Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské sociální práce Sociální a humanitární práce Tereza Sitková Využití canisterapie u dětí Bakalářská práce Vedoucí práce:.mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě seznamu literatury a internetových odkazů uvedených v seznamu zdrojů. V Olomouci dne 07. 05. 2010

Poděkování Děkuji Mgr. Zdeňce Kozákové za odborné rady a cenné připomínky při vedení mé práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za trpělivost a podporu po celou dobu mého studia.

Obsah Úvod... 6 1 Canisterapie.. 8 1. 1 Postavení canisterapie ve vztahu k ostatním terapiím.. 8 1. 1. 1 Základní rozdělení terapií...... 8 1. 1. 2 Základní model v terapiích...... 15 1. 2 Canisterapie v proměnách času... 15 1. 3 Canisterapie dnes. 17 1. 3. 1 České canisterapeutické organizace.... 19 1. 4 Fáze canisterapie...... 21 1. 5 Metody využívané v canisterapii.. 23 2 Canisterapie v praxi... 25 2. 1 Význam canisterapie.. 25 2. 2 Výběr vhodného canisterapeutického psa.. 26 2. 3 Vlivy přítomnosti psa na vývoj dítěte.... 27 2. 3. 1 Přímý vliv přitomnosti psa na vývoj dítěte. 27 2. 3. 2 Nepřímý vliv přitomnosti psa na vývoj dítěte... 28 2. 3. 3 Vymezení dětských vývojových období... 28 2. 4 Účastníci canisterapie.... 31 2.5 Canisterapeutické zkoušky..... 33 2. 5. 1 Předpoklady psa u canisterapeutických zkoušek.... 35 2. 6 Zásady a doporučení v canisterapii... 36 3 Specifika canisterapie u dětí... 38 3. 1 Děti s mentálním postižením a jiným duševním postižením.. 39 3. 1. 1 Děti s autismem.. 41 3. 1. 2 Děti s psychickým postižením... 43 3. 2 Děti s tělesným a jiným zdravotním postižením... 44 3. 2. 1 Děti s epilepsií... 44

3. 3 Děti se smyslovým postižením 46 3. 3. 1 Děti se zrakovým postižením...47 3. 3. 2 Děti se sluchovým postižením.. 48 4 Metodologie... 50 5 Praktické aspekty canisterapie... 52 5. 1 Charakteristika canisterapeutických lekcí.. 52 5. 1. 1 Shrnutí canisterapeutických lekcí.. 63 5. 2 Canisterapie pohledem canisterapeutů 65 5. 2. 1 Shrnutí strukturovaných rozhovorů s canisterapeuty.. 65 5. 3 Canisterapie pohledem uživatelů canisterapie 66 5. 4 Canisterapie pohledem pracovníků zařízení. 66 5. 4. 1 Vstupní domněnky.... 67 5. 4. 2 Vyhodnocení dotazníku. 68 Resumé.... 72 Závěr... 73 Seznam zdrojů.... 74 Internetové odkazy.... 77 Seznam příloh 78 Seznam grafů 96

Úvod Během celého vysokoškolského studia jsem se zaměřovala na sociální práci s dětmi. Z toho důvodu jsem byla v České republice i v zahraniční na praxi v zařízeních, která se věnují vývoji dětí, jejich výchově, vzdělávání (Dětský diagnostický ústav, Olomouc), ochraně a dodržování základních práv a potřeb dětí (Klokánek, Brno), a kromě jiného i předcházení negativním dopadům společnosti na vývoj jejich osobnosti a budoucí život (Ungdomsområdet, Dánsko). Dalším podnětem pro vytvoření této bakalářské práce bylo shlédnutí filmu After Thomas (Po Tomášovi). Tento film byl natočen podle skutečné události a zobrazil zcela pravdivě a doslova neuvěřitelným způsobem pokroky, kterých dítě s autismem dosáhlo vlivem soužití se svým psem. Film věrně popisoval zlepšování jak zdravotního tak psychického stavu hlavního hrdiny poté, co mu rodiče koupili psa. Doslova jsme byli svědky zázraků, když Kevin díky svému psu Tomášovi pocítil, co je mít rád, poznal, co je zodpovědnost a potřeba pečovat o někoho. Následně byl schopen tyto své nové pocity pojmenovat. Zprostředkovaně se jeho zlepšování fyzického i psychického stavu přenášelo i do vztahu a vlastního postoje k rodičům. Já osobně mám psy velice ráda. I když jsem člověk zdravý, fascinují mě někteří psi už jen svou existencí a touhou pomáhat. Pes je ten, kdo je tady pro nás vždy, vypadá, že nás vždy chápe a pomáhá nám už jenom tím, že sedí vedle nás a naslouchá. Všechny tyto dobré vlastnosti psů jsou využívány v canistersapii. Canisterapie se do naší republiky dostala v devadesátých letech minulého století. Byla převzata z vyspělých států jak v Evropě tak v zámoří. I když se stále někteří na tuto činnost dívají s nedůvěrou a rozpaky, výsledky dokazují její opravdovou pomoc ve zdravotnických, sociálních a jiných zařízeních. Těmito zařízeními jsou dětské domovy, ústavy sociální péče pro děti do 18 let, diagnostické ústavy, různá školská zařízení (mateřské školy, přípravné třídy, základní školy s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami), organizace sdružující lidi se stejným postižením, ústavy sociální péče, hospicová zařízení, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a nemocnice. Možnosti využití psa k pomoci lidem jsou tedy velice široké. Proto jsem se rozhodla, že se v této práci pokusím zjistit možnosti využití canisterapie u dětí a její vliv na léčbu a celkový zdravotní i psychický stav. (Mám ráda děti i psy a zajímalo mě, jak by si mohli být vzájemně nápomocni). První kapitola teoretické části je věnována postavení canisterapie ve vztahu k ostatním terapiím. Jsou zde vyjmenovány základní znaky canisterape v proměnách času, 6

uvedeny některé z canisterapeutických organizací v České republice a například metody užívané v canisterapii. Druhá kapitola se zabývá využitím a významem canisterapie v praxi, výběrem vhodného psa, možnými účastníky canisterapie a jejími zásadami a doporučeními. Obsahem třetí kapitoly jsou typy postižení, u kterých je možné canisterapii použít. V praktické části je canisterapie hodnocena z pohledu uživatelů, canisterapeutek a pracovníků v zařízení. Informace z těchto tří rovin pomohou získat ucelenější pohled na canisterapii jako takovou. 7

