Č ESKÁ LITERATURA III (DEVADESÁTÁ LÉTA XX. STOL.)

- 1 - OSTRAVSKÁ UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Č ESKÁ LITERATURA III (DEVADESÁTÁ LÉTA XX. STOL.) PETR HANUŠKA IVA MÁLKOVÁ OSTRAVA 2002

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 2 - Cíle předmětu Po prostudování textu budete znát: Základní fakta o proměně literární situace po Listopadu 1989, o změnách na nakladatelském trhu, o problémech spjatých s vydáváním literárních časopisů. Zákonitosti, kterými se řídí hledání nového básnického a prozaického tvaru. Informace o proměně fungování literárněkritické reflexe. Získáte: O zákonitostech fungování polistopadového literárního trhu, literárního provozu, postavení autorů, nakladatelů, kritiků. Získáte návod jak interpretovat vybrané tituly, resp. díla význačných osobností, jejichž tvorba výrazně charakterizovala dobový literární úzus. Budete schopni: Vysvětlit, k jakým proměnám došlo v literárním provozu, proč k nim došlo a jaký měly důsledek pro fungování literatury resp. literárního života. Vysvětlit, proč došlo k opožděnému nástupu mladé literární generace. Objasnit, jakou podobu měly proměny v oblasti prózy a poezie. Budete schopni rozlišovat mezi opravdovou literární kvalitou a literárním zbožím, určeným k okamžité konzumaci.

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 3 - Obsah předmětu 1. Polistopadová literární situace 2. Poezie devadesátých let návraty 3. Poezie devadesátých let nástupy 4. Tendence v české próze 90. let 5. Deníková a memoárová literatura 6. Český literární postmodernismus 7. Karel Šiktanc 8. Lubor Kasal 9. Pavel Kolmačka 10. Literární dílo Jana Křesadla 11. Michal Viewegh Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: 18 hodin

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 4 -

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 5 - POLISTOPADOVÁ LITERÁRNÍ SITUACE V této kapitole se dozvíte: K jakým zásadním změnám došlo v kulturní, resp. literární sféře po r. 1989. Pozornost bude zaměřena na nové společenské postavení literatury. Vyjasníme, nakolik se proměnila role spisovatele, čtenáře, nakladatele a literárního kritika. Uvedeme, které vycházely literární časopisy a na kterých místech pulzuje literární život. Vysvětlíme, nakolik důležité jsou pro literární provoz spisovatelské organizace a literární ceny. Klíčová slova této kapitoly: Proměna kulturních podmínek, oficiální, samizdatová a exilová literatura, cenzura, kniha jako zboží, privatizace nakladatelství, čtenář, autor, literární kritika, literární časopisy, literární decentralizace, zánik bibliocentrismu, literární ceny Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 hodiny

