METODIKA INOVACE PŘEDMĚTŮ V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL. Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D.

METODIKA INOVACE PŘEDMĚTŮ V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D. Liberec 2012

METODIKA INOVACE PŘEDMĚTŮ V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL Interní materiál OBSAH Seznam tabulek a obrázků...... 2 Úvod... 3 1 Postup inovace studijních předmětů v rámci EF TUL... 5 1.1 Faktory ovlivňující obsah studijního předmětu a jeho přípravu... 5 1.2 Informace o studijním programu B 6208 Ekonomika a management (TUL, 2012)... 6 1.3 Metodický postup inovace studijních předmětů... 9 1.4 Dokumenty dokládající úspěšnou realizaci procesu inovace... 11 2 Obsah a struktura sylabu studijního předmětu... 12 2.1 Základní informace o studijním předmětu... 12 2.2 Cíl studijního předmětu... 13 2.3 Výstupy z učení... 14 2.4 Obsah předmětu... 23 2.5 Vyučovací metody... 24 2.6 Studijní zátěž... 25 2.7 Metody hodnocení a hodnoticí kritéria... 28 2.8 Literatura povinná a doporučená... 31 2.9 Studijní pomůcky... 31 3 Kompletace sylabu studijního předmětu a navazující činnosti nezbytné pro zahájení výuky... 32 4 Závěrečné shrnutí... 33 Zdroje... 34 Slovník... 36 Přílohy... 38 1

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ Tab. 1 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení výstupů z učení v kognitivní doméně 17 Tab. 2 Základní formy výuky podle Studijního a zkušebního řádu Technické univerzity v Liberci 24 Tab. 3 Metody hodnocení dosažení výstupů z učení 28 Tab. 4 Způsob nastavení hodnoticí škály (upraveno podle FSV UK, 2009) 30 Tab. 5 Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační tabulce ECTS (Evropská komise, 2009) 31 Obr. 1 Vybrané faktory ovlivňující přípravu studijního předmětu 5 Obr. 2 Proces utváření vzdělávací jednotky studijního předmětu 6 Obr. 3 Konkrétní postup při tvorbě sylabu studijního předmětu 12 Obr. 4 Aktuální trendy ve vzdělávání přechod od tradičního přístupu k přístupu orientovanému na studenta 14 Obr. 5 Vazby mezi výstupy z učení, metodami výuky a způsoby hodnocení 15 Obr. 6 Hierarchie kognitivní domény (vlastní zpracování, Bloom at al., 1956) 19 Obr. 7 Hierarchie afektivní domény (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011) 22 Obr. 8 Hierarchie psychomotorické oblasti (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011) 23 Obr. 9 Rozdílný pohled vyučujícího a studenta na zkoušení 30 2

ÚVOD Metodika pro inovaci předmětů ěů vznikla v rámci projektu MŠMT INPROTUL - Inovace mezioborového studijního programu Ekonomika a Management se zaměřením na znalostní ekonomiku (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0317). Předkládaná metodika poskytuje informace o procesu inovace studijních předmětůř a zároveň popisuje jednotlivé etapy tohoto procesu. Je zpracována tak, aby zde garanti inovovaných předmětů nalezli všechny potřebné informace ke zpracování popisu inovovaného studijního předmětu ve formě standardizovaného sylabu. V metodice jsou zohledněny jednak moderní trendy v oblasti terciárního vzdělávání, zároveň také principy Boloňského procesu a požadavky Národního kvalifikačního rámce terciárního vzdělávání MŠMT, které jsou základem pro získání akreditace. Hlavním výstupem procesu inovace bude Katalog inovovaných studijních předměř ětů, který bude tvořen jednotlivými sylaby předmětů ě ů ve standardizované úpravě. Sylabus prezentuje studijní předmět nejen uvnitř, ale také externímu okolí, a je výchozím podkladem pro zpracování dalších studijních materiálů pro všechny formy studia. Primárně je určen studentům, ale informace v něm obsažené prezentují studium také externím zájemcům z řad potenciálních studentů, zaměstnavatelů, dalších vysokoškolských institucí ad. Je možné provést kontrolu návaznosti a zamezit duplicitě obsahu předmětů v rámci jednoho oboru, dále je možné srovnat rozsah a obsah předmětu s předměty na jiných školách. Sylabus je podkladem pro uznání studia (zkoušky) v rámci studia na jiných vysokých školách, a to v České republice, ale také na zahraničních ních vysokých školách. Nesporným přínosem kvalitně zpracovaného sylabu je také ta skutečnost, že definuje základní body výuky předmětu pro všechny pedagogy, kteří jsou zapojeni do výuky, nebo se podílejí na ověření dosažení znalostí a dovedností. Lze očekávat, že zpracování výše uvedených pedagogických dokumentů ů následně významnou měrou přispěje ke zvýšení kvality vzdělávání v rámci studijního programu Ekonomika a management. V širším kontextu může přispět ř také ke zvýšení mobility studentů, protože je jednou z podmínek nutných k získání ECTS Label. Snahou bylo zpracovat metodiku tak, aby jednotliví autoři podkladů nebyli zatěžováni zbytečnými a časově náročnými činnostmi. Zároveň ale bylo nutné zajistit formální uniformitu a kompatibilitu připravovaných podkladů ů pro inovaci předmětů. Z tohoto důvodu koresponduje struktura metodiky se strukturou sylabu studijního předmětu a díky tomu je také možná rychlá orientace v textu metodiky, takže zpracovatel sylabu může snadno získat doplňující informace ke konkrétní položce. Aby metodika plnila správně ě svůj účel, bude samozřejmě žádoucí zohlednit připomínky a zkušenosti zainteresovaných osob. Náměty prosím zasílejte na e-mailovou adresu magdalena.zbrankova@tul.cz; za všechny konstruktivní připomínky Vám předem děkuji. Aktuální verze metodiky bude k dispozici na webových stránkách projektu. 3

K čemu metodika slouží a komu je určena Metodická pomůcka pro návrh a zpracování podkladů pro inovaci či návrh zavedení studijního předmětu k předložení interní akreditační komisi Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci (EF TUL) ve standardizované podobě. Zdroj informací a inspirace pro inovaci studijních předmětů. Určena pro garanty inovace předmětu, osoby obeznámené s daným předmětem (tj. garanti a vyučující daného předmětu). Jak bude vypadat výstup procesu inovace studijních předmětů Popis studijního předmětu ř ve formě standardizovaného sylabu. Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů. Základní předpisy a principy uplatněné v rámci metodiky Principy Boloňského procesu, které mají přispět k rozvoji Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání EHEA (Europa, 2010). Především princip učení orientovaného na studenta a na výstupy z učení, zajištění transparentnosti a zvýšení příležitostí pro mobilitu. Požadavky Akreditační komise pro posuzování žádostí o akreditaci, rozšíření akreditace a prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů a jejich oborů (Akreditační komise, 2010b). Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání [QRAM] MŠMT (MŠMT, 2012). Cílem rámce kvalifikací je zastřešit výstupy terciárního vzdělávání, tak aby byly zároveň kompatibilní s kvalifikačním rámcem v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání. Rámec kvalifikací určuje uje 39 oblastní vzdělávání (vč. ekonomických oborů), které jsou charakterizovány především pomocí kategorií očekávaných výstupů z učení znalostí, dovedností a dalších způsobilostí (kompetencí) absolventů. Očekává se, že do budoucna budou tvořit oblasti vzdělávání základ pro akreditaci jednotlivých vysokých škol (místo stávající akreditace studijních oborů). Výhody a přínosy Zvýšení transparentnosti studia předmětu (pro studenty, vyučující, veřejnost, další instituce). Student získá jednoznačné informace týkající se obsahu studia daného předmětu i podmínek, které musí splnit k úspěšnému absolvování. Vyučující, příp. zkoušející, má jednoznačně určeno, co bude obsahem výuky a jaké jsou výstupy z učení, jejichž dosažení je minimem pro úspěšné zakončení č předmětu. Provázanost obsahové náplně předmětů umožňuje zabránit duplicitě. Nevýhody a úskalí Nelze popřít, že příprava vyžaduje více práce. Bude potřeba kreativní přístup. Jak začít? Úvodní otázky k zamyšlení, které usnadní další práci Co chci, aby se studenti naučili? Jakých výstupů z učení a cílů mají dosáhnout? Jaké učební metody a studijní plány použiji k motivaci studentů k takovému chování, které zajistí dosažení cílů? Jaké metody hodnocení a hodnoticí kritéria mi umožní rozpoznat, že studenti splnili vytyčené cíle? 4

1 POSTUP INOVACE STUDIJNÍCH PŘEDMĚTŮ Ě Ů V RÁMCI EF TUL V následujícím textu je uvedeno, jakým způsobem probíhá proces inovace studijních předmětů v rámci EF TUL, jaké faktory je třeba při inovaci zohlednit a dále jsou zde uvedeny informace o studijním programu Ekonomika a management a cílech jednotlivých studijních oborů, které jsou základem pro přípravu studijních předmětů. 1.1 Faktory ovlivňující obsah studijního předmětu a jeho přípravu V úvodní fázi je potřeba zvážit širší okolnosti, které ovlivňují a formují cíl a zaměření studijního předmětu (obr. 1). Obr. 1 Vybrané faktory ovlivňující přípravu studijního předmětu Mezi sledované faktory je vhodné zařadit: současný stav i předpokládaný vývoj příslušného vědního oboru, předpokládaný vývoj potřeb společnosti a požadavků zaměstnavatelů s ohledem na zvyšování uplatnitelnosti absolventů na trhu práce, požadavky Národního kvalifikačního rámce terciárního vzdělávání Oblast vzdělávání ekonomické obory (MŠMT, 2012), požadavky pro akreditaci studijních oborů, cíle studijního programu, studijních oborů, profil absolventa, kurikulum studijního programu, struktura a obsahová náplň předmětů. Jakým způsobem jsou utvářeny vzdělávací jednotky předměty v rámci studijního oboru je uvedeno na obr. 2. Výchozím bodem je stanovení cíle oboru, následuje definování výstupů z učení a následně je sestavena vhodná struktura předmětů daného oboru. Díky kvalitně zpracovaným sylabům studijních předmětů mohou garanti oboru vyhodnotit, zda předměty nemají stejnou obsahovou náplň, zda jejich zaměření a výstupy jsou v souladu s výstupy z učení oboru jako celku, zda je zajištěna gradace výstupů z učení ( vyšší obtížnost pro vyšší vzdělání ). S ohledem na zjištěné skutečnosti je následně možné provést úpravy. 5

Cíl oboru a profil absolventa Struktura předmětů oboru (matice: výstupy z učení a jednotlivé předměty) Výstupy z učení Způsoby hodnocení a hodnoticí kritéria Metody výuky Obr. 2 Proces utváření vzdělávací jednotky studijního předmětu 1.2 Informace o studijním programu B 6208 Ekonomika a management (TUL, 2012) Studenti všech forem studia studijního programu jsou připravováni k řešení standardních ekonomických situací na střední a vyšší řídicí úrovni. Široká nabídka povinných a volitelných předmětů umožňuje absolventům uplatnění ve výrobní a provozní praxi i v dalších oblastech soukromého, družstevního a státního podnikání. Volitelné předměty prohlubují znalosti a praktické dovednosti absolventů tak, aby byli schopni působit v různých organizačních strukturách podniků. Při studiu je kladen důraz na znalosti studentů získané teoretickým studiem a formou řešení praktických podnikatelských úloh, zejména v oblasti podnikového managementu, marketingu, účetnictví a kalkulací, plánování, zásobování a financí. Absolventi magisterského studia jsou důkladně teoreticky i prakticky obeznámeni s informatikou, s informačními technologiemi a jejich využitím v ekonomické praxi. V jazykové výuce se předpokládá při ukončení magisterského studia znalost dvou světových jazyků. 1.2.1 Bakalářský studijní program 6208 B Ekonomika a management Bakalářský studijní program zahrnuje následující studijní obory: Podniková ekonomika (prezenční ní a kombinovaná forma studia, prezenční studium také v anglickém jazyce) Ekonomika a management služeb (prezenční forma studia) Cestovní ruch (prezenční forma studia) Ekonomika a management mezinárodního obchodu (prezenční ní forma studia) Obor Podniková ekonomika - profil absolventa bakalářského studia Studijní obor Podniková ekonomika vychází z osvojení si optimálně široké škály povinných předmětů a doplňkové řady volitelných předmětů, které orientují profil absolventa do výrobní a provozní praxe. Tento profil umožňuje uje absolventům studia zapojení se do řešení standardních ekonomických problémů na střední manažerské úrovni ve výrobních i obchodních organizacích. Absolvováním povinné praxe jsou studenti schopni efektivněji aplikovat své získané teoretické znalosti a adaptabilněji se přizpůsobovat požadavkům současné praxe v její neustálé dynamické proměně i v eventuálních krizových stavech. 6

