Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Analýza podmínek pro pěstování energetických plodin a energetických rostlin Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Konrád, Ph.D. Vypracovala: Aneta Sikorová Brno 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářkou práci na téma Analýzy podmínek pro pěstování energetických plodin a energetických rostlin vypracovala samostatně pod vedením Ing. Zdeňka Konráda, Ph.D. a použila pramenů, které řádně cituji v soupisu literatury. Souhlasím, aby byla bakalářská práce zpřístupněna ke studijním účelům Agronomické fakulty Mendelovy univerzity. V Třanovicích dne. Podpis

Poděkování: Prostřednictvím bakalářské práce chci poděkovat lidem za veškerou pomoc, rady a připomínky týkající se této práce. Toto poděkování náleží především panu Ing. Zdeňku Konrádovi, Ph.D. za jeho vstřícné jednání. Dále děkuji své rodině a blízkým hlavně za finanční zázemí v době mého studia a za jejich psychickou podporu. Na závěr chci také poděkovat místní knihovně a Zelenému centru Třanovice, kteří mi k tématu zprostředkovala knižní publikaci.

Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá problematikou pěstování energetických plodin a energetických rostlin. V první části práce je zpracována podrobná analýza nejčastěji pěstovaných energetických rostlin a plodin doplněná o jejich nároky a podmínky při pěstování. V další části je stručně popsána technologie, základní procesy týkající se zpracování biomasy pro výrobu tuhých, kapalných a plynných paliv, které při používání eliminují dopady na životní prostředí. V konečném znění obsahuje seznam právních předpisů týkající se pěstování a zpracování biomasy. Klíčová slova: energetické rostliny, energetické plodiny, životní prostředí, biomasa Abstract: The bachelor thesis deals with the issues of growing energetic crops and energetic plants. The first part contains a detailed analysis of the most frequently grew energetic plants and crops, and a description of the growing requirements. The next second part of the thesis deals with the technology, the basic ways of biomass processing of solid, liquid and gaseous fuels, which eliminates the use of environmental impact. Final, it also includes a list of legal regulations pertaining to biomass growing and processing. Key words: energetic plants, energetic crops, environment, biomass

OBSAH: 1 ÚVOD... 7 3 PRÁVNÍ PŘEDPISY TÝKAJÍCÍ SE BIOMASY... 9 3.1 ZÁKON 330/2010 SB.... 9 3.2 SOUVISEJÍCÍ ZÁKONY... 10 3.3 PŘEHLED DOTAČNÍCH TITULŮ A PODPOR... 10 4 BIOMASA... 11 4.1 ROZDĚLENÍ DLE ORGANICKÉHO SLOŽENÍ... 11 4.2 ROZDĚLENÍ DLE PŮVODU BIOMASY... 12 5 PODROBNÝ PŘEHLED ENERGETICKÝCH ROSTLIN A PLODIN... 13 5.1 ROSTLINY JEDNOLETÉ AŽ DVOULETÉ... 13 5.1.1 Obilniny... 13 5.1.2 Olejniny... 20 5.1.3 Ostatní rostliny jednoletých a dvouletých... 32 5.2 BYLINY VÍCELETÉ A VYTRVALÉ ROSTLINY... 37 5.3 ENERGETICKÉ TRÁVY... 43 5.4 INVAZIVNÍ ROSTLINY... 50 5.5 RYCHLE ROSTOUCÍ DŘEVINY... 51 6 TECHNOLOGIE POUŽÍVANÉ KE ZPRACOVÁNÍ BIOMASY... 54 6.1 TECHNOLOGIE PRO SKLIZEŇ BIOMASY... 54 6.2 TECHNOLOGIE PRO ÚPRAVU BIOMASY... 54 6.3 TECHNOLOGIE PRO SPALOVÁNÍ... 55

7 ZÁKLADNÍ PROCESY V OBLASTI ZPRACOVÁNÍ BIOMASY... 56 7.1 TERMOCHEMICKÁ PŘEMĚNA... 56 7.2 BIOCHEMICKÁ PŘEMĚNA... 56 7.3 MECHANICKO-CHEMICKÁ PŘEMĚNA... 57 8 ZÁVĚR... 58 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 60

1 ÚVOD Během 20. století nastala a stálé přetrvává doba průmyslového rozvoje. V důsledku pokročilé doby dochází k neustálému růstu počtu obyvatel na Zemi. V současné době je na Zemi cca 7 miliard obyvatel. Dle statistik existují domněnky, že bude do roku 2050 přes 9 miliard lidí. Jejich zvýšené nároky na energii, přírodní materiály a obživu povedou k nepřetržité devastaci životního prostředí. Již nyní dochází k nadměrnému využívání fosilních paliv a nerostných surovin, ze kterých se získává teplo, elektřina a pohonné hmoty. A už nyní lze pocítit devastující dopady v podobě extrémních změn klimatu, rozšiřování pouští nebo vysokého vymírání fauny a flóry. Přesto existují východiska ke zmírnění devastace životního prostředí ve formě obnovitelných zdrojů energie. Od nedávna až po současnost se v domácnostech používá jako zdroj tepla a energie hlavně dřevo, následně černé a v malé míře hnědé uhlí. Tyto suroviny byly ve většině nahrazeny zemním plynem nebo elektrickou energií. Nicméně trhy s energiemi jsou okolními státy a vzrůstající poptávkou nuceny k postupnému zdražování. Tato situace vyvíjí neustálý tlak na nadměrnou těžbu nerostných surovin určenou např. pro jadernou energii, dopravu, spalovny nebo průmyslové hutě, které se negativně podepisují na kvalitu vod, půd a hlavně ovzduší, které je znečišťováno vysokým obsahem CO 2. Na znečišťování se podílejí nejen velké průmyslové aglomerace, ale také lid samotný. Vlivem zdražování, se obyvatelé venkova opět vracejí k finančně dostupným a přitom ekologicky nevhodným materiálům ke spalování (černé uhlí nebo odpad) a výrazně tím navyšují hlavně v zimním období koncentraci CO 2 v atmosféře. Proto se čím dál více do popředí dostává vize v používání ekologických alternativních zdrojů energie, které eliminují dopady na životní prostředí. Mezi tyto ekologické zdroje lze zařadit energii vody, větru, slunečního záření, využití geotermální energie a v neposlední řadě energii z biomasy. V současné době je celosvětově zkoumána efektivnost využití obnovitelných zdrojů na úkor pohonných fosilních hmot a energií z nich vyrobených, neboť jsou i jejich zásoby neodvratně omezovány. Možnou revitalizací výše uvedených problému se stane projekt v pěstování biomasy. I když biomasa nenahradí významnost doposud používaných fosilních surovin, může v drtivé většině přispět k zmírnění nežádoucích dopadů na přírodu (skleníkový efekt, eroze půdy, limitace CO 2 a prachu, devastace krajinného rázu), a tím přispět k rozvoji venkovské krajiny i osvětě lidské populace. 7

2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je obeznámit o možné alternativní náhradě za fosilní energie a energií získaných z neekologických zdrojů. Práce je proto zaměřena na cílené pěstování energetických rostlin a energetických plodin, jejichž účelem je zlepšení situace stávajícího životního prostředí. Dalším cílem je popsat jednotlivé druhy rostlin a plodin včetně ilustrací, které zaručují hlavně pro energetiku (spalovny) přijatelné výnosy nadzemní hmoty, dále jejich nároky na pěstování a agrotechniku. 8

3 PRÁVNÍ PŘEDPISY TÝKAJÍCÍ SE BIOMASY 3.1 Zákon 330/2010 Sb. Legislativa, která se týká biomasy, se řídí zákonem č. 330/2010 Sb., kterým se mění zákon 180/2005 Sb. O podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). Tento zákon je především zaměřen na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a důlních plynů v souladu s právem Evropských společenství a s ním spojené povinnosti jak fyzických, tak právnických osob. Účelem zákona je ochrana klimatu a životního prostředí. Zákon podporuje využití obnovitelných zdrojů energie, zajišťuje navyšování spotřeby elektřiny z nich vyrobeny a přispívá k šetrnému využívání přírodních zdrojů energie. K zákonu patří také vyhláška č. 5/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy. Cílem této vyhlášky je zlepšení ochrany životního prostředí při procesech výroby elektrické energie z biomasy. Tato ochrana se vztahuje jen na elektřinu a paliv z nich vyrobených. (zákon 330/2010 Sb.) Podporu také řídí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES. Prioritou směrnice je např.: - důležitá opatření ke snížení skleníkového efektu - intenzivnější rozvoj technologií a využití energií z obnovitelných zdrojů energie v dopravě - dosáhnout inovací a udržení konkurenceschopné energetické politiky (hospodářský růst malých, středních a velkých podniků) - podpora rozvoje trhu s obnovitelnými zdroji energie (Kloz a kol., 2007) 9

3.2 Související zákony K předpisům týkající se pěstování nebo používání biomasy lze zakomponovat zákony [1]: o Zákon 221/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů o Zákon 299/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů o Zákon č. 291/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 3.3 Přehled dotačních titulů a podpor Vyjma obecné podpory vyplývající ze zákona č. 330/ 2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., jsou k dispozici v oblasti energetických úspor a využívání obnovitelných zdrojů tyto evropské programy (Kloz a kol., 2007): o Operační program Životního prostředí viz. www.opzp.cz o Operační program Podnikání a inovace Program EKO-ENERGIE viz. www.mpo.cz/cz/podpora-podnikani/oppi o Regionální operační programy, které spravují jednotlivé kraje viz. www.strukturalni-fondy.cz 10

