peugeot 5008, Diesel 1.6 HDi Premium, č. karoserie VF30A9HR8BS111643, rok výroby 2011, uzavřená mezi dlužníkem, jako prodávajícím, a žalovanou, jako kupující, dne 5.1.2015, je neplatná. II. Žalovaná je povinna vydat ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 225 000 Kč jako peněžitou náhradu za zcizené vozidlo Peugeot 5008, Diesel 1.6 HDi Premium, č. karoserie VF30A9HR8BS111643, rok výroby 2011, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovaná je povinna zaplatit na účet zdejšího soudu soudní poplatek v celkové výši 13 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobou, doplněnou podáním ze dne 8.11.2017, se žalobce domáhal určení, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovanou jako kupující na koupi a prodej motorového vozidla tovární značky Peugeot 5008, Diesel 1.6 HDi Premium, č. karoserie VF30A9HR8BS111643, rok výroby 2011 ( dále jen předmětné vozidlo), uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou v lednu 2015, je neplatná a pro případ, že ji soud

2 MSPH 189 ICm 2392/2016 shledá platnou, že je vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinná, a dále že žalovaná je povinna zaplatit do majetkové podstaty dlužníka 225 000 Kč jako finanční náhradu za předmětné vozidlo, které ušlo z majetkové podstaty dlužníka. Žalobce tvrdil, že pokud si soud jako předběžnou nevyřeší otázku platnosti výše uvedené kupní smlouvy kladně, požaduje určení neúčinnosti smlouvy, kterou dlužník, který byl v době uzavření smlouvy v úpadku, převedl předmětné vozidlo na žalovanou, ačkoliv to bylo v rozporu se smlouvou, kterou uzavřel se společností ESSOX s.r.o. ( dále věřitel č.6). Dlužník nejprve v roce 2011 uzavřel jako podnikatel s věřitelem č. 6 smlouvu o úvěru za účelem financování koupě předmětného vozidla. Součástí smlouvy o úvěru bylo i ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na věřitele č. 6 s tím, že po dobu trvání zajištění nesmí dlužník předmětné vozidlo zatížit nebo převést na třetí osobu bez písemného souhlasu věřitele č. 6 a smí je pouze užívat za podmínek stanovených předmětnou smlouvou. Žalobce při plnění svých povinností insolvenčního správce při soupisu majetkové podstaty dlužníka zjistil, že předmětné vozidlo není k dispozici. Na jeho dotaz dlužník uvedl, že předmětné vozidlo v lednu 2015 převedl kupní smlouvou na žalovanou, u které byl v rozhodné době členem statutárního orgánu. Žalobce jednak tvrdil, že vlastníkem předmětného vozidla v době jeho údajného převodu na žalovanou byl věřitel č. 6 a že ten k takovému převodu souhlas dlužníkovi nedal a dále, že žalovaná s ohledem na svůj vztah k dlužníkovi nemohla být v dobré víře, že nabývá předmětné vozidlo od vlastníka. Dále tvrdil, že žalovaná následně převedla předmětné vozidlo na Jana Poláka smlouvou ze dne 16.3.2015. Protože se věřitel č. 6 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka u zdejšího soudu pod sp.zn. MSPH 89 INS 24346/2015 s nároky z výše zmíněné úvěrové smlouvy jako zajištěný věřitel s tím, že podmínky zajišťovacího převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu trvají, žalobce po té, co vzal zpět popření pohledávky věřitele č.6 co do pořadí, sepsal finanční náhradu za předmětné vozidlo do majetkové podstaty. 2. Soud v této věci původně rozhodl bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř. tak, že dne 4.4.2017 vydal zamítavý rozsudek, č.j. 189ICm 2392/2016-21, který byl zrušen rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 29.6.2017, č.j. 189 ICm 2392/2016, 104 VSPH 423/2017-34. Věc byla odvolacím soudem vrácena zdejšímu soudu s tím, že je třeba nejprve odstranit vady žaloby a vyzvat žalobce postupem podle 43 o.s.