Obor Ekonomika a management služeb - profil absolventa bakalářského studia Absolvent daného oboru bude ovládat na velmi dobré úrovni minimálně ě dva světové jazyky, včetně odborné terminologie. Dále získá širokou bázi znalostí v rámci základních ekonomických disciplín, jako jsou makroekonomie, mikroekonomie, management, marketing, účetnictví, podnikové hospodářství, ství, informatika, právo, daně a další vědomosti se zřetelem na specifika sektoru služeb. Nedílnou součástí studia je řízená praxe v organizaci služeb v délce jednoho měsíce, jejímž cílem je umožnit studentům získat praktické zkušenosti, navázat osobní kontakty a zvýšit jejich uplatnitelnost na trhu práce. Obor Cestovní ruch profil absolventa bakalářského studia Profil absolventa oboru Cestovní ruch vychází ze základních ekonomických disciplín vyučovaných ve studijním programu Ekonomika a management a navíc umožňuje studentům získat specifické znalosti pro řídicí práci v oblasti aktivního i pasivního cestovního ruchu s důrazem na znalosti z managementu a marketingu cestovního ruchu, informatiky, průvodcovské činnosti, analýzy cestovního ruchu, jeho geografických podmínek a dopadů na rozvoj regionů. Součástí znalostního vybavení studenta jsou odpovídající jazykové znalosti a komunikační ní dovednosti, praktické manažerské techniky ve vedení podniku cestovního ruchu na tuzemském i zahraničním trhu. Nedílnou součástí studia je řízená praxe v organizacích cestovního ruchu v délce jednoho měsíce, jejímž cílem je umožnit studentům získat praktické zkušenosti, navázat osobní kontakty a zvýšit jejich uplatnitelnost na trhu práce. Obor Ekonomika a management mezinárodního obchodu profil absolventa bakalářského studia Absolvent získává široký a solidní základ odborných znalostí a dovedností v rámci základních ekonomických disciplín, jako jsou makroekonomie, mikroekonomie, statistika, nauka o podniku, účetnictví, podnikové finance, marketing a management. Tento základ je pak rozvíjen v rámci oboru specializačními předměty zohledňujícími specifika mezinárodního ekonomického prostředí a mezinárodního obchodu. Důraz je kladen na jazykovou vybavenost absolventa. Svoji specializaci může absolvent dále prohlubovat dle svého zájmu v rámci volitelných předmětů ř ětů. Odborné znalosti, dovednosti a osobnostní rysy absolventa vytváří celkový profil, který není jen úzce specializovaný, ale značným ným podílem všeobecného vzdělání zajišťuje pracovní flexibilitu a vytváří základ pro další vzdělávání. Odborné znalosti absolventa: Absolvent disponuje matematickými znalostmi zejména z oblasti lineární algebry a matematické analýzy potřebnými k úspěšnému řešení problémů ů v odborných předmětech i ekonomické praxi. Absolvent má výbornou znalost dvou světových jazyků včetně zvládnutí odborné terminologie, korespondenčních zvyklostí a zvláštností sociálního, kulturně-historického a politického prostředí dané jazykové oblasti. Specifikem oboru je i možnost volby třetího jazyka v základní úrovni. Absolvent zná a rozlišuje základní makroekonomické a mikroekonomické pojmy a kategorie, ovládá principy fungování tržního mechanismu a zná jeho základní stavební prvky, má přehled o chování ekonomických subjektů v různých podmínkách. Absolvent zná legislativní rámec podnikání, má právní vědomí na úseku obchodního, pracovního i občanského práva, včetně práva mezinárodního. Absolvent získá znalosti o vzniku a zániku podniku, o jednotlivých vnitropodnikových činnostech, o způsobech hodnocení výsledků činnosti podniku, o finančních tocích uvnitř podniku. Absolvent ovládá znalosti potřebné při řešení ekonomicko manažerských problémů s využitím současných informačních ních technologií, má poznatky o běžném hardwarovém vybavení a softwarových produktech. Orientuje se ve finančním účetnictví, chápe význam účetnictví jako zdroje informací v podnikatelské praxi. 7

Absolvent zná obsah manažerských činností, rozumí marketingovým činnostem a zvláštnostem mezinárodního marketingu. Absolvent má geografické znalosti o světovém hospodářství, ství, o vývoji mezinárodních ekonomických vztahů, působení mezinárodních organizací a o rozvoji integračních procesů ve světě. Absolvent získá přehled o nástrojích obchodní politiky státu, je informován o metodách vstupu na zahraniční trhy. Absolvent zná podrobně průběh klasické obchodní operace (obchodního případu), je informován o dalších speciálních operacích spojených s mezinárodně ě obchodní činností. Uvědomuje si specifika financování podniku vstupujícího na zahraniční trhy. 1.2.2 Navazující magisterský studijní program 6208 N Ekonomika a management Navazující studijní program zahrnuje studijní obor Podniková ekonomika (prezenční ní a kombinovaná forma studia, prezenční studium také v anglickém jazyce) Regionální studia v návrhu Obor Podniková ekonomika - profil absolventa navazujícího magisterského studia Specializovaný odborník v oblasti podnikové ekonomiky se zaměřením na zvládnutí řídících procesů v úsecích strategického a inovačního managementu, finančního řízení, controllingu, řízení projektů, marketingových operací a oblasti vybraných optimalizačních metod pro efektivní chod hodnototvorného řetězce. Obor Regionální studia Cílem navazujícího magisterského studijního oboru Regionální studia je vychovat vysokoškolsky vzdělaného odborníka, který nejen kvalifikovaně vnímá interakce mezi nositeli hospodářské politiky a podnikatelskými subjekty na lokální, národní i nadnárodní úrovni, ale dokáže v těchto procesech samostatně rozhodovat. Absolventi jsou díky tomuto přístupu připraveni pro řízení a hospodářsko-politické rozhodování na úrovni municipalit, krajů, národních a světových regionů. Student rovněž porozumí procesům integrace a globalizace a jejich mezinárodním souvislostem a úloze při formování ekonomických a politických struktur. Nedílnou součástí získaných poznatků je i znalost socioekonomických prostorových souvislostí. Absolventi navazujícího magisterského oboru Regionální studia disponují komplexní znalostí problematiky hospodářského ského rozhodování v regionálních centrech, národních i mezinárodních institucích, na pozicích regionální a místní samosprávy a v dalších institucích zabezpečujících funkce státu v regionech. Současně č ě se znalostmi regionální problematiky jsou schopni kvalifikovaně analyzovat problémy, rozhodovat a realizovat adekvátní řešení v podnikové sféře. Absolvent aktivně ovládá odbornou terminologii i v cizím jazyce. Absolventi najdou uplatnění ve vyšším managementu soukromých organizací, v institucích zabezpečujících komplexní rozvoj a správu regionů a oblastí, dále v rozvojových agenturách, v poradenských, finančních či investičních společnostech a v neziskových organizacích, jejichž aktivity zasahují do rozvoje regionů. Jsou schopni zpracovat rozvojové projekty pro developery, města, obce a regiony různé úrovně. Obor studentům otevírá možnost uplatnit se rovněž v národních agenturách typu CzechTrade, CEBRE, ale i v nadnárodně působících institucích, EU, OECD a vzhledem k nabídce povinných a povinně ě volitelných předmětů z oblasti podnikové ekonomiky i v řídících strukturách transnacionálních společností. 8

1.3 Metodický postup inovace studijních předmětů Cílem zpracování Metodiky inovace předmětů je stanovit strukturu inovačního procesu předmětů v souladu se schválenou projektovou dokumentací, s principy manažerského rozhodování a podklady pro akreditaci či i evaluaci studijních vysokoškolských oborů. Při návrhu metodiky inovace předmětů pak bylo postupováno dle zásad rozhodovacího procesu. Proces inovace studijních předmětů zahrnuje následující kroky (zpracováno podle Rydvalová, 2009): 1. Monitoring stávajícího stavu studijních předmětů ve vazbě na studijní obor. Monitoring stávajícího stavu zahrnuje monitoring předpokládaného vývoje problematiky daného oboru a také způsobu probíhající výuky v rámci studijního oboru. V případě, že je předmět určen pro více studijních oborů, je třeba tuto skutečnost při monitoringu zohlednit. 2. Stanovení znalostí a dovedností profilu studenta ve vazbě na akreditovaný studijní obor. Na základě akreditovaného studijního oboru bude stanoven profil absolventa daného studijního předmětu. Zohlední se nejen stávající stav, ale také možné změny, či i další požadavky, které vyplynou např. z požadavků podnikatelské praxe. 3. Vyhodnocení stávajícího stavu příslušného vědního oboru ve vazbě na současný stav vyučovaného předmětu, včetně č ě charakteristiky zvláštností studijního předmětu. Analýza zahrnuje zhodnocení použitých metod výuky, požadavků na vyučující a způsobů hodnocení výstupů z učení. Každý předmět má svoje specifika a tomu je potřeba přizpůsobit výběr vhodných metod výuky. Je třeba provést zhodnocení stávajících metod výuky a výběr více uzpůsobit cílu, výstupům z učení a obsahu studijního předmětu. Při charakteristice zvláštností vyučovacího procesu budou zkoumány didaktické principy (obecné požadavky, zásady, pravidla, které vycházejí ze základních zákonitostí vyučovacího procesu), didaktické technické pomůcky a specifikovány vyučovací metody daného předmětu. ř Jednotlivé didaktické zásady: Zásada názornosti vyjadřuje požadavek uplatňovat ve vyučovacím procesu takové prostředky, metody a formy, které usnadní studentům vytváření konkrétních představ při zapojení více smyslů. Zásada vědeckosti vyžaduje, aby byl se studenty vyvozován obsahově i metodicky správně výklad učiva na odpovídající úrovni současné technické i pedagogické vědy, čímž se vytváří základ správného myšlení. Požadavek vytváření vědomostí a dovedností na základě nejnovějších poznatků ů technických věd vyžaduje pedagoga, který neustále sleduje vývoj a dále se sám vzdělává. Zásada přiměřenosti vyžaduje, aby obsah a rozsah učiva, jeho obtížnost, vyučovací metody i formy odpovídaly věkovým zvláštnostem a stupni vývoje jednotlivce i jejich dříve osvojeným vědomostem a dovednostem. Hlavním požadavkem je, aby studenti nové učivo plně pochopili. Poznatek je pro studenty srozumitelný jen tehdy, dovedou-li jej zařadit do dříve osvojené poznatkové soustavy a dovedou-li jej použít v praxi. Zásada soustavnosti a trvalosti vyžaduje ve výuce, aby se nové poznatky opíraly o předcházející, dříve osvojené. Smyslem této zásady je přimět ř studenta k pochopení studovaného oboru v jeho celistvosti. Tato zásada je chápána jako morální požadavek studijního stylu. Zásada spojení teorie s praxí vyžaduje, aby studenti ve výuce získávali nové vědomosti a dovednosti se zaměřením na jejich praktické využití, a aby je dovedli aplikovat v praktické činnosti. Praktické vyučování se stává východiskem a motivací pro zvládnutí teoretického učiva. Umožňuje si utvořit správný citový vztah ke studiu teoretických i praktických předmětů. Rozlišujeme tři základní formy spojení teorie s praxí: vyvození a získání nových poznatků z praxe; poznání pravdivosti teoretického poznatku v praxi, kdy praxe je kritériem správnosti poznání a aplikace vědomostí a dovedností v praxi, kdy praxe je jedním z cílů poznání. 9