1 Canisterapie Termín canisterapie je složen z latinského slova canis pes a slova terapie, což bývá překládáno jako léčba. Jedná se tedy o speciální typ léčby, ve kterém se hojně využívá fyziologie (tvar, velikost, vlastnosti, pohyb těla) a etologie (chování) psa. 1 Termín canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. 2 1. 1 Postavení canisterapie ve vztahu k ostatním terapiím První podkapitola objasňuje základní model v terapiích, rozčlenění terapií do základních skupin podle odborných publikacích a rozdělení na další terapeutické přístupy, které pocházejí z jiných oborů. Dále je v této kapitole uvedeno základní vymezení terapií, jejich charakteristiky a prostředky, pomocí kterých dochází k realizaci. 1. 1. 1 Základní rozdělení terapií Jednotlivé terapeutické prostředky terapie jsou podle Müllera 3 rozčleněny do těchto základních skupin: terapie hrou, činnostní a pracovní terapie, psychomotorická terapie, expresivní terapie (arteterapie), terapie s účastí zvířete (zooterapie, animoterapie). Dalšími využitelnými terapeutickými přístupy, které pocházejí z jiných oborů, jsou podle Oldřich Müllera 4 : 1 Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 10. 2 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 24. 3 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 25. 8

rodinná terapie, terapeutická komunita, skupinová rozhovorová sezení, skupiny setkání (encounterové skupiny). Jedním z hlavních zdrojů, jak je uváděno v odborných publikacích, je psychoterapie, což je odborná záměrná a cílevědomá aplikace psychologických prostředků použita za účelem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, či osobnostní strukturu přijatelným směrem. 5 Terapie hrou V širším slova smyslu se jedná o terapeutické využití hry v různých formách. Pokud mluvíme o terapii hrou v užším pojetí, je to terapie aplikovaná herním specialistou. Podle Valenty 6 je přehled činností a kompetencí herního specialisty tento: je realizován v ambulancích, na lůžkových odděleních, na Jednotkách intenzivní péče, ale také v domácnostech, snaží se dítěti zajistit příjemné a bezpečné prostředí v nemocnici, funguje také jako spojka mezi lékařem a dítětem, protože zprostředkovává informace, vytváří herní programy a spolu s rodiči pracuje na plánu, které hry bude dítě hrát, je pro dítě, ale i jeho rodiče průvodcem, připravuje informační pomůcky a má na starost vybavení herny, provádí školení dobrovolníků a nových pracovníků. Činnostní a pracovní terapie Činnostní a pracovní terapie můžeme charakterizovat jako terapie, ve kterých jsou využívány různé materiály (například dřevo, textil, kov, papír, umělá hmota). Hlavním znakem těchto terapií je směřování k jistému konkrétnímu výrobku či výsledku práce. Rozdíl mezi činnostní a pracovní terapií není velký. 4 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 25. 5 Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 25. 6 VALENTA, M., Herní specialista v somatopedii. 2003. citováno podle MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 26. 9

Psychomotorická terapie Tato terapie je úzce spjata s ostatními terapiemi. Hlavními činnostmi, které jsou v psychomotorické terapii využívány jsou tanec, improvizovaný pohyb, pantomima, relaxace apod. Podle Müllera 7 je prioritou psychomotorické terapie ovlivňování duševních procesů člověka za pomoci tělesné stimulace. Expresivní terapie Je v širším smyslu vyjádřena slovem arteterapie. Tato terapie je oblíbena a dosti rozšířena ve školách i jiných institucích, ve kterých jsou osoby z důvodu nějakých odlišností znevýhodněny ve společnosti. Expresivní terapie je realizována za pomoci uměleckých prostředků. Do expresivních terapií patří dramaterapie, psychodrama a teatroterapie. Charakteristickým znakem těchto terapií je využívání prostředků dramatického umění. Dramaterapie Dramaterapie se zaměřuje na celou oblast oproti psychodramatu, které se zabývá pouze určitými traumaty klienta. U dramaterapeutických aktivit nelze hovořit o velkých směrech (školách) postavených na sofistikovaných teoriích opřených o empirii a výzkum či na všeobecně uznávaných autoritách, jako je tomu v případě psychoterapie. 8 Největší skupinou klientů tvoří v dramaterapii lidé s mentálním postižením a lidé s autismem. Ve srovnání s ostatními divadelně-terapeutickými postupy, je dramaterapie terapií s nejširší klientelou. 9 Techniky v dramaterapii můžeme rozdělit podle cílů, prostředků nebo schopnosti začlenit se do terapie. Jedním ze základních prostředků dramaterapie je improvizace, protože se v ní mnohem více odráží vnitřní stav klienta a mohou tak vznikat volné asociace. Dalšími pozitivními stránkami je rozvoj spontaneity, budování schopnosti okamžitě reagovat, zapojit se a svoboda v experimentování s různými rolemi. 10 7 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 27. 8 VALENTA, M., Rukověť dramaterapie II, s. 37. 9 Srov. VALENTA, M., Dramaterapie, s. 30. 10 Srov. VALENTA, M., Dramaterapie, s. 33. 10

Psychodrama Psychodramatu je terapií, která se odehrává na jevišti. Je odehrán určitý životní model, který má klientovi pomoci rozumět vlastním pocitům. V psychoterapii jsou používány techniky hraní vlastní role (vnější reakce klienta), monolog (vnitřní reakce klienta), zrcadlo (portrétování klienta dalšími herci), výměna rolí (klient hraje konfliktní osobu ze svého okolí) a alter ego (hraní pomocného herce, který vyjadřuje druhé já ). 11 Teatroterapie Základem této terapie je divadelní činnosti. Zahrnuje přípravu kulisních kostýmů a veřejnou realizaci divadelního tvaru 12. Klient se při teatroterapii stává součástí divadelní společnosti, ve které může tvořit, realizovat se a také snížit odloučení od společnosti. Skupiny, které se teatroterapií zabývají, jsou v České republice Bohnická divadelní společnost, na Slovensku Divadlo z pasáže a v Nizozemsku Maatwork. Muzikoterapie Pojem muzikoterapie má řecko-latinský původ. Řecky moisika, latinsky musica znamená hudba; řecky therapeia, therapeineio, latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat, vzdělávat, cvičit, starat se, pomáhat. 13 Překládá se jako léčení nebo pomoc člověku hudbou. Podle Bruscia 14 lze muzikoterapii definovat jako umění, vědecký obor nebo interpersonální proces. Každá z těchto definicí přisuzuje muzikoterapii odlišné vlastnosti. Jako umění je spojena s individualitou, kreativitou, subjektivitou a krásou. Jako vědecký obor je charakterizována snahou o univerzálnosti, objektivitu, pravdivost a jako interpersonální proces je to důvěra, komunikace, empatie, vztahy mezi jednotlivými rolemi, do kterých se klient i terapeut dostávají během terapeutického procesu. 15 V muzikoterapii jsou hlavními prvky melodie, rytmus, tempo, dynamika, harmonie, což jsou základní prvky v hudebním umění. Tuto terapii můžeme rozdělit na dvě části. 11 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 29. 12 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 30. 13 MÁTEJOVÁ, Z. a MAŠURA, S., Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike, 1992, citováno podle KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER J., Základy muzikoterapie, s. 21. 14 BRUSCIA, K. E., Defining Music Therapy, 1998, citováno podle KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER, J., Základy muzikoterapie, s. 21. 15 Srov. KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER J., Základy muzikoterapie., s. 22. 11

