Gymnázium Václava Hraběte Hořovice, Jiráskova 617 ASIE II Historický přehled (výukový materiál pro studenty septimy a 3. ročníku) Autor: Mgr. Roman Urbánek
Asie byla osídlena z Afriky ( kolébka lidstva ) přes Suezskou šíji velmi staré osídlení světadílu dokládají i četné nálezy kosterních pozůstatků předchůdců dnešního člověka (např. na Jávě, v Číně)
http://flemingwh.weebly.com/uploads/5/9/5/6/5956500/3970084_orig.jpg v oblasti úrodného půlměsíce došlo k přechodu od kořistnického způsobu obživy k zemědělství (= neolitická revoluce) cca 9000 let př. n. l
3000 1700 př. n. l. ve starověku v úrodných údolích kolem velkých řek (Eufrat, Tigris, Indus, Ganga, Chang Jiang) vznikly nejstarší státy na světě tři ohniska starověkých civilizací: Mezopotámie (Sumerové, Babyloňané, Asyřané), v povodí řek Indus a Ganga (indická civilizace) a při veletocích Číny (Čína říše středu, považována za nejdéle souvisle trvající civilizaci v lidských dějinách) http://www.mrdonn.org/banner_ancient_civilizations2.gif
Kolébky civilizace v Asii: http://static.ddmcdn.com/gif/willow/history-of-asia0.gif
vznikla zde nejrozšířenější světová náboženství Světová populace podle náboženského vyznání: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/60/worldwide_percentage_of_adherents_by_religion.png
- hinduismus (2. tisíciletí př. n. l.) - judaismus (první monoteistické náboženství Izraelité) - buddhismus (Buddha žil v letech 563 až 483 př. n. l. viz na fotografii jeho socha) - křesťanství http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/ 05/Lightmatter_buddha3.jpg
islám (roku 622 odešel Mohamed z Mekky do Mediny = hidžra počátek muslimského letopočtu) Arabové postupně ovládli (viz mapa Šíření islámu) značnou část Asie až k řece Indus, severní Afriku a téměř celý Pyrenejský poloostrov (z něj je vytlačili Španělé až v roce 1492 tzv. reconquista)
Šíření islámu: http://www.roebuckclasses.com/maps/histmap/islamspread.jpg
Arabové zprostředkovali Evropanům myšlenkové dědictví nejen antických civilizací (z Indie přinesli znalost používání číselné desetinné soustavy, z Číny vynálezy jako hedvábí, střelných prach, papír aj.), ale obohatili evropské vědění i o vlastní objevy astronomické, lékařské a další Arabští kupci zajišťovali obchodní výměnu mezi Evropou a Asií
Hedvábná stezka: http://www.geschichteinchronologie.ch/kol/kol01-island-italien-portugal-d/008-karte-seidenstrasse-palmyra- Samarkand-Dunhuang.jpg
http://annoyzview.files.wordpress.com/2012/05/marco-polo-inmosaic-form-china.jpg Marco Polo (žil v letech 1254 až 1324) kontakty mezi Evropou a východní Asií ve středověku minimální výjimkou cesta benátského kupce Marka Pola do Číny (na dvůr čínského císaře Kublajchána)
Cesta Marka Pola do Číny (1271 až 1295): http://www.volny.cz/brabbs/explorers12.6.04/images/marcopolopictures/polojpeg.jpg
po návratu do Evropy vydal Marco Polo cestopis Milion, v němž vylíčil své zážitky a poukázal na vyspělost a bohatství Číny i dalších asijských zemí arabští kupci začali zneužívat toho, že osmanští Turci ovládli Přední východ, a zvyšovali ceny dováženého orientálního zboží (koření, hedvábí, porcelán, čaj apod.) Evropané hledali nové dopravní spojení se zeměmi jako Indie a Čína po moři, aby se vyhnuli arabskému zprostředkovatelství dálkového obchodu
v roce 1498 přistál portugalský mořeplavec Vasco de Gama u západního pobřeží poloostrova Přední Indie a otevřel tak Evropanům cestu do Asie kolem břehů Afriky Vasco de Gama (žil v letech 1460 až 1524) http://4.bp.blogspot.com/_cj9jlr6pun4/te8revz R9jI/AAAAAAAAABM/pZX8lrvtkr0/s1600/vasco.jpg
Vasco de Gama a jeho plavba do Indie (1498): http://ambassadors.net/archives/images/dagamamap.gif