Zásada individuálního přístupu je principem, který usiluje o respektování specifických zvláštností u jednotlivců ů daných nejen věkem a pohlavím, ale i odlišným zdravotním stavem (u handicapovaných), psychickými zvláštnostmi (rozdílnost temperamentu), dosavadním výchovným působením a sociokulturními podmínkami (úroveň ň vychovanosti, etnická příslušnost). Individuální přístup k jednotlivci znamená i citlivé vnímání všech závažných změn, které se mohou náhle projevit v chování a prospěchu jednotlivce a jejichž negativní dopady by měl pedagog eliminovat. Zásada uvědomělosti a aktivity vyžaduje vytvoření kladného vztahu studentů k učení. Studenti by měli pochopit učivo již při vyučování, které je založeno na vyvolávání aktivní myšlenkové činnosti studentů, řízené učitelem, logikou jeho výkladu. Zvláště v odborných předmětech může učitel záměrně vytvářet problémové situace a vést studenty k jejich objevování problémů ů a racionálnímu řešení. Tato zásada také předpokládá atmosféru tvořivé spolupráce mezi učitelem a studenty. 4. Určení dysfunkcí stávajícího stavu výuky studijního předmětu. 5. Návrh na změny stávajícího vzdělávacího procesu předmětu s ohledem na zjištěné dysfunkce stávajícího stavu. 6. Zpracování pedagogických dokumentů. Pedagogické dokumenty jsou jedním z výstupů inovace předmětů. Budou obsahovat: Profil absolventa vymezuje v obecné rovině vzdělávací program dané školy a kvality absolventa a jeho využitelnost po úspěšném dokončení studia a jeho uplatnění v praxi. Studijní program obsahuje název oboru, cíle studia studijního programu, výstupní znalosti a dovednosti. Dále obsahuje autonomní funkce, kooperativní funkce, výzkum a vývoj v určité oblasti studijního programu, včetně vizí dalšího vývoje. Studijní plán je koncipován v souladu se zásadami kreditního systému na vysokých školách. V kreditním systému je každý předmět ohodnocen určitým počtem kreditů, které vyjadřují míru náročnosti předmětu. Cílem je získání za celou dobu studia 180 kreditů. Předměty studia jsou rozděleny na předměty povinné A, předměty povinně volitelné B a nepovinné předměty C. Některé předměty mají ještě tzv. prerekvizity, předměty podmiňující, příp. korekvizity. Pro postup studenta studiem to znamená, že prerekvizity musí být splněny dříve, než uzavře ř předmět podmíněný, případně musí zároveň splnit předměty určené jako korekvizity. Sylabus studijního předmětu obsahuje základní údaje o předmětu, cíl, výstupy z učení, metody vzdělávání, způsob hodnocení a hodnotící kritéria pro úspěšné absolvování předmětu, seznam literatury, seznam studijních pomůcek a podrobný obsah členěný podle týdnů, a to jak z pohledu přednášek, tak i cvičení, případně seminářů. Nesmí chybět ani odhad studijní zátěže jednotlivých vzdělávacích aktivit v návaznosti na počet kreditů. 7. Příprava studijních materiálů určených pro studenty a zajištění jejich dostupnosti pro studenty Součástí této fáze je rovněž příprava skript, prezentací, případových studií a dalších např. multimediálních pomůcek pro zkvalitnění vzdělávacího procesu daného předmětu. ř 8. Projednání výstupů s příslušným garantem studijního předmětu a studijního oboru; případně realizace úprav 10

1.4 Dokumenty dokládající úspěšnou realizaci procesu inovace Úspěšná realizace procesu inovace studijních předmětů a splnění cílů bude doloženo následujícími dokumenty: 1. Shrnutím analýzy současného stavu vzdělávacího procesu daného předmětu, ř včetně odhalených dysfunkcí a návrhu změn. Výstupem je tabulka (viz příloha A Podklad pro inovaci studijních předmětů), ěů), kde pro každý inovovaný předmět navrhnul garant inovace změny s ohledem na výsledky vyhodnocení stavu výuky a tento návrh stvrdil svým podpisem. 2. Koncepcí inovovaného vzdělávacího procesu předmětu zahrnující zpracované pedagogické dokumenty. Zpracován bude standardizovaný sylabus pro každý inovovaný studijní předmět. Sylaby budou uspořádány do Katalogu sylabů ů inovovaných studijních předmětů. 3. Zpracovanými studijními materiály dostupnými na e-learningovém portále TUL. Propojení s realizovaným školením na možnosti využití nových trendů v pedagogice a didaktice a tvorbu a použití e-learningových podpor. 4. Písemným souhlasem s inovací předmětu od garanta studijního oboru. 11

2 OBSAH A STRUKTURA SYLABU STUDIJNÍHO PŘEDMĚTU Jak již bylo uvedeno v úvodu, kvalitní sylabus je podkladem pro zpracování dalších studijních materiálů pro všechny formy studia. Následující část metodiky je zaměřena na konkrétní položky, které má sylabus studijního předmětu obsahovat. Nejedná se o pouhý výčet jednotlivých položek, vždy je uvedena definice pojmu, praktické rady pro zpracování i konkrétní příklady pro inspiraci. Při zpracování sylabu může pomoci také slovník vybraných pojmů používaných v metodice a seznam použitých zdrojů, ve kterých je možné nalézt hlubší informace k dané problematice. Aby byl zajištěn jednotný vzhled a obsah sylabu pro všechny inovované předmě ředměty, vznikl v rámci metodiky elektronický formulář ř sylabu. Ve statické podobě je uveden v příloze metodiky, elektronická verze formuláře je určena k vyplnění v Microsoft Office Word 2007. Jaké údaje sylabus studijního předmětu obsahuje? Postup při přípravě sylabu s uvedením jednotlivých položek, které sylabus obsahuje, je graficky zpracován na obr. 3. Vyhodnocení faktorů ovlivňujících obsah předmětu a jeho přípravu Základní informace o předmětu Cíl předmětu Výstupy z učení Metody hodnocení a hodnoticí kritéria Studijní zátěž Výukové metody Obsah předmětu Literatura povinná a doporučená Studijní pomůcky Informace vyučujícího Sylabus studijního předmětu Obr. 3 Konkrétní postup při tvorbě sylabu studijního předmětu V doprovodném textu k jednotlivým položkám sylabu jsou uvedeny doplňující informace. 2.1 Základní informace o studijním předmětu V případě, že se jedná o předmět, který je uveden ve studijních plánech, jsou základní údaje o studijním předmětu uvedeny v platném studijním plánu pro příslušný studijní obor a v aktuálním znění jsou dostupné na portálu informačního ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG. 12

Základní informace o studijním předmětu uváděné v sylabu jsou následující: Název studijního předměř ětu. Katedra. Zkratka předmětu. Studijní obor. Rozsah výuky studijního předmětu (pro prezenční studium počet hodin za týden, pro kombinované studium počet hodin za semestr). Způsob zakončení (zápočet, zkouška, klasifikovaný zápočet). Zápočet před zkouškou. Typ předmětu (povinný, povinně volitelný, volitelný). Počet kreditů. Doporučený ročník studia. Doporučený semestr studia. Jazyk výuky. Garant/ka. Přednášející. Cvičící. Prerekvizity (absolvované předměty). Korekvizity (současně č ě zapisované předměty). Nahrazovaný předmět. 2.2 Cíl studijního předmětu Ten nejpomalejší, který neztratil z očí cíl, jde stále ještě rychleji než ten, který bloudí bez cíle. Gotthold Ephraim Lessig (1729 1781) Někteří vysokoškolští učitelé mají tendenci považovat formulaci cílů své disciplíny za málo užitečný formalismus. Uvědomění si cílů, které sledujeme ve vztahu ke studentům, je však nezbytnou podmínkou úspěchu vysokoškolského vzdělávání. (Rohlíková a Vejvodová, 2012) 2.2.1 Cíl předmětu vysvětlení pojmu Cíl předmětu je obecným vyjádřením záměrů vyučujícího. Vyjadřuje, čeho chce vyučující dosáhnout ve vztahu ke studentům. Terminologie není v případě ě cílů jednoznačná. Někdy jsou formulovány z pohledu vyučujícího, jindy studenta. V této metodologii je použita formulace cíle z pohledu vyučujícího ujícího a následně výstupy z učení z pohledu studenta. 13

2.2.2 Praktické rady pro psaní cíle studijního předmětu Stručné vyjádření. Měla by stačit jedna věta. Nezaměňovat s tématy přednášek. Vychází z výstupů ů studijního oboru. Z toho vyplývá, že pokud je předmět určen pro více oborů, je třeba definované cíle odlišit podle oboru. Při formulaci je možné použít některé z doporučených sloves a následně doplnit o obsah sdělení. 2.2.3 Doporučená slovesa pro formulaci cílů předmětu Při formulaci je možné použít některé z uvedených sloves a doplnit kontext. Uvést do problematiky, představit, vybavit (nějakou schopností, povědomím), obeznámit, seznámit se s, prohloubit znalosti, porozumět, poznat, naučit se, navyknout si na, být si vědom čeho 2.2.4 Konkrétní příklady cílů studijního předmětu Seznámit studenty se základy podnikového řízení. Seznamuje studenty se způsoby financování na základě účetních a tržních hodnot podniku. Cílem předmětu je seznámit studenty s problematikou požární prevence ve stavbách a při realizaci staveb. Obeznámit studenty se základními technologiemi tváření, slévání a svařování, včetně teoretických základů dané problematiky. 2.3 Výstupy z učení Aktuální trendy ve vzdělávání vykazují posun (obr. 4) od tradičního přístupu,, který byl zaměřen na vyučujícího a obsah vzdělávání ání (seznam toho, co učitel učí; následně jsou studenti hodnoceni podle toho, jak zvládnou odpřednášenou látku), k přístupu orientovanému na studenta a jeho představy o tom, co se v rámci studia daného předmětu naučí (co student umí po úspěšném ukončení předmětu). Základem přístupu orientovaného na studenta je definování výstupů z učení studijního předmětu. Obr. 4 Aktuální trendy ve vzdělávání přechod od tradičního přístupu k přístupu orientovanému na studenta 2.3.1 Výstup z učení vysvětlení pojmu Definice používaná v Evropském kreditním systému (ECTS) uvádí, že výstupy z učení jsou výroky o tom, co se očekává, že student bude znát, čemu bude rozumět, co bude schopen předvést a co bude schopen vykonávat po ukončení procesu učení. Přičemž procesem učení je míněn např. předmět, modul nebo celý studijní program. (Evropská komise, 2009) 14