Jednu část tvoří složka receptivní neboli poslech hudby, nebo vnímání živé hudby.část aktivní, která je druhou složkou, se zaměřuje na instrumentální a vokální projevy. Muzikoterapeut musí respektovat skutečnost, že mnohá postižení klientů jsou primárně neléčitelná, ale je možné dosáhnout zlepšení celkové kvality života a schopností jedince prostřednictvím ucelené rehabilitační péče. Terapie je proto častěji symptomatická než kauzální a vyžaduje propojení s ostatními oblastmi rehabilitační péče. 16 Muzikoterapie vyvolává u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami dobré reakce. S těmito dětmi jsou realizovány kupříkladu hry s bicími nástroji a hry s rytmem. U dětí se zbytky sluchu a u neslyšících je využívána i terapie tancem (vnímání hudby z podlahy, na které stojí reproduktory). 17 Biblioterapie U této terapie je důležité literární umění. Biblioterapie je pouze doplňkovou terapií, protože nemá silný vliv. V biblioterapii jsou používány informační, výchovné, konfrontační (setkání se s zpětnou vazbou na vlastní názory), estetické, katarzní (přinášející uvolnění skrze protikladné prožitky), snaha o očištění od negativních pocitů, identifikační, relaxační, prestižní (možnost identifikace s některými sociálními skupinami) funkce literárního textu. Terapie výtvarná Užším pojmenováním terapie je arteterapie. Je to jedna z nejvíce používaných expresivních terapií. V arteterapii se úzce pracuje s lidskou expresí neboli výrazem. Jsou to pocity lidí, jejich nálady, emoce a dojmy. Zakladatelkou arteterapie byla ve třicátých letech 20. století Margaret Naumburgová v USA. V Čechách vznikl Ateliér arteterapie v roce 1990 pod vedením Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (tzv. rožnovská arteterapie). Tento Ateliér založil a také deset let vedl Milan Kyzour. 18 Metody, které arteterapie používá, jsou: volný výtvarný projev důležitá je spontaneita, 16 KANTOR, J., LIPSKÝ M. a WEBER J., Základy muzikoterapie, s. 39. 17 Srov. ŠIMANOVSKÝ, Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi, s. 34. 18 Srov. ŠICKOVÁ-FABRICI, J., Základy arteterapie, s. 26, 28. 12

výtvarný projev na určité téma mohou to být například témata jako manželství, zaměstnání, žárlivost, náš život, kresba při hudbě, výtvarné činnosti ve skupinách, řízený výtvarný projev přímá intervence terapeuta do výtvarné činnosti s klientem. Díky přirozeně expresivní funkci výtvarných činností hlavně díky kresbě, mohou být odhaleny, sdíleny a následně formovány tyto pocity. 19 Další důležitou roli má arteterapie u diagnostiky dětí a mládeže. Z jejich kreseb toho dokáží odborníci dost vyčíst. Terapie s účastí zvířete Společný názvem terapií s účastí zvířete je zooterapie. V zooterapii jsou využívány rehabilitační a psychosociální metody, které využívají pozitivního působení zvířat na člověka. 20 Liší se od předchozích terapií tím, že se kromě člověka v této terapii objevuje i jiný živý tvor. Velmi jednoduše řečeno, pojmem zooterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už nám jde o zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu, je zde zvíře vždy v roli prostředníka, tzv. koterapeuta. 21 Krausová 22 uvádí, že se zvíře stává koterapeutem na cestě k dosažení určitého cíle, kterým je především zlepšení kvality života jedince. Zvířata neléčí, ale jejich schopností je zpříjemňování léčby vedené člověkem. V následujícím textu jsme podrobněji zaměřili pozornost na tři nejznámější podskupiny zooterapie, kterými jsou hipoterapie (kůň), canisterapie (pes) a felinoterapie (kočka). 19 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 32. 20 Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 7. 21 FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 30. 22 KRAUSOVÁ, A., Zvíře jako opora v sociálních vztazích, 2003, citováno podle PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 7. 13

Hipoterapie(odlišit typy zoot. Velikostí písma, hipo a canis, budou menší) Hipoterapie je rehabilitační metoda, která funguje na bázi fyzioterapie. Základem je soulad pohybu koně a přenosu na člověka. Hipoterapie je hojně využívána v mnoha oblastech, ale hlavní využití je u dětí téměř při každém druhu i stupni postižení. V hipoterapii je využíváno přímého vlivu koně na tělesné, duševní a sociální zdraví klienta. V hipoterapii je realizována také hiporehabilitace, která je spojením aktivit s rehabilitací člověka pomocí koně v nejširším smyslu slova. 23 Canisterapie Canisterapie je označením způsobu terapie, která využívá pozitivního vlivu psa na zdraví 24 člověka. Důležité v canisterapii je, že člověk chová k psovi důvěru a bere ho jako nejlepšího přítele člověka, což značně napomáhá ve spolupráci s nimi. Canisterapie může probíhat formou mazlení, výcviku psa nebo hry se psem. Vzhledem k tomu, že je práce na canisterapii zaměřena, není v této podpitole definována podrobněji. Felinoterapie Felinoterapie je jako canisterapie a hipoterapie jednou z terapií s účastí zvířete. Ve felinoterapii jsou využívány tři možné metody - AAT (Animal Assisted Therapy), AAA (Animal Assisted Activites) a AAE (Animal Assisted Education). Felinoterapie využívá pozitivní interakce mezi člověkem a kočkou k léčbě nebo podpoře zdraví člověka. 25 Pro felinoterapii se hodí každá kočka, která je zvyklá na kontakt s cizími lidmi a má klidnou, milou, vstřícnou a vyrovnanou povahu. Mezi nejvhodnější plemena patří ragdoll, perská kočka a něvská kočka. Vhodnější jsou kocouři (zejména kastrovaní), ale ani kočky nejsou výjimkou. Samozřejmostí je 100% zdraví jedince používaného pro terapii. 26 Dalšími z mnoha možností využití zvířete v terapii jsou například delfinoterapie (využití delfína v terapii), lamaterapie (využití lamy v terapii), insektoterapie (využití hmyzu v terapii) a ornitoterapie (využití ptactva v terapii). Tyto terapie však nejsou v odborném textu tak časté. 23 Srov. VOSÁTKOVÁ, A., Hiporehabilitace, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 215. 24 Zdraví je dle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) stav psychické, fyzické a sociální pohody. 25 Srov. HYPŠOVÁ, D., Felinoterapie, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 263. 26 Srov. HYPŠOVÁ, D., Felinoterapie, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 264-266. 14

