UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií Bakalářská práce ALENA VEČERKOVÁ DĚJINY DOMOVA NA ZÁMKU V NEZAMYSLICÍCH V KONTEXTU OBECNÝCH A SOCIÁLNÍCH DĚJIN Olomouc 2012 Vedoucí práce: Mgr. Pavel Neumeister Ph. D.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila jsem veškeré použité prameny a literaturu....
Touto cestou bych ráda poděkovala panu Mgr. Pavlu Neumeisterovi PhD. za odborné vedení, podnětné připomínky a poskytnutí cenných rad a informací, které mi pomohly při zpracování této bakalářské práce.
Úvod... 5 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE... 7 1.1 Vymezení pojmu sociální služby... 7 1.2 Zřizovatelé sociálních služeb... 8 1.3 Zařízení sociálních služeb... 9 1.4 Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb... 12 1.5 Standardy kvality sociálních služeb... 13 2. ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍ PÉČE... 15 2.1 Druhy zařízení sociální péče... 15 3. HISTORIE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE... 17 3.1 Počátky sociální péče... 17 3.2 Sociální péče ve starověku... 17 3.3 Středověk... 18 3.4 Novověk... 19 3.5 První republika... 22 3.6 Období komunismu... 24 3.7 Porevoluční sociální péče... 26 4. Domovy pro osoby se zdravotním Postižením... 27 4.1 Domov na zámku... 28 4.1.1 Charakteristika zařízení... 28 4.1.2 Služby obyvatelům... 28 4.1.3 Zdravotní péče... 31 4.1.4 Výchova, vzdělání... 32 5. HISTORIE DOMOVA NA ZÁMKU... 33 5.1 Z historie městyse Nezamyslice... 33 5.2 Historie sociální péče v Nezamyslicích... 34 ZÁVĚR... 39 Použitá literatura... 40 Příloha... 44
ÚVOD Kvalita společnosti se může měřit podle způsobu, jak se stará o své nejzranitelnější a nejzávislejší členy. Společnost, která se o ně stará nedostatečně, je pochybená. Adrian D. Ward Žijeme ve společnosti, ve které je už dnes běžné setkávat se s lidmi, kteří mluví jiným jazykem, vyznávají různá náboženství nebo hodnoty ve svém životě. Jednou ze skupin jsou i lidé určitým způsobem sociálně znevýhodněni, jedinci, kteří pro své omezené možnosti nemohou vést život podobný představám většinové společnosti. Ve svých potřebách jsou odkázáni na pomoc druhých. Péče o tyto lidi je velmi obtížná. Hlavní úlohu v péči o jedince, který vyžaduje sociální pomoc, zaujímá stát, který zabezpečuje sociální dávky. Přímé péči o jedince, který není schopen žít v běžném životě, se věnují různé druhy sociálních zařízení. Právě jedno z těchto zařízení jsem si vybrala pro svou bakalářskou práci. Hlavním cílem práce je na základně zkoumání dobových pramenů a literatury rekonstruovat proces historických proměn institucionálního zakotvení sociální péče o osoby vyžadující zvláštní péči. Dosažení hlavního cíle je podmíněno naplněním dílčích cílů, jimž jsou: shromáždit, analyzovat, porovnat a zhodnotit existující zdroje pro daný problém formulovat teoretická východiska definování základních kategorií charakterizovat jednotlivé vývojové etapy sociální péče charakterizovat vliv obecného kontextu na obecné pojetí péče o osoby s handicapem doložit obecné proměny péče o osoby s handicapem na konkrétním příkladu péče o pojetí péče v Domově Na Zámku v Nezamyslicích v letech 1878 po současnost. 5
Tuto instituci jsem si vybrala hned z několika důvodů. Hlavním důvodem je, že v Nezamyslicích již několik let žiji a považuji je za jednu z nejkrásnějších vesnic v okolí. Nachází se v úrodné oblasti řeky Hané a z tohoto důvodu byla osídlena již v pravěku. Dalším důvodem je také to, že jsem v popisované instituci vykonávala praxi při předchozím studiu. S uživateli mám přátelský vztah i dlouho po té co jsem zde působila při studiu VOŠ sociální a pedagogické. Ráda se také zúčastňuji akcí pořádaných Domovem Na Zámku. Jedním z důvodů, že jsem si vybrala toto historické téma, je fakt, že můj děda jako dítě navštěvoval místní klášterní školu vedenou sestrami sv. Hedviky. V jeho povídání se vracím do dob, kdy zde sestry vedly sirotčinec a spravovaly školu. Tato práce je určena všem, kteří mají zájem dozvědět se o tom, jak vypadala sociální péče v minulosti, pracovníkům sociálních služeb a všem ostatním, které zajímá historie. Informace pro bakalářskou práci jsem čerpala z odborné literatury, farních kronik, obecních kronik, zákona o sociálních službách, částečně i ze vzpomínek pamětníků. 6
1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE Sociální zabezpečení je nedílnou součástí sociální politiky České republiky. 1.1 Vymezení pojmu sociální služby Sociální služby Jak uvádí Arnoldová 1, sociální péče vychází ze společenské solidarity a spočívá v transferu služeb a prostředků ve společnosti. Pojem sociální péče můžeme použít ve stejném smyslu jako sociální pomoc, sociální služby. Stát má hlavní úlohu při formování sociální politiky. Vytváří rámec formální organizace sociální péče a rozhoduje o změnách sociální politiky ve společnosti. Podle Matouška 2 jsou sociální služby legislativně zařazeny do oblasti tzv. sociální pomoci, jsou součástí státního systému sociálního zabezpečení. Do sociální pomoci spadají kromě sociálních služeb také finanční a věcné dávky pro lidi, kteří jsou ve stavu hmotné nouze. Tröster 3 uvádí sociální služby jako jeden z nejpoužívanějších nástrojů sociálního zabezpečení spolu se sociální podporou, sociálním pojištěním a sociální pomocí. Krebs 4 považuje sociální služby za hlavní oblast, na kterou se zaměřuje sociální zabezpečení. Zákon 108/2006 Sb. přinesl změny v podmínkách poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Zákon stanovuje pojem sociální služba. Cílem zákona je poskytnutí lidem v krizových životních situacích podporu a pomoc prostřednictvím sociálních služeb a sociálního poradenství za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. 5 1 ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly za sociálního zabezpečení I. část. Praha: Karolinum, 2004. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 3 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 4 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přepracované vyd. Praha: ASPI, 2005. 5 zákon 108/2006 Sb. 2 7