Výstupy z učení jsou oborové znalosti a dovednosti, stejně jako obecné způsobilosti, které studenti získají v daném předmětu a které musí prokázat pro úspěšné absolvování předmětu. Přičemž výstup z učení vyjadřuje vlastně minimum toho, co by student po absolvování předmětu měl znát a vědět. Tvorba výstupů z učení není pouhé kopírování vzorů nebo jednotný postup podle návodu. Naopak vyžaduje tvůrčí přístup, protože je potřeba respektovat jedinečnost každého předmětu. 2.3.2 Výstupy z učení jako základ pro navazující kroky procesu inovace předmětu Při psaní výstupů z učení je dobré v úvodu formulovat, co vyučující ující chce, aby student uměl, pak následně hledat vhodné aktivní sloveso. Zároveň je třeba zvážit, jaká metoda výuky bude vhodná a jak bude možné posoudit, zda se to student opravdu naučil. Výstupy z učení jsou určující pro (obr. 5): obsah předmětu co by se měl student učit, výukové metody, které studenta motivují k dosažení výstupů jak by se měl učit, jak by mělo být ověřováno jejich dosažení (proto mají být výstupy z učení měřitelné), co je třeba hodnotit po absolvování předmětu, kdy je třeba provést hodnocení a jaké hodnoticí metody použít. Obr. 5 Vazby mezi výstupy z učení, metodami výuky a způsoby hodnocení 2.3.3 Příklad formulace výstupu z učení Výstupy z učení obsahují, co student po absolvování předmětu umí popsat, vysvětlit, navrhnout, zpracovat atd. Při jejich psaní se pozornost nesoustředí na to, co dělá vyučující, co bude učit studenty, ale na to, co budou po absolvování studenti umět. Příklad chybné formulace výstupu z učení: Student se seznámí se základním principem udržitelného rozvoje. Tato formulace popisuje průběh ů učení, nikoliv výstup z něj. Je třeba přeformulovat, např.: Student umí vysvětlit čtyři dimenze koncepce udržitelného rozvoje. Z této formulace je studentům jasné, co se od nich při závěrečné zkoušce z daného předmětu očekává. V případě, že by vyučující přebíral výuku od někoho jiného, bude mu jasné, co má zkoušet. 15

2.3.4 Jak vytvářet výstupy z učení Zahraniční ní zkušenosti ukazují (Kennedy nedy et al., 2006), že pro formulaci výstupů z učení je vhodné použít tzv. Bloomovu taxonomii (Taxonomy of Educational Objectives: Handbook 1, the Cognitive Domain, 1956), která je i přes rok vzniku základní pomůckou. Benjamin Bloom (1913 1999) se zabýval zkoumáním rozvoje úrovní myšlení v průběhu vzdělávacího procesu a stanovil tři hlavní domény: kognitivní (učení na základě poznávání), afektivní (na základě ě postojů, emocí a hodnot) a psychomotorickou (koordinace vědomého ovládání pohybového ústrojí). Podrobný popis obsahuje kapitola 2.3.8 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů výuky. Bloom navrhl seznam sloves, která jsou vhodná pro psaní výstupů z učení, tzv. aktivních sloves. Jelikož výstupy z učení se týkají toho, čeho má student dosáhnout po úspěšném absolvování předmětu, jedná se výhradně ě o slovesa aktivní, v dokonavém tvaru (rozliší, zdůvodní vyjadřují ukončenost děje, tedy stav znalostí a dovedností studenta, které předpokládáme po absolvování předmětu). Př. Je rozdíl mezi seznamuje se s dobrovolnými nástroji environmentální politiky a charakterizuje hlavní znaky dobrovolných nástrojů environmentální politiky. Vlastní formulace jednotlivých výstupů z učení začíná vhodným aktivním slovesem dané kategorie a pak následuje slovní spojení, které dotváří kontext. Seznam aktivních sloves pro nejčastěji používanou oblast vzdělávání kognitivní je uveden v tab. 1. Seznam sloves má sloužit jako pomůcka v situaci, kdy se hledá to správné slovo. Jeho účelem rozhodně není snaha za každou cenu využít co nejvíce rozmanitých slov, ke kterým se teprve následně hledají obsahy. V první řadě je třeba vědět, co konkrétně chceme, aby student uměl, a teprve potom hledat co nejpřesnější slovní vyjádření. 16

Tab. 1 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení výstupů z učení v kognitivní doméně Cílová kategorie v kognitivní doméně Typická slovesa k vymezení cílů 1. Znalost; zapamatování specifických Uspořádat, shrnout, definovat, popsat, vyčíslit, informací prozkoumat, nalézt, identifikovat, označit, vyjmenovat, zapamatovat, pojmenovat, seřadit, charakterizovat, Vybavit si nebo zapamatovat si termíny a prezentovat, citovat, vzpomenout, rozpoznat, fakta, jejich klasifikaci a kategorizaci, bez zaznamenat, srovnat, zopakovat, reprodukovat, ukázat, nutnosti porozumění prohlásit, tabelovat, říci, vypočítat (výčet), nakreslit, porovnat 2. Pochopení; porozumění Objasnit, klasifikovat, konstruovat, konvertovat, dekódovat, obhájit, popsat, rozlišit, odhadnout, vysvětlit, Schopnost pochopit a vysvětlit naučená vyjádřit, rozšířit, zevšeobecnit, identifikovat, ilustrovat, fakta a termíny indikovat, odvodit, interpretovat, umístit, parafrázovat, předvídat, rozeznat, přeformulovat, přepsat, vybrat, vyřešit, spočítat 3. Aplikace Aplikovat, vyhodnotit, kalkulovat, změnit, vybrat, zkompletovat, vypočítat, demonstrovat, rozvinout, objevit, Schopnost použít odborné znalosti zdůraznit důležitost, využít, použít, přezkoumat, v konkrétních situacích, při ř řešení experimentovat, nalézt, ilustrovat, interpretovat, konkrétních problémů, za pomoci manipulovat, modifikovat, operovat, organizovat, abstrakce a zobecnění praktikovat, připravit, produkovat, srovnat, plánovat, ukázat, načrtnout, řešit, přenášet, užívat, klasifikovat, dokončit, zpracovat na počítači 4. Analýza Analyzovat, odhadnout, ocenit, upravit, rozčlenit, spočítat, kategorizovat, klasifikovat, porovnat, propojit, uvést Rozbor komplexní informace (systému, rozdíly, zkritizovat, debatovat, dedukovat, determinovat, procesu) na jednotlivé prvky, stanovení diferencovat, rozlišit, rozdělit, prozkoumat, hierarchie prvků, principů jejich experimentovat, identifikovat, ilustrovat, dovozovat, organizace, interakce mezi prvky prohlížet, prozkoumat, seřadit, charakterizovat, vypíchnout, dotázat se, porovnat, oddělit, testovat, navrhnout, detekovat, vyvinout, vytvářet grafy a diagramy 5. Syntéza Obhájit, uspořádat, sestavit, kategorizovat, sebrat, zkombinovat, kompilovat, zkomponovat, zkonstruovat, Schopnost sestavit části (prvky) do vytvořit, navrhnout, vyvinout, vynalézat, ustavit, vysvětlit, nového předtím neexistujícího celku formulovat, generalizovat, generovat, integrovat, vymýšlet, (ucelené sdělení, plán operací nutný dělat, řídit, modifikovat, organizovat, plánovat, navrhnout, k vytvoření díla nebo projektu, odvození restrukturalizovat, rekonstruovat, reorganizovat, revidovat, souboru abstraktních vztahů k účelu přepisovat, sestavit, sumarizovat, vynalézt klasifikace nebo objasnění jevů) 6. Hodnocení; hodnoticí posouzení Ocenit, zjistit, diskutovat, zhodnotit, připojit výrok, vybrat, porovnat, shrnout, přesvědčit, kritizovat, rozhodnout, Jako schopnost posoudit materiály, obhájit, odlišit, vysvětlit, t, vyhodnotit, zhodnotit, podklady, metody a techniky z hlediska oznámkovat, interpretovat, posoudit, usoudit, vyjádřit určitého účelu a podle určitých kritérií, míru, stanovit hranice, predikovat, doporučit, porovnat, která jsou dána předem, nebo jsou rozřešit, prověřit, udělat závěr, recenzovat, určit navržena studujícím Pozn. Některá slovesa se v jiných úrovních opakují s posunutou sémantikou. Pro kontrolu správného formulování výstupů z učení dobře slouží otázka: Mohu to u studenta pozorovat a hodnotit? 17

2.3.5 Praktické rady pro psaní výstupů z učení Výstupy z učení může psát jen osoba plně obeznámená s předmětemř ětem. Jelikož výstupy z učení shrnují to, co je ověřováno, nemůže výstupy z učení psát někdo, kdo daný předmět nezkouší. (Jak psát výstupy z učení, 2012) Optimální počet je 4 až 6 výstupů z učení. Počet by měl reflektovat skutečnost, že všechny výstupy z učení musí být vyučující schopen ověřit. Počet výstupů ů může být i nižší, pokud zahrnují vše, co vyučující chce, aby student po absolvování předmětu uměl. Pro každý výstup z učení použít vždy jen jedno aktivní sloveso. Po něm následuje slovní spojení dotvářející kontext. Výstupy z učení musí být jednoznačné. Použijte jednoduché formulace. Vyhýbejte se složitým souvětím, raději přidejte další větu k upřesnění, ní, pokud je to nutné. Vyhýbejte se vágním termínů jako je poznat, naučit se, seznámit se s, apod., ty se použijí v cílech. Při psaní výstupů ů z učení je třeba neustále sledovat, zda jsou výstupy z učení pozorovatelné a hodnotitelné. Jsou-li široké, může být ověřování neefektivní. Jsou-li příliš úzké, může být seznam výstupů z učení příliš dlouhý a detailní. Při psaní výstupů ů z učení je třeba se kriticky ptát, zda výstupy z učení jsou dosažitelné s ohledem na čas a prostředky, které jsou k dispozici. Častou chybou jsou přehnané a nerealistické požadavky. avky. Zajistěte gradaci výstupů z učení. S postupem studia by měl být patrný postupný rozvoj znalostí a dovedností studentů. Při psaní výstupů pro studenty vyšších ročníků je vhodné se vyhýbat nižším úrovním Bloomovy taxonomie, jako je znalost a pochopení (první dvě úrovně), aby seznam výstupu nebyl zbytečně obsáhlý. Častěji by se měly vyskytovat pojmy z vyšších kategorií (aplikace, analýza, syntéza a hodnocení). (Kennedy at al., 2006) Nebo je možné použít sloveso vyjadřující komplexnější činnost: např. popíše na nižší a vysvětlí na vyšší úrovni. Zpětná vazba. Je účelné poskytnout výsledek kolegům, absolventům, apod. a ověřit, zda jsou výstupy z učení adekvátní. 2.3.6 Výhody a přínosy používání výstupů z učení Přínosy vyplývající z využívání výstupů z učení jsou patrné v oblasti zajištění kvality studia, komunikace se studenty a možnosti mobility. Zvyšují transparentnost a srovnatelnost standardů uvnitř i vně kvalifikačního stupně (Adam, 2004). Zvyšují důvěryhodnost. Umožňují zajistit konzistenci výuky mezi studijními předměty (Adam, 2004). Je možné odstranit duplicitu předmětů, témat, zajistit obsahovou návaznost ve vyšších ročnících. Pomáhají vyučujícím ujícím lépe určit výukové strategie a metody výuky (Jenkins a Unwin, 2001). Pomáhají při hodnocení (zkoušení). A to i v případě, kdy dosažené znalosti a dovednosti posuzuje někdo jiný, např. pokud zkouší vyučující, který předmět neučí, nebo při státních závěrečných zkouškách, apod. Zvyšují transparentnost a srovnatelnost. Je jednoznačně prokazatelné, jaké znalosti a dovednosti by měl student získat a zda je skutečně má (Honzík, 2008). Poskytují úplný soubor informací o tom, čeho student dosáhne na koci úspěšného ukončení předmětu. 18