1. 1. 2 Základní model v terapiích Základním modelem v terapiích je podle Marie Vítkové 27 model vnímání představy myšlení. Vnímání je základem tohoto modelu, protože děti nejdříve vnímají svými smysly a až po delší době jsou schopny mluvit a myslet. Model vnímání (fyzická činnosti) představy (psychická činnost) myšlení chápeme jako vztahový rámec pro diagnostiku, terapii, rehabilitaci a především také pro prevenci. 28 Když klienti hovoří o fantazii a snění, mají se naučit pozorovat, co dělá při tom jejich tělo. Měli bychom dospět k psycho somaticko sociálnímu porozumění, což ve zkratce představuje podstatu modelu vnímání představy myšlení. 29 1. 2 Canisterapie v proměnách času Následující podkapitola se zabývá vymezením canisterapie v období starověku, středověku a novověku. Každé období je popsáno samostatně s konkrétními charakteristickými znaky vývoje v canisterapii. Starověk Pes ve středověku není jen domácím přítelem nebo loveckým pomocníkem. Například Egypťané uctívají psa jako strážce podsvětí. Jejich bůh Anubis měl lidské tělo, ale černou psí hlavu, považovali ho za čtvrtého syna boha Slunce Ré. V Kase v Horním Egyptě je založeno město zasvěcené Anubovi: Kynopolis město psů. V tomto městě byli psi uctíváni a chráněni. Pokud některý pes zemřel, jeho tělo bylo nabalzamováno a pohřbeno na speciálním psím pohřebišti. 30 V dávných dobách Etiopie dochází ke krajnímu případu úcty ke psu. Je zde korunován psí král, který se poté stal poradcem náčelníka. Podle štěkání, zavrtění ocasem, zavrčení a olíznutí ruky psího krále bylo rozhodováno. 31 27 PIPEKOVÁ, J. a VÍTKOVÁ, M., Terapie ve speciálněpedagogické péči, citováno podle MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 35. 28 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 35. 29 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 40. 30 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 14. 31 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 14. 15

V období středověku existovala posvátná kniha Avesta stanovuje tresty za špatné zacházení se psem. Nejvyšším trestem je 1000 ran bičem pro toho, kdo by se opovážil zabít psa. Je zde i sada trestů za zmrzačení a týrání psa. Délka trestu je odvozena od věku psa. Čím byl pes starší a zkušenější, tím byl trest vyšší. 32 Známý básník Homér oslavuje oddanost a věrnost psy Arga, který svého pána Odyssea poznal i po dvaceti letech, kdy byl tento ithacký král na moři. Středověk Raný středověk chápe psa jako samozřejmou součást života a pes se vyskytuje na tvrzích raně feudální šlechty stejně jako v chalupách rolníků. 33 V období středověku mělo náboženství velký vliv na postavení psa ve společnosti. Se silnějším vlivem katolické církve se pohled na psa mění. Je brán jako důkaz pohanství a je prohlášen za tvora bez duše. V této době se pes stává také ukazatelem čarodějnictví, obzvláště u starých žen, které žily pouze se psem a pečovaly o něho s veškerou úctou. 34 Zatímco katolická církev usiluje kromě vnějšího, i o vnitřní ztotožnění s katolickou církví, a obává se neustálého podvědomého návratu k pohanství, které nedělá rozdílu mezi člověkem a psem, v křesťanské víře se pes objevuje jako průvodce svatých (svatý Hubert, svatý Vendelín a svatý Suso). Svatý Bernard Mentonský psa jako svého průvodce nemá, avšak jeho zásluhou vzniká v Alpách na hoře svatého Bernarda útulek pro poutníky. Mniši mají v útulku pomocníky, kteří hledají zbloudilé poutníky, těmito pomocníky jsou svatobernardští psi (bernardýni). 35 Novověk Koncem 18. století a v 19. století se pohled na vlastnictví domácích zvířat mění. Začíná se se šlechtěním psů, které je v této době bráno jako důkaz nadvlády člověka nad přírodou. Některé z postojů však stále přetrvávají a to hlavně co se týče vlastnictví domácích zvířat nižší třídou. Podle třídy vyšší postrádala morální kvality, neměli finanční prostředky a vede je to k zanedbávání povinností vlastních. 36 Pes sehrál významnou roli v armádě Napoleona Bonaparte, kde měl za úkol hledat raněné vojáky na bitevním poli, aby jim mohla být poskytnuta první pomoc. 32 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 15. 33 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 19. 34 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 19-20. 35 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 20-21. 36 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 22-23. 16

Po první světové válce je pes v Německu používán jako pomocník pro vojáky, kteří přišli o zrak, při rehabilitaci zraněných letců, kterým pes pomáhal udržovat aktivní mysl a odvracel jejich pozornost od jejich zážitků a bolesti. Tyto zkušenosti využívají i Spojené státy americké, které se začínají po 2. světové válce věnovat výzkumu a praktickému použití terapie. Psycholog Boris M. Levinson poprvé popsal dětskou terapii za pomoci psa. Tuto terapii objevil vlastně náhodou. Pracoval v té době s chlapcem, který měl potíže s komunikací se druhými lidmi. Na jedno setkání přišel chlapec dříve a potkal se v ordinaci se psem, který patřil Levinsonovi. Když vešel do ordinace, uviděl chlapce a slyšel, že na psa dokonce promluvil. Přičemž Levinson se o toto snažil už měsíce. Náhodné setkání psa a chlapce v ordinaci bylo klíčem k vyřešení jeho problému. V pozdějších studiích si potvrdil, že dítě si skrze vztah ke psovi dokáže vytvořit později i vztah k terapeutovi a dalším lidem. 37 První pokusy s využitím psa v terapii se objevují ve Švýcarsku a v Anglii. Teoretický základ nového terapeutického oboru vznikl v USA. 38 Roku 1990 vznikla v USA mezinárodní organizace IAHAIO (International Association of Human-Animal Interaction Organizations). Tato organizace seskupuje národní organizace, které se zabývají výzkumem v oblasti vztahů mezi člověkem a zvířetem a podporují myšlenku odpovědného přístupu ke zvířatům a myšlenku harmonického soužití člověka a zvířete. Členem této mezinárodní organizace je i Česká republika. 39 1. 3 Canisterapie dnes Canisterapie se začala v České republice využívat na začátku 90. let minulého století a to v ústavu sociální péče Kociánka v Brně nebo v Psychiatrické léčebně v Bohnicích v Praze. Postupně začala vznikat občanská zájmová sdružení. Česká canisterapeutická asociace byla založena v roce 2003. Je to zájmové sdružení právnický osob, jehož posláním 37 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 22-23 38 PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 9. 39 Srov. PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 7. 17