1.2 Zřizovatelé sociálních služeb Podle zákona 108/2006 Sb. působí v oblasti sociálních služeb tyto subjekty a) Ministerstvo práce a sociálních věcí b) krajské úřady c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností d) okresní správy sociálního zabezpečení e) Úřad práce České republiky ad. a) Ministerstvo - řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních služeb, zpracovává plán rozvoje sociálních služeb za účasti krajů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou poskytovány tyto služby, spolupracuje s Ministerstvem vnitra na optimální dostupnosti místních veřejných služeb. ad. b) Kraj - zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám na svém území, zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území, spolupracuje s obcemi, s dalšími kraji a s poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, a informuje obce na území kraje o výsledcích zjištěných v procesu plánování, sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb za účasti zástupců obcí, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány, informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb, zajišťuje dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území. ad. c) Obec - stejně jako kraj zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území, zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území, spolupracuje s dalšími obcemi, kraji a s poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi 8
poskytovatelem a osobou, může zpracovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby,spolupracuje s krajem při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje; za tím účelem sděluje kraji informace o potřebách poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na území obce, o možnostech uspokojování těchto potřeb prostřednictvím sociálních služeb a o jejich dostupných zdrojích. 6 1.3 Zařízení sociálních služeb Podle Matouška 7 jsou v zákoně stanoveny služby podle místa poskytování sociálních služeb: Pobytové jsou služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantní jsou služby, za kterými osoba dochází do zařízení sociálních služeb a není zde ubytovaná. Terénními službami jsou služby, které se poskytují osobě v jejím přirozeném sociálním prostředí. Jako zařízení poskytující sociální služby jsou zřízena tato zařízení: centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, 6 7 zákon 108/2006 Sb. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 9
zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny, sociálně terapeutické dílny, centra sociálně rehabilitačních služeb, pracoviště rané péče, intervenční centra, zařízení následné péče. Základní činností při poskytování sociálních služeb jsou: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, telefonická krizová pomoc, nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností. Jak uvádí Matoušek 8, zákon o sociálních službách z roku 2006 rozděluje tři oblasti služeb: 8 MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 10
a) sociální poradenství, b) služby sociální péče, c) služby sociální prevence. ad a) Sociální poradenství se dle zmiňovaného zákona dělí na základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Základní poradenství poskytuje osobám informace, tak, aby přispěly k řešení jejich těžké sociální situace. Odborné poradenství je zaměřeno na jednotlivé skupiny osob v občanských, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, zdravotně postižené atd. a zaměřuje se také na osoby se specifickými potřebami. Součástí je i půjčování kompenzačních pomůcek. ad b) Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit soběstačnost po stránce fyzické i psychické. Cílem služeb sociální péče je snaha o nejvyšší zapojení jedince do běžného života ve společnosti, popřípadě jim zajistit důstojné prostředí a zacházení. Patří sem již zmiňované centra denních služeb, osobní asistence, pečovatelská služba, odlehčovací služby, tísňová péče, chráněné bydlení, aj. ad c) Sociální prevence se snaží zabraňovat sociálnímu vyloučení osob, které se ocitly v krizové situaci. Cílem sociální prevence není jen pomoc lidem, kteří se ocitli v krizové situaci, ale i chránit většinovou společnost před vznikem a šířením nežádoucích jevů. Do této oblasti je zařazena ranná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, noclehárny, sociální rehabilitace, terénní programy, terapeutické dílny aj. Od 1. ledna 2007 došlo také ke změně financování sociálních služeb. Byl zaveden jednorázový příspěvek na péči. Tento příspěvek je určen osobám, které jsou závislé na pomoci druhých. Jeho výše je podmíněna věkem a mírou závislosti žadatele na pomoci druhých. Byl zřízen také registr poskytovatelů sociálních služeb. Jeho účelem je chránit práva a zájmy uživatelů sociálních služeb, kteří jsou omezeni v jejich prosazování. 11
1.4 Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni na základě zákona 108/2006 Sb. Zajistit informace o druhu, místě, cílech, o kapacitě poskytovaných sociálních služeb a o způsobu poskytování sociálních služeb. Jejich úkolem je informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které pro něj vyplývají ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby. Poskytovatelé musí vytvářet takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplnit jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby. Poskytovatelé musí srozumitelně zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob, kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb. Jejich povinností je naplánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob. Musejí vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby, dodržovat standardy kvality sociálních služeb. Uzavírají smlouvu o poskytnutí sociální služby. V případě ukončení poskytování pobytové služby sociální péče osobě, která se může bez další pomoci a podpory ocitnout v situaci ohrožující její život a zdraví, pokud tato osoba s takovým oznámením souhlasí, musí toto neprodleně písemně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. 9 Jak uvádí Michalík, 10 nové právní zpracování sociálních služeb by mělo vytvořit podmínky pro uspokojování potřeb lidí, kteří jsou v jejich prosazování omezeni. Péče by měla být dosažitelná jak z hlediska typu pomoci, informací, územní dostupnosti, tak i po ekonomické stránce. Péče má být zajišťována v největším možném rozsahu, který odpovídá současnému poznání a možnostem. 9 10 zákon 108/2006 MICHALÍK, J. Smluvní vztahy v sociálních službách. 1. vyd. Olomouc. 2008. 12
