VĚDECKÁ SPO LEČNO ST PRO MYKOLOGII

Č e s k o s l o v e n s k á VĚDECKÁ SPO LEČNO ST PRO MYKOLOGII I 3 2 I j ACADEMIA/PRAHA KVÉTEN 1978 I ISSN 0009 047«

Če sk á m y k o l o g ie i. Časopis Cs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické Ročník 32 Číslo 2 Květen 1978 Vedoucí redaktor: doc. RND r. Zdeněk Urban, DrSc. Redakční rada: ak ad em ik Ctibor Blattný, D rs c.; prof. Karel Cejp, D rs c.; RNDr. Petr Fragner; M U Dr. Josef Herink; RN D r. Věra H olubová, CSc.; RN D r. František Kotlaba, CSc.; ing. Karel Kříž; RND r. Vladim ír M usílek, CSc.; doc. R N D r. Jan Nečásek, CSc.; ing. Cyprián Paulech, CSc.; prof. V ladim ír Rypáček, DrSc.. člen koresp. ČSAV; RNDr. M iloslav Staněk, CSc. Výkonný redaktor: RND r. M irko Svrček, CSc. 1. sešit vyšel 20. ledna 1978 OBSAH M. Staněk: T řicet le t pěstování žam pionů a výzkum u pěstovaných jedlých hub v C S S R...65 J M oravec: H ouby K ilim an d žára I. D iscom ycetes, P ezizales.... 70 U. Braun: K taxonom ii pad lí n a S ilene alb a (Mill.) E. H. L. K rau se 79 P. H ú b s c h : V edlejší rozm nožovací stád ia něk terý ch d ru h ů rodu Pholiota v čistých k u l t u r á c h... 82 J. N ováková: P řenos ro stlinných v irů h o u b a m i... 87 C. Paulech a Z. U rban: VI. celo štátn a m ykologická konferencia (Pezinok 19.-23. IX. 1977)... 97 A bstrakty referátů přednesených n a VI. celostátní m ykologické k o n feren ci v P ezinku, 19. 23. IX. 1977... 99 Z. Urban a M. O tčenášek: 2. m ezinárodní m ykologický kongres, T am pa, Florida, 1977 123 R eferáty o literatu ře : F lo ra criptogám ica de T ie rra del Fuego. Tom. X fasc. 3: Irm a J. G am undí, Fungi, A scom ycetes, P ezizales (M. Svrček, str. 128). Přílohy: černobílé tabule: V I. IX. K člán k u : P. H ůbsch, V edlejší rozm nožovací stád ia něk terý ch d ru h ů rodu P holiota v čistých k u ltu rách.

"... ČESKÁ MYKOLOGIE ČASOPIS ČESKOSLOVENSKÉ VĚDECKÉ SPOLEČNOSTI PRO MYKOLOGII ROČNÍK 32 1978 SEŠIT 2 Třicet let pěstování žampionů a výzkumu pěstovaných jedlých hub v ČSSR Thirty years of mushroom cultivation and cultivated edible fungi research in Czechoslovakia (K třicátém u výročí Ú nora 1948) M iloslav S ta n ěk P rv n í význam nější p ě stírn a žam pionů v Č eskoslovensku vznikla r. 1948 v G ottw aldově. P rv n í m oderní žam pionárna, využívající od roku 1965 třízónového způsobu pěstování v bednách, b y la v ybudována v B abicích na jižní M oravě. V ýroba pěstovaných žam pionů la garicus bisporus (Lg.) Sing, a A. bitorquis (Quél.) Sacc.] byla v CSSR dosud nízká (1300 t), avšak budují se nové p ěstitelsk é závody s větší v ý robní kapacitou. V ývoj výroby jedlých h u b byl stim ulován výsledky výzkum ů získaných v M ikrobiologickém ú stav u ČSAV, v M ykologické stanici a v jin ý ch ú stavech. Jsou stu dovány problém y fyziologie a ekologie pěstovaných hub [A g a - ricus spp., P leurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) K um m er aj.] a problém y a p likovaného výzkum u. T he first pilo t m ajo r m ushroom house in C zechoslovakia w as founded in G ottw aldov in 1948. T he first m odern m ushroom farm, since 1965 having used a 3-zone system of cultiv atio n in trayes, w as b u ilt in B abice in South M oravia. T he pro d u ctio n of th e cultiv ated m ushroom s [A garicus bisporus (Lg.) Sing, and A. bitorquis (Quél.) Sacc.] in C zechoslovakia has been low so fa r (1300 T), how ever, new grow ing p lan ts w ith larg er production cap a city are u n d e r construction. T he developm ent of edible fungi production w as stim u lated by research results gained in th e In s titu te of M icrobiology (Czechoslovak A cadem y of Sciences), in th e M ycological S tatio n and o th er in stitu tes w here physiology and ecology of cu ltiv ated fungi [Agaricus spp., P leurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) K u m m er etc.] an d v arious problem s of applied research a re studied. Není náhodou, že v době oslav třicátého výročí V ítězného února vzpom ínám e též třiceti let historie socialistické výroby hub v CSSR. Velmi záhy po únorových událostech rozhodlo totiž teh d ejší vedení nár. podniku Svit v G ottw aldově založit první větší pěstírnu žam pionů v našem státě. Velkou zásluhu o vznik nové výrobny m ěl prof. RNDr. V ladim ír R ypáček DrSc, člen koresp. ČSAV, k terý připravil koncepci organizačního celku, jenž zahrnoval pěstírnu žam pionů, výrobnu sadby i výzkum nou laboratoř. Byly k dispozici protiletecké kryty, dostatek surovin v nedalekých hřebčínech N apajedla a Tlum ačov i lab oratoře ve V ýzkum ném ú stav u n. p. Svit. V edením p ěstírny jsm e byli pověřeni společně se zesnulým J. Balcárkem. V říjn u 1948 byly ukončeny adaptační práce, byla vybudována první čs. laboratoř pro výrobu čisté žam piónové sadby a začátkem ro k u 1949 jsm e již sklízeli p rvn í žam piony. P ráce se d ařila: žam pionů bylo dost nejen pro závodní kuchyně, nýbrž i pro hotely a trh. Zahájili 65