je zastřešovat canisterapeutické organizace ČR, ale i organizace poskytující další formy zooterapie, s výjimkou hipoterapie. 40 První ucelené standardy pro léčebné využití psů v České republice byly vytvořeny ve sdružení Pomocné tlapky ve spolupráci se SVOPAP s. r. o. Majitelkami společnosti jsou paní Svobodová a Papežová. Je to vzdělávací centrum s akreditací Ministerstva školství České republiky pro rekvalifikaci v oboru chovatelství zvířat, canisterapie a chovu, výcviku a úpravy psů. Canisterapie je v současnosti využívána v mnoha oblastech, u lidí různých věkových skupin, lidí s různým postižením a s různými tělesnými vadami. Canisterapie je využívána: u dětí emocionálně poškozených a citově deprivovaných, u dětí s autismem, u dětí s mentálním postižením, u dětí s tělesným a zdravotním postižením, u dětí potřebující k pohybu vozík, u dětí se smyslovým postižením (zrakovým, sluchovým, poškozením čichu a hlasu), u některých psychiatrických diagnóz (úzkost, deprese, fobie), v logopedické a rehabilitační praxi (zejména jako motivační prvek), jako socioterapie a psychoterapie dětí s tělesným postižením, při výskytu apatie, naučené bezmocnosti, u nemocných dětí (zejména dlouhodobě), u hyperaktivních dětí, ( dítě se může se psem dostatečně vyhrát, dochází ke zklidnění či relaxaci dítěte, vedeme-li dítě k pomalým činnostem se psem 41 ) u dětí s Downovým syndromem, ( dochází k rozvoji komunikačních dovedností při používání povelů pro pejska, akceptování povelů vede ke zvyšování sebevědomí dítěte 42 u dětí s agresivním chováním, ( vede děti k tomu, aby byly k pejskovi milé a laskavé 43 ), u dětí zamlklých, (pes vede dítě ke komunikaci), 40 NERANDŽIČ, Zoran. Animoterapie aneb Jak nás zvířata léčí. 2006 citováno podle PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 9. 41 PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 26. 42 Srov. PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 27. 43 PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, Vlasta. Edukační aspekty canisterapie. s. 27. 18

u dětí plachých, (snižuje plachost dětí procházkami s pejskem mezi jinými lidmi, v doprovodu psa se necítí sám), u dětí se spastickými stavy, ( při speciálních cvičeních s pejskem (zejména metoda AAT) dochází k uvolnění a zlepšuje se prokrvení tkání 44 ) jako součást komplexní terapie v geriatrii (Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, atd.). V 80. letech si terapeuti začali vést tzv. canisterapeutické deníky. V roce 1977 se v Londýně uskutečnila mezinárodní konference, kde si terapeuti začali vyměňovat informace. Tyto konference se konají každé 3 roky. 3. 1 České canisterapeutické organizace V následující podkapitole jsou vyjmenovány některé z mnoha organizací, které se canisterapii věnují v České republice. S rozvojem a silnějším vlivem canisterapie počet canisterapetických společností stále roste. Z důvodu omezeného rozsahu bakalářské práce jsou zde uvedeny pouze základní informace o některých canisterapeutických organizacích. Více informací lze nalézt na internetových odkazech uvedených pod textem. SVOPAP vzdělávací centrum SVOPAP je vzdělávacím centrem s akreditací MŠMT ČR a Ministerstva zemědělství ČR pro rekvalifikaci v oboru chovatelství zvířat, výcviku a úpravy psů, canisterapie a chovu. Tato organizace provádí kurzy pro pracovníky zoologických zahrad, pro chovatele exotických zvířat, chovatele psů, ošetřovatele koní a canisterapeutické instruktory. 45 Z důvodu počtu stran bakalářské práce, není možné se tomuto více věnovat. Více informací můžete nalézt na webových stránkách www.svopap.cz. 44 PETRŮ, Gabriela a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie. s. 27. 45 Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 11. 19

Pomocné tlapky, o. p. s. Obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky vznikla s cílem poskytnout zázemí pro výcvik asistenčních psů pro vozíčkáře a další zdravotně či tělesně postižené. V roce 2001, kdy byly Pomocné tlapky založeny, nebyla obdobná služba v České republice známá a nikdo ji neposkytoval. Asistenční psy jsou poskytováni zejména lidem s pohybovými problémy, kteří používají invalidní vozík, chodítka nebo hole. Psi jsou cvičeni tzv. na míru, dalšími aktivitami této obecně prospěšné společnosti jsou: od roku 2001 poskytují canisterapeutické služby pro jednotlivce i organizace, nejčastěji formou návštěvy rodiny nebo zařízení, a například v oblasti vzdělání provádí přednášky s ukázkami práce asistenčních psů, slepeckých psů a canisterapie ve školách všech typů- mateřských, základních, středních, speciálních, odborných i vysokých školách- a na rekvalifikačních kurzech. 46 Sdružení FILIA v Brně Sdružení FILIA je neziskovou organizací. Ve staré řečtině znamená název FILIA láska a má vystihovat programovou náplň sdružení. Tato organizace se zabývá teoretickou i praktickou canisterapií. Sdružení FILIA vydalo již několik sborníků a uspořádalo dva ročníky Mezinárodního semináře o zooterapiích. 47 Sdružení PIAFA ve Vyškově Základ Sdružení byl položen v listopadu roku 1994 registrací u MV ČR dle Zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Sdružení začínalo prací několika dobrovolníků, ale postupem času se profesionalizovalo. Posláním Sdružení "Piafa" ve Vyškově je pomoc zdravotně postiženým či sociálně znevýhodněným osobám při zkvalitňování jejich života a začleňování do společnosti. Toto poslání naplňuje Sdružení PIAFA prostřednictvím činností a poskytovaných služeb.dle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách nabízí Sdružení PIAFA registrované služby: sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a sociální 46 Srov. POMOCNÉ TLAPKY, Přehled našich služeb [online]. Zveřejněno 2009-10-14. [cit. 2010-04-19]. Dostupné na World Wide Web: <http:// www.pomocnetlapky.cz/cz/nase-sluzby/prehled-nasich-sluzeb-32.html>. 47 Srov. PETRŮ, G. a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 11. 20