Poskytuje jasnou informaci o předmětu, díky které se student může rozhodnout pro studium daného předmětu, nebo zvolí předmět jiný. Poskytuje jasnou informaci všem zainteresovaným osobám (např. jiným VŠ institucím, zaměstnavatelům) m) o obsahu a charakteristice daného předmětu. Přispívá k mobilitě ě studentů tím, že poskytuje možnost uznávání jejich výsledků a kvalifikace. 2.3.7 Potenciální problémy a nevýhody spojené s psaním výstupů z učení Formulace není jednoduchá, ale výsledky stojí za vynaložené úsilí. Ušetří se práce při následném výběru formy výuky i přípravě hodnocení. Výstupy z učení nepředstavují edstavují ideální sumu znalostí a dovedností, ale minimální standard. Výstupy z učení shrnují znalosti a dovednosti, které u studentů budou skutečně ověřovány, a tudíž vlastně vyučující ručí za to, že těmito znalostmi a dovednostmi disponují všichni studenti. Jinými slovy, jedná se o minimum, které musí splnit všichni studenti, nikoliv o ideál, kterého dosahují jen ti nejlepší. (Jak psát učební výstupy, 2012) Příliš obecné vyjádření. Např. při použití příliš obecného slovesa (např. zná, rozumí, orientuje se, má povědomí, je schopen) není možné určit, jak vlastně takový výstup ověřit. Nesoudržné a nekonzistentní výstupy z učení mohou způsobit zmatení studentů i vyučujících. 2.3.8 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů výuky Následující text uvádí jednotlivé domény a jejich kategorie, jejich charakteristiku a seznam aktivních sloves vhodných pro danou oblast. Seznam sloves uvedený v metodice je sestaven podle Kennedyho at al. (2006) a doplněn o některá další slovesa s cílem pomoci při sestavování výstupů z učení. 2.3.8.1 Psaní výstupů z učení v kognitivní doméně Nejvíce propracovaná a zároveň oblast nejčastěji využívaná při psaní výstupů ů z učení s ohledem na oblast vzdělávání je kognitivní doména, která je zaměřena na učení na základě poznávání. Bloom navrhl hierarchii šesti úrovní kognitivní domény vzdělávacího procesu (obr. 6). Obr. 6 Hierarchie kognitivní domény (vlastní zpracování, Bloom at al., 1956) Podmínkou postupu na vyšší úroveň je splnění nižší úrovně. To znamená, že student nebude schopen aplikovat teoretické principy v konkrétní situaci (úroveň 3), pokud nebude znát terminologii (úroveň 1) a nedokáže terminologii formulovat vlastními slovy (úroveň 2). U každé oblasti je kromě ě vysvětlení pojmu uveden příklad a seznam doporučených aktivních sloves (shrnutí v tab. 1). Úroveň 1. Znalost; zapamatování specifických informací První stupeň procesu učení zahrnuje schopnost vybavit si nebo zapamatovat si termíny a fakta, jejich klasifikaci a kategorizaci, bez nutnosti porozumění. 19

Mezi aktivní slovesa patří: Uspořádat, shrnout, definovat, popsat, vyčíslit, prozkoumat, nalézt, identifikovat, označit, vyjmenovat, zapamatovat, pojmenovat, seřadit, charakterizovat, prezentovat, citovat, vzpomenout, rozpoznat, zaznamenat, srovnat, zopakovat, reprodukovat, ukázat, prohlásit, tabelovat, říci, vypočítat (výčet), nakreslit, porovnat Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves Definovat, co znamená neprofesionální chování ve vztahu advokát klient. Vyjmenovat kriteria, která je třeba vzít v úvahu při péči o pacienta s tuberkulosou. Identifikovat a popsat etické důsledky vědeckých výzkumů. Popsat koloběh látek a energie v přírodě. Úroveň 2. Pochopení; porozumění Pochopení lze definovat jako schopnost pochopit a vysvětlit naučená fakta a termíny. Mezi aktivní slovesa patří: Objasnit, klasifikovat, konstruovat, konvertovat, dekódovat, obhájit, popsat, rozlišit, odhadnout, vysvětlit, vyjádřit, rozšířit, zevšeobecnit, identifikovat, ilustrovat, indikovat, odvodit, interpretovat, umístit, parafrázovat, předvídat, rozeznat, přeformulovat, přepsat, vybrat, vyřešit, spočítat Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves Rozlišovat mezi občanským a trestním právem. Identifikovat účastníky a cíle ve vývoji elektronického obchodu. Vysvětlit sociální, ekonomické a politické dopady druhé světové války na poválečný svět. Odlišit reakce exotermické a endotermické. Úroveň 3. Aplikace Aplikaci lze definovat jako schopnost použít odborné znalosti v konkrétních situacích, při řešení konkrétních problémů, za pomoci abstrakce a zobecnění. Mezi aktivní slovesa patří: Aplikovat, vyhodnotit, kalkulovat, změnit, zkompletovat, vypočítat, demonstrovat, rozvinout, objevit, zdůraznit důležitost, využít, použít, přezkoumat, experimentovat, nalézt, ilustrovat, interpretovat, manipulovat, modifikovat, operovat, organizovat, praktikovat, připravit, produkovat, srovnat, plánovat, vybrat, ukázat, načrtnout, řešit, přenášet, užívat, klasifikovat, dokončit, zpracovat na počítači Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves Vytvořit časovou osu významných událostí v dějinách Československa 20. století. Zvolit a použít vhodnou metodu analýzy energetické účinnosti větrných elektráren. Modifikovat výrobní postupy malého výrobního podniku v případové studii tak, aby bylo dosaženo zlepšení kvality produkce. Úroveň 4. Analýza Analýzu lze definovat jako rozbor komplexní informace (systému, procesu) na jednotlivé prvky, stanovení hierarchie prvků, principů jejich organizace, interakce mezi prvky (Skalková, 2007). 20

Mezi aktivní slovesa patří: Analyzovat, odhadnout, ocenit, upravit, rozčlenit, spočítat, kategorizovat, klasifikovat, porovnat, propojit, uvést rozdíly, zkritizovat, debatovat, dedukovat, determinovat, diferencovat, rozlišit, rozdělit, prozkoumat, experimentovat, identifikovat, ilustrovat, dovozovat, prohlížet, prozkoumat, seřadit, charakterizovat, vypíchnout, dotázat se, porovnat, oddělit, testovat, navrhnout, detekovat, vyvinout, vytvářet grafy a diagramy Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves Analyzovat, proč č společnost kriminalizuje určité chování. Srovnat různé modely elektronického obchodu. Diskutovat ekonomické a environmentální dopady využití fosilních paliv při výrobě elektrické energie. Porovnat vyučovací prakticky učitele bez praxe a učitele s dvacetiletou praxí. Úroveň 5. Syntéza Syntézou se rozumí schopnost sestavit části (prvky) do nového před tím neexistujícího celku. Novým celkem může být např. ucelené sdělení, plán operací nutný k vytvoření díla apod. Mezi aktivní slovesa patří: Obhájit, uspořádat, sestavit, kategorizovat, sebrat, zkombinovat, kompilovat, zkomponovat, zkonstruovat, vytvořit, navrhnout, vyvinout, vynalézat, ustavit, vysvětlit, t, formulovat, generalizovat, generovat, integrovat, vymýšlet, dělat, řídit, modifikovat, organizovat, plánovat, navrhnout, restrukturalizovat, rekonstruovat, reorganizovat, revidovat, přepisovat, sestavit, sumarizovat, vynalézt Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves Shrnout důsledky a účinky ruské revoluce z r. 1917. Navrhnout systém vzdělávání pro mistry výroby. Navrhnout postup sanace pro konkrétní případy kontaminace. Úroveň 6. Hodnocení; hodnoticí posouzení Hodnocení může být definováno jako schopnost posoudit materiály, podklady, metody a techniky z hlediska určitého účelu a podle určitých kritérií, která jsou dána předem, nebo jsou navržena studujícím. Mezi aktivní slovesa patří: Ocenit, zjistit, diskutovat, zhodnotit, připojit výrok, vybrat, porovnat, shrnout, přesvědčit, kritizovat, rozhodnout, obhájit, odlišit, vysvětlit, vyhodnotit, zhodnotit, oznámkovat, interpretovat, posoudit, usoudit, vyjádřit míru, stanovit hranice, predikovat, doporučit, porovnat, rozřešit, prověřit, udělat závěr, recenzovat, určit Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves Zhodnotit marketingové strategie různých modelů elektronického obchodu. Zhodnotit hlavní přínos Michaela Faradaye v oblasti elektromagnetické indukce. Posoudit dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí z hlediska jejich efektivnosti. 21

2.3.8.2 Psaní výstupů z učení v afektivní oblasti (postojové, hodnotové) S ohledem na specifika studijních předmětů mohou být výstupy z učení také z oblasti afektivní domény. Tato doména se týká emočních složek učení: od základního přání získat informaci až po integraci přesvědčení, ení, hodnot a postojů. Má pět hlavních kategorizačních úrovní v hierarchickém uspořádání (obr. 7). Obr. 7 Hierarchie afektivní domény (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011) Úroveň 1. Přijetí, přijímání, souhlas První kategorie vyjadřuje přání studenta získat informaci. Jednotlivec akceptuje potřebu služby, nutnost naslouchání jiným s respektem, prokazuje schopnost vcítit se do sociálních problémů. Úroveň 2. Odezva, reakce Odezva vyjadřuje aktivní účast jednotlivce na vlastním učení se. Projevuje se jako ochota podílet se na prezentaci, diskusi v kolektivu učících se, pomáhat jiným. Úroveň 3. Hodnotová škála (oceňování hodnot) Hodnotová škála se pohybuje od akceptace určité hodnoty až po komplexní přesvědčení, např. jednotlivec demonstruje svou víru v demokratické principy, uznává roli vědy v každodenním životě, prokazuje zájem o blaho druhých, ukazuje citlivost k rozdílům jednotlivců a ke kulturním rozdílům. Úroveň 4. Organizace (integrování hodnot) Tato kategorizační úroveň ň se vyjadřuje jako proces, jímž jednotlivec prochází, když vnímá různé hodnoty, řeší konflikt mezi nimi a vytváří vlastní, např. rozpoznává nutnost rovnováhy mezi svobodou a odpovědností v demokracii, přijímá zodpovědnost dnost za své vlastní chování, přijímá profesní etické standardy, přizpůsobuje své chování hodnotovému systému apod. Úroveň 5. Začlenění ní systému hodnot do charakterové struktury osobnosti (charakterizace) Na této úrovni již má jednotlivec vlastní hodnotový systém v podobě systému přesvědčení, názorů a postojů, kterými řídí své chování v konzistentní a předvídatelné podobě. Projevuje schopnost samostatné práce, profesní přesvědčení o etických zásadách práce, prokazuje dobrou osobní, sociální a emoční úroveň, udržuje zdravý životní styl atd. Mezi aktivní slovesa afektivní domény patří: Konat, lpět, ocenit, žádat, akceptovat, pomáhat, zúčastnit se, přijmout, vyznávat, hlásit se, kombinovat, dokončit, souhlasit, spolupracovat, obhájit, demonstrovat (víru v něco), rozlišit, diskutovat, projevit, disputovat, hájit, následovat, udržet, iniciovat, integrovat, posoudit, naslouchat, uspořádat, zorganizovat, podílet se, praktikovat, připojit se, sdílet, chválit, dotazovat se, porovnat, reportovat, vyřešit, podpořit, atd. 22

