Mezinárodní trestní soudnictví a problematika dětských vojáků na africkém kontinentu

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů Mezinárodní trestní soudnictví a problematika dětských vojáků na africkém kontinentu Bakalářská práce Anna Kubíčková Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Ľubomír Majerčík, LL.M. UČO: 273148 Obor: Mezinárodní vztahy Evropská studia Imatrikulační ročník: 2007 Praha, 2012

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Mezinárodní trestní soudnictví a problematika dětských vojáků na africkém kontinentu vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Praze, 9. 12. 2012... Anna Kubíčková

Děkuji vedoucímu mojí bakalářské práce Mgr. et Mgr. Ľubomíru Majerčíkovi, LL.M. za cenné připomínky a odborné vedení. Mé poděkování patří také rodině a přátelům za jejich podporu po celou dobu mého studia.

Obsah 1. Úvod... 1 2. Dětský voják... 4 2.1. Historie a současnost... 4 2.2. Právní zakotvení ochrany dětí proti účasti v ozbrojených konfliktech... 7 2.3. Důvody účasti dětí v ozbrojených konfliktech... 10 2.4. Příčiny existence dětských vojáků na africkém kontinentu... 12 3. Mezinárodní trestní soudnictví... 15 3.1. Rozsudek ICC v případu Thomase Lubangy Dyilo... 18 3.2. Vliv rozsudku ICC na problematiku dětských vojáků v Demokratické republice Kongo... 20 3.2.1. Odstrašující efekt... 21 3.2.2. Odškodnění obětem... 24 3.3. Doporučení pro zvýšení vlivu rozsudku ICC na situaci dětských vojáků v Demokratické republice Kongo... 27 4. Závěr... 30 5. Seznam literatury... 32 6. Seznam použitých zkratek... 37 7. Anotace / Abstract... 38

1. Úvod Problematika dětských vojáků (child soldiers) je jedním z dlouhodobých a momentálně také opět aktuálním tématem mezinárodního společenství. Podle Child Soldiers Global Report 1 z roku 2008 existuje na 250 000 dětí 2, které jsou zapojeny do válečných konfliktů a tím pádem se dobrovolně či nedobrovolně stávají dětskými vojáky. Je nutné si také uvědomit, že děti se účastní ozbrojených konfliktů ve více než třiceti 3 zemích světa. Největší počet dětských vojáků se nachází na území afrického kontinentu, především v ozbrojených konfliktech v Demokratické republice Kongo, či Somálsku a Súdánu. Na druhé straně se lze s touto problematikou setkat také v Asii či na Blízkém východě, v zemích jako je Afghánistán, Bangladéš, Indie, Nepál, Thajsko či Irán a Irák a mnohé jiné. Ušetřeny nezůstávají ani země Latinské Ameriky, například Kolumbie a další. 4 S tématem dětských vojáků jsem se do užšího kontaktu dostala v rámci výměnného studijního pobytu, který jsem absolvovala na University of Pretoria v Jihoafrické republice. Tato zkušenost mi umožnila nahlédnout na postavení afrického kontinentu v mezinárodních vztazích z odlišného než evropského pohledu a tím mi umožnila podstatné rozšíření nejen kulturních obzorů. Dětští vojáci jsou na africkém kontinentu aktuálním problémem, k jehož řešení bude nutná spolupráce nejenom tamějších vlád, ale také místních obyvatel, mezinárodních nevládních organizací, ale i celého mezinárodního společenství. Z výše uvedených důvodů jsem se na dané téma zaměřila a svoji bakalářskou práci jsem se rozhodla psát na téma Mezinárodní trestní soudnictví a problematika dětských vojáků na africkém kontinentu. První kapitola bakalářské práce bude především zaměřena na samostatný pojem dětského vojáka. V dané části se zejména budu orientovat na zodpovězení otázek, mezi které patří využívání dětí v ozbrojených konfliktech v minulosti a současnosti. Jaké jsou 1 Child soldiers globar report 2008. 2008. Dostupné z: http://www.childsoldiersglobalreport.org/files/country_pdfs/final_2008_global_report.pdf. 2 Pro účely této bakalářské práce se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let. Viz. čl. 1 Úmluvy o právech dítěte. 3 SAINZ-PARDO, P.V. Is Child Recruitment as a War Crime Part of Customary International Law?. The International Journal of Human Rights. 2008, roč. 12, č. 4, s. 556. 4 Child Soldiers International. Questions and Answers [online]. [cit. 2012-12-8]. Dostupné z: http://www.child-soldiers.org/childsoldiers/questions-and-answers. 1