I -... Č e s k á m y k o l o g i e 32 (2) 1978 jsm e selekci nových km enů žam pionů a dosahovali jsm e s nim i vysokých výnosů. M etoda p říp rav y čisté žam piónové sadby byla popsána v jednom z p rv ních ročníků České m ykologie (Staněk 1950). M álo kdo dnes ví, že naše žam piony uložené do ru dého koše reprezentovaly využití válečných o b jek tů k m í rovým účelům na prvním sjezdu obránců m íru, který se konal v P aříži v roce 1949. I P ěstírn a žam pionů v n. p. S vit v G ottw aldově b y la v činnosti plných 20 roků až do sm rti J. B alcárka. Je jí roční produkce se pohybovala m ezi 6 10 tu n am i a v ý nosy z k u ltu r zakládaných trad ičn ím způsobem dosahovaly 10 15 k g/m 2. V yužívaly se nové technologické prvky, k teré se později u p latn ily v p ln é m íře v m oderních způsobech pěstování (dodatečná ferm en tace su b strá tu na záhonech, odtah kysličníku uhličitého z povrchu k u ltu r p ři fru k tifik a c i aj.). Skoda, že v p rů b ěh u padesátých le t nenašla p ě stírn a v G ottw aldově následovníků, k te ří by ji p řed čili v produkci. V té době bylo v činnosti pouze několik m enších p ěstíren organizovaných d ru žstv em M y- k o p ro d u k ta a kom u n áln í podniky (např. ve S vitavách). T ehdejší pokusy o realizaci rozvoje pěstování plodnic vyšších jedlých hub byly neúspěšné, i když byly podporovány našim i p řed n ím i m ykology a m ikrobiology (doc. dr. A. P ilátem, DrSc, prof. Dr. Ing. V. K ášem DrSc aj.). V ýzkum pěstování žam pionů nebyl organizován; přesto bylo publikováno několik vědeckých prací, jež m ěly ohlas v zahraničí. Pokusy s um ělou m rvou n á h ra d n ím su b strátem pro pěstování žam pionů (L angkram er, Ř ezník 1954) byly později p říznivě kom entovány S ingerem (Singer 1961) a m etoda izolace jednosporových k u ltu r s v yužitím působení plynných m etab o litů m ycelia (Staněk 1959) se dosud úspěšně využívá nejen p ři selekci km enů A garicus bisporus (Lg.) Sing., nýbrž též u A. bitorquis (Quél.) Sacc. (F ritsche 1976). K oživení zájm u o pěstování žam pionů došlo v roce 1960, kdy Svaz spotřebních družstev zřídil specializovaný závod M ykoprodukta s v lastn í výrobnou sadby a vý zkum ným střediskem. Byl zpracován n áv rh rozvoje výroby hub, k terý p řed p o k lád al zvýšení celostátní produkce na 1000 tu n v roce 1970. V roce 1965 byla uvedena do provozu p rv n í čs. m oderní p ěstírn a žam pionů v B abicích, okres U herské H rad iště (současná produkce cca 90 tun) a současně vznikaly pěstírn y při zem ědělských závodech (JZD B ořítov v roce 1977 vypěstovalo se v této p ěstírn ě 90 tu n žam pionů; JZ D V ýhled v P ísku současná roční produkce 45 tu n a další). O pěstování žam pionů pro jev ily zájem též k o m unální podniky a podniky m in iste r stv a hornictví, avšak h isto rie p rokázala, že nejlepší persp ek tiv y pro pěstování hub jsou v zem ědělských závodech. V roce 1970 v znikl v reso rtu m in iste rstv a zem ědělství a výživy specializovaný závod Ž am piony se sídlem v Jaro m ěři. T ento závod v y b u doval p ěstírn u v T řinci s kapacitou p ro výro b u 100 tu n ročně a v současnosti b u d u je v elkokapacitní p ěstírn u v K lad ru b ech n. L. R ozvoji pěstování žam pionů pom ohly též Školní zem ědělské podniky (SZP V ysoké školy v e te rin á rn í B rno v N ovém Jičín ě: roční produkce 105 t; SZ P V ysoké školy zem ědělské P ra h a v H luboké n. Vit., roční produkce 25 t). V poslední době se začíná ro zv íjet pěstování žam pionů též v e Slovenské socialistické republice. P lem en ářsk y podnik v T opolčiankách b u d u je další naši v elk o k ap acitn í p ěstírnu. k terá bude využívat m oderní bednový způsob pěstov án í (roční v ý roba vyšší než 500 tun). C elkem se tč. p ěstu je v ČSSR asi 1300 tu n žam pionů za rok, takže produkce stále nestačí k rý t poptávku. P řed p o k lád á se, že ke zlepšní situace dojde v 7. pětiletce, kdy budou v provozu v elk o k ap acitn í výrobny, k teré jsou ve výstavbě, příp. ve stad iu projekce. S nahy o pěstování plodnic jiných d ru h ů jedlých hub v provozním m ě řítk u se u nás začaly u p latň o v at v letech 1969 71. P rv n í zkoušky s pěstováním hlívy ústřičn é [P leurotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) K um m er] n a špalcích zčásti zakopaných do půdy byly provedeny n a jižním Slovensku (Stavebne m elioračné dru žstv o G alan ta a n ě k terá JRD ). V současnosti jsou v činnosti dvě p ěstírn y plodnic hlívy (JZD L iptá!, okr. V setín a JZ D K ojátky, okr. Vyškov), kde se houba p ěstu je inten zív n ím způsobem za použití íerm ento v ané slám y (celková roční produkce asi 20 30 tun). A m atéři p ěstu jí plodnice Stropharia rugoso-annulata Farlow ap. M urr. Výše uvedené ú d aje pouze zčásti ch arak terizu jí třicetiletou historii vývoje čs. výroby plodnic jedlých hub, k terá byla v m noha případech provázena obtížemi pram enícím i převážně z nepochopení význam u tohoto nového výrobního úseku. P ři překonávání těchto obtíží sehrála důležitou úlo h u organizace pěsti- C>G

STANEK: TítlCET LET PÉSTOVÁNl ŽAMPIONŮ telů žam pionů, k terá byla založena z podnětu Svazu spotřebních družstev v roce 1963 65 při Cs. mykologické společnosti a nyní působí v rám ci CVTS Společnosti zem ědělské. T ato organizace vydává odborný tisk, pořádá konference, kursy pro pěstitele a v letech 1966 75 řídila činnost M ykologické sta nice, kde se řeší úkoly aplikovaného výzkum u i aktuální provozní problém y výrobců jedlých hub. Problém y základního výzkum u pěstovaných jedlých hub se studovaly od roku 1961 v M ikrobiologickém ústavu ČSAV v Praze. Zvláštní pozornost byla věnována studiu ekologie pěstovaného žam pionu Agaricus bisporus (Lange) Sing. především vzájem ným vztahům této houby a m ikroorganism ů osídlujících její živné prostředí (Staněk 1976). Byl zjištěn význam produkce růstových látek term ofilním i aktinom ycety (Streptom yces spp.) a term otolerantním i houbam i (Humicola spp.) i produkce polysacharidů je provázejícím i bakteriem i pro selektivu su b strátů používaných pro pěstování žam pionů (Staněk 1968, 1971) a popsán vliv tzv. hyfosferních m ikroorganism ů na růst m ycelia A. bisporus (Staněk 1974). Byly též zkoum ány fyziologické vlastnosti hlívy ústřičné [Píeitrotus ostreatus (Jacq. ex Fr.) K um m er] i m ikroorganism y osídlující substráty pro pěstování této houby (Junková, S taněk 1971, M rázková S taněk 1974, S taněk 1974, Staněk 1974a). Studiem podm ínek tvorby plodnic P. ostreatus se zabývala pracoviště v B rně a v N ovém Jičíně (Scháněl a spol. 1974; Jab lo n ský 1975); nedostatečně vyjasněnou zůstává otázka m ožnosti po után í atm osférického dusíku touto houbou (G interová 1971 V ýskum ný ústav liehovarov a konzervární, B ratislava; Junková, Staněk 1972). Byla též věnována pozornost m ožnostem pěstování plodnic jiných d ru h ů hub, jako šupinovce opeňce [Pholiota m utabilis (Schaeff. ex Fr.) K um m er; Sem erdžieva a P ilát 1963] a penízovce sam etonohé [Flammulina velutipes (Curt. ex Fr.) Sing.; S taněk 1974a] i ovlivnění jejich genotypu [Agrocybe aegerita (Brig.) Sing.; Esser a kol. 1974], Úkoly aplikovaného výzkum u byly v r. 1961 65 řešeny v laboratoři závodu VSD M ykoprodukta a v letech 1966 78 v M ykologické stanici v Praze. Tato pracoviště navázala na tradici lab o rato ře n. p. Svit v G ottw aldově a pokračovala v selekci nových km enů žam pionu různým i m etodam i, včetně využití ionizujícího záření (Staněk, K onštantová 1971). Ionizujícího záření bylo též s úspěchem využito k prodloužení doby skladování plodnic žam pionu (souhrn výsledků prací auto rsk éh o kolektivu: S taněk 1977). V dlouhodobém plánu aplikovaného výzkum u je pam atováno rovněž n a přípravu nových, netradičních živných su b strá tů pro pěstování žam pionů např. s využitím kejdy p rasat a nových technolologických postupů (Staněk a kol. 1975, Srb 1976). Mimo to se řeší aktuální problém y ochrany k u ltu r žam pionů před chorobam i (využití benom ylu proti Verticillium, m althousei W are, Mycogone perniciosa M agnus a D actylium dendroides F r.; S taněk 1971a; použití allylisothiokyanátů k ochraně proti viróze; Jůzlová a kol. 1974 aj.). Soustavně se sledují nové m etody pěstování plodnic Agaricus bisporus, A. bitorquis, Pleurotus ostreatus. Pěstitelské m etody dalších druhů jedlých hub se zkoum ají ve středisku pro pěstování jedlých hub Vysoké školy v eterinární Brno v Novém Jičíně, např. L entinus edodes (Berk.) Sing. (Jablonský 1977) a n áv rh y k nové technologii intenzivního pěstování hlívy ústřičné se p řip ravují ve V ýskum nom ústavu liehovarov a konzervární v B ratislavě (G interová a kol. 1977). Činnost výzkum ných a vývojových středisek působících v úseku pěstování plodnic vyšších jedlých hub byla velm i intenzívní. Od rok u 1966 bylo publikováno více než 200 vědeckých prací a odborných statí, bylo uspořádáno 12 kon 67