4 BIOMASA Biomasa se řadí stejně jako voda, vítr a slunce k obnovitelným zdrojům energie. Je to nefosilizovaný a biologicky rozložitelný materiál pocházející z rostlin, živočichů, mikroorganismů, vedlejších produktů ze zemědělství, lesního hospodářství nebo souvisejících průmyslových odvětví. 4.1 Rozdělení dle organického složení Celulózová biomasa Celulózová biomasa se podle obsahu vody řadí mezi suchou biomasu, kterou využíváme pro přímé spalování, zplyňování a pyrolýzu. Výhřevnost je závislá na množství organické hmoty s minimálním obsahem vody a na směsi hořlavých uhlovodíku. Mezi plodiny, které se používají, jsou rychle rostoucí dřeviny (vrba, topol, bříza, akát, olše) nebo celé nadzemní části obilnin nebo travních porostů. (Muntinger, Baronovský, 2011) Olejnatá biomasa Vhodnými plodinami jsou rostliny, v jejichž semenech se vyskytuje větší množství olejů. Tyto oleje se následně využívají např. pro výrobu bionafty nebo kvalitního potravinářského oleje. Hlavní pěstovanou plodinou pro tyto účely je řepka olejka. V potravinářském průmyslu se nejlépe využívají semena slunečnic, lnu, dýni, ale také samotné řepky a atd. (Muntinger, Baronovský, 2011) Škrobno-cukernatá biomasa Zpracováním a pěstováním plodin jakou jsou brambory, kukuřice, cukrová řepa nebo třtina, získáváme pomocí fermentace jejich cukrů a škrobů látky, které jsou součástí příměsi paliv do motorů. Využívají se dva procesy kvašení. (Muntinger, Baronovský, 2011): alkoholové - výsledným produktem je etanol metanové - výsledným produktem je bioplyn 11

4.2 Rozdělení dle původu biomasy Záměrně pěstovaná biomasa Záměrné pěstování biomasy využíváme jako obnovitelný přírodní zdroj, při kterém dochází k minimální devastaci životního prostředí. Cílenými pěstovanými rostlinami se stávají rychle rostoucí dřeviny (topoly, vrby), traviny, řepka olejka, šťovík a jiné, které nejsou určené pro potravinářský průmysl, nýbrž pro energetické účely s odpovídajícími vlastnostmi (Muntinger, Baronovský, 2011): dobrá účinnost v přeměně CO 2 za pomocí působení sluneční energie velký obsah sušiny vysoká výhřevnost a nízký obsah popela nenáročnost na vodu a živiny odolnost proti chorobám a škůdcům Odpadní biomasa Odpadní biomasa vzniká jako druhotný produkt z rostlinné a živočišné výroby. Velká část biomasy je původem ze zemědělské činnosti, udržování městské zeleně či krajiny, lesní těžby nebo dřevozpracujícího průmyslu, potravinářského průmyslu nebo z komunálního odpadu. Tyto suroviny se nakonec jednotlivými metodami zpracovávají na látky potřebné v energetice, ve spalovacích motorech a pro tepelné vytápění. (Muntinger, Baronovský, 2011) 12

5 PODROBNÝ PŘEHLED ENERGETICKÝCH ROSTLIN A PLODIN 5.1 Rostliny jednoleté až dvouleté Z energetického hlediska využíváme především kulturní rostliny běžně pěstované na orných půdách (obilniny, olejniny, pícniny popřípadě i jejích zbytky). Existují však i nekulturní (plevelné) rostliny, které vyprodukují velké množství biomasy a pro energetiku jsou více perspektivnější např. čiroky. (Petříková, 2004) 5.1.1 Obilniny Obilniny jsou rostliny, které se pěstují hlavně pro svá zrna. Jejich význam spočíval a stále spočívá hlavně ve výživě lidstva, zkrmování hospodářských zvířat a jejich vedlejší odpadní produkt ke stlaní. Sláma je poté součásti hnoje využívané k zlepšení struktury půdy a navýšení úrodnosti. (Malaťak, Vaculík, 2008) Vlivem pokročilé doby se význam obilnin ubírá také jiným směrem, především pro energetické účely. Zemědělcům jsou obilniny dobře známé. Jednak v používání mechanizace, agrotechniky, nároků jednotlivých druhů na pěstební oblasti, půdu a živiny. Tím se obilniny stávají jedny z nejvýhodnějších variant pro cílené pěstování. (Moudrý, Strašil, 1998) Pšenice (Triticum L. sp) Pšenice zahrnuje plané i šlechtěné rostoucí druhy, které jsou pěstované jak v ozimé, tak v jarní formě. V ČR oproti jiným plodinám zaujímá na orné půdě největší pěstební plochy, které zaručují přijatelné výnosy zrna pro potravinářský průmysl a pro krmení hospodářských zvířat. Zbylé odpadní produkty (stébla a otruby) nacházející uplatnění ve fytoenergetice. Dle odrůd dorůstá do výšky v rozmezí od 0,4 1,6 m a vlivem hustého obrůstání je schopna vytvořit průměrný výnos 10 12 t/ha suché hmoty. Sklizeň je prováděná při úplném dozrání semen obilnou mlátičkou. Poté se sláma slisuje do obřích hranatých nebo válcových balíků. [2] 13

Nároky a podmínky pro pěstování (ozimá forma): vyžaduje hluboké, hlinité nebo jílovité půdy se slabou kyselou a neutrální reakcí prosperuje na černozemích, hnědozemích a rendzinách podzolové půdy preferuje v horších oblastech nevhodnými jsou půdy lehké a trvale zamokřené odolná proti vysokým mrazům -20 C a citlivá na zvýšenou kyselost, nutné vápnění v podzimním období je zapotřebí dostatek srážek semena musí prodělat fázi jarovizace (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Osevní postup: je pěstována od kukuřičné až po horské výrobní oblasti vhodnými předplodinami jsou vojtěška, luskoviny, jetel, mák, řepka a brambory pěstování pšenice po jiné obilnině není přijatelné z důvodů přenos chorob (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Výživa a hnojení: je přijatelné hnojení v podobě chlévského hnoje použitého již u předplodiny množství jednotlivých hnojiv se odvíjí podle daných oblastí, předplodiny, klimatických a půdních podmínek doporučené dávky jsou cca 40 120 kg/ha N, 20 40 kg/ha P, 50 170 kg/ha K nutnost vápnění zakyselených půd (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Agrotechnika: standardní příprava půdy podmítka po předplodině do hloubky 10 cm a zapravení hnojiv, po 3 týdnech následuje střední orba do hloubky 20 25 cm, dále je prováděno kypření, smykování, vláčení, válení a ostatní pracovní operace týkajícího se ošetření porostů netradiční způsob setí do hrubé brázdy nebo přímý výsev do nezpracované půdy výsev je prováděn běžnými secími stroji na přelomu září a října do hloubky 2-4 cm s výsevem semen 150 240 kg/ha šířka řádků je volena 12,5 cm termín sklizně spadá do července a srpna (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) 14

Obr. č. 1 Pšenice (Triticum L. sp) [5] Žito (Secale cereale) Žito se původně vyskytovalo jako plevelný druh nacházející se v porostech pšenice a ječmeni. Vlivem šlechtění se u nás pěstuje jak ozimá, tak i jarní cizosprašná forma. Využívá se v potravinářství, pícninářství, krmivářství. Největší význam má pro výrobu diabetických potravin. Ozimá forma dorůstá výšky cca 1 až 2 m s výnosem nadzemní hmoty 9 12 t/ha. Sklizeň je prováděná běžnou sklízecí mlátičkou a sláma je slisována stejně jako u všech obilnin do hranatých a válcových balíků. (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Nároky a podmínky pro pěstování: je pěstováno v podhorských a horských oblastech přijatelné jsou písčité a méně úrodné půdy, snáší i půdy kyselé oproti jiným obilninám odolává chladnějšímu klimatu, vysokým mrazům a suchu nemá vysoké nároky na vodu (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Osevní postup: tolerantní na předplodinu, preferuje olejniny, luskoviny, pícniny a okopaniny (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) 15

Výživa a hnojení: je skromnou plodinou, lze hnojit chlévským hnojem, močůvkou a kejdou doporučené dávky jsou 20 120 kg/ha N, 15 30 kg/ha P, 60 170 kg/ha K (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Agrotechnika: standardní a netradiční příprava viz. pšenice výsev se provádí na přelomu září a říjena do hloubky 5 7 cm s množstvím semen 130-140 kg/ha řádky jsou voleny v rozmezí 10-15 cm termín sklizně je prováděn v plné zralosti v letním období jako pšenice (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Obr č. 2 Žito (Secale cereale) [5] Žitovec (Triticale) Triticale je nový druh křížence pšenice a žita. Svými vlastnostmi a podmínkami pěstování se řadí mezi tyto dvě obilniny. Z důvodu stejných pěstebních podmínek nebudou jednotlivé podmínky pěstování více specifikovány viz. pšenice a žito. Výnos nadzemní hmoty je cca 10-12 t/ha suché hmoty. (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) 16