Příjemci musí mít adekvátní informace, aby byli schopni se podílet na rozhodnutích, která se jich týkají. Systém má být nastaven, tak aby veřejné a osobní výdaje mohly pokrýt rozsah potřeb. 1.5 Standardy kvality sociálních služeb Standardy mají za úkol popsat, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií. Pomocí standardů je možné průkazně posoudit kvalitu poskytované služby. Neurčují, jaká jsou práva a povinnosti zařízení a uživatelů sociálních služeb. Hlavním rysem je jejich obecnost a tudíž použitelnost pro všechny druhy sociálních služeb. V prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. byla zákonem dána povinnost všem poskytovatelům sociálních služeb standardy dodržovat. Standardy vznikly na základě spolupráce uživatelů i poskytovatelů sociálních služeb. Jsou to pravidla a principy pro poskytování sociálních služeb a zároveň jsou měřítkem pro jejich hodnocení. Standardy jsou rozděleny na tři části: a) procedurální standardy kvalita sociálních služeb b) personální standardy kvality sociálních služeb c) provozní standardy kvality sociálních služeb ad a) Procedurální standardy stanovují jak má poskytování služeb vypadat, definují cíle a způsoby poskytování péče, sledují, jak zařízení zajišťuje ochranu práv uživatelů, kontrolují, jak zařízení přizpůsobuje služby individuálním potřebám jednotlivců, aj. ad b) Personální standardy se věnují zabezpečení kvality personálu, je nutné dbát na zaškolení personálu, vzdělávání, jejich kvalifikaci, zjišťují také kvalitu pracovních podmínek a řízení poskytování služeb. ad c) Provozní standardy upřesňují požadavky na prostory, místní a časovou dostupnost, ekonomické zajištění a rozvoj kvality služeb. 13
Standardy by měly zefektivnit a zkvalitnit sociální služby. Měly by napomoci rozvoji alternativních sociálních služeb, které by mohly zkrátit dobu čekání na ústavní péči. Služby tak mohou být dostupné pro všechny. 11 11 STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB. MPSV, 2003 14
2. ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍ PÉČE Jak uvádí Králová a Rážová 12 sociální péče zahrnuje dávky a služby, které jsou poskytovány občanům, jenž z důvodu nízkého příjmu, špatného zdravotního stavu či věku, nemohou zabezpečit své vlastní životní potřeby. Služby sociální péče mohou být poskytovány v zařízeních sociální péče. 2.1 Druhy zařízení sociální péče Pro poskytování sociálních služeb se zřizují tato zařízení sociálních služeb: centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny, sociálně terapeutické dílny, 12 KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Zařízení sociální péče pro seniory a zdravotně postižené občany. 2. vyd. Olomouc: ANAG, 2003 15
centra sociálně rehabilitačních služeb, pracoviště rané péče, intervenční centra, zařízení následné péče. Kombinací zařízení sociálních služeb lze zřizovat mezigenerační a integrovaná centra. Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, telefonická krizová pomoc, nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, 16
3. HISTORIE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE 3.1 Počátky sociální péče Před miliony let nastal okamžik, který změnil dějiny světa. Z rodu hominidů se vyvinuli první lidé homo habilis. Lidstvo již od svého počátku žije ve skupinách, spojeno pokrevními svazky. Právě ve skupině členové nacházeli bezpečí, pomoc a podporu. Přesouvali se na různá tábořiště, přinášeli potravu získanou lovem či sběrem určenou pro všechny. Rod či klan se snažil o své blízké, kteří byli zraněni nebo nemocni, starat. Vztahy byly založeny na vzájemné rodové solidaritě. Tato péče ale nebyla bezmezná, pokud se stal člen příliš velkou přítěží, byl od skupiny odvržen. Toto jednání je důsledkem časté migrace z místa na místo při hledání nových zdrojů obživy. 13 Později nastal přechod od kořistnického způsobu života k chovu dobytka a zemědělství. To, že se člověk usadil na jednom místě, umožnilo lepší podmínky pro poskytování péče. Strukturují se sociální role. Muž zemědělec obstarává potravu. Žena pečuje o rodinu. Nevytvářejí se prozatím žádné instituce pečující o potřebné. O nemocné, staré, sirotky se nejčastěji starali rodinní příslušníci. Péčí se rozumí obstarání jídla a přístřeší. V některých případech i ochrana před protivníky, pokud by tato ochrana neomezila fungování zbytku skupiny. Vzniká tak první funkce sociální politiky a to funkce ochranná. 14 3.2 Sociální péče ve starověku V této době již existovala velká státní uskupení. Mezopotámie, Egypt, Řecko, Řím, atd. Sociální péče byla zaměřena především na vojáky, kteří při obraně státu utrpěli zranění. Později byla péče rozšířena i na vdovy a sirotky po vojácích. Pomoc slabším a soucit nebyl považován za kladné hodnoty. Péče 13 14 BUCHVALDEK, M. et al. Dějiny pravěké Evropy. Praha: SPN, 1985. LE GOFF, J., SCHMITT, J-C.a kol. Encyklopedie středověku. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 2008. 17