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 6 - Po listopadu 1989 se v tehdejší Československu radikálně proměnily nejen společenské, ale i kulturní podmínky. Pro literaturu to přineslo změny, které nejvýstižněji popsal prozaik a esejista Jiří Kratochvil ve stati Obnovení chaosu v české literatuře (1992). Již nebyla písemnictvím s údělem a posláním, které se jen různě obměňovalo (od povinnosti být národotvornou institucí přes příkaz růst a košatět k větší cti a slávě národa a přes službu různým ideologiím a kasárenský dril sloužit lidu, odrážet skutečnost a realisticky zobrazovat až konečně po záskok v politické opozici 60. let), ale prostorem skutečné svobodné umělecké tvorby. Nejbezprostřednějším a nejvýraznějším projevem nového klimatu se stala skutečnost, kdy česká literatura přestala fungovat ve třech publikačních sférách. Dřívější politicky motivované rozčlenění literární tvorby do oficiálního, samizdatového a exilového okruhu přestalo mít své opodstatnění a došlo k jejich spojení do jediného proudu. Pokud dnes narazíte na termín samizdat, samizdatové vydání, jde o individuální aktivity motivované především ekonomickými faktory. Krátce po listopadu 1989 přestala existovat cenzura, tedy FÚTI a ČÚTI v Čechách, které byly v době socialistického režimu řízeny Státní tajnou bezpečností. Jedinou cenzurou se stala cenzura privátní jako projev individuální lidské, občanské a mravní zodpovědnosti. Literatura přestala být jedním z osvědčených útočišť, k nimž se lidé s důvěrou obraceli od dob českého národního obrození. Stala se vedle televize, rozhlasu, tisku a nejnověji hlavně internetu pouze jedním z řady mediálních polí, ke kterému vnímatel málokdy obrací svou pozornost. Kniha se stala zbožím s tržní hodnotou, tak jako boty, kuchyňská váha či léky. Spisovatel jako výrobce musí vstupovat cestou rozhovorů a autorských čtení do propagační fáze, neboť nakladatel nemůže spoléhat na státní či jinou finanční podporu při vydání titulu. Náklady knih dosahující dříve u poezie několik tisíc, resp. u prózy několik desítek tisíc kusů se radikálně zmenšily. V současné době se básnických knih prodá několik stovek, u úspěšných próz dosahují výše 2 až 5 tisíc. Spisovatelstvím jako profesí se tudíž v České republice nemůže téměř nikdo s výjimkou Michala Viewegha živit. Během několika let zanikly či byly privatizovány téměř všechny státní nakladatelské domy. Nahradilo je několik stovek soukromých vydavatelských firem. K nejvýraznějším a nejsilnějším producentům kvalitní literatury patří ARGO, Paseka, TORST, Nakladatelství Lidové noviny, Atlantis, Petrov, Host, Votobia, ze starších značek se v nové konkurenci zorientovala Mladá fronta, Vyšehrad a Odeon. K ekonomicky nejstabilnějším se řadí Knižní klub (součást Euromedia Group K.S.). Ten se orientuje na tzv. většinového čtenáře a knižní produkci zahrnující nejen odpočinkovou beletrii, ale i populární slovníkové příručky, kuchařky, atlasy apod. Knihy však i nadále vydávají nadšení zájemci o obsahově a graficky kvalitní literaturu. Využívají možností bibliofilského vydání, soukromých tisků, nového samizdatu až po strojově opisované sešity poezie s přiloženým adresářem budoucích čtenářů. V nových podmínkách se změnilo i samotné postavení čtenáře. Zvětšuje se propast mezi čtenářem konzumním a intelektualizujícím. Pro první skupinu je charakteristický zájem o čtivo různého druhu a kvality, např. produkci tzv. červené knihovny z edice Večery pod lampou. Druhý čtenářský okruh tíhne spíše ke klasické literární produkci, k literárnímu experimentu či k artistně orientované literatuře. V průběhu 90. let se také proměnilo postavení soudobé české literární kritiky. V této oblasti převažovala především anotační produkce spjatá s kulturními rubrikami deníků. Málokdy se v tomto médiu pěstovala systematická kritická činnost, resp. literární tvorba vůbec. Výjimku tvořily příloha Lidových novin Národní 9 (vedoucí editor Jan Lukeš) a Salon Práva (Zdenko Pavelka). Kritici často lobovali ve prospěch určitého literáta, literárního uskupení či nakladatelství, popřípadě využívali svého projevu k vyřízení mezilidských účtů. Tím tuto oblast na dlouhou dobu degradovali. Navíc vlivem zániku jediného direktivního socialistického estetického kánonu došlo k rozvolnění estetických měřítek. Kritiku tak často ovlivňují nejen názory zástupců starších kritických škol (strukturalisté, kritické působení Jana Lopatky a jeho žáků), ale především představitelé tzv. kritiky impresionistické (= zprostředkující více informace o svých dojmech než o díle samotném). Pro polistopadová léta je typická snaha obnovit či založit nové literární časopisy. Na reputaci vybudovanou v 60. létech se mohly spolehnout Literární noviny, které nejprve vycházely jako týdenní příloha Lidových novin, od r. 1992 poté jako samostatný týdeník. Původní periodikum Svazu československých spisovatelů Kmen transformovalo na týdeník, posléze obtýdeník Tvar. Brněnský samizdatový časopis Host, který se hlásil k tradici stejnojmenné předválečné tiskoviny a k poválečnému Hostu do domu, se stal ve 2. pol. 90. let jediným literárním měsíčníkem. Samizdatové kořeny měla i Revolver Revue, která také nabídla jediný specializovaný list na kritiku Kritickou Přílohu RR. Přesahy od literatury k filozofii, náboženství a politice lze zachytit v Prostoru a Souvislostech. Neúspěšně skončil pokus brněnského nakladatele Martina Pluháčka vydávat luxusní časopis Neon určený pro bohatější podnikatelskou a intelektuální klientelu. Další literární časopisy se staly díky svému odbornému či specifickému zaměření (danému místem vydávání, způsobem umělecké tvorby či zacílenou čtenářskou skupinou) malonákladovou záležitostí. Patří k nim olomoucká literárně-filozofická revue Aluze, vendryňský Weles, surrealistický Analogon, básnické Psí víno, plzeňský Plž či vsetínské Texty. Jediným pravidelně fungujícím internetovým časopisem se stala Dobrá adresa. Po celou dobu se vydavatelé literárních časopisů potýkají s finančními problémy, neboť jsou téměř výhradně dotovány Ministerstvem kultury ČR, nikoli soukromými donátory.