I Če s k á m y k o l o g i e 32 (2) 1978 ferencí a 3 m ezinárodní sympozia. S třediska úzce spolupracovala s výrobním i závody a podílela se význam nou m ěrou v rozvoji výroby, k terá se v průběhu posledních deseti let zvýšila tém ěř desetkrát. Význam pěstování plodnic žam pionů a jiných druhů jedlých hub vzrůstá se zvyšující se produkcí (roční světová produkce přesahuje tč. již m iliardu tun). Získávají se jím nové doplňkové zdroje m oderní racionální výživy za použití odpadových hm ot a za ekonom icky výhodných podm ínek. Předpokládá se, že v CSSR se bude výroba hub nadále rozvíjet tak, aby v nejkratší době byla uspokojena poptávka přím ých spotřebitelů i potravinářského prům yslu. Dle našich odhadů stane se ta k tehdy, když celostátní roční produkce dosáhne hodnoty 5 10 000 tu n plodnic. Tím by však rozvoj výroby hub v našem státě neměl končit, neboť zkušenosti ze zahraničí ukazují, že spotřeba pěstovaných jedlých hub soustavně vzrůstá a v něk terý ch státech p řesahuje již nyní hodnotu 2 kg na jednoho obyvatele za rok. P roto v dlouhodobých prognózách je třeb a uvažovat o vzrůstu naší produkce hub v letech 1990 2000 na 40 000 tun. P řip ravit podklady, nové technologické postupy, zavést do k u ltu r nové druhy a km eny jedlých hub pro další rozvoj výroby to jsou úkoly našeho základního i aplikovaného výzkum u. L iteratura Esser K., Sem erdžieva M. et Stahl U. (1974): G enetische U n te r suchungen an dem B asidiom yceten A grocybe aegerita. I. E ine K o rrelatio n zw i schen dem Z eitp u n k t der F ru ch tk ö rp erb ild u n g und m onokaryotischem F ru ch ten und ihre B edeutung fü r Z üchtung u n d M orphogenese. T heoret. appl. G enetics 45: 77-83. Pritsche G. (1976): W elche M öglichkeiten erö ffn et d er viersporige C ham pignon A garicus bito rq u is (Quél.) Sacc. dem Z ü ch ter? T heoret. appl. G enetics 47: 125 131. G interová A. (1971): B ilancia d u sík a u niektorých km enov vyšších húb pri subm erznej a stacionárnej kultivácii. P ěstováni žam pionů (prii. M ykol. Sborníku) 8 : 60 63. G interová A., Ryzner R. et Janotková O. (1977): T echnológia pesto v an ia hlivy ustricovej vo velkoobjem ových paletách. VI. C eloštátna m y to lo gická konferencia, P ezinok 1977. S ú h rn y referátov, p. 86. Jablonský I. (1975): E influss d er B elich tig u n g sin ten sität und an d eren F ak to ren des M ilieus auf die E ntw icklung d er F ru ch tk ö rp er des A usternseitlings [Pleuro- tus ostreatus (Jacq. ex Fr.) K um m er], Ces. M ykol. 29: 110 152. Jablonský I. (1977): K u ltiv ace houževnatce jedlého. VI. C eloštátna m y to lo g ick á konferencia, Pezinok 1977, S ú h rn y referátov, p.: 88. Junková A. et Staněk M. (1971): N ěkteré fyziologické vlastnosti hlívy ústřičn é [P leurotus o streatu s (Jacq. ex Fr.) K um m er], P ěstováni žam pionů (příl. M ykol. Sborníku) 8 : 64 71. Junková A. et Staněk M. (1972): P o u tání vzdušného dusíku hlívou ú střičnou [P leurotus o streatu s (Jacq. ex Fr.) K um m er], P ěstování žam pionů (příl. M y kol. Sborníku) 9: 51 55. Jůzlová D., Staněk M. et Řehoř J. (1974): V liv ally liso th io k y an átu na klíčení basidiospór A garicus bisporus (Lg.) Sing. získaných z plodnic s p říznaky virového onem ocnění. P ěstování žam pionů (příl. M ykol. Sborníku) 11: 83 89. L angkram er C. et Řezník J. (1954): U m ělá m rv a n á h ra d n í su b strá t pěstování žam pionů. Čes. M ykol. 8 : 172 175. Mrázková L. et Staněk M. (1974): M icroorganism s in su b strates used in cultivation of P leu ro tu s o streatu s and S tro p h a ria ru g o so -an n u lata. Int. Symp. Physiology, ecology and cu ltiv atio n of edible fu n g i, R eka Zvíkov, 1974, p. 17-18. Sem erdžieva M. et Pilát A. (1967): O peňka v k ultuře. Ž iva 15: 217 219. S c h á n ě 1 L., Kozlík I. et Jablonský I. (1974): In flu en ce of carbon dioxide on th e fru itin g of th e oyster m ushroom P leu ro tu s o streatu s (Jacq.) Fr. Int. Sym p. Physiology, ecology an d cu ltiv atio n of edible fu n g i, 1974, Ř eka Z víkov, p. 16 17. 68

I STA N EK : TŘICET LET PĚSTO V ÁNI ŽAM PIONŮ Singer R. (1901): M ushroom s and truffles. London. S r b A. (1976): V yužití m etody zpracování su b strátu v bloku. 10. K onference P ě stitelů Ž am pionů, B rno, 1976, Č V T S-A groplan, P rah a, p. 22 28. Staněk M. (1950): Zampiónové zárodky. Ces. M ykol. 4: 30 33. Staněk M. (1959): K líčení basidiospór pěstovaného žam pionu. II. P ly n n ý stim u- lá to r klíčení produ k o v an ý m yceliem A garicus hortensis. Čes. M ykol. 13: 241 251. Staněk M. (1968): Die W irkung d er zellulosezersetzenden M ikroorganism en auř das W achstum des C ham pignons. M ushroom Science 7: 161 172. Staněk M. (1971): M icroorganism s in h ab itin g m ushroom com post d u rin g fe r m entation. M ushroom Science 8 : 797 813. Staněk M. (1971a): V liv benom ylu (m eth y l-l-b u ty lcarb am o y l-2-benz-im idazol-car- bam atu) n a choroby žam piónových plodnic způsobené p arazitickým i houbam i. P ěstování žam pionů (příl. M ykol. Sborníku) 8 : 33 38. Staněk M. (1974): B acteria associated w ith m ushroom m ycelium A garicus bisporu s (Lg.) Sing, in hyphosphere. M ushroom Science 9: 197 203. Staněk M. (1974a): E x p erim en t s in th e cu ltivation of various edible fungi in C zechoslovakia. M ushroom Science 9: 715 718. Staněk M. (1976): G egenseitige B eziehungen zw ischen K u ltu rp ilzen und M ikroorganism en. D er C ham pignon Hi (174): 10 20. Staněk M. (1977): Irrad iatio n of fresh m ushroom fruit-bodies. K arsten ia v tisku. Staněk M. et K onstantová H. (1971): K m eny pěstovaného žam pionu izolované z klíčících basidiospór ozářených gam m a paprsky. P ěstování žam pionů (příl. M ykol. Sborníku) 8 : 91 95. Staněk M., Srb A. et K ubátová Z. (1975): P okusy s použitím k ejd y p rasat k pěstování žam pionů. P ěsto v án í žam pionů (příl. M ykol. Sborníku) 13: 55 70. A dresa au to ra: Dr. M. S taněk, CSc., M ykologická la b o rato ř M ikrobiologického ú stavu ČSAV, B udějovická 1083, 140 00 P ra h a 4 69