důvody, pro které se děti dobrovolně či nedobrovolně stanou vojáky? Proč se z velké části jedná právě o problém afrického kontinentu? V této části bych také chtěla ve stručnosti nastínit definici dětského vojáka v úpravě mezinárodního práva a také v regionální africké právní úpravě. Ve druhé kapitole bude práce zaměřena na samotný pojem mezinárodního soudnictví a především na rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu 5 v případě Thomase Lubangy Dyilo a jeho vlivu na problematiku dětských vojáků v Kongu. Jaký efekt mělo toto rozhodnutí na celou problematiku? Bude mít tento rozsudek vliv na konec dětských vojáků v Demokratické republice Kongo? Lze zde spatřit odstrašující efekt pro další případné pachatele válečného zločinu verbování dětských vojáků? Stranou nezůstanou ani případná doporučení, která by eventuálně mohla přispět ke zlepšení stavu. Závěr práce bude představovat shrnutí a také zhodnocení v práci zkoumaných otázek a poznatků. Na základě prvního seznámení s problematikou jsem si stanovila dvě hypotézy: Rozsudek ICC v případu Thomase Lubangy Dyilo bude mít pouze minimální vliv na zmírnění problematiky dětských vojáků v Demokratické republice Kongo. Hlavním důvodem pro potvrzení první hypotézy bude nedostatečná podpora ICC ze strany Demokratické republiky Kongo. Hlavním cílem bakalářské práce je vytvořit komplexní a ucelený text, zabývající se dětskými vojáky se zaměřením na africký kontinent a také vlivem rozsudku ICC v případu Thomase Lubangy Dyilo na tuto problematiku v samotné Demokratické republice Kongo. Stěžejní metodou této práce je metoda deskriptivní a analytická. Obě metody se budou navzájem prolínat. Dominantní metodou pro zpracování této práce je kompilace a komparace primárních a sekundárních dokumentů. Značnou část literatury pro bakalářskou práci jsem získala v rámci svého pobytu v Jihoafrické republice. Mezi primárními prameny budou používány především jednotlivé mezinárodní úmluvy, které stanoví definici dítěte. Do této oblasti patří 5 Dále jen ICC. 2

úmluvy mezinárodního humanitárního práva, zejména Dodatkové protokoly I a II z roku 1977 k Ženevským úmluvám z roku 1949 6, dále úmluvy mezinárodního práva, mezi které patří Úmluva o právech dítěte z roku 1989, Dodatkový protokol k Úmluvě o právech dítěte z roku 2002 či Římský status Mezinárodního trestního soudu z roku 1998. V rámci sekundárních pramenů budou využity především knižní publikace zabývající se daným tématem a také jednotlivé odborné články. Stranou (zejména pro svou aktuálnost) nezůstanou ani zprávy v médiích či zprávy jednotlivých nevládních organizacích vydávané ve spojitosti s jejich činností. Zdroje jsou především v anglickém jazyce, ale samozřejmě nezůstanou opomenuty ani české články či publikace, které se této problematiky dotýkají. Jsem si vědoma skutečnosti, že ve stanoveném rozsahu práce nelze komplexně pojmout veškeré aspekty související s tímto rozsáhlým tématem, přesto se však vynasnažím postihnout nejdůležitější aspekty a poskytnou tak na danou problematiku ucelený náhled. 6 Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojeného konfliktu byly podepsány na diplomatické konferenci v roce 1949 v Ženevě. Patří mezi ně 4 dokumenty: Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli (Ženevská úmluva I); Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři (Ženevská úmluva II); Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci (Ženevská úmluva III); Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války (Ženevská úmluva IV). 3

2. Dětský voják 2.1. Historie a současnost V poslední době jsou děti součástí ozbrojených konfliktů nejenom jako konkrétní cíle, na které se ozbrojené složky zaměřují, ale také jako samostatní pachatelé násilí. Děti jsou tak nejenom na straně zraněných, či jiným způsobem postižených prostřednictvím válečného boje, ale také se dobrovolně či nedobrovolně těchto konfliktů účastní na pozici vojenských sil. Situace se v poslední době zhoršila a jedním z důvodů je, že stranou civilních konfliktů se stávají účastníci, jenž se neetablovali z mezinárodně uznávaného prostředí státních aktérů. Dětští vojáci tak zůstávají jednou z nejohroženějších skupin i v případě ukončení konfliktu, jelikož potřeba jejich rehabilitace a snaha o navrácení do původního způsobu života je nezbytně nutná. 7 Z historického hlediska není problematika dětských vojáků ničím novým a překvapivým. V Evropě již ve středověku chlapci z vyšších šlechtických rodů sloužili jako panoši s nadějí, že se v budoucnu stanou rytíři. Dětská křížová výprava z roku 1212 zahrnovala na tisíce chlapců a děvčat ve věku od deseti do osmnácti let, kteří věřili, že Bůh jim svěří Jeruzalém z toho důvodu, že na rozdíl od dospělých vojáků představují čisté a neposkvrněné duše. Většina z nich zemřela již při cestě do Jeruzaléma v důsledku krutých podmínek, které při jejich cestě panovaly. Děti se také aktivně zúčastnily vojenských výpadů Napoleonské armády a tvořily i část britského námořnictva pod vedením kapitána Nelsona. 8 Z novodobější historie nelze zapomenout na období druhé světové války a skupinu Hitlerjugend. Tato organizace vznikla v roce 1926, přičemž její hlavní snahou bylo vychovat mládež, která bude věrná nejenom svému národu, ale také vůdci. V praxi se jednalo o téměř vojenský výcvik, do kterého v roce 1938 bylo zapojeno na 7,5 milionu mladých lidí. V roce 1936 bylo zavedeno povinné členství pro veškerou německou mládež a organizace prohlášena za jediného nositele výchovy vedle rodiny a školy. Hitlerjugend byla organizace, do které mohli vstoupit chlapci ve věku od deseti do osmnácti let. Starší a zkušenější chlapci vedli mladší chlapce a pro jejich školení 7 BENNET, Elizabeth, Virginia GAMBA a Deirdre VAND DER MERWE. ACT against child soldiers in Africa: A reader. Pretoria, South Africa: Institute for Security Studies, 1998, s.15. 8 HONWANA, Alcinda. Child soldiers in Africa. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2005, s. 27. 4