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 7 - Připomenutí existence kulturních center v souvislosti s vydáváním literárních časopisů avizovalo další významný rys polistopadového literárního života jeho totální decentralizaci. I když existují v podstatě organizace sdružují spisovatele z celé České republiky, a to Obec spisovatelů a menšinový Klub spisovatelů, mají pouze zaměstnanecký charakter. Hájí zájmy literátů v otázce autorských práv a vyjednávání podmínek s jinými profesními oblastmi (film, rozhlas). Současný literární život se odehrává nejen v Praze a v dalších velkých městech jako v Brně, Ostravě, Olomouci, Českých Budějovicích či v Hradci Králové, ale i v městech menších, dokonce i na vesnicích. V Hranicích na Moravě působí Unarclub, ve Šternberku a Brně Surrealistická skupina A. I. V., v Plzni seskupení Seriózní žížala či Ason klub. Druhým neopomenutelným rysem je okrajové postavení literatury, do kterého je stále více a více vystavována. Diskutuje se o zániku bibliocentrismu, o nevýznamnosti literární produkce zatlačované zvláště populární hudbou a tzv. mediálními žánry. K posílení prestiže literatury má mj. přispět i udělování řady literárních cen. Ministerstvo kultury ČR uděluje státní cenu za literaturu, nakladatelství Mladá fronta vyhlašuje Cenu Jiřího Ortena určenou pro autora do 30 let, básníci mohou obdržet Cenu Jaroslava Seiferta, překladatelé Cenu Josefa Jungmanna. Nejnověji zřízená cena byla pojmenována podle jejího hlavního sponzora Magnesia Litera..Úkol k textu. Vyhledejte si knihu Jiřího Kratochvila Příběhy příběhů (1995). Najděte si v ní zamyšlení nazvané Obnovení chaosu v české literatuře. Přečtěte si ho a poznamenejte si všechny další závěry, které charakterizují literární situaci počátku 90. let. Úkol k zamyšlení. Uvažujte nad tím, jakým způsobem by se literatura měla tzv. zviditelnit v jiných médiích. Část pro zájemce. Zhlédněte diskusní pořad Síto. Poslechněte si některý vybraný literární pořad na stanici Vltava. Vyhledejte si na internetu stránky těchto literárních časopisů: Texty, Host a Dobrá adresa. Uvědomte si, jakým způsobem a na jaké úrovni je literatura prezentována. Korespondenční úkol. Vyhledejte si práci Lubomíra Machaly Literární bludiště. Bilance polistopadové prózy (2001). Přečtěte si část nazvanou Hledání tradice a identity. Napište, kteří autoři nejvýrazněji formují současnou českou literaturu. Shrnutí kapitoly. Po listopadu r. 1989 došlo k základním přeměnám společenským i kulturním. Literatura přestala suplovat roli zastánce svobodných občanských názorů, roli politiky. Tím se radikálně proměnilo její postavení ve společnosti. Knihy se staly zbožím, které musejí soukromí nakladatelé nabídnout a prodat na svobodném trhu. Autoři nejsou dotováni státem, tudíž se vzhledem ke slabé kupní síle zdejšího trhu musejí živit jiným povoláním než spisovatelstvím. Literatura také musí o své místo bojovat s jinými médii. Pomoci ji v tom má i udělování literárních cen, resp. prezentování literatury v jiných médiích- V problémech se ocitla i literární kritika, v níž se negativně odrážejí ekonomické zájmy určitých jednotlivců i skupin a která trpí absencí jasně vymezených hodnotících kritérií. V literatuře došlo k celkové decentralizaci tvůrčího úsilí. V menších místech jsou vydávány knihy, časopisy, působí zde literární časopisy. Otázky: 1. K jakým základním změnám došlo po r. 1989 v kultuře, resp. literatuře díky proměně politických podmínek? 2. Jaké postavení mají v nových ekonomických podmínkách kniha, nakladatel a autor? 3. Která nakladatelství patří v ČR k největším? 4. V čem se změnilo postavení čtenáře knih? 5. Jaké problémy řeší soudobá literární kritika? 6. Které literární časopisy a kde vycházejí? 7. Jaké znáte spisovatelské organizace? 8. Co to znamená, když se řekne zánik bibliocentrismu? 9. Které literární ceny se v Čechách udělují?

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 8 - Další zdroje: HANUŠKA, Petr NOVOTNÝ, Vladimír: Česká literatura ve zkratce 4. Praha 2001. MACHALA, Lubomír: Literární bludiště. Bilance polistopadové prózy. Praha 2002. Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945 2000. Brno 2002. Průvodce studiem. Uvědomte si a smiřte se s tím, že postavení soudobé české literatury je víceméně tristní ve smyslu zájmu české společnosti o ni. Je potřeba, abyste se proto nad popisem polistopadové literatury dobře zamysleli. Uvědomili si, v čem jsou její hlavní problémy a nakolik je budete schopni pomoci řešit kupříkladu ve své budoucí pedagogické nebo odborné práci.

- 9 - POEZIE DEVADESÁTÝCH LET - NÁVRATY V této kapitole se dozvíte: O splácení nakladatelských dluhů O autorech, kteří se z nepaměti vrátili do české poezie O tvůrčích impulsech, které s sebou přinesli Klíčová slova této kapitoly: Kontinuita, vydavatelské dluhy, chronologie, ztvárnění civilizace, experimenty, faksimile dopisů, autentičnost, paměti, deníky, překlady, eseje, rekonstrukce, epika, tragika, víra, banalita, parataxe, enumerace, permutace, reflexe, naivita. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2,5 hodiny