Příklady výstupů z učení Přijmout potřeby etických kodexů a standardů. Projevit schopnost dobré komunikace s podřízeným pracovníkem. Schopnost řešit konfliktní situace mezi osobními ambicemi a etickými normami. 2.3.8.3 Psaní výstupů z učení v psychomotorické oblasti Obecně je možné konstatovat, že v rámci psychomotorické domény výstupů z učení je popsán postup od jednoduchého pozorování určité činnosti či ovládání nástrojů až po získání mistrovských dovedností. Psychomotorická doména (obr. 8) se uplatňuje především v takových oborech, jako jsou laboratorní přírodovědné předměty, zdravotní vědy, umění, hudba, strojírenství, drama a tělesná výchova (Honzík, 2008). S ohledem na oblast zájmu této metodiky, je zde psychomotorická oblast zmíněna jen okrajově. Kategorie psychomotorické oblasti (Vališová a Kasíková, 2011) Úroveň 1. Vnímání Úroveň 2. Zaměření Úroveň 3. Řízená motorická reakce Úroveň 4. Automatizace jednoduchých motorických dovedností Úroveň 5. Automatizace komplexních motorických dovedností Úroveň 6. Schopnost motorické adaptace Úroveň 7. Motorická tvořivost Obr. 8 Hierarchie psychomotorické oblasti (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011) 2.4 Obsah předmětu Obsahem předmětu jsou míněna témata předmětu zpracovaná po jednotlivých týdnech výuky. V případě, že v rámci předmětu ř probíhají přednášky a cvičení, příp. semináře, měla by být témata stanovena pro všechny realizované akce samostatně (a to jak pro prezenční, tak i pro kombinovanou formu studia). Počet témat by měl odpovídat délce semestru i způsobu výuky. Na EF TUL trvá semestr standardně 14 týdnů. Výjimkou je výuka v letním semestru posledního ročníku, kdy pro 3. ročník bakalářských studijních oborů trvá letní semestr 10 týdnů a pro 2. ročník navazujících magisterských studijních oborů 9 týdnů. 23

2.5 Vyučovací metody Pod pojmem vyučovací metoda lze chápat specifický způsob uspořádání činností učitele a studentů, který rozvíjí vzdělanostní profil studenta a působí v souladu se vzdělávacími a výchovnými cíli. (Vališová a Kasíková, 2011) Vyučovací metody představují vlastně způsob, jakým bude dosahováno definovaných cílů předmětu. Vyučovací procesy předmětů ěů jsou odvislé od jejich specifik, zvláštností. Z tohoto důvodu je potřeba vybrat vhodné vyučovací metody šité na míru danému předmětu. (Rydvalová, 2009). Následující část textu nabízí přehled vybraných didaktických metod, které je možné využít při výuce předmětu. Přehled vybraných metod je určen k inspiraci, protože výběr optimální metody je individuální a je třeba zohlednit celou řadu okolností. Např. cíle a požadované výstupy z učení předmětu, obsah vědního oboru i téma předmětu, ale také cílovou skupinu studentů (jejich aktuální znalosti a dovednosti, specifika konkrétní studijní skupiny), schopnosti a pedagogické dovednosti vyučujícího, časový rámec, dostupnost pomůcek ad. V souladu se Studijním a zkušebním řádem Technické univerzity v Liberci jsou formy výuky uvedené v tab. 2. Tab. 2 Základní formy výuky podle Studijního a zkušebního řádu Technické univerzity v Liberci přednášky semináře konzultace soustředění cvičení ateliéry exkurze praxe laboratorní cvičení projekty kurzy samostatné studium Metody používané v rámci portálu informačního ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG jsou následující: Monologický výklad (přednáška, prezentace, vysvětlování) Dialogické metody (přednáška, prezentace, vysvětlování) Samostatná práce studentů (studium textů, literatury, problémové úkoly, výzkum, písemná práce) Prezentace a obhajoba písemné práce Pozorování Demonstrace Projektová výuka Nácvik pohybových a praktických pracovních dovedností Laborování Pracovní činnosti (dílny) Samostatná tvůrčí č a umělecká činnost studenta Aktivizující metody (simulační, situační, inscenační ní metody, dramatizace, hraní rolí, manažerská hra) Problémové metody (badatelské, výzkumné) Samostatná výzkumná činnost studenta Demonstrace e dovedností studentů 24

Skupinová konzultace Individuální konzultace Další informace k metodám výuky na vysoké škole je možné získat např. v publikaci Vyučovací metody na vysoké škole: Praktický průvodce výukou v prezenční i distanční ní formě studia (Rohlíková a Vejvodová, 2012). 2.6 Studijní zátěž Odhad studijní zátěže předmětu ř je rozhodující jednak pro přípravu podkladů ů výuky, pro výběr metody výuky, ale je také v úzké souvislosti s počtem kreditů, které student za absolvování předmětu získá. 2.6.1 Odhad rozsahu studijní zátěže předmětu vysvětlení pojmu Při určení studijní zátěže vyučující předmětu odhadne celkový čas, který student potřebuje k dosažení požadovaných výstupů z učení. Při odhadu je třeba zohlednit řadu faktorů, jako jsou specifika předmětu, vstupní úroveň znalostí a dovedností studentů, druh výuky (počet studentů ve skupině), typ dostupného vybavení a případně další. Odhad času je pouze orientační a je odhadem průměrné rné doby, kterou studenti potřebují na dosažení očekávaných výsledků učení. Skutečná doba strávená v této souvislosti konkrétním studentem může být odlišná. Studenti jsou různí: někteří postupují rychleji, jiní pomaleji. (Evropská komise, 2009) Odhad studijní zátěže je základem pro stanovení počtu kreditů za absolvování předmětu (viz kap. 2.6.4) a zároveň je podkladem pro plánování studia studenta, jejich sebehodnocení a sebekontrolu ( potřebuju víc času nejde mi to ; potřebuju méně času opravdu jsem při studiu na nic nezapomněl? ). 2.6.2 Praktické rady pro odhad rozsahu studijní zátěže Jako základ pro odhad pracovní zátěže nelze uvažovat pouze počet hodin přímé výuky, protože ty jsou pouze jednou částí pracovní zátěže studentů. Obvykle bude odhadovaná pracovní zátěž součtem těchto faktorů (Evropská komise, 2009): Počet hodin přímé výuky v rámci dané vzdělávací složky (počet hodin za týden počet týdnů). Čas strávený samostatnou nebo skupinovou prací potřebnou pro úspěšné absolvování dané vzdělávací složky (např. přípravou na přednášky, semináře nebo laboratorní cvičení a dokončením poznámek po jejich skončení; shromážděním a výběrem vhodných materiálů; potřebným opakováním, studiem materiálů; vypracováním váním prací/projektů/disertace; praxí, např. v laboratoři). Čas potřebný na přípravu na zkoušku a její absolvování. Čas potřebný na povinnou(é) praxi(e). 2.6.3 Konkrétní příklady aktivit započítávaných do celkového odhadu rozsahu studijní zátěže V následujícím textu jsou uvedeny některé aktivity, které v souvislosti se studiem předmětu může student vykonávat. U aktivit je doplněn stručný popis, případně postup, jak je možné odhadnout časovou zátěž. V některých případech se jedná o kombinovanou aktivitu, kde je třeba zohlednit všechny dílčí činnosti. Např. písemná zkouška zahrnuje nejen čas na vypracování testu, ale také čas potřebný ke studiu literatury. Výsledný odhad času musí být vždy založen na kvalifikovaném odhadu vyučujícího. 25

Přímá výuka Jedná se o dobu strávenou v učebně. V případě této aktivity je výpočet jednoznačný. Vychází z počtu hodin za týden, počtu týdnů ů výuky a trvání vyučovací jednotky. V případě výuky na EF TUL trvá vyučovací jednotka 45 minut, semestr má tradičně 14 týdnů (výjimkou je výuka v letním semestru závěrečných ročníků, kdy v případě bakalářského studia trvá 10 a v případě magisterského studia 9 týdnů). Např. předmět, který má stanoven rozsah výuky 2 přednášky a 2 cvičení týdně, představuje cca 42 hodin přímé výuky (45 x 4 x 14/60). Prostudování textu Pro odhad času potřebného k prostudování textu je možné vycházet z počtu slov. Udává se, že čteme 200 až 300 slov za minutu. Učíme se ovšem pomaleji, tj. 50 až 100 slov za minutu (Eger, 2001). Kolik slov zvládneme prostudovat za jednu hodinu? Jedná se o 3000 až 6000 slov, tedy přibližně 12 až 24 stran textu (jedna normostrana odpovídá přibližně 250 slovům běžného textu (Wikipedia, Normostrana). Takto vypočítaný čas s je ale opravdu velmi nepřesný. Nepočítá se totiž s možnými problémy souvisejícími s pochopením učiva, s obtížností textu, s časem nutným k řešení problémových otázek a úkolů v textu, apod. (Rohlíková, 2012). Vzhledem k tomu, že studijní texty se náročností ností liší, je možné použít pro výpočet koeficienty náročnosti (FSV UK, 2009): Odborný text v českém, slovenském nebo světovém jazyce: koeficient náročnosti 1. Matematický text: koeficient náročnosti 3. Beletrie, publicistika, žurnalistika, populárně naučný ný text, film: koeficient náročnosti 0,3. Vypracování testu Přibližně platí, že čas, který sám autor potřebuje k vypracování testu, se pro studujícího násobí 5krát, případně čas, který k vypracování testu potřebuje jiný odborník než autor, se pro studující násobí 3krát (Rohlíková, 2012). Plnění průběžných úkolů Příkladem je krátký referát z přečtené literatury, počítání příkladů, referování o aktuálním dění, apod. (FSV UK, 2009) Prezentace, referát Aktivita zahrnuje čas prezentace při výuce s podporou softwaru a také čas potřebný pro přípravu písemného podkladu s citacemi. Seminární práce Odhad času by měl zahrnovat čas potřebný ke studiu literatury, na zpracování písemného podkladu (příp. přípravu podkladů pro prezentaci) a čas vlastní prezentace při výuce. Projekt Aktivní účast na společně ěřešeném projektu. Praxe Doba trvání zapojení do praxe. Závěrečná písemná zkouška Odhad celkového času zahrnuje hodiny potřebné na studium literatury a čas na vypracování testu. Závěrečná ústní zkouška Odhad celkového času zahrnuje hodiny na studium literatury, čas potřebný na přípravu a čas na složení zkoušky. 26

Kombinovaná zkouška (písemná a ústní zkouška) Odhad času zahrnuje hodiny na studium literatury, čas na vypracování testu, čas na přípravu a složení ústní zkoušky (FSV UK, 2009). Aktivity uváděné v rámci portálu informačního ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG jsou následující: Domácí příprava na výuku Exkurze Kontaktní výuka Praktická výuka (vyjádření počtem hodin) Projekt individuální Příprava na dílčí test Příprava na laboratorní rní měření, zpracování výsledků Příprava na souhrnný test Příprava na zápočet Příprava na zkoušku Příprava prezentace (referátu) Příprava prezentace (referátu v cizím jazyce) Semestrální práce Účast na výuce Vypracování kvalifikační práce Vypracování seminární práce v bakalářském studijním programu Vypracování seminární práce v magisterském studijním programu 2.6.4 Rozsah studijní zátěže v kreditech Existuje vazba mezi rozsahem studijní zátěže vyjádřené v hodinách a ohodnocením předmětu určitým počtem kreditů; tato souvislost by měla být respektována. Každý předmět je ohodnocen určitým počtem kreditů, které kvantitativně vyjadřují míru zátěže studenta při studiu daného předmětu ( 49 odst. 1 zákona č.. 111/1998 Sb. o vysokých školách). Hlavním kritériem určujícím ujícím počet kreditů je odhadovaná pracovní zátěž potřebná pro dosažení očekávaných výstupů z učení. Řádné přidělování kreditů by mělo být pro vysokoškolské instituce součástí systému zabezpečení kvality. Rozsah studijní zátěže studijního předmětu se vyjadřuje v kreditech s rozdělením podle plánovaných aktivit studenta. (Evropská komise, 2009) Přičemž 1 kredit představuje 25 30 hodin studia (Evropská komise, 2009). 27