byly založeny zvláštní školy, které právě sloužily k tomuto účelu. Organizačně byla rozdělena na Deutsches Jungvolk (chlapci od 10 do 14 let), Hitlerjungen (chlapci od 14 do 18 let), Jungmädelbund (dívky od 10 do 14 let) a Bund Deutscher Mädel (dívky od 14 do 21 let). V rámci jejich struktury docházelo k organizaci branně sportovní a vojenské výchovy a pracovní povinnosti mládeže. Za války byli členové Hitlerjugend zneužíváni nasazením do válečného hospodářství, od 1944 i v bojích. 9 V dnešní době se děti účastní vojenských konfliktů na celém světě, v různých zemích a regionech, jako jsou Afghánistán, Balkán, Kambodža, Kolumbie, Severní Irsko, Palestina či Srí Lanka. 10 Africký kontinent je označován za region nejvíce zasažený problematikou dětských vojáků a jejich účastí v ozbrojených konfliktech. Sedm z devíti zpráv zabývající se dětskými vojáky nevládní organizace Human Rights Watch zmiňují v posledních letech zejména země subsaharského afrického pásu. 11 V mnoha nedávných či současných konfliktech na africkém kontinentu lze doložit účast dětských vojáků, příkladem může být Mosambik či Angola. Hnutí mozambického národního odporu 12 využilo na deset tisíc dětí a některé z nich byly ve věku pouhých šesti let. 13 Mezi další africké státy, ve kterých lze přijít do kontaktu s dětskými vojáky, patří Alžírsko, Kongo, Libérie, Rwanda, Sierra Leone či Uganda. Lord's Resistance Army 14 se stala notoricky známou ugandskou skupinou, ať už na regionální či celosvětové úrovni, využívající dětské vojáky. Děti ve věku osmi let bývají uneseny, poté je na ně vyvíjen kontinuální psychický a fyzický tlak, až dojde k jejich naprostému podvolení se skupinové ideologii a stanou se z nich dětští vojáci. Takto nově naverbované děti jsou pak nuceny pro své vlastní přežití zabít jiné dítě, které vykazuje v rámci nastoleného koloběhu známky slabosti. Dívky se často musí být 9 Hitlerjugend. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=33652&title=hitlerjugend. 10 HILL, Kari a Harvey LANGHOLTZ. Rehabilitation programs for African child soldiers. Peace Review. 2003, roč. 15, č. 3, s. 279. 11 JÉZÉQUEL, Jean-Hervé. Child Soldiers in Africa: A Singular Phenomenon? On the necessity of a historical perspective. [online]. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/img/pdf/0605-jezequel-uk-2.pdf. 12 RENAMO jedná se o konzervativní politické hnutí v Mosambiku. 13 HONWANA, op. cit. s. 30. 14 Lord's Resistance Army ( dále jen LRA ) je násilná ozbrojená skupina, která proslula rozsáhlými únosy dětí, znásilňováním a mutilacemi obyvatelstva ve čtyřech zemích Afriky. V čele LRA stojí Joseph Kony - údajný prorok a spirituální médium. 5

velících vojáků k dispozici ve všech směrech, což má za následek nejenom psychické, ale také po eventuálním neúspěšném útěku společenské problémy. 15 Celý africký region tzv. Velkých jezer byl ponořen do konfliktů po minulá desetiletí a děti se staly jejich součástí a obětmi zároveň například ve Rwandě, Burundi či Demokratické republice Kongo. V sousední části regionu, v oblast tzv. Afrického rohu, konflikty v Etiopii, Eritree a Súdánu donutily mnoho dětských vojáků, aby se těchto bojů zúčastnily v přední linii. V západní Africe to byly zase občanské války v Sierra Leone a také konflikt v Libérii, který začal v roce 1991, kdy oba tyto konflikty opět využily ve svých řadách dětské vojáky. 16 Jak už bylo výše zmíněno, problém dětských vojáků se však nedotýká pouze afrického kontinentu. V Latinské Americe byly děti účastny ozbrojených konfliktů již od 80. let 20. století, nejenom v Peru během komunistických rebelií, ale také v občanských válkách v Guatemale, Salvadoru, Nicaragui a nedávno i v Kolumbii. Vojenské složky a paravojenské jednotky, zahrnující i nestátní síly, pokračují v rekrutování a využívání dětí mladších patnácti let. Podle zprávy Human Rights Watch z roku 2003 o Kolumbii, na tamějším území bojují děti v neregulérních podmínkách a v rámci městských milic. Děti v rámci této zprávy vypovídaly, že do těchto jednotek vstoupily ve věku čtrnácti let a i dříve, kdy jim zároveň bylo umožněno absolvovat vojenský výcvik, který pro ně znamenal přímý vstup do ozbrojených akcí. 17 V Asii byli jednou z nejznámějších skupin využívající dětské vojáky Rudí Khmerové v Kambodži. Stranou nezůstala ani Srí Lanka a její militantní organizace Tamilští tygři, 18 která využívá dětské vojáky v boji proti srílanské vládě. Děti hrají aktivní roli v ozbrojených konfliktech také v Kašmíru, na Filipínách či Myanmaru. V Afghánistánu byli dětští vojáci využiti ve vzpourách proti Talibanu a také americkým či evropským koaličním silám. 19 Na Blízkém Východě aktuální konflikt mezi Palestinou a Izraelem není taktéž ušetřen účasti mladých lidí, i když ti jsou podle mého názoru zapojeni především na 15 MCDONNELL, Faith J. H. a Grace AKALLO. Girl Soldier: A Story of Hope for Northern Uganda's Children. Grand Rapids: Choosen Books, 2007. 16 HONWANA, op. cit. s. 33. 17 Ibid. s. 31. 18 The Liberation Tigers of Tamil Eelam (LTTE), Tygři osvobození tamilského Ílamu vede od 70. Let 20. století vede násilnou separatistickou kampaň proti vládě Srí Lanky a jejím hlavním cílem je vytvoření samostatného státu na severu Srí Lanky. 19 Ibid. s. 32. 6