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 10 - POEZIE DEVADESÁTÝCH LET - NÁVRATY Devadesátá léta v poezii ukázala, jak silně byla zasažena kontinuita literárního dění. V devadesátých letech se vyrovnávají vydavatelské dluhy, které mnohdy sahají až do čtyřicátých let. Tak se spolu setkávají skuteční debutanti s autory, jejichž jména zní jako nová pro téměř dvě generace čtenářů. Spojením tří komunikačních okruhů se vytváří široké komunikační pole, v němž je setřen rozdíl mezi centrem a periferií. Situace na počátku devadesátých let maže ostré generační hranice. Vydavatelské aktivity stírají hranice mezi debutem, reedicí, druhým vydáním atd. Jednotlivé sbírky se potkávají s výběry z tvorby. Do edičních plánů vstupuje vydávání autorských spisů. Dochází k paradoxním situacím: Jiří KOLÁŘ se básnické tvorby vzdal v šedesátých letech, jeho dosud vydané knihy byly staženy z knihoven, jeho původní sbírky v Česku dosud nepublikované (z let čtyřicátých, padesátých i šedesátých) se začínají vydávat až v letech devadesátých Prostupují se tvůrčí desetiletí, destruuje se chronologie literární historie. Sám autor se v podobné situaci ocitá podruhé. Dobová svědectví ze šedesátých let připomínají, že výbor z tvorby Jiřího KOLÁŘE Náhodný svědek z roku 1964, byl pro tehdejší nastupující básnickou generaci objevem a podnětem. V té době už J.K. trval v české poezii od roku 1940. Byl autorem, který svými básněmi a překlady směřoval ke ztvárnění chaotické mnohovrtevnatosti moderní civilizace (BLAŽÍČEK). Jeho básnické deníky, proláže, volný verš využívající mluvený jazyk, kategorie subjektu v podobě očitého svědka, prostupování slovesného a výtvarného umění a další experimenty ustavily Jiřího KOLÁŘE jednou z nepřehlédnutelných a nezaměnitelných iniciačních osobností české poezie dvacátého století. Průvodce studiem. Jiřímu KOLÁŘOVI vycházely v devadesátých letech sebrané spisy, které představily tohoto autora v úplnosti. V devadesátých letech vycházela celá řada studií, která znovuvymezovala (reedice) nebo nově pojmenovávala místo Jiřího KOLÁŘE v české poválečné poezii. Kolářovskou literaturu nabízíme i v oddíle Další zdroje, ale je nezbytné se seznámit se studiemi Vladimíra KARFÍKA. Naposledy byly jeho studie publikovány v souboru Literatura je čitelná, Olomouc, Periplum, 2002. Jako teoretický vstup ke studiu doporučuji stať Miroslava ČERVENKY První čtyři sbírky Jiřího Koláře ze souboru Styl a význam. Studie o básnících, Praha, ČS, 1991, s. 135 191.

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 11 - Úkol k textu. Prostudujte stať Miroslava Červenky a vymezte základní poetické znaky tvorby Jiřího KOLÁŘE, jak je ustavily první čtyři básnické sbírky tohoto autora. Otázky: 1. Kterými sbírkami se vrací Jiří Kolář do české poezie v devadesátých letech? 2. Existují básnické texty, které napsal Jiří kolář až v devadesátých letech? 3. Jakou roli sehrál výbor Náhodný svědek v šedesátých letech? 4. Kdo se zabývá dílem Jiřího Koláře? 5. Které žánry inicioval v české poezii Jiří Kolář? V podobné situaci se ocitá i Jan ZÁBRANA. Až v roce 1991 respektive 1992 vycházejí jeho verše z pozůstalosti v souborech Jistota nejhoršího (editor Jiří TRÁVNÍČEK ve spolupráci s Marií ZÁBRANOVOU) a Zeď vzpomínek (editorem opět Jiří TRÁVNÍČEK). Soubor Jistota nejhoršího obsahuje verše z let 1950 1972. Životopisné pásmo obsahuje úryvky z deníků (jejich rozsáhlé otištění v původně dvoudílném souboru Celý život I, Celý život II, Praha, Torst, 1992 se stalo literární událostí počátku devadesátých let), faksimile dopisů, fotografie, které dokumentují výjimečnost mravní i tvůrčí Jana ZÁBRANY. Postupně jsou vydávány i jeho sbírky z šedesátých let. Jiří TRÁVNÍČEK ve studii, která provází Jistotu nejhoršího o charakteru ZÁBRANOVY básnické tvorby píše: Vyvázáním z veškerých vnějších (komunikačních, společenských, tj. jakkoli nadosobních) rolí se oblouk Zábranovy poezie uzavírá. Jeho básnické slovo tak prošlo od chvějivého hledání harmonie mezi chlapeckou duší a světem bezprostředního obklopení v časech gymnaziálních, přes postavení ostrova jistoty a lyrické vymanění se ze zajetí démonické reality v počátku padesátých let, dále pak k jeho propojení se světem dole, tj. současně i vydobytím se nezávislosti na čase minulém (Stránky z deníku, Utkvělé černé ikony, Únor 1954, Lynč) až k horečnému bičování slova ve skladbě fragmentu Havran, kde mělo být podrobeno sebezničující konfrontaci se sebou samým, s básníkovou osobní pamětí i se samotnými možnostmi poezie. A nakonec toto slovo už nezúčastněné na velkém čase dějin končí definitivně do sebe obráceného konce (citováno podle TRÁVNÍČEK, J.: Slovo svírané dějinami, in: ZÁBRANA, J.: Poezie poslední možnosti. Praha, ČS, 1991, s. 175 Příklad Jan ZÁBRANA Úryvek ze Zdí vzpomínek Nakonec písničku. Písničku na konec všeho:

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 12 - To trní, to hloží smrt z nás vyklestí. Po slitování smilování. Nasviť tu scénu bolestí, nasviť ji láskou Boží, co je tam na ní ještě na dívání? Co je v tom za štěstí čekat dál na služku, až stříbro vyleští? Dál to hrát na stáří s kamennou obranou? Až nás dřív vykleští? Dohráno. Dohráno. Krákám: je dohráno. To trní! To hloží! Je dohráno. Tma na rampě a tma i v lóži. Je dohráno. A víme to. Dřív než nás košťata boží ze světa vymetou. Text z roku 1971 Úkol k textu. Jan ZÁBRANA byl také excelentní překladatel. Vyhledej se Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, Díl 2, Praha, Brána, 1998 autory a díla, které přeložil. Otázky: 1. V kterých tvůrčích literárních oblastech Jan ZÁBRANA vynikal? 2. Lze a jak rekonstruovat životní osudy a myšlenkový svět Jana ZÁBRANY? 3. Které básnické sbírky Jana ZÁBRANY vřadíme do devadesátých let? 4. Jaké motivy a byste vybrali z ukázky uvedené v příkladu, a jak byste je analyzovali a intepretovali? Dvojnásobný návrat prožívá Ivan DIVIŠ. Změna společenské situace mu dovoluje, aby se vrátil z emigrace do Prahy, aby se vrátil zpátky ke svému jazyku. I u tohoto básníka můžeme ve fragmentech textů, úvah, deníkových záznamů rekonstruovat podoby jeho vnitřního světa, podněty, které jej inspirovaly ať svou negativní či pozitivní hodnotou. Ivan WERNISCH z rukopisů vybral texty z let 1960 1994 Teorii spolehlivosti (Praha, Torst, 1884). Poprvé představil DIVIŠOVY textové záznamy v časopise Plamen již v roce 1967. DIVIŠ si v roce 1991 (10. září) poznamenal: Kdo je básník? ( A jak často se tohoto označení cukrářsky a operetně zneužívá!) Rozvine-li se počáteční talent a věc jde dobře, jde do díla, pak je Herkulem a karyatidou současně. Musí v sobě nosit nejen všechny předměty avěci, zvířata a

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 13 - přírodu, ale i vesmír, kosmos. Zde musí svědčit o údělu člověka, ano v kosmu, žádný Jaroslav Seifert. Jen zřídka disponuje myslí spokojenou a nerozrušenou, naopak, po většinu života je nešťasten (citováno podle DIVIŠ, I.: Teorie spolehlivosti, s. 645) Jak je z citátu zřejmé do české poezie se znovu vrátil nespokojenec, rebelant a provokatér. Do své smrti v roce 1999 vydal přepracované vydání sbírky Žalmy (1991), opravené vydání sbírky Noé vypouští krkavce (1995) a v Čechách poprvé Odchod z Čech (1990), Obrať koně (1992), Beránka na sněhu (1994), nově sbírky Moje oči musely vidět (1991), Češi pod Huaskaránem (1998) Autor ve sbírkách vyslovuje v četných variantách napětí až tragické mezi vírou a nevírou, štěstím a katastrofou. Jaroslav MED ve Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 charakterizoval Divišovu poetiku následujícími slovy: DIVIŠOVA poetika se vyznačuje silnou expresivitou, je založena na extenzitě výrazu, na metaforické neobvyklosti, jíž se aktualizují i banality. Konkrétnost výrazu naopak prozrazuje DIVIŠOVO tíhnutí k epičnosti. Základním významotvorným postupem je přitom vzájemné střetávání řady stylových rovin, které jsou přeplněny filozofickými narážkami, neologismy, antinomiemi a paradoxy. Tematická posloupnost básně i rytmická stavba jsou neustále porušovány; vše je chrleno v parataktickém, enumerativním sledu tak, jak básníkova fantazie trhá pouta logiky. Úkol k textu. Jakými pojmy charakterizoval Jaroslav MED poetiku Ivana DIVIŠE? Jaké prostředky používal básník pro zachycení své nervnosti, nespokojenosti, neklidu, které v něm nakladl čas a nedokonalí lidé tohoto světa? Otázky: 1. Které ze sbírek publikovaných v devadesátých letech Ivan DIVIŠ také v tomto období napsal? 2. Jaký význam má v DIVIŠOVĚ poezii enumerace a parataktické řazení veršů? Do povědomí čtenářů se znovu vrátil Emil JULIŠ. Autor svázaný s experimenty let šedesátých (grafika, technika permutace). V sedmdesátých letech je jeho poezie reflexivnější, neztrácí však experimentální prvek (mj. Gordická hlava, 1989). Fragmenty, prozaizace, sblížení s devastovanou krajinou severních Čech určují sbírku Nevyhnutelnosti (1996), která zahrnuje i tvorbu sedmdesátých osmdesátých let. Zvláště jako literární historik, editor, autor divadelních dramatizací, překladatel trval v kontextu české literatury v sedmdesátých a osmdesátých letech Ludvík KUNDERA. Devadesátá léta mu umožní autorský návrat i v oblasti poezie. Rukopisné sbírky jsou