2.7 Metody hodnocení a hodnoticí kritéria Jasná představa studentů ů o tom, co je čeká, tvoří důležitou součást efektivního učení. Student by měl jednoznačně pochopit, jak a za co je hodnocen. Slovní popis způsobu hodnocení je třeba kvantifikovat. 2.7.1 Hodnocení vysvětlení pojmu Metody hodnocení slouží k ověření, zda bylo dosaženo plánovaných výstupů z učení. Studenti musí při ukončení předmětu v rámci kontroly studia prokázat předem určené znalosti a dovednosti. Konkrétní nastavení prostředků ř ů k hodnocení je závislé na obsahovém zaměření studijního předmětu a použitých výukových metodách. Kromě metody hodnocení je třeba zvážit, kdy bude hodnocení prováděno, zda průběžně ě nebo po ukončení vzdělávací jednotky. Na tuto skutečnost je třeba myslet již při sestavování výstupů z učení. 2.7.2 Metody a kritéria hodnocení K hodnocení dosažení výstupů z učení jsou nejčastěji používány metody, které jsou uvedeny v tab. 3 (Kračík, 2010). Tab. 3 Metody hodnocení dosažení výstupů z učení ústní zkoušení hodnocení studentů ů navzájem (jedním pedagogem či zkušební komisí) (peer-assessment) písemná zkouška sebehodnocení (self-assessment) didaktický test kooperativní skupinová zkouška (vč. jeho počítačové ové prezentace) závěrečné projekty výkonová, praktická zkouška zpracování případové studie pozorování esej (individuální, nebo skupinová práce) týmová práce rozhovor, interview prezentace dotazník záznam z praxe Bohatost používané škály hodnocení může mít významný vliv na platnost a objektivitu hodnoticích soudů o výkonech hodnocených jedinců. 28

Hodnoticí metody uváděné v rámci portálu informačního ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG jsou následující: Ústní zkouška Písemná zkouška Analýza výkonů studenta Anamnestická metoda Didaktický test Dotazník Esej Hospitace Kombinovaná zkouška Písemná práce Praktická demonstrace získaných dovedností Prezentace nabytých zkušeností prostřednictvím portfolia Prezentace osvojených vědomostí formou referátu Prezentace samostatné výzkumné činnosti studenta Prezentace skupinové práce Prezentace tvůrčí č a umělecké činnosti studenta Rozbor jazykového projevu studenta Rozhovor Systematické pozorování studenta Ústní prezentace samostatné práce studenta Zajímavé je zjištění, že skutečně využívané možnosti hodnocení studentů ů jsou velmi omezené, přičemž přibližně 80 % hodnocení má podobu písemného testu, eseje, příp. zprávy na určité téma (Kennedy et al., 2006). 2.7.3 Postup pro přípravu systému hodnocení Navrhované kroky k psaní hodnoticích kritérií (UCE Birmingham, 2006) Určete, který výstup z učení hodnotíte. Vyberte metodu hodnocení. Vypracujte požadavky pro úspěšné provedení hodnocení, příp. požadované atributy (např. srozumitelnost a plynulost prezentace). Zaměřte se na podstatné a jasně formulujte kritéria. Zkontrolujte, zda jsou kritéria měřitelná, nebo hodnotitelná jiným spolehlivým způsobem, a že kritéria jsou jasná a jednoznačná. Postup opakujte, dokud nebudete s výsledkem spokojeni. 29

2.7.4 Praktické rady pro přípravu hodnocení a výběr vhodných metod hodnocení Pohled vyučujícího a studenta na zkoušení se liší Vyučující by měl mít na zřeteli, že jeho pohled na význam zkoušky se od studentova liší. Z pohledu vyučujícího zkouška ověřuje, zda se student naučil to, co bylo stanoveno jako výstup z učení. Z pohledu studenta je hlavní to, co se bude zkoušet (aby u zkoušky uspěl), nikoliv to, co se vyučuje (obr. 9). Jinými slovy: studenta se naučí to, o čem si myslí, že se bude zkoušet, nikoliv to, co je uvedeno v plánu, nebo dokonce to, co bylo uvedeno na přednáškách. Obr. 9 Rozdílný pohled vyučujícího ujícího a studenta na zkoušení Jednoduchost a srozumitelnost Mělo by být jasné kdy, jak a za co budou přidělovány body. Využití softwaru Průběžné i výsledné hodnocení by mělo být transparentním způsobem k dispozici tak, aby mohl student zareagovat a v případě ř ě neúspěchu zintenzivnit své úsilí a dosáhnout lepšího výsledku. Je možné využít testování např. v rámci SW Moodle (dostupné na webových stránkách e-learning.tul.cz). 2.7.5 Příklad nastavení hodnoticí škály Konkrétní nastavení hodnoticích kritérií musí vycházet ze Studijního a zkušebního řádu TUL, článek 12 Hodnocení studijních výsledků, kde je uvedeno, že: Základními formami kontroly studia jsou zápočet, klasifikovaný zápočet, zkouška, souborná zkouška, státní tní zkouška. Výsledek klasifikovaného zápočtu stejně jako zkoušky klasifikuje zkoušející známkami výborně (1), výborně ě minus (1-), velmi dobře (2), velmi dobře minus (2-), dobře (3) a neprospěl (4). Jakým způsobem může být nastavena hodnoticí škála ukazuje tab. 4. Tab. 4 Způsob nastavení hodnoticí škály (upraveno podle FSV UK, 2009) č. Posuzované kritérium Váha Body (alternativně) 1. Kvalita zpracování semestrální práce 50 % 0 50 2. Kvalita prezentace 30 % 0 30 3. Míra proaktivity a zapojení studenta do výuky 20 % 0 20 Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační tabulce ECTS (Evropská komise, 2009) je uveden v tab. 5. 30

Tab. 5 Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační tabulce ECTS (Evropská komise, 2009) Klasifikace výborně výborně minus velmi dobře velmi dobře minus dobře neprospěl ECTS Grade Procento udělených známek (dle celkového počtu známek udělených v průběhu dvou předcházejících let) A 20 % B C 35 % D E 25 % F 25 % celkem 100 % Dosažený počet bodů 100 90 89-80 79-70 69-60 59-50 49 a méně 2.8 Literatura povinná a doporučená Uváděná literatura by měla být rozdělena na povinnou a doporučenou. Povinná literatura je, jak z názvu vyplývá, povinná k prostudování a je jedním z předpokladů splnění výstupů z učení a tedy i úspěšného absolvování předmětu. Prostudování povinné literatury je jednou z činností, které bude zahrnuta do celkové studijní zátěže (viz kapitola 2.6 Studijní zátěž). Počet publikací by měl být takový, aby je student vzhledem k další studijní zátěži byl schopen reálně prostudovat. Doporučená literatura má sloužit především k rozšíření znalostí,, má studentům více přiblížit studovanou problematiku a případně evokovat hlubší studium dílčího problému. Uváděné zdroje musí být v souladu s normou ČSN ISO 690 Bibliografické citace, obsah, forma a struktura, příp. ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace, elektronické dokumenty nebo jejich části. Při přípravě je možné využít generátor citací, který je dostupný na www.citace.com. 2.9 Studijní pomůcky V této části by mělo být uvedeno, jaké studijní pomůcky jsou studentům k dispozici. Jedná se např. o multimediální pomůcky, přístrojové vybavení, distanční vzdělávací opory apod. V současnosti je možné využít e-learningový TUL portál Moodle (dostupný z https://elearning.fm.tul.cz/), který je určen pro tvorbu výukových systémů a elektronických ektronických kurzů. Didaktické technické prostředky (Rydvalová, 2009): Prostředky vizuální techniky (tabule, magnetická tabule, flipchart, apod.) pro nepromítavé pomůcky (plexitové tabule bílé, průhledné) a statické projekce (zpětný projektor, diaprojektor, interaktivní tabule). Prostředky auditivní techniky (CD přehrávač). Prostředky audiovizuální techniky (zařízení pro diktafony, televizor, video, DVD přehrávač ). Prostředky pro programované vyučování (počítače). 31

3 KOMPLETACE SYLABU STUDIJNÍHO PŘEDMĚTU A NAVAZUJÍCÍ ČINNOSTI NEZBYTNÉ PRO ZAHÁJENÍ VÝUKY Tato etapa je završením práce na přípravě sylabu studijního předmětu. Výstupem by měl být kompletně vyplněný ný sylabus, jehož položky jsou v souladu s Metodikou pro inovaci předmětů v rámci projektu INPROTUL. Formulář ř pro zpracování sylabu studijního předmětu ř je uveden v příloze Metodiky, ve formě elektronického formuláře určeného k vyplnění v Microsoft Office Word 2007 bude k dispozici na webových stránkách projektu. Řada údajů, které jsou uvedeny v metodice, jsou součástí sylabu předmětu, který je dostupný v informačním systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG, ostatní byly zařazeny s ohledem na předpokládaný vývoj terciárního vzdělávání. Výstupem bude Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů,, který bude obsahovat jednotlivé sylaby předmětu (katalogové listy), který bude v souladu se všemi v úvodu zmíněnými požadavky. Za správnost a úplnost údajů zodpovídá garant inovace příslušného předmětu. V případě, že garantem inovace není garant předmětu, tento provede kontrolu a schválení návrhu stvrdí svým podpisem. Za kontrolu úplnosti sylabů a zpracování Katalogu sylabů inovovaných studijních předmětů odpovídá metodik inovace předmětů. Garant oboru provede kontrolu návrhu sylabů, především co se týče kontroly výpočtu hodinové zátěže, dále by měl vyhodnotit, zda se sylaby předmětů tematicky a metodologicky doplňují a nepřekrývají a zda nedochází ke zdvojování činností a předepsané literatury mezi předměty. Na základě katalogu bude možné posoudit návaznosti předmětů, tak, aby se neopakovaly stejné výstupy z učení a byla zajištěna gradace výstupů z učení v průběhu studia. Souhlas doloží svým podpisem. Případné nedostatky a problémy řeší garant oboru ve spolupráci s garantem inovace předmětu. Přípravou sylabu studijního předmětu inovační proces nekončí.. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole 2.9. Studijní pomůcky,, studenti by měli mít přístup k různorodým pomůckám, které je třeba také připravit, příp. aktualizovat, a zajistit k nim přístup studentů (např. díky e-learningového portálu TUL, který je dostupný z https://elearning.fm.tul.cz/). Pro takto připravený inovovaný studijní předmět je možné zahájit pilotní výuku, provést její vyhodnocení a potřebné úpravy. Studenti absolventi předmětu mohou např. prostřednictvím dotazníku zhodnotit, jakým způsobem splnil (příp. nesplnil) předmět jejich jich očekávání, zda skutečnost odpovídala zveřejněným informacím a zda skutečny byly naplněny definované výstupy z učení. Stejně tak je možné konzultovat s kolegy, příp. s dalšími vyučujícími, s garantem předmětu či oboru, zda byla splněna očekávání a co by bylo vhodné změnit. Předmět bude reflektovat aktuální vývoj společnosti i oboru, proto je nezbytně nutné provádět aktualizaci sylabu (především obsahové náplně a zdrojů informací). 32

4 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ Metodika pro inovaci předmětůř v rámci projektu MŠMT INPROTUL - Inovace mezioborového studijního programu Ekonomika a Management se zaměřením na znalostní ekonomiku poskytuje jednotný postup pro zpracování popisu studijního předmětu. Přehledně ě podává informace o jednotlivých krocích, které proces inovace zahrnuje. Každá část procesu obsahuje vysvětlení pojmu, praktické příklady i rady pro zpracování. Přehledná struktura metodiky má přispět k snadné orientaci v textu a usnadnit hledání potřebných informací pro přípravu popisu studijního předmětu ve formě standardizovaného sylabu. Pro zpracování sylabu v jednotné podobě byl v rámci metodiky připraven formulář Sylabus studijního předmětu, který bude garantům inovace předmětů k dispozici v elektronické podobě. Jednotlivé sylaby se stanou součástí Katalogu sylabů inovovaných studijních předmětů, který bude jedním z výstupů procesu inovace studijních předmětů. Informace obsažené v katalogu mohou být využity ke zvyšování kvality studia v rámci studijního programu Ekonomika a management na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci: mj. bude možné provést kontrolu duplicity předměř ětů (výstupů z učení), zhodnotit, zda je zajištěna gradace navazujících předmětů apod. Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D. 33