ideové vlně, ale patrně se nevyvarují ani přímému vojenskému zapojení. I když by se mohlo zdát, že Evropa je v současné době tohoto problému ušetřena, nelze zapomínat na nedávný válečný konflikt na Balkáně. Během bojů v Bosně, Hercegovině a Chorvatsku v 90. letech bylo jednou z mnoha strategií nejenom přímá účast dětí ve válečných akcích, ale také znásilňování dívek ve věku teenagerů. 20 2.2. Právní zakotvení ochrany dětí proti účasti v ozbrojených konfliktech Snahu právního zakotvení ochrany dětí před účastí v ozbrojených konfliktech lze vypozorovat na půdě mezinárodního společenství od konce druhé světové války. První vlaštovkou jsou čtyři Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojeného konfliktu z roku 1949 21. Konkrétně se pak ochranou dětí zabývá Ženevská úmluva o ochraně osob za války. Lze v ní nalézt několik článků, které zmiňují určité skupiny osob, kterým přísluší zaručená specifická práva a mezi nimi jsou i děti mladší patnácti let. 22 Problémem však zůstává, že Ženevské úmluvy reflektují zkušenosti z evropských válek, tedy především z druhé světové války, a tím pádem není jednoduché je aplikovat na postkoloniální konflikty v Africe, nebo na boje v Latinské Americe, Blízkém Východu či v Asii 23 Neadekvátní úprava ochrany účasti dětí v ozbrojených konfliktech je podle mého názoru dána i skutečností, že v době přijímání Ženevských úmluv si její signatáři ani neuvědomovali aktuálnost a budoucí šířku problému dětských vojáků a z tohoto důvodu neměli ani potřebu zaobírat se komplexnější úpravou daného problému. Jelikož si mezinárodní společenství uvědomovalo nutnost upravit problematiku ochrany dětí v ozbrojených konfliktech komplexnějším způsobem, změna byla částečně nastolena přijetím Dodatkových protokolů k Ženevským úmluvám v roce 1977. Dodatkový protokol o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů 24 obsahuje ochranu pro všechny děti, které se nalézají na území státu, nacházejícího se v mezinárodním ozbrojeném konfliktu, bez ohledu na to, zda jsou děti válkou zasaženy 20 RAKELA, Mirjana. Child Soldiers of The Balkans. In: Radio Free Europe [online]. 2008 [cit. 2012-12- 03]. Dostupné z: http://www.rferl.org/content/child_soldiers_of_the_balkans/1349516.html. 21 Dále jen Ženevské úmluvy. 22 Například článek 38 či 50 Ženevské úmluvy. Podle článku 50 Okupační mocnost nesmí klásti překážky použití přednostních opatření, která byla činěna před okupací ve prospěch dětí pod patnáct let, těhotných žen, matek dětí pod sedm let, pokud jde o výživu, o lékařské ošetření a o ochranu proti následkům války. 23 HONWANA, op. cit. s. 32. 24 Dále jen Protokol I. 7

a ovlivněny či nikoliv. 25 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemající mezinárodní charakter 26 poprvé na mezinárodním poli stanoví pravidla, která je nutno zachovávat v ozbrojených konfliktech interního charakteru. Pro oběti občanských válek se snaží o vytvoření obdobného ochranného režimu, jaký požívají oběti mezinárodních konfliktů. V obou dvou Protokolech se smluvní strany zavázaly k tomu, že budou dodržovat věkovou hranici patnácti let pro účast dětí v ozbrojených konfliktech. 27 Úmluva o právech dítěte z roku 1989 28 znamenala významný pokrok v nahlížení na věkovou hranici, která jasně stanoví, kdo je pokládán za dítě a kdo již ne. Čl. 1 Úmluvy o právech dítěte přímo a jasně stanoví definici dítěte a popisuje dítě následovně: Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. 29 Na Úmluvu o právech dítěte navazuje Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů z roku 2000, 30 přičemž bezesporu představuje důležitý dokument na mezinárodním poli ochrany dětí a jejich účasti v ozbrojených konfliktech, a který podstatně posílil jejich ochranu. Předchozí mezinárodní standardy stanovily, že děti mladší patnácti let se nesmí přímo účastnit bojových akcí. Opční protokol zvýšil tuto věkovou hranici na osmnáct let, ale pouze u povinného či nuceného naverbování do vojenských jednotek a v případě přímé účasti v ozbrojeném konfliktu. 31 Jeho slabost lze tedy spatřovat v tom, že dobrovolné naverbování osob ve věkovém rozsahu patnácti až osmnácti let zůstává možností, která není explicitně vyloučena. 32 Další slabostí Opčního 25 SAINZ-PARDO, P.V. Is Child Recruitment as a War Crime Part of Customary International Law?. The International Journal of Human Rights. 2008, roč. 12, č. 4, s. 556. 26 Dále jen Protokol II. 27 Protokol I. ČL. 77 odst. 2 v němž se strany zavázaly učinit veškerá smluvní opatření, aby se osoby mladší patnácti let přímo neúčastnily nepřátelství a především se zavázaly zdržet se povolávání těchto osob do ozbrojených sil. Protokol II. obsahuje podobné ustanovení v čl. 4 odst. 3. 28 Úmluva o právech dítěte byla přijata 20. 11. 1989 a znamenala podstatný počin na poli mezinárodní ochrany dětí. Byla přijata Valným shromážděním OSN a v platnost vstoupila v září 1990. Byly k ní dosud přijaty 3 Opční protokoly. 29 Čl. 1 Úmluvy o právech dítěte. 30 Dále jen Opční protokol. Byl přijat Valným shromážděním OSN 25. května 2000 a vstoupil v platnost 12. února 2002. 31 SINGH, Devendra. When a child is not a child: The scourge of child soldering in Africa. African Human Rights Journal. 2007, roč. 7, č. 1, s. 216. 32 Pro tento případ jsou ale stanoveny podmínky pro signatáře, od kterých se nelze odchýlit. Nutností tedy je dobrovolnost účasti ve vojenských jednotkách ze strany dítěte, informovaný souhlas rodiče či zákonného zástupce osoby, kdy tyto osoby jsou plně informovány o povinnostech spojených s danou vojenskou službou a také potvrzení, dokládající skutečný věk dítěte. 8