o potřebné občany je vhodná pouze pokud se budou schopni vrátit na své původní místo ve společnosti. 15 Za jedno ze sociálně vyspělých řeckých měst můžeme považovat Athény. S vyšší společenskou organizovaností začínají vznikat první sociální problémy a tedy i poskytování sociální pomoci. Opatření byla vesměs nahodilá, v nebezpečných situacích. Již ve 4. Století př. N. l. je zde poskytována státní pomoc všem svobodným občanům, kteří byli vážně fyzicky postiženi a nebyli schopni vykonávat žádnou práci a opatřit si obživu. Periklés zavádí jakousi sociální podporu, která byla vyplácena v nezaměstnanosti. Solón ve svých reformách zavádí nejnižší mez pro majetek a minimální příjem pro nejnižší vrstvy obyvatelstva. Ve starověké Spartě byla sociální péče zaměřená na vojenské veterány a jejich rodiny. Ale podle historických pramenů víme, že právě ve Spartě byly děti odkládány, pokud měly nějaký handicap. Ve starověkém Římě zakládali svobodní řemeslníci tzv. College spolky vzniklé za účelem vzájemné podpory v nemoci nebo smrti. Stát podporoval chudé také ve formě 16 3.3 Středověk Od středověku se zvyšovala snaha o pomoc potřebným. Péče byla nahodilá a především dobročinná. Hlavním nositelem pomoci potřebným se stala církev. Tato činnost vycházela z křesťanských hodnot lásky k bližnímu, milosrdenství, soucitu a pomoci slabým. Tyto hodnoty byly zakotveny v Bibli a jejich naplňováním došel jedinec ke spasení. Tomeš uvádí 17, že vznikaly první žebravé řády pečující o chudé. Pomoc potřebným se stala předmětem činnosti klášterů. Kláštery poskytovaly zdravotní a sociální pomoc druhým. Prvotním posláním církví bylo zřizovat útulny, které byly určeny sirotkům, slepcům, tělesně postiženým, chudým a starcům. Postupně zřizovaly řádové nemocnice tzv. špitály pro chudé nemocné. 15 TOMEŠ, I. Sociální politika a mezinárodní zkušenost: výběr z přednášek přednesených na Fylozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Sociopress, 1996. 16 TOMEŠ, I. Sociální politika a mezinárodní zkušenost: výběr z přednášek přednesených na Fylozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Sociopress, 1996. 17 TOMEŠ, I. Sociální politika a mezinárodní zkušenost: výběr z přednášek přednesených na Fylozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Sociopress, 1996. 18
V důsledku válek narůstá otázka bezdomovců, tuláctví a žebroty. Do problematiky částečně zasahuje stát I ve středověku se vytvářely spolky na pomoc starým a práce neschopným členům. Tyto spolky podporovaly také rodiny zemřelých členů. První, kdo tyto spolky začal budovat, byli horníci. Zakládali tzv. bratrstva, která vybírala finance ve prospěch potřebným členům hornických spolků. Hornická bratrstva se postupně změnila v zájmové a sociální společenství a tím se stala předchůdcem odborových organizací. 3.4 Novověk Mezi 16. až 19. stoletím byla péče o potřebné svěřována obcím a regulována ustanovením říšského policejního řádu. Obce byly nuceny zabezpečit své chudé na základě domovského práva, jak popisuje Mášová. 18 Tröster 19 uvádí, že v 17. století došlo k určitým změnám v péči o potřebné. V českých zemích se o chudé a nemocné starala výhradně církev. To trvalo do roku 1785, kdy byla tato povinnost uložena vrchnosti. Přesto církev dál zastávala v péči o chudé významné místo. Haškovcová 20 uvádí rok 1733, kdy vznikl v Praze Všeobecný chudobinec městský, který poskytoval azyl více než 600 lidí. Chod chudobinců byl závislý na milodarech, odkazech a na veřejných sbírkách. Péče o lidi byla v těchto zařízeních na velmi nízké úrovni. Od roku 1763 byla ustanovena tzv. chudobinská dávka, z níž byly částečně pokryty výdaje na chod chudobinců. Jak je poznamenáno v knize Česká politika 21 sociální péče se postupně rozšiřovala. Přelomovým obdobím se stávají zákony z let 1771 a 1781. Začaly se poskytovat penze důstojníkům, státním zaměstnancům a počet dávek se stále zvyšoval. Roku 1762 založila císařovna Marie Terezie nalezinec U svaté Máří Magdaleny v Praze, znepokojena velkou mírou vražd dětí. 18 MÁŠOVÁ, H. Nemocniční otázka v meziválečném Československu. 1. vyd. Praha: SPN, 2005. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 20 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 21 FIEDLER, F., FOUSTKA, B., GRUBNER, J., KOLAŘÍK, Š., WINTER, L. Česká politika IV. vydavatel Jan Laichter, Praha, 1911,ICH, J. Česká politika 19 19
Podle Tröstra 22 dochází, za vlády pokrokové císařovny Marie Terezie, v Rakouské monarchii k rozsáhlé reformě státní správy. Součástí této reformy je nástup profesionálů do úřadů, které doposud náležely šlechtě. Tito úředníci byly závislí pouze na svých platech. Z tohoto důvodu stát zajistil vdovy a sirotky po zaměstnancích a později i samotné zaměstnance, kteří nebyli schopni vykonávat své povolání. Reformy završil syn Marie Terezie Josef II. Za jeho vlády byly při farnostech vytvářeny chudinské ústavy. Tyto ústavy byly vedeny tzv. otcem chudých, který byl volen obyvatelstvem příslušné farnosti. Od roku 1803 otcové chudých po dobu své funkce veřejnými činiteli. Reformy Josefa II. ovlivnily budování nemocnic, nalezinců, ústavů pro duševně choré atd. Jak dokládá Haškovcová, 23 odhaduje se, že v této době mohlo být v 4echách a na Moravě až 296 farností, které plnily funkci tzv. farních chudinských institutů. Za vlády císaře Josefa II. byla založena Všeobecná nemocnice v Praze, jejíž součástí byl zaopatřovací ústav chudinský, chudobinec a nalezinec. Mášová 24 zmiňuje domovní právo, podle kterého musela každá domovská obec zabezpečit své potřebné občany. Domovské právo se získávalo několika způsoby. Domovskou obec získal každý podle otce, nebo 10letým pobytem v dané obci, nebo také rozhodnutím o přijetí do obce. Obce poskytovaly svým občanům je tu nejnutnější pomoc, která se odvíjela od finančních poměrů. Bohaté obce si mohly dovolit zřizovat starobince, sirotčince, chudobince, specializované ústavy pro slepé, invalidy, opatrovny atd. S postupem času byla péče o potřebné přiřazena k úkolům širších veřejnoprávních svazků, okresům. Okresy zřizovaly a udržovaly ústavy a podobná zařízení. Hradily také jejich provoz, měly pomáhat napravovat zanedbanou mládež a sloužit k dalším dobročinným účelům. Toto působení považujeme za základ sociální péče u nás. Nezapomeňme připomenout, že církev stále zastávala přední místo v poskytování pomoci. Po rozpadu feudálních statků nastává vlna migrace do měst za prací. S nárůstem lidí se zvedá i chudoba a stává se problémem. S chudobou se pojí 22 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 24 MÁŠOVÁ, H. Nemocniční otázka v meziválečném Československu. 1. vyd. Praha: SPN, 2005. 23 20