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 14 - realizovány ve výborech, souborech, konkrétních vydáních. V rychlém časovém sledu jako splátky na ztracený čas vycházejí sbírky Malé radosti (1990), Ptaní (1990), Ztráty a nálezy (1991), Napříč Fantomázií (1991) Spád věcí a jiné básně (1992), Pády (1992) atd. Čas a prostor se v jeho poezii prostupují a určují, vymezují trvání a diskontinuitu. Od roku 1993 vycházejí Spisy Ludvíka Kundery. Část pro zájemce. Aktivity Ludvíka KUNDERY v oblasti české literatury jsou pozoruhodné. Vyhledáte-li si jeho bibliografii užasnete nad množství překladů, nad antologiemi, jimiž představuje českou literaturu v zahraničí, nad dramatizacemi, které profilovaly brněnské divadlo Husa na provázku, nad literárně historickými monografiemi (mj. Dada z roku 1983), literárně historickými antologiemi (mj. Haló je tady vichr - vichřice!, antologie německého expresionismu, 1969), nad pozorností, kterou trvale věnuje dílu Františka HALASE (mj. monografie 1999, kde najdete další bibliografické odkazy). Seznamte se s dílem Ludvíka KUNDERY. Z Portugalska, kde se stal součástí portugalské literatury Jorge LISTOPAD, se do prostoru české poezie vrací František LISTOPAD sbírkami Soukromé sklenářství v Brně (1992), Daleko blízko (1993) s dominancí určující krajiny. Z Francie obohacuje prostor české literatury mimořádný překladatel, editor, prozaik, esejista a básník Jan VLADISLAV. Básnickou tvorbu osmdesátých let publikovanou v exilových nakladatelstvích shrnuje v Knize poezie (1991). Z dalších autorů se pak do povědomí z exilu či domácího umlčování vracejí: Viola FISCHEROVÁ, Antonín BROUSEK, Petr KABEŠ, Petr KRÁL, Andrej STANKOVIČ, Ivan Martin JIROUS, Jiří KUBĚNA, Ivan WERNISCH, Pavel, ŠRUT, Jiří GRUŠA a další. Jiří TRÁVNÍČEK jmenované autory vymezil jako generaci a v úvahách nad ní napsal: Charakterizuje-li něco tuto generaci jako celek, pak je to velice dobrá obeznámenost s tradicí, osvojení řemesla, jakož i schopnost brát svou poezii jako způsob vymezení vůči tomu, co už tady bylo. Namnoze tato schopnost jde až k polohám do sebe ponořené bravury (Kaprál, my bychom přiřadili i Kuběnu), a proto chce-li někdo vrátit slovo k prvotnímu úžasu a být na chvíli obrázkovým naivistou, musí se tak dít reflexí a cestou odkazů (Wernisch, my bychom přiřadili Šruta, Grušu). Silným a sjednocujícím tématem se stává smrt blízkého (Slíva, Rulf, Fischerová). (citováno podle TRÁVNÍČEK, J.: Česká poezie 90. let: Čas smiřování a knížek, Lidové noviny 10. 11. 1999) Otázky: 1. Jaké sbírky vydává v devadesátých letech Pavel ŠRUT? 2. Je Jiří GRUŠA v devadesátých letech bytostným básníkem? 3. Z jaké literatury (jakých literatur) předkládá Antonín Brousek?

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 15-4. Jak se jmenuje a co obsahuje kniha recenzí a statí Antonína Brouska? 5. Které sbírky vedle Zádušní básně za Pavla Buksu (1990) viola FISCHEROVÁ v devadesátých letech vydala? 6. Se kterým ismem a se kterou zemí je spojena tvorba Petra KRÁLE? 7. Kterým kulturním oblastem se vedle poezie v devadesátých letech věnoval Andrej STANKOVIČ? 8. Které tvůrčí kroky charakterizují Jiřího Kuběnu v devadesátých letech? 9. Jak byste vymezili Kuběnou prosazovaný pojem Generace 1936? 10. Kterého z autorů byste dále vřadili k návratům do české poezie 90. let? A proč? Průvodce studiem. Jak jste správně postřehli, tato série otázek nenabízí odpovědi v textu. Sledovat současnou literaturu znamená procházet nejnovější slovníky, listovat bibliografickými příručkami, hledat informace na webových stránkách knihoven, nakladatelství, distributorů. Zkuste své odpovědi hledat v Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, díl 1 A-L, Díl 2 M-Ž, red. P. Janoušek, Praha, Brána, 1995, 1998. Vstupte do prostřednictvím webu do univezitní knihovny, navštivte elektronické katalogy Národní knihovny v Praze. Úkol k zamyšlení. Devadesátá léta přinesla znovu zvrstvení literárního prostoru. Je ještě podnětné mluvit a přemýšlet o autorských generacích? Korespondenční úkol. Ivan Martin Magor JIROUS, svérázná postava českého kulturního života od šedesátých let. V devadesátých letech vychází souhrnné vydání jeho díla Magorova summa (1998). Jeho tvorba však nekončí vzápětí vycházejí další původní sbírky (mj. Magorova vanitas (1999). Prostudujte jmenovaný soubor i další texty. Určete hlavní znaky Jirousovy poezie. Pojmenujte proměny, ke kterým během jeho autorské cesty dochází.