Fungi of Kilimanjaro I. D iscom yceles, Pezizales Houby K ilim andžára I. Discom ycetes, Pezizales Jiří M oravec T he au th o r in v estigated collections of O perculate D iscom ycetes he found w hen clim bing m o u n t K ilim anjaro (T anzania, E ast A frica). T hese are: Scutellinia badio-berbis (Berk, ex Cooke) O. K untze, Scutellinia colensoi (M assee) Le G al ex R ifai, Scutellinia cervorum (Vel.) Svr., S cutellinia kerguelensis (Berg.) O. K untze, Lam prospora crec hqueraultii (C rouan) B oud. var. m odesta (K arst.) G am undi and P eziza crassipes Quél. var. kilim anjarensis var. nov. Species of Scutellinia, including th e type of P eziza kerguelensis Berk, and Lachnea n ym p h a ru m Vel. w ere exam ined in d etail w ith em p h a sis on sp o re-ornam entation. D escriptions, d raw in g s and taxonom ical notes are given. A u to r uvád í nálezy o p erk u látn ích diskom ycetů, k teré sb íral během svého vý stu p u n a horu K ílim andžáro v T anzánii (východní A frika). Jsou to: S cu tellinia badio-berbis (Berk, ex Cooke) O. K untze, Scutellinia colensoi (M assee) Le G al ex R ifai, Scutellinia cervorum (Vel.) Svr., S cutellinia kerg u elen sis (Berk.) O. K untze, Lam prospora crec hquera u ltii (C rouan) B oud. var. m odesta (K arst.) G am undí a P eziza crassipes Quél. v ar. kilim a n ja ren sis var. nov. D ruhy rodu Scutellinia v četně typového stu d ia P eziza kerguelensis B erk, a L achnea n y m p h a ru m Vel. byly podrobně stu d o v án y se zam ěřením na o rn am en tik u askospor. Jsou uvedeny popisy, nák resy a taxonom ické p o znám ky. I f g In the course of m y private individual journey thro u g h East A frica from 9th D ecem ber 1976 to 20th Jan u ary 1977, m y mycological research was succesful m ainly in th e m ountainous area of K ilim anjaro in Tanzania, during my clim bing of th is highest m ountain of A frica (5985 m). For the first tim e I have an oportunity to collect fungi in the tropical m ountainous virgin forest of K ilim anjaro, m ostly around the chalet M andara h u t (about 2500 2800 m above sea level). In the very w et forests of Ocotea, Juniperus, Hagenia, Macaranga, Ilex etc., w ith a plenty of old dead trees, I found lignicolous fungi, m ostly Polyporaceae and D iscom ycetes (m ainly Inoperculati). On ro tte n wood of dead trees I found also some interestin g O perculate Discom ycetes belonging to the genus Scutellinia (Cooke) Lamb, em end. Le Gal. O ther O perculate Discomycetes Scutellinia, Lamprospora De Not. and Peziza (Dill.) ex St.-A m ans w ere found on alpine m eadow s (alpine zone of Senecio johnstonii) n ear the chalets H orom bo (about 3500 4000 m. above sea level). I found th e K ilim anjaro area to be very rich in in terestin g fungi. U ndoubtedly, m ainly th e virgin forest of K ilim an jaro w ould deserve periodical m ycological survey. A fter exam ination of all m y collections of Scutellinia, I found th a t they belonged to 4 species only. On th e whole, I found 6 species of O perculate Discomycetes. As the v ariatio n of the species (m ainly of Scutellinia) is very large, draw ings w ith detailed spore ornam entaion according to m y detailed exam ination are given, besides the following descriptions and taxonom ical notes. Scutellinia badio-berbis (B erk, ex Cooke) O. K untze Peziza badio-berbis B erk, in herb. Peziza badio-berbis B erk, ex Cooke in G revilea 8 : 61, 1879. Lachnea badio-berbis (Berk, ex Cooke) Sacc., Syll. Fung. 8 : 173, 1899. Scutellinia badio-berbis (Berk, ex Cooke) O. K untze, Rev. Gen. PI. 2: 869, 1891.

I... M ORAVEC: FU N G I O F K IL IM A N JA R O I. 2 H i ^ j S b H i ' S t e * w \ ^ T x ' v f? * \ ^ \ f% $ \ X? + K» ' ' f f ( \ ir^-v /.fir«i r AT',»V*M bwxi I ^ W V V J & *. * * % ' & * *! - 1 \ *»»<$ ^ A ( \ 6 ^L?aB. * *3L >8* i. \ \ / V y s v I. A scosporeornam entation (oil im m ers. X 1975 + C otton blue G eigy s. 123): 1. Scutellinia badio-berbis (Berk, ex Cooke) O. K untze. 2.Scutellinia colensoi j (M assee) Le G al ex R ifai. 3. S cutellinia cervorum (Vel.) Svr. 4. L a m p ro spora crec h q ueraultii (C rouan) Boud. var. m odesta (K arst.) G am undi. 5. P eziza crassipes Quel. var. kilim a n ja ren sis J. Mor. A pothecia 3 6 m m diam., sessile, thecium shallow ly concave, becom ing flat, pale orange-red, o u te r surface densely covered w ith reddish-brow n hairs w hich ;s are very long at th e m argin of th e apothecia. H airs 200 2200 X 13 55 ^m ; rooting hairs very long, acum inate, straig h t or curved, reddish-brow n, at the base sim ple or shortly root-shaped am ong the excipular cells, m em brane up to 8 jva thick. In n e r lay er of ectal excipulum of te x tu ra globulosa com prising 71

Če s k á m y k o l o g i e 32 (2) 1978 of globose or subglobose hyaline cells, grading externally to short, elongated and pyriform, sim ple, hyaline to yellow -brow nish germ inal hairs. Asci 140 270 X 13.6 17 fj.m cylindrical, 8-spored. Paraphyses filiform, 3 ^m thick, enlarged above up to 8 um, apex of the enlarged p a rt is usually term inated by n arro w projection. Ascospores 21.7 23 ( 24.4) X 12.2 13.6( 15) um, in cluding sculpture, ellipsoidal, w ith one or tw o large oil globules, or containing several sm aller ones, sculptured. The ornam entation is form ed by irreg u lar and irregularly located, often anastom osing, coarse w arts or thick crests w hich are (0,7) 1.5 2.2( 2.5) m high and up to 3.5 xm w ide (Oil im m ers. X 1575 + + Cotton blue Geigy S. 123). (Tab. I. fig. 1). H abitat: East Africa, Tanzania (N orth Tanganyika), on w et rotten wood of $ a dead tree in th e virgin forest of m ount K ilim anjaro, n ear the M andara hut" ca. 2600 m above sea level, 13. XII. 1976 leg. Jiří M oravec. Scutellinia baclio-berbis can be easily recognized by its long hairs on the m argin of apothecia and by th e m arked spore-ornam entation. The T anzanian m aterial w hich seems to be th e first collection of S. badio-berbis from continental A frica agrees well w ith the description and illustration of collections from M adagascar and New Z ealand b 125 in Le G al (1953) and w ith th e description and illustration of the type m aterial in R if ai (1968). A ccording to Rifai (1968) the p art of th e m aterial w hich was erroneously considered by Le Gal as a type of S. badio-berbis (collection S. 124) represents S. colensoi. S. badio-berbis have till now been know n from New Zealand (type), A ustralia, E urope (?), M adagascar and A rgentine. The A rgentinean collection of this species, illustrated by G am undi (1975) Lam. XXI, fig. 2, has ra th e r different spore-ornam entation. Some features of the T anzanian m aterial m ainly the very long apothecial hairs and ornam entation of some ascospores w ell agree w ith th e description and illustration of Scutellinia ischnotricha Le Gal (1953). According to Rifai (1968), this species from M adagascar is th e sam e as S. badio-berbis. I have exam ined som e specim ens of E uropean collections w hich w ere considered to be probably S. badio-berbis. I found they are not identical w ith th is species. Scutellinia colensoi (M assee) Le G al ex R ifai Lachnea colensoi M assee in herb., nom. nud. Scutellinia colensoi (M assee) Le Gal, Discom. M adag. p. 120, 1953. Scutellinia colensoi (M assee) Le G al ex R ifai, V erh. Kon. N ederl. A kad. Vet. Afd. Nat. 2: 57, 1968. A pothecia 3 7 m m diam., sessile, thecium shallow ly concave, pale orange to reddish-orange, outer surface densely covered w ith pale brow n hairs which are very long n ear th e m argin. H airs 200 1800 X 25 62 um. Rooting hairs straight or som etim es slightly flexuous, w ith sharp-pointed apex, at the base irregularly, shortly root-shaped am ong the excipular cells, m em brane 4 8 um thick. Inner layer of ectal excipulum of tex tu ra globulosa, cells 20 50 um diam, grading ex ternally into sm aller ones. Asci 270 X 12.5 16 um, cylindrical, 8-spored. Paraphyses filiform, unbranched, straight, septate, 3 um thick, apex enlarged up to 9 um. Ascospores 18.5 23( 24.5) X 10.8 13.6 ( 14.2) (um. ellipsoidal, containing one or tw o large oil globules or several sm aller ones, sculptured ; th e ornam entation is form ed by irreg u lar amoeboid, rarely angular, isolate or som etim es irreg u larly anastom osing w arts or w avy crests w hich are 72