rehabilitaci. Jako podpůrné fakultativní 48 aktivity je možné ve Sdružení PIAFA využít hiporehabilitaci, aktivity se psem canisterapii a fyzioterapii. 49 Canisterapeutická asociace (CTA) Do Canisterapeutické asociace patří organizace, které se zabývají canisterapií nebo jinými oblastmi zooterapie v České republice. Cílem této asociace je vést a sjednocovat organizace, které se canisterapií zabývají a prosazovat jejich cíle. Zvyšovat odbornost canisterapie a vzdělávat pracovníky v canisterapii. Působit v oblasti propagace a osvěty. Usilovat o uznání canisterapie jako podpůrné léčebné metody a poskytovat informace o canisterapii členským subjektům i veřejnosti. 50 1. 4 Fáze canisterapie Podle Müllera 51 můžeme canisterapie rozdělit na úvodní, relaxační, aktivní a závěrečnou fázi. Dodržování fází canisterapie napomáhá k co největší účinnosti canisterapie. Každá z těchto částí má přesně stanoveny postupy, kterými by se měli terapeuti řídit. Úvodní část Úvodní část je velice důležitá, protože zde dochází k získávání důvěry klientů v terapeuta a klienti by se měli cítit v bezpečí. V této části proběhne první setkání klienta s terapeutem a psem. Klient by měl být při terapii ve stejné úrovni jako pes nebo výše. Relaxační část Tato část bývá zpravidla nejdůležitější pro imobilní klienty, kteří mohou být na psa nebo vedle psa polohováni. Je charakteristická silnými emočními prožitky klienta. Účelem je, aby klient pocítil příjemné pocity jako jsou pocity uvolnění a relaxace. Aktivní část 48 Fakultativní aktivity jsou ty, které jsou ponechány podle potřeby vůli jednotlivce, jsou nepovinné citováno podle KLIMEŠ, L., Slovník cizích slov, s. 164. 49 Srov. SDRUŽENÍ PIAFA VE VYŠKOVĚ Základní informace [online]. Publikováno 2009-08- 20. [cit. 2010-04-16]. Dostupné na World Wide Web:<http://www.piafa.cz/jum/index.php/as>. 50 Srov. TICHÁ, V., Zastřešující organizace v zooterapi In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 45. 51 Srov. MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 292-294. 21

V této části je kladen důraz na aktivitu klienta. Čím větší aktivita klienta je, tím více může být terapie cílená. Samozřejmě je ale důležité pracovat s každým klientem individuálně, podle jejich schopností a dovedností. Činnosti v této části terapie můžeme rozdělit podle zaměření, například činnost pro rozvoj motoriky je zaměřena na procvičení co nejvíce svalových skupin. Činnost pro rozvoj hrubé motoriky: podlézání a přelézání psa polohování na těla psa a stimulace rovnovážného ústrojí obměny chůze a běhu za psem i vedle psa přetahování se psem aportování předmětů a jiné. Činnost pro rozvoj jemné motoriky kartáčování psa nasazování obojku, náhubku, vodítka nácvik různých úchopů (kulovitý, špetkovými, pinzetový a jiné) hlazení po směru i proti směru srsti, mnutí srsti mezi prsty a jiné Činnost pro rozvoj orientace společná cvičení na překážkových drahách orientace v tělesném schématu při pozorování části těla granulování granule jsou umisťovány po těle klienta pravolevá orientace při cvičení se psem dle povelu psovoda a jiné Činnost pro rozvoj komunikace verbální i nonverbální dávání povelů přes povel psovoda gestikulace na psa pojmenování (co pes dělá, jeho potřeby a jiné) Závěrečná část V této části dochází k zhodnocení terapie, uklidnění a také pochválení klientů. Cílem canisterapie je rozvíjet nejlépe všechny oblasti lidského těla. 22

1. 5 Metody využívané v canisterapii Podle Galajdové 52 jsou v canisterapii využívány metody AAA a AAT. Rozdíl je v tom, že AAA lze vyjádřit pouze v pojmech radosti a spokojenosti, oproti tomu AAT může být posílení žádoucího chování nebo utlumení nežádoucího chování. Jiné rozdělení metod v canisterapii uvádí Zoran Nerandžič 53, podle kterého jsou canisterapeutické metody rozděleny na tři metody. První je metoda AAA. Zkratka AAA pochází z angličtiny a znamená Animal Assisted Activities, v překladu jsou to zvířaty asistované aktivity. Tyto aktivity můžeme rozdělit na aktivní a pasivní. Pasivní formou může být například umístění akvária nebo terária do společenské místnosti. Bezprostřední kontakt mezi psem a klientem je forma aktivní. Tento program metoda klade důraz na zvýšení kvality života klienta. Poskytuje příležitost pro motivační, výchovný a odpočinkový prospěch pro klienta. 54 Nejčastějšími klienty jsou klienti zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, pro osoby se zdravotním postižením, centra denních služeb) a školských zařízení (dětské domovy, speciální školy, zařízení pro výkon ústavní výchovy aj.). 55 Druhým pracovním programem je AAT metoda, která je vedena zdravotnickým personálem se speciálními odbornými znalostmi a znamená v angličtině Animal Assisted Therapy, v překladu zvířaty asistovaná terapie. Tato metoda podporuje rozvoj psychických, tělesných, poznávacích, výchovných a citových funkcí klientů. Tato terapie se nejčastěji uplatňuje u osob s tělesným, mentálním nebo kombinovaným postižením, lidé v rekonvalescenci, lidé, kteří potřebují podpůrnou léčbu psychických nebo fyzických poruch. 56 Rozdíl mezi těmito metodami je v tom, že AAA může být vyjádřena pouze vyjádřením radosti a spokojenosti, ale výsledky AAT jsou objektivně měřitelné a pozorovatelné. 57 52 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 28. 53 Srov. NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, citováno podle PETRŮ, G.a KARÁSKOVÁ, V., Edukační aspekty canisterapie, s. 8. 54 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 27. 55 FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 32-33. 56 Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 33. 57 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 27. 23

Třetí metodou v canisterapii je AAE neboli Animal Assisted Education, v překladu zvířaty asistované vzdělávání. V tomto programu jsou zvířata především motivačním pomocníkem. Jejich přítomnost snižuje stres a napětí a podněcuje chuť žáků se učit. Nejčastějšími klienty jsou osoby se specifickými poruchami učení, chování nebo komunikace, kde lze činnost zaměřit na zlepšení těchto poruch. Další cílovou skupinou jsou studenti běžných škol, kde se výuka zaměřuje na vztahy lidí a zvířat, biologii, téma psí pomoci postiženým, motivaci k zodpovědnosti apod. 58 Čtvrtým pracovním programem je AACR neboli Animal Assisted Crisis Response. Tento program se překládá jako krizová intervence za pomoci zvířat. AACR je používána v momentálních krizových situacích jako jsou přírodní katastrofa, teroristický čin, kriminální čin apod. Hlavním cílem tohoto typu terapie je podpora procesu stabilizace situace. 59 Klienty AACR bývají nejčastěji jedinci, kteří jsou obětí katastrof nebo násilí, jejich rodinní příslušníci a osoby evakuované mimo domov. Klienty se mohou stát také dobrovolníci, pomáhající s odbouráváním škod nebo pracovníci záchranných týmů. 60 58 Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 34. 59 Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 35. 60 Srov. FREEMAN, M., Terminologie v zooterapii, zmíněné nalezneme v Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 35. 24