i krádeže, prostituce, lichva, bezdomovci aj. Tento problém musejí města a posléze i státy řešit. Tím, jak se rozvíjí tržní hospodářství, prohlubují se i sociální problémy. Opatření sociální politiky směřují především na zlepšení pracovních podmínek dělníků, práce přes čas, práce dětí, práce v noci atd. V řadě zemí se utváří sociální pojištění. Úloha státu v otázce sociální politiky vzrůstá. Ve druhé polovině 19. století se začínají vyplácet dávky nemocenské a invalidní. Jak uvádí Potůček, 25 Bismarckovy reformy sociálního zabezpečení nacházely odezvu i v Rakousku-Uhersku. V roce 1887 byl přijat zákon o povinném úrazovém pojištění a o rok později zákon o povinném nemocenském pojištění dělníků a nižších úředníků. Podle Munkové 26 byl v roce 1889 vydán zákon o starobním a invalidním pojištění, každý dělník měl podle tohoto zákona, při dosažení sedmdesáti let, nárok na starobní a invalidní rentu při pracovní neschopnosti. Tröster 27 popisuje vliv Bismarckových reforem na zbytek evropských zemí. Bismarckovy reformy byly prvním uceleným systémem zdravotního, úrazového a důchodového pojištění v Evropě. Jeho reformy měly především politický cíl. Z důvodu nabývání síly některých nově vzniklých dělnických stran zavádí tyto reformy s cílem oslabit jejich nežádoucí činnost. Povinné sociální pojištění bylo zavedeno také v Rakousku-Uhersku. Tyto zákony jsou označovány jako Taafeho reforma. V roce 1888 je přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků a zákon o nemocenském pojištění dělníků. Na dávky měly nárok pouze pojištěnci, nikoliv jejich rodinní příslušníci. Pojistné dávky mohly být peněžité nebo věcné. Roku 1889 byl přijat zákon o bratrských pokladnách. Tyto zákony zavedly povinné veřejnoprávní pojištění. Pojistné platili zaměstnavatelé i pojištěnci. Zavedení povinného sociálního pojištění navázalo na spolky, které fungovaly na principu dobrovolné vzájemnosti. Z tradice cechovních podpůrných spolků vycházely podpůrné spolky zakládané v továrnách, které postupně začaly plnit funkci odborových organizací. Jak se rozvíjí systém sociálního pojištění, zlepšují se pracovní a sociální podmínky je pozornost věnována také bytovým problémům, školství a vzdělávání. 25 POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. MUNKOVÁ, G. a kol. Sociální politika v evropských zemích. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 27 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 26 21
Sociální péče se také zaměřuje na děti a mládež s tělesnými či duševními vadami. Problémem je nedostatek institucí, které se starají o takto postižené, kteří se díky svému handicapu nemohou o sebe starat. V Rakousku Uhersku je nedostatek institucí, které se starají o postižené. V péči o slabomyslné je situace poněkud lepší na začátku 20. století zvyšuje se nárůst ústavů a zlepšení péče. Ve všech královstvích a zemích rakouských existuje (r. 1908) v celku 16 ústavů pro slabomyslné s 1821 chovanci a 38 pomocných tříd, uvádí autor v knize Česká politika 28. Roku 1902 byl na základě Zemského zákona stanoven zemský sirotčí fond. Tento fond slouží k financování výchovy, vzdělání a péče o tyto děti. 3.5 První republika Reformní snahy narušuje 1. světová válka. Důsledkem války se vyostřily některé sociální problémy. Řada rodin přišla o své živitele, nedostatek pracovních míst, nedostatek bytů, šíření nemocí. Došlo k oslabení výdělečné činnosti dříve produktivních jedinců. Sociální politika je řešila různými opatřeními na podporu vdov, sirotků, nezaměstnaných, úpravou pracovních podmínek. Reakce na tuto situaci probíhaly v každé zemi jiným způsobem. Po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie vzniká v roce 1918 samostatné Československo. K rozšíření sociální péče za první republiky došlo v důsledku rozvoje hospodářských a sociálních poměrů. Nově vzniklý stát přebírá právní předpisy v sociální oblasti právě od Rakouska-Uherska. Dle názoru Potůčka29 vděčíme za pokrok, který dosáhl nově založený stát v sociální politice kromě převzatých tradic i nově vzniklých demokratických institucí především sociální filosofii prezidenta Masaryka. Masaryk byl aktivním sociálním reformátorem. V tomto období byla československá sociální politika v popředí světového vývoje jak v teorii tak v praxi. Úkol sociální péče té doby byl především represivní s cílem zmírnit či odstranit sociální problémy v konkrétních situacích a také napravit následky politických rozhodnutí státu. 28 FIEDLER, F., FOUSTKA, B., GRUBNER, J., KOLAŘÍK, Š., WINTER, L. Česká politika IV. vydavatel Jan Laichter, Praha, 1911,ICH, J. Česká politika 29 POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 22