protokolu také zůstává skutečnost, že neupravuje nepřímou účast dětí v ozbrojených konfliktech. Děti mohou pracovat jako hledači min, či vykonávat jinou pro ně nebezpečnou činnost bez zbraně v ruce. Stranou také zůstala možnost potrestání sexuálního otroctví či obtěžování a využití dětí pro medicínské účely. 33 I tak lze Opční protokol považovat za dílčí úspěch, ale mezinárodní společenství by se mělo postupně zaměřit i na tímto dokumentem neupravené problémy s nepřímou účastí dětí v ozbrojených konfliktech a snažit se jim alespoň právně předcházet. Během posledních let bylo přijato několik mezinárodních úmluv upravujících účast dětí v ozbrojených konfliktech. 34 Mezi jednu z nejvýznamnějších patří Statut Mezinárodního trestního soudu, který ve svém článku 8 odst. 2 písm. b) xxvi) stanoví za válečný zločin rekrutování dětí mladších patnácti let do národních ozbrojených sil nebo jejich užití k aktivní účasti na nepřátelství. Statut tak reflektuje a výslovně upravuje všeobecně přijímanou skutečnost, že povolávání a přímá účast dětí mladších patnácti let v ozbrojených konfliktech je zakázána již ze své podstaty, čímž se stává součástí mezinárodního obyčejového práva. Na africké regionální úrovni došlo k přijetí Africké charty pro práva a blaho dítěte. 35 Tento krok lze posuzovat jako velmi pozitivní. Jedná se totiž o první závazný dokument na regionální úrovni, který definuje osobu dítěte jako držitele určitých specifických práv a zároveň mu umožňuje, aby se těchto práv domohl na úrovni domácí soudní či správní soustavy. Africká charta také na rozdíl od výše zmíněných mezinárodních úmluv více reflektuje postavení mnoha afrických dětí a to zejména jejich socioekonomickou situaci a zároveň přihlíží k jiným podstatným skutečnostem a událostem, mezi které patří např. přírodní katastrofy, ozbrojené konflikty, hladomor apod. Z tohoto důvodu je pochopitelné, že africké děti mají právo a nárok na speciální zacházení a na zvláštní péči. Africká charta výslovně uznává, že africké děti zaujímají důležité postavení v africké společnosti a že pro harmonický vývoj jejich osobnosti je důležité, aby vyrostly v rodinném prostředí a atmosféře štěstí, lásky a porozumění. 33 Black-Branch J. (2000): The Use of Children in War: the International Protocol of the Involvement of Children in Armed Conflicts, Mediterranean Journal of Human Rights, Vol.4, p.198. 34 Např. Třetí opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, Úmluva mezinárodní organizace práce 182, Pařížské principy apod. 35 Dále jen Africká charta. Africká charta byla přijata Shromážděním Organizace africké jednoty 11. července roku 1990 a v platnost vstoupila 29. listopadu 1999. 9