2 Canisterapie v praxi Pokud pojmeme canisterapii v širším smyslu, jde hlavně o působení psa v rodinách a v domácnostech. V užším smyslu pojetí canisterapie se pes stává motivačním činitelem. Pro dítě v rodině je pes do jeho 3 let pouze živou hračkou. Je oblíbenější, protože se pohybuje a rád si hraje. I u předškolních dětí a mladších školáků tento dojem přetrvává. Vzájemný vztah dítěte a psa se mění kolem dvanáctého roku. 2. 1 Význam canisterapie Profesor Reinhold Bergler 61 zjistil, že mladiství majitelé psů se nestávají tak často delikventy a také se u nich neobjevuje drogová závislost, jako u mladistvých, kteří psy nemají. Pes je ideální jako sociální partner, může nahradit jedináčkům sourozence, pomáhá najít vlastní identitu, naučit se komunikovat a přispívá k psychické rovnováze. Problém ale může nastat, když se narodí dítě do rodiny se psem. Je nutné dávat i v tomto okamžiku psovi stejnou lásku jako před narozením dítěte, protože by mohl pes začít brát novorozence jako nepřítele a to by se mohlo stát příčinou nerozvinutého přátelství mezi dítětem a psem. U některých dětí se může vyskytnout strach ze psů, tento faktor je při canisterapii komplikací, některé děti potřebují určitý čas k tomu, aby si na canisterapeutického psa zvykly, ale u některých dětí tento strach přetrvává i postupem času. U dětí s těmito projevy není canisterapie vhodná. Specialisté musí pracovat v souladu se zákony a s etickým kodexem, který byl poprvé formulován roku 1990. 62 V souladu s etickým kodexem musí také terapeut i chovatel dodržovat povinnou mlčenlivost. 61 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 34. 62 NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, s. 25. 25

2. 2 Výběr vhodného canisterapeutické psa Ne všechna plemena psů jsou ke canisterapii vhodná. U vhodných psů jsou důležité vrozené povahové vlastnosti psa, zdravotní stav, osobnost majitele, pozitivní a negativní zkušenosti s lidmi a psy, genetické předpoklady plemene, vzhled a socializace. Pes může být kladně či záporně ovlivněn výchovou majitele a prostředím, se kterým je ve vzájemné interakci. Kromě výše uvedených povahových předpokladů je hlavním požadavkem poslušnost a ovladatelnost psa. Jsou to nezbytné prvky pro další práci se psem. Proto musí být výchova a výcvik psa včasný a cílený. Dalšími prvky jsou tzv. odborné prvky. Pro canisterapeutického psa to znamená, že by měl být zvyklý na zvláštní pach, náhlý hluk, kompenzační pomůcky a kontakt s větší skupinou lidí. Poslední skupinou je skupina speciálních prvků, která nejčastěji pomáhá při navazování kontaktu s klienty. Jsou to různé triky a kousky, které dokáží klienta zaujmout. Dalším ukazatelem může být také senzitivita plemene. 63 Podle průzkumů R. Sheldrake 64 jsou nejsenzitivnějšími skupinami psů pracovní a pastevečtí psi (např. severští tažní psi a kolie) a lovecké a sportovní psy (např. retrívři, španělé, setři nebo bladhaundi). Výběr psa pro canisterapii můžeme rozčlenit na dvě skupiny. V první skupině jsou osoby, které se pro canisterapii rozhodly až později. Psa si pořizují z různých důvodů, ale ve chvíli výběru a pořizování psa není důvodem canisterapie. Druhá skupina jsou lidé, kteří si psa pořizují s vědomím, že tento pes bude pro canisterapii vhodný. Tato skupina lidí se řídí podle plemen psů, kteří již canisterapii vykonávají nebo jsou to psi, u kterých lze vhodné povahové rysy očekávat. Průkaz původu psa není nutnou součástí, avšak může znamenat určitou jistotu vhodných povahových vlastností a dobrý zdravotní stav. 65 63 Srov. EISERTOVÁ, J., Plemena psů využívaná pro canisterapii, výběr vhodných psů, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 65-68. 64 SHELDRAKE, R., Váš pes to ví: jak jejich psi poznají, kdy se jejich pán vrací domů, a další neobjasněné schopnosti zvířat, citováno podle Zooterapie ve světle objektivních poznatků. s. 65. 65 Srov. EISERTOVÁ, J., Plemena psů využívaná pro canisterapii, výběr vhodných psů, In Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s. 66. 26

2. 3 Vlivy přítomnosti psa na vývoj dítěte Podle Belskyho modelu (viz příloha č. 5) je vývoj dítěte proces, který se skládá ze stránky rozumové (kognitivní), citové (emocionální) a společenské (sociální). V tomto modelu jsou velice důležité tři složky, které vývoj ovlivňují. Jsou to povahové rysy dítěte, zázemí v rodině a stres, nebo podpora, které dítě v rodině zažívá.. Vliv domácích zvířat na vývoj dítěte můžeme rozdělit na vliv přímý a vliv nepřímý. 66 2. 3. 1 Přímý vliv přítomnosti psa na vývoj dítěte V emocionálním vývoji dítěte jsou důležitými aspekty sebevědomí, empatie a sociální podpora. O psa se stará celá rodina a zvláště u mladších dětí je budováno jejich sebevědomí při péči o psa. Umožňuje to dítěti cítit spoluodpovědnost a tím je pozitivně ovlivněno jeho sebevědomí. U empatie je důležité, že vcítění se do živého tvora, pomáhá později ve vztahu k ostatním lidem. Nejdůležitější je, že se dítě naučí soucítit se zvířetem a s tím později může pracovat i ve vztahu k lidem. Významným aspektem je také sociální podpora, protože dítě cítí, že ho bude mít pes rád, i když se mu nebude například dařit ve škole. V kognitivním vývoji je pes nejen jako dobrý posluchač, ale i podnětem k mluvení, protože děti chtějí psa oslovit, nebo zavolat, a proto musí začít mluvit. Tato domněnka se však v současnosti dokazuje a ověřuje. 67 Domácí zvířata v sobě skrývají velký potenciál zmírnit vývoj chorob vázaných na stres, jako je onemocnění věnčitých srdečních tepen nebo hypertenze, což je vysoký krevní tlak. 68 Pokles krevního tlaku při hlazení psa není nijak dynamický, každodenním opakováním se ale stabilizuje a celkově nakonec ovlivňuje stav zejména kardiovaskulárního ústrojí člověka a jeho odolnost vůči stresu velmi významně. 69 66 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 42. 67 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 44-45. 68 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 68. 69 GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 72. 27