ř. k jejich odstranění. Dále odvolací soud upozornil na to, že jako předběžná otázka musí být vyřešena otázka platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem č. 6 ( ESSOX s.r.o.) k zajištění jeho pohledávky z titulu úvěrové smlouvy, neboť má toto posouzení vliv na to, zda byl či nebyl dlužník, v době uzavření předmětné smlouvy v lednu 2015 se žalovaným, vlastníkem vozidla a zda jej mohl platně převést na třetí osobu, přičemž teprve při kladném závěru o platném zajišťovacím převodu na věřitele č. 6 by bylo namístě posouzení podle 446 obch. zák., tedy převodu vozidla nevlastníkem. Vrchní soud v Praze dále zdejšímu soudu uložil, aby nejprve poučil správce o jeho povinnosti tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti smlouvy, kterou dlužník převedl v lednu 2015 vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, když zároveň žalobce tvrdil, že toto vozidlo je ve vlastnictví věřitele č. 6, protože podmínky smlouvy o zajišťovacím převodu práva trvají. Naléhavý právní zájem správce na požadovaném určení by byl dán jen tehdy, pokud by bylo vozidlo součástí majetkové podstaty a takto by mohlo být správcem zpeněženo v konkursu na majetek dlužníka způsobem podle 293 insolvenčního zákona a zajištěný věřitel by pak uplatňoval právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení podle 298 insolvenčního zákona. V daném případě byl zajištěný majetek neoprávněně dlužníkem převeden na třetí osobu a dále převeden další osobě, správce se proto domáhá vydání peněžité náhrady za tento majetek dlužníka do majetkové podstaty, aby z něho byl zajištěný věřitel č. 6 byl uspokojen.

3 MSPH 189 ICm 2392/2016 3. Na výzvu soudu žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 8.11.2017. Žalobce s ohledem na odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 423/2017-34 ze dne 29.6.2017 přistoupil k aktualizaci soupisu majetkové podstaty a v aktualizovaném soupisu majetkové podstaty ze dne 8.11.2011 sepsal do majetkové podstaty finanční ekvivalent předmětného vozidla ve výši 225 000 Kč, s ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětné vozidlo dále převedl třetí osobě. Žalobce je toho názoru, že z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že do majetkové podstaty dlužníka náleží finanční ekvivalent za předmětné vozidlo právě z toho důvodu, že do vlastnictví ESSOX s.r.o. ( věřitele č.6) přešlo pouze v důsledku uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Pokud by nedošlo k dalším převodům tohoto vozidla, byl by věřitel č.6 povinen vydat toto vozidlo, které by bylo sepsáno do majetkové podstaty dlužníka, a bylo by zpeněženo. To byl důvod, proč došlo k aktualizaci majetkové podstaty. Žalobce trval na tom, aby soud rozhodl o tom, že smlouva o prodeji předmětného vozidla, uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, je neplatná a že žalovaný je povinen vydat ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 225 000 Kč jako peněžitou náhradu za zcizené vozidlo. 4. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení nečinná a na výzvy soudu nijak nereagovala, k jednání se bez omluvy nedostavila, proto bylo jednáno v její nepřítomnosti podle 101 odst. 3 o.s.ř.. 5. Soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že u zdejšího soudu pod sp. zn. MSPH 89 INS 24346/2015 bylo insolvenční řízení na dlužníka na základě samodlužnického návrhu zahájeno 29.9.2015, rozhodnutím č.j. MSPH 89 INS 24346/2015- A 12 ze dne 12.11.2015 byl zjištěn jeho úpadek a povoleno oddlužení a zároveň byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka a rozhodnutím č.j. MSPH 89 INS 24346/2015- B 11 ze dne 10.2.2016 byl na dlužníka prohlášen konkurs. Z přihlášky pohledávky ESSOX s.r.o. jako dlužníka č.6 ve věci sp. zn. MSPH 89 INS 24346/2015 bylo zjištěno, že přihlásil pohledávky, z toho 136.152,97 Kč z titulu smlouvy č. 900069279, která je zajištěna předmětným vozidlem. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že podle spisu sp.zn. MSPH 189 ICm 2392/2016 předmětná žaloba byla soudu doručena dne 4.7.2016. Z e-mailové korespondence žalobce s dlužníkem z února 2016 zjistil, že dlužník sdělil, že předmětné vozidlo, které vlastnil na základě úvěrové smlouvy od společnosti ESSOX, s.r.o. prodal v lednu společnosti NAOMA, a.s., tedy žalovanému. Z kopie kupní smlouvy ze dne 26.5.2011 bylo zjištěno, že dlužník, jako kupující, kupoval od KOPECKÝ s.r.o., jako prodávajícího, předmětné vozidlo za 469 000 Kč s tím, že kupní cena bude zaplacena společností ESSOX s.r.o., tedy věřitelem č. 6, na základě úvěrové smlouvy. Vlastnické právo k předmětnému vozidlu mělo přejít podpisem smlouvy, ke smlouvě byl připojen předávací protokol na předmětné vozidlo ze dne 26.5.2011, podepsaný dlužníkem a prodávajícím. Z kopie úvěrové smlouvy, uzavřené mezi ESSOX s.r.o., zastoupené společností KOPECKÝ s.r.o., jako věřitelem, a dlužníkem, č. 90069279 ze dne 26.5.2011 zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr na zaplacení předmětného vozidla a dlužník se zavázal platit dohodnuté splátky, včetně úroků a náhrady pojistného. Dále dlužník potvrdil, že převzal Obchodní podmínky ESSOX s.r.o. č. 100411US ze dne 1.4.2011. Součástí smlouvy bylo ujednání o zajištění závazku uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve prospěch věřitele. Z výše uvedených obchodních podmínek bylo zjištěno, podle části III. bod B podmínek, že dlužník převedl své vlastnické právo k předmětu financování na věřitele, který je přijímá na dobu od uzavření smlouvy do zániku veškerých pohledávek věřitele za dlužníkem, tedy výslovně nikoliv v návaznosti na zánik smlouvy o úvěru. V bodě V. se dlužník výslovně zavázal, že po dobu trvání zajišťovací smlouvy bez souhlasu věřitele nepřevede předmět financování na třetí osobu, ani jej nezatíží. Z potvrzení Komerční banky a.s. vyplývá, že

4 MSPH 189 ICm 2392/2016 z účtu ESSOX s.r.o. ( věřitele č. 6) bylo s odkazem na smlouvu 90069279 zaplaceno 469.000,-Kč společnosti KOPECKÝ s.r.o. Z dopisu ESSOX ze dne 10.9.2015 bylo zjištěno, že dlužník byl vyzván, aby do 20.9.2015 uhradil dlužnou částku 144 393 Kč, nebo aby v téže lhůtě předmětné vozidlo odevzdal. Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla, doplněné žalobcem s doplněním žaloby ze dne 8.11.2017, bylo zjištěno, že dlužník, jako prodávající, společnosti NAOMA, a.s., IČ: 28225790, jako kupujícímu, prodává předmětné vozidlo Peugeot 5008, VIN: VF30A9HR8BS111643, reg. zn.: 2AH 3640, za kupní cenu 193 766 Kč, s tím, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma kupními stranami, tedy dne 5.1.2015. V čl. V. je výslovně uvedeno, že prodávající prohlašuje, že mu nejsou známy žádné skryté vady prodávaného vozidla, na které by kupujícího neupozornil, a že se zavazuje ke dni podpisu smlouvy předat motorové vozidlo specifikované v čl. III. smlouvy společně s jeho příslušenstvím, vyjma dokladů od vozidla - technického průkazu, osvědčení o registraci vozidla, které budou předány po odhlášení předmětného vozidla z evidence motorových vozidel. Z úplného výpisu žalované bylo zjištěno, že došlo ke změně její obchodní firmy z NAOMA, a.s. na Tovirax a.s. ke dni 30.3.2017 a rovněž ke změně sídla. Dlužník byl předsedou jeho představenstva od 29.6.2012 do 30.3.2017. Z kupní smlouvy ze dne 16.3.2015 bylo zjištěno, že žalovaná, jako prodávající, prodává Janu Polákovi, jako kupujícímu, předmětné vozidlo za 148 174 Kč. Z přihlášky pohledávky společnosti ESSOX s.r.o. do insolvenčního řízení dlužníka Luďka Rychnovského bylo zjištěno, že přihlásil pohledávku v celkové výši 212 360,97 Kč, zajištěnou ve výši 136 152,97 Kč s tím, že pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, a to na základě úvěrové smlouvy č. 90069279, s odkazem na obchodní podmínky smlouvy v čl. III. bod B.1, 2 a 3. Předmětem zajištění je vozidlo Peugeot 5008 Diesel a okamžikem vzniku zajištění je 26.5.2011. Z protokolu o přezkumném jednání ve věci MSPH 89 INS 24346/2015 ze dne 8.2.2016 bylo zjištěno, že pohledávka ESSOX s.r.o., jako věřitele č. 6, byla insolvenčním správcem popřena co do práva na uspokojení ze zajištění v celém rozsahu, tzn. že co do důvodu a výše byla zjištěna. Z aktualizovaného výpisu ze soupisu majetkové podstaty ze dne 8.11.2017 bylo zjištěno, že součástí majetkové podstaty je pohledávka za Tovirax a.s. ve výši peněžité náhrady za zcizené vozidlo Peugeot 5008 ve výši 225 000 Kč. Náhrada byla vyčíslena jako ekvivalent hodnoty vozidla v době jeho zcizení, na základě kupní smlouvy ze dne 5.1.2015. 