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 16 - Shrnutí kapitoly. Autoři, o nichž se píše v této kapitole, se s devadesátými léty potkali jako vyzrálé tvůrčí osobnosti. Každý již pouze dotváří, nebo variuje svou vlastní poetiku. Pozornost je na ně více a neobvykle upřena proto, že se spojením tří okruhů literatury (oficiální, exilové, samizdatové) paradoxně ocitli v roli autorů, které je třeba čtenářské veřejnosti představovat, které je potřeba znovu vřazovat do literární historie. Další zdroje: ČERVENKA, M.: Styl a význam, Praha, ČS, 1991, zvl. studie Individuální styl a významová výstavba literárního díla, s. 246 262 ČERVENKA, M.: Obléhání zevnitř, Praha, Torst, zvl. studie Kolářova rukověť pro moderní básníky, s. 244-249; Deník v jambu, s. 283 286; Zábrana pokračuje, s. 287 289; Pokus o Šruta, s. 294 300; Stopy dějů, s. 301 302; TRÁVNÍČEK, J.: Poezie poslední možnosti, Praha, Torst, 1996 BÍLEK, P., A.: Stavitelé křídel, průvodce současnou českou poezií, Praha, Fortuna, 1991 Průvodce studiem. Zde napište neformální vstup autora do textu (zhodnocení kapitoly, rady a povzbuzení atd.). Pozor, tento rám a ikonka po levé straně jsou uchyceny k předchozímu řádku a rovněž se posunují s textem.

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 17 - POEZIE LET DEVADESÁTÝCH NÁSTUPY V této kapitole se dozvíte: O časopisech, které vytvořily publikační prostor začínajícím básníkům O autorech, kteří se prosadili v devadesátých letech O nakladatelstvích, která vytvořila básnické edice O vazbách poezie devadesátých let na předcházející období, směry a autory O motivických, tematických a žánrových dominantách poezie 90. let Klíčová slova této kapitoly: Iniciály, nastupující sobnosti básnické a kritické, Host, Modrý květ, Weles, Revolver Revue, Tvar, M.U.K.L., Ladění, Želetavka, poesie, New line, Nolté knížky, Torst, Petrov, Votobia, Vetus via, Host. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 hodiny

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 18 - POEZIE LET DEVADESÁTÝCH NÁSTUPY Signály k proměně situace v české poezie nacházíme už v závěru osmdesátých let. Po dlouhé době se ohlašuje časopis, který dá publikační prostor nastupující autorské generaci. Přípravy se protahují, takže Iniciály, s podtitulem Sešity pro nezavedenou literaturu pod šéfredaktorským vedením Vladimíra KŘIVÁNKA se objevují až v roce 1990. Čtyřletá existence časopisu se snažila představit jak autory, kteří se začali prosazovat v osmdesátých letech, tak i zcela nová jména. Výrazným rysem byla příprava čísel, nebo dvojčísel koncentrovaných k jednomu tématu (Underground, č. 8/9; postmoderna, č. 10/11, židosvký fenomén, č. 19/20, feminismus, č. 25 aj.). Z tvůrců debutujících v osmdesátých letech v Iniciálách tiskli Svatava ANTOŠOVÁ, Zuzana BRABCOVÁ, Sylva FISCHEROVÁ, Bohdan CHLÍBEC, Lubor KASAL, Vít KREMLIČKA, J. H. KRCHOVSKÝ, Ewald MURRER aj. Ze začínajících autorů se představili např. Petr MOTÝL, Petr BORKOVEC. Iniciály také koncentrovaly generačně blízké literární kritiky a historiky: např. Petra A. BÍLKA, Alici JEDLIČKOVOU, Alenu BLAŽEJOVSKOU, Jiřího TRÁVNÍČKA, Martina PILAŘE, Luboše MERHAUTA. Dynamická byla zvláště rubrika: telegrafické recenze. Devadesátá léta pak četností periodik, almanachů nabízejí široký publikační prostor. Alena BLAŽEJOVSKÁ dokonce v roce 1990 počátek devadesátých let nazvala celonárodním text appealem. Oficiálními se stávají Revolver revue, brněnský Host, nově vzniká ostravsko frýdecko místecký Modrý květ, vendryňský literárně estetický Weles, z časopisu Kmen se transformující Tvar. Úkol k textu. Je nemyslitelné vypočítávat, které osobnosti se podílely na profilaci jednotlivých časopisů, která jména se nejčastěji objevovala na stránkách těchto, někdy už zaniklých časopisů. Najděte si ve studovnách čísla z let 1990 1993, procházejte se tehdejší tematikou, registrujte básnické texty, rozhovory, kritické soudy. Srovnejte stav časopisů na počátku 90. let se stavem, v němž se periodika nacházejí dnes. Jako průvodce po časopisech nechť vám slouží Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945 2000, Olomouc, Brno, Votobia, Host, 2002. Úkol k zamyšlení. Jakou roli sehrává v literárním životě četnost a pestrost literárních, společenských časopisů? Jaké konkrétní podněty Vám literární časopisy přinášejí?