krátce poté navázali Portugalci a další Evropané přímé námořní spojení i s dalekou Čínou po Portugalcích se do Asie dostali i Španělé, nikoliv ale ze západu, ale z východu při plavbě kolem světa na Filipínách přistála výprava (1519-1522), kterou vedl Fernão Magalhães ( 1521 na Filipínách) konflikt s Portugalcem byl urovnán roku 1529 smlouvou uzavřenou v Zaragoze (vymezení sfér vlivu v Asii Španělsku připadly Filipíny, zbytek zájmovou sférou Portugalska)
Fernão Magalhães a jeho první plavba kolem světa jediná loď Victoria doplula do cíle (na obr. dole) http://sio.midco.net/dansmapstamps/ciskei205.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6b/ Detail_from_a_map_of_Ortelius_- _Magellan's_ship_Victoria.png
Rozdělení sfér vlivu mezi Španěly a Portugalci: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/spain_and_portugal.png
Portugalce následovali i další západoevropské národy: Nizozemci, Angličané a Francouzi postupně od nich převzali výhodný obchod s kořením ( ostrovy s kořením Moluky) a vytlačili je z většiny strategických míst http://www.awesomestories.com/images/user/3e1994f4c5.gif
Evropané na počátku novověku získali technologickou převahu nad zaostávajícími feudálními mi říšemi (např. Mughalskou říší na území dnešní Indie, či Čínou za vlády dynastie Čching) tu pak využili k ovládnutí řady území v jižní a jihovýchodní Asii Nizozemci, Britové a Francouzi zde vytvořili během17. až 19. století rozsáhlé koloniální říše, které se rozpadly až po 2. světové válce Vlajka Čchingské Číny v letech 1890 1912 http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:china_qing_dynasty_flag_1889.svg
Asie v roce 1914: http://www1.assumption.edu/users/mcclymer/his130/p-h/burden/asia1914.gif
ruští kozáci od konce 16. století podnikali výpravy za pohoří Ural a postupně kolonizovali rozsáhlé oblasti Sibiře a Dálného východu, dokonce Rusové pronikli i na severoamerický kontinent (až do roku 1867 patřila k carskému Rusku Aljaška) nově založení kupecké osady se staly zárodkem dnešních sibiřských velkoměst Sibiř za carského Ruska i Sovětského svazu sloužila pro politické odpůrce režimu jako vězení (gulagy) svobodné obyvatelstvo do těchto oblastí přicházelo až od poloviny 19. století
kolonizaci řídce osídlených na přírodní bohatství bohatých oblastí přispělo i vybudování tzv. Transsibiřské železniční magistrály (1916), spojující Moskvu s Vladivostokem Ruské impérium mělo zájem proniknout i do dalších oblastí o vliv v Mandžusku se střetlo s Čínou, později Japonskem (porážka v ruskojaponské válce v letech 1904 1905), expanze na Kavkaz a do střední Asie narážela na odpor Velké Británie, která oblast Persie (dnešní Írán) a Afghánistánu považovala za svou sféru mocenského vlivu
Střet rusko-britských imperiálních zájmů (dobová karikatura): http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/16/as_between_friends _(Punch_magazine,_13_December_1911,_detail).jpg
koloniální panství evropských mocností: - Velké Británie: Britská Indie (dnešní Pákistán, Indie a Bangladéš do roku 1859 v majetku Britské Východoindické společnosti), Barma, Cejlon, Malajsie, Singapur, Brunej (britský protektorát), Hongkong (přístav pronajatý od čínského císaře) Viktorie britská královna (vládla v letech 1837 až 1901) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e3/queen_vict oria_by_bassano.jpg
Královna Viktorie se stala roku1876 i indickou císařovnou http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2010/03/19/article-1259290-08ca6a6d000005dc-656_468x544.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/94/star-of- India-gold-centre.svg
