KAPESNÍ MYSLIVECKÁ PŘÍRUČKA pro rok 2014
KALENDÁŘ LOVU PERNATÉ ZVĚŘE Druh zvěře I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII bažant královský 16. - kohout 15. - slepice pouze 16. v bažantnicích bažant obecný - kohout 16. - slepice pouze 16. v bažantnicích holub hřivnáč hrdlička zahradní 15. 16. husa běločelá, 15. 16. polní, velká kachna divoká, 16. polák chocholačka a polák velký krocan divoký - krocan 15. 15. lyska černá 16. perlička obecná 16. straka obecná vrána obecná špaček obecný * 15. orebice horská 16. - v bažantnicích čas lovu 15. lov povolen od 15. dne daného měsíce 15. lov povolen do 15.dne daného měsíce * jen v místech intenzivně obhospodařovaných višňových a třešňových sadů a vinict
KAPESNÍ MYSLIVECKÁ PŘÍRUČKA pro rok 2014 Barbora Čermáková V Horní Myslové 2013
Úvodem Na knižním trhu je k dispozici velké množství kvalitních publikací zabývajících se myslivostí. Vyvstává tedy otázka, proč jsem se rozhodla vytvořit další. Myslivost je postavena na vědeckých základech a její členové se musí řídit stanovenými pravidly. Podkladem pro kvalitní vykonávání myslivosti je zejména dobrá vzdělanost jejich členů. Napadlo mě tedy vytvořit příručku kapesního formátu, kterou by mohl myslivec nosit stále u sebe. Přála bych si, aby se tato příručka stala praktickým každodenním pomocníkem myslivců při výkonu myslivosti. Úspěšný rok 2014 přeje Barbora Čermáková Myslivosti zdar!
Osobní údaje Jméno Bydliště Telefon Důležitá telefonní čísla a informace Policie Hasiči Záchranná služba Lékař Zvěrolékař Myslivecký hospodář další Při nehodě kontaktujte Jméno Telefon
Obsah OBSAH 9 MYSLIVECKÝ ŘÁD 10 Péče o zvěř 10 Lov zvěře 11 Bezpečnost při zacházení se střelnou zbraní 12 Myslivecké zvyky a tradice 14 ZOOLOGIE SRSTNATÉ ZVĚŘE 16 ZOOLOGIE PERNATÉ ZVĚŘE 42 POBYTOVÉ ZNAKY ZVĚŘE 59 HYGIENA ZVĚŘINY 62 Posouzení kusu před lovem 63 Umístění zásahu 64 Vyvrhování zvěře 67 Skladování zvěřiny 70 Nemoci zvěře 71 ZDRAVOVĚDA 86 KALENDÁŘ 96 Adresář 126 Organizační tabulky 134 Poznámky 142 Seznam použité literatury 146 9
MYSLIVECKÝ ŘÁD Myslivecký řád vydala Českomoravská myslivecká jednota. Vychází z právních předpisů o myslivosti, předpisů o zbraních a střelivu, o ochraně přírody a o veterinární péči, pokud se vztahují k myslivosti. Znalost a dodržování mysliveckého řádu je jednou z povinností každého člena ČMMJ. PÉČE O ZVĚŘ zajistit zvěři dostatek kvalitního krmiva před příchodem zimy správa přikrmovacích zařízení jejich počet i typ musí odpovídat druhům a stavům zvěře v honitbě; udržovat tato zařízení v takovém technickém stavu, aby sloužila svému účelu na jaře čištění a dezinfekce krmelců obhospodařování políček pro zvěř ochrana zvěře při chemickém ošetřování polí a kosení pícnin (plašící zařízení, sběr vajec, ) dodržování veterinárních předpisů prevence před chorobami a adekvátní postup v případě jejich výskytu LOV ZVĚŘE odstřelem nebo odchytem provádí se s ohledem na druh lovené zvěře, její množství, terén, povětrnostní vlivy, počet střelců, tradice dodržování pravidel stanovených vedoucím honu lovec musí mít u sebe potřebné doklady k výkonu myslivosti: povolenka k lovu lovecký lístek potvrzení o povinném pojištění zbrojní průkaz průkaz zbraně Zvěř musí být co nejr y c h l e j i a bez trýznění usmrcena. povinné je nošení dalekohledů (přibližující nejméně 6x) nesmí se střílet ve volných honitbách na matku od mláďat (pokud je to nutné, tak napřed ulovit mláďata) nesmí se střílet na vůdčí samičí zvěř v tlupě (danělu, srnu, bachyni atd.) po skončení lovu oznámit mysliveckému hospodáři výsledek lovu, místo, počet a čas výstřelů 10 11
BEZPEČNOSTNÍ PŘEDPISY A ZÁSADY PŘI ZACHÁZENÍ S LOVECKOU ZBRANÍ ústí hlavně nikdy nesmí směřovat do prostoru, kde jsou lidé nebo jiné živé bytosti puška se nosí na rameni (zpravidla levém), hlaveň směřuje vzhůru (pokud sněží, prší, nosí se hlavní k zemi) při společném lovu je každý honec i střelec povinen mít na sobě oranžovou vestu (psi mohou mít oranžový reflexní obojek) zbraň se nabíjí po oznámení leče, zjištění pozic důležitá je čistá hlaveň bez nečistot Nabitá zbraň je vždy do poslední chvíle zajištěna! zakazuje se opustit stanoviště před ukončením leče pokud letí zvěř na společných honech nízko, nestřílí se do ní hrozí ohrožení honců vždy se střílí směrem ven z leče po ukončení lovu se zbraň ihned vybije při společném lovu se zbraň nosí mimo leč se zlomenými hlavněmi, kulovnice s otevřeným závěrem před překonáváním překážky vždy vybít zbraň v autě, v lovecké chatě, při přestávce na lovu apod. musí být zbraň vždy vybitá doma uložit zvlášť pušku, zvlášť závěr a zvlášť náboje nenechávat zbraň v místech možného odcizení (auta, chaty, ) při selhaném výstřelu je třeba ponechat zbraň nejméně 3 vteřiny ve směru střelby a potom lze opatrně otevřít závěr je potřeba zvýšit opatrnost při lovu v noci, na rovině, na vodě (nebezpečí odrazu broků) odraz broků hrozí také od zmrzlé nebo kamenité půdy Střílí se pouze na bezpečně rozeznanou zvěř. 12 13
MYSLIVECKÁ MORÁLKA, ZVYKY A TRADICE při mysliveckých příležitostech se užívá myslivecká mluva myslivec je aktivní ochránce přírody myslivec nekritizuje honitbu, způsob lovu nebo stav zvěře závady oznámí pouze vedoucímu lovu myslivec nestřílí na zvěř, která se blíží k sousednímu střelci pokud je vzdálenost stejná, přednost má host nebo starší myslivec myslivec nestřílí ani na příliš malou, ani příliš velkou vzdálenost s ulovenou zvěří se zachází šetrně a s úctou při honech se používají tradiční Dykovy lovecké signály a fanfáry borlicí myslivec střílí zásadně na komoru (výjimku tvoří dostřelné rány) lovecké právo lovec, který zvěř ulovil a vyvrhnul, má nárok na část vnitřností (srdce, plíce, játra, ledviny, slezina, průdušnice s hrtanem a jazyk) úlomek - úspěšnému k označení nástřel u, s t a n o v i š t ě l o v c e lovci se dává za ulovení spárkaté a některých dalších druhů zvěře úlomek větvička smočená v barvě ve vstřelové ráně se nosí a směru odskočení zvěře se používají zálomky lovci se zpravidla ponechává i trofej, která je součástí loveckého práva na pravé straně klobouku; lovecké právo je odepřeno v případě, pokud úlomek se také vkládá zvířeti do svíráku poslední hryz ; mysliveci, který se provinil, je úlomek odepřen ulovil zvěř v rozporu s předpisy myslivec řádně pečuje o svého psa, dravce myslivecké oblečení: či fretku jednoduché, účelné, při slavnostních příležitostech myslivecký stejnokroj na zvěř se nesmí střílet, pokud jsou ve směru střelby překážky plné znění dostupné na: Myslivecký řád. In: Myslivost.cz [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/informace- -pro-myslivce/legislativa/myslivecky-rad.aspx 14 15