7. Soud neprovedl důkazy související s podáním trestního oznámení, které podala v souvislosti se zcizením vozidla společnost ESSOX s.r.o., protože soud považuje tyto důkazy za nadbytečné. 8. Po právní stránce posoudil projednávanou věc soud podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ( dále jen IZ). Podle 231 IZ insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění ( odst.1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud ( odst.2). Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce ( odst.3). Podle 233 odst.1 věta prvá IZ je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Podle 233 odst.3 IZ platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor. Podle 234 IZ byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje se podle 233. Jako předběžnou musel soud posoudit otázku platnosti předmětné smlouvy. Podle 553

5 MSPH 189 ICm 2392/2016 zák. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 ( dále jen obč. zák.) splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva) ( odst. 1). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně ( odst.2). Podle 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle 446 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013 ( dále jen obch. zák.) kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. 9. S ohledem na výše uvedená zjištění má soud za prokázané, že věcná aktivní legitimace žalobce je dána ze zákona, protože se jedná o insolvenčního správce dlužníka, což bylo zjištěno z usnesení o zjištění úpadku dlužníka. Dále bylo v průběhu řízení zjištěno, že žalovaná je osobou blízkou dlužníkovi z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované, protože v době uzavření předmětné smlouvy byl dlužník členem jejího statutárního orgánu, předsedou představenstva. Z e-mailové korespondence žalobce s dlužníkem a z listin prokazujících převod předmětného vozidla na dlužníka z KOPECKÝ s.r.o. soud dospěl k závěru, že dlužník nabyl předmětné vozidlo do svého vlastnictví jako podnikatel v rámci podnikatelské činnosti a jako takový převedl jeho vlastnictví na věřitele č.6 ESSOX s.r.o. v důsledku uzavření smlouvy o úvěru, která v sobě obsahovala i smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnictví podle tehdy platného 553 obč. zák. Smlouvou ze dne 5.1.2015 se dlužník bez souhlasu společnosti ESSOX s.r.o. snažil převést vlastnictví k předmětnému vozidlu na žalovanou, a to bez ohledu na to, že v rozhodné době bylo předmětné vozidlo zajišťovacím převodem vlastnického práva převedeno do vlastnictví ESSOX s.r.o. Jako nevlastník a podnikatel pak uzavřel dlužník se žalovanou předmětnou smlouvu, která se podle tehdy platné právní úpravy řídila obchodním zákoníkem, konkrétně 446 obch. zák., který byl v té době jedinou výjimkou z ústavou zaručeného práva na nedotknutelnost vlastnického práva a umožňoval nabytí movité věci od nevlastníka. Soud je zde se žalobcem zajedno v tom, že žalovaná jako nabyvatel podle předmětné smlouvy nemohla být v dobré víře, že nabývá předmětné vozidlo od vlastníka, když dlužník byl v rozhodné době členem jejího statutárního orgánu, přímo předsedou představenstva. Žalovaná v době převodu předmětného vozidla v lednu 2011 musela s ohledem na její vztah k dlužníkovi vědět, že dlužník předmětné vozidlo formou zajišťovacího převodu vlastnického práva převedl na věřitele č. 6 a bez jeho souhlasu jej nemůže převádět ani zatěžovat. To, že zajišťovací převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu vznikl platně, je zřejmé ze zjištěné pohledávky věřitele č. 6, u které bylo popřeno při přezkumném jednání pouze pořadí žalobcem, ale proti jejímuž důvodu a výši se dlužník v insolvenčním řízení nijak nebránil. Žalobce