- Francie: Francouzská Indočína (dnešní Kambodža, Laos a Vietnam) - Nizozemci: Nizozemská Východní Indie (dnešní Indonésie) - USA: Filipíny (po vítězné americko-španělské válce roku 1898)
k dekolonizace Asie došlo po 2. světové válce, před rokem 1945 většinu evropských kolonií obsadili Japonci, kteří podporovali nacionalistické hnutí pod heslem Asie Asiatům! po roce 1945 nebyly evropské koloniální mocnosti zejména z hospodářských důvodů schopny své předválečné koloniální panství obnovit a udržet průběh dekolonizace (osamostatnění asijských zemí): - Filipíny (1946) nezávislost na USA - roku 1947 získala Britská Indie nezávislost, krátce na to se rozpadla na dvě části: na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán;
po rozdělení Britské Indie opustilo své domovy přes 8 miliónů lidí, 0,5 miliónu osob bylo zabito; dodnes územní spory mezi oběma zeměmi o oblast Džammú a Kašmír v čele indického boje za nezávislost Mahátma Gándhí (žil v letech 1869 až 1948) prosazoval teorii aktivního, ale nenásilného odporu vůči britské koloniální správě (2. říjen Světový den nenásilí ) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/mkgandhi.jpg
roku 1971 se od Pákistánu odtrhnul Východní Pákistán jako Bangladéš - Cejlon (1948) roku 1972 nový název státu Šrí Lanka - Barma (1948) roku 1989 ho vojenská junta přejmenovala na Myanmar - Indonésie (1949), roku 1976 vojensky okupován portugalský Timor (od roku 2002 nezávislý stát), v letech 1936 1998 diktatura prezidenta Suharta - Laos (1953) - Kambodža (1953) v letech 1975 1979 u moci Rudí Khmérové (vůdce Pol Pot), výsledkem genocidy obyvatelstva na 2 milióny mrtvých
Genocida Rudých Khmérů http://www.independent.co.uk/migration_catalog/article5310859.ece/alternates/w460/khmer-rouge-skulls.jpeg - Vietnam (1954) - Malajsie (1957)
do politického vývoje Asie se výrazně promítlo vypuknutí tzv. studené války na konci 40. let 20. století (bipolárně rozdělený svět: Východ x Západ ) v roce 1949 zvítězili čínští komunisté (Mao Cetung) v občanské válce nad nacionalisty (generál Čankajšek) a vyhlásili vznik Čínské lidové republiky (od roku 1950 vojensky okupován Tibet) poražení nacionalisté se uchýlili na ostrov Taiwan (vlastní nezávislý stát) v důsledku vítězství čínských komunistů musely Spojené státy americké přehodnotit svůj vztah k poraženému Japonsku
Mao Ce-tung stál v čele ČLR až do své smrti (1976); po nástupu Chruščova roztržka se Sovětským svazem http://komsomol.cz/archiv/foto/clr_04.jpg
http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/01523/macarthur_1523786i.jpg Japonský císař Hirohito a generál Douglas MacArthur, který stál v čele americké okupační správy
Američané vnutili Japoncům po roce 1945 novou demokratickou ústavu, která s malými změnami platí dodnes (funkce císaře jen reprezentativní), byly omezeny výdaje na armádu (místo toho investice např. do vzdělávání a výzkumu základ budoucího hospodářského rozmachu) po roce 1951 se staly z USA a Japonska spojenci
roku 1948 vznikl stát Izrael i díky pomoci od poúnorového Československa a dalších socialistických států Podle plánu OSN (viz mapa) měla být Palestina rozdělena na dva státy izraelský a palestinský, Jeruzalém měl být spravován mezinárodními jednotkami http://www.rpi-virtuell.net/workspace/aace9780-532b- 46D6-BBC0-F5C6E9211FAB/.public/tagpage--992BF121-5931-403B-9092-9EC11A06AEE8
- v květnu 1948 byl vyhlášen vznik židovského státu, okolní arabské státy ho odmítly uznat a vojensky ho napadly v první izraelsko-arabské válce Židé zvítězili (příměří uzavřeno v září 1949) a pro stát Izrael získali mnohem větší území, než mu mělo připadnout podle rozhodnutí OSN - jediný demokratický stát na Blízkém východě, úzké spojenectví s USA - další konflikty: 1956, 1967 (tzv. šestidenní válka) Izrael obsadil Západní břeh Jordánu včetně Jeruzaléma, Golanské výšiny, pásmo Gazy a celý Sinajský poloostrov (později vrácen Egyptu výměnou za uzavření vzájemné mírové dohody),