ZDROJE [1] ADAM, S., 2004. Using Learning Outcomes: A consideration of the nature, role, application and implications for European education of employing learning outcomes at the local, national and international levels. Report on United Kingdom Bologna Seminar, July 2004, Herriot-Watt University. [2] Akreditační komise. 2010a. Bakalářské a magisterské studijní programy - náležitosti žádosti o akreditace, jejich rozšíření a prodloužení platnosti. Doporučená forma žádostí o akreditace bakalářských/magisterských studijních programů - komentář a formuláře - platné od 21. 7. 2010. Aktualizováno (Středa, 21 Červenec 2010 09:03). Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/47/formulare_bc_mgr_02_2012.docchments/article/47/formulare_bc_mgr_02_2012.doc [3] Akreditační komise. 2010b. Standardy Akreditační komise pro posuzování žádostí o akreditaci, rozšíření akreditace a prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů a jejich oborů. Aktualizováno (Úterý, 19 Říjen 2010 14:56). Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/83/standardy_pro_sp_03_2011.pdf [4] BLOOM, B. S. et al., 1956. Taxonomy of educational objectives: The classification of educational goals. Handbook I, cognitive domain. New York; Toronto: Longmans, Green. [5] EGER, L. Jak tvořit distanční text. 2. vyd. Plzeň: ZČU, 2001. ISBN 978-80-708-2770-3 [6] EVROPSKÁ KOMISE. Příručka pro uživatele ECTS.. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009. ISBN 978-92-79-09728-7. [7] EUROPA. Boloňský proces: vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání [online]. Poslední aktualizace: 09.04.2010. [cit. 2012-06-02]. 02]. Dostupné z http://europa.eu/legislation_summaries/education_training_youth/lifelong_learning/c11088_cs. htm [8] FSV UK. Doporučení postupu při přidělování kreditního ohodnocení předmětů ve studijních plánech bakalářských studijních oborů. Praha, 2009. Dostupné z: http://intranet.fsv.cuni.cz/fsvint-1276-version1-kredity_fsv_uk.doc [9] HONZÍK, J. M. Diploma supplement and ECTS Label. Nástroje evropského vzdělávacího prostoru pro řízení kvality ve vysokoškolském vzdělávání. [online] Brno: VUT v Brně, 2008. [cit. 2012-07-14]. 14]. Dostupné z: http://fim.uhk.cz/refimat/doc/pozvanky/psani-ucebnichvystupu.pdf [10] JÁČOVÁ, H., H. STÁROVÁ a M. ŽIŽKA, 2012. Ekonomická fakulta Technická univerzita v Liberci. Informace o studiu 2012/2013. Stav ke dni 30. 6. 2012. 1. vyd. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7372-873-1. Dostupné z http://www.ef.tul.cz/upload/files/zk-2012-2013.pdf [11] Jak psát výstupy z učení pro studijní obory a předměty. Reforma terciárního vzdělávání [IPn]: Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání [QRAM] [online]. 05/28/2012 [cit. 2012-07- 18]. Dostupné z http://qram.reformy-msmt.cz/download-document/jak-psat-vystupy-z-uceni- pro-studijni-obory-a-predmetypredmety [12] JENKINS, A. a D. UNWIN. How to write learning outcomes [online]. 2001 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.ncgia.ucsb.edu/education/curricula/giscc/units/format/outcomes.html [13] KENNEDY, D., N. RYAN a A. HYLAND. 2006. Writing and using Learning Outcomes: A Practical Guide. Bologna Handbook: Implementing Bologna in your Institution, C 3.4 1., 1-30. Dostupné z: http://www.bologna.msmt.cz/files/learning-outcomes.pdf [14] KRAČÍK, V. et al. Výchova k podnikání: Metodika VII [online]. Ostrava, a, 2010 [cit. 2012-06-25]. Dostupné z: http://www.vtpup.cz/cs/download/ef-trans/metodika-vii---finalni-verze.pdf. Metodika. Vysoká škola podnikání. [15] MŠMT. Oblast vzdělávání: Ekonomické obory. Reforma terciárního vzdělávání [IPn]: Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání [QRAM] [online]. 04/20/2012. Aktualizace 34

08/21/2012 [cit. 2012-08-25]. 25]. Dostupné z http://qram.reformy-msmt.cz/download- document/ov_ekonomicke-obory [16] Normostrana. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-08-29]. 29]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/normostrana [17] ROHLÍKOVÁ, L. a J. VEJVODOVÁ, 2012. Vyučovací metody na vysoké škole: Praktický průvodce výukou v prezenční i distanční formě studia.. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4152- 9. [18] RYDVALOVÁ, P. et al., 2009. Metodika pro inovaci předmětů v rámci projektu TE-ERA: Interní materiál projektového týmu. Liberec. [19] SKALKOVÁ, J., 2007. Obecná didaktika. 2., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1821-7. 7. [20] Studijní a zkušební řád Technické univerzity v Liberci ze dne 11. června 2012. Liberec: TUL, 2012. Dostupné z: http://www.tul.cz/studenti/legislativa/studijni-a-zkusebni-rad-tul-nove- platnost-od-1-9-2012_pdf_5563 [21] UCE Birmingham Guide to Learning Outcomes. BIRMINGHAM CITY UNIVERSITY. Guide to Learning Outcomes [online]. 2006 [cit. 2012-07-21]. 21]. Dostupné z: http://www.ssdd.bcu.ac.uk/outcomes/#2.%20what%20are%20learning%20outcomes [22] VALIŠOVÁ, A. a H. KASÍKOVÁ, 2011. Pedagogika pro učitele. 2., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3357-9. [23] Vyhláška MŠMT č.. 42/1999 Sb. o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaska-msmt-c-42-1999-sb-o-obsahu obsahu-zadosti-o-akreditaci- studijniho-programu [24] Zákon č.. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů. [25] ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-4100-0 35

SLOVNÍK Cíl předmětu Je obecným vyjádřením záměrů vyučujícího. Vyjadřuje, čeho chce vyučující dosáhnout ve vztahu ke studentům. Evropský systém přenosu kreditu (ECTS; European Credit Transfer and Accumulation System) Systém pro uznávání kreditů ů za studium a usnadnění přenosu uznaných kreditů mezi vzdělávacími institucemi i v mezinárodním měřítku. Hodnocení Úplná škála metod (písemné, ústní a praktické zkoušky, projekty a portfolia), které se používají k hodnocení studentů a míry dosažení očekávaných výstupů z učení. Probíhá průběžně nebo po ukončení vzdělávací jednotky. Hodnoticí kritéria Popis toho, co se očekává, aby student vykonal jako důkaz naplnění učebních výstupů. Korekvizity Mírnější forma prerekvizity, určité předměty či kurzy musí být alespoň současně zapsány s novým předmětem nebo kurzem. Kredit Uznání jednotky učení, obvykle se měří v hodinách studia nebo na základě hranice požadavků, popřípadě ř ě jsou kombinací obojího. dosažení minimální Kurikulum Kurikulum je ztělesněním vzdělávacího programu a zahrnuje fiolozofii, obsah učiva, pedagogické přístupy a způsoby hodnocení. Metody hodnocení Metody sloužící k ověření, zda bylo dosaženo plánovaných výstupů z učení. Např. zpracování případové studie, eseje, prezentace, týmová práce, analýza dat, apod. E-learningový portál TUL (Moodle) Určen pro tvorbu výukových systémů a elektronických kurzů na internetu. Dostupný z https://elearning.fm.tul.cz/ Obecné způsobilosti Schopnost použití odborných znalosti a dovednosti v určitém kontextu a s určitou mírou samostatnosti a odpovědnosti ( student je schopen ). Zahrnují všechno, co se studenti v daném studijním oboru naučí, ale přitom je přenositelné a využitelné i mimo tento obor. Obecné způsobilosti jsou tedy stejné u všech oborů. Např. schopnost studenta samostatně se rozhodovat, nést odpovědnost za výsledek, je schopen tvorby úsudku, komunikace odborných problémů, schopnosti dalšího vzdělávání apod. Oblasti vzdělávání v Národním kvalifikačním rámci terciárního vzdělávání Ucelený a vzájemně související úsek terciárního vzdělávání, v jehož rámci vznikají a uskutečňují se studijní programy. Oblast vzdělávání je vymezena především deskriptory popisujícími výstupy z učení, které standardizovanou formou vyjadřují cíle vzdělávání a rovněž odrážejí společný teoretický, metodologický, případně také filozofický a hodnotový základ dané oblasti vzdělávání. 36

Odborné dovednosti Zahrnují všechny situace, kdy student umí použít své znalosti v praxi: co umí navrhnout, vytvořit, realizovat, vyřešit, zlepšit, atd. Jinými slovy, jeho praktické dovednosti v daném oboru, co student umí, jak umí použít odborné znalosti. Odborné znalosti Zahrnují vše, co student umí vyjmenovat, definovat, popsat, vysvětlit, analyzovat atd. Jinými slovy jeho teoretické znalosti v daném oboru. Prerekvizity Předmět či i zkouška, která musí být splněna před zapsáním jiného předmětu ě či před možností dalšího studia. Studijní opora Studijní opora je základním studijním materiálem k danému studijnímu předmětu. ř Jedná se o písemný materiál, který v sobě zahrnuje výklad vybraných témat, řadu interaktivních prvků, které mají motivovat studenta k zamyšlení se nad prezentovanou problematikou (otázky k zamyšlení, odkazy na další studijní zdroje, související problematiku apod.), prezentuje řešené modelové příklady, případové studie či příklady z praxe, vymezuje úkoly k samostatné práci studentů a samostudiu. Studijní opora v sobě zahrnuje prvky učebnice a současně cvičebnice. Studijní zátěž Doba, za kterou studeti obvykle splní všechny učební aktivity (jako jsou přednášky, semináře, projetky, praxe, samostatné studium a zkoušky), které jsou nutné k dosažení výsledků ů vzdělávání. Sylabus Sylabus studijního předmětu je základním pedagogickým dokumentem, který v bodovém přehledu poskytuje studentovi všechny podstatné informace o studijním předmětu. Student by díky sylabu měl pochopit, jak výuka probíhá, jak bude studovat, kdy a jak je hodnocen, proč č je hodnocen, jakými metodami, z čeho se skládá jeho celkové hodnocení (za co všechno je hodnocen) apod. Taxonomie cílů Systematicky uspořádaný soupis jistých objektů. Taxonomie výchovných cílů (často nazývána Bloomova taxonomie), je hodnocení rozdílných cílů a dovedností, které nastavili učitelé pro studenty (vzdělávací cíle). Výstup z učení studijního předmětu Konkrétní měřitelné znalosti, dovednosti, schopnosti, které by si studenti v rámci studia předmětu měli osvojit (resp. co student umí po úspěšném absolvování předmětu). Představují jeden ze základních stavebních kamenů pro transparentnost v rámci vysokoškolských systémů ů a kvalifikací. Formulace učebních výstupů jsou typicky charakterizovány používáním aktivních sloves vyjadřujících poznání, porozumění, aplikaci, analýzu, hodnocení, atd. Výukové metody Způsob výuky, která podporuje dosažení výstupů z učení. Např. teoretická příprava, laboratorní cvičení, stáž, atd. 37

PŘÍLOHY Příloha A Podklad pro inovaci studijních předmětů tabulka Příloha B Popis inovovaného studijního předmětu katalogový list 38

Příloha A Podklad pro inovaci studijních předmětů tabulka 39