I.... 0.3 1 ( 1.2) um high and 0.4 2.8 thick (the crests up to 4 um thick). (Oil im m ers. X 1575 + C otton blue G eigy S. 123). (Tab. I. fig. 2). Habitat : East A frica, Tanzania (N orth Tanganyika) on w et rotten wood of a dead tree in virgin forest of m ount K ilim anjaro n ear the M andara h u t ca 2500 m above sea level, 13. XII. 1976 leg. Jiří Moravec. The features of this Tanzanian collection well agree w ith descriptions and illustrations of th is species in Le Gal (1953), R ifai (1968), w ho exam ined the type, and G am undi (1975). S. colensoi is related to S. badio-berbis. The spore- -ornam entation of S. colensoi is usually m ore isolated and not so m uch thick as th a t of S. badio-berbis; th u s th e tw o species can be recognized. N evertheless, S. colensoi and S. badio-berbis can be easily confused. I agree w ith Rifai (1968) and G am undi (1975) th a t these tw o species are related to Scutellinia scutellata (L. ex St-A m ans) Lamb, w hich has, how ever, ascospores m inutely ornam ented w ith w arts, hardly visible in optical section. S. colensoi has been know n from New Zealand, A ustralia, Tasm ania, M adagascar and A rgentina. The Tanzanian collection represents the first rep o rt from continental Africa. Scutellinia cervorurn (Vel.) Svr. M ORAVEC: FU N G I O F K IL IM A N JA R O I. L achnea cervorurn V elenovský, Mon. Disc. Boh. p. 308, 1934. L a ch n ea, setosa f. cervorurn (Vel.) Svrček, A cta Mus. N at. Pragae, IV. B, N 6 : 46, 1948. S cutellinia scutellata var. cervorurn (Vel.) Le Gal, B ull. Soc. mycol. Fr. 82 (2): 317. 1966. S cutellinia cervorurn (Vel.) Svrček, Ces. M ykol. 25 (2): 83, 1971. A pothecia 3 8( 10) m m diam., sessile, thecium shallow ly concave, becoming flat, pale or brow nish-red, outer surface covered w ith brow nish hairs w hich are longer on the m argin. Rooting hairs 160 1300 X 13 40 um, straight or curved, reddish-brow n, septate, (m em brane up to 4 ^m thick), m ostly w ith sharp-pointed apex, at the base root-shaped am ong th e excipular cells. Inner layer of ectal excipulum of tex tu ra globulosa com prising of globose or ellipsoid hyaline cells 20 80 um in diam., grading externally to short, elongated, oblong h yphae-like elem ents. Asci 190 200 X 12 19 um, cylindrical, 8-spored. P a ra physes filiform, 3 um thick, irregularly enlarged above up to 8 um. Ascospores 16.8 19.6 X 10.8 13.6 um, ellipsoidal, containing one large (or several smaller) oil globules, very finely ornam ented. The ornam entation is form ed by irregular, only 0.2 0.4 um high, elongated m in u te w arts or crests, irreg u larly anastom o sing to form an incom plete, very irreg u lar reticulum. In optical section, the ornam entation is hardly visible or ascospores seem to be sm ooth-w alled. (Oil im m ers. X 1575 + Cotton blue, Geigy s. 123). (Tab. I. fig. 3). Habitat : East Africa, Tanzania (North Tanganyika) on w et rotten wood and b a rk of dead trees in virgin forest of m ount K ilim anjaro, near th e M and ara h u t ca 2500 m above sea level, 13. XII. 1976 leg. Jiří Moravec. This species, originally described by V elenovský (1934) as Lachnea cervorurn Vel., differs only very slightly from Scutellinia scutellata (L. ex St.-A m ans) Lamb. Svrček (1948) treated this species as a form of Lachnea setosa (Nees ex Fr.) Gill, sensu Svrček. Le Gal (1966) combined it as Scutellinia scutellata var. cervorurn (Vel.) Le Gal. Svrček (1971) treated S. cervorurn (Vel.) Svrček as a separate species and noted th a t Lachnea setosa sensu Svrček is identical w ith S. cervorurn. A ccording to Svrček (1971), S. scutellata has ascospores (16) 18.5 21.5 X (10) 11.5 12( 13.5) um and w arts up to 0.8,um high. S. 73

Če s k á m y k o l o g i e 32 (2) 1978 I 9 4 ^ I 2 / b É $ r*? ' 4, í \ ft-v«' V& 3 9 W, -3 V '- : '«'. V '. '- 7 I ^ M w \ & / / x f f I / á S v 4 I w w w v - ' I o f í $ í ' \ I 3 i j Í j j j j ^ ' ) S l II. A scosporeornam entation of S cutellinia kerguelensis (Berk.) O. K untze (oil im - m ers. X 1575 + C otton blue G eigy s. 123): 1. from K ilim an jaro 1976. 2. from type of Peziza kerguelensis, K erguelen Is. 1840 (K ew h erb ariu m ). 3. from type of Lachnea n ym p h a ru m Vel., B ohem ia, Solopysky 1924, PRM 14726". ř: ccrvorum has ascospores of a sm aller size and the spore-ornam entation is m uch finer and low er in optical section. As to the ornam entation, m y ob- servations agree w ith SvrOek's conception of the tw o species but som etim es th e featu res are very close. Rifai (1968), according to his description and illustration of S. scutellata, included probably S. cervorurn into S. scutellata. 74

... M ORAVEC: FU N G I OF K IL IM A N JA R O I. Scutellinia kerguelensis (Berk.) O. K untze F eziza kerguelensis B erk, in Hook. f FI. A ntarc. 2: 451, 1847. Lachnea kerguelensis (Berk.) Sacc., Syll. Fung. 8 : 176, 1889. Scutellinia kerguelensis (Berk.) O. K untze, Rev. G en. Pl. 2: 869, 1891. A pothecia 5 10 m m diam., shallow ly cupulate, becoming flat, and often lobed, thecium orange-red, m ostly bright scarlet, outer surface paler and covered w ith brow n, sparse, short hairs w hich are dark coloured and very dense on th e m argin of the apothecia. Rooting hairs 80-480 X 11 38 xm, straig h t or m ostly curved, dark reddish-brow n, septate, [m em brane 2.7 4 ( 5.4) um thick], w ith blunt or short apex, som etim es w ith a sm all projection at the top, at th e base root-shaped am ong the excipular cells. In n er layer of cctal excipulum te x tu ra globulosa com prising of globose cells grading e x tern ally to elongated, pyriform, oblong, hyaline or yellow elem ents. Asci 240 260 X X 17 22 um, cylindrical, 8-spored. P araphyses unbranched, filiform, septate, 3 4 um thick, clavate above (6 9.5,um). Ascospores 17 23.3( 27) X 13.6 16.8 ( 19) xm, broadly ellipsoidal to subglobose, w ith one or tw o large oil globules, sculptured. The ornam entation is form ed of irreg u lar and dense, irregularly located amoeboid w arts or crests w hich are dense or sparse. 0.4 1.5 um thick and 0.2-0.7 um high, irregularly anastom osing to form an incomplete, very irregular reticulum. The form of th e crests rem inds of A rabic Letters. (Oil im m ers. X 1575 + Cotton blue Geigy S. 123). (Tab. II. fig. 1). t M aterialex am in ed : 1. E ast A frica, T anzania, N orth T anganyika), and boggy soil u n d e r Senecio johnstonii and am ong m osses in a shallow bed of a brook (two places) in an A lpine m edow of K ilim an jaro n ear H orom bo ( L ast w a te r ) ca. 4000 m above sea level, 15. X II. 1976 leg. J iří M oravec. 2. K erguelen L ands, C h ristm as H arbour, on boggy e a rth n e a r th e sea, M ay Ju n e 1840. T ype specim ens of P e ziza kerguelensis B erk. 3. B ohem ia, Solopysky, 1924, leg. V elenovský (PR 147268, type of L achnea n ym p h a ru m Vel.). This T anzanian collection described above from th e alpine zone of K ilim an- j jaro represents a record of the highest situated locality of S. kerguelensis and probably of any operculate D iscom ycetes a t all. In a spite of fructification in the high altitu d e (4000 m above sea level), apothecia of this collection w ere fully m ature, very large and conspicuous. It is in terestin g th a t S. kerguelensis w as originally described from seaside low lands. Spore ornam en t- ation of th e T anzanian m aterial is form ed by irreg u lar w arts or crests which are usually irregularly anastom osing, rem inding of A rabic Letters. In this featu re the Tanzanian m aterial differs from some descriptions and illustrations of S. kerguelensis in literature. I found no ascospores w ith ornam entation form ed by w holly isolate w arts as in m aterial of S. kerguelensis from A u stralia (Tasm ania), described and illustrated by Rifai (1968). A ccording to Rifai, the A ustralasian m aterial has ascospore w arts only rarely anastom osing and only som etim es slightly elongated. Sim ilarly, G am undi (1975) illu strated ascospores cf S. kerguelensis from A rgentina w ith isolated, only slightly elongated w arts and so q u ite d ifferen t from those of m y collection from K ilim anjaro. This T anzanian m a te ria l has sim ilar ascospore-ornam entation as some of the m aterial of S. kerguelensis from M adagascar and of th e type of S. kerguelensis described and illustrated by Le Gal (1953) (fig. 60 a, c, d, of the m aterial from M adagascar and fig. 60 b' of the type specimens). To contribute to the better recognition of S. kerguelensis, I exam ined the type specimens of Peziza kerguelensis Berk, from the K ew herbarium. (K erguelen Lands, C hristm as 75