1973 (vypukla tzv. ropná krize jako reakce arabských států na podporu USA a dalších západoevropských států Izraeli) http://i.idnes.cz/11/053/cl5/mbb3b50ca_z_izrael.jpg
- proti Izraeli veden ozbrojený boj i pomocí teroristických útoků (např. OOP = Organizace pro osvobození Palestiny v čele Jásir Arafat) - roku 1994 se izraelské jednotky stáhly z pásma Gazy a území Západního břehu Jordánu předáno do rukou palestinské samosprávy
korejská válka (1950 1953) - vůdce Korejské lidově demokratické republiky Kim Ir-sen zaútočil se souhlasem Stalina v červnu 1950 na svého jižního souseda pod tlakem mezinárodních jednotek, vyslaných na obranu Korejské republiky, musela severokorejská armáda z Jižní Koreje ustoupit a stáhnout se hluboko na sever díky vojenské pomoci Číny se jí podařilo odrazit útok jednotek OSN a zaútočit opět na jih v průběhu roku 1951 se bojová linie ustálila nakonec na původní hranici mezi oběma korejskými státy
uzavření příměří umožnila až Stalinova smrt, nikdy ale nedošlo k podepsání mírové dohody, de iure jsou oba korejské státy dodnes ve válečném stavu Průběh korejské války: http://www.classzone.com/cz/books/amer_hist_survey/resources/ htmls/chapter_maps/ah27_koreanwarm.jpg
vietnamská válka (1964 1975) - po porážce Francouzů (1954) vznikly dva státy: komunistický Severní Vietnam (hlavní město: Hanoj), v čele něhož stál Ho Či Min, a Jižní Vietnam (Saigon), zdejší diktátorský režim se orientoval na USA - ze Severního Vietnamu byli přes společnou hranici (vedla po 17. rovnoběžce) vysíláni komunističtí partyzáni, kteří měli za cíl svrhnout proamerickou vládu - i přes vojenskou pomoc USA (v létě roku 1968 bojovali ve Vietnamu přes 0,5 miliónů amerických vojáků) komunisté v konfliktu zvítězili
- pod tlakem americké veřejnosti (v roce 1697 v New Yorku první masové demonstrace proti americké účasti ve válce v Indočíně) se Američané (rozhodnutím prezidenta Richarda Nixona) roku 1973 z Vietnamu stáhli (cca 57 000 padlých amerických vojáků) - v roce 1975 byl dobyt Saigon (přejmenován na Ho Či Minovo Město, došlo ke sjednocení Vietnamu pod komunistickou nadvládou (komunisté se chopili moci i v sousední Kambodži a Laosu)
sovětský vpád do Afghánistánu - v roce vyslal Sovětský svaz na pomoc komunistickému režimu prezidenta Nadžibulláha proti islamistickým rebelům vojenské jednotky (zůstaly v zemi až do roku 1989) - boje mezi vládou a jejími politickými odpůrci přerostly v krvavou občanskou válku http://lvironpigs.files.wordpress.com/2012/07/1a1a1a1a1a1a1a1a 1a200.jpg V reakci na vpád sovětských vojsk do Afghánistánu bojkotovaly západní země LOH v Moskvě roku 1980
Irácko-íránská válka (1980 1988) - v roce 1980 rozpoutal irácký diktátor Saddám Husajn pohraniční konflikt mezi Irákem (u moci většinový sunnité) a Íránem (u moci od roku 1979 po převratu duchovní ajatolláh Chomejný islámská revoluce) spor o území v Perském zálivu (naleziště ropy) - konflikt skončil pro Irák neúspěšně
Saddám Husajn se pokusil připojit k území Iráku sousední Kuvajt na jeho obranu ale zakročily mezinárodní jednotky pod americkým velením (operace Pouštní bouře) irácké jednotky byly z Kuvajtu vytlačeny a Husajn byl nucen válku ukončit
Použitá literatura: - Holeček, M., Jánský, B. (2008): Zeměpis světa 2. Amerika Asie. NČGS, Praha, 75 s. - Nálevka, V. (1997): Dějiny moderní doby. 3. díl (1945-1991). Fortuna, Praha, 62 s. - Luňák, P., Pečenka, M., Augusta, P. (2000): Dějiny moderní doby. 2. díl. SPL-Práce, 117 s.