Navzdory rozsáhlosti mezinárodních úmluv upravující účast dětí v ozbrojených konfliktech, se domnívám, že jejich vynutitelnost není dostatečně efektivní. Podle výročních zpráv nevládních organizací zabývající se tímto problémem počet dětských vojáků neustále narůstá. Ani regionální úprava, kterou představuje Africká charta, není dostatečně efektivní a to ze stejného důvodu. I když je podle mého názoru propracovanější a obsahuje řadu pro praxi použitelných institutů, 36 k jejich využívání stále nedochází. Teoretická rovina je tak na vysoké úrovni, ale praxe již pokulhává. 2.3. Důvody účasti dětí v ozbrojených konfliktech Na tomto místě je určitě zajímavé si položit otázku, proč jsou děti vzrůstajícím způsobem využívány v ozbrojených konfliktech a při politickém násilí? Jaké faktory slouží k jejich účasti ve válkách? Příčiny lze spatřovat především v sociálních, ekonomických či politických podmínkách. Společným faktorem účastenských zemí je extrémní chudoba a také úpadek sociálních struktur a služeb, což má neblahý vliv na způsob, jakým se děti a mladí lidé vyrovnávají s problémy v jejich životě. Ozbrojený konflikt, migrace a chudoba způsobují rozpad nejenom jednotlivých rodin, ale také společenských komunit. Z těchto důvodů jsou děti nuceny vytvořit si své vlastní strategie k přežití, na základě kterých se stávají dětmi ulice, přidávají se do různých gangů a také vstupují do ozbrojených složek či armády. 37 Podle Faulknera 38 je nutné si uvědomit, že důvody, které nutí děti vstoupit do ozbrojených státních či nestátních složek se liší u každého jedince. Avšak podle jeho názoru existují určité společné rysy, které se pravidelně opakují v rámci určitých životních podmínek. Tyto podmínky zahrnují: Děti s minimálním vzděláním či bez vzdělání; Děti z nejvíce znevýhodněných socioekonomických skupin; Děti odloučené od svých rodin, obvykle z důvodu právě probíhajícího konfliktu; Sirotky, děti ulice, uprchlíky a vnitřně přesídlené osoby; 36 V tomto případě se jedná o to, že Africká charta zatím jako jediný platný právní instrument dotýkající se ochrany dítěte v sobě zahrnuje možnost podání individuální stížnosti. Na mezinárodní úrovni toto bude možné, až dojde k ratifikaci a vstupu v platnost u Třetího dodatkového protokolu k Úmluvě o právech dítěte. 37 HONWANA, op. cit. s. 45. 38 FAULKNER, Frank. Kindergaren killers: morality, murder and the child soldier problem. Third World Quarterly. 2001, roč. 22, č. 4, s. 495-496. 10

Děti z narušeného prostředí (např. z rozvedených rodin apod.). Děti, které žijí v těchto životních podmínkách, jsou zranitelnější a více náchylnější k tomu, aby se staly dětskými vojáky. Válka na druhou stranu není jasným předpokladem pro rekrutování, jelikož to se může konat i v čase míru, kdy takovéto chování dětí lze vysvětlit jejich snahou uniknout chudobě, sociálnímu vyloučení apod. Je přirozené, že děti chtějí patřit k určité skupině osob a s někým spojit svoji identitu. V chudších zemích vstup do armády či jiných nestátních ozbrojených složek může pro ně být jediným způsobem, jak dosáhnout zaručeného stupně kvality života. Normální jistoty života, byť i jenom základní, jsou pro ně alespoň takové, jakých by dosáhly jako uprchlíci či v jiném sociálně slabším postavení. 39 Lze ovšem i v tomto případě hovořit o dobrovolnosti a svobodném rozhodnutí dětí stát se vojáky? Domnívám se, že nikoliv. Na druhé straně také existuje velké množství dětských vojáků, kteří byli donuceni vstoupit do bojových jednotek násilnou formou či na základě psychického nátlaku ze strany rodiny. I tak, pokud se dítě stane dětským vojákem ze své vlastní vůle, nelze hovořit o dobrovolnosti v pravém slova smyslu. Podstatou totiž bývá především sociální, ekonomický, politický tlak či psychické ovlivňování spojené s mylnou nebo spíše neúplnou představou skutečné funkce dětského vojáka. Ovšem ochrana, kterou jim zajistí armáda, může být pro ně jasným lákadlem. V jiných případech může být motivací také finanční odměna, která jde ruku v ruce s vykonanou prací uvnitř vojenské jednotky. Je ovšem zřejmé, že ať už dochází k verbování dětských vojáků dobrovolně či nedobrovolně, jejich účast na vojenských akcích pro ně má neblahé důsledky nejenom pro jejich další vývoj, ale také pro mír a stabilitu v daném státě. Traumata vzniklá dětským vojákům se přenášejí z generace na generaci a tím dochází i k ovlivňování další generace tedy dětí dětských vojáků. Bez ohledu na to, že některé děti dětských vojáků se narodí do neutěšené situace, kdy jejich matky jsou samy dětskými vojáky a zároveň sexuálními otrokyněmi vojenských vojevůdců. Další příčinou účasti dětí v ozbrojených konfliktech je i jednoduchost obsluhy lehkých zbraní. Děti se tuto činnost zvládnou naučit často jen během jednoho dne. Hmotnost zbraní a jejich technologické konfigurace mají v obecném slova smyslu zabránit účasti dětí v předních liniích válečných konfliktů. Ovšem šíření lehce 39 FAULKNER, op. cit. s. 496. 11