ZOOLOGIE SRSTNATÉ ZVĚŘE Třída: Savci (Mammalia) Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla) Sudokopytníci zpravidla žijí v tlupách. Ze smyslů mají nejvyvinutější čich a sluch. Jsou to býložravci, jejichž žaludek se skládá z předžaludků (bachor, čepec, kniha) a žaludku (slez). Vyznačují se neúplným chrupem chybějí jim řezáky v horní čelisti. Podřád: Přežvýkavci (Ruminantia) Čeleď: Jelenovití (Cervidae) Rohovitá kopýtka se nazývají spárky (konce třetího a čtvrtého prstu) odtud časté označení spárkatá zvěř. První prst vždy chybí, druhý a pátý jsou malé až zakrnělé (paspárky). Myslivecké označení jednotlivých částí těla jelení zvěře paroh slech krk hřbet slabiny obřitek kelka kyje světlo větrník svírák hříva plece s lopatkami přední běh zadní běh žíla spála střapec spárky paspárky 16 17
Jelen lesní (Cervus elaphus) Jelen je považován za symbol majestátnosti přírody ve většině evropských zemí. Bývá vznešeně nazýván vysokou zvěří. Na rozdíl od laní mají jeleni mohutné paroží, které každý rok shazují a znovu nasazují. Velkou roli v tvaru paroží hraje dědičnost. S výjimkou starých jedinců, tvoří jeleni tlupy. Dorozumívají se pomocí pachových, zrakových a hlasových signálů. Dožívají se maximálně dvaceti let. Počet výsad není v přímé závislosti na věku jelena. Rozšíření jelena lesního v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Říje Březost Počet mláďat Způsob života Potrava Jelen lesní základní informace charakteristickým znakem je nažloutlý obřitek letní srst je převážně červenohnědá, zimní šedohnědá jelen: délka těla až 250cm, ocas 15cm, výška v kohoutku 150cm laň je o 1/3 menší jelen 180 250kg laň 70 100kg od poloviny září do poloviny října průvodním znakem je zčernalé břicho okolo žíly, tzv. spála halasná říje s troubením probíhá za pěkného, ale chladného počasí tichá říje bývá za teplého a deštivého počasí 33 34 týdnů laň klade koncem května, častěji v červnu, jednoho, zřídka dva kolouchy převážnou část roku tráví v tlupách výjimku tvoří přestárlí a nemocní jeleni a holá zvěř výlučně býložravci - trávy, byliny, žaludy, bukvice, kaštany, jeřabiny Biotop rozsáhlé lesíy od nížinných luhů až po horní hranici lesa Doba lovu 1. 8. 15. 1. 18 19
Sika východní (Cervus nippon) Poměrně malý jelen pocházející z východní Asie. Byl dovezen ve dvou poddruzích sika východní japonský a sika východní Dybowského. Jedná Může se pářit s jelenem lesním. se o nenáročného jelena, který je schopen přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám. Může se pářit s jelenem lesním, čímž dochází k hybridizaci druhu. Tito jedinci mohou následně plodit další potomky, jež nesou znaky obou druhů. Rozšíření jelena siky v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Říje Březost Počet mláďat Způsob života Potrava Biotop Jelen sika základní informace v létě je kaštanově hnědý s bílými skvrnami v řadách podél hřbetu v zimě je šedý, až černý, skvrnění nevýrazné tmavý ocas kontrastuje s bílým obřitkem délka těla 145 cm, ocas 25 cm, výška v kohoutku 95 cm 40 60 kg od poloviny listopadu při říji se ozývají mrmláním, které přechází do krátkého ostrého hvizdu a končí opět mrmláním 33 34 týdnů laň klade začátkem června obvykle jednoho koloucha převážnou část roku tráví v tlupách obdobný jako u jelena lesního je náročnější při výběru potravy než ostatní jelenovití okusuje dřeviny a loupá kůru, čímž způsobuje značné škody listnaté a smíšené lesy nižších a středních poloh Doba lovu 1. 8. 15.1. 16. 8. 31. 12. (sika Dybowského) 20 21
Daněk evropský (Dama dama) Daněk evropský pochází ze Středozemí a jihozápadní Asie. Na našem území se vyskytuje od 15. století. V 17. století byli vypuštěni do volné přírody. Na rozdíl od jelení zvěře nevyhledávají kaliště a jsou aktivní i ve dne. Daněk je stejně jako jelen býložravec. Ze všech jelenovitých mají nejlepší zrak. Má nejlepší zrak ze všech jelenovitých. Rozšíření daňka evropského v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Říje Březost Počet mláďat Způsob života Daněk evropský základní informace tvarem těla připomíná menšího jelena paroží dospělých samců vytváří charakteristické lopaty zbarvení je v létě červenohnědé s tmavším pruhem na hřbetě a s bílými skvrnami po těle zimní šedohnědé srsti nejsou skvrny příliš patrné délka těla až 150cm, ocas 30cm, výška v kohoutku 110cm 90 kg od října do listopadu ozývají se krátkým drsným rocháním 32 33 týdnů daněla klade začátkem června 1-2 mláďata daňčí zvěř žije v rodinných tlupách samic a oddělených tlupách samců pouze staří samci jsou samotáři Potrava různé druhy trav, výhonky, listy dřevin, dužnaté plody, zemědělské plodiny v zimě okusují kůru dřevin Biotop zejména teplejší oblasti do 500 m. n. m. Doba lovu 1. 8. 31.12. 22 23
Srnec obecný (Capreolus capreolus) Srnec obecný je nejběžnější spárkatou zvěří a současně nejmenším zástupcem jelenovitých v Evropě. Srnčí zvěř je velice dobře přizpůsobivá, proto její rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu, mnohé oblasti Asie a severní Afriky. Nejčastějším hlasovým projevem je bekání, které připomíná štěkot psa. Častěji než u ostatních jelenovitých je srnčí zvěř náchylná k deformacím parůžků, a to vlivem strádání, nedostatku potravy nebo poškození parůžků v době vyzrávání. Parukáč - Poraněním varlat může také ovlivnit růst parůžků - vzniká tzv. paruka. Parožní hmota stále dorůstá, srnec ji nevytlouká a neshazuje. Rozšíření srnce obecného v Evropě a v ČR Srnec obecný základní informace Popis letní zbarvení je červenohnědé, zimní šedohnědé srnče je do dvou měsíců skvrnité Velikost délka těla až 140 cm, ocas 3 cm, výška v kohoutku 90 cm Hmotnost 35 kg Říje od poloviny července do poloviny srpna srnec postupně pokládá vždy jen jednu srnu; až jí říjnost skončí (4-5 dnů), vyhledává další srny; srny se ozývají tenkým pisklavým hlasem někdy říje probíhá až na podzim či na začátku zimy utajená březost se zkracuje nebo k ní nedojde vůbec Březost Počet mláďat Způsob života Potrava 40-41 týdnů kvůli utajené březosti koncem května nebo poč. června 1-2 mláďata v období letních měsíců žijí většinou jednotlivě na malém území v zimě se sdružují do různě velkých skupin poměrně náročná na rostlinnou potravu; často trpí poruchami trávení Biotop nejčastěji v otevřené krajině s menšími lesíky, křovinami a poli Doba lovu srnec: 16. 5. 31. 12. srna a srnče: 1. 9. 31. 12. 24 25