Sociální péče jako encyklopedické heslo se objevilo poprvé v Masarykově naučném slovníku: Sociální péče je organizovaná pomoc o osoby sociálně slabé, odkázané na veřejnou pomoc a zejména na finanční a mravní podporu. Sociální péče se vztahuje zejména na osoby chudé, invalidy, válečné veterány, přestárlé, mládež, zejména úchylnou, učně, studentstvo, osoby tělesně i duševně vadné (osoby slepé, hluchoněmé, slabomyslné, epileptické, zmrzačené), sirotky, vdovy aj. Zprvu byla řešena lidumilstvím, dobročinností, v moderní době vedení a usměrňování sociální péče přebírají veřejnoprávní korporace, zejména obec a stát. 30 Bezprostředně po skončení světové války jsou přijaty zákony na podporu v nezaměstnanosti, osmihodinové pracovní době a o vyplácení penzí válečným invalidům a pozůstalým po vojácích. Stát připravuje sociální reformy zásadnějšího charakteru. Bylo ustanoveno ministerstvo sociální péče a založena Ústřední sociální pojišťovna. Jak uvádí Tröster 31 jedním z nejvýznamnějších nových právních předpisů byl zákon z roku 1924 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, který se vztahoval na dělníky zaměstnané v soukromém sektoru. Z invalidního a starobního pojištění se poskytoval invalidní a starobní důchod, zakládal i nárok na vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Z nemocenského pojištění se poskytovala lékařská pomoc, léky, pomoc v mateřství a pohřebné. Polovinu pojistného platil zaměstnanec a druhou zaměstnavatel. Roku 1925 získávají nárok na placenou dovolenou kromě úředníků i všichni dělníci. Sociální péče té doby zahrnovala tři oblasti: chudinskou péči, péči o mládež a péči o válečné poškozence. Péče o tyto subjekty byla zajišťována kombinací veřejných a soukromých institucí. Předpokladem nároku na veřejnou sociální péči byla státní a domovská příslušnost. Mášová 32 poznamenává, že domovské právo spojovalo jedince s příslušnou obcí a v příslušné obci uplatňoval jedinec nárok na sociální péči. Státní příslušnost upravoval zákon č. 236/1920 Sb. z. a n., který stanovoval, kdo 30 MASARYKŮV SLOVNÍK NAUČNÝ ( lidová encyklopedie všeobecných vědomostí). Díl VI. Praha: vyšlo nákladem čes. kompasu tiskař.a vyd. akc. spol., 1932. 31 TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. 32 MÁŠOVÁ, H. Nemocniční otázka v meziválečném Československu. 1. vyd. Praha: SPN, 2005. 23
je státním občanem. Vykonavatel a zprostředkovateli veřejné sociální péče byly obce, okresy a země. Obce, pod dohledem státní správy, působily hlavně v chudinské péči. Tato péče byla omezená a spočívala hlavně v poskytování nejnutnější výživy a pomoci. Chudinské opatření zahrnovalo i výchovu a vzdělání dětí, obce proto zřizovaly denní útulky pro děti, mateřské školy, opatrovny aj. Okresy a země byly povinny zřizovat stravovny, ústavy, nemocnice, chudobince a sirotčince. Dobrovolná sociální péče byla vykonávána fyzickými nebo právnickými osobami či spolkovými korporacemi. Dobrovolné organizace udělovaly podpory, zřizovaly a udržovaly různé ústavy a zařízení ve prospěch sociálně slabých osob. Vyvíjely poradní činnost. Jejich financování bylo uskutečňováno pomocí sbírek a podobných akcí, velmi omezeně byly financovány z veřejných prostředků. Jak zmiňuje Potůček 33, Československá sociální reforma byla zpomalena nástupem hospodářské krize 30. let. Nedostatek financí zabránil zavést pojištění v nezaměstnanosti. Vláda se však snažila mírnit dopad krize státními zakázkami, dotacemi na veřejnou práci, rozšiřováním sítě zprostředkovatelen práce a středisek pro rekvalifikaci nezaměstnaných. 3.6 Období komunismu Po druhé světové válce nastává rozmach sociální politiky. Poválečná Evropa nabízí obrovské pracovní příležitosti, nastává rozmach ekonomiky. Vytváří se střední třída, která přispívá na rozvoj sociální péče. Po skončení vály v roce 1945 se v Československu začal uplatňovat socialistický model. Následoval komunistický převrat a s ním se změnil i politický a hospodářský systém, což ovlivnilo i uplatňování sociální politiky. Potůček 34 uvádí, sociální politika se vyznačovala těmito rysy: celá soustava se odvíjela od principu plné zaměstnanosti, která byla vynucená zákonem. Pracující měl sociální výhody, měl určitý sociální status. Od práva pracovat se do značné míry odvozovala pozornost věnovaná rodinám a dětmi. Pro děti zaměstnaných rodičů byly vytvářeny jesle a mateřské školy 33 34 POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. POTŮČEK, M. Sociální politika. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 24
pečující o děti po dobu zaměstnání rodičů. Můžeme říci, že v politice odměn za práci a sociálních dávek nebyl podstatný výkon, ale nutné náklady na reprodukci pracovní síly. stát se snažil ovládat všechny funkce sociální politiky, i ty které společnost obvykle svěřuje do rukou rodiny, obce, dobrovolným institucím. Lidem byla vnucena role pasivních příjemců služeb, o jejichž podobě nemohli rozhodovat. Pasivními se stali také zaměstnanci příslušných sociálních zařízení, měli jen málo možností jak uplatnit svůj pohled na danou problematiku. v souladu s ideologií vybudovaného socialismu se začala prosazovat univerzální schémata, které odvozují nárok na dávku a sociální služby od statusu občana. To nebránilo v provozu soustavám pečujícím o privilegované stranické vrstvy, které se stále rozšiřovaly. preferování výrobních odvětví spolu s rostoucí ekonomickou neefektivností vedla k velké zadluženosti sféry služeb, jak v oblasti základních prostředků, tak v motivaci, schopnostech a dovednostech pracovní síly. v 70. a 80. letech se rozvíjí speciální služby pro zaměstnance ve vybraných odvětvích materiální výroby. Podniky se částečně snažily kompenzovat nedostatky v činnosti státu v oblasti sociální politiky. Roku 1948 byl přijat zákon o národním pojištění. Tento zákon připravili sociálně demokraticky orientovaní odborníci inspirováni Beveridgovými myšlenkami. (Lord William Henry Beveridge 1879 1963 se zabýval sociálními poměry v Londýně, věnoval se problematice pojištění v nezaměstnanosti) Zákon sjednocoval různé pojišťovací soustavy a pojištění různých druhů rizik. Pojištění bylo rozšířeno na další skupiny obyvatelstva. Byla vytvořena Ústřední národní pojišťovna na principu fondového hospodaření, společně přispívali zaměstnanci, zaměstnavatelé i stát. V 50. letech byl tento způsob zrušen a vznikl Úřad důchodového zabezpečení, soustava státního zdravotnictví a správa nemocenského pojištění. V roce 1957 dochází k další reformě soustavy pojištění. Výše dávek se odvíjí od výše platu, délky zaměstnání a kategorie zaměstnání. Celá soustava je závislá na rozhodnutí strany a na financích ze státního rozpočtu. V průběhu let 25