ovladatelných a lehkých zbraní má negativní vliv na účast dětských vojáků v rámci ozbrojených konfliktů. Rezoluce Organizace spojených národů 40 neustále upozorňují na souvislost účasti dětí v ozbrojených konfliktech s obchodem s lehkými zbraněmi. Především ovšem vyzývají státy, aby zastavily export lehkých zbraní do zemí, které porušují standardy pro ochranu dětí v ozbrojených konfliktech, ke kterým se zavázaly. 41 V souvislosti s touto příčinou lze vypozorovat i další důvod, kterým je skutečnost, že lze předpokládat, že děti mají snížený práh strachu a tím pádem je jednodušší od nich získat loajalitu a jednodušším způsobem je zmanipulovat. 42 Jelikož množství a dlouhodobost válečných konfliktů speciálně v Africe je opravdu hluboce zakořeněným problémem, je nutné si také uvědomit, že v jejich důsledku chybí dostatečné množství dospělých branců a zejména z tohoto důvodu je jednodušší a také efektivnější využít dětí jako dětských vojáků. 2.4. Příčiny existence dětských vojáků na africkém kontinentu Jak už bylo výše zmíněno, dětští vojáci jsou považování zejména za fenomén afrického kontinentu. Navzdory přijetí Africké charty se největší počet dětských vojáků nachází stále na území afrického kontinentu. 43 Jaké jsou toho příčiny? První příčinou by mohlo být množství a rozsáhlost aktuálních ozbrojených konfliktů na africkém kontinentu a také unikátní způsob zacházení se samotnými dětmi. Pokud se ovšem podíváme na výše zmíněný historický přehled týkající se dětských vojáků, je zřejmé, že násilí, které se děje africkým dětem během konfliktů na tomto kontinentě, není ničím výjimečným. Podle Jézéquela 44 je zajímavé pozorovat, že pohled společnosti na dětské vojáky během americké občanské války byl dosti odlišný od dnešního. Během americké občanské války bylo na dětské vojáky nahlíženo jako na dětské hrdiny, kteří se dokázali zapojit do válečných bojů. Činy těchto dětí byly často heroizovány a jejich případná smrt pro ně znamenala úctu v očích společnosti a byla viděna jako oběť, kterou 40 Dále jen OSN. 41 HLAVÁČOVÁ, Jana. Kontrolní mechanismy v oblasti problematiky dětí v ozbrojeném konfliktu. In: Mezinárodní ochrana lidských práv: regionální a tematická diferenciace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2011, s. 116. 42 JÉZÉQUEL, op. cit. 43 In-Depth: Fighting for the rights of child soldiers. In: IRIN [online]. 2012 [cit. 2012-12-08]. Dostupné z: http://www.irinnews.org/indepthmain.aspx?indepthid=94&reportid=94657. 44 JÉZÉQUEL, op. cit. 12

vykonaly vůči vlastnímu národu. Naopak účast dětských vojáků v afrických válkách je vždy vnímána a prezentována negativním způsobem, jakožto ukradené dětství. Jak je možné, že dochází k nahlížení na stejný problém odlišným způsobem? Nedomnívám se, že by západní společnost vyspěla natolik, aby si uvědomila, jaké následky její chování mělo a aby se z něj naprosto poučila. Myslím si, že v tomto případě je pro ni jednodušší, vykreslit africký kontinent jako nezpůsobilý vyrovnat se svými vlastními vnitřními problémy a podobnou nejen evropskou historii nenápadně vymazat z paměti. Co je tedy důvodem pro oblíbenost použití dětských vojáků na africkém kontinentě? Podle Jézéquela 45 je tím rozdílný pohled na pojem dítě a dětství. Nejdříve je podstatné si připomenout, že děti nejsou jednoduše pouze biologickou skupinou, ale vytváří sociální uskupení, jehož vývoj záleží na tom, zda probíhá na Západě či v Africe. Což lze jednoduše pozorovat ve výše zmiňovaných mezinárodních dohodách, které se pevně snaží stanovit věkový limit pro účast dětí v ozbrojených konfliktech a tím nastolit jejich ochranu. Tento západní způsob stanovení hranice určení, zda se již jedná o dítě či nikoliv, má stále problémy s aplikací v afrických společnostech. Ty si totiž vyvinuly a většinou si také uchovávají svůj vlastní model dětství. Jednou z dalších příčin afrického dětského vojáka je také fakt, že ekonomické struktury západní a africké společnosti integrovaly dítě do svých struktur odlišným způsobem. Od konce 19. století, se západní společnosti snažily odbourat dětskou práci a naproti tomu dítě postupně postavily do role konzumenta se svými vlastními právy. Vedle toho, v afrických společnostech dítě zastává důležitou roli pracovní síly, která je signifikantní pro její další fungování. 46 Podle Francise 47 dětští vojáci v Africe reprezentují nový institut tradiční dětské práce, která patří mezi zvyklosti napříč tímto kontinentem. Z 620 milionů lidí žijících v Subsaharské Africe, 51% z nich jsou děti podle mezinárodní právní definice 48 a 31% z nich jsou ekonomicky aktivní či jiným způsobem participují na různých formách dětské práce. 49 Dětská práce se bohužel stala na africkém kontinentu normou, a pokud by ji děti nezastávaly, staly by se vyloučenými z rodinného či širšího společenství. 45 JÉZÉQUEL, op. cit. 46 Ibid. 47 Ibid. s. 217. 48 Úmluva o právech dítěte viz. čl. 1 dítětem je osoba mladší osmnácti let. 49 FRANCIS, David J. "Paper protection" mechanism: child soldiers and the international protection of children in Africa s conflict zones. Journal of Modern African Studies. 2007, roč. 45, č. 2, s. 217. 13

I přes zmíněné poznatky je podle mého názoru stále velmi složité jednoznačně určit, proč je problém dětských vojáků natolik rozšířen právě na africkém kontinentě. Vzhledem k podrobné právní úpravě a snaze tuto skutečnost změnit si zajisté přední afričtí představitelé uvědomují hloubku tohoto problému. Bohužel efektivita takto učiněných kroků je ve většině případů podle stále se zvyšujících počtů dětských vojáků nižší, než se předpokládalo. 14

3. Mezinárodní trestní soudnictví Institut mezinárodního soudnictví nabývá na významu díky rozsudkům ICC a Zvláštního soudu pro Sierra Leone, díky nimž se pozornost představitelů jednotlivých států obrací na problematiku dětských vojáků, což vytváří mezinárodní tlak na celé společenství, aby se tímto problémem více zaobíralo a snažilo se jej řešit v konkrétnějších krocích. Hlavním úkolem mezinárodních soudů je autoritativně vyložit obsah právních norem a tím pádem minimalizovat právní nejistotu, na jejímž základě vznikají mezinárodní spory. Přispívají tedy k právní jistotě v mezinárodních vztazích, což má samozřejmě jednoznačně pozitivní účinek. Existence mezinárodního trestního soudnictví jako celku a činnost mezinárodních soudů je také projevem přesunu pozornosti mezinárodního společenství na kontrolu prosazování a aplikaci mezinárodního práva v praxi, což lze opět z hlediska mezinárodního společenství reflektovat veskrze kladně. 50 Úvaha o vytvoření konstrukce mezinárodního soudnictví se poprvé objevila na počátku 20. století v průběhu 2. haagské konference. Na základě této myšlenky vznikl Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, který ovšem nepřečkal 2. světovou válku, po níž byl nahrazen Mezinárodním soudním dvorem OSN. Pro účely této práce je důležité zmínit činnost později vzniklých institucí, tedy ICC, Zvláštního soudu pro Sierra Leone a také, pro regionální africkou právní úpravu důležitého, Afrického soudu pro práva člověka a národů. ICC je mezinárodní soudní instituce a byla oficiálně zřízena k 1. červenci 2002 na základě Římského statutu, který byl přijat v roce 1998 a v platnost vstoupil na začátku roku 2002. Myšlenka zřízení mezinárodního trestního soudu, který by se zabýval mezinárodními zločiny, není úplně nová, jak by se dalo předpokládat. Jak již bylo výše naznačeno, výskyt prvních oficiálních úvah o vytvoření podobné instituce lze datovat již od konce první světové války. Částečně se tato idea projevila ve vytvoření soudních trestních tribunálů po druhé světové válce v Norimberku a v Tokiu. Během studené války byla tato myšlenka z politických důvodů zapovězena, ale znovu se 50 MALENOVSKÝ, Jiří. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. 5. podstatně upravené a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2007, s. 270. 15

objevila v 90. letech 20. století. Konec studené války tak znovu otevřel diskuzi nad vytvořením mezinárodního trestního soudu a to především v rámci hledání mnohostranných řešení pro nově vzniklé nadnárodní problémy. Relativní globální stabilita nastolená a udržovaná v období studené války USA a Ruskem se začala povážlivě narušovat. Jedním z impulzů pro státy k vytvoření stálého mezinárodního trestního soudu byly také občanské války na konci 20. století, kdy v jeho ustavení nejenom zapřisáhlí aktivisté, ale také členové jednotlivých vlád 51 spatřovali jeden ze způsobů zabránění páchání válečných zločinů a také instituci, která by přispěla ke světovému míru. 52 ICC byl tedy vytvořen na základě zkušeností OSN s tribunály ad hoc, které byly ustaveny pro posouzení závažných zločinů spáchaných v 90. letech 20. století na území bývalé Jugoslávie a ve Rwandě. Hlavním cílem činnosti takových soudních orgánů a i ICC je především potrestat pachatele genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Aby do budoucna nebylo nutné vytvářet takovéto ad hoc tribunály pro každou konfliktní oblast, byl vytvořen ICC jako stálá mezinárodní soudní instituce s jurisdikcí pro tyto zločiny. Jurisdikce ICC je doplňková, vyšetřování a stíhání by měl vést primárně stát, do jehož jurisdikce daný případ spadá. Pouze v případě neochoty či neschopnosti provádět tyto jednotlivé kroky, by se měl daným případem začít zabývat ICC. Zajímavostí zajisté zůstává, že ICC není orgánem OSN 53, ale je samostatným subjektem mezinárodního práva. 54 Zvláštní soud pro Sierra Leone lze považovat za hybridní soud, jelikož se v něm mísí prvky mezinárodní a vnitrostátní. 55 Byl zřízen na základě mezinárodní smlouvy mezi OSN a vládou Sierra Leone. 56 Jedná se o zvláštní soud především z toho důvodu, že nebyl zřízen rezolucí Rady bezpečnosti OSN, ale dvoustrannou mezinárodní smlouvou. Mezi jedno z nejdůležitějších rozhodnutí tohoto soudu patří rozsudek 51 Příkladem může být prohlášení vlády Norska, více podrobností na www.iccnow.org/documents/norway6thcomm12nov01.pdf. 52 SIMMONS, Beth A. a Allison DANNER. Credible Commitments and the International Criminal Court.International Organization. 2010, roč. 64, č. 2, s. 228-230. 53 Na rozdíl od tzv. ad hoc tribunálů zřízených pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. 54 MALENOVSKÝ, op. cit. s. 154. 55 MAJERČÍK, Ľubomír. Alternativy k mezinárodním trestním tribunálům. Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizace: Aktuální otázky lidských práv [online]. 2012, IV., č. 1 [cit. 2012-12-6]. Dostupné z: http://www.centrumlidskaprava.cz/sites/centrumlidskaprava.cz/files/attachement/bulletin/bulletin-lp-iv- 1.pdf 56 Ke sjednání byl Radou bezpečnosti OSN vyzván Kofi Annan na základě rezoluce OSN č. 1315. 16