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 19 - Nepřehlédnutelnou roli sehrávají také nakladatelství. O mladofrontovní edici Ladění jsme se už zmiňovali v souvislostech s koncem osmdesátých let. Autoři tehdejších debutů jsou v devadesátých letech výrazní: Lubor KASAL, Norbert HOLUB, Jaromír TYPLT, Svatava ANTOŠOVÁ, Sylva FISCHEROVÁ. Václav KADLEC ve svém nakladatelství Pražská imaginace vydával Nulté knížky. V nich se představili mj. pozdější držitel ceny Jiřího Ortena Petr BORKOVEC sbírkou Prostírání do tichého (1990), či excentrický Martin LANGER sbírkou Palác excentriků. Součástí Nultých knížek se stala i Siamská dvojčata Roberta NEZVALA. Moravský M.U.K.L. Tomáše KOUDELY představil prvotinu Petra MOTÝLA Ten veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách (1990) naplněnou provokací, básnivostí pokoušející všechno, co přesahuje zažitost, rutinu a ustálení. Cesty k víře provázely debut Petra PAVLA v Bezpočtu svých dvanáctero. Svou básnickou tvorbu shrnul do souboru Básně také Milan KNÍŽÁK. Pražské nakladatelství Torst ve své edici Poezie představuje autory již vyzrálé, vydalo mj. Obrovský zasněžený hřbitov Petra PLACÁKA (1995), přesto dalo prostor i prvotině Víta KREMLIČKY Cizrna (1995). Brněnské nakladatelství Host věnuje poezii systematickou pozornost. V edici Poesie vydává zvláště autory, kteří jsou názorově i věkově blízcí redaktorskému okruhu časopisu. Mj. J. H. KRCHOVSKÉHO, Karla Jana ČAPKA, Petra ČICHONĚ, Martina Josefa STÖHRA, Petra HRUŠKU, Bogdana TROJAKA, Boženu SPRÁVCOVOU aj. Brněnský Petrov se v devadesátých letech výrazně podílí na publikaci básnických sbírek. Nejrecenzovanějšími knihami se na počátku devadesátých let stávají Stará bydliště Ivana BLATNÉHO, (1992), Final rondi Františka LISTOPADA, (1992), Pády Ludvíka KUNDERY (1992), Reinerův výbor (1992) Zeno KAPRÁLA, Tři knihy (1994, Beránek na sněhu, Odchod z Čech, Tanathea) Ivana DIVIŠE. Pro soudobou tvorbu otevřelo edici New line, kde mj. vyšel Jám Lubora KASALA. Petrov Tiskne poezii i v další edici Česká poezie. Pro činnost nakladatelství je určující spiritus agens Martina PLUHÁČKA. On stojí za organizací setkávání básníků v průběhu devadesátých let na hradě Bítově (spolu s Jiřím Kuběnou). Část pro zájemce. Bítovská setkávání básníků nezůstala pouze v paměti účastníků. Z jejich setkávání, disputací, přednášek vznikaly sborníky, v nichž je možné mnohé z toho, co se událo rekonstruovat. Vyhledejte černé bítovské sborníky, určete roky jejich konání, složení účastníků, témata diskusí. Kdo a proč Vás zaujal?

Číslo a název podkapitoly (nebo kapitoly) - 20 - Specializované edice poezie mají také např. nakladatelství Vetus via (edice Želetavka, mj. Antonín MAREŠ Nix verstehen, 1999), Votobia (edice Poesie, mj. výbor z tvorby Jiřího Kuběny od padesátých do devadesátých let Krev ve víno, 1995), Velarium (edice Celula, mj. Jaroslav ŠLEJMAR, V koutě svého vesmíru, 1996). Devadesátá léta bychom mohli, v souvislosti s nástupem nové autorské generace, nebo potvrzením básnického statutu, nazvat léty navazování kontinuity v české poezie. V textech autorů nacházíme odkazy k postupům šedesátých let (ANTOŠOVÁ, MURRER, LANGER). V prvotině Svatavy ANTOŠOVÉ Říkají mi poezie (1987) se znovuobjevuje nálada, která doprovázela básníky beatnické generace, atmosféra a veršové postupy, ba i citace a ohlasy poezie Václava HRABĚTE. Lyrický subjekt je plný protestů. Potřebuje prožívat. Bezprostřednost a drsnost zážitků je určující. K snovým prostorám, které jsme poznali v šedesátých letech, se obrací sbírka Ewalda MURRERA Mlha za zdí (1992). Poetika odkazuje k autorům poetistům, surrealistům. Výrazná stylizace, emoce, vypjatá obraznost, exaltovaný výraz Jaromíra TYPLTA a sbírek Koncerto grosso (1990), Ztracené peklo 1994). Za TYPLTOVA blížence je považován Martin LANGER. O jeho sbírce Animální evangelium (1992) Jiří TRÁVNÍČEK napsal: zpočátku jako by se potřebovaly vybít všechny vlivy, co jen jeho poezií procházejí: dekadence, baroko, surrealismus, náboženská mystika (citováno podle Básnické pokolení devadesátých let, Host, 1997, č. 2, s. 68) Aktuální se stává atmosféra 90. let devatenáctého století (MARKS, KRCHOVSKÝ a diskutovaný termín neodekadence). Luděk MARKS ve sbírce Stín svícnu (1994) se k dekadenci hlásí, ale využívá zvláště techniky symbolistní. Navíc je v jeho tvorbě zjevná vazba na undergroundový postoj. J. H. KRCHOVSKÝ zvláště ve sbírce Noci, po nichž nepřichází ráno (1992) je zřetelná stylizace, která vyjadřuje nicotnost a nadbytečnost. Zdeněk SMOLKA, který se otázkou vztahu k dekadenci zabýval, soudí, že KRCHOVSKÝ navazuje na vypjatě egoistickou linii české dekadence, žije však o sto let poději. Jeho vize rozkladu je daleko průbojnější a zasahuje takřka vše i samotné ego. (1997) Příklad J. H. KRCHOVSKÝ JSEM HRSTKA PRACHU ZE SVÝCH KOSTÍ Jsem chladný popel bez urny A průvan, přízrak nestvůrný mne rozfoukává po místnosti