prokázal, že má na určení neplatnosti této kupní smlouvy naléhavý právní zájem, protože finanční ekvivalent za prodané vozidlo sepsal do majetkové podstaty dlužníka. K sepsání majetkového ekvivalentu namísto samotného vozidla došlo s ohledem na skutečnost, že žalovaný obratem převedl předmětné vozidlo na třetí osobu, zjevně tedy s úmyslem vyvést jej z dispozice dlužníka. Prodávajícímu i kupujícímu z neplatné kupní smlouvy ze dne 5.1.2015, s ohledem na jejich vztah blízkých osob, muselo být známo, že zde existuje omezení dlužníka s dispozicí s předmětným vozidlem, proto soud uzavřel, že nemohlo dojít k převodu vlastnictví ani podle tehdy platného 466 obch. zák., protože se zde nedá dovodit dobrá víra kupujícího. Na základě toho soud uzavřel, že kupní smlouva z 5.1.2015 o převodu předmětného vozidla uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovanou jako kupující v lednu 2011 je absolutně neplatná, protože nabytí vlastnictví na jejím základě je v rozporu se zákonem 39 obč. zák., konkrétně s 533 obč. zák., účinného do 31.12.2013. Protože soud návrhu žaloby na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy vyhověl, nezabýval se otázkou její neúčinnosti vůči věřitelům dlužníka.

6 MSPH 189 ICm 2392/2016 10. Žalobce se v souladu s ustanovením 233 odst. 1 věta prvá IZ současně domáhal zaplacení částky 225.000,- Kč do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce řádně odůvodnil, že při neexistenci vozidla a nemožnosti pořízení znaleckého posudku byla hodnota vozidla stanovena odborným odhadem s ohledem na ceny v rozhodné době prodávaných vozidel stejného druhu a stáří a že výši tohoto ekvivalentu potvrdila i společnost ESSOX s.r.o., která je odborníkem v této oblasti. Přitom vyšel z toho, že v předmětné smlouvě je uvedeno, že stav karoserie vozidla je dobrý a počet ujetých kilometrů činí 65475. Vady vozidla jsou zmíněny pouze obecně bez jakékoliv specifikace. Navíc dle smlouvy o prodeji vozidla ze dne 16.03.2015 prodala žalovaná, jako prodávající, panu Janu Polákovi, Navigátorů 615/15, 160 00 Praha 6, jako kupujícímu, předmětné vozidlo bez závad, jak plyne z čl. IV. této smlouvy. Společnost ESSOX s.r.o., která se v rámci své podnikatelské činnosti zaměřuje na financování automobilů na úvěr či leasing, a je tedy schopna zajistit kvalifikované ocenění vozidla, odhadovala hodnotu vozidla v září 2015 na částku kolem 250.000 Kč s DPH. Odhad ceny vozidla byl proveden s ohledem na stáří vozidla, počet najetých km při prodeji s připočtením možného dalšího nájezdu km, pořizovací cenu vozidla a obvyklou cenu prodeje obdobných vozidel, která ke dni prodeje předmětného vozidla činila (průměrná) obvyklá cena srovnatelného vozidla v autobazarech 225.000 Kč bez DPH, tj. 272.250 Kč s DPH. Dlužník ale není plátcem daně z přidané hodnoty. Odhad ceny vozidla v září 2015 tedy koresponduje s cenou stanovenou žalobcem v době převodu, tedy k 5.1.2015, kdy za dobu cca 9 měsíců mohla klesnout cena vozidla, jak uvedeno. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení úspěšného žalobce se opírá o ustanovení 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobci náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Výrok o povinnosti platit soudní poplatek se opírá o 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud uložil neúspěšné žalované povinnost k zaplacení soudního poplatku, protože žalobce je od placení soudních poplatků osvobozen podle ustanovení 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích. Výše poplatku byla stanovena podle položky č. 12 ve výši 11 250 Kč a podle pol. č. 13 odst. 1 písm. d) Sazebníku poplatků ve výši 2 000 Kč. Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. 3703-2928021/0710 pod VS 189239216. Poučení: Proti rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá pravomocný rozsudek, má žalobce právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Praha 22. března 2018 JUDr. Helena Felcmanová v. r. samosoudkyně