Obr č. 3 Žitovec (Triticale) [5] Kukuřice (Zea mays L.) Kukuřice patří mezi teplomilné rostliny typu C4. Toto označení u rostlin poukazuje na odolnost proti suchu a schopnosti dobrého hospodaření s vodou. Dosahuje robustního vzrůstu od 1 do 6 m s výnosem dle odrůd cca 15 25 t/ha. Ve fytoenergetice se používá vyschlá nadzemní hmota a také palice zbavená semen. Sláma se rozřezává na hrubou řezanku, která se poté spaluje. Další využití nalézá v bioplynových stanicích. Ke sklizni je používán jednosměrný odlamovač. (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Nároky a podmínky pro pěstování: má vysoké nároky na intenzitu světla, vody, teploty půdy a vzduchu v době scházení jí nesvědčí kolísaní teplot na jednu rostlinku je zapotřebí 200 l vody preferuje lehké dobře zpracovatelné a rychle se prohřívající půdy svažité pozemky nejsou vhodné z důvodu možné eroze v období dešťů (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Osevní postup: je pěstována v kukuřičné, řepařské a v příznivé obilnářské oblasti sama je výbornou předplodinou pro obilniny vhodnými předplodinami jsou jeteloviny, luskoviny a pícniny předností kukuřice je možnost pěstování na jednom stanovišti po několik let (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) 17

Výživa a hnojení: největší příjem živin je v období počátečního růstu lze hnojit chlévským hnojem a kejdou doporučené dávky 100 150 kg/ha N, 40 60 kg/ha P, 90 150 kg/ha K (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Agrotechnika: je nutné hluboké kypření do hloubky 20 35 cm, po ní následuje podmítka a hluboká orba na jaře se provádí standardní jarní příprava s aplikací hnojiv při setí je účelné vysévat zrna do vyhřáté půdy s teplotou 6 8 C hloubka setí je v teplých oblastech 5 7 cm a v chladnějších 4 5 cm řádky jsou voleny o velikosti 60 80 cm termín sklizně je ovlivněn hlavně klimatickými podmínkami a zralostí semen (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Obr. č. 4 Kukuřice (Zea mays L.) [5] Laskavec (Amaranthus L.) Laskavec je především výživovou plodinou, která se s pohankou řadí mezi obilniny. Laskavec je jarní jednoletá teplomilná C4 rostlina. Dosahuje robustního vzrůstu s výškou až 1,8 m. Je označován vysokým rozmnožovacím potenciálem a rychlou tvorbou biomasy. Průměrné výtěžky jsou odhadovány na cca 6-8 t/ha suché hmoty. Sklizeň je vhodné započít co možná nejpozději z důvodu vysokého podílu vody v biomase. Slámu lze upotřebit až po vymlácení semen, jelikož se tím sníží obsah vody 18

v rostlině. Nejvíce osvědčeným druhem se stal druh Amaranthus cruentus, který je nejlépe přizpůsobivý naším podmínkám. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: teplomilná rostlina vyhledávající sušší teplé klima klíčení nastává až při teplotě půdy 10 C, nesnáší mrazy odolává vysokým teplotám, nedostatku vody a zasolení půdy přijatelné jsou hlubší, střední až lehčí neutrální i mírně zásadité půdy nepřijatelnými jsou pozemky zaplevelené teplomilnými druhy plevelů klade větší požadavky na úpravu půdy z důvodu drobných semen [3] Osevní postup: zařazuje se po obilninách, řepce, luskovinách, nezaplevelených bramborech nevyhovující plodinou je nedostatečné zapravené a rozložené žito, které vyvolává aleopatickýc vliv na vzcházející semena další nevhodnou plodinou je kukuřice [3] Výživa a hnojení: vyžaduje dobrou zásobu živin pro rychlý růst průmyslová hnojiva se zapravují do půdy v dávce 60-80 kg/ha P, 120-140 kg/ha K, 50-60 kg/ha N, malá část N se aplikuje ve formě ledku na rašící listy je citlivý na herbicidy [3] Agrotechnika: standardní podzimní příprava viz. pšenice při jarní úpravě je nezbytné utužení povrchu půdy (malá semena), potlačení plevelů, zapravení hnojiv a zlepšení struktury půdy výsev semen se provádí od počátku do poloviny května do hloubky cca 1,5 cm šířka řádků se doporučuje 20 až 35 cm pří výsevu cca 1,2-1,7 kg/ ha termín sklizně se volí po dosažení min. 2/3 zralých semen v období října [3] 19

Obr. č. 5 Laskavec (Amaranthus L.) [5] 5.1.2 Olejniny Olejniny jsou rostliny, které hromadí tuky ve svých plodech, semenech nebo jiných částech rostlin. Významnost olejnin spočívá v poskytování kvalitních potravinářských olejů nebo olejů pro technické účely. Mohou také sloužít jako pícniny, zelené hnojení a zdroj v podobě suché biomasy pro energetické účely. Brukev řepka olejka (Brasica napus napus L.) Řepka olejka je nejvýznamnější olejninou v ČR. Největší uplatnění nachází v průmyslové sféře jako náhradní surovina pro výrobu bionafty, bioolejů, případně ekomazadel. Je pěstována ve 30 odrůdách, z nichž 7 odrůd je jarních a zbývajících 23 je ozimých. Dorůstá nejčastěji do výšky 1,6 až 2 m. Výnosy řepkové slámy činí dle odrůdy, výživy a pěstitelského stanoviště zhruba cca 2,8-4,5 t/ha, která se ve fytoenergetice využívá pouze jako vedlejší produkt. (Petříková, 2004) Sklizeň probíhá po úplné desikaci porostu za pomoci sklízecí mlátičky s úpravou na omezení ztrát semen. Doba sklizně je ovlivněná nesouměrným dozráváním semen, proto se musí zohlednit více kritérií (barva a vlhkost semen). (Malaťak, Vaculík, 2008) Efekt v pěstování řepky představují hlavně olejnatá semena. Pokud se bere v potaz řepková sláma, volí se při sklizni mlátička s nižším strništěm a vypojuje se rozptylovací a řezací zařízení, aby se minimalizovaly ztráty ve slámě. (Petříková, 2004) 20

Nároky a podmínky pro pěstování: je náročná na vysokou úroveň pěstování jak v oblasti hnojení, tak i v chemickém ošetření preferuje hluboké hlinité půdy s dostatečným množstvím humusu, Ca, Mg nejsou vhodné půdy těžké, hrudovité a obtížně zpracovatelné snáší vysoké mrazy do -20 C, ale na jaře jí škodí vymrzání [2] Osevní postup: jsou vyhovující bramborářské řepařské, kukuřičné a horské výrobní oblasti zařazuje se po ozimých obilninách, raných odrůdách pšenice, bramborách a luskovinách nevhodný je ječmen, hořčice, mák, len, řepa a většina zelenin je výbornou předplodinou pro obilniny a žádaným přerušovačem obilních sledů zanechává drobtovitou strukturu půdy a dodává půdě chybějící organickou hmotu v podobě posklizňových zbytků po sobě je řepka nesnášenlivá, přijatelný časový odstup je min. 4 let [2] Výživa a hnojení: vyžaduje dostatečné množství živin v podobě organického i prům. hnojení při hnojení dusíkem se aplikace rozdělí na tři části: - před setím 30-40 kg/ha spolu s Ca a Mg, - období tvorby biomasy 60-80 kg/ha - období květu 20-30 kg/ha s ošetřením proti dřepčíkům, blýskáčkům dávka PK se odvíjí podle aktuálního zastoupení živin v půdě doporučené dávky cca 30 kg/ha P, 70-80 kg/ha K důležitým prvkem je bór, nedostatek se projevuje nízkým počtem květů a šešulí pro správný růst a vývoj je vhodná aplikace růstového regulátoru [2] Agrotechnika: podmítka se provede bezprostředně po sklizni předplodiny následuje střední orba s dávkou průmyslových hnojiv na jaře se uplatňuje mělké kypření, vláčení nebo plečkování vysévá se do hloubky cca 2 cm spolu s herbicidy meziřádková vzdálenost se pohybuje od 12,5 cm až do 45 cm 21

průměrný výsev v příznivých podmínkách je cca 4-6 kg/ha, v nepříznivých 6-8 kg/ha, který spadá do období srpna sklizeň je prováděná podle zralosti semen [2] Obr. č 6 Brukev řepka olejka (Brasica napus napus L.) [5] Slunečnice roční (Helianthus annuus) Charakteristickým znakem slunečnice je mohutná lodyha zakončená květním úborem se zřetelným zahnutím horní části stonku. Slunečnice podobně jako světlice barvířská dorůstá do vysokých rozměrů a vytváří bohatou nadzemní hmotu. Před vymlácením je potřebná desikace porostu. Sklizeň je prováděná mlátičkou s adaptérem. Výtěžnost biomasy se pohybuje cca 4-5 t/ha suché hmoty. Odpadní biomasa se upraví na vhodné rozměry, tj. hrubou řezanku, kterou je nutno vysušit. Před spalováním se řezanka, coby obdoba dřevní štěpky nechá uložit ve větraném skladu, aby se v sušině zajistilo minimální množství vody. Následně se spaluje ve spalovnách, nebo se používá na výrobu bioplynu. (Ježková, 2002) Nároky a podmínky pro pěstování: je velmi náročnou plodinou vyžadující suché teplé oblasti a velmi úrodné půdy preferuje propustné vyvápněné půdy, nejlépe hluboké humózní hlinitopísčité nebo písčitohlinité půdy nesnáší zasolení (nutné podzimního zapravení hnojiv PK) v období intenzivního počátečního růstu snese i slabé mrazíky potřebuje dostatek vláhy, nejvíce vody přijímá v období tvorby úborů 22