Če s k á m y k o l o g i e 32 (2) 1978 ll ii H arbour, on boggy earth n ear th e sea, M ay Ju n e 1940, N 638). I found that only few ascospores of the type specimens had isolated w arts sim ilar to the descriptions and illustrations according to R ifai (1968) and G am undi (1975), w hereas th e m ajority of the m ature ascospores of the type had ornam entation form ed by irregular, anastom osing crests. A fter m y detailed exam ination of m any ascospores of the type specim en from Kew and those of the m aterial from Tanzania, I found the tw o collections to be identical. The type specimen has ascospores usually w ith irregular, anastom osing w arts or crests sim ilar to the spore-ornam entation of T anzanian m aterial but som etim es w ith som ew hat finer sculpture in optical section. N evertheless, th e sam e ornam entation which I found on ascospores of th e T anzanian m aterial also occurs on m any ascospores of th e type. (Tab. II. fig. 2). As to S c u te llin ia n y m p h a r u m (Vel.) Le Gal, this species is identical w ith S. k e r g u e le n s is (according to Le Gal (1966). As the spore-crnam entation of S. k e r g u e le n s is was described and illustrated by th e m entioned authors inaccurately for this species, I supposed (J. M oravec 1974) th at S. n y m p h a r u m be a different species. Now, after m y exam ination of th e type of S. k e r g u e le n s is and of the type of L a c h n e a n y m p h a r u m Velenovský (1934), I agree w ith Le Gal, considering the tw o species identical. I found no difference in spore-ornam entation and in other features (Tab. II. fig. 3). S c u te llin ia p e lo p o n n e sia c a J. Mor. is a related but different species w ith sm aller subglobose ascospores, w ith ra th e r coarser o rnam entation in optical section and sm aller apothecia w ith extrem ely short, b lu n t pale hairs. (J. Moravec 1974). S. k e r g u e le n s is is a notable species for its broad ellipsoid to subglobose ascospores w ith fin e o rnam entation w hich is m ostly irreg u la rly anastomosing, and for its short rooting hairs. This species has apothecia of a very variable size. The Tanzanian collection confirm s the hygrophilous h ab itat and w ide distribu tion of this species, as em phasized by Le G al (1966). Lamprospora crcc hqueraultii (Crouan) Boud. var. modesta (Karst.) Gamundi. Peziza modesta K arst., Not. Sállsk. Faun. FI. Forh. 10: 122, 1869. Crouania modesta (K arst.) K arst., A ct. Soc. Faun. FI. Fenn. 2 (6): 118, 1885. Bariaea m,odesta (K arst.) L in d au in E ngler u. P ran tl., N at. P flanzf. 1 (1): 180, 1896. Lamprospora crec hqueraultii (Cr.) Boud. var. modesta (K arst.) G am undi, Flora criptogám ica de T ierra del Fuego, ordien Pezizales 10 (3): 130, 1975. A pothecia 1 3 m m diam., gregarious, flat to irregularly shallow ly cup- --shaped, w ith a thick m argin, thecium pale, ochraceous-orange to light orange, f.xternally paler, sm ooth or w ith hardly visible light brow nish hyphal elem ent at the thick m argin. Excipulum (inner layer) of tex tu ra globulosa com prising of globose or subglobose cells 40 80 um in diam., ectal layer form ed by globose cells 20 55 um in diam., externally (textura intricata) grading to septate oblong hyphae w hich are brow nish w hen aggregating and 8 15 thick [m em brane thickness 0.5 0.8( 1) um]. Asci 250 355 X 20 27 m, cylindrical, 8-spored. Paraphyses filiform, 3.3,um thick, enlarged up to 5 um, containing orange granules. Ascospores uniseriate, globose, 19 24.5( 27) ^m including spini-sculpture, or 16.5 20.5( 20.7) um w ithout sculpture, containing one large oil globule, becom ing spiny in m a tu rity ; spines conical, sharp-pointed, 1.5 4.3( 5.6) i(um long (usually 3 ^m ) and 0.5 2( 2.4) ^m wide at the base. (Oil im m ers., X 1575 + Cotton blue Geigy s. 123). (Tab. I. fig. 4). Habitat : East Africa, Tanzania (N orth Tanganyika), on boggy soil among mosses in a shallow bed of a brook in an alpine m eadow of K ilim anjaro near H orom bo ca. 3700 m above sea level, 14. X II. 1976 leg. Jiří M oravec.

M ORAVEC: FU N G I O F K IL IM A N JA R O I. The T anzanian collection agrees w ith description and illustration of L. crec hqueraultii var. m odesta in G am undi (1975). According to th is description, th e variety can be distinguished from typical var. crec hqueraultii on account of brow nish hyphae, larger cells of the excipulum and slightly larger ascospores. According to m y observation of m any collections of L. crec hqueraultii (J. M oravec 1969) I found, th a t these features, including the size of ascospore-spines, are very variable. Sim ilarly, Svrček et K ubická (1961), in a rep o rt on collections of L. crec hqueraultii var. m acrantha Boud., noted th e v aria b ility of this B oudier s variety. In spite of th e variability, G a m undi (1975) considers this v ariety var. m acrantha as identical w ith Lam prospora asperella (Rehm) Boud., w hich she distinguished as a good species on the basis of larger ascospores w ith longer spines, different structure of excipulum at m argin, sm aller size of th e apothecia and furfuraceous m argin (in m y opinion, it is necessary to exam ine and com pare other m aterial of th e th ree taxa;. On th e other hand, in m y opinion, if features of th e var. modesta m entioned above are constant, we can consider this fungus as a good species, too. Peziza crassipes Quél. var. kilim anjarensis var. nov. A pothecia 20 40 m m in diam., sessilia, prim um hem isphaerica, profunde patellaria, dein explanata et saepe lobata, thecio laeta brunneo dein brunneo tinctu olivaceo, extus pallide ochracea, subglabra. E xcipulum te x tu ra globulosa e cellulis globosis vel subellipsoideis, 40 70 ( 95) ^ m diam. constat; m argo exeipuli e cellulis globosis vel elongatis, brunneis, 20 30,^m diam. constat. Asci cylindracei, 270 300 X 16.5 21.5 um, octospori, am yloidei. P a ra physes filiform es, 3.5 um crassae, apice dilatatae (5 8 («m), pallide brunneae. Sporae ellipsoideae, (18) 19 23( 24) X (9.8) 10.8 13.6( 15) ^m, tunica laevi (oleum im m ers. X 1575 + Cotton blue Geigy s. 123). (Tab. I. fig. 5). A varietate typica Peziza crassipes Quél. var. crassipes, sporis latis, apotheciis perfecte sessilibus et subolivaceo coloratis differt. Habitat : A frica orientalis, Tanzania (Tanganyika borealis), m onte K ilim anjaro, non procul H orom bo (loco Last W ater ), ad terram hum idam, limosam, in ter muscos putridos (in societate Scutelliniae kerguelensis) in prato alpestri ca. 4000 m s. m., 15. XII. 1976 leg. Jiří Moravec. Typus PRM et duplicatum in h erbario p řiváto J. M oravecii asservantur. This T anzanian discom ycete agrees in th e m ain featu res (apothecial structure) w ith Peziza crassipes Quél. w hich w as new ly introduced by Svrček (1970), but is slightly different, and in m y opinion it represents a new variety of this species. T his new v ariety w hich I describe as Peziza crassipes Quél. var. kilim anjarensis J. Mor., differs from the typical one (var. crassipes) by slightly broader ascospores, alw ays sessile apothecia, and olivaceous color of the thecium of m atu re apothecia. Peziza am pliata Pers. ex Pers. is a close species but easily recognized by its sm aller ascospores. Peziza granulosa (Schum. ex Cooke) Le Gal sensu G am undi (1975) is ra th e r sim ilar to the T anzanian collection but has m uch sm aller cells of th e excipulum and slightly narro w er ascospores. A cknow ledgem ents T he au th o r th an k s to Dr. B. M. Spooner (Kew, G. B.) w ho k indly le n t h im p a n of th e type specim en of P eziza kerguelensis B erk. 77