docházelo pouze k menším doplňkům a změnám. Počátkem 70. let se finanční podpora rozšířila na rodiny s dětmi. 3.7 Porevoluční sociální péče Nastává snaha společnosti o distancování se od komunistické minulosti. Občané přebírají odpovědnost za vlastní osud. Jak naznačil Potůček19 polistopadový vývoj Československé republiky vedl od reálného komunismu k svobodné společnosti. Prostředky k této tendenci bylo posilování demokratických institucí (větší množství stran, svoboda slova, nezávislé soudnictví, fungování zastupitelstev aj.) Dále následovala změna kolektivního vlastnictví na soukromé formou restitucí a privatizací. V poslední řadě to byla podpora volného trhu. Tyto změny by nebyly možné bez podpory veřejnosti. Téměř všichni probíhající změny přijímali kladně, ale naskytli se i tací, kteří je považovali za špatné a nespravedlivé. Zásadní změny od listopadu 1989 byly: zrušení povinnosti pracovat, zrušení monopolu v poskytování sociálních služeb a reforma sociálního zabezpečení. Tyto změny měly však za následek snížení životní úrovně a zrod problémových skupin obyvatel, jako narkomanů, bezdomovců, nezaměstnaných atd. Těmto problémům nestačily čelit instituce sociální péče. Soustavy sociální péče poskytovaly peněžité dávky nebo služby sociální péče, popřípadě kombinaci obojího. Došlo k odstranění státního monopolu na poskytování péče. Do této oblasti tak mohli proniknout jednotlivci či celá sdružení a spolky. Po tak dlouhé době však byla tato oblast kapacitně a kvalitativně nedostačující. 35 Zásadní změnou tedy je změna dosavadního plošného sociálního zabezpečení, které zdravotně handicapované deklasovalo na pasivní příjemce dávek, systémem, který je adresný a dynamický. Jehož cílem je respekt ke každému jedinci a ponechání možnosti podílet se na řešení své sociální situace. 35 POTŮČEK, M., RADIČOVÁ, I. Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1989. Praha: Karolinum, 1998. 26
4. DOMOVY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Ze zákona 108/2006 Sb. 48. Domovy pro osoby se zdravotním postižením byly dříve označovány jako ústavy sociální péče. Jsou pobytová zařízení pro jedince s různými typy postižení, kteří nejsou schopni žít plně samostatným životem z důvodu zdravotního postižení a vyžadují pravidelnou pomoc jiné osoby. Jsou to instituce s celoročním pobytem nebo týdenním pobytem. Poskytují ubytování, stravu, zdravotní péči, pracovní rehabilitaci a volnočasové aktivity. Služba obsahuje tyto základní činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 36 36 zákon 108/2006 27
4.1 Domov na zámku 4.1.1 Charakteristika zařízení Domov pro osoby se zdravotním postižením Nezamyslice najdeme v areálu bývalého zámečku z roku 1764 s velkou zahradou, která slouží k pracovním terapiím, k relaxaci i odpočinku. Budova se podrobila velké rekonstrukci. Do konce roku 2002 neslo zařízení název Ústav sociální péče pro mládež a dospělé a bylo součástí Okresního ústavu sociálních služeb Prostějov, který spadal pod Okresní úřad Prostějov. K 1. lednu 2003 zanikl Okresní úřad Prostějov a ústav se stal součástí Sociálních služeb Prostějov, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem byl Krajský úřad Olomouckého kraje. S účinností od 1. 1. 2004 byla zřízena příspěvková organizace Olomouckého kraje pod názvem Ústav sociální péče Nezamyslice, příspěvková organizace. Od 1. 1. 2008 byl Ústav sociální péče Nezamyslice přejmenován na Domov "Na Zámku, p. o. Nezamyslice. Úkolem Domova Na Zámku, p.o. Nezamyslice, je dětem a dospělým osobám s mentálním postižením v kombinaci s jiným postižením, zabezpečit prostřednictvím svých služeb žít maximální měrou běžným životem. Cílovou skupinou jsou muži a ženy ve věku od tří let s mentálním, smyslovým a tělesným postižením. 37 4.1.2 Služby obyvatelům Domov na zámku poskytuje tyto základní činnosti: 37 stravování ubytování v jedno, dvou, tří a čtyřlůžkových pokojích úklid www. nazamku.eu 28
péči o ošacení včetně praní a oprav prádla zdravotní péči včetně odborných lékařů sociálně právní a finanční servis zájmová a aktivizační činnost dle individuálních schopností duchovní péči Bohatá je nabídka volnočasových aktivit: tkalcovská dílna košíkářská dílna aktivizační činnosti na zahradě a v hospodářství kroužky: hudební, divadelní, sportovní muzikoterapie, canisterapie zájezdy rekreační pobyty účast na kulturních a společenských akcích Domova i mimo Domov Služba není poskytována osobám: které výrazně narušují soužití, uživatelům s problematickým chováním, s psychickou poruchou, při které může ohrozit sebe i druhé, respektive jeho chování znemožňuje soužití s kolektivem s poruchou chování s agresivními projevy a psychiatrickou diagnózou (psychotici, schizofrenici, alkoholici, drogově závislí toxikomani) sociální službu je také možno odmítnout z důvodu neregistrované služby, kterou zájemce požaduje, a naplněnosti kapacity zařízení. 29 z důvodu kontraindikace