má vysokou odolnost proti suchu zásluhou bohatého kořenového systému (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Osevní postup pěstuje se v kukuřičné a z části v řepařské oblasti vyhovujícími předplodinami jsou obilniny a kukuřice nevyhovující jsou okopaniny, sója, fazole, vojtěška a hluboko kořenící rostliny, které přenášejí houbu Sclerotinia sclerotiorum (silné poškození slunečnice) na jednom a tomtéž stanovišti se nepěstuje po dobu 5-6 let (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Výživa a hnojení v období růstu odebírá značné množství živin je důležité dobré vyhnojení chlévským hnojem nebo kejdou již u předplodiny na podzim je účelné předzásobní hnojení fosforem a draslíkem na jaře se dusík aplikuje ve dvou fázích (před setím a během výsevu) má vysoké požadavky na hořčík a stopové prvky (bor, molybden, zinek, železo) doporučené dávky jsou 40 60 kg/ha N, 50 60 kg/ha P 2 O 5, 120-160 K 2 O a 30 40 kg/ha MgO (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) Agrotechnika provede se podmítka a podzimní orba do hloubky 20-25 cm na jaře se připravuje seťové lůžko do hloubky 5-8 cm v přesných sponech 60 x 30 cm směřované např. sever-jih, jihovýchod k odstraňování plevele se uplatňuje vláčení nebo plečkování vysévá se pomocí přesných secích strojů v období časného dubna až do konce třetí dekády téhož měsíce, při množství 50 65 tisíc nažek/ha (Pulkrábek, Švachula a kol, 2001) 23

Obr. č. 7 Slunečnice roční (Helianthus annuus) [5] Světlice barvířská Saflor (Carthamus tinctorius L.) Světlice barvířská je rostlina dosahující výšky 0,5 až 1,1 m. Pro fytoenergetiku je tato olejnina významná, neboť má tuhou poměrně tvrdou lodyhu s vysokou výhřevnosti. Pro spalování slámy je vhodné lodyhy rozřezat na hrubou řezanku nebo je slisovat do balíků. Průměrné výnosy saflorové slámy činí 4-5 t/ha a sklizeň se provádí samojízdnou sklízecí mlátičkou. V posledních letech lze pro energetické účely využívat i celé rostliny včetně semene. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: má ráda suché teplé oblasti nemá vysoké nároky na půdu, vhodná pro suché vápenaté půdy snáší zasolené půdy, naopak nesnáší zamokřené kyselé půdy je odolná proti jarním mrazíkům (do -6 C) a suchu je citlivá na herbicidy na bázi triazinu používané u kukuřice (Malaťak, Vaculík, 2008) Osevní postup: dobrými předplodinami jsou obilniny, vyhnojené okopaniny, kukuřice a slunečnice méně přijatelnou plodinou je řepka olejka, sója nebo vojtěška není sama vhodnou předplodinou pro ozimé plodiny z důvodu pozdního dozrávání semen, ale je výbornou meziplodinou (zelené hnojení) v osevním postupu se nezařazuje po dobu 5-7 let (Malaťak, Vaculík, 2008) 24

Výživa a hnojení: je možné přihnojení chlévským hnojem již u předplodiny. hnojiva se aplikují v dávce 40-70 kg/ha N, 40-60 kg/ha P 2 O 5, 60-100 kg/ha K 2 O, 30 kg/ha MgO jednotlivá hnojiva se aplikují podle závislosti na úrodnosti půdy a předplodině (Strašil, Hofbauer, 2008) Agrotechnika: příprava půdy je totožná jako viz. slunečnice roční semena se zapravují do hloubky 2 až 4 cm do řádků 12,5 až 25 cm klíčení nastává při teplotách 5-6 C, optimální teplota je 15 C výsev se provádí od 1/2 března do dubna při množství semen 15-30 kg/ha sklizeň probíhá nejběžněji v září (Strašil, Hofbauer, 2008) Obr. č 8 Světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.) [5] Hořčice sareptská- syn. Brukev sitinovitá (Brassica juncea L.) Hořčice se řadí mezi důležité olejniny. Hlavní uplatnění nachází v potravinářském průmyslu pro výrobu oblíbené pochutiny. Má mohutný vzrůst, který se pohybuje okolo 2 metrů, silně rozvětvenou lodyhu a bohatou kořenovou soustavu. Výnosy nadzemní hmoty se pohybují od 6-8 t/ha, ale při dobrých podmínkách se hodnota vyšplhá i k 10 tunám. K seči celých rostlin se používá sklízecí řezačka. Ve fytoenergetice lze hořčici využít jen v případě náhrady za poškozenou přezimovanou plodinu. (Petříková, 2004) 25

Nároky a podmínky pro pěstování: vyžadující včasný výsev (od března do poloviny dubna) preferuje půdy úrodné hlinité, hlinitojílové s neutrálním ph nesvědčí jí kyselé, písčité či zamokřené půdy v teplých oblastech může trpět na škůdce (mšice) snese mírné jarní mrazíky (Zehnálek, 2006) Osevní postup: je pěstována v řepařské a kukuřičné výrobní oblasti zařazuje se mezi dvě obilniny, buď po jarním ječmeni, nebo ozimé pšenici je výbornou meziplodinou zlepšující úrodnost a zdravotní stav ozimých obilnin nutný odstup 5 let z důvodů dlouhodobého přetrvání semen v půdě (Zehnálek, 2006) Výživa a hnojení: hořčice určená na semeno není vhodné přihnojovat chlévským hnojem či kejdou, podpora nadzemní hmoty na úkor semen doporučené dávky 60 kg/ha P 2 O 5, 120-140 kg/ha K 2 O a 30-40 kg/ha MgO 50-70 kg/ha N se aplikuje ve dvou fázích: - první část před setím do hloubky 10 cm - druhá část při výšce rostlinek 10 až 20 cm vyžaduje přihnojení bórem v množství cca 0,2 kg/ha (Zehnálek, 2006) Agrotechnika: při záměrném ponechání posklizňového vydrolu se povrch půdy nepodmítá po obilninách je podmítka žádoucí do hloubky 8-12 cm pro suché oblasti je nutná hlubší orba nebo hluboké kypření do 22 cm s aplikací hnojiv a herbicidů jarní příprava je standardní, nemusí být důkladná seje se v březnu do hloubky 2 cm a meziřádků 15-30 cm s průměrným výsevem 5-6 kg/ha termín sklizně spadá do období července a přelomu srpna (Zehnálek, 2006) 26

Obr. č. 9 Hořčice sareptská- syn. Brukev sitinovitá (Brassica juncea L.) [5] Lnička setá (Camelina sativa L. Crantz) Lnička patří mezi starší kulturní olejniny, která byla u nás v dřívějších dobách hojně pěstována, ale následně byla nahrazena výnosnějšími a kvalitnějšími olejninami. Pro fytoenergetiku má okrajový význam, ale i tak lze využit její slámu pro spalování. Lze jí charakterizovat jako skromnou plodinu s velmi krátkou vegetační dobou (3,5 měsíce), dosahující výšky okolo 0,6 až 1,2 m. Může se pěstovat jako hlavní plodina i meziplodina. Sklizeň je uskutečněná již začátkem července a to běžnou sklízecí mlátičkou. Sláma u jarní lničky dosahuje nízkých výnosu cca 2,5-3,5 t/ha. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: není náročná na stanoviště, hodí se jak pro nížiny, tak i pro podhůří nežádoucí pěstování se projevuje na těžkých, zamokřených, kyselách a zaplevelených půdách, naopak na úrodných půdách někdy polehává nepěstuje se na půdách náchylných na půdní škraloup (zhoršené vzcházení) je rezistentní proti chorobám a nemocem, ale háklivá na herbicidy odolává suchu a snáší nižší teploty (Moudrý, Strašil, 1998) Osevní postup: dobrými předplodinami jsou luskoviny, luskoobilné směsi, také kukuřice, brambory, mák a cukrovka nevhodnými předplodinami jsou rostliny z čeledí brukvovitých 27

v osevním postupu se zařazuje po obilninách, výborný přerušovač obilních sledů (Strašil, 2008) Výživa a hnojení: hnojení postačí u lničky jen před setím z důvodu její krátké vegetační doby pokud roste na živných půdách, není hnojení potřeba hnojení organickými hnojivy se nedoporučuje doporučené dávky jsou 20-60 kg/ ha N, 40-60 kg/ha K 2 O a 30-40 kg/ha P 2 O 5 (Strašil, 2008) Agrotechnika: podzimní a jarní příprava půdy je totožná jako u všech drobnosemenných plodin oranici lze vylepšit drobícím zařízením příprava předseťového lůžka se provede do hloubky 3 cm pomocí kombinátorů vysévá v březnu do obilných řádků s hloubkou 1-2 cm při výsevu 8-12 kg/ha doba sklizně je na přelomu června až do července (Strašil, 2008) Obr. č. 10 Lnička setá (Camelina sativa L. Crantz) [5] Krambe habešská (Crambe abyssinica L.) Jedná se o jednoletou plodinu patřící k olejninám s krátkou vegetační dobou. U nás se začíná teprve pěstovat a zaujímá jen nepatrné osevní plochy. V dnešních dobách slouží jako plodina, která nahrazuje porosty zaoraných olejnin poničené zimním obdobím. Pro fytoenergetiku má krabme okrajový význam. Nevytváří dostatečné množství suché nadzemní hmoty. Ta se pohybuje v dobrých podmínkách v hodnotách cca 4,5-5,3 t/ha. Sklizeň je prováděna běžnou žací mlátičkou. (Petříková, 2004) 28