Če s k á m y k o l o g i e 32 (2) 1978 REFERENCES G am undi I. J. (1975): Fungi, A scom ycetes, Pezizales, in F lora criptogám ica de T ie rra del Fuego 10 (3): 1 184. B uenos A ires. L e G a l M. (1953): Les D iscom ycetes de M adagascar. P aris. L e G a l M. (1966 b ) : C ontribution ä la comnaissa.nce du g en re S cu tellin ia (Cooke) L am b, em end. Le G al. 2e étude. B ull. Soc. m ycol. F ran ce 82: 301 334. L e G a 1 M. (1966 b.): U ne p etite pézize rouge fréq u en te au x K erg u elen : Le S cu tellinia kerguelensis (Berk.) CNFRA, 15 (2): 9 16. M oravec J. (1969): N ěk teré o p erk u látn í diskom ycety nalezené v okresech M ladá B oleslav a Jičín. Ces. M ykol. 23: 222-235. M oravec J. (1974): S everal o p erculate D iscom ycetes from G reece and rem ark s on th e genus S cutellinia (Cooke) Lam b, em end. Le G al. Ces. M ykol. 28: 19 25. Rifai M. A. (1968): T he A u stralasian Pezizales in th e h e rb a riu m of th e R oyal B otanic G ardens K ew. V erhand. konink. nederl. A kad. W etenschap., N at. 57 (3): 1-295. S v rček M. (1948): B ohem ian species of Pezizaceae subf. L achneoidae. A cta Mus. nat. P rag ae IV. B. N 6 : 1-95, tab. 1-12. Svrček M. (1970): Ü ber einige A rten d er D iscom yzetengattung Peziza (Dill.) L. St.-A m ans. Ces. M ykol. 24: 57-77. Svrček M. (1971): T schechoslow akische A rten d er D iskom yzetengattung S cutellinia (Cooke) L am b, em end. Le G al (Pezizales), 1. Ces. M ykoi. 25: 77 87. Svrček M. et K ubíčka J. (1961): O perk u látn í diskom ycety od ry b n ík a D vořiště v jižních Cechách. Ces. M ykol. 15: 61 77. Velenovský J. (1934): M onographia D iscom ycetum B ohem iae. Pragae. A ddress of th e a u th o r: J iří M oravec, Sadová 21/5, č. 336, 67904 A dam ov u B rna, C zechoslovakia. 78

I Zur taxonomischen Stellung des Mehltaupilzes auf Silene alba (Mill.) E. H. L. Krause K taxonom ii padlí na Silene alba (Mill.) E. H. L. Krause U w e B raun In diesem B eitrag w ird eine taxonom ische A usw ertung der U ntersuchung von C leisto th ecien m aterial auf S ilene alba (Mill.) E. H. L. K rau se v orgenom m en. Die U ntersuchungsergebnisse zeigen, daß der Pilz m orphologisch enge B eziehungen zu E rysiphe polygoni DC. ex St.-A m. und E rysiphe betae (V aňha) W eltzien aufw eist. A uf G ru n d m orphologischer U nterschiede zu den v e rw an d ten A rten w ird d er M ehltau auf Silene alba in dieser A rb eit als E rysiphe buhrii spec. nov. beschrieben. N a základě taxonom ického zhodnocení kleistothecií n a Silene alba (Mill.) E. H. L. K rau se je popsán nový d ru h padlí, E rysiphe buhrii spec. nov., blízce příb u zn ý s E rysiphe polygoni DC. ex St.-A m. a E. betae (V aňha) W eltzien, avšak m orfologicky rozdílný. Im H erbst der Jah re 1975 und 1976 w urde in der N ähe der S tadt Halle (Saale) auf Silene alba [= M elandrium album (Mill.) Garcke] eine stark e C leistothecienbildung festgestellt (vergl. D örfelt et B rau n 1977). D ieser M ehltau ist in fügender W eise c h a rak terisiert: M yzel dicht, auf B lätte rn und Sproßachsen, w eiße Flecken bildend. K onidien einzeln auf den T rägern entstehend (Pseudoidium -Typ), ca. 34 46,5 X 14 21,5 ^m. Cleistothecien (95 ) 110 130 ( 140) um im D urchm esser. Asci 3 5 ( 8) pro Cleistothecium, m it 3 5 Ascosporen, (17 ) 22 23 ( 27) X (8 ) 12 14 ( 17) um. Anhängsel der Cleistothecien zahlreich, etw a so lang w ie der C leistotheciendurchm esser oder kürzer, hyalin bis schwach braun, m yzelartig, stark verkrüm m t, häufig m it unregelm äßigen V erzw eigungen, ± basal inseriert. D er S. alba-m ehltau m uß auf G rund der 3 5-sporigen Asci und des Pseudoid iu m -Typus der Neben fruchtform in die Sektion Linkom yces der G attung Erysiphe (ss. B lum er 1967) gestellt w erden. Eine Z uordnung des Pilzes zu Erysiphe com m unis (ss. B lum er 1967), wie in der L iteratur m eist üblich, kann bedingt durch die stets vorhandenen nicht dichotom en V erzw eigungen der C leistothecienanhängsel nicht befürw ortet W'erden. Der Pilz gehört in den F orm enkreis der Erysiphe heraclei DC. ex St.-A m. (ss. B lum er 1967). D er V ergleich der m orphologischen M erkm ale der S. alba-erysiphe m it den A rten des Form enkreises der E. heraclei läßt eine enge B eziehung zu E. polygoni und E. betae erkennen. F ü r enge phylogenetische Beziehungen spricht auch die V erw andschaft der W irtspflanzenfam ilien ( Caryophyllaceae, Chenopodiaceae und Polygonaceae). Von E. betae unterscheidet sich der Siiene-M ehltau durch im D urchschnitt größere C leistothecien. Die nachgew iesene biologische Spezialisierung des R üben-m ehltaus m uß gleichfalls in R echnung gestellt w erden. G egenüber E. polygoni zeichnet sich diese Sippe durch die variab lere Sporenzahl im Ascus und die in der Regel k ürzeren C leistothecienanhägsel aus. Í V erb reitu n g ssch w erp u n k t des C aryophyllaceen-m ehltaus sind die S teppen- und Ilaib w ü sten g e b iete O steuropas, M ittel- und K leinasiens. Vom A utor ko n n ten folgende C leistothecienfunde auf G ypsophila altissim a L. u n te rsu c h t w erd en : 5. VII. 1977, B aschkirien (Ud. SSR), Ufa, S teppenhang an d er B elaja, leg. et det. U. B raun, B e lege: H A L e t H erb. U. B raun. 12. V II. 1977, B aschkirien, am K andrykul-s ee, südw estlich T ujm azy, S teppenhang, leg. et det. U. B raun. B eleg: H A L et H erb. U. B raun. D ie P ilze auf G ypsophila altissim a stim m en m orphologisch m it dem S. alba-m ehltau 7!)

CESK Ä M Y KOLOGIE 32 (2) 1978 überein. Ich halte beide S ippen fü r identisch. V asjagina et al. (1961) beschreiben aus K azachstan C leistothecienfunde au f Silene w olgensis (Wild.) Bess., G ypsophila altissim a L.. G. d iffu sa Fisch. & Mey., G. paniculata L. und G. trichotom a W end. (sub nom. E rysiphe com m unis). N ach B eschreibung und A bbildung d ü rfte n diese B elege alle zusam m en m it dem S. aib a-m eh ltau zu ein er A rt gehören. A uf A ca n th o - p h y liu m gypsophiloides Rgl. w u rd e von V asjagina eine E. com m u n is f. acanthophylli beschrieben. D iese S ippe zeichnet sich d u rch re la tiv lange C leistothecienanhängsel aus. W ahrscheinlich h an d elt es sich bei diesem P ilz um eine besondere V arietät. S chm ie- C leistathecium d e r E rysiphe buhrii Brauin; D u rchm esser des C leistahecium s 120,um. U. B rau n del. d ek n ech t e t P uncag (1966) b erichten ü b e r C leistothecienfunde au f G ypsophila deser- Icrum (Bge.) Fenzl, G. paniculata u n d Stellaria gypsophiloides F enzl aus H alb w üstengebieten der M ongolei (sub nom. E. com m unis). A le-a gha (1972) sam m elte im Ira n (Saveh) au f G. paniculata F ru ch tk ö rp er d er E. com m u n is. S andu-v ille (1967) g ib t aus R um änien E. com m unis auf Silene chalcedonica L. an (C leistothecien). B rem er et al. (1947) b erich ten ü b er einen M ehltaufru chtk ö rp erfu n d auf ein er Z iernelke in d er T ürkei. L av its k a & M orockovs k a (1974) fan d en im B otanischen G arten in K iev C leistothecien auf S. alba. Die L iste ließe sich fortsetzen. Ü ber die biologische Spezialisierung des C aryophyllaceen-m ehltaus ist nichts bekannt. Die m orphologischen Besonderheiten dieser Sippe sind jedoch m einer M einung nach ausreichend, sie als eigene A rt zu betrachten. Diese neue A rt w ird nach dem verdienstvollen Cecidiologen und Phytopathologen Dr. H. B u h r f (M ühlhausen) benannt. Erysiphe buhrii U. B rau n spec. nov. In foliis et caulibus crescens. M ycelium densum, m aculas alb as form ans. C onidia ca. 34 46,5 X 14 21,5 u.m (P seudoidium -Typus). C leistothecia (95 ) 110 130 ( 140) um diam. Asci 3 5 ( 8) pro cleistothecio; ascosporae 3 5, (17 ) 22 23 ( 27) X (8 ) 12-14 ( 16) /<m. A ppendices sat num erosae, contextae et cum m ycelio in tertex tae, m axim e irre g u la rite r circum flexae, basoaffizae, saepe ram osae. 80