Cílem poskytované služby je podporovat, vytvářet a udržovat vztahy uživatelů s vlastními rodinami a dalšími jim blízkými osobami. Respektovat a uplatňovat právo uživatelů podílet se na plánování a průběhu sociální služby, rekreačních akcích a zapojením do zájmových kroužků. Minimalizovat neúčelnou a nadměrnou péči, která znemožňuje rozvoj dovedností uživatele. Rozvíjet a respektovat citový život uživatelů a umožnit jim navazovat přátelské mezilidské vztahy. Naplňování základního poslání Domova vychází z následujících principů : Ve středu zájmu je vždy uživatel, jeho potřeby, zájmy. Výchozím principem poskytování služeb je vědomí toho, že veškeré činnosti provozované zařízením jsou vytvářené pro uživatele služeb, nikoli pro personál. Princip partnerského přístupu k uživatelům jednání všech zaměstnanců zařízení respektuje každého uživatele služeb jako rovnocenného partnera, jehož názory, přání, rozhodnutí jsou vždy brány vážně. Tento princip je naplňován především v procesu vytváření individuálního plánu každého uživatele služeb. Základem plánování služby jsou individuální přání a cíle uživatelů. Poskytované služby se přizpůsobují individuálním potřebám a představám jednotlivých uživatelů v souvislosti s dohodnutými individuálními plány. Uživatele zapojujeme do plánování a hodnocení služby. Základem působení na uživatele je individuální přístup a respektování jejich práv. Pracovníci respektují jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu, či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení. Respektují a uznávají právo jedince na seberealizaci tak, aby nedocházelo k omezení takového práva u druhé osoby. Základem provádění služby a podpory je sdílení společných hodnot a cílů všech pracovníků a jejich týmová spolupráce. Základem kvality prováděné služby a podpory je odbornost pracovníků a prohlubování jejich znalostí při soustavném vzdělávání. 38 V současné době bydlí v zařízení 129 uživatelů, kapacita je 129 míst. Uživatelům jsou k dispozici společné prostory: společenské místnosti, jídelna, zahrada, terapie, bazén aj. 38 http://nazamku.eu 30
Pracovníci Domova při poskytování sociálních služeb uplatňují a využívají speciálních pomůcek, které jsou za tímto účelem domovem pořízeny. Prostory Domova jsou přizpůsobeny speciálním potřebám obyvatel, jako je třeba výtah a bezbariérové vstupy po celé budově. Uživatelé zařízení mají možnost, dle svých schopností, podílet se na vytváření svého okolí, ve kterém žijí. Praní, žehlení a opravy prádla a lůžkovin jsou prováděny v prádelně přímo v prostorách domova. Obyvatelům je jednotlivých domovech poskytováno v rozsahu celodenní stravy stravování normální, v jídelnách diabetické a na stravy přizpůsobené individuální dietě podle indikace lékaře. Celodenní stravování se poskytuje 5x denně a zahrnuje snídaní, svačinu, oběd, svačinu, večeři a druhou večeři pro diabetiky. 4.1.3 Zdravotní péče Péči o uživatele zajišťuje zdravotnický tým, složený ze zdravotnických pracovníků (všeobecná sestra bez odborného dohledu, fyzioterapeutka). Všechny změny zdravotního stavu nebo změny léčby jsou zaznamenány do zdravotnické dokumentace obyvatele. Do zařízení pravidelně docházejí: praktický lékař 1 x týdně psychiatr 1 x za čtrnáct dnů privátní dětská lékařka 1 x týdně stomatolog 1 x týdně psycholog 1 x týdně K odborným vyšetřením se uživatelé zdravotnického zařízení. 31 odesílají do příslušného
4.1.4 Výchova, vzdělání Výchova a vzdělávání uživatelů Domova "Na Zámku" zaujímá významné místo v jejich životě. Výchova mentálně postižených uživatelů se organizuje ve výchovných skupinách rozdělených podle jejich mentální úrovně s přihlédnutím k fyzické vyspělosti. Je zaměřena především na rozvoj již získaných psychických a fyzických schopností uživatelů a na dostatečné upevnění již získaných poznatků a dovedností. U těžce mentálně postižených uživatelů, kteří jsou nejvíce závislí na péči je účelem výchovy zejména vytvoření základních hygienických a společenských návyků. Dopoledne se obyvatelé účastní pracovních terapií, odpoledne probíhají volnočasové aktivity. Mezi nejoblíbenější patří keramika, tkaní na stavech, výroba stromečků pro štěstí, šití domácích papučí a zahradnické práce. Ze zájmových aktivit obyvatelé upřednostňují tělesnou výchovu. Účastní se sportovních turnajů v atletice, stolním tenise. Velká pozornost je věnována hudebním činnostem. "Zámecká kapela" vystupuje na akcích konaných v městyse i v rámci celého Olomouckého kraje. Ve volném čase se věnují různým hrám, sportovním aktivitám, návštěvě kina, poslechu hudby a rozhlasu, četbě, procházkám, sledování televize a videa, práci ve skupině pod vedením pracovníků sociální péče. 32
5. HISTORIE DOMOVA NA ZÁMKU Pátrání po dobách minulých je v našem městysi ztíženo faktem, že všechny kroniky, až na dvě, se během dlouhých let jaksi ztratily. Jako zdroj cenných informací se dají použít farní kroniky a někdy také výpovědi pamětníků. 5.1 Z historie městyse Nezamyslice V místech naší vesnice byla sídliště již v předhistorických dobách, jak o tom svědčí řada archeologických památek: kamenná sekyrka nad nádražím, pohřebiště s popelnicemi, v nichž byly bronzové dýky, kopí a jiné. Leží při vodním toku, název má podle knížete Nezamysla a její koncovka -ice je příznačná pro nejstarší sídla Slovanů. 39 První písemná zmínka o Nezamyslicích pochází z r. 1283, kdy se jejich držitel píše Bohuslav z Nezamyslic, který se o Nezamyslice dělil se svou sestrou, mniškou v klášteře sv. Jakuba v Olomouci. Ještě téhož roku prodal půl Nezamyslic bratřím Janu a Drslavu z Kravař. Další část Nezamyslic prodali bratři Oneš, Jan a Matouš r. 1373 Ctiboru z Cimburka. Třetí část Nezamyslic patřila Adletě z Nezamyslic, která ji prodala Janu Skvárovi. Šest poplatných lánů držela Markéta z Nezamyslic. Po pánech z Kravař vlastnil jejich část Beneš z Kravař a prodal ji r. 1377 také Ctiboru z Cimburka. Roku 1385 Markéta, vdova po Janu Skvárovi prodala vše, co jí v Nezamyslicích patřilo Peškovi Puklici, který ještě téhož roku vše prodal agustiniánskému řádu kanovníků v Lanškrouně. Tento řád koupil již v r. 1383 celou část Nezamyslic patřící Ctiboru z Cimburka. Jediným vlastníkem se tak stal augustiniánský řád na dobu více jak 400 let. Augustiniánský řád se za husitských nepokojů přestěhoval do kláštera všech svatých v Olomouci a byl Nezamyslickou vrchností až do r. 1784, kdy byl zrušen. Jeho výnos plynul do náboženského fondu na podporu nových farních seminářů a na kněžský plat. Když stát potřeboval peníze, prodal Nezamyslice 13. října 1813 hraběti Segurovi za 76000 zlatých. Hrabě prodal Nezamyslice již 28. ledna 1819 rakouskému arciknížeti Ferdinandu d Este. Ten byl poslední Nezamyslickou vrchností. Roku 1848, po zrušení roboty, přestává poddanství 39 www.nezamyslice.cz 33