Nároky a podmínky pro pěstování: nároky na čisté úrodné půdy s dobrými vlhkostními podmínkami, lehké a středně těžké hlinité půdy nevhodné jsou půdy těžké s náchylností na tvorbu škraloupu, písčité, zamokřené a zasolené půdy dostatek srážek během výsevu i vegetace, nejvíce v době květu dává přednost teplejším oblastem, je odolná proti suchu v první fázi růst je citlivá na mráz, při zesílení snese i -6 C (Strašil, 2010) Osevní postup: preferuje řepařskou a obilnářskou oblast, dále kukuřičnou s dostačujícím množstvím vláhy a hlubší půdy bramborářské oblasti zařazuje se po okopaninách, luskovinách a luskoobilných směsích na kvalitních půdách lze zařadit i po obilninách a kukuřici nevhodnými předplodina jsou všechny plodiny čeledi brukvovitých lze jí použít jako meziplodinu (Strašil, 2010) Výživa a hnoje: u orby lze použít chlévský hnůj dávky minerálních hnojiv závisí na momentálním obsahu živin v půdě doporučené dávky jsou 60-90 kg N, 30-40 kg P, 60-100 K a také 15-25 Mg (Strašil, 2010) Agrotechnika: standardní podzimní a jarní příprava půdy seťové lůžko se upraví do hloubky 3-4 cm, které se rozdrobí, utuží a urovná za současného odstranění vzešlých plevelů výsev se provede do hloubky 2-3 cm v meziřádcích 15 až 30 cm, kdy se denní teploty pohybují od 8-9 C doba sklizně je od července do srpna (Strašil, 2010) 29

Obr. č. 11 Krambe habešská (Crambe abyssinica L.) [5] Len setý olejný (Linum utitatissimum L.) Len setý spadá mezi přadné olejnaté rostliny. Dorůstá do výšky 0,3 až 1,2 m s výnosem nadzemní hmoty cca 6,5 13 t/ha. Jeho květy jsou typicky modré, vzácně i bílé. Patří mezi nenáročné rostliny dlouhého dne, které jsou pěstované v podhorských oblastech. Sklizeň je prováděná v plné žluté zralosti, kdy tobolky chrastí. Seč lnu je vedená nízko nad zemí, kde jsou stonky nejkřehčí, aby se nepoškodily vlákna. Postup při sklizni spočívá v trhání lnu za současného očesání tobolek. Z energetického hlediska jsou používané vedlejší produkty. Používá se sláma s menším množstvím vláken, která už není vhodná na zpracování příze. (Malaťak, Vaculík, 2008) Nároky a podmínky pro pěstování: chladnější klima s dostatečným množstvím srážek, v období květu naopak sucho přijatelné srážky jsou od 500 až 700 mm vyznačuje se dobrou odolností proti mrazíkům jsou vhodné hlinité a hlinitopísčité půdy s dobrou zásobou humusu preferuje lehčí a hlubší půdy, u kterých snáze využívá vláhu z větších hloubek nevyhovující jsou kamenité půdy, které komplikují sklizeň (Malaťak, Vaculík, 2008) Osevní postup: je pěstován z 1/3 v bramborářské oblasti a z 1/4 v horské oblasti vhodné předplodin jsou pro jednotlivé oblasti odlišné: - bramborářská oblast zahrnuje ozimou pšenici a ozimý oves 30

- horská oblast brambory a jetel nevhodnými plodinami je kukuřice ošetřena herbicidy, jařiny a vymrzlá řepka po sobě je nesnášenlivý, doba odstupu je 6 let [2] Výživa a hnojení: živiny požaduje v pohotovém stavu, z důvodů krátké vegetační doby a slabého vyvinutého kořene přijatelné dávky jsou 70 kg/ha N, 35-40 kg/ha P 2 O 5, 80-95 kg/ha K 2 O, 50-55 kg/ha Ca, 10-12 kg/ha MgO vápnění se provádí dva roky před zařazením lnu, přímé hnojení nepříznivě ovlivňuje zhoršení jakosti vláken [2] Agrotechnika: standardní podzimní a jarní příprava pro drobná semena u jarní přípravy je přijatelné snížit množství pracovních operací (utužení půdy) provede se mělké prokypření půdy (hloubka 5-6 cm) u lehkých a písčitohlinitých půd se před setím používá válení, nebo ryhování hloubka setí je 2-3 cm v řádcích 7,5 až 12,5 cm přijatelné období výsevu je v dubnu, kdy teplota půdy dosahuje 5 7 C doba sklizně je řízená zralostí a klimatickými podmínkami v daném roce [2] Obr. č. 12 Len setý olejný (Linum utitatissimum L.) [5] 31

5.1.3 Ostatní rostliny jednoletých a dvouletých Konopí seté (Cannabis sativa L.) Konopí seté je teplomilná, jednoletá, dvoudomá rostlina pocházející ze střední Asie. Konopí obsahuje vysoce kvalitního vlákna, které jsou základní surovinou pro výrobu textilií. V ČR jsou poveleny dvě odrůdy JUSO 11 a BENIKO. Tyto odrůdy splňují přísná nařízení týkající se obsahu omamných látek THC, kde hodnoty nesmí překročit limit 0,3% (normy EU povolují 0,2 %). (Malaťak, Vaculík, 2008) Vlivem vysokého vzrůstu se výnosy nadzemní hmoty pohybují od 8,5-12 t/ha. Konopná sláma se slisuje do obřích balíků, které se dopravují přímo do kotelny. Přínosem konopí je poměrně dobrá výhřevnost. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: prospívá v teplých oblastech, je lehce citlivější na mráz než len dává přednost úrodným, hlubokým, dobře zpracovatelným hlinitým a píščitohlinitým půdám s dostatkem humusu nevhodnými půdami jsou mělké, kamenité, písčité, jílovité a vysychavé půdy má velké nároky na vodu a na neutrální až zásaditou půdní reakci (Moudrý, Strašil, 1998) Osevní postup: zařazuje se po okopaninách, kukuřici, luskovinách, jeteli nebo vojtěšce vlivem rychlého růstu a hustého olistění pozitivně potlačuje plevele a zanechává půdu v dobrém stavu je nesnášenlivý, žádoucí odstup 5 let (Moudrý, Strašil, 1998) Výživa a hnojení: vyžaduje velké množství živin, je možné přihnojit statkovými hnojivy k výživě přispívá i zelené hnojení uspokojivé dávky jsou 70-100 kg/ha N, 30-60 kg/ha K a 30-60 kg/ha P NK výrazně ovlivňuje výnos stonků a jakost vláken pro snížení kyselosti půdy je účelné vápnění (Moudrý, Strašil, 1998) 32

Agrotechnika: pro energetické účely je používaná podzimní orba s hloubkou 25 až 30 cm semena jsou vysévaná v polovině dubna nebo začátkem května v množství 100 kg/ha do hloubky 2-3 cm v řádcích 10-25 cm po zasetí se provede válení řádku a později plečkování nutná prostorová izolace certifikovaného osiva (1000 m) sklizeň je značně problematická z důvodů ucpávání mechanizace vlákny sklízí se před dozráním semen z důvodu nadměrného výdrolu (Moudrý, Strašil, 1998) Obr. č. 13 Konopí seté (Cannabis sativa L.) [5] Sléz krmný- slez přeslenitý (Malva verticcillata L.) Krmný sléz je jednoletá, vysoká, statná rostlina, vyšlechtěná jako objemová krmná plodina. Je charakteristická samovolným roztroušením semen, které v následujícím roce znova vyklíčí a vytváří bujný porost. Konkuruje i značnému zaplevelení pozemku. Pěstování slézu není náročné. Nevyžaduje zvláštní techniku ani speciální mechanizaci. Lze ho pěstovat na celém území ČR, včetně horských oblastí. Sklizeň pro energetické účely se realizuje až po úplném dozrání, kdy je celá nadzemní hmota přijatelně vysušená. Vyschlou biomasu lze sesbírat a slisovat do obřích balíků. Průměrný výnos suché hmoty se pohybuje cca od 6-10 t/ha. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky na pěstování: není náročný na podnebí, roste i ve vyšších nadmořských výškách 33

dává přednost hlinitým a hlinitopísčitým půdám s optimálním obsahem živit a Ca slez lze pěstovat na nepřipravených a zaplevelených pozemcích s příznivými teplootními podmínkami a dostatečným množstvím vody [4] Osevní postup: je pěstován hlavně v bramborářské oblasti je používán jako hlavní plodina, ale i strnisková meziplodina jako letní meziplodinu jej pěstujeme po jarních a ozimých směskách, raných bramborách a zelenině od 20. května do 20. července jako pozdní meziplodinu od 20. července do 10. srpna [4] Výživa a hnojení: na chudších půdách vyžaduje vydatnější hnojení organickými hnojivy hnojení není nutné na hlubokých humózních půdách doporučené dávky jsou 70 kg/ha N, 30 40 kg/ha P a K, 50 kg/ha Mg (Petříková, 2004) Agrotechnika: před jarní přípravou se provádí podmítka s podzimní orbou půda se před setím upraví smykováním a vláčením semena se v malých dávkách zapravují běžnými secími stroji do hloubky 2 cm v období května a června řádky jsou voleny 25 až 50 cm s výsevem semen 5 10 kg/ha doba sklizně je prováděna od srpna do října (Petříková, 2004) 34