2. 3. 2 Nepřímý vliv přítomnosti psa na vývoj dítěte Kromě přímých vlivu přítomnosti psa mají ve vývoji dítěte své místo i vlivy nepřímé. Příkladem nepřímých vlivů je postoj rodičů a manželské a rodinné vztahy, dalšími jsou vlivy sociální sítě a vliv nezaměstnanosti. Rodiče rozhodují o tom, zda se zvíře pořídí. Pes je může být brán jako pomůcka při vysvětlování významu zrození a smrti, protože je pravděpodobné, že zažijí smrt zvířete v rodině. Po této zkušenosti budou děti lépe připraveny na tuto situaci v budoucnosti. Dalším nepřímým vlivem jsou manželské a rodinné vztahy. Cain zjistil, že 52 % amerických rodin uvedlo, že spolu tráví více času a dokonce 70 % rodin se shodlo na tom, že zvíře v rodině zvýšilo štěstí a spokojenost. Tyto subjektivní údaje mají určitá omezení, ale upozorňují na fakt, že lidé věří, nebo alespoň chtějí věřit, že domácí zvíře funguje jako usnadňovač a posilovač vztahů v rodině. 70 Jako další nepřímé vlivy můžeme uvést vliv sociální sítě, vliv zaměstnanosti rodičů. Pes může sloužit také jako sociální katalyzátor neboli urychlovač vztahů. 71 2. 3. 3 Vymezení dětských vývojových období Z hlediska věkového členění můžeme dětství rozčlenit na fázi ranou, střední a pozdní. Dětství je úsekem nejbouřlivějšího období vývoje v celém našem životě. 72 Vágnerová 73 rozděluje dětství mnohem podrobněji a to na devět období dětského věku. Jsou to: 1. období prenatální, kdy se jedinec utváří v těle matčině od chvíle početí; 2. období novorozenecké; 3. kojenecký věk; 4. batolecí věk; 5. předškolní období; 6. období nástupu do školy; 7. období školního věku, které se dále dělí na mladší a starší; 8. období na předělu mezi mladším a starším školním věkem, které bývá zvlášť vyčleněno jako pubescence, vzhledem k dalekosáhlému významu pohlavního zrání; 9. adolescence, které trvá přibližně od 15 do 18 let. Vzhledem k zaměření praktické části bude následující podkapitola věnována pouze věkové skupině dětí, které se účastnily canisterapeutických lekcí. 70 MÜLLER, O., Terapie ve speciální pedagogice, s. 46. 71 Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie, s. 46-48. 72 Srov. HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. 2. vyd., přeprac. a rozšíř. Praha : Portál, 2009. s. 99. 73 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2000 citováno podle HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí. s. 99. 28

Předškolní období Trvá od tří až 6-7 let. Konec této fáze není určen jen fyzickým věkem, ale především sociálně, nástupem do školy. Předškolní věk je charakteristický stabilizací vlastní pozice ve světě. 74 V období předškolního věku dochází k vývojovým proměnám. Těmito vývojovými proměnami podle Heluse 75 jsou růst obratnosti, nové možnosti myšlení, provázené ovšem i jeho omezeními, výrazný pokrok ve výtvarném projevu, proměny v sociálním životě, hry na sociální role zrod možností být někým (něčím) jenom jako, expanzivní iniciativnost a základy mravních postojů. Růst obratnosti umožňuje předškolákovi se sám obléknout a pomáhat doma při jednoduchých pracích. Nové možnosti myšlení, provázené ovšem i jeho omezeními pro předškoláka znamenají pochopení základních matematických vztahů, naučí se počítat od jedné do deseti a dokáže to použít i v praxi. Výrazný pokrok ve výtvarném projevu je pro dítě nejpřirozenějším vyjadřovacím prostředkem a jejich kresby mohou být využívány i při diagnostice skrytých problémů v rodině. Už použití barev a velikost obrázku nám může dost napovědět. Při vývojové proměně v sociálním životě se pro dítě stává kromě jeho rodiny důležité i jeho kamarádství s vrstevníky. Další důležitou proměnou v předškolním věku dítěte je hra na sociální role. Dítě se tak dokáže vžít do své vymyšlené role, až skoro zapomíná na své skutečné já (různá povolání, postavy z pohádek a příběhů). Expanzivní iniciativnost se projevuje nadšením z vlastní pohyblivosti, obratnosti, dále představivosti, fantazie a stává se partnerem rozhovorů protože se rádo ptá a vyjadřuje svůj názor. Při získávání základů mravních postojů vyjadřuje dítě své počáteční mravní pocity a názory. 76 Školní období Vágnerová 77 člení školní období(věk) na raný školní věk od 6-7 do 8-9 let, střední školní věk od 8-9 do 11-12let a starší školní věk, který trvá do ukončení základní školy, to znamená přibližně do 15 let. V období raného školního věku dochází k rozvoji poznávacích procesů. Je charakteristické jiným způsobem uvažování než doposud. Piaget 78 nazval způsob myšlení, 74 VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie pro obor speciální pedagogika předškolního věku, s. 78. 75 HELUS, Z., Dítě v osobnostním pojetí, s. 201-205 76 Srov. HELUS, Z., Dítě v osobnostním pojetí, s. 201-205 77 VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 148 78 PIAGET, J., Psychologie inteligence, 1966, citováno podle VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s 148 29

typický pro raný školní věk fází konkrétních logických operací. Toto myšlení je charakteristické respektováním základních zákonů logiky a respektováním konkrétní reality. V období raného školního věku dochází také k postupnému socializačnímu vývoji dítěte. V období školního věku hraje důležitou roli komunikace, normy a pravidla chování, role školáka. Význam zvířat pro psychický vývoj dětí školního věku Pro psychický vývoj dětí mají určitý význam i vztahy ke zvířatům. Zážitky a zkušenosti získané soužitím se zvířetem si děti přenesou do vztahu k lidem. Ve vztahu se zvířetem se rozvíjí schopnost neverbální komunikace a empatie. Život se zvířetem přináší dítěti zkušenosti z přirozenými jevy života, jako rození a umírání. Zvíře se může stát náhradním prostředníkem nebo pomocníkem v uspokojení touhy po sociálním kontaktu. Zvíře může někdy kompenzovat nedostatky mezilidských vztahů, četnost jejich kontaktu nebo jeho kvality. Zvíře má pro dítě téměř vždycky čas a je rádo, že ho vidí. Proto je často uváděno jako jediná bytost, které je možno se svěřit bez rizika potrestání nebo zesměšnění. 79 Období dospívání-pubescence Období dospívání je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí a začíná přibližně v 11 letech a končí v 15 letech. S pubertou je spojeno ukončení povinné školní docházky a volba dalšího vzdělání. Dochází ke změnám v oblastech sociálního poznávání, kdy začínají pubescenti přemýšlet nad tím, jací by mohli být. Sociální role prochází v tomto období změnami, který je ovlivněna změnou zevnějšku a tendencí osamostatnění se od vlastní rodiny. Další oblastí je komunikace, která je charakteristická neporozuměním dospělým. Je to také období, ve kterém často dochází ke zpochybňování všeho, co bylo doteď platné. 80 Adolescence Období od 15 do 20 let je obdobím adolescence. Je ohraničeno pohlavním dozráváním. V tomto období si již adolescenti vybírají normy a pravidla, nepřijímají je automaticky. Morální vývoj v tomto období je charakteristický uvažováním o morálních principech, tendencí k závěrům a vyžadováním dodržování uznávaných principů. 79 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 199-200. 80 Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 209, 228-232 30