B RA U N : M E H LTA U PIL Z A U F SILEN E A LBA H a b. in Silene alba (Mill.) E. H. L. K rause, in sylva D ölauer H eide prope H alam (G erm ania), 11.X. 1975, leg. U. B raun. H olotypus PR 781039 (Isotypus HAL. in h erb ario H. D örfelt et in h erb ario U. B raun). P a ra ty p i (loco classico lecti 1976) LE, K, NY, JE et in h erb ario G. H irsch. Erysiphe buhrii U. B raun spec. nov. On leaves and stems. M ycelium dense, in w hite spots. Conidia ca. 34 46,5 X 14 21,5 am (Pseudoidium -Typus). C leistothecia (95 ) 110 130 ( 140).am in diam. Asci 3 5 ( 8), w ith 3 5 spores, ascospores (IV ) 22 23 ( 27) X X (8 ) 12 14 ( 16).um. A ppendages rath er num erous, m ycelium -like, hyaline to faintly coloured, shorter th an or about as long as the diam eter of the cleisto- beda, often branched, interlaced w ith th e each other and w ith th e m ycelium, very u n re g u la ry crocked, arised on th e basis. H a b. on Silene alba (Mill.) E. H. L. K rause, D ölauer H eide near Halle (Saale), GDR, 11. X. 1975, leg. U. B raun. - H olotype PR 781039 (Isotype HAL, in herb. H. D örfelt and in herb. U. B raun). P araty p e (loco classico lectus ] 976) LE, K, NY, JE and in herb. G. Hirsch. Es ist lohnensw ert, zukünftig v erstärk t auf M ehltaufruchtkörperbildungen auf Caryophyllaceen zu achten. F ü r entsprechende H inw eise ist der V erfasser stets dankbar. Es ist m ir ein B edürfnis an dieser Stelle H errn Dr. S. B lum er (W ädenswil, Schweiz) fü r w ertvolle M itteilungen zu danken. H errn Dr. S. R auschert (Halle) bin ich fü r die K o rrek tu r der lateinischen D iagnose verpflichtet. H errn Dr. H. D örfelt danke ich fü r kritische Hinweise. L iteratur A le-a gha N. (1972): D istrib u tio n des E rysiphacees en Iran. A ctas III C ongr. Un. fito p at. m edit., O eiras, 22 28, p. 185 187. O utubro. B lum er S. (1967): E chte M ehltaupilze (E rysiphaceae). Jena. Brem er H., Ismen H., K a r e 1 G. et Ö z k a n H. (1947): B eiträge zur K en n tn is d e r p arasitisch en P ilze d er T ürkei. Rev. Fac. Sei. U niv. Istam bul, Ser. B, 12: 122-172. Dörfelt H. et Braun U. (1977): B em erkensw erte F unde phyto p arasitisch er P ilze in d er DDR (I). H ercynia, N. F. 14 (1): 11 20. L a v its ka Z. et M orockovs ka G. (1974): B orosnystorosjani griby na tr a v jan y sty h roslynach botanienogo sad u im. akad. O. V. F om ina. U kr. bot. 2. 31 (3): 317-321. Sandu-V ille C. (1967): C iupercile E rysiphaceae d in R om ania. B ucure?ti. Schm iedeknecht M. et Puncag T.. (1966). E rysiphaceae und P eronosporaceae aus d er M ongolischen V olksrepublik. E rgebnisse d er M ongolisch- -D eutschen B iologischen E x p editionen seit 1962, N r. 12. Feddes Rep. 73 (33): 153 169. V asjagina I., K uznecova M., P isareva N. et Svarcman C. (1961): M u cn isto -ro sjan y e griby. F lo ra spor. R ast. K azachstana. III. A lm a-a ta. D ie A dresse des A u to rs: U w e B raun, M artin -L u th e r-u n iv e rsitä t H alle W ittenberg, Sektion B iow issenschaften, F achbereich G eobotanik und B otanischer G arten, 402 H alle/s., N euw erk 21. DDR. 81

Nebenfruchtform en bei Pholiota-Arten in Reinkultur V edlejší rozm nožovací stádia některých druhů rodu Pholiota v čistých kulturách P eter H übsch Bei IS von 25 zur G attu n g P holiota gehörenden R ein k u ltu ren w u rd en N eb en fru ch tfo rm en gefunden. D iese tre te n als K onidien und C hlam ydosporen auf. A lle K onidien gehören zu einem Typ. Sie sind zw eizeilig, entsteh en sym podial und bilden lockerere oder d ich tere Faszikel. Bei der R eife zerfallen die K onidien in zw ei etw a gleich große Zellen. D ie C hlam ydosporen sind rund, elliptisch oder b irnenförm ig, ein - oder zw eizeilig und selten er als die K onidien. Bei 5 S täm m en tre te n K onidien un d C hlam ydosporen gleichzeitig auf, w äh ren d 4 S täm m e n u r C hlam ydosporen bilden. V edlejší rozm nožovací stád ia (konidie, oidie a chlam ydospory) byla zjištěn a u 16 z 25 čistých k u ltu r různých d ru h ů rodu P holiota. V šechny k o n i die p a tří k jed in ém u ty p u : jsou dvoubuněčné, v zn ik ají sym podiálné, tvoří v olnější nebo h u stší svazečky a v době zralo sti se ro zp ad ají ve dvě přib ližn ě stejn ě velké buňky. C hlam ydospory jsou kulovité, elipsoidní nebo h ru šk o vité, jedno- nebo dvoubuněčné a jsou vzácnější než konidie. U pěti km enů se vyskytovaly konidie a chlam ydopory současně, zatím co čtyři km eny tv o řily pouze chlam ydospory. i H H lg Von A skom yzeten ist schon lange die B ildung ungeschlechtlicher Sporen bekannt, die m an m eistens als N ebenfruchtform en bezeichnet. H äufig w ird oder w urde die N ebenfruchtform bei diesen Pilzen als D euterom yzet u n ter einem eigenen Nam en beschrieben. U ngeschlechtliche Sporen (Konidien, Oidien und Chlam ydosporen) treten aber ebenso, w enn wohl auch nicht in de.n gleichen M aße w ie bei den A skom yzeten, bei den B asidiom yzeten auf. Dies w ird m eist erst bei der K ultivierung solcher Pilze in R einkultur beobachtet. Hinweise über N ebenfruchtform en bei B asidiom yzeten finden w ir z. B. bei Nobles (1948, 1958, 1965). Siepm ann und Zycha (1968), Siepm ann (1969, 1970) und Hughes (1971). A ber schon Falck (1902) b erichtet über das A uftreten von Oidien bei Basidiom yzeten, Lym an (1907) w eist bei ihnen an H and von K ulturstudien das Vorkom m en von K onidien. Oidien und Chlam ydosporen nach. Doch die N ebenfruchtform en der Basidiom yzeten w urden nie in dem M aße beachtet wie die der Askom yzeten, die als Fungi im perfecti oft als selbständige taxonom ische Einheiten behandelt w erden. Es liegt verm utlich daran, daß m an die ungeschlechtlichen Sporen der Basidiom yzeten kaum in der freien N atu r beobachtet, sondern fast im m er n u r in R einkulturen. Zu diesem Schluß kom m t auch H ughes (1971), der einen kurzen Ü berblick über die im perfekten Form en der H om obasidiom yzeten gibt. A ber gerade bei dei* Charyklerisierun->' von R einkulturen sind die N ebenfruchtform en recht w ertvoll, d:i ansonsten nicht viel brauchbare M erkm ale zur V erfügung stehen. Im folgenden soll über das A uftreten von N ebenfruchtform en bei R einkultu re n der G attung Pholiota b erichtet w erden. A us dieser G attu n g liegen bish er die A ngaben von Nobles (1948, 1965) vor, daß bei Pholiota adiposa (in der ersten A rbeit als Ph. aurivella) K onidien gebildet w erden. M aterial und Methoden In d er vorliegenden A rb eit w u rd en 32 S täm m e d er G attu n g P holiota untersucht, die zu 10 A rten gehören. Die K u ltu ren stam m en aus der P ilzk u ltu ren sam m lu n g in W eim ar (Sektion Biologie der F ried rich -S ch iller-u n iv ersität Jena). Es w u rd en folgende A rten getestet (die Z ahl in K lam m ern bezieht sich h ie r und auch im folgenden auf die A nzahl d er S tä m m e ):