Obr. č 13 Sléz krmný- slez přeslenitý (Malva verticcillata L.) [5] Pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.) Pupalka je dvouletá vysoká rostlina dosahující dvoumetrové výšky. V naších podmínkách roste planě především na: štěrkopísčitých a štěrkových náplavech, v pískovnách, lomech, podél silnic, na rumištích, náspech a hrázích. Zvláštností pupalka je její květenství. Květy se otevírají v podvečerních hodinách a po 24 hodinách se uzavírají. Opylování nastává v noci za pomoci nočních motýlů. V dřívějších dobách se pěstovala jako kořenová zelenina, později jako krmivo pro zvířata a nakonec jako léčivka. Svojí popularitu si získala především pro svá bohatě nasycená semena nenasycenými mastnými kyselinami. Výnosy nadzemní hmoty se odhadují na 3-5 t/ha. (Malaťak, Vaculík, 2008) Metodika velkoplošného pěstování pupalky není doposud zpracovaná. Obr. č. 14 Pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.) [5] Komonice bílá (Melilotus albus Med.) 35

Komonice bílá je dvouletá, ale rovněž i jednoletá bylina. Nejběžněji je využívána pro zelené hnojení nebo ve farmacii. Je známá také jako jetelovina, ale pro krmení se nedoporučuje. U nás se pěstuje ve třech odrůdách. Pro energetické účely je vhodná odrůda Krajová, která na jednom stanovišti vydrží po dobu 7 až 8 let. (Petříková, 2004) V dobrých podmínkách dorůstá do výšky 2,5 metrů. Nejlepší výnosy suché nadzemní hmoty dává komonice až druhým rokem, kdy se hodnoty pohybují cca 5-7 t/ha. Sklizeň probíhá v době dozrávání semen, kdy je rostlinný materiál nejsušší. K seči se používá mlátička nebo silážní řezačka. Slámu lze slisovat nebo vytvořit hrubou řezanku pro biokotelny. (Malaťak, Vaculík, 2008) Nároky a podmínky pro pěstování: je pěstována na veškerých půdách, které nejsou přijatelné pro jiné plodiny prospívá na úrodných humózních půdách méně však na zamokřených, kyselách a velmi těžkých snáší přesychavé, kamenné, štěrkovité i písčité půdy je odolná proti škůdcům a chorobám (Usťak, Mikanová, 2009) Osevní postup: je nenáročná na předplodinu, nejběžněji se vysévá s krycí plodinou určenou pro krmení (oves nebo ječmen) patří mezi zúrodňovací plodinou hodící se pro kontaminovanou, degradovanou a jinak poškozenou půdu neblahé účinky na růst komonice mají plodiny ošetřeny herbicidy, např. atrazin (Usťak, Mikanová, 2009) Výživa a hnojení: u podzimní přípravy se do půdy vpravuje PK v dávce 45-60 kg/ha lze použít i organické hnojení kompostové kvality v dávce 40-60 t/ha před setím se používá dusík v dávce 30-45 kg/ha při silné kyselosti je účelné vápnění (Usťak, Mikanová, 2009) Agrotechnika: příprava zahrnuje podzimní střední a hlubokou orbu a běžnou jarní přípravu semena se vysévají nejčastěji z jara od konce dubna spolu s krycí plodinou řádky jsou voleny 25 až 50 cm s výsevem semen 20-25 kg/ha 36

hloubka výsevu je podle typu půdy: - 1-1,5 cm pro těžké - 1,5-2,5 cm pro střední - 2-3,5 cm pro lehké půdy sazenice rostou velice pomalu, je nutné chemické ošetření proti plevelům nebo vláčení termín sklizně probíhá od srpna do září (Usťak, Mikanová, 2009) Obr. č. 15 Komonice bílá (Melilotus albus Med.) [5] 5.2 Byliny víceleté a vytrvalé rostliny Z fytoenergetické stránky jsou to významné rostliny vytvářející bohatou biomasu, kde není nutná každoroční příprava půdy. Založené porosty nejsou v prvním roce zpravidla produkční, nejprve musí zakořenit a vytvořit zapojený porost. Teprve až druhým rokem lze rostliny nanejvýš využít. Tyto rostliny mají pouze energetické využití. (Petříková, 2004) Šťovík krmný (Rumex lianshanicus x Rumex patientia) Mnoho druhů z rodu šťovíků představují pro kulturní plodiny, víceleté pícniny, louky a pastviny nebezpečné plevele. Přesto se mezi těmito plevely nachází užitečný druh - šťovík krmný, nebo-li šťovík Uteuša - Rumex OK 2, který je řádně vyšlechtěnou zemědělskou plodinou. Dosahuje výšky v průměru 2 až 2,6 m s výnosem cca 8-14 t/ha suché hmoty. Porosty jsou převážně zakládány na svažitých pozemcích, kde slouží jako protierozní opatření. (Malaťak, Vaculík, 2008) 37

Šťovík velmi brzy dozrává a umožňuje žně již v červenci. Pro sklizeň je používaná běžná zemědělská mechanizace, např. silážní řezačka. Obvykle se posečená fytomasa slije do hranatých nebo kulatých balíků. Další alternativou je výroba fytopaliv, např. biobrikety nebo drobné peletky. (Petříková, 2004) 38

Nároky na podmínky pro pěstování: ideální místo pro založení porostu je na staré půdní síle je pěstován na středně těžkých půdách i ve vyšších polohách pozemky kamenité, písčité nebo podmáčené s vysokou hladinou podzemní vody nejsou vhodné (kořen může zahnívat), limitující je i kyselost půdy s ph 5,0 je odolný proti vymrzání, houbovým a bakteriálním chorobám (Usťak, 2007) Osevní postup: je pěstován v bramborářské oblasti zařazuje se po pícninách, okopaninách nebo obilninách víceleté trávy se nedoporučují z důvodu zaplevelení pozemku pozemky ošetřené herbicidy na bázi atrazinu, trifluralinu a chlorsulforonu jsou nepřijatelné (Usťak, 2007) Výživa a hnojení: pro kvalitní přezimování porostu je přijatelný přísun hnojiv PK v dávce 60-120 kg/ha a N 30-60 kg/ha při setí je doporučován startovací přípravek NPK v dávce 25-50 kg/ha je povoleno hnojení upravenými kaly na velmi kyselých půdách je zapotřebí vápnění, které se opakuje po 3-5 letech opakování platí i pro minerální hnojiva podle zásobenosti živin v půdě (Usťak, 2007) Agrotechnika: standardní příprava půdy (podmítka, střední orba, kypření, utužení povrchu, zarovnání pozemku pro mělké setí a odplevelení) drobná semena jsou vysévána na jaře do hloubky 2,5 cm, u vlhké půdy stačí 1,5 cm v řádcích 12,5-25 cm s výsevem 5 kg/ha nebo 7-8 kg/ha proti silnějšímu zaplevelení je dostačující provést seč, odpadní zbytky plevelů slouží jako mulč sklizeň se provádí před plným dozráním semen, nejlépe od poloviny června do července (Usťak, 2007) 39

Obr. č. 16 Šťovík krmný (Rumex lianshanicus x Rumex patientia) [6] Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus L.) Topinambur se pěstuje hlavně pro své hlízy, které jsou nepravidelné s bílou či červenou slupkou. Tyto hlízy se nejčastěji používají ke krmení divoké zvěře, ale má zastoupení i v potravinářském průmyslu pro vysoký obsah inulinu, fruktózy a glukózy. (Petříková, 2004) Patří mezi statné vytrvalé rostlina dosahující výšky 2,5 metrů. Vytváří velké množství nadzemní hmoty, která se odhaduje na 15-30 t/ha. Při pěstování je vybíráno ze dvou možností: z jednoleté, nebo víceleté sadby. Nevýhodou jednoletého pěstování je v časovém omezení sklizně a nežádoucím zaplevelení od samotné rostliny v následujícím roce. Při víceletém pěstování jsou hlízy záměrně ponechány v zemině. Sklizeň je podle způsobu využití prováděná dvakrát do roka pro krmení nebo jednou do roka pro energetické využití. Hlízy jsou podobně jako brambory vyorány dvouřádkovým vyorávačem. (Moudrý, Strašil, 1998) Nároky a podmínky pro pěstování: je nenáročná a pěstuje se na všech půdách pro sadbu lze využít pozemky, které jsou nepříznivé pro jiné plodiny hlízy snášejí vysoké mrazy (do -30 C) vyžaduje chladnější, sušší a vlhčí klima špatná skladovatelnost hlíz nepodléhá škůdcům ani chorobám, konkuruje zaplevelení (Moudrý, Strašil, 1998) 40