Čeleď: Turovití (Bovidae) Významným znakem turovitých je roh, dutý rohový toulec nasazený na čelní kosti násadci. Jedná se o trvalý kožní útvar, který dorůstá od svého kořene z pokožky. Při střídání ročních období se růst rohu zastavuje nebo urychluje, a tak na něm vznikají růstové rýhy, podle nichž lze určit stáří jedince. Zástupce této skupiny tvoří muflon, kamzík horský, koza bezoárová. U nás byl muflon poprvé vysazen v 50. letech 19. století v oboře v Hluboké nad Vltavou. Myslivecké označení jednotlivých částí těla mufloní zvěře prstenec slech vrub sedlo (čabraka) světlo větrník kelka svírák rouno střapec přední běh žíla zadní běh spárky paspárky 26 27
Muflon (Ovis musimon Pallas) Zoologické výzkumy dokázaly, že muflon je nejspíš zdivočelou formou domácích ovcí z Malé Asie. Na naše území se dostal v 19. Století. V současné době se hojně vyskytuje nejenom v oborách, ale i ve volné přírodě. Tvarem těla a postavou se podobá ovcím domácím, s nimiž se také může velmi lehce křížit. Mufloni výborně běhají a skáčou. Velkou překážku však pro ně představuje voda. Mohou se dožít až 15 roků. Může se křížit s ovcí domácí. Rozšíření muflona v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Říje Muflon základní informace letní srst je krátká, rezavohnědá s tmavším odstínem na hřbetě; Světlá je kresba okolo nosu, břicho, obřitek a dolní část končetin; někdy na bocích světlé sedlo (čabraka) na bocích zimní srst je hustší, tmavší. Samcům vyrůstá na krku hříva (rouno) délka těla až 130 cm, ocas 10 cm, výška v kohoutku 90 cm 60 kg od října do listopadu Březost 22 týdnů Počet muflonka klade od března do dubna, 1-2 muflončata mláďat Způsob po celý rok ve smíšených tlupách, které většinou vodí starší muflonky života starší berani tvoří samostatné menší skupinky nebo kromě doby říje žijí zcela samotářsky Potrava nejrůznější druhy bylin, traviny, zemědělské plodiny, výhonky, kůra lesních stromů Biotop hlavně kamenité terény listnatých a smíšených lesů pahorkatin nemají rádi pouze vysokou sněhovou pokrývku Doba lovu 1. 8. 31.12. 28 29
Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla) pírko Podřád: Nepřežvýkavci (Nonruminantia) Od přežvýkavců se liší jednoduchým žaludkem a úplným chrupem. Potravu nepřežvykují. Čeleď: Prasovití (Suidae) Myslivecký název pro divoké prase je též černá zvěř. Mezi její typické znaky patří zavalité tělo, krátký mohutný krk a klínovitě protáhlá hlava zakončená ryjem. Rozdíl mezi kňourem a bachyní nejsou na první pohled příliš patrné. Kňour má mezi slechy delší štětiny a horní ret mu zvedají silné páráky. V lesním hospodářství je považována za poměrně užitečné zvíře. Rozrýváním půdy umožňuje přirozenou obnovu lesa, zahubí velké množství hmyzu a tzv. buchtováním (kopečky rozryté půdy) upozorňuje na přemnožení kalamitních druhů hmyzu, který zimuje v půdě. Způsobuje ale velké škody v zemědělství. Zástupce této skupiny tvoří prase divoké. Myslivecké označení jednotlivých částí těla černé zvěře slech hřeben světlo ryj párák klekták běhy střapec žíla spárky paspárky 30 31
Prase divoké (Sus strofa) Kromě severských oblastí a britských ostrovů obývá prase divoké značnou část Evropy, Asie a severní Afriky. V 18. Století bylo ve volné přírodě zcela vyhubeno. Od poloviny 20. století se však začalo znovu rozšiřovat a dnes se běžně vyskytuje na celém našem území. Aktivní bývají až s večerem. Jednotlivé tlupy mohou urazit i několik desítek kilometrů. S oblibou navštěvují místa s vodou a bahnitá kaliště. Mají velmi dobře vyvinutý čich a sluch. Prase divoké bývá zpravidla aktivní až k večeru. Rozšíření prasete divokého v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Říje Březost Počet mláďat Způsob života Potrava Biotop Doba lovu Prase divoké základní informace zbarvení srsti je rezavohnědé až černé (odtud myslivecké označení černá zvěř) zimní srst je obvykle tmavší a je složena z husté podsady a dlouhých tuhých štětin; v létě podsada většinou vypadává selata jsou rezavá s podélnými světlými pruhy délka těla až 200 cm, ocas 20 40 cm, výška v kohoutku 115 cm 200 kg zpravidla od listopadu do ledna; nazývá se chrutí 16-20 týdnů 3-12 s výjimkou dospělých kanců žije černá zvěř v rodinných tlupách (bachyně, lončák, tohoroční selata) typický všežravec lesní plody, kořínky, drobní obratlovci, kulturní plodiny, hmyz, zdechliny vyhledává listnaté lesy, obývá však téměř všechny typy stanovišť kňour a bachyně 16. 8. 31.12.; sele a lončák celoročně 32 33
Řád: Šelmy (Carnivora) kvítek Tělo šelem je přizpůsobeno k lovu, k predátorství. Chrup je doplněn o ostré a dlouhé špičáky. Poslední třenový zub horní oháňka čelisti a první stolička dolní čelisti jsou přeměněny na trháky. Lov jim usnadňují i dokonale vyvinuté smysly. Mláďata se rodí nevidomá a jsou odkázána na péči rodičů. Podřád: Nepřežvýkavci (Nonruminantia) Od přežvýkavců se liší jednoduchým žaludkem a úplným chrupem. Potravu nepřežvykují. Čeleď: Psovití (Canidae) Jedná se o středně velké šelmy, jež se vyznačují nezatažitelnými drápy, protaženou obličejovou částí a štíhlým tělem. Myslivecké označení jednotlivých částí těla lišky slechy morda tlapka prsty s drápy Svou kořist psovitá šelma buď uštve, nebo z krátké vzdálenosti strhne. Zástupce skupiny tvoří liška obecná, vlk obecný. světlo čenich zbraně (kly) 34 35
Liška obecná (Vulpes vulpes) Liška je běžný Liška si buď hrabe noru druh nejen v Evropě, ale i na většině sama, nebo využívá podzemních systémů jezevců. území celé palearktické oblasti. Dokázala obsadit i urbanistickou zástavbu (parky, sídliště, ), průmyslové aglomerace či zemědělské monokultury. Liška je aktivní zejména za soumraku a v noci. Přes den odpočívá v noře. Vytváří svá teritoria, která zabírají až několik km 2. Hranice teritoria si liška značkuje močí nebo trusem. Rozšíření lišky obecné v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Říje Březost Počet mláďat Způsob života Potrava Biotop Doba lovu Liška obecná základní informace srst lišky je zpravidla rezavá, pouze spodek těla a konec ocasu (kvítek) je bílý; zadní strana uší a tlapky jsou černé některé lišky mohou být zbarveny tmavěji, tzv. uhlířky, s šedým až černým břichem délka těla až 90 cm, ocas 50 cm, výška v kohoutku 40 cm 10 kg od ledna do března probíhá za hlasitého projevu, nazývaného skolení 52-53 dnů 3-10 kromě doby páření a péče o mláďata žijí lišky většinou samotářsky; tím se odlišují od ostatních psovitých šelem drobní hlodavci, menší obratlovci, hmyz, měkkýši zdechliny (asanační funkce v přírodě) hojná ve všech biotopech od nížin po nejvyšší horské polohy celoročně 36 37
Řád: Zajíci (Lagomorpha) Čeleď: Zajícovití (Leporidae) pírko Vyznačují se dvěma silnými hlodáky bez kořene v horní i dolní čelisti. V chrupu chybějí špičáky. U zajíců je běžná tzv. cekotrofie, kdy potrava prochází trávicím ústrojím dvakrát. Natrávená potrava vychází řití. Tuto kašovitou směs plnou vitaminů (zejm. B1) zajíc olizuje. Teprve potom vycházejí tvrdé bobky. Zajíc má vysoký hospodářský význam kvalitní zvěřina, kožešina. V lesním hospodářství však způsobuje nemalé škody ohryzem v lesních školkách. Dříve byli řazeni mezi hlodavce. Myslivecké označení jednotlivých částí těla zajíce slechy světlo nos tlapka vousy 38 39
Zajíc polní (Lepus europaeus Pallas) Zajíc dokáže v nouzi plavat. Zajíc polní má poměrně slabý zrak, ale velice dokonale vyvinutý sluch. Před predátory se brání tzv. kličkováním, kdy při běhu rychlostí až 70 km/h prudce mění směr. V nouzi dokáže dokonce plavat a skákat. Pokud se cítí v ohrožení, tak vřeští a naříká. Zajíci se mohou dožít až 12 let. Statistiky však uvádí, že většina nepřežije třetí rok svého života. Rozšíření zajíce polního v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Říje Březost Počet mláďat Způsob života Potrava Biotop Zajíc polní základní informace ochranné hnědošedé až rezavožluté zbarvení; pírko svrchu černé, vespod bílé; slechy větší než hlava (12-14 cm); na horním pysku hmatové vousy zadní běhy - silné, dlouhé, 4 prsty; přední běhy - slabší, kratší, 5 prstů; pohlaví se určuje podle vnějších pohlavních orgánů délka těla až 70 cm, ocas 7 cm 3-4 kg; někdy až 7 kg vytváří skupinky; honcování - samci poblíž samic, navzájem spolu bojují; při honcování mrouká 42-44 dnů; 3-4 vrhy za rok (nemůže se rozmnožovat říjen - prosinec); v březosti může být oplodněna znovu díky dvouhrotá děloha 1-7 osrstěných a vidoucích mláďat samotáři, noční způsob života v létě - zelené části rostlin; v zimě - při nedostatku sťavnaté potravy okusuje kůru dřevin, suché části rostlin nejhojnější v nížinách a pahorkatinách Doba lovu 1.11. - 31.12. 40 41
ZOOLOGIE PERNATÉ ZVĚŘE klín Třída: Ptáci (Aves) Řád: Hrabaví (Galliformes) Jedná se o ptáky střední a větší velikosti. Vyznačují se silným zobákem a horní čelistí ohnutou přes spodní. Na běhácích mají silné prsty s tupými širokými drápy, které umožňují hrabání. Pohlavní dvojtvárnost se projevuje ve velikosti a zbarvení. Hnízdí na zemi, na vejcích sedí samice. Mláďata se živí samostatně. Čeleď: Bažantovití (Phasianidae) Zástupce skupiny tvoří bažant obecný, bažant královský, ko- Myslivecké označení jednotlivých částí těla bažanta pouška světlo růžky křídlo klovec obojek štítek letky stojáky ostruha roptev polní, křepelka polní, orebice horská. 42 43
Bažant obecný (Phasianidae) Bažant nepatří mezi naši původní zvěř. Pochází z jihozápadního Kavkazu. Na naše území se dostal ve středověku z Francie a Německa. Vyznačuje se různým zbarvením samce a samice, přičemž samec má daleko výraznější barvu. Jedná se o poměrně plaché zvíře s výborně vyvinutým sluchem a zrakem. Navíc je naší nejdůležitější pernatou zvěří, a to zejména pro svou užitečnost v zemědělství. Tzn. kohoutice - jde o starou slepici, která má stejné zbarvení jako kohout. Nemá však ostruhy. Rozšíření bažanta obecného v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Tokání Snůška Způsob života Potrava Biotop Doba lovu Bažant obecný základní informace kohout - sytě bronzový, hlava a krk tmavomodré, nad světly červené poušky, za hlavou vztyčené růžky, ocas až 61 cm s 18 rýdovacími pery slepice - hnědavé zbarvení se světlými a tmavými skvrnami, kratší ocas - asi 30 cm délka křídla kohouta 27 cm; slepice 23 cm kohout 1,1-1,8 kg; slepice 0,8-1,2 kg od poloviny března obsazují kohouti svá teritoria; pravidelný hlasový projev + hlasité třepotání křídly snůška od poloviny dubna; 7-18 vajec; vejce jsou žlutohnědá, žlutošedá, olivově hnědá, řídčeji namodralá, beze skvrn polygamní druh (1 bažant 4-6 slepic); na jaře vymezují kohouti svá teritoria; přes zimu žijí kohouti a slepice odděleně v hejnech/skupinkách ovlivněna věkem a ročním obdobím; dospělí po celý rok rostlinná strava, u kuřat naopak; žaludy, hlízy kořeny, plži, červi především v nížinách a pahorkatinách až do 700 m. n. m. 1.11. - 31.12.kohouti volná příroda do 31.1. v bažantnicích 44 45
Řád: Vrubozobí (Anseriformes) kačírky Středně velcí až velcí vodní ptáci. Vyznačují se silným prodlouženým zobákem, jehož okraj tvoří vroubkované rohovité lupínky, které slouží k procezování vody při hledání potravy. Tělo je přizpůsobeno k plavání, příp. potápění. Plováky jsou krátké, peří husté a promaštěné. Hnízdí jednou do roka. Mláďata jsou nekrmivá a vyrůstají na vodě. Čeleď: Kachnovití (Anatidae) Podčeleď: Kachny (Anatinae) Pohlavní dvojtvárnost se projevuje velikostí a zbarvením. Kačeři během roku dvakrát vymění své peří.při podzimním pelichání (srpen až září) se peří vyměňuje postupně, tudíž mohou létat. Po přepeření jsou kačeři zbarveni pestře ( svatební šat ), čímž se liší od hnědých kachen. Při letním pelichání se vyměňuje veškeré peří najednou, proto nemohou asi tři týdny létat. Označují se jako tzv. pelicháči. Během tohoto Myslivecké označení jednotlivých částí těla kachny světlo zobák límec nehet zrcátko plováky prsty s plovací blánou období se skrývají. Po tomto přepeření se samci podobají samicím. 46 47
Kachna divoká (Anas platyrrhynchos) Kachna divoká má vysoký hospodářský význam. Živinami z trusu zvyšuje rybí produkci v rybnících. Tato naše nejběžnější kachna začíná hnízdit již v březnu, proto se nazývá březňačka. Kachny divoké se vyznačují monogamií. Páření probíhá od podzimu, přestože v této době jsou varlata i vaječníky malá a neschopná funkce. Většina kachen je tažných nebo přelétavých. Březňačky přilétají do ČR ze severovýchodu. Kachny se nepotápí, pouze panáčkují tzn. ponoří pouze hlavu, krk a hruď. Rozšíření kachny divoké v Evropě a v ČR Popis Velikost Hmotnost Tokání Snůška Způsob života Potrava Biotop Kachna divoká základní informace kačer ve svatebním šatě - hlava a krk zelený, bílý proužek, hnědé vole, šedohnědá hruď, na letkách modrofialové zrcátko s černým a bílým pruhem, fialové kačírky, zelenožlutý zobák s černým nehtem, oranžové nohy kachna - hnědočerná s rezavými lemy per, šedozelený zobák; v prostém šatě se liší kačer od kachny pouze zbarvením zobáku délka křídla kačera až 29 cm, ocas až 10 cm, zobák až 6 cm kačer 1,0-1,3 kg březen - duben; doprovází jej charakteristické pohyby a hlasový projev; řazení kachen - za letící kachnou letí více kačerů, poslední je kačer z páru hnízdění začíná v březnu; 6-12 nažloutlých nebo nazelenalých vajec; mláďata se líhnou po 22-28 dnech; po třech dnech sama vyhledávají potravu žijí monogamně řasy, trávy, obilí, korýši, pijavky, měkkýši, vodní hmyz vyhledává mělké vody s rozsáhlými porosty rostlin Doba lovu 1.9. - 30.11. 48 49
POBYTOVÉ ZNAKY ZVĚŘE Pobytovými znaky se rozumí značky, které po sobě zvěř zanechá a tím upozorní na svůj výskyt v daném prostředí. Mezi nejznámější patří stopy, vychozené stezky, úkryty, zbytky potrava a trus. Pobytovými znaky může být také peří, hnízdo, vajíčka, zbytky srsti, paroží nebo dokonce i zvukové projevy. Na základě pečlivého sledování se může myslivec dozvědět 2 Měření stop 1 - délka stopy 2 - šířka stopy 3 - délka prostředníh prstu (pouze u pernaté) 1 4 - úhel prstů (pouze u pernaté) 5 - rozestup spárků 6 - délka bříška 5 4 spoustu důležitých informací o chování zvěře. Nejenom, že je schopen určit o jakého živočicha se jednalo, ale v mnohých případech také pozná vztah zvířete k prostředí. 3 6 1 Vysoká frekvence stop na jednom místě může být pro myslivce impulsem k založení nového krmeliště atd. 1 2 59 51 2
Stopy spárkaté zvěře - popis 1 - nůsek 2 - hrana (okolek) 3 - hrádek 4 - bříško (patka) 5 - hrázka (proužek) 2 1 Stopy spárkaté zvěře 1 - jelen lesní 2 - kozorožec horský 3 - daněk evropský 4 - jelenec běloocasý 5 - kamzík horský 6 - sika 7 - prase divoké 8 - muflon 9 - koza bezoárová 10 - srnec 1 2 3 3 4 5 6 4 7 8 9 10 5 52 53
Stopy pernaté zvěře - popis 1 - střední prst 2 - vnitřní prst 3 - dlaňový mozol 4 - zadní prst 5 - vnější prst Stopy pernaté zvěře 1 - husa velká 2 - potápivá kachna 3 - plovavá kachna 4 - tetřev hlušec 5 - drop velký 6 - volavka popelavá 7 - bažant obecný 8 - lyska černá 9 - koroptev polní 10 - sluka lesní 11 - vrána obecná 12 - holub hřivnáč 1 2 3 1 6 4 5 2 5 3 7 8 9 4 10 11 12 54 55
Stopy srstnaté zvěře - popis 1 - dráp 2 - prstové mozoly 3 - dlaňový (středový) mozol 4 - patový mozol Stopy srstnaté zvěře 1 - ježek západní(přední (P),zadní (Z)) 2 - veverka obecná (P, Z) 3 - bobr evropský (P, Z) 4 - ondatra (P, Z) 5 - nutrie (P, Z) 1 1 2 3 4 2 3 4 5 56 57
Stopy srstnaté zvěře 6 - jezevec (přední (P),zadní (Z)) 7 - kuna skalní (P) 8 - kuna lesní (P) 9 - tchoř tmavý (P) 6 10 - hranostaj (P) 11 - vydra říční (P,Z) 12 - zajíc polní (P, Z) 7 8 9 10 11 12 Trus zvěře Z trusu zvěře se dá odvodit druh zvěře, pohlaví, stáří, ale i zdravotní stav. Odlišujeme od sebe trus býložravců a masožravců. Býložravci produkují velké množství trusu, které v sobě mimo jiné obsahuje i nestrávené zbytky rostlin. Navíc odlišný trus má spárkatá zvěř v létě a jiný v zimě. Samozřejmě se to odvozuje od přijaté potravy. Na jaře při přechodu na zelenou stravu mají přežvýkavci převážně kašovité výkaly, zpravidla nazelenalé barvy. Na druhou stranu v zimě je trus formován do tuhých pevných bobků. Oválné bobky losa měří v průměru asi 30 mm. Šelmy, které se živý převážně živočišnou potravou, mají daleko méně trusu. Na rozdíl od býložravců si masožravci svým trusem značkují teritorium, proto většinou není problém na jejich výkaly narazit. Velikost, tvar a konzistence se odvíjí od složení jejich potravy. Jezevci si v blízkosti svých nor vytváří jakési latríny jamky na odkládání trusu. 58 59
1 - jelen 2 - jelen v létě 3 - srnčí v zimě 4 - srnčí v létě 5 - bažant Trus zvěře 6 - černá zvěř 7 - zajíc 8 - divoký králík 9 - liška 10 - jezevec 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 sekundární literatura tohoto oddílu: zoologie zvěře srstnaté: ČERVENÝ, Jaroslav. Encyklopedie myslivosti. Vyd. 1. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004, s. 274-343. ISBN 80-7181901-8. HELL, Pavel. Nová příručka myslivce do kapsy. 2.vyd. Překlad Josef Hromas. Bratislava: Príroda, c2004, s. 45-95. ISBN 80-070-1303-2. HROMAS, Josef. Myslivost. 2.vyd. Písek: Matice lesnická, 2008. s. 124-166. ISBN 978-80- 86271-00-2. KOLDA, František. Myslivost: o zvěři, lovu a zákonech. Vyd. 1. Praha: Plot, 2004, s. 31-75.ISBN 80-865-2333-0. SEKERA, Jiří. Česká myslivecká mluva. Vyd.1-. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1972, s. 19-58. zoologie zvěře pernaté: ČERVENÝ, Jaroslav. Encyklopedie myslivosti. Vyd. 1. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004, s. 130-197. ISBN 80-7181901-8. HELL, Pavel. Nová příručka myslivce do kapsy. 2.vyd. Překlad Josef Hromas. Bratislava: Príroda, c2004, s. 95-123. ISBN 80-070-1303-2. HROMAS, Josef. Myslivost. 2.vyd. Písek: Matice lesnická, 2008. s. 168-187. ISBN 978-80- 86271-00-2. KOLDA, František. Myslivost: o zvěři, lovu a zákonech. Vyd. 1. Praha: Plot, 2004, s. 76-87. ISBN 80-865-2333-0. SEKERA, Jiří. Česká myslivecká mluva. Vyd.1-. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1972, s.71, 85. ŠEPLAVÝ, Petr. Myslivecký zápisník 2012. Dobřichovice: Rembrandt s.r.o., 2011, 224 s. ISBN 978-80-87346-04-4. pobytové znaky zvěře: ČERVENÝ, Jaroslav. Encyklopedie myslivosti. Vyd. 1. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004, s. 348-381.. ISBN 80-7181901-8. Priroda.cz. WEINEROVÁ, Libuše. Pobytové znaky zvěře - základy stopařství [online]. 18. 8. 2004[cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=141 60 61
Kvalitu výsledného produktu ovlivňuje především lovec. HYGIENA ZVĚŘINY V současné době zaznamenáváme stále větší poptávku po zdravé a přirozené výživě. Zvěřina všechny tyto nároky spotřebitele splňuje. Patří totiž k nejcennějším potravinám, a to nejenom díky svému složení. Toto maso pochází ze zvířat žijících ve volné přírodě, s tím samozřejmě souvisí neomezená možnost pohybu, pestrá strava, a na rozdíl od domácích zvířat dochází k lepšímu prokrvení svaloviny. Zvěřina patří k nejcennějším potravinám. Kvalitu masa však ovlivňuje mnoho faktorů. Jedná se zejména o zdravotní stav zvěře. Velice důležitá je však také doba, která uběhne mezi zasažením zvěře a jejím usmrcením. Na jakost zvěřiny působí také neodborné vyvržení, špatné hygienické podmínky nebo zapaření masa. Neodbornou manipulací může být maso zcela znehodnoceno. Posouzení kusu před lovem Pečlivé pozorování může lovci poskytnout důležité informace. Nemělo by být tedy opomíjeno. 1. Prvotní dojem Je zvíře v dobré kondici nebo je pohublé (jsou dobře patrné lopatky, pánevní kosti a žebra)? Za tímto stavem může stát nemoc, zranění, nedostatečná výživa nebo pohlavní aktivita v říji. Po ulovení hledat příčinu tohoto stavu. 2. Držení těla Za abnormálním držením těla může stát vrozená vada, zranění, zlomenina, nemoc, nadměrná únava a vyčerpání. 3. Chůze Kulhání a vrávorání je ve většině případů způsobeno zraněním. Pokud je na běhu patrná barva, je důležité pamatovat, že každá otevřená rána je náchylná na infekci. Zvláštnosti pohybu může způsobit také otrava nebo onemocnění (př. vzteklina). Může se však stát, že matka předstírá problémy s chůzí, aby odvrátila pozornost od mláděte. 4. Opatrnost zvířete Nejenom snížená ostražitost je nápadná. Za zvýšenou ostražitostí může stát např.zranění. 62 63
5. Kůže a srst Srst a kůže nejvíce vypovídají o zdravotním stavu zvěře. Značení spárkaté zvěře po zásahu Matná srst, zježení, zvláštní zbarvení nebo lysiny zapříčiňují např. vnější parazité, plísně a chronická onemocnění. 6. Tělesné otvory Příčinou výrazného slinění nemusí být pouze vzteklina, ale také poranění svíráku, dutiny ústní nebo jazyka. Pokud má zvíře znečištěný obřitek a nohy od průjmu, v úvahu připadají choroby způsobující průjmy, špatná výživa, žaludeční a střevní parazité nebo otrava. 7. Zvuky Lovec musí být schopen rozeznat běžné zvuky dané zvěře od nápadných hlasových projevů. Mezi ty neobvyklé patří například kašlání, chroptění, sípání, funění, což způsobují nejrůznější parazité. Na druhou stranu za naříkáním stojí většinou silná bolest nebo strach. Umístění zásahu Ideální zasažení pro rychlé usmrcení je nazýván zásah na komoru. Lovec by nikdy neměl riskovat ránu na měkko, za bránici, jen proto, aby nebyla poškozena svalovina, a to nejenom kvůli týrání zvířete. Pozor na rány šikmo zpředu nebo zezadu může dojít k poškození trávicího traktu, sleziny a jater. na komoru nízko na komoru na trn obratle (omračující rána) pod páteří na měkko na kýtu 64 65
Značení pernaté zvěře po zásahu Vyvržení zvěře plný zásah na předek na zadek na kříž křídlovaný bažant pěšák unikající po zemi na křídlo na světlo plný zásah na blízko na měkko Zvěř musí být odborně ošetřena nejdéle 3 hodiny po ulovení tzn. vyvrhnout, vylít z ní barvu a nechat vyschnout. Ale již během této doby může být zvěřina znehodnocena nejrůznějšími bakteriemi. Ideálně provádět vyvržení ve sběrně zvěřiny nebo v jiných prostorách, které se blíží ideálnímu hygienickému standartu. V každém případě musí lovec počítat s tím, že vyvržení bude nutno provést v přírodě. Měl by být proto na tuto situaci vždy dostatečně připraven: ostrý, dostatečně velký sáček z umělé hmoty čistý nůž plachta z umělé hmoty pilka plastová přepravka vyvrhovací kleště na zvěřinu čelní a kapesní svítilna ochranná síť před hmyzem pitná voda doklady k ulovené zvěři jednorázové rukavice a - plomba, lístek, zástěra lístek o původu provaz silnější a tenčí zvěře háček na maso 66 67
Při manipulaci se zvěřinou by měl každý lovec pamatovat na tato základní hygienická pravidla a používat: jednorázové rukavice (příp. si sundat hodinky, prsteny) pokrývku hlavy zamezí padání vlasů na maso jednorázovou ochrannou zástěru nebo čistý oděv papírový kapesník při kýchání, kašlání navíc se otočit směrem od zvěřiny zranění rukou ošetřit nepropustným materiálem může dojít k infikování potraviny při manipulaci s masem se nesmí kouřit poškození zvěřiny cigaretovým popelem a kouřem je neetické! Vyvrhování spárkaté zvěře Zvěř se nejlépe vyvrhuje zavěšená nebo položena na zádech na fólii. Cílem je vyvrhnout vnitřní orgány (od jazyka až po řitní otvor) pokud možno v jednom kuse. Postup: odříznout pohlavní orgány + kůži z říjné skvrny / 1. mléčné žlázy 2. otevřít krk až po hrudník od hrudníku po anální otvor (POZOR na žaludek, 3. střeva a močový měchýř) 4. proříznout / přepilovat zámkovou chrupavku 5. vyříznout anální otvor uvolnit v krku po celé délce lízák, hrtan s průdušnicí 6. a hltan odříznout brániční blánu od žeber až po páteř tím 7. dojde k uvolnění všech orgánů z krční,hrudní a břišní dutiny dle potřeby uvolnit některé orgány, jež jsou spojeny 8. s trupem 9. vývrh položit vedle zvěře a podrobně jej prohlédnout z černé a dutorohé zvěře odstranit žlučový váček 10. z jater 11. u větší zvěře vyříznout v podpaží odvětrávací řezy NEZAPOMENOUT proříznout tzv černé žíly, aby 12. se zvěř snadněji vykrvila 68 69
Před vyvržením drobné zvěře je důležité nezapomenout vymačkat moč (nejlépe hned po ulovení). Pernatou zvěř co nejrychleji vyháčkovat a odstranit vole, aby nedošlo ke zkvašení nestrávené potravy. Skladování zvěřiny Po vyvržení a vylití barvy se nechá zvěřina vychladnout. Důležité je ji zavěsit a rychle vychladit (svalovina spárkaté zvěře nesmí přesáhnout teplotu +7 C). Skladování: nezmrazovat zvěřinu hned po ulovení znečištěnou tělní dutinu (např. po zásahu na měkko ) vypláchnout pitnou vodou pro obchodní účely se zvěřina uchovává v kůži a ve velkých mrazicích boxech pro vlastní potřebu se ukládá naporcovaná, odblaněná, očištěná a osušená zvěřina v mikrotenových sáčcích do mrazáku druh zvěřiny teplota max. doba skladování spárkatá zvěř v kůži 1 C až +1 C 15 dnů +1 C až +7 C 7 dnů drobná zvěř -1 C až + 4 C 15 dnů Vyšetření zvěře - nemoci Znalost nemocí zvěře není pouze výsadou odborníků. Každý myslivec by měl být schopen rozlišit alespoň ty, které podléhají povinnosti hlášení a ve svém vlastním zájmu také tzv. zoonózy. Zoonózy - nemoci přenosné na člověka Příčiny nemocí zvěře: Infekční - viry - bakterie - parazité - plísně Neinfekční - otravy - nádory - zranění - malformace (zrůdnosti) 70 71
Virová onemocnění Virová onemocnění označují nitrobuněčné parazity, kteří žijí uvnitř hostitelských buněk. Myxomatóza výskyt domácí a divocí králíci příznaky otoky víček,hlavy ( lví hlava ) zduřeniny přenos kontakt, hmyz opatření odstřel nemocných kusů, imunizce pozn. tělo zvířete je nepoživatelné nemoc není přenosná na člověka Aujezskyho nemoc pseudovzteklina výskyt zvl. u prasat, ale i šelmy a zajíci, jelení příznaky přenos opatření pozn. zvěř horečnost, silné svědění, krváceniny v orgánech kontakt, krmivo vakcinace, odstřel nemocných kusů podléhá povinnému hlášení tělo zvířete je nepoživatelné nemoc nená přenosná na člověka výskyt příznaky přenos opatření pozn. Vzteklina savci (zvl. lišky, kočky, psi) silné bolesti v místě kousnutí, slinění, poruchy polykání, strach, změny chování kousnutím, slinami imunizace lišek a psů podléhá povinnému hlášení tělo zvířete je nepoživatelné nemoc je přenosná na člověka při propuknutí prvních příznaků lze smrt člo- výskyt příznaky přenos opatření pozn. KMP klasický mor prasat divoká a domácí prasata malátnost, horečky, krváceniny v orgánech, průjmy slinami, trusem, očním sekretem, hmyzem zvýšit lov černé zvěře (zvl. selat) podléhá povinnému hlášení tělo zvířete je nepoživatelné nemoc není přenosná na člověka virus přežije v mraženém masu až dva roky věka pouze oddálit 72 73
výskyt příznaky přenos opatření pozn. výskyt příznaky přenos opatření pozn. Papilomatóza - bradavičnatost přežvýkavci, koně, kráíci bradavice (nádory) na kůži a sliznicích kontakt odstřel nemocných kusů konzumovatelnost zvěřiny je podmíněná nemoc není přenosná na člověka Newcastleská nemoc pseudomor drůbeže drůbež průjmy, poruchy dýchání, malátnost, apatie kontakt, výměšky, hmyz imunizace podléhá povinnému hlášení tělo zvířete je nepoživatelné nemoc je přenosná na člověka a probíhá s příznaky chřipky Bakteriální onemocnění Bakterie jsou jednobuněčné organismy, jež se množí příčným dělením. Aktinomykóza výskyt zejm. srnčí zvěř (ale i černá zvěř, šelmy) příznaky deformace čelisti, chrupu, otoky s hnisavým výtokem přenos poranění úst - sliznice, jazyk opatření odstřel nemocných kusů /operace pozn. tělo zvířete je nepoživatelné nemoc je přenosná na člověka Tuberkulóza výskyt savci (včetně člověka), ptáci příznaky napadení plic a trávicích orgánů, hubnutí přenos vzduchem, potravou opatření vakcinace, odstranění nemocných a podezřelých kusů pozn. podléhá povinnému hlášení tělo zvířete je nepoživatelné nemoc je přenosná na člověka 74 75
výskyt příznaky přenos opatření pozn. Paratuberkulóza zejm. přežvýkavci napadení střev, mízních uzlin; průjem potravou, vodou, trusem odstranění nemocných kusů tělo zvířete je poživatelné, není-li vyhublá nemoc není přenosná na člověka opatření pozn. výskyt příznaky hygiena chovu, nezávadnost vody a krmiva tělo zvířete není poživatelné nemoc může být přenosná na člověka Tularemie zajíci, hlodavci horečka, hubnutí, zvětšení sleziny, výtoky výskyt příznaky přenos pozn. Antrax snět slezinná spárkatá zvěř, šelmy, ptáci otoky, nesrážlivé výtoky krve, pohybové a dýchací obtíže kontakt, potrava podléhá povinnému hlášení tělo zvířete je nepoživatelné nemoc je přenosná na člověka přenos opatření pozn. výskyt příznaky z nosu, překrvení jater, malátnost kontakt, hmyz, trus vyšetřování zajíců, kontrola míst výskytu maso je poživatelné, orgány ne nemoc může být přenosná na člověka Listerióza srnčí zvěř, zajíci silné hubnutí, zvětšení jater a sleziny, nek- výskyt příznaky přenos Salmonelóza drůbeže savci (včetně člověka),ptáci,plazi průjem kontakt, krmivo, voda přenos opatření pozn. rózy, kývavé pohyby krkem, slintání vodou, trusem,špatně okyselenou siláží dezinsekce a deratizace, možná léčba tělo zvířete není poživatelné nemoc může být přenosná na člověka 76 77
Parazitální onemocnění Parazité mohou cizopasit na povrchu hostitele nebo v jeho vnitřních orgánech a dutinách. Jsou buď jednobuněčné, nebo mnohobuněčné organismy Samotný výskyt parazitů Ektoparazité (vnější) není důvodem střečkovitost, prašivina, k nepoživatelnosti vši, blechy, klíš- ťata, čmelíci těla zvířete (pokud tedy není kus vyhublý a smyslově změ- Endoparazité (uvnitř hostitele) něný). Vnější parazité Střečkovitost výskyt zvěř srnčí, jelení, dančí, mufloní příznaky hrbolky na kůži, svědění přenos dospělá moucha klade vajíčka na srst zvěře; z vajíček se líhnou larvy (asi 3x1cm), které se zavrtávají do podkoží (hrbolky na kůži); poté vypadávají a líhne se dospělec opatření vakcinace, vyšetření zvěře pozn. dochází ke znehodnocení kůže a masa - proto je doporučený odlov srnčí zvěře do poloviny listopadu Prašivina výskyt lišky, kuny, kamzíci, černá zvěř příznaky vypadávání srsti, ztluštění kůže, strupy přenos kontakt pozn. u člověka vyvolávají tito roztoči svrab Vnitřní parazité Kokcidióza výskyt pernatá zvěř, zajíci, mláďata spárkaté zvěře příznaky průjem, žíznivost, zimomřivost, nechutenství, dospělci často bez příznaků přenos krmivo opatření prevence, zoohygiena, kokcidiostatika pozn. k nakažení člověka dochází zřídka možnost konzumace masa mimo zasažené orgány Trichinelóza (svalovčitost) výskyt všežravci (i člověk) příznaky průjmy, revmatické bolesti, záněty svalů 78 79
přenos opatření pozn. výskyt živé larvy v trusu; dorostou ve svalech mezihostitele, opouzdří se; pouzdro se rozpustí v žaludku konečného hostitele, v jehož střevě se vzniknou dospělci dokonalá tepelná úprava masa; u černé zvěře a šelem povinná prohlídka tělo zvířete je poživatelné po prohlídce a tepelné úpravě nemoc je přenosná na člověka ve svalech a v podkoží mohou larvy přežívat až 25 let Toxoplazmóza mezihostitelem všichni teplokrevní živoči- výskyt příznaky přenos opatření pozn. výskyt Boubele tasemnic definitivní hostitel pes nebo liška; ostatní zvěř mezihostitel výskyt v játrech, svalovitě, mozku, střevech v trusu šelem jsou články tasemnice s vajíčky, ty ulpívají na rostlinách nedávat psům syrové maso; podezřelé části vývrhu zakopat nebo asanovat tělo zvířete je poživatelné, nejsou-li patologické změny a nález boubele ve svalovině nemoc může být přenosná na člověka Střevní hlístice psovité a kočkovité šelmy (zvl.mláďata) příznaky chové; konečný hostitel pouze kočka většinou bez příznaků; příp. průjmy, horeč- příznaky přenos prověšené břicho, pomalý růst přímý vývoj (popř. přes rezervoáového přenos opatření pozn. ky, potrat,dýchací obtíže kočičími výkaly, krmivio likvidace nemocných kusů, nepodávat psům syrové maso tělo zvířete není poživatelné nemoc může být přenosná na člověka přežívá v kočičích výkalech až 17 měsíců opatření pozn. hostitele) odčervování, zoohygiena, dezinfekce tělo zvěře je podmíněně poživatelné nemoc je přenosná na člověka 80 81
Motoličnost Toto onemocnění způsobují ploší červi motolice. Jejich vývoj probíhá přes mezihostitele. výskyt býložravci, přežvýkavci, spárkatá zvěř příznaky zježená srst, otoky, zvíře se špatně přebarvuje, chudokrevnost, slabé trofeje přenos krmivo; na rostlinách opatření prevence složitá; omezit výskyt mezihostitelů pozn. tělo zvířete je poživatelné, není-li vyhublé nemoc může být přenosná na člověka Rozlišujeme: Motolice jaterní velikost 3 x 1 cm; mezi- -hostitelem je bahnatka malá Motolice obrovská -velikost 3 x 10 cm; mezihostitelem je také bahnatka malá Motolice kopinatá velikost 0,3 x 1 cm; mezihostiteli jsou vápnomilní plži; nejméně škodlivá Plísňová onemocnění Plísně jsou rostlinné organismy a živí se organickými látkami. Mykotoxikóza výskyt savci (včetně člověka, ptáci) příznaky apatie, křeče, obrna, poruchy nervové soustavy, pohlevních orgánů, trávicích orgánů přenos kontaminovaným krmivem opatření zoohygiena, asanaca, dezinsekce, neléčí se pozn. tělo zvířete je poživatelné mimo postižených částí nemoc je přenosná na člověka Ektomykóza výskyt savci (včetně člověka, ptáci) příznaky strupy, lysiny (hlavně krk, hlava, bedra) přenos poraněním kůže opatření zoohygiena, asanaca, dezinsekce pozn. tělo zvířete je poživatelné mimo postižených částí nemoc je přenosná na člověka 82 83
výskyt příznaky přenos opatření pozn. Endomykóza savci (včetně člověka, ptáci) apatie, křeče, obrna, poruchy nervové soustavy, pohlevních orgánů, trávicích orgánů kontaminovaným krmivem zoohygiena, asanaca, dezinsekce, neléčí se tělo zvířete je poživatelné mimo postižených částí nemoc je přenosná na člověka Neinfekční onemocnění a závěr Podezření z otravy vyvstává v okamžiku, pokud nejsou zjištěny žádné příznaky onemocnění nebo jiné příčiny úhynu. Za nejčastější otravu bývá považována tzv. řepková intoxikace. Tělo zvířete, jež zemřelo na otravu je nepoživatelné. Nádory nejčastěji postihují spárkatou zvěř, ale objevují se také u zvěře pernaté nebo u zajíců. Tělo zvířete je poživatelné, pokud jsou nádory pečlivě odstraněny a v případě že nedošlo k výraznému vyhubnutí kusu. Závěrem lze říci, že každý myslivec by měl přistupovat ke všem fázím lovu s maximální zodpovědností, a to nejenom s ohledem na zvěř a přírodu, ale také s ohledem na zdraví své a svého okolí. Použitá literatura této kapitoly: WINKELMAYER, Rudolf. Hygiena zvěřiny: příručka pro mysliveckou praxi. Brno: Institut ekologie zvěře VFU, c2005, 168 s. ISBN 80-730-5523-6. HELL, Pavel. Nová příručka myslivce do kapsy. 2.vyd. Překlad Josef Hromas. Bratislava: Príroda, c2004, s.161 181. ISBN 80-070-1303-2. HROMAS, Josef. Myslivost. 2.vyd. Písek: Matice lesnická, 2008. s.277 295. ISBN 978-80-86271-00-2. 84 85
Ochrana zdraví při výkonu práva myslivosti Nejdůležitější je prevence! přiměřený oděv a obuv (i k výměně, pokud člověk zmokne nebo se zapotí) chovat se opatrně při zdolávání překážek chovat se opatrně při zacházení se zbraní nepřemáhat se (s ohledem na věk a kondici, nosit s sebou léky, pokud je pravidelně užíváme, včetně léků proti průjmům, bolestem apod.) nosit u sebe mobilní telefon domluvit se s přáteli, kam kdo půjde, nebo o tom zanechat zprávu To je třeba mít na paměti zejména při déletrvajících mysliveckých vycházkách. Při podávání první pomoci nezapomenout: zachovat postiženému životní funkce zajistit průchodnost dýchacích cest (odstranit cizí předměty, krev, zvratky atd.) dle potřeby zavést umělé dýchání a masáž srdce utlumit bolest uklidnit ho zabránit komplikacím neustále ho pozorovat a podle možností ho připravit na přepravu raněný nemá jíst ani pít, aby se neudusil (můžeme mu ale navlhčovat rty) Nedávat postiženému alkohol Umělé dýchání 1. stlačit postiženému nos (pakliže mu dýcháme do úst) 2. vyvýšíme krk a hlavu skloníme dozadu 3. provádíme asi 15 vdechů / minutu (klidně i přes čistou roušku) intenzita dýchání je jako při běžném dýchání, přičemž výdech je dvakrát delší než nádech 86 87
Nepřímá masáž srdce 1. uložit postiženého na tvrdou podložku 2. nárazovitě mu oběma na sebe položenými dlaněmi stlačujeme hrudník v první polovině hrudní kosti do hloubky 3 4 cm 3. kombinujeme-li masáž srdce s umělým dýcháním, pak asi v poměru 5:1 Pacient v bezvědomí 1. pokud je pacient v bezvědomí, ale dýchá, uložíme ho na bok do tzv. stabilizované polohy stabilizovaná poloha - postiženému ležícímu na zádech upravíme jedno rameno do pravého úhlu k tělu, druhou ruku uchopíme za zápěstí a nohu na stejné straně ohneme v kolením kloubu natolik, aby držená ruka dosáhla na toto koleno. Tím se pomocí trupu, ruky a nohy vytvoří stabilní trojúhelník, jehož opatrným potáhnutím převrátíme postiženého do stabilizované boční polohy.) 2. hlídáme, aby mu nezapadl jazyk 3. musí se přikrýt a v létě dbát na to, aby nebyl na pálícím slunci Pacient omdlel 1. uložíme ho naznak tak, aby měl nohy výše než hlavu 2. nepodávat pití Úpal a nadměrná námaha 1. uvolnit oděv a dbát na zachování životních funkcí 2. zajistit klid 3. nohy umístit výše 4. dávat studené obklady na čelo a týl (je-li postiženému zima, musíme ho přikrýt) Ošetření rány závisí na druhu a místě poranění ránu přikrýt čistou látkou (v případě potřeby přiložit tlakový obvaz) cizí předměty z hluboké rány nevyjímáme, abychom nezpůsobili silné krvácení co nejrychleji zajistit lékařskou pomoc Zastavení krvácení krvácení zastavíme obvazem nebo tlakem prstem či dlaní těsně nad ránou zdvihneme končetinu, aby se snížil přítok krve 88 89
silné krvácení z tepny zastavíme tlakovým obvazem (nebo do obvazu nad ránu vsuneme kolík, jehož pootočením obvaz utáhneme) Krvácení z nosu 1. hlava dopředu 2. stlačit nos 3. na čelo a záhlaví pokládat studené obklady Krvácení z úst, nosu a uší 1. vyvýšit hlavu 2. zajistit co nejrychleji lékařské ošetření Natažení šlach, pohmoždění, výron krve, vyvrtnutí končetiny 1. studené obklady 2. lékařská prohlídka Vyvrtnutí končetiny v kloubu 1. končetinu znehybnit nesnažit se o nápravu 2. vyhledat lékaře Otevřená zlomenina 2. dlahu nebo tyčky vypodložit měkkým materiálem 3. fixace pomocí dlahy, tyček a látky 4. znehybnit klouby nad a pod zlomeninou 5. u zlomené nohy povolit obuv, ale nezouváme ji 6. zlomená ruka postačí zavěsit na šátek uvázaný na krku Podezření na zlomeninu páteře 1. postižený musí být položen zády na tvrdý podklad 2. nesmí se s ním pohybovat (leda i s podkladem) 3. rychlá přeprava k lékaři Podezření na zlomeninu žebra 1. zpevnit hrudník elastickým obvazem 2. co nejrychleji do nemocnice Podezření na poranění pánve 1. raněného znehybníme v poloze, v níž má nejmenší bolesti 2. co nejrychleji do nemocnice (ale při minimálních pohybech) 1. zamezit infekci (tzn. překrýt sterilním obvazem a teprve potom končetinu fixovat) 90 91