Osevní postup: v osevním sledu je zařazen po obilninách jako jednoletá a dvouletá kultura není žádoucí po topinamburech pěstovat náročné plodiny, neboť zapleveluje pozemek je účelné zařadit jarní směsky a krmné brambory (Moudrý, Strašil, 1998) Výživa a hnojení: používá se chlévský hnůj v dávce 35 t/ha nebo kejda 80-90 m 3 /ha lze použít i kaly z ČOV 70 m 3 /ha doporučené dávky minerálních hnojiv jsou 50 kg/ha P 2 O 5 a 150 kg K 2 O dusík je na jaře postupně zapravován v množství 140 kg/ha (biom, 2002) Agrotechnika: standardní podzimní a jarní úprava půdy kypření se provádí opakovaně, první v hloubce 12 cm a druhá před sázením do hloubky 16-22 cm hlízy jsou sázeči vpraveny do hloubky 6-12 cm a do sponu 62,5-75 cm další úpravou je kultivace a likvidace plevelů např. plečkováním následuje hrůbkování do hloubky 4-6 cm s nahrnutím zeminy ke stonkům nejvhodnějším termínem sklizně je jaro (biom, 2002) Obr. č. 17 Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus L.) [5] 41

Ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis Anderss.) Ozdobnice patří mezi mohutné byliny připomínající rákos. Řadí se mezi C4 rostliny a na jednom stanovišti vydrží po dobu 20 let. Dosahuje až čtyřmetrové výšky. Je schopná vytvořit 20 t/ha biomasy rekordně i 30 t/ha. Vyžaduje však dostatečné množství srážek. (Petříková, 2004) Pěstování ozdobnice čínské nemá v ČR příznivou budoucnost. Za prvé se pěstuje pouze na pokusných polích a za druhé brání v širším rozvoji vysoké pořizovací náklady sazenic, neboť v našich klimatických podmínkách není možné získat z rostlin semena. (Petříková, 2004) Obr. č. 18 Ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis Anderss.) [5] Ostatní víceleté vytrvalé rostliny Mezi další vytrvalé plodiny, které poskytují značné množství energetické biomasy, patří např. jestřabina východní (Galega officinalis L.), mužák prorostlý (Silphium perfoliatum L.), topolovka růžová (Alce rosea L.), baryt barvířský (Isatis tinctoria L.), bělotrn modrý (Echinops ritro L.), čičorka pestrá (Securigera varia L.) Pěstování těchto rostlin není prozatím v provozních podmínkách ověřeno, ale do budoucna mohou představovat dobrý zdroj fytomasy. (Petříková, 2004) 42

5.3 Energetické trávy Energetické tráv, představují v naších podmínkách hlavně přirozeně se vyskytující trávy, které poskytují značné množství biomasy. Další předností trav je snadná údržba a jejich vytrvalost na jenom stanovišti po dobu několika let. (Petříková, 2004) Čirok- súdánská tráva (Sorghum vulgare var. sudanense) Rostliny čirokovité patří mezi teplomilné rostliny. Súdánská tráva je jednoletá bylina řadící se mezi C4 rostliny. Jejich nevýhodou je náročnost na teplo. Pro energetické účely se využívá odrůda HYSO 2 (kříženec čiroku a súdánské trávy). Pro zemědělce je pěstitelsky známá. Využívají se stejné technologie a mechanizace, viz. kukuřice. Totožné je i zařazování v osevním postupu a hnojení. V dřívějších dobách byl HYSO 2 původně vyšlechtěn pro krmivářské účely. Díky vysokému vzrůstu lze i ve středních polohách dosáhnou přiměřených výsledků. Vzrůst rostliny je od 2 do 3 metrů s výnosem 14 18 t/ha suché hmoty. (Petříková, 2004) Obr. č. 19 Čirok- súdánská tráva (Sorghum vulgare var. sudanense) [5] Chrastice rákosovitá (Phalarodies arundinacea L- Rauchert) Chrastice se přirozeně vyskytuje po celé Evropě. Je to vytrvalá výběžkatá rostlina vyhledávající vlhká stanoviště s dobrou zásobou živin. Snáší krátkodobé záplavy a neuškodí ji ani období sucha a mráz. Velmi snadno obrůstá, což zaručuje vytrvalou obnovu porostů. Pro ČR je pěstován běžně se vyskytující druh. V EU je naopak k dispozici odrůda Palaton. Chrastice vytváří poměrně bohatou biomasu. Při vzrůstů 2 m dosahuje průměrných výnosů cca 6-8 t/ha i více. Seč je prováděná na konci léta, 43

kdy je porost suchý a vyzrálý. Produktem chrastice a ostatních trav jsou buď slisované hranaté, nebo kulaté balíky, pelety a brikety. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: potřebuje dostatek vody (přirozeně roste v okolí řek) je odolná proti drsným klimatickým podmínkám daří se jí na těžkých půdách s bohatou zásobou živin odolává suchu, záplavám a zastínění (Petříková, 2004) Osevní postup: je pěstována na nezaplevelených půdách s přímého výsevu nebo s krycí plodinou nejvíce preferuje luskoobilné směsky a obilniny (Petříková, 2004) Výživa a hnojení: doporučené dávky jsou 80 kg/ha N, 30 kg/ha K, 10 kg/ha P osvědčily se i čistírenské kaly při aplikování vyšší dávky dusíků se nepatřičně prodlouží vegetační doba, která je nežádoucí (Petříková, 2004) Agrotechnika: pro energetické účely jsou semena vysévána do řádků o velikosti 12,5 cm s výsevem 20-25 kg/ha do hloubky 1,5 cm pro výsev je ideální období podzimu nebo časného jara sklizeň se provádí běžnou mechanizaci a posečená biomasa se ponechá v řádcích termín sklizně je realizován po úplném dozrání semen v červnu nebo v červenci (Petříková, 2004) 44

Obr. č. 20 Chrastice rákosovitá (Phalarodies arundinacea L- Rauchert) [5] Kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea L. Schreb.) Kostřava je perspektivní tráva, která je schopná vyrůst do výšky 1,2 m až 1,5 m s výnosem cca 6-8 t/ha suché hmoty. Při hnojení dusíkem se hodnoty vyšplhají až k 10 t/ha. Řadí se mezi vytrvalé mrazuvzdorné rostliny. Vytváří mohutné trsy a dlouhé podzemní výběžky zaručující obnovu porostů. Pro energetickou sklizeň se porost vymetá již v prvním roce, nejlépe při plné zralosti semen. Pro seč se používá mlátička s mírně přitaženým mlátícím ústrojím. Vyschlá biomasa se spaluje jako obilná sláma. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: vyhledává mokrá stanoviště je přijatelná pro vlhké a využitelně nevhodné louky nenáročnost na půdu, dává přednost těžším půdám, ale je citlivá na kyselost snáší sucho i mráz (Petříková, 2004) Osevní postu: je vysévána jako TTP nejlépe do krycí plodiny, nebo přímo na čistý pozemek vhodné krycí plodiny jsou pšenice a oves se sníženým výsevem nebo jetel nevhodný je ječmen, který brání v pozvolném růstu (biom, 2011) Výživa a hnojení: před setím jsou aplikovány hnojiva v dávce 40 kg/ha N a F, 70-80 kg/ha K v druhém roce je podáván jen dusík v množství 40-60 kg/ha (Petříková, 2004) 45

Agrotechnika: na jaře se vysévá kolmo na řádky krycí plodiny do řádků 25-45 cm pro fytoenergetiku jsou výhodnější užší řádky vysévá se do hlouby 2-3 cm s množstvím semen 15-16 kg/ha termín sklizně začíná po úplném dozráni semen v červenci ostatní agrotechnika je zaměřená jen na hnojení popřípadě ochraně proti škůdcům a chorobám (biom, 2011) Obr. č. 21 Kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea L. Schreb.) [6] Psineček veliký-bílý (Agrostis gigantea Roth.) Psineček je vytrvalá tráva ozimého charakteru. Dosahuje středního vzrůstu od 0,8 do 1,2 m. Je to přirozeně se vyskytující tráva obývající nejrůznější lokality i vyšší polohy. Nemá zvláštní požadavky na stanoviště, nachází se na loukách, těžších vlhkých půdách. Pro fytoenergetiku je výhodné pěstovat psineček hlavně na semeno (záruka suché hmoty). Semena dozrávají přibližně ke konci srpna. Sklízí se celá nadzemní hmota, která zaručuje výnos 6-8 t/ha, při hnojení i více. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: roste na chudých půdách v souladu s vlhčím stanovištěm uplatňuje se jako doplňkový druh na těžkých půdách dobře snáší mrazy a ve vyšších polohách odolává nižším teplotám a vymrzání 46

problémy nastávají v období sucha, neboť má mělký kořenový systém (biom, 2011) Osevní postup: vysévá se do krycí plodiny nejlepší předplodinou jsou organicky vyhnojené okopaniny po jiných travách se nezařazuje minimálně 3 roky musí být zachována izolační vzdálenost 100 m od jiných psinečků (biom, 2011) Výživa a hnojení: doporučené dávky 40 kg/ha P, 50 kg/ha K při založení porostu a 50 kg/ha N zbylá část N 80-100 kg/ha, P a K je aplikována následující rok (biom, 2011) Agrotechnika: semena se zasévají brzy na jaře do jarní pšenice se sníženým výsevem seťová hloubka činí 1 cm s výsevem 10-12 kg/ha volí se užší řádky přibližně 20 cm, aby se zaručil vyšší výnos hmoty sklizeň se provádí na konci léta v srpnu (biom, 2011) Obr. č. 22 Psineček veliký-bílý (Agrostis gigantea Roth.) [6] Ovsík vyvýšený (Arrhenatherum eletius L.) Ovsík je přirozeně se vyskytující druh, který obývá naše podmínky. Osidluje zejména nížiny až podhůří. Dosahuje střední velikosti, kdy dorůstá do výšky 0,8 1,3 m 47

nebo také přes 1,5 m. Neprosívá v drsných podmínkách, ale může se pěstovat na sušších stanovištích, snáší přísušky. Podobně jako u ostatních trav se ovsík pěstuje na semeno. Sklizeň probíhá před dozrání semen začátkem července pomocí mlátičky. Výnosy nadzemní hmoty se pohybují cca 6-8 t/ha suché hmoty, při hnojení jsou dosahovány i vyšší hodnoty. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: je náročný zejména na obsah živin přizpůsobený půdní kyselosti v rozmezí 4,5-7,5 ph snáší zastínění a přísušky nejlépe prosperuje na vápnitém podkladě a sušších stanovištích (biom, 2011) Osevní postup: je totožný viz. Psineček veliký-bílý (Agrostis gigantea Roth.) Výživa a hnojení: je totožný viz. Psineček veliký-bílý (Agrostis gigantea Roth.) Agrotechnika: porost je zakládán koncem dubna do krycí plodiny na výsev je používán speciální secí stroj, který je opatřen kartáči pro snadnější uvolní semen, neboť osiny na semenech brání v rovnoměrném vypadání hloubka setí je přijatelná od 3-4 cm s výsevem 27-30 kg/ha řádky jsou pro energetické účely voleny 15 až 20 cm široké termín sklizně je ovlivněn dozráváním semen (biom, 2011) 48

Obr. č. 23 Ovsík vyvýšený (Arrhenatherum eletius L.) [5] Sveřep horský (Bromus catharticus) Sveřep horský je velmi kvalitní tráva. Má vzpřímené trsy a dorůstá výšky 0,8 1 m. Vlivem šlechtění, se v naších podmínkách používá odrůda Tacit. Je velmi tolerantní a daří se jí v nížinách i podhůří, kde snáší nižší ph, přísušky a mrazy. Oproti jiným sveřepům začíná narůstat brzy z jara. Kvalitně obrůstá a tím zajišťuje přijatelný výnos biomasy. Celkový výtěžek nadzemní hmoty je 8-10 t/ha. Sklizeň je prováděná po úplném dozrání semen tradičním sklízecím výmlatem. Konečným produktem pro fytoenergetiku jsou např. hranaté balíky. Podobně jako sveřep horský je velmi spolehlivý rovněž sveřep bezbranný (Bromus dermis). Má výborné růstové schopnosti podobné žitu. (Petříková, 2004) Nároky a podmínky pro pěstování: prospívá na hlubších půdách s vyšší zásobou živin nemá rád půdy podmáčené preferuje spíše sušší stanoviště, dostatečně provzdušněné a lehčí ve vyšších polohách netrpí na mrazy, snáší přísušky (Petříková, 2004) Osevní postup: vhodnými předplodinami jsou vyhnojené okopaniny nebo luskoobilné směsky vysévá se do čisté odplevelené půdy s krycí plodinou (Petříková, 2004) Výživa a hnojení: hnojení minerálními hnojivy je přizpůsobeno množstvím živin v půdě 49

dávky jednotlivých hnojiv viz. psineček veliký (Petříková, 2004) Agrotechnika: semena obou odrůd se vysévají od března do dubna do hloubky 1,5 cm pro energetické účely se volí užší řádky 12,5 cm s výsevem 25-30 kg/ha kolmo na krycí plodinu termín sklizně je ovlivněn zralostí semen, nejběžněji v červenci (Petříková, 2004) Obr. č. 24 Sveřep bezbranný (Bromus dermis) [5] 5.4 Invazivní rostliny Invazivní druhy představují pro naši přírodu ale i přírodu jiných státu závažným problém, neboť negativně ovlivňují ekologickou rozmanitost přírody. Rizikovým faktorem se stává velmi dobrá reprodukční schopnost. Pokud mají vhodné podmínky pro svůj vývoj, snadno a rychle se rozmnožují, osídlují nová stanoviště a dále se rozšiřují na jiná místa. Následně vytlačují původní druhy fauny nebo flory a mění druhovou skladbu původních biotopů. (Kloz a kol., 2007) Křídlatka (Reynoutria, Syn. Pleuropterus Turzc., Syn. Polygonum) Křídlatka je planě rostoucí rostlina, dosahující výšky 2 až 5 m. Dokáže vytvořit rekordní výnosy nadzemní hmoty až 30 t/ha s vysokým energetickým potencionálem. Vyhledává vlhká stanoviště kolem řek, potoků a rybníků. Vlivem pozdního kvetení nedochází k dozrávání semen a křídlatka je proto nucena se rozmnožovat pomocí 50

oddenku z hlavního silného kořene, na kterém je založené i její pěstování. Sklizeň probíhá zpravidla na podzim v nejsušším stavu po opadu listí nebo začátkem zimy, kdy stonky ještě nepolehávají. Používá se samojízdná řezačka s tažným vozem, nebo boční jedoucí vůz. Z biomasy jsou vyráběny brikety nebo palety. Křídlatka v současné době roste na několika tisících hektarech jako divoce nebezpečná rostlina a na likvidaci jsou používané vysoké náklady. V případě záměrného pěstování hrozí riziko rozsáhlejšího rozšíření do krajiny, proto je využití křídlatky v energetice nepravděpodobné. (Malaťak, Vaculík, 2008) Obr. č. 25 Křídlatka (Reynoutria, Syn. Pleuropterus Turzc., Syn. Polygonum) [5] 5.5 Rychle rostoucí dřeviny Dřeviny odjakživa představovaly velmi dobrý zdroj tepelné energie. Lidé si uvědomili potencionálu rychlého růstu některých druhů dřevin a vznikly první pokusy založení plantáží cca v 90 letech 19. Stol. Nejvíce produktivními dřevinami, které se v našich podmínkách pěstují, jsou topoly a z ostatních druhů pak vrby, olše a atd. Topoly (Populus L.) Topoly se u nás vyskytují jak přirozeně, tak i uměle. Hlavním významem topolů a zakládání plantáží spočívá v jejich velmi rychlém růstu oproti jiným dřevinám a rychlému obrůstání. Při zakládání plantáží se vychází ze čtyř topolových oblastí rozdělené podle nadmořské výšky: - I. oblast do 200 m - II. oblast 200-400 m 51

- III. oblast 400-600 m - IV. oblast přes 600 m Při vytvoření dobrých podmínek pěstování (např. vodní režim v půdě, provzdušněnost, kyselost půdy, dostatečný prostor pro kořenový systém, výživa), kdy je topol schopný dosáhnout výšky cca 12 m s výnosem dřevní hmoty cca 8 12 t/ha. Sklizeň probíhá nejčastěji v zimním období s časovou prodlevou 5-6 let pomocí motorové pily popřípadě hydraulickými nebo pneumatickými nůžkami. Pokácený materiál je upravován stacionárními nebo mobilními štěpkovači a vzniklé štěpky se následně dosušují aspalují. (Moudrý, Strašil, 1998) Nároky a podmínky pro pěstování: Vyžaduje teplejší oblasti s trvalou zásobou podzemní vody snáší dlouhodobé záplavy nároky na zemědělsky udržovanou půdu s dostatečným obsahem vápna a dusíku těžké půdy jsou nevhodné vyhovující jsou neutrální nebo slabě kyselé půdní reakce je odolný proti vymrzání (Moudrý, Strašil, 1998) Osevní postup: topolové plantáže jsou zakládány na dobu 15-25 let po ukončení plantáží je vhodné nechat půdu odpočinout a vysadit krycí plodinu (zelené hnojení) vyhovující jsou vikvovité rostliny, které fixují vzdušný dusík (Moudrý, Strašil, 1998) Výživa a hnojení: při nedostatku živin, porost velmi rychle slábne hnojení se provádí jednou za dva roky minerálními hnojivy a proleželou chlévskou mrvou v dávce 30-40 t/ha, která se musí zapravit do půdy N přispívá k rychlému růstu a PK působí na vyzrání dřevních pletiv (Moudrý, Strašil, 1998) Agrotechnika: 52

na podzim se provede hluboká orba, na jaře plečkování a smykování půda před sadbou se musí propracovat do hloubky 20 cm řízky získané z obrostů rozmnožovací matečnice jsou vysazovány o velikosti 18 až 22 cm s tloušťkou od 8 do 20 mm řízky se sází kolmo v řádcích o velikosti 2-3 m x 0,6-0,8 m vhodným termínem pro výsadbu je jaro sklizeň je prováděná v zimním období po opadu listů (Moudrý, Strašil, 1998) Obr. č. 26 Topoly (Populus L.) [5] Vrby (Salix L.) Vrby jsou dalšími významnými rychle rostoucími dřevinami. Jejich využití je mnohostranné od výroby nábytku, obručí až zpevňování břehů řek, násypů a strání. Vrby osídlují hlavně nížiny, ale některé druhy osidlují i výše položené stanoviště. Nejvýhodněji se pěstují na pozemcích v nížinách. Preferuje půdy hlinité a hlinitopísčité, v létě dostatečně vlhké. Nejsou vhodné zamokřené pozemky s vysokou hladinou spodní vody, proto je nutné odvodnění pozemku. Jednotlivé nároky na výživu, osevní postup a agrotechniku jsou shodné viz. topol. (Moudrý